Ne náhodou pokračovaly zástupci lidovců, sociálních demokratů i národních socialistů ve vládě i po únoru (a po celou dobu komunismu). Fierlinger, páter Plojhar a další. Ne náhodou byli občané nuceni volit 40 let jednotnou kandidátku Národní fronty, nikoli kandidátku KSČ. Že převrat řídila a moc ve skutečnosti převzala agresivní a schopná organizovaná síla – komunisté – je jasné. A že leckdo, kdo jim v jejich tažení z pozice užitečného idiota pomáhal, záhy litoval nebo na něj dopadl přímý teror – to víme též. V únoru 1948 nešlo o nahodilý a rychlý převrat, jen o dokončení procesu.
Dnes čelíme rovněž agresivní, ale jiné levici.
Je také internacionální a má oporu velkých mocností (EU), elit a médií. Neútočí tolik na bohatství a výrobní prostředky (i když u pirátských plánů na přeměřování velikosti bytů a kontrolu jejich využívání nejsme zas tak daleko) jako starý bolševik. Útočí na kulturní bázi, na podstatu člověka. Tu na genderové, tu na rasové bázi (58 pohlaví; „vina“ bílých obyvatel).
Budoucí euro obyvatelé v podání prof. Milana Knížáka
Je mezinárodní a propojená více než Kominterna (organizovaná nelegální migrace sloužící k oslabení demokratických mechanismů a dosavadních většin; vláda EU a jiných globálních elit). Chce novou digitální společnost (v tom je nejdále Čína), vyznává ekologické náboženství – neb utopisté i diktátoři dobře vědí, že je třeba ukazovat davu kladné pozitivní cíle. Čistá planeta. Bolševik měl „Světu mír“ – rusky bylo to heslo tuším „MUPI MUP“ (Tenhle vtip je jen pro lidi 50+ ; ti mladší vůbec nechápou, o čem mluvím, protože je to již 32 let pryč.)
Věříme, že je v naší zemi ještě stále dostatek odvážných a skvělých lidí, kteří se pustí do boje s novou levicí
Cíle nové levice jsou tedy dosti podobné s tou starou:
Růst velikosti „dobrého“ státu, který má vše obstarat, řídit a kontrolovat. Uniformita myšlení, likvidace demokracie. Hledání viníků, odpadlíků a pomatených staromilců, kteří již nesmí ovlivňovat nový svět. Snaha o kádrování a cenzurování. Naše média až na drobné výjimky (ty byly v roce 1947 také) již kokrhají podobným stylem – řada názorů se nesmí/nemá veřejně říkat. Většinoví občané se stahují z veřejného života často ze strachu.
Dezinformátor je něco jako kulak před sedmdesáti lety. Lidé hájící kapitalismus a národní demokracii jsou roztříštění, v řadě politických stran je najdeme, ale nikoli v rozhodujících pozicích. Situace je připravená k dramatickému utažení šroubů, média a vystrašení a dezorientovaní voliči rovněž. Lidé cítí, že se něco stane a musí stát.
Budeme mít dost síly hájit normální svět a starý dobrý kapitalismus?
********
