V ČR byl průkopníkem tohoto oboru Vladislav Čápek, který uspořádal v srpnu 2002 první konferenci o této problematice. Bohužel 28. října 2002 zemřel. Zásluhu na tom, že konference mezoskopické fyziky pokračovaly i po smrti tohoto zaníceného vědce má především jeho přítel Václav Špička, který spolu s kolegou Theo Nieuwenhuizem uspořádal v roce 2003 v Leidenu setkání k uctění památky kamaráda Vládi Čápka. Na setkání se vědci dohodli, že se budou jednou za dva roky pravidelně v létě setkávat v Praze a vyměňovat si poznatky ze svých oborů na konferncích o mezoskopické fyzice.
První velká mezinárodní konference "Hranice kvantové a mezoskopické termodynamiky 2004 – FQMT‘04" se konala v Praze od 26. do 29. července 2004.
Nositel Nobelovy ceny za fyziku v roce 2003 za objev supratekutého 3He Antony Leggett na její zahajovací recepci ve Valdštejnské zahradě v budově Senátu ČR uctil památku doktora Čápka, který měl na něj zřejmě velký vliv, neboť Leggettův vlastní výzkumný zájem se postupně odklonil od zkoumání supratekutého 3He a "začal se především zabývat teorií experimentů, aby otestoval, zda vznik kvantové mechaniky bude i nadále popisovat fyzikální svět, když jej posouváme z atomární úrovně směrem k úrovni každodenního života. Jeho výzkum se zaměřil na supravodivost mědi, supratekutost ve vysoce degenerovaných atomárních plynech, nízkoteplotní vlastnosti amorfních pevných látek, koncepční otázky při formulaci kvantové mechaniky a topologické kvantové výpočty," jak je uvedeno na stránkách Akademie věd k této první konference.
Text k fotu: Václav Špička vítá vzácného hosta nositele Nobelovy ceny za fyziku Johna C. Mathera na přednášce v kongresovém sále hotelu Pyramida.
Letošní setkání vědců na konferenci "Hranice kvantové a mezoskopické termodynamiky 2024 – FQMT‘24" poběhlo tradičně v sala terreně Valdštejnské zahrady v Senátu parlamentu ČR pod záštitou předsedy Senátu ve spolupráci s Fyzikálním ústavem Akademie věd ČR v pondělí 22. července 2024. Senátor Jiří Drahoš spolu s 1. místopředsedou Senátu Jiřím Růžičkou a předsedkyní Akademie věd ČR Evou Zažímalovou uvítali vzácné hosty. Představení konference a její témata tradicně provedl Václav Špička, z Fyzikální ústavu Akademie věd ČR. A protože se jedná o vědce zabývající se stejným oborem - mezoskopickouu fyzikou - za dvacet let mají již co porovnávat a navíc se znají z předchozích konferncí, takže i když jde o opravdu velice obtížnou vědeckou oblast a jsou mezi nimi i nositelé Nobelových cen, měli si v nádherných prostorách Valdštejské zahrady okamnžitě o čem povídat. Atmosféra této mimořádné konference byla tařka rodinná.
Jiná situace byla na přednáškách, které byly opravdu hodny jejich jmen.
Kromě výše popsaným oblastem výzkumu byla letošní konfernce věnována zejména astrofyzice a otázkám studia vesmíru a reziduálních zbytků, které v něm zůstaly po jeho vzniku tzv. Velkým třeskem. Po vystoupení nobelovského kvantového astrofyzika Johna C. Mathera, který představoval s naprotou samozřejmostí fotografie z vnitřku vesmíru pořízené James Webb Space Telescopem (JWST) z NASA Goddard Space Flight Centera, jež vede, zavzpomínal pořadatel konference doktor Špička, že kdyby na první konferenci řekl, že budou za dvacet let astrofyzici zkoumat mezoskopickými metodami hlubiny vesmíru a vlastnosti reziduálních zbytků po Velkém třesku, jímž vesmír vznikl, považovali by ho za snílka ze scienty fiction.
A není bez zajímavosti, že výsledky astrofyziků s velkým zájmem vítá nejen člen posádky Apollo 11 Astronaut a geolog Harrison Schmitt, ale i ředitel Vatikánské observatoře Guye Consolmagn. V současné době po objevu, že náš vesmír vznikl Velkým třeskem neboli výbuchem neznámého obřího tělesa v mezihvězdném prostoru se reziduálním částicím zbylých po něm věnují opravdu špičkoví astrofyzivci celého světa.
Kosmologie, gravitace a astrofyzika
Tato slova rezonovala mezi přítomnými po vystoupení amerického astrofyzika Johna C. Mathera, vedoucího NASA GSFC v Greenbeltu v Marylandu. Ve své přednášce Kosmologie, gravitace a astrofyzika představil vesmírný dalekohled Jamese Webba, který byl vypuštěn 25. prosince 2021 a uveden do provozu v červenci 2022. Se svým zlatým okem o průměru 6,5 m a kamerami a spektrometry pokrývajícími 0,6 až 28 μm vytváří Webbův teleskop nádherné snímky z hlubin vesmíru a astrofyzici nevycházejí z překvapení o galaxiích, aktivních galaktických jádrech, oblastech s probíhající tvorbou hvězd a planet. Pracuje s tak neuvěřitelnou přesností, že pozorovatel na zemi by rozeznal na měsíci čmeláka. Rozšiřuje vědecké objevy velkého Hubbleova teleskopu tak, že namísto nezaostřených kusů obřích hmot zdajícíh se dosud jako neprůhledná mlhovina jsou vidět roje hvězd a nejvzdálenější galaxie spojuje s jejich původem z fluktuací kosmického mikrovlnného reliktního záření. Vědci intenzivně pátrají po některých z prvních objektů, které se zformovaly těsně po Velkém třesku, po prvních černých dírách či vzniklých galaxiích. Začínají pozorovat růst galaxií, vznik hvězd a planetárních systémů. Prostě mohou studovat všechny objekty ve sluneční soustavě od Marsu dále.
Dr. John C. Mather, který je vedoucí astrofyzik a vědecký pracovník projektu Vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) v Goddardově středisku vesmírných letů NASA (GSFC) na přednášce ukázal jak stavěli s jeho týmem Webbův teleskop, proč studují infračervené záření a jaké jsou nejzajímavější současné objevy astrofyziky.
Od zahájení projektu v roce 1995 až do roku 2023 vedl vědecké týmy JWST. Jako postdoktorand na Goddardově institutu pro kosmická studia NASA v letech 1974-76 vedl návrhy na Cosmic Background Explorer, poté v roce 1976-88 přišel do GSFC, aby se stal vědeckým pracovníkem, v letech 1988-98 projektovým vědcem a hlavním výzkumníkem spektrofotometru FIRAS (Far IR Absolute Spectrophotometer) týmu COBE. S týmem COBE ukázal, že reliktní kosmické mikrovlnné záření má spektrum černého tělesa s přesností 50 částic na milion, čímž potvrdil model rozpínajícího se vesmíru s mimořádnou přesností. Tým COBE také vytvořil první mapu horkých a studených skvrn, které formovaly galaxie. Spolu s kolegou Georgem Smoorgem obdrželi v roce 2006 za práci v COBE Nobelovu cenu za fyziku.
Při poslechu přednášky geniálního astrofyzika Mathera člověk zkamení úctou a obdivem. Samozřejmě, že vím, že jsme všichni obklopeni molekulami či malými sytémy částic velikosti řádově desítek až stovek nm a že nejnovější bádání astrofyziků ukázaly, že jsou malé částice i v mezihvězdném prostoru, interagují mezi sebou a záleží na velikostech interčních energií mezi nimi, zda se začnou přitahovat a tvořit pevné vazby pro základy nových hvězd a galaxií, či se naopak budou odpuzovat. Ale přesto mne nikdy nenapadlo, že bude jednou Topologická metoda počítat interakční energie vesmírných reziduí v nekonečných vesmírných hlubinách. Škoda, že se toho dne o jeden rok jeji objevitel Jiří Pancíř nedožil. Zemřel 19. května 2023.
Největší záhady astrofyziky podle profesora Mathera
Přesto že nové výsledky astrofyziků jsou neuvěřitelné, nebo spíše právě proto, jsou sami velice pokorní a překvapení z toho co ještě neznají a možná nikdy nepoznají. Profesor Mather připustil, že řada pozoruhodných jevů se zatím vymyká našim experimentům i teoretickým rovnicím. Velké záhady astrofyziky jsou podle něj například v popsání vlastností černého prostoru, v němž je ukryta nehmotná obří gravitační energie držící vesmír pohromadě, zkoumání hmotných reziduálních pozůstatků po Velkém třesku létajících v tomto černém prostoru, odhalení, zda kromě našeho existují za ním ještě další vesmíry. Mather navíc připomněl Einsteinovu slavnou větu, že v běžném životě je směr času samozřejmý a nepochybný, ve fyzice nikoliv. V ní se můžeme dostat do časových smyček a pátrat jak vznikaly hvězdy na něž již hledíme. Vzpomněla jsem si na snímek na němž Einstetin zbožně spíná ruce při pohledu vesmírným dalekohledem do vesmíru a jsem přesvědčena, že kdyby byl přítomen na přednášce Kosmologie, gravitace a astrofyzika profesora Mathera, tak by je určitě spínal ještě víc. A jako hluboce věřící člověk by děkoval Bohu za to jak dochází k uplatňování jeho slov a geniálních myšlenek.
Věřme, že konference bude stimulantem propojujícím nejen svět mikro a makro částic, ale především navazujícím spolupráce mezi Einsteiny současné vědy a církevními hodnostáři, tak jak si to ve třináctém století přál Tomáš Akvinský, který podporoval tehdejší vědce scholastiky v jejich pohleu na svět na rozdíl od tehdejších církevních vůdců. Zajímal se o jejich výsledky stejně jako zná J. E. Dominik kardinál Duka OP výsledky kvantové fyziky a její aplikace jdoucí již nyní až k hranicím našeho vesmíru, ne-li za ně. Akvinský jako profesor na Sorboně věděl, že pokrok je pro lidstvo dobrý, ale vždy bude nad sebevětšími lidskými objevy stát vertikála kříže. A současné úspěchy ve vědě dávají za pravdu jeho slovům. Vědecké výsledky pomáhají návratu lidstva k pokoře před nekonečnou inteligenci, která vesmír(y) stvořila z ničeho a drží je obrovskou nehmotnou sílou v jasném uspořádání. 
Twitter (X) 
Facebook 
Linkedin
iDNES 
