Velcí, střední i malí podnikatelé a živnostníci  již dávno vědí, o čem to je mít velkou zodpovědnost nejen za sebe, za své rodiny, ale také za své zaměstnance. Ale co ostatní, kteří čekají, až jim někdo přikáže, že musí udělat tohle a tohle, a často si stěžují na zaměstnavatele, že to dělá a že dokonce musejí zůstat v práci přesčas, když to nestihnou. Lidé, vylezlí z ohrádek zjistili, že najednou mají sice volnost, ale neví, co s ní. Až moře volnosti... A tak raději volí opět komunisty a podobně levicově orientované strany a hnutí, kde se najde nějaký guru, který jim bude zase diktovat a oni nebudou muset přemýšlet, jen tupě poslouchat a dostávat mizerné platy. Ale za to budou moci zase nadávat a udávat atd. To je přeci jednodušší než přemýšlet o tom, co lépe zlepšit ve svém životě a co pro to mohou sami udělat. A tak se raději opět vzdávají svých svobod a demokracie.

Autorka článku Renata Lucková se svým přítelem spisovatelem Pavlem Veselým 

Moderní technologie zaplavily svět a zdá se, že se to začíná vymykat místo toho, aby lidstvo bylo schopno využít více pro svůj prospěch. Moderní technologie se stávají předmětem kontroly a ovládání lidí, a to dnes již přesahujíce hranice jednotlivých států.

Naivní byly představy, že do 20 let doženeme západ.

V mnohém jsme ho dokonce ve svém vývoji předčili, ale už si málokdo uvědomil, že západ na nás nepočká a nebude stagnovat kvůli nám. Nejen nám, ale i západu se otevřely nové trhy a západ si šel svým způsobem a tempem dál. Není možné srovnávat výše mezd západu, zvláště v Německu, a u nás, kde byl daleko vyšší poměr české koruny ke sjednocené marce, a poté po vzniku eura stanoven poměrně vysoký kurz české koruny k euru, a česká vláda drží vysoký kurz české koruny k euru dodnes. Československo muselo jít vlastní cestou, sbírat zkušenosti v zahraničí a hlavně tu chyběl kapitál a kvalifikovaná pracovní síla. Navíc ještě muselo krátce v 90. letech řešit rozdělení Československa...

Něco jiného to bylo pro východní NDR, kdy po sjednocení Německa byl kurz východoněmecké marky k západoněmecké 1:1 do určité výše východoněmeckých marek a nad tuto výši kurz 2:1. Ačkoliv v době komunistické totality a po jejím pádu byly na životní úrovně tehdejšího Československa a východního Německa, tzv. NDR, na srovnatelné úrovni, po sjednocení si Němci vypomohli navzájem. Bývalá NDR díky sjednocení se západním Německem měla předpoklady k dobře provedené privatizaci, která probíhala pod patronací ekonomicky vyspělejšího západního Německa. V ekonomice tak byl dostatek kapitálu i na případnou restrukturalizaci a sanaci privatizovaných podniků a dostatek kvalifikované a kvalitní pracovní síly. Dalším výchozím předpokladem pro zvládnutí a úspěšnost německé privatizace a restrukturalizace ekonomiky byla existence vyspělé právní infrastruktury. To byl výrazný rozdíl třeba proti československé ekonomice. A přesto se stále s bývalou NSR nevyrovnalo.  

I přesto tyto odlišné startovní podmínky jsme za 30 let ušli výraznou cestu a udělali velký pokrok. O to více je dnes překvapující, že západní a severské státy Evropy, které byly pro nás velkým vzorem kapitalismu, demokracie a pokroku, dnes plně podporují levicové komunistické směry. Chybí jim prostě zkušenosti 40 let života v socialistické a komunistické totalitní nadvládě.

Bohužel i ČR se mnohým postesklo po komunistické totalitě.

Je smutné, že mnoho Čechů je přesvědčeno, že za ní jim bylo líp. O to víc smutnější a zarážející, že se k těmto lidem přidala i mladá generace, která chce žít v komunismu – s využitím rovnostářství, sdílené ekonomiky a luxusu. Proč něco vlastnit a proč by se měli snažit něco budovat, když to mohou mít zdarma či s minimálním úsilím (sdílená auta, sdílené byty či ještě lépe přidělit jim byty zdarma atd.) a nemusí se o nic starat, půjčí si, použijí, občas i zničí, a vrátí zase zpět, ať se o to někdo jiný postará a opraví to. (Jenže si neuvědomují, že ten luxus musí nejdřív někdo vyrobit. A to jak známo v komunistu nešlo. Jakmile došly nakradené výdobytky, nebyl ani ten toaletní papír a proto se vyprázdnil a jeho představitelé předali zodpovědnost nynějším vládcům - pozn. redakce) 

Pokud chce někdo něco vlastnit, rozvíjet to a pečovat o to sám i s rodinou, tak se ti závistivci musí postarat o to, aby to neměl či ho pohlídat, aby toho neměl zase tak moc. Jinak je moc bohatý a musíme ho za to penalizovat. Jinak je přece asociál. V ČR je stále hodně těžké, zvláště pro talentované, aktivní a schopné lidi se prosadit. A pokud někdo ukáže svůj úspěch a ocenění, bývá za to náležitě okolím potrestán. A zvláště, když dostane ocenění v zahraničí, které si právem zaslouží. Díky těmto lidem, že jsou a dělají hodně nejen pro sebe, ale i pro Českou republiku a naši společnost. Naštěstí jsou tu i takoví jedinci mezi mladou generací. A díky za ně.

Závist je  v ČR hodně veliká.

Neschopní radši vymýšlí vše možné i nemožné, aby ti talentovaní a schopní byli za to potrestáni, místo toho, aby se snažili se sebou a svým životem něco sami udělat. (Miliony chvilek hovoří za vše- pozn. redakce).

30 let po pádu totality je podprůměr brán za standard či nadprůměr a skutečný nadprůměr musí být penalizován. Typickým příkladem byla nepovedená inkluze ve školách. Lidem s menšími schopnostmi či nějak handicapovanými by měla společnost pomáhat a pomáhat je začlenit do společnosti a společenského uplatnění, vždyť i tito lidé jsou plnohodnotnou součástí naší společnosti. Ale co je na inkluzi obzvláště zarážející, je to, že talentovaní a chytřejší děti měly mít svého speciálního psychologa, zřejmě aby tak moc nevyčuhovali a zařadili se tak do průměru či ještě lépe podprůměru. (Nehledě k tomu, že handicapované děti ruší při soustředění děti zdravé. A to i když mají své vychovatele sebou. Když například vedle vás při písemce někdo zakokrhá, leknete se a napíšete chybu a úroveň školství rok od roku klesá.  -pozn. redakce)

Čeští odboráři a zaměstnanci žádají vyšší minimální mzdy, daleko vyšší zvyšování mezd než je inflace. Už si však vůbec neuvědomují či raději nechtějí slyšet, že se tím vytváří velké problémy do blízké budoucnosti, roztáčí to kolo požadavků a vytváří podhoubí pro velkou inflaci a krizi v ekonomice. Zaměstnanci chtějí delší dovolenou, sick days, celou placenou nemocenskou, různé sociální dávky atd. Chtějí stále více a více volna a větší mzdy bez toho, aniž by zvýšili svoji produktivitu práce. Na zaměstnavatele a podnikatele se tím vytváří stále větší a větší tlak s rostoucími náklady, nejen mzdovými. Zatímco zaměstnanci si jezdí a užívají na dovolené u moře, leckdy si někteří užívají i luxusních zájezdů, majitelé, manažeři firem i živnostníci leckdy neznají léta volné víkendy ani dovolené, protože mají velkou zodpovědnost nejen za sebe, své rodiny, ale především za firmu a své zaměstnance. 

Vyrostla tu velmi sobecká a agresivní generace

Dnes už není moderní (dnes se tomu říká "IN" v moderním jazyce) spolupracovat a společně něco tvořit, (nemám na mysli socialistickou ideologii, ani kolektivizaci), ale zajímat se také o druhého ve smyslu, jak můžeme spolu spolupracovat, co dobrého udělat a vybudovat atd. Vyrostla tu velmi sobecká a agresivní generace (naštěstí, ne všichni), jakýsi nový druh generace, od dětství plně životně zajištěných a vyrostlých na moderních technologiích.  Generace jedinců, kteří jsou jen oni jediní, a jim se musí vše podřídit a ještě je za to ostatní musí sponzorovat. A pokud tak tomu není, tak jsou schopni se za to soudit a obžalovávat atd., protože oni přece jsou v právu. A že se s rodičem nebudou cucat, jako se s nimi cucali jejich rodiče či oni se svými rodiči. Ale kde jsou práva ostatních? Rozmazlení sobečtí frackové, kteří teď diktují rodičům a starším lidem obecně, že vše co udělali a vydřeli, leckdy v těžkém potu a mnohdy vážně nemocní a perzekuovaní totalitním režimem, bylo chybné. Jsou přesvědčeni, že musí rodiče udělat vše pro to, aby si oni mladí mohli žít v bavlnce, že je, chudáky dospělé děti, musí rodiče zabezpečit, jinak jim a všem starším lidem udělají ze života peklo.

Lidé by si samozřejmě měli více vážit toho, že je v Evropě přes 70 let mír a klid beze zbraní, i když poválečná léta, léta studené války i léta komunistické totality byla hodně těžká. Měli by ochraňovat mír a bezpečí, vážit si života v míru, klidu, lásce, úctě a toleranci vůči sobě navzájem, včetně ochrany a předávání hodnot a zvyků, které tu budovaly generace, včetně té naší generace a našich rodičů, po staletí. Měli by si ale rovněž uvědomit, že základním kamenem společnosti vždy byla a je klasická rodina a dobré mezilidské vztahy a nezatahovat do svých životů nebezpečné módní euroismy. Pokud se tak stane, mohli by v budoucnu žít v Evropě EUlidé jak je znázorňuje profesor Milan Knížák na následujícím obrázku:

I demokracii a svobodě se musí lidé učit. Je to velká výzva zejména pro další generace.

To vše je ale pro některé z nich téměř zbytečné, a proto hledají alternativy jako mnoho kategorií pohlaví, rozbití základní rodiny, kde rodiči jsou muž a žena atd. Takovým lidem zřejmě chybí napětí, krev a násilí a hlavně emoce... Ty emoce, jediná hodnota, kterou dnes mají, protože ty přece podle nich hýbají světem...