Čím více se EU institucionalizuje, tím víc ztrácí
Ivana Haslingerová
Centrum pro ekonomiku a politiku ve spolupráci s Polským institutem pořádalo přednášku poslance Evropského parlamentu a profesora Jagellonské univerzity Ryszarda Legutka "Filozofické základy a perspektivy evropského projektu", kterou moderoval prezident republiky Václav Klaus.
„Velmi rád vítám mezi námi, obyčejnými smrtelníky, zástupce vrchnosti z Bruselu, ale i významného myslitele, filosofa, politika, který napsal řadu knih plných originálních názorů. Toto setkání jsme domluvili na nedávném obědě ve varšavském sklípku. Jsem rád, že pan profesor přijel. Zejména když je to skutečně ,evropský člověk‘, který včera hlasoval v Bruselu, dnes bude přednášet v Praze a zítra bude večeřet v Krakově. To je podle mne definice evropanství,“ vítal s úsměvem prezident Klaus pana profesora Legutka
"Byl bych strašně rád, kdyby knihy s tak plodnými texty, jaké píše profesor Legutko, psali i naši europoslanci. Někdy sice nad nimi zavrtím hlavou, ale v každém 
případě jsou pro mne inspirativní. Tak například poslední knihu nazval pan profesor „Ošklivost demokracie“, zatímco já hovořím o jejích krásách, ale dobře rozumím, co chtěl nemainstreemový myslitel říci. A všem ji doporučuji k prostudování,“ uvedl prezident Klaus a pokračoval:
„Před dvaceti lety pan profesor Legutko nemilosrdně zařadil Kunderu mezi evropské levičáky a přirovnal ho dokonce k Sarterovi, což bylo velmi inspirativní. Na CEPu podruhé zazní polština. Poprvé zde vítal pana Rokytu pan Topolánek, když oba aspirovali na předsedy vlád, a ukázalo se, že to bylo nakonec trošičku jinak, než tehdy slibovali. Uvidíme, jak dopadne nynější seminář."
A seminář dopadl opravdu zajímavě. Nejenže diskuse byla mimořádně bouřlivá, ale hned v úvodu pozměnil jeho téma řka: „Téma ,Perspektivy EU‘ je spíše pro futurology, než pro politika a filosofa. Zamyslím se proto spíše nad tím, v čem je hlavní problém EU a jak může ovlivnit budoucnost Evropy. Pokud Lisabonská smlouva (LS) nabude platnosti, nastanou dva druhy reakcí. Jedni to budou pokládat za konec a prohlásí, že tím reforma skončila, druzí naopak za počátek další etapy sjednocování EU směřující k její integraci.“
tení první věty zmocnil údiv nad tím, že spatřil velmi zvláštní citaci Thúkidida z dějin Peloponéské války. V řečtině tam totiž stálo: „Naše zřízení je demokracií, neboť moc není v rukou menšiny“. Pana profesora především udivilo, že Thúkidides chválí demokracii. Přednáší o něm na vysoké škole a ví, že demokracii neměl rád a tvrdil o ní, že je to nesmyslné zřízení. Žil v době Periklea, čili „prvního občana“, jehož diktátorskou vládu naopak chválil. Proč by tedy najednou chválil demokracii? Další důvod, který ho zarazil při četbě LS byl zásadnější. Zarazilo ho, že je v ní uvedena zvláštní definice demokracie jako většinové vlády. „Moc většiny zní menšinám autoritativně a představitelé EU moc většiny proto nezdůrazňují. Proč právě tato neliberální definice se tam vyskytla?“ tázal se pan profesor. Dospěl k závěru, že autoři si toho jistě byli vědomi a napsali to záměrně, protože tato definice implikuje, že EU má společný démos neboli lid.
Pokud totiž hovoříme o většině, musíme mít i lid, který ji tvoří jako kolektivní subjekt. Tomu ale v EU tak není, neboť samotná struktura EU neguje existenci lidu: V čele EU stojí Rada EU (RE) – těleso tvořené representanty vlád a států. Pod ní je Evropská komise (EK) – jakási evropská kvasivláda a teprve nakonec v hierarchii moci se nachází Evropský parlament (EP) – těleso s nejmenšími pravomocemi, které pouze pozměňuje návrhy EK či RE.
„Spolurozhodování EP s RE a EK je jen jazykovou mystifikací. Pokud by EP měl být emanací evropského dému, pak je definován špatně. Neexistuje na něj totiž tlak voličů. Lid hlasuje pro své národní poslance. EP je pro něj nečitelný, nezastupuje démos a je jen nepatrně démem hodnocen. Naopak připomenutí Peloponéských válek má navodit mylnou představu, jakoby vládla v EU většina. V evropské politice je sice tyranie zamítána a menšiny jsou dobře chráněné, ale jen v rámci folklóru. Menšinami faktickými jsou menšinové skupiny v parlamentě, kde nevládne lid, ale velké strany. Pak v tomto smyslu je tam vláda většiny,“ uvedl profesor Legutko a dodal, že tento monopol většiny v EP je potřeba prolomit. V normálním politickém systému platí, že pokud někdo chce vliv, musí se odlišit od vládnoucí skupiny. Nebo být jiný než ten, co je v opozici. V EU to tak není. Tam naopak, kdo chce mít vliv, musí se připojit k většině. „EU je exkluzivní klub, kam můžete jít, pokud s nimi souhlasíte, nebo Vás do něj nepustí. Nesmíte být buřič a trablemaker. Pokud se do klubu nedostanete, jste v tzv. druhorychlostní Evropě. Buď scénář EU přijmete a jste Evropan nebo nemáte šanci. Tento způsob myšlení v EU má souhlas v Polsku a není asi bez významu i v ČR. Co vydává EU za démos, není ale reálným lidem.“
Tato Evropa neznamená podle Legutka to, co znamenala po staletí pro historiky, filosofy, teology a odpůrce totalitních režimů. Evropa, která se rozhoda vzdát svého dědictví, je masivní institucionální proces, který nevychází z posilování, ale naopak z oslabování identity. Čím více se institucionalizuje, tím víc ztrácí a zužuje se jen na formální obsah. Není to jen duchovní změna, ale dochází k oslabení tvůrčí síly Evropy. Přestala vysílat impulsy do světa. Ideje nyní vznikají v USA a my je pouze přijímáme. „Idea evropanství je velmi zvláštní. Spočívá na úrovni hesel. Kategoricky hodnotí, kdo je a kdo není Evropan. Její představitelé řeknou: ,Jste proti Evropě‘. A tím s ním končí. Kdo je ale takto obviněn, nechce vůbec k Asii, pouze neakceptuje ideologickou koncepci Evropy. Evropa všechno ví lépe, neuznává hranice a otevřenost, dialog, toleranci či dualismus používá jako pendreky. A když proti tomu zaprotestujete, řeknou její představitelé: ,Vy jste netolerantní, s vámi nemluvím‘. Oponenti pak raději umlknou a vzniká dojem, že všichni najednou jsou jejími mluvčími, kteří budou ničit soky,“ rozhořčil se profesor Legutko a položil si otázku: „Pokud je tomu tak, je otázkou, jaké jsou její perspektivy.“
Profesor Legutko vidí tři možné varianty budoucnosti Evropy:
1) Vládu většiny EU jako jakési ortodoxie. Pokud takto chápané hodnoty budou triumfovat, vznikne mírný a benevolentní despotismus. Mocné struktury budou utavovat životy občanů s jejich souhlasem. A za to jim budou poskytovat jisté výhody.
2) Druhý scénář je založen na integraci Evropy. Pýcha euronadšenců povede směrem k monopolizaci a integraci. Reacionalizace EU může být podkopána. A povede to k rozpadu EU. Předseda EP řekl velmi nemoudré tvrzení, že integrace je jako cyklista na jízdním kole. Stále musí šlapat. Toto myšlení by mělo být zavrhnuto. Neměla by nastat atmosféra nevyhnutelnosti, ale politika by měla být zónou svobody.
3) Hranice suverénních států musí být zachována. EU by měla být otevřeným projektem, který bude moci být měněn. Měla by být připuštěna možnost změny. Podobně jako kyvadlo.
„EU potřebuje rozhodnou činnost s cílem zachránit ji před ní samotnou,“ uzavřel svoji přednášku pan profesor.
Po přednášce následovala dlouhá a bouřlivá diskuse:
okomentoval přednášku slovy: „Když hovořil pan profesor o potížistech, racionálně jsem si to interpretoval, že hovoří i o mně. Ale EU by bez nás nemohla vůbec žít. Nenastala by v ní totiž perestrojka.“ A hned dokázal, že potížistou skutečně je a pokáral pana profesora, že ztotožňuje pojmy EU a Evropa. On naopak pokládá jejich odlišení přímo za zásadní: „Evropa a EU jsou pro mne dvě zcela odlišné věci. Evropa podle mne nedegenerovala na EU, jak tvrdí pan profesor. Proto jsme zde také nemluvili o tak pomíjivém dokumentu, jakým je LS, ale o zásadních a fundamentálních věcech, jakými jsou například pojmy Evropa a EU. Mohl jsem se v poslední dekádě zbláznit, když mně v Bruselu říkali ,vítejte v Evropě‘. Mne tam vítali maximálně v EU. Já přece v Evropě žiji od narození.“
Prezident Klaus nesouhlasil dále s tím, že pan Legutko používá slova moc namísto vliv: „Slovo „moc většiny“ nemám rád. Já jako politik mohu maximálně říci, že mám vliv, ale slovo moc patří do jiných společenských systémů. Pluralismus, parlamentní systém moci většiny využil proto, aby se zabýval otázkou, vůči čemu stojí názor té většiny. V EP je většina chápána jako ta jeho část, která si myslí, že EU je ráj na zemi. O jiných názorech se debata nevede. Jde jen o to, aby tato většina byla tvořena stoupenci ideologie europeismu.“
Václav Klaus také opravil, že přirovnání integrace EU k cyklistovi, který musí stále šlapat pochopil pan profesor chybně: „Tu mi Prodi připomněl z našich 11ti setkání destkrát. Myslel to ale jinak. Ne že cyklista musí jen šlapat, ale že musí jet stále kupředu.“
A nejvíc se panu prezidentovi nelíbily tři scénáře budoucnosti EU pana Legutka. Nelíbil se mu totiž ani jeden:„Pokud jde o tři možné scénáře budoucnosti EU, tak nevím, který je nejlepší, zda úspěšné dokončení integrace či mírný benevolentní despotismus. Já tomu všemu říkám postdemokracie. A o demokratickém kyvadlu bych chtěl vědět, jaké jsou potenciální síly, které by ho mohly rozkývat. Já tyto síly v dnešní Evropě nevidím.“
Ryszard Legutka odpověděl panu prezidentovi: „Pojmy EU a Evropa jsou něco, na co musíme dát pozor. Pro žáky na vysoké škole je možné pochopit, že to jsou odlišné pojmy, ale žurnalisté chápou Evropu jako EU. Říkalo se ,vstupujeme do Evropy’ a mělo to znamenat, že ,z Evropy vystupujeme a vstupujeme do EU‘. Mne to bolí stejně jako pana prezidenta. Degeneroval jazyk. Významy se smíchaly, Evropa ztrácí moc a dostává ji EU, protože Evropa nerada o sobě mluví. My vstoupili do EU, abychom v ní vytvořili skupinu konzervativců. Chceme změnit kartel socialistů a lidovců v EP. V LS je většinové hlasování v radě. Moc bude proto platit vládám tvořícím většinu. Jsem metafyzickým pesimistou, ale jako politik musím být optimistou."
na to reagoval slovy: „Optimismus není pro politika povinností. Pokud jde o pojem ,Zpět do Evropy!‘, tak jsem již tehdy jako první říkal, že máme říkat ,Back to Europa‘ a ne ,Avanti to EU‘. V Evropě se odedávna mluví evropsky. Možná s různými dialekty Europejštiny. Newspeak EU je nyní ale tak zužován, že se jím nedá vyjádřit žádná špatná myšlenka, která by vytvářela potíž EU.
Poté se vložil do diskuse pánů profesorů předseda Svobodných : „Pan profesor Legutka říkal, že zárodkem, který rozhýbá kyvadlo, bude skupina konzervativců. Tato skupina , v níž je i naše ODS, se ale už stala součástí establishmentu EU. Zakládám proto se svými Svobodnými ,Freedom demokracy‘. Pokud bude LS ratifikována, nastane v EU ještě méně demokracie, ale tím i více šancí pro euroskeptiky. Pak budeme moci vystoupit z EU a já se na to moc těším."
Machovi oponoval: „Češi, Poláci a Britové tvoří frakci uvnitř EU, podle níž by se měl změnit monopol lidovců a socialistů v EP. Zdá se, že tato frakce začíná mít vliv. Včera jsme vyhráli například hlasování o rezoluci odsuzující omezování svobody tisku. Pokud vyhrajeme častěji, pak nás budou muset akceptovat. Přáli bychom si, aby většina v EP musela začít vysvětlovat a odůvodňovat svou legitimitu, ne používat nátlakové metody. Pokud jde o to, zda chtít rozpad EU, tak si nejsem jist, zda by to bylo dobré. Asi ne. Když jsem v dobách komunismu slyšel ve zprávách o problémech a hádkách v EHS, říkal jsem si: ,Jak já bych se chtěl hádat tam než být v sovětském bloku!‘. I přes problémy je v EU hodně dobrých věcí, které Polsko využívá. Například kohezní fondy, otevřené hranice. Mladí lidé jsou už zvyklí na tyto výhody EU. Utužování integrace přináší ale nové problémy. EU je rozjetý vlak, ale nepřemýšlí, kterým směrem jede, a to je chyba.“
reagoval: „Není pochyb o tom, že nic nemáme proti otevírání zemí, proti volnému trhu a proti rušení bariér. Ale o tom debata o integraci EU už dávno není. Nastává v ní drsná unifikace a centralizace. Otázka nezní, jestli má integrování pozitivní moment. Ale jde o to, zda záporný efekt nezačíná převažovat nad tím kladným.“
Pak již odpovídali panelisté na dotazy z pléna: „V klubech EP probíhá jednání a na předsedu EP tam navrhují toho či onoho. To způsobuje výskyt průměrných kandidátů a z nich je vybrán ten, který nikomu nevadí. Jiní nemají šance a vše je dohodnuto stejně předem. Neměl jsem radost, když jsem hlasoval pro Barossa, ale moje ne by nic nevyřešilo,“ odpověděl pan Legutko na dotaz, proč hlasoval pro Barossa na předsedu EP. 
Pan Legutko odpověděl, že klimatický balíček EU je výhodný pro Francii, proto se ho není možné snadno zbavit, což profesor Klaus negoval slovy: „Klimatický balíček není výhodný pro nikoho, ani pro Francii. Na něm vydělá jen pár výrobců biopaliv, nových žárovek a podobných výdobytků, a to ve všech zemích včetně asijských. Jestli chce pan profesor mého oblíbeného prezidenta Sarkozyho hájit, nejsem si jist, jestli on toto ví.“
Na dotaz, co hodlá EU dělat s růstem počtu muslimů, odpověděl pan profesor Legutko, že nikdo nebude mít odvahu presentovat rezolutní projekt. Politika vůči imigrantům neexistuje. Neoficiálně se dělá vše pro to, aby se pomalu omezil jejich přísun do zemí EU. Není-li ale předpis na řešení, nemůže se udělat příliš. Je ale velký problém, že nejen muslimové necítí ducha evropského, ale absolventi našich škol také ne. Zde, v našem školství, jsou zapotřebí důrazné činy.