Od roku 1984 u nás bylo transplantováno 1770 srdcí, více než 1100 bylo v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) a kolem 600 v brněnském Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie. První operace 31. ledna 1984 byla zároveň první v tehdejší východní Evropě. Mohlo jich být mnohem víc, ale dříve téměř třetina pacientů na čekací listině zemřela. V současné době se asi 40 procent nemocných dočká nového orgánu díky mechanické srdeční podpoře s níž mohou čekat na vhodného dárce i několik let. Nového srdce se nedočkalo jen pět procent pacientů. V IKEM implantovali podpor již 367. Zachraňují tak pacienty, kteří srdce dárce dostat z různých důvodů nemohou.
Od listopadu 2017 v IKEM používají i mechanismus, který srdce plně nahradí. Podle přednosty Kliniky kardiovaskulární chirurgie Ivana Netuky by mohlo být do budoucna i plnohodnotnou náhradou transplantací. Operovali již prvních deset pacientů a dalších deset adeptů na zákrok čeká. Pan přednosta bude se svým týmem školit další nemocnice, které chtějí takzvaná biokompatibilní srdce používat.
I když profesor Pirk o tom do médií hovoří jako o standardních operacích, není to ale běžné a aby to mohli dělat i jiné týmy u nás, tak s výjimkou Kardiocentra profesora Neužila na Homolce si neumím představit, že by to u nás někdo dokázal dělat se stejnou jistotou jako IKEM. Je k tomu potřeba nejen neuvěřitelně skvělé vybavení, ale i skvělý a sehraný tým až po poslední sestru. Dokáží to proto jen opravdu velice nadprůměrné špičkové týmy chirurgů a protože na nemoci srdce zemře u nás nad 50 % občanů, měla by být centra profesora Netuky a Neužila rozšiřována a mimořádně podporována, aby zbytečně neumírali lidé v okresních nemocnicích, kde mnohdy ani nerozeznají, že mají infarkt natož pak srdeční arytmii a podobně.
