Petr Mach: "Only Klaus is our President, not you, Mr. Rompuy"
Ivana Haslingerová
To, před čím jsme ve Fragmentech dlouhodobě varovali (viz např. články "My občané nechceme dva prezidenty, dva ministry zahraničí ani dvě ústavy!", "Nechci dva prezidenty a dvě vlády" ...), že po přijetí euroústavy známé pod pokryteckým názvem Lisabonská smlouva budeme mít dva prezidenty, se 29. ledna 2010 potvrdilo. EU ihned po jejím přijetí ustanovila úřad svého "prezidenta", kterého opět pokrytecky tituluje "stálý předseda Evropské rady". Stal se jím počátkem ledna 2010 Herman Van Rompuy a ten obratem začal vykonávat spanilé jízdy do všech národních států, které spadají pod jeho protektorát. Jako do posledního z nich přicestoval i do naší republiky, kde ho i přes protesty vlastenecky cítících občanů přijal jako vrcholného představitele nejen premiér Jan Fischer, ale i prezident republiky Václav Klaus. Prezident Klaus se netají tím, že se mu nový post pana Rompuye, stejně jako Lisabonská smlouva, která tuto figurku vytvořila, nelíbí. Tohoto "pána z EU" (vzhledem k jeho několika názvům prý neví, jak ho má správně titulovat), proto přijal pouze tak, jako řadu jiných představitelů Evropské unie před ním.
Jsem přesvědčena, že většina čtenářů neznala až do včerjšího dne ani jeho jméno, natož pak aby tušila, čím byl a kdo je vlastně jejich nový "pán z EU". Proto uvádím několik dat o této osobě, která byla pro nás "demokraticky" vybrána evropskými politiky, aniž by měla mandát od nás, voličů. Van Rompuy byl ministrem financí za belgickou křesťanskodemokratickou stranu a poté belgickým premiérem. Jako správný eurohujer zastával tak fanaticky připravovanou euroústavu, že když ji v roce 2005 v referendu odmítli Francouzi a Holaďané, dal se slyšet, aby ji představitelé EU rozlámali na části, kterě by se schvalovaly postupně, jen aby byla schválena. Ústava prý umožní jednat EU více efektivně a demokraticky. Je tak šíleným fa
natickým zastáncem EU, že navrhoval, aby tato vedle eura přijala další společné národní symboly, jako jsou například státní poznávací značky, průkazy totožnosti, společné sportovní akce, a aby všude vlálo ještě více evropských vlajek. Navenek budí dojem skromného a takřka zakřiknutého politika, ale z historie víme, že právě tito tiší fanatici stojící jakoby v pozadí za svými vůdci nadělali největší zlo.
Petr Mach přišel na demonstraci s transparentem: "van Rompuy: nákladný a zbytečný prezident". Vlevo předseda pražského krajského sdružení František Pecka
Stejně jako jim ani panu Rompuyemu sebevědomí rozhodně nechybí. Je přesvědčen, že v politice toho zažil již tolik, že je schopen vládnout s kýmkoli a ve svém inauguračním projevu v Evropském parlamentu obhajoval dokonce nejen celoevropskou, ale dokonce celosvětovou 
vládu globálním ovládnutím planety. Abych nebyla obviněna ze zaujetí, cituji: "Rok 2009 je také prvním rokem globální vlády: byla to první globální finanční krize, kterou řešila G20. Klimatická konference v Kodani je dalším krokem k globálnímu ovládnutí planety." Takže tento "pán z EU", který se cítí už být "světapánem", od ledna 2010 vládne také našemu národu.
U eurofederalistů v čele s Van Rompuyem přetrvává slepá víra, že když zavedou kolektivizující mechanismy, dospějí k nirváně, kdy bude vše fungovat dobře. Je to podobné Marxovu modelu beztřídní společnosti. Euroústavu potřebovali jako technické řešení, které k tomuto jejich snu o evropském impériu přispívá. Nepřejí si, aby EU byla volným sdružením suverénních států, které se sdružily pouze za účelem společné celní unie a volného obchodu. Neboli takovou EU, do níž jsme chtěli vstoupit.
Není divu, že vrcholného zástupce Evropské říše, pana Hermana Van Rompuye, čekaly při příjezdu na Hrad protestní transparenty občanů, kteří již zažili v minulosti příjezdy 
jiných říšských Hermanů. I když Hrad byl uzavřen neprodyšně policií, jeho limuzína byla nucena před vjezdem do něj projet kolem skupin vlastenců, kteří si uvědomují, co pro nás všechny příjezd tohoto říšského protektora znamená. "Pán z EU" si tak mohl přečíst řadu nelichotivých hesel a sloganů jako "Only Klaus is our President, not you" (pouze Klaus je náš prezident, ne vy"...), "EU = Socialism" ("Evropa = socialismus"), "van Rompuy: expensive and useless President" ( "van Rompuy: nákladný a zbytečný prezident").
Není překvapivé, že symbolické protestní přivítání pana evropského protektora zorganizovala Machova Strana svobodných občanů. (Petr Mach čtvrtý zprava,. uprostřed Jaroslav Bachora, místopředseda strany)
"Je to zbytečná funkce, která daňové poplatníky stojí zbytečně miliony korun každý měsíc. Nechceme dva prezidenty, dvě vlády a dvě ústavy. Nám stačí náš president a náš ministr zahraničí a nepotřebujeme nad nimi mít další bruselské nadekvivalenty. Chceme žít ve svobodném státě vybudovaném před devadesáti lety Masarykem a spravovaném politiky, které si zvolíme do čela sami a svobodně. A s ostatními státy Evropy chceme pouze bez omezení obchodovat a spolupracovat," sdělil revue Fragmenty předseda Svobodných Petr Mach po skončení manifestace v útulném salonku pražské hospůdky, kam se část protestujících Svobodných uchýlila
Doktor Mach má naprostou pravdu. Státy EU se sdružily původně za účelem volného obchodu, bezcelní unie a volného pohybu osob. Ani slovo o europresidentech a eurozákonech neřku-li o euroústavách přece tehdy nepadalo. Proto také původní Evropské hospodářské společenství bylo životaschopné a státy v něm sdružené nepotřebovaly ke své úspěšné spolupráci definovat podobné nesmysly. Nepotřebovaly zdvojené vlády, jednu doma a jednu tvořenou druhořadými politiky, kteří ve svobodných domácích volbách neuspěli. Nebylo zapotřebí vytvářet stát z těchto odložených politiků, kteří v něm získali spolu s armádou tajemníků, překladatelů, právníků a mnoha dalších skvělé a nikým z domova nekontrolovatelné posty. Genius Evropy byl odjakživa v její různosti. Každé glajchšaltování bere lidem svobodu. Budování suverénního úřednického impéria nemá smysl a jak správně říká europoslanec Jan Zahradil: "Právě proto, že EU(15) zůstala politickým trpaslíkem, mohla se stát ekonomickým obrem."
Europeisté říkají, že suverenita je přežitek. Není tomu tak. Po schválení euroústavy jsme nedostali pouze druhého prezidenta, ale stali jsme se subjektem mezinárodního práva EU a Unie začne trvat na plnění všech mezinárodních smluv. Nebudeme-li je plnit, nastanou sankce. Suverenita je filosofický koncept, k němuž dospěla Evropa po staletích bojů. Každý stát si postupně vydobyl své specifické vlastnosti a ochranu své státní suverenity. EU zpochybňuje suverenitu států, aby se stala subjektem mezinárodního práva, který pošlapává práva národních států.
Zástup Svobodných čeká na příjezd "pána z EU"
Ale i kdybychom se oprostili od politiky, ekonomicky je vstup do Svazu evropských socialistických republik pro nás nevýhodný, protože budováním impéria spoutaného ticíci příkazů, vyhlášek a norem se EU stále víc uzavírá před celým světem. Její ochranářská opatření brání v obchodu za jejími hranicemi. My ale potřebujeme obchodovat a komunikovat s celým světem bez jejich omezování a kontrolování 70 % legislativy. Přináší to dokonce utrpení i třetímu světu, který nebude moci vstoupit na evropské trhy. My si nemůžeme koupit jeho levné výrobky a on v důsledku neprodejnosti svých výrobků trpí hladomory.
Sen o společné evropské obraně je rovněž úplně zcestný. V průběhu 50 let existence Evropského sdružení se dostávaly, bohužel, stále více ke slovu federalistické myšlenky. V zájmu veřejného blaha toužili vedoucí představitelé EU stále více po tom, aby se národní pravomoci okleštily a byly přeneseny na kolektivní orgány EU. Zdůvodňovalo se to především tím, že národní státy se stále praly ve válkách a je proto dobré umenšovat jejich vliv. Tento argument naivních politiků, jako např. Cyrila Svobody, že v Evropě nebyla 50 let válka kvůli vzniku EU, ale neobstojí.
Kolona spřivážející na Pražský hrad "pána z EU" byla "vítána" protestujícími vlastenci
Válka v Evropě se nekonala díky vzniku NATO, jehož zrušení kdysi naivně navrhoval exprezident a europeista Václav Havel. Když řešila EU samostatně problémy v Bosně, stále se tam zabíjelo. Po zásahu USA bylo do 14 dnů po zabíjení. EU zatím díky Schöngenu pouze nahrála volnému pohybu teroristů bez kontroly.
Tím, že vznikem Spojených států Evropských se skutečným parlamentem, vládou a prezidentem byl odstraněn vliv národních států, vznikají politické evropské elity. Západní Evropa má od mala vychované politiky, kteří v životě nepoznali nic jiného, než byrokratický růst. Ve Francii je každý absolventem ENA. Přijde-li tam mezi ně kdokoliv zvenčí, zpracují ho k obrazu svému. Elity samy sebe reprodukují a vytvářejí klony sebe sama. Je to zacyklené jako had, který kouše sám sebe do ocasu. Tako vzniká proces rozhodovacích procesů v Radě Evropy.
Machovi Svobodní přišli "uvítat" evropského pána s celou vlajkoslávou a mnoha transparenty (Mach čtvrtý zprava)
Rozhodování kvalifikovanou většinou zakotvené ve smlouvě z Nice se přijetím euroústavy změnilo. Středně velké státy ztratily na své váze. O dění v EU v důsledku toho rozhodují 4 velké státy za pomoci pobaltských republik, Kypru, Malty a Slovinska. To je hlavní deficit euroústavy. Do té doby měly středně velké státy právo veta. To bylo bohužel nahrazeno většinovým hlasováním a středně velké státy ztratily možnost ovlivňovat cokoliv. Odstranění práva veta je velmi škodlivé a vede ke zrtrátě svobody. Naši politici byli sice tak zbabělí, že veta neužívali, ale přece jen v budoucnu by to bylo jako jediná možnost vzepření se nátlaku EU. Kdyby byl na loňském říjnovém summitu Mirek Toplánek vetoval protikrizová opatření EU, mohlo vše dopadnout jinak a to nejen se socialistickým řešením krize v EU, ale i s jeho vládou. Škoda, že byl tak ovlivnitelný okolím a nestál si za svými názory.
Socialisté touží po vzoru idolu všech socialistů po Marxovu modelu jednotné beznárodnostní a beztřídní společnosti. Prostě touží se pohybovat v stádečku tupých občanů, kde by vláda 
evropských úředníků pečovala o lepší zítřky. Zatím se jim to v EU podařilo prosadit. To ale neznamená, že svodomyslní občané nebudou proti tomuto nátklaku bouřit. A každý zná základní pavidlo z fyziky: "Každá akce budí reakci" a každá hospodyně ví, že i ten nejpevněji uzavřený papiňák jednou bouchne. Z historie je známo, že se všechny nadnárodní celky dříve či později rozpadly. EU je jen dalším podobným pokusem v řadě. Nejde proto rozhodně o finální okamžik evropského dějepisu.
Ale abych neskončila jen pesimisticky. Ani příjezd evropského protektora nezkazil protestujícím náladu a v dejvické hospůdce i jejich během manifestace tak rozhorlený předseda roztál ve společnosti fešných fanynek jako mávnutím kouzelného proutku