Když se občané bojí vlády, jde o diktaturu, když se vláda bojí občanů, jde o demokracii.
Komunisté chtějí zabránit odhalení všech zločinů komunismu
Tomáš Chalupa, místopředsedy ODS a ministr životního prostředí
Události, které se aktuálně dějí v ÚSTR, mají pod taktovkou komunistů a socialistů jeden cíl: ústav zcela decimovat a tím zabránit, aby byly naplno odhaleny všechny zločiny komunismu. Vlastní hříchy z minula vedou komunisty a mnohé socialisty k bezprecedentním útokům na tento ústav. Lze jen spekulovat, jakou roli v tom hraje skutečnost, že mnohé otázky z minulosti ještě nebyly odpovězeny, že mnoho dokumentů ještě nebylo probádáno a zveřejněno. Komunisté i mnozí socialisté se zřejmě ještě mají čeho obávat.
Pozn. red. Požadavek komunistů, aby byli při odhalování svých zločinů přítomni je stejný jako by si přáli být fašisté v Norimberku při vypracovávání žalob na ně za jejich zločiny.
Pokud je pro ČSSD nepřípustná politizace diskuze o dějinách, proč ji svými činy vyvolává?
Miroslava Němcová, předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR a místopředsedkyně ODS
Pokud ČSSD tvrdí, že nechtěla připustit politizaci diskuze o dějinách české totalitní historie, musím se ptát, proč politizaci historie sama svými činy vyvolala? Pro odvolání ředitele ÚSTR nebyl jediný faktický důvod. Musím trvat na tom, že za jeho odvoláním je dohoda ČSSD s komunisty. Pokud dnes komunisti prostřednictvím ČSSD chtějí rozložit instituci, která má nestranně studovat nacistickou a komunistickou minulost naší země, mám velmi vážné obavy o budoucí osud země, o zničující dopad případné budoucí koalice komunistů a ČSSD na celostátní úrovni. Za takový vývoj přebírá ČSSD plnou zodpovědnost, ale ODS v žádném případě nebude nečinná. Použijeme všechny síly a všechny prostředky k tomu, abychom zabránili rozvracení Úřadu a zakrytí sítě členů StB a těch, kteří mají být před odhalením uchráněni. Jde o informace, které musí česká veřejnost mít k dispozici.
Hlas Margaret Thatcherové v Evropě nesmírně chybí
Václav Klaus
Smrt Margaret Thatcherové je pro všechny stoupence svobody, demokracie, trhu a kapitalismu obrovskou ztrátou. Byla jednou z nejvýraznějších politických osobností poslední čtvrtiny 20. století a věřím, že plynutím času její jméno nebude ztrácet na významu.
Věděl jsem už dávno, že její zdraví není v pořádku, ale když jsem ji v říjnu loňského roku posílal blahopřání k jejím 87. narozeninám a přál jsem jí „a happy birthday“, nepředpokládal jsem, že to bude z mé strany přání poslední. Velmi jsem si vážil toho, že jsem se s ní mohl v posledních 23 letech setkávat, vnímal jsem, jak jí ubývá sil, ale vždy z jejích slov zazněla ona stará dobrá „Lady Thatcher“. Říkalo se jí „železná dáma“, ale ona byla železná pouze v politice a ideologii. Jinak byla velmi milým, přátelským, pozorným a naslouchajícím člověkem.
Politiku, kterou prováděla ve Velké Británii, jsme považovali za vzor hodný následování, a proto byla naše (často moje) politika považována za „thatcheristickou“. Myslím, že to cítila i ona a tomu, co jsme před dvěma desetiletími dělali ve snaze zbavit se dědictví komunismu, vždy vyjadřovala podporu. Toho jsme si vážili a považovali to za vyznamenání.
V dnešní době Margaret Thatcherová v Evropě nesmírně chybí. Současný evropský ekonomický a sociální systém, který se v posledních letech stává stále více a více „antithatcherovský“, je přesně tím, proti čemu ona, jako první žena v historii na postu britského premiéra, od konce 70. let bojovala. Její hlas nesmírně chybí i v dnešní diskusi o evropské integraci. Mnozí z nás nezapomeneme na její slavný projev v belgických Bruggách, kdy jasně řekla, že potlačování národních států a koncentrace moci v Bruselu Evropu zničí. Je na nás, abychom na její slova nikdy nezapomínali.
Margaret Thatcherová byla vynikající osobností, svými postoji přispěla k pádu železné opony
Premiér Petr Nečas
S hlubokým zármutkem jsem přijal dnes 8. dubna 2013 zprávu o odchodu dlouholeté ministerské předsedkyně Spojeného království Velké Británie a Severního Irska Margaret Thatcherové. Baronka Thatcherová byla vynikající osobností nejen britského národa, ale svými pevnými a zásadovými postoji přispěla k pádu železné opony. Její myšlenky byly pro mnohé země inspirací při budování demokratické společnosti.
Jasný politický a společenský odkaz Margaret Thatcherové spatřuji v tom, že v ekonomicky a politicky obtížných dobách je více než kdy jindy zapotřebí činit kroky z okamžitého hlediska málo populární, ale z hlediska dlouhodobé perspektivy naprosto nezbytné.
Baronka Thatcherová patřila bezpochyby k nejvýraznějším osobnostem, jaké Evropa po druhé světové válce měla a jejím odchodem ztrácí kontinent silný zdroj nesmírně pozitivní inspirace. Spolu s občany České republiky si uchovám vzpomínky na Margaret Thatcherovou také jako první ministerskou předsedkyni Spojeného království, která navštívila naši zemi.
Lidé jako baronka Thatcherová neumírají
Ivana Haslingerová
Když jsem otevřela po návratu z tiskové konference Manažerské asociace zprávu pana premiéra o smrti baronky Thatcherové naprosto jsem zkameněla a jediné co mi vytanulo na mysli bylo: Konec epochy, konec snu o budování lepšího světa. K vyjádření pana premiéra není co dodat. Vyjadřuje vše, co cítím. Odešel největší státník Evropy minuléjho století.
Osobně jsem se setkala s paní premiérkou při slavnostním odhalení Churchilova pomníku před budovou vysoké školy ekonomické v Praze. Nalezla jsem již takřka historické snímky ze 17. listopadu 1999 a použila je k ilustraci toho, jak tato dáma jednala a kdo jí stál zato, že vážila cestu do cizí země jen aby byla u takové události. Věřím, že jí Bůh za její práci nejen pro Velkou Británii, ale pro celou Evropu odmění měrou vrchovatou.
Lidé jako byla baronka Thatcherová neumírají, ti zůstávají navždy v srdcích nás všech i budoucích generací.>>>
Odešla ikona světové pravice
Petr Paulczynski
Světem zahýbalo úmrtí ikony světové pravicové politiky baronky Margaret Thatcherové. Ta událost je tak světodějná, že dokonce Václav Klaus promluvil v našívaší ČT, což nepamatuji. A protože událost komentoval už kdekdo, vzdám hold této dámě částí jejích výroků, které ji charakterizují lépe než tisíc slov.
O svém úkolu v politice: Můj úkol je zastavit rudnutí Británie.
O své motivaci v politice: Nesnesu vidět Británii, jak upadá. Prostě nesnesu....
O svém úkolu v premiérském křesle: Nastoupila jsem do úřadu s jedním cílem: změnit Británii ze závislé společnosti na samostatnou. Ze země, kde se říká "dej mi to", na zemi, v níž platí "udělej si to sám". Kde platí "vstanu a jdu" místo "zůstanu sedět a počkám si".
O své ekonomické politice: Moje ekonomická politika není založena na nějaké teorii, ale na věcech, s nimiž jsem já a miliony dalších lidí vyrostla: poctivá odměna za poctivou každodenní práci, nežít na dluh, myslet na horší zítřky, splácet včas účty, podporovat policii.
O stávce horníků: Musím říct, že to, čemu čelíme, je pokus nahradit vládu práva vládou davu, a tento pokus nesmí uspět. Máme co do činění s lidmi, kteří používají násilí a vydírání, aby si vymohli svou vůli na druhých, kteří s nimi nesouhlasí. Vláda práva musí zvítězit nad vládou davu.
O socialismu: Problém se socialismem spočívá v tom, že ani peněženky těch druhých nejsou bezedné.
O Evropě: V průběhu mého života všechny problémy přišly z kontinentální Evropy a všechna řešení od anglicky mluvících národů v celém světě.
O platbách do evropské kasy: Chci zpátky svoje peníze.
O válce a míru: Na každého idealistického pacifistu, který se zřekne práva na sebeobranu kvůli světu beze zbraní, připadá minimálně jeden válečník dychtivý zneužít jeho dobrých úmyslů.
O politické popularitě: Jestli jste se rozhodli být v politice populární, budete kdykoli ochotni přistoupit na jakýkoli kompromis. A nedosáhnete ničeho.
O sjednocení Německa: Porazili jsme Němce dvakrát a teď jsou tu zase zpátky.
O trestu smrti: Osobně jsem vždy hlasovala pro trest smrti, protože věřím, že lidé, kteří jsou připraveni zabít druhé, se zbavují vlastního práva na život.
Popřejme paní baronce lehké odpočinutí.
Margaret Thatcherové patří dík za rozhodující podíl na porážce komunistického impéria
Jan Zahradil, předseda klubu ODS v Evropském parlamentu a první místopředseda Evropských konzervativců a reformistů
V osobě Margaret Thatcherové dnes odešla jedna z největších osobností dvacátého století. Především my, obyvatelé zemí bývalého sovětského bloku, bychom měli být této velké ženě vděčni za její rozhodující podíl na porážce komunistického impéria.
Margaret Thatcherová dodnes představuje i zásadní inspiraci ve vztahu k evropské integraci, ve které chtěla vidět zejména prostor svobody, volného trhu a spolupráce suverénních členských států. Její evropská vize ovlivnila od počátku a i nadále ovlivňuje Občanskou demokratickou stranu, která je právě proto již dlouhodobě nejbližším evropským partnerem britských konzervativců.
Petr Hájek vyzval ke kontrarevoluci
Ivana HAslingerová
Právě v den, kdy přijel na Hrad protektor Portugalec José Manuel Durão Barroso a kdy začal fungovat nový časopis protiproud.cz, vyzval na Novotného lávce v Praze bývalý vicekancléř prezidenta republiky Václava Klause a nynější šéf pro média a kulturu v jeho Institutu Petr Hájek přítomné posluchače ke kontrarevoluci. Lepší overturu než příjezd maoisty a nyní europeisty a šéfa evropské vlády Barrosa nemohl ke svému vystoupen vystoupení na přednášce, kterou pořádala Společnost pro kulturní identitu - Lipový kříž, mít. Nálada v pravicově laděném publiku v předvečer vztyčení protektorátní vlajky následujícího dne 3. března 2013 nad sídlem našich panovníků a symbolem naší státnosti byla opravdu více než revoluční. A projev zaníceného vlastence Petra Hájka vše jen podtrhl.
"Jsme na prahu kontrarevoluce. Vítězná socialistická revoluce dosáhla svých dalších met vztyčením vlajky s pěticípími hvězdami na Hradě a podepsáním stabilizačního paktu. Valí se na nás jedna prohra za druhou. Zdá se, že nemáme důvod být optimisty. Přesto se nesmíme nechat zlomit, ale musíme začít proti tomu něco dělat. Musíme vyhlásit tomu všemu kontrarevoluci!" hřměl Petr Hájek
Člověk je zamřížován obavami a strachy z toho, že systém, který mu nabízí i mnoho výhod, ztrácí. Uvízne v něm, je tělem vyzýván, aby bloudil, a pak se zavřou dveře a on už bojovat nemůže, pokud se nevtátí do citadely svého srdce. Jediná schůdná cesta ověřená mnohatisíciletou zkušeností je uvnitř člověka. Aby se mohl člověk stát kandidátem svobodného člověka, musí se hluboce vrátit k sobě. Musí nalézt vnitřní svobodu. Křesťané této svobodě říkají Bůh. Každý má svou cestu k Bohu nastavenu tak, jak ji má. Pokud ho nalezne, je na startovní pozici k tomu, aby se osvobodil od systému, může se stát proto kontrarevolucionářem. Člověk, který tuto cestu odmítne, se nemůže osvobodit. Nemůže se stát kontrarevolucionářem, i kdyby se zbláznil. Žádná strana, ani liberální nemůže být proti systému, protože zůstává v něm. Lidé nešťastní a frustrovaní reálně Stranu, vůdce, vizi. Jsou tak v nejdokonalejší pozici, jakou systém potřebuje. Jsou manipulovatelní. To vše se odehrává uvnitř systému. Svobodný člověk je naopak přesvědčen, že on sám musí vytvářet něco pro tyto lidi. Čekat totiž může na jedinou realitu, o níž ví, na opětovný příchod Krista. Osvobození je, nečekat NIC, nepředpokládat, že se stane něco, k čemu se přidám. Zdálo by se z toho, že politika je nepoužitelná. Je tomu ale naopak. Ta je nástrojem a nástroje nejsou systém. Ty jsou do něj jen vtaženy. Kontrarevolucí se chce Petr Hájek vrátit k demokracii a jejím institucím, jaké zde byly na počátku devadesátých let a které jsou dnes již povětšině nedemokratické. Vrátit se k demokracii opravdové, ne k té, v níž žijeme dnes, k té, kterou nahradila neomezená vláda médií a s nimi propojených elit. Většinová volba bude pak krokem k něčemu dalšímu. K budování demokratického moderního státu třetího tisíciletí. V žádném případě ne k budování státu se socialismem minulého století. >>>
Kam jsme se dostali? Ztratili jsme rozum?
Marie Knížáková
Nikdy jsem s panem Zemanem nemluvila, stála jsem opodál a pozorovala jeho jednání. Když bývalý ministr kultury Pavel Dostál jmenoval mého muže do funkce generálního ředitele NG, řekl mu Miloš Zeman ...bude-li z toho nějaký průšvih, tak letíš... Nakonec se Pavlu Dostálovi dostalo zadostiučinění, když mu pan Zeman později sdělil, že udělal dobře, když Knížáka jmenoval ředitelem.
Můj muž kdysi napsal „stane-li se Miloš Zeman předsedou vlády, emigruji.“ Ocenila jsem, když Zeman přišel do Národní galerie a nebyl uražený slovy mého muže. Dovedl ocenit dobrou práci. A když se později, kdy Miloš Zeman už sídlil na Vysočině, potkali, třeba na Klausových narozeninách, tak Zeman volal místo pozdravu: kontraverzní Zeman zdraví kontraverzního Knížáka.
Ve funkci prezidenta se mě však Miloš Zeman jeví jako opilý mocí. Místo, aby vážil každý krok, chová se jak „utržený ze řetězu“. Jeho krátký kabátek, nahrbená záda, kymácivý krok a nejisté pohledy při vojenské přehlídce mě nepřesvědčili o tom, že jde hrdý a statečný člověk, který bude reprezentovat náš národ. Vím, že si ho náš lid zvolil, nebylo jiné řešení, z kandidátů byl asi opravdu nejpřijatelnější. I to o něčem vypovídá. Mým quasi selským rozumem se domnívám, že nejsme, a dlouho nebudeme připraveni, sami si zvolit hlavu státu.
O Václavu Klausovi se říkalo, že je arogantní, ale opak byl pravdou. Byl bystrý, hrdý, krásně chodil a byl rozvážný.
Miloš Zeman se líbá na potkání jako to dělali komunističtí státníci za totality. Nenávidím tato srovnávání, ale bylo mi to vždycky odporné.Neznala jsem dlouho syny V. Klause, ale zato prezentace dcery pana Zemana byla skutečně neobvyklá. Za to, že mu pomáhala v agitaci stačilo jí v euforii představit a poděkovat a ne z ní dělat „první slečnu státu"!
To, jak bojoval Václav Klaus za naši zemi není ještě dostatečně oceněno. Šlo mu skutečně o to, aby zemi ochránil, o tom není pochyb. Nakonec si vysloužil nařčení z velezrady. Kam jsme se dostali? Ztratili jsme rozum?>>>
Po hákovém kříži vlají nad Hradem zlaté pěticípky
Ivana Haslingerová
Sídlo hlavy státu je prvním místem svrchovanosti a svébytnosti země a státní vlajka vlající nad ním je známkou národní hrdosti a svébytnosti země. Vyvěšení cizí vlajky nad sídlem hlavy státu znamená vazalství a podřízenost, a to nejen státu, ale i prezidenta republiky. To dobře věděl říšský kancléř Adolf Hitler. Pod hrozbou vyhlášení války docílil toho, že na Hradem jednou jedinkrát od vzniku samostatné republiky v roce 1918 vlála jako symbol jeho vítěství - německé okupace za protektorátu Čechy
a Morava jeho vlajka. Symbolické bylo, že ji vyvěšoval osobně společně s našim tehdejším panem presidentem, a vydal dokonce na známkách svůj obraz, jak se dívá z okna Hradu na pokořené Čechy a Moravany, aby ho mohl hrdě rozesílat po světě. Nebyl to hlupák a věděl, co to znamená! Nikdo jiný, ani Brežněv ani Stalin si takové pokoření vazalských národů nedovolili. Pouze při státních svátcích se povinně vyvěšovaly československé a sovětské vlaječky.
Slavná známka Adolfa Hitlera shlížejícího na Prahu z Pražského hradu.
Hitler věděl, že vlajka státu vlající nad sídlem hlavy státu je symbolem vyjádření národní hrdosti. Je symbolem toho, že vlaje nad hlavou státu, která není nikomu jinému podřízena. Vyvěšení vlajky cizí mocnosti dává jasně najevo podřízenost a ztrátu národní hrdosti. Znamená ztrátu samostatnosti a předání pravomoci prezidenta do rukou protektora cizí mocnosti. Věděl, že právě tím nás pokoří a celému světu dá najevo, že jsme se stali jeho poslušnými vazaly. Proto také tolik usiloval o její vyvěšení a stálo ho to opravdu nemalé úsilí. V knize Norimberský proces je popsáno, jak Göring před smrtí vzpomínal, jak tu osudovou noc, kdy jsme se stali protektorátem Čech a Moravy, řval Hitler v Berlíně na chudáka nemocného prezidenta Háchu, že jinak ráno vtrhne do Čech jeho armáda, až nakonec tento zkolaboval a všichni kolemstojící se lekli, že zemře před jejich očima na srdeční selhání. Nakonec že ho vzkřísili a měli radost, že Hácha kapituloval. Přesto mu ani toto někteří dodnes neodpustili a což teprve, co řekne historie o panu Zemanovi. Ono je jiné dovolit tuto potupu pod pohrůžkou krveprolití a ztráty mnoha lidských životů, pod hrozbou děl a samopalů, než dobrovolně pozvat protektora a přímo žádat, aby byl této potupy národa přítomen osobně. Státní vlajka je známkou národní hrdosti a hrdé státy nedopustí, aby nad sídlem jejich hlav států vlála cizí vlajka. Buckinghamský palác, Elysejský palác, sídlo švédského krále a Královský palác v Madridu jsou toho dokladem. Hlava Francie a dalších evropských států dokazují, že nejsou servilní rozpadajícímu se spolku EU. Že nejsou gubernií EU. Pražský hrad se gubernií EU, bohužel, dne 3. dubna 2013 stal. A to bez boje a na kolenou. A naši politici k tomu do jednoho zbaběle přihlíželi ze svých pracoven a neměli ani tolik cti a hrdosti v těle, aby přišli podpořit protestující mimoparlamentní strany (Svobodné, Solidaritu), sdružení (DOST) a další Pražany, kteří se snažili protektora Barrosu vypískat z Hradu ven. A co víc, náš pan ministr zahraničí dokonce litoval, že se té velké slávy nemohl osobně účastnit. To by, pane, Jan Masaryk koukal!>>>
Omluví se Senát Václavu Klausovi? aneb Amnestie pro 38 politických ignorantů
Petr Štěpánek
Tuhle se mě jeden internetový server dotázal, zda je na místě, aby ti, kteří podali žalobu na prezidenta republiky pro velezradu, zvážili, zda mají dál působit ve veřejnýc
h funkcích, jak požaduje premiér Petr Nečas.
Odpověděl jsem, že když je někdo takový politický ignorant, že nechápe, že žalovat prezidenta pro velezradu není jako jít si koupit do krámu housku, nedělám si nejmenší iluze, že pochopí apel, že za svoji nebetyčnou hloupost by měl následně nést nějaké následky. A dodal jsem, že rozum zůstává stát, že takovýto "materiál", ve kterém se snoubí neodpovědnost, samolibost a hloupost, rozhoduje o zákonech téhle země. Další otázka zněla, zda by se Senát měl Václavu Klausovi omluvit, o což chce usilovat senátor Jaroslav Kubera, a zda by se v té souvislosti měla dočkat oživení myšlenka na propůjčení Řádu bílého lva a Řádu Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy bývalému prezidentovi. Moje odpověď: Nedělám si nejmenší iluzi, že politické těleso, ve kterém zasedá tak velké procento poťouchlých ignorantů, je něčeho takového schopno. I když by to bylo na místě. Václav Klaus je zdaleka nejvýznamnější politik naší polistopadové éry a jeho zásluha o náš demokratický systém je nedocenitelná. Kdo jiný si takové symbolické ocenění více zaslouží? Poslední dotaz zněl, zda odmítnutí Ústavního soudu zabývat se velezradou není pro Václava Klause nevýhodné, protože nedostane možnost se od těch pěti bodů žaloby očistit.Moje odpověď: Samozřejmě, že by bylo lepší, kdyby Ústavní soud věc projednal meritorně a celou tu chaboučkou konstrukci údajné velezrady rozcupoval na kousky. Jenže procedurální pravidla prostě platí, takže těžko lze "meritorně" řešit odvolání prezidenta, který už prezidentem není. Co ÚS učinit mohl, je, že by nad rámec svého pouze procedurálního rozhodnutí připojil doušku o neadekvátnosti celé té senátní trapárny. >>>
Podpořte petici proti ESM
ivana Haslingerová
Prezident Miloš Zeman hodlá 3. dubna 2013 za přítomnosti předsedy Evropské komise Manuela Barrosa vyvěsit na Pražském hradě protektorátní "vlajku" Evropské unie. Ale kdyby jen to. I když i to stačí, protože poprvé od doby Německého protektorátu bude nad symbolem naší státnosti, Pražskýcm hradem, vlát cizí vlajka cizí mocnosti. Při té příležitosti prý hodlá také dokončit ratifikaci změny článku č. 136 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Jde o záchranný fond finanční pomoci pro země platící eurem, který by měl nahradit dočasná řešení, jimiž jsou Evropský nástroj finanční stability (EFSF), anglicky European Financial Stability Facility) a Evropský mechanismus finanční stabilizace (EFSM, anglicky European Financial Stabilisation Mechanism). Nástroj bude moci přímo rekapitalizovat banky v potížích, aby se nemohlo dál zvyšovat zadlužení daného státu. Zní to slibně, ale!
Podmínkou ale je vytvoření nového bankovního dohledu, který by měl dát vyšší pravomoci Evropské centrální bance. Fond bude moci nakupovat dluhy států, aby snížil sazby na trzích a bude si také moci na trzích půjčovat peníze. Laicky a srozumitelně řečeno, jde o vytvoření Evropského ministerstva financi s jednou centrální bankou.
Není divu, že špičkoví ekonomové nad tím lomí rukama. „Představte si, že podepíšete bianko směnku, do které kdokoli může vepsat libovolnou částku. A teď si představte, že jich podepíšete do zásoby celý štos a věnujete je někomu cizímu,“ říká o ESM ekonom Pavel Kohout. Slovenský poslanec Jozef Kollár: „Zápasíme o každý milion eur a na druhé straně celý roční příjem státního rozpočtu Slovenska dáme do podoby závazků EFSF a ESM. To je ekonomická vlastizrada. Až se vystavené záruky stanou splatnými, v tu ránu už to nebudou garance, ale reálné peníze, které poputují do Bruselu. To bude den, kdy i občané pochopí, že vláda bude muset zvednout DPH, daně z příjmu, spotřební daně, daně z nemovitostí, aby dokázala nakrmit rozpočet a posílat peníze do Bruselu.“
Odmítám politizaci Opencard ze strany Michala Haška a Karla Bžeziny
Petr Nečas, premiér a předseda ODS
Pan primátor Prahy Bohuslav Svoboda má moji plnou podporu. Osobně mne ujistil, že ve věci schvalování smluv ohledně Opencard neexistují žádné pochybnosti a obvinění rady není postaveno na reálných argumentech. Odmítám politizaci ze strany Michala Haška a bývalého náměstka pražského primátora Karla Březiny. Měli by si zamést před vlastním prahem. O poměrech v pražské sociální demokracii nejlépe vypovídá tvrdá kritika Jiřího Dienstbiera, a není žádným tajemstvím, že Michal Hašek patří mezi její spojence.
Do zákoníku práce se vrátí možnost řetězení pracovních smluv na dobu určitou
Jiří Sochor
Poslanecká sněmovna dnes odsouhlasila novelu zákoníku práce, která umožňuje řetězení pracovních smluv na dobu určitou. S návrhem na uvolnění podmínek pro uzavírání pracovního poměru na dobu určitou přišel z iniciativy senátorů ODS Senát. Poslanecká sněmovna návrh projednala ve zkrácené lhůtě. „Do zákoníku práce se vrací možnost řetězit pracovní smlouvy v případech, kdy si to vynutí provozní podmínky práce nebo její zvláštní charakter. A to pouze za předpokladu, že s tím vysloví souhlas odbory i zaměstnavatelé,“ shrnuje za navrhovatele hlavní účel změny senátor za ODS Miloš Vystrčil. Podle něj změna přispěje k lepší konkurenceschopnosti firem a zároveň zlepší i postavení zaměstnanců, kteří se nebudou muset nechat najímat zprostředkovatelskými agenturami. „V praxi toto opatření pomůže zaměstnancům a zaměstnavatelům například ve stavebnictví nebo zemědělství. V zákoně jsou zároveň stanoveny dostatečné pojistky proti případnému zneužívání této možnosti ze strany zaměstnavatelů,“ říká Miloš Vystrčil. Připomíná také, že návrh již dříve podpořili zástupci zaměstnavatelů i zaměstnanců. „Novela je jen drobným, ale důležitým příspěvkem do balíku opatření, kterým chce ODS uvolňovat podmínky pro zaměstnávání a vytvářet prostor pro prosperitu firem a přirozený vznik nových pracovních míst. Jsem přesvědčen, že stát má vytváření pracovních míst napomáhat a hlavně mu nesmí zbytečnou regulací překážet,“ říká poslanec ODS a místopředseda výboru pro sociální politiku Miroslav Jeník a dodává: „Určitě platí, že je lepší mít smlouvu na dobu určitou, než nezískat smlouvu žádnou.“ Zákon nyní zamíří k projednání do Senátu.
Vnesme řád do systému záchrany volně žijících zvířat
Milan Kaucký
Vzhledem k tomu, že péče o volně žijící zvířata byla vždy ve stínu útulků pro pejsky a kočičky a to platí i o zákonech, rozhodli jsme se vnést do systému záchrany volně žijících zvířat řád. Asociace pro certifikaci kvality péče o opuštěná, týraná a hendikepovaná zvířata má představu, která se týká především odbornosti a specializace jednotlivých subjektů. Není přece možné, aby se na jednom místě vracela současně do přírody mláďata dravců, pěvců, veverek atd. Tuto část pochopí a jistě s námi bude souhlasit každý. Návrh systému péče o volně žijící zvířata však ztroskotal na lidském faktoru a touze po penězích. Po velkých penězích! Takže máme na jedné straně živořící odborníky s dlouholetou praxí v péči o určitý druh zvířat a na té druhé honosná zařízení bohatě dotovaná ministerstvy, EU, sponzory atd., ale bohužel samoúčelná, tudíž v praxi nepoužitelná! Ale jakýs takýs stín ,,odbornosti“ celý tento systém má. Velká zařízení předávají těm živořícím odborníkům ,,jejich“ druhy zvířat, takže zde dochází ke groteskní situaci: jeden subjekt má svůj druh zvířat, ale nemá peníze, druhý pak počítá miliony, ale každé zvíře, které přijme se octne v nouzi….
Tisková chyba v neprospěch Klause? To ani náhodou…
Jiří HermáneK
To byl, podle mého názoru jasný, i když předem neplánovaný záměr. Záměr, který vznikal ad hoc, za pochodu, hodiny a dny poté, co prezident Klaus oznámil amnestii. Hezky to ve svém článku Cíleně řízená mediální mystifikace; jen 10násobná tisková chyba... pojednal pan Olšer a inspiroval mě. Klaus musel jít pravdoláskařům na nervy již dávno předtím než tento pojem vůbec vznikl a patrně již před onou památnou „revolucí“ v listopadu 1989. Samozřejmě, disidenti a Charta 77, což vlastně v jedno splývá, nebyli ani náhodou pravicově založení a ani náhodou netoužili po nějaké restauraci kapitalismu. Popisovali nešvary Husákova socialismu a žádali nápravu. Dlužno ale poznamenat, že vlastně Husák žádný svůj socialismus nevynalezl a že pojem normalizace vznikl jen pouze díky deseti a sta tisícům komunistických funkcionářů, kteří prohráli svůj frakční boj a z nichž hrstka se stala aktivní v Chartě. Takže Klausovy bytové semináře, o kterých se nemohly nedoslechnout, šly proti hlavnímu chartistickému proudu – socialismu s lidskou tváří. Na to si Klaus ani náhodou nikdy nehrál a proto ten rozpor mezi ním a disidenty vznikl dávno předtím, než po listopadu 1989 vyplaval na povrch. Klaus je ale nesmírně vzdělaná, cílevědomá a houževnatá osobnost a nenechal se ani náhodou vyšoupnout na skvěle placený, ale málo vlivný post guvernéra Národní banky a raději šel do ohně privatizačních bojů jako ministr financí. Prostě chtěl být ve středu událostí a nikoli jejich nějakým glosátorem. Líčit, kolik pokusů levice udělala, aby Klause sesadila a potupila, je nošením sov do Athén. Sarajevo, Děkujeme odejděte, Televizní krize 2000/2001 a jistě by se našly i další a další. Ta krize v ČT sice Klause nijak viditelně neoslabila, v každém případě ale znamenala jasné vítězství pravdoláskařů a nejen uhájení, ale dokonce upevnění jejich pozic v ČT, které trvá dodnes. Klaus za celou svoji kariéru nespáchal žádnou politickou hrubku. Pravdivou kritikou Bushovi invaze do Iráku se snažil zachránit tisíce amerických vojáků a Obama by ho dnes měl na rukou nosit. Nenosí a to ze dvou důvodů. Jednak proto, protože není jen levičákem, ale ultralevičákem z komunistických rodičů a zadruhé proto, že americkému prezidentovi se neodporuje ani tehdy, když dělá chybu. Jakousi „chybou“ byla snad ona amnestie. Spousta zavilých Klausových nepřátel si okamžitě začala vymýšlet katastrofické scénářem jak lidé přijdou o milióny, jak profláknutý soudce bude zase soudit, ale nic z toho se ani po čtvrtroce nejenže neuskutečnilo, ale dokonce ani neprokázalo. Snažil jsem se učinit na tu amnestii názor, který by měl hlavu a patu. Zavrhuji myšlenku, že šlo o chybu a myslím si, že šlo o velmi promyšlený krok, promyšlený na několik tahů dopředu. Klausovi muselo být jasné, co se po vyhlášení amnestie strhne za povyk. Možná ale „tak trochu“ podcenil nehoráznost těch lží a manipulací, které si média budou k amnestii vymýšlet a pitomost jménem „velezrada“ ho opravdu nemohla napadnout. Ta nemohla napadnout žádného soudného člověka. Klaus se tak ale velmi výrazně, možná zatím nejvýrazněji, zapsal do povědomí lidu. A myslím si, že klidně mohl kalkulovat s tím, že prach zvířený amnestií se čase usadí a ti, kteří mají rozum to uznají. A o ty, kteří rozum nemají, tak Klaus prostě nestojí a nestojím o ně jako o spojence ani já. Sečteno a podtrženo, zůstane Klausovi něco mezi 10% a 20% věrných voličů a to je číslo asi tak na úrovni snů pana Mynáře. Ale pan Mynář má na svém levicovém hřišti velikou konkurenci.
Nejohroženější menšina aneb otevřený dopis
Martin Neznal
Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, ačkoliv si uvědomuji Vaši zaneprázdněnost spojenou s výkonem funkce, dovoluji si Vás požádat o pomoc v následující záležitosti. Závažnost problému, který hodlám popsat, je značná a vyžaduje neodkladné řešení. Nečinnost by mohla vyústit v principiálně chybný směr směřování Evropské Unie, což by byl stav, který si jistě ani Vy, ani já nepřejeme. Posledním podnětem k podání mé žádosti byla četba Zprávy o odstranění genderových stereotypů v EU (http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+REPORT+A7-2012-0401+0+DOC+XML+V0//CS), která mé obavy potvrdila. Genderově, rasově, politicky, ekonomicky i sociálně nejohroženější menšinou v evropské – možná i v euroatlantické – společnosti totiž jednoznačně nejsou ženy. Dokonce ani sociálně slabé ženy samoživitelky. Na základě mnohaletého intenzivního sociologického výzkumu – který jsem mimochodem o své újmě prováděl výhradně v mimopracovní době a bez jakékoliv finanční podpory ze státních, evropských či mimoevropských fondů – mohu prohlásit, že genderově nejohroženější skupinou v naší společnosti jsou jedinci, které pracovně zařazuji do skupiny SPIDERMEN, česky spidermani. (Sám tento typ zkratek moc v oblibě nemám, ale chápu, že pro bezproblémovou administraci jakéhokoliv problému v evropských institucích je vhodný akronym nezbytný.) Který dokáže přijmout odpovědnost alespoň za jedno dítě, jež možná zplodil, a prohlásit je za vlastní. Který pomůže své ženě vychovat alespoň jedno přiznané dítě tak, aby ho po dvaceti letech nenazývalo titulem „ten starý blbec“ a alespoň jednou ročně dokázalo mlčky vyslechnout jeho názory pronesené v proslovu trvajícím maximálně dvě minuty. Otázka, zda dítě doporučení formulované v proslovu přijme, či nepřijme, je bezvýznamná. Dovoluji si Vás požádat, abyste neprodleně iniciovala (inicioval) kroky vedoucí k založení pracovní komise k řešení problematiky diskriminace spidermanů, která by měla v přiměřeně krátké době navrhnout implementaci zákonných práv této menšiny do evropské legislativy. Časem bude možná nutné přijmout i mnohem radikálnější opatření, celou situaci reklasifikovat, zvážit čistě biologické hledisko, zohlednit požadavky na zachování genofondu a zařadit spidermany do skupiny zvláště ohrožených živočišných druhů. Tento následný krok však již ponechávám Vaší úvaze.>>>
Ladislav Jakl: Na jsem připraven spolupracovat s kýmkoliv!
Ivana HAslingerová
Po chvilkovém smutku a jakémsi ochromení, kdy se zdálo, že pravice v ČR odchodem pana presidenta jako její poslední bašty z Hradu už definitivně zanikla, zvedla tato opět hlavu a pustila se do boje za svobodu v naší zemi. Institut Václava Klause (IVK) sice ještě nemá ani lustry v místnostech, ale začal po návratu šéfa z USA pracovat naplno. Důkazem toho je, že jeho osobní tajemník Ladislav Jakl vyzval baštu konzervativců, kteří se sešli na již devátých "Hovorech na pravici" pořádaných Akcí DOST Michala Semína na Novotného lávce v Praze, k zorganizování referenda o vystoupení z EU. A že 2. dubna 2013 bude na desátých Hovorech na pravici "Na prahu kontrarevoluce" další přítel profesora Klause pan Petr Hájek tamtéž v 18 hodin vyzývat přítomné ke kontrarevoluci. "Na možnosti vyhlášení referenda o vystoupení z EU jsem připraven spoplupracovat s kýmkoliv!" burácel Jakl. Je to podle něho první krok ke svobodě a boj za něj se bude stupňovat v dalších krocích."Musíme postupovat systémem gradujícího pokračování. Nebude to ale žádné přešlapování na místě, budeme trpělivě, systematicky a stále pracovat na svém cíli. Není nutno tady přemýšlet nahlas. Pišme a připravujme se. Je nutné v první řadě vytvořit kroky pro gradující pokračování a jít stále nahoru. Nesnažme se být okamžitě horou, která porodí myš, abe buďme myší, která porodí horu. EU je mezinárodní organizací, která má konkrétní podobu. Není to posvátná kráva, ale živé téma k neustálé debatě, která se týká každého z nás, naší svobody a toho, jakým způsobem prožíváme vztah ke světu. Proběhlo jedno referendum v neprospěch nás 26 %, kteří jsme byli proti vstupu do ní. Debata o EU nemůže končit deset let starým referendem. EU se stále vyvíjí a její tvář se stále jasněji vyjevuje. Některá očekávání se naplnila, ale mnohá ne. Chceme se vyjádřit dnes k nové realitě. Jsou pro to věcné důvody. Nemůže nám nikdo zacpávat ústa," ujistil Jakl netrpělivé fórum přítomných. Že společně se svými věrnými ještě ukáže svoji sílu. Maně mne napadla pověst o třech prutech Svatoplukových. Na dotazy z pléna, zda se připojí do jeho boje za naši národní svobodu i jeho šéf, se pan Jakl jen záhadně pousmál a odpověděl s ironií jemu vlastní: „Dámy a pánové, milí Evropané, Australané a zbytkosvětáci! Nebudeme přeci nepřátelům odkrývat všechny karty naráz. Mějte na paměti, že na všechna tato setkání chodí převlečený Barroso. K tomu přece tady nebudu mluvit. Pojďme mu tento večer znechutit. Přemýšlejme, kterým výrokem a čím mu uděláme radost větší a menší. Buďme trpěliví, pokračujme v této sestavě a nenechme se od nikoho odstrašit! ">>>>
Prezident Zeman kultivuje ČSSD k prospěchu nás všech
Ivana HAslingerová
Nejvíce očekávanou událostí sjezdu ČSSD byl příjezd prezidenta republiky Miloše Zemana. O třinácté hodině se účastníci konečně dočkali a uvítali ho postleskem ve stoje. „Počkejte s tím potleskem raději až na konec mé řeči," pohrozil žertem Miloš Zeman a pustil se do tolik očekávaného projevu, který očekávali mnozí přítomní právem s velkými obavami. Leč pan prezident se nad jejich zradu před deseti lety povznesl a jeho projev byl smířlivý. Uvedl dokonce, že za nejkrásnější dobu svého života považuje roky 1993-2001, kdy byl předsedou ČSSD, a připomenul její úspěšnou minulost pod jeho taktovkou: „Během pěti let jsme tehdy z vysmívané sedmiprocentní strany vstoupili do Strakovy akademie hlavním vchodem. Myslím, že na výsledek tehdejšího vládnutí mohou být všichni sociální demokraté právem hrdí. Podařilo se nám vyvést zemi z krize, nastartovat ekonomický růst a provést řadu důležitých reforem.“ Připomeňme pro pořádek, že prezident Zeman vstoupil do Strakovky v roce 1999, tedy po premiéru Tošovském, který, aby pomohl zničit úspěšnou vládu tehdejším Hradem tak nenáviděného Klause, vyvolal umělou měnovou krizi vedoucí k velkému propadu ekonomiky. Nebýt toho, nepřebíral by tehdy pan Zeman po premiéru Klausovi spálenou, ale kvetoucí zemi s rostoucím HDP 6,4 %. Tošovský nejenže vyvolal měnovou krizi, která posloužila jako záminka pro pád neúspěšné Klausovy vlády vedoucí k Sarajevskému atentátu, ale zvýšil během svého krátičkého vládnutí od prosince 1997 do září 1998 zadlužení země o 39,5 %. Takže opravdu musel premiér Zeman vyvádět zemi z krize. Ovšem krize vyvolané Havlovci, nikoliv premiérem Klausem a jeho ODS. Jako zkušený politik dal pan prezident delegátům velmi moudrou radu: „Mějte odvahu vládnout sami. Pak se nestane, že si někdo bude přisvojovat úspěchy a neúspěchy nechá na Vás.“ Při těchto slovech se mi vybavila odpověď profesora Václava Klause na otázku, co pokládá za největší chybu, kterou udělal (parafrázuji, je to již několik let): "Moje největší chybou bylo, že jsem šel do koaliční vlády. To bych nikdy neopakoval." Koaliční partneři položili jeho vládu podpásovým Sarajevským atentátem. Vládu Mirka Topolánka vydírali Zelení v čele s Martinem Bursíkem a za vlády Petra Nečase vládne TOP09 v čele s Miroslavem Kalouskem již naprosto otevřeně. A jak to dopadá, jsme svědky dnes a denně. Koaliční parneři vědí, že za neúspěch to odskáče premiér a jeho strana, jednají systémem po nás potopa a je jim jedno jak ji zostudí. Hlavně, že si sami zajistí dobré posty a pozice do budoucna. Kdyby se podařilo panu prezidentovi zabránit tvorbě koaličních vlád obnovením ideje Opoziční smlouvy, bylo by to pro náš stát velkým přínosem. Je jasné, že pan Kalousek a další budou zase všemi prostředky pomlouvat tento model, protože v něm nebudou moci premiéry vydírat a nedostanou se ke svým příjmům z ministerstev. Uvidíme, zda si vezmou delegáti slova svého učitele Miloše Zemana k srdci. V každém případě již jeden a to velmi pozitivní krok nastal. Jak známo, Miloš Zeman je zastáncem usnesení bohumínského sjezdu, podle něhož nebude v případě úspěchu ve volbách ČSSD vytvářet vládu s komunisty. A současný sjezd to potvrdil, i když Bohuslav Sobotka dříve ležérně připustil, že pokud by se sociální demokracii v příštích volbách podařilo zvítězit s výrazným náskokem, je pro ni přijatelná varianta menšinové vlády s podporou komunistů. Před hlasováním na tomto sjezdu ale týž pan Sobotka vyzval delegáty, aby návrh na zrušení bohumínského usnesení odmítli, protože prý není podle něj důvod, aby se ČSSD spoluprací s komunisty obracela příliš hluboko do minulosti. Sociální demokraté tak nadále nebudou moci v případě úspěchu ve sněmovních volbách uzavřít koalici s KSČM. Kdyby nic jiného, tedy toto je dobrá zpráva a panu prezidentovi za ní patří velký dík. >>>
Klause nelze stíhat aneb kdo tady ohrožuje právní stát
Jan Zeman
Debaty, zda se Václav Klaus dopustil velezrady či ne, jsou víceméně zbytečné. Názory na to mohou být pouze politické. A i kdyby se jí dopustil, nelze ho již za velezradu stíhat, odsoudit a potrestat, protože už není prezidentem. Pro velezradu lze podle naší Ústavy i zákonů stíhat /1/ a odsoudit /2/ jedině prezidenta republiky. Jedině prezident republiky nebo bývalý prezident, pokud sám odstoupil /1/, by mohl být stranou /3/ v ústním řízení při stíhání pro velezradu. Řízení o oné ústavní žalobě pro velezradu je povahou trestní řízení podle trestnho řádu /4/. Jediný /5/ kumulativní trest, který by mohl být uložen je ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt. Proto se rovněž jedná o povahou řízení o zbavení funkce. Trest ale už ostatně nelze Václavu Klausovi uložit ani podle nového /6/ znění Ústavy. Opět protože už není prezidentem. Řízení, které je povahou řízením o zbavení funkce by mělo sloužit svému účelu, tedy zbavení funkce, ne účelu politické pomsty politických odpůrců v politickém procesu pro politické názory a aby už je nemohl Václav Klaus dále účinně prosazovat. - politickým dobrodruhem K. Janečkem a jeho suitou zmanipulovaného ani ne jednoho procenta voličů ohrozit u nás právní stát, a to veskrze odporným způsobem politického nátlaku extrémistické levice, který už náš stát zažil - by měly být co nejpříkřeji odsouzeny. (a potrestány- pozn. redakce) Řízení o ústavní žalobě pro velezradu, které je povahou i řízením trestním, by se mělo držet zásad trestního práva a být vedeno jedině pokud by to zákon umožňoval, což zjevně neumožňuje, a jedině proti osobě, kterou zákon umožňuje stíhat, což v případě Václava Klause zjevně neumožňuje. Jedině tak může Česká republika zůstat právním státem. Kdyby bylo možno nezákonně stíhat i bývalého prezidenta, pak už asi každého. Byli by to tedy žalobci a soudci, kdo by u nás ohrožovali právní stát, kdyby v navrženém řízení chtěli pokračovat, nikoli Václav Klaus tím, že v souladu s Ústavou vyhlásil onu abolici /7/, nebo neratifikoval onu vpravdě velezrádnou novelu Smlouvy o fungování Evropské Unie o legalizaci tzv. Evropského Stabilizačního Mechanismu, určené zjevně k tomu, abychom se všichni zavázali velice draze muset platilt cizí dluhy (a to zřejmě v neomezené výši!), což dosud evropské mezinárodní právo nedovoluje. Neměl by ji proto ratifikovat ani nový prezident Miloš Zeman /8/. Je tomu právě 75 let, co nás po nulitní mnichovské smlouvě a okleštění pohraničí úplně zabralo nacistické Německo aby tak začalo s vytvářením své "tisícileté říše". Válka, která pak brzy následovala, byla nejhorší v dějinách. Zkusme se poučit! >>>
HOVORY NA PRAVICI k Referendu o vystoupení z EU
František Červenka
O tom, že "referendum o vystoupení z EU je cesta ke svobodě", budou během už devátého diskuzního večera HOVORY NA PRAVICI debatovat přední představitelé české pravicové scény. HOVORY NA PRAVICI jsou už tradičním diskuzním setkáním konzervativně orientovaných politiků, publicistů a veřejně známých osob myšlenkově blízkých hodnotám vyznávaným občanským sdružením Akce D.O.S.T.
O referendu stran setrvání v EU vážně hovoří britští politici, premiér Velké Británie David Cameron dokonce připustil do dvou let konání všelidového hlasování o tom, zda by měla jeho země v Evropské unii zůstat, či z ní vystoupit. Podobné hlasy se ozývají už dlouho na české politické scéně. "Takové referendum je třeba vyhlásit u nás. Co nejdříve. Žádná vládní ani parlamentní síla to neudělá. Ti jsou dávno ochočeni. Je třeba vybudovat jinou platformu. A vyhlídky lidí, kterým leze krkem bruselské utahování šroubů, vůbec nejsou bez šancí," uvedl nedávno bývalý prezidentský tajemník Ladislav Jakl. Ten sice nevěří Cameronovým úmyslům (podle Jakla Cameron pouze ustoupil euroskeptické opozici ve vlastní straně a udělá vše pro to, aby referendum dopadlo pro tuto platformu špatně, čímž by svoji vlastní pozici ve straně posílil), připouští ale, že když už byla rukavice jednou hozena, měli bychom ji zvednout i my - Češi.
Právě bývalý tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl přijal pozvání na HOVORY NA PRAVICI, spolu s ním pak také předsedkyně Suverenity (SBB) Jana Bobošíková, předseda Strany svobodných občanů Petr Mach a předseda Akce D.O.S.T. Michal Semín. Médii vždy ostře sledovanou debatu pořádá občanské sdružení Akce D.O.S.T. v pondělí 18. března od 18 hodin v Praze v budově ČSVTS v sále č. 217 na Novotného lávce č. 5. Večer bude moderovat místopředseda Akce D.O.S.T. Petr Bahník. Po vystoupení panelistů bude následovat diskuze.
Evropou obchází strašidlo svobody. Jsme na prahu kontrarevoluce?
PETR HÁJEK
„Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU“ Petr Hájek
Zdá se to nesmyslné. Svoboda je přece téměř mrtvá. Demokracii již definitivně nahradila neomezená vláda médií a s nimi propojených elit.
Spoušť a zkáza pod praporem EU (text k obrázku vlevo)
Běžný občan má toliko jedinou svobodu: Nechat se trpně unášet proudem lží, mystifikací a manipulací. Mlčet a nevystrkovat hlavu. Dobrovolně přijmout „politicky korektní“ virtuální realitu s jejím diktátem co si myslet, co jíst a pít, jak se léčit, koho volit..Přesto: Přesně za dobu, která odtikává nad tímto textem, se něco stane. (Do spuštění webu zbývá: 21Dní 16Hodin, 38 Minut, 24Sekund) Na http://protiproud.parlamentnilisty.cz/ vytryskne z napohled neprostupné suché skály tenký pramének – Poteče proti hlavnímu proudu, takzvanému mainstreamu. Bude se ptát, kde je realita.>>>
Václav Klaus: My, Evropa a svět
Václav Klaus
Napsat a čtenářům předložit tuto knihu jsem záměrně udělal až v posledním roce svého prezidentování. Zdůrazňuji to, neboť jsem ji chtěl vydat před jeho ukončením, ještě do jisté míry svázán prezidentskou funkcí. Nejsou to žádné paměti, na ty se ještě necítím (a ani jsem na ně v roce 2012 kvůli nijak neubývajícím pracovním povinnostem neměl čas), je to takové – trochu prodloužené – zamyšlení nad uplynulými 23 roky. Toto období bylo pro mne – stejně jako pro milióny lidí v naší zemi – vytouženou érou života bez těžkého krunýře, kterým nás 41 let svazoval, brzdil a tlumil komunismus. Nemalému počtu z nás život radikálně změnil, některým i vzal. Pro mne bylo těchto svobodných 23 let žitím v politice, což jsem před listopadem 1989 nepředpokládal a neplánoval. Snil jsem o návratu k akademické kariéře, kterou mi nemilosrdně přerušil srpen 1968. Dny „sametové revoluce“ mne nečekaně rychle vynesly do politiky, což má mnoho důsledků. Celých 23 let byla má tvář dnes a denně v televizi či v jiných médiích. V naší zemi asi není nikdo, kdo mne nezná, což bohužel vůbec neznamená, že ví, jaké názory a postoje zastávám, a že jim rozumí. Úsilí tyto názory vysvětlovat nesmí nikdy přestat. Proto i tato kniha. V únoru roku 2012 jsem si začal – půl roku dopředu – promýšlet své vystoupení na prestižním, v Praze konaném, celosvětovém zasedání Montpelerinské společnosti, nejvýznamnějšího světového seskupení liberálů (klasického, nikoli obamovského typu) a konzervativců, jehož jsem se v roce 1990 stal členem jako první člověk z postkomunistické země. Považoval jsem to za velké vyznamenání. Jeho slavní zakladatelé – Hayek, Mises, Friedman, Stigler a další, dnes již trochu méně známí myslitelé – už téměř všichni zemřeli. Tito mimořádní lidé – v pocitu ohrožení komunismem a socialismem po II. světové válce – založili tuto společnost před dlouhými 65 lety. S řadou z nich jsem měl ještě příležitost se na počátku devadesátých let setkat a ve své celoživotní názorové orientaci jsem jim za mnohé vděčen. Jejich práce jsem četl už od šedesátých let. Vystoupení na jednou za dva roky konané celosvětové konferenci (minulou v Austrálii jsem vynechal, na předminulé v Tokiu jsem byl) je pro mne vždy velkou výzvou.Tomuto náročnému publiku jsem se chtěl svěřit s jistým pocitem zklamání, které vyplývá z toho, že se – alespoň v mých očích – soudobý svět od idejí zakladatelů Montpelerinské společnosti, od idejí svobody, parlamentní demokracie, tržní ekonomiky, stále více vzdaluje. A troufám si říci, že to v mém případě není předurčeno ne příliš radostnou současnou politickou, ekonomickou, sociální, ale i obecně společenskou situací v naší zemi. V první polovině devadesátých let se mi naopak zdálo – a to tehdejšími fundamentálními změnami v naší zemi určitě výrazně ovlivněno bylo – že se ke světu, utvářenému na základě těchto idejí, přibližujeme. Teď mám pocit úplně opačný a to jak vývojem u nás, tak v Evropě, ale i v celém západním světě. Proto název My, Evropa a svět.>>>
Druhý vatikánský koncil ve vzpomínkách a nadějích jeho svědka J. Sv. Benedikta XVI.
Promluva J. Sv. Benedikta XVI.na setkání s římskými kněžími, aula Pavla VI.
Tak roste církev: vyznáním Krista spolu s Petrem a následováním Krista. Čiňme tak ustavičně. Jsem vám velmi vděčný za vaši modlitbu, kterou jsem cítil téměř fyzicky, jak jsem řekl ve středu (13.2.2012). Nyní, třebaže odejdu do ústraní, zůstanu stále v modlitbě nablízku vám všem, a jsem si jist, že také vy budete nablízku mně, i když budu ve skrytu před světem. Na dnešek jsem vzhledem k situaci svého věku nemohl připravit velkou opravdovou promluvu, jak by se dalo očekávat, ale spíše jen menší povídání o Druhém vatikánské koncilu, jak jsem jej viděl. Bylo cítit, že církev nevzkvétá, ale redukuje se. Zdálo se, že je spíše skutečností minulosti a nikoli nositelkou budoucnosti. A nyní jsme měli naději, že se tato situace změní, že církev bude znovu silou zítřka a silou dneška: Prvním zdánlivě jednoduchým úmyslem byla , druhým byla eklesiologie (z řec. ekklésia a logia, »věda (teologická), jejímž předmětem je církev«); třetím Boží Slovo, Zjevení, a nakonec ekumenismus. Francouzi mnohem dříve než Němci chtěli projednávat problematiku vztahu mezi církví a světem. "Před službou Boží se nesmí dávat přednost ničemu" - tato slova z Řehole svatého Benedikta (srov. 43,3) se tak stala svrchovanou regulí koncilu. Kdosi kritizoval, že koncil mluvil o mnoha věcech, ale nikoli o Bohu. Koncil ale mluvil o Bohu a zpřístupnil všemu lidu, celému svatému lidu Bohopoctu ve společném slavení liturgie Těla a Krve Kristovy. Byl zde nastolen princip srozumitelnosti, namísto uzavřenosti v neznámém jazyce, kterým se nemluví. A také aktivní účast. Tyto principy byly bohužel také chápány špatně. Srozumitelnost neznamená banalitu.Definoval co je církev. Církev není nějaká struktura. My samotní křesťané společně jsme všichni živým Tělem církve. A přirozeně to platí v tom smyslu, že „my“, opravdový plurál věřících – „my“ spolu s Kristovým „já“ – to je církev. Každý z nás, nikoli jen někteří „my“, tedy skupinka, která se prohlásí za církev. Nikoli. Ono „my jsme církev“ vyžaduje právě moje začlenění do velkého „my“ věřících všech dob a míst. To byla tedy první myšlenka. Definoval, že . Dále definoval co je biskupský sbor a co papež. Pouze jeden biskup, ten římský je nástupcem určitého apoštola – Petra.Všichni ostatní biskupové se stávají nástupci apoštolů a začleňují se do Těla biskupů (biskupského sboru), který je pokračováním Těla Apoštolů.
Poděkování Václavu Klausovi a blahopřání Miloši Zemanovi
Ivana HAslingerová
Po levicovém kosmopolitovi Václavu Havlovi a pravicovém konzervativci Václavu Klausovi přichází od 7. března 2013 na Pražský hrad levicový liberál Miloš Zeman. Všichni tři pánové byli nejvýraznějšími politiky polistopadové éry. Každý z nich měl ale, bohužel, jiné představy o tom, kam by měla naše země směřovat po pádu totalitárního socialismu, zkráceně zvaného komunismem. Václav Havel bojoval všemi prostředky doslova do posledního dechu za svůj nereálný sen - socialismus s lidskou tváří, Václav Klaus naopak za svobodnou kapitalistickou společnost s volným trhem a důrazem na svobodu jednotlivce, zatímco Miloš Zeman je zastáncem klasického reálného socialismu bez přívlastků. Je škoda, že se tyto tři osobnosti nedokázaly po listopadu 1989 domluvit a společně bojovat za bohatou kapitalistickou společnost, o níž jsme po padesát let života v komunistické totalitní nesvobodě snili a za niž jme zvonili klíči. Za společnost, která byla ověřena na Západě jako funkční, bohatá a svobodná. Je škoda, že v tomto boji zůstal Václav Klaus osamocen, a co víc, že oba zbývající dokonce bojovali proti jeho úsilí vybudovat z naší komunistickým marasmem tolik poničené země kapitalistickou moderní bohatou zem.
Pan prezident Zeman ve Svatováclavské kapli řekl (parafrázuji), že každý z nás si staví během života chrám, který zobrazuje jeho životní dílo. Že se každý z nás snaží, aby po něm zůstalo něco krásného pro budoucí generace. Velká škoda, že tito tři mužové sváděli mezi sebou neustálé boje každý jen za ten svůj jedině správný chrám. Ke cti pana prezidenta Zemana je ale nutno dodat, že on bojoval proti Klausovu chrámu přímo a jasně, a co víc, dokázal se s Václavem Klausem dohodnout na funkčním fungování levicové vlády s pravicovou opozicí. V opoziční smlouvě se dokonce dohodli, že v případě vítěztví pravice bude platit toto uspořádání v opačném duchu. Tedy něco jako v USA. Jak se ukázalo, jejich model se osvědčil a vyvedl zemi z nejhorší krize po listopadu 1989 způsobené podpásovým Sarajevským atentátem vedeným tehdejším presidentem Havlem. Klaus se Zemanem tímto krokem vyřadili z politického vlivu menší strany spolu s jejich protektorem Václavem Havlem. Jejich společná kampaň pak vedla k tomu, že nástupce Zemana Vladimír Špidla tuto pragmatickou a úspěšnou koalici rozbil ve svůj prospěch. Pana Zemana zradila pod jeho vedením i část jeho vlastních lidí natolik, že musel nakonec odejít na dlouhých deset let do ústraní.
Nyní začíná pod jeho taktovkou jeho comeback. Jaký bude, to ukáže čas. Slíbil, že mu jde jako Karlu IV. o klid, mír a blahobyt. U sochy Tomáše Garriqua Masaryka ale pronesl větu, z níž mne zamrazilo - obdivnou větu o Masarykově pozemkové reformě. A to navíc po projevu ve Svatovítské katedrále, v němž mj. vzdal hold Karlu IV. za to, že hledal rozumnou dohodu s církví a ona s ním. A protože právě církev má tento rok konečně po 23 letech jako poslední v zemích EU možnost získat zpět majetky a pozemky, zněla zmínka o vyvlastňování pozemků jako ledová vyhrůžka. Možná to ale jen tak nešťastně vyznělo a věřme, že po celé té kalvárii, kdy se po 23 letech konečně dospělo k oddělení státu od církve, nemá pan Zeman skutečně v úmyslu zavést pozemkovou reformu, jako kdysi Masaryk. Jinak řečeno opět odebrat právě získané pozemky církvi a navíc jí neposkytovat ani peníze na platy kněží. Vzhledem k tomu, že ukončil svůj projev ve Vladislavském sále modlitbou Thomase Mora o odvaze, pokoře a moudrosti, věřme, že se bude podle ní chovat a že se k podobnému záludnému kroku nesníží. Že bude jednat z očí do očí a na rovinu, jako až dosud. Tak, jak si ho za to vážil jeho předchůdce Václav Klaus. Ten odchází zatím do Institutu Václava Klause, který je vybudován v Hanspaulském zámečku ve stylu amerických prezidentských knihoven. Bude tam tedy pracovat "vedle politiky". Václav Klaus ale slíbil, že "před aktivní politikou si nechce definitivně zabouchnout dveře." Všichni tedy doufáme, že se do ní vrátí a pokusí se zkonsolidovat zdemoralizovanou a rozhádanou pravici v ČR. Ať již se rozhodne jakkoliv, patří mu velký dík za to, že jsme díky jemu prožili alespoň kousek života v kapitalismu a ve svobodě, kdy nám do všeho nezasahoval ve jménu dobra všeobjímající stát, a přejeme mu, aby mu Bůh dopřál ještě hodně let v plné aktivní síle k boji za náš národ a za svobodný život nás všech. Bude toho určitě zapotřebí. Ale to je již na jiný článek. Vydavatel naší revue, Kulturní komise ČR, předala profesoru Václavu Klausovi ještě v roli prezidenta republiky poděkování za zdárné vedení státu v dobách ne vždy příznivých a za přeměnu Hradu v kulturní stánek veřejnosti. V neposlední řadě vyjádřila úctu ke státníkovi , který jako jeden z mála upřednostňuje v politice zdravý rozum před obsahově prázdnými líbivými floskulemi. Pane profesore Klausi, děkujeme za všechno, co jste pro náš národ a pro nás všechny dosud udělal! Panu prezidentovi Miloši Zemanovi přejeme, aby mu Bůh pomáhal jednat podle modlitby Thomase Mora, kterou pronesl v den svého prezidentského slibu v památném historickém Vladislavském sále.
Kdo šetří je hlupák? Aneb Senát si říká o zrušení!
Petr Hannig
Dnes jsme se tak nějak nenápadně dozvěděli, že ačkoliv nejsme členy eurozóny, budeme muset hradit špatné hospodářství Portugalska i z našich zdrojů. Samozřejmě mediálním hitem je, že Senát žaluje hlavu státu u Ústavního soudu za velezradu, takže tato nanejvýš důležitá zpráva zapadla.Ačkoliv můžeme mít na naši vládu a její vládnutí veskrze negativní názor, jedno ji musíme přiznat, že drží dluhy státu v kontextu zadluženosti jiných evropských států na rozumné úrovni. Jak toho dosahuje, je jiná věc. Kdysi jsem v pořadu na Čt 24 Politické spektrum vyslovil názor, že není dobré si tak moc na úkor obyvatelstva utahovat opasky, že to, co si tak zvaně odtrhneme od úst, nám vezme EU s tím, že: „Vy přece nejste na tom tak špatně. Musíte pomoci těm druhým, kteří jsou na tom ekonomicky hůře.“ A už je to tady. Ten humbuk okolo prezidenta se náramně hodí. Ovšem to, co pracně za velkých obtíží a za cenu zvýšení nezaměstnanosti ušetří, budeme muset přenechat těm, kteří si žijí nad naší úrovní (viz platy, penze a odchody do důchodu v Řecku). Každý, kdo byl v Portugalsku nebo nad jeho územím přelétal, si musel všimnout, že tato země je protkána neuvěřitelně hustou sítí dálnic, po kterých téměř nikdo nejezdí. To jsou ty „užitečně“ proinvestované peníze, které teď v EU chybí. A my, kteří se kodrcáme po přeplněné a životu nebezpečné D1 máme sanovat Portugalsko, kde evropské peníze skončily v kapsách stavebních firem? V souvislosti s předchozím ještě chci vyslovit tento názor: Není mým zvykem reagovat ihned na „horké události". Ovšem často se objevuje myšlenka, kterou vyslovila na blogu iDnes populární blogerka Markéta Šichtařová: „Není dobré otázat se Ústavního soudu, jak tedy vlastně v případě lednové amnestie Ústavu vykládat, aby propříště nemohlo opět dojít k nejasnostem? Pokud snad Václav Klaus skutečně jednal v souladu s právem (což nemusí být nutně totéž jako morálně správně), neměl by on sám být vlastně rád, že soud potvrdí, že se ničeho špatného nedopustil (pokud se tedy nedopustil)?“Jakkoliv s blogerkou většinou souhlasím, zde musím velmi důrazně nesouhlasit. Jsou i jiné možnosti, než zjišťovat ústavnost kroků hlavy státu ústavní žalobou za velezradu. V době, kdy by mnozí v EU přivítali oslabení pozice ČR, vzhledem k poměrně dobrému stavu jejího zadlužení, tak aby ČR bez reptání financovala dluhy jižního křídla EU a snad i dalších (viz Portugalsko), je naopak ústavní stížnost Senátu na hlavu státu, ať už na ni a její faktické kroky máme názor jakýkoliv, naprosto kontraproduktivní a pro ČR nanejvýš nebezpečnou. Na základě takto neuváženého kroku Senátu ve mně sílí názor, že je
Stivín, hlavní velezrádce: Pane prezidente sem, pane prezidente tam...
Břetislav Olšer
se vrhlo na svoji kořist a tak se nám čeští ubožáci pěkně rozjeli; světu předvedli svoji ubohou politickou kulturu. Hysterie. Od senátorů se očekávala jiná (pa)kultura. Vydali prezidenta Václava Klause stíhání Ústavnímu soudu pro velezradu. Tak co, hrdinové, jste spokojeni, že jste si troufli na svého prezidenta? Ukázali jste mu, jak jste zbabělí a bezcharakterní. Máte ale smůlu, s tím novým prezidentem jste si to totálně rozházeli. Klausova amnestie není velezrada, řekl Miloš Zeman. Máte se nač těšit... Nepřímo se k senátorům přidal též , geniální foukač na záchodové a jiné dírkami opatřené rourky. Měl to zapotřebí? Škoda té jeho vyčůrané falešnosti... Komentátor Ondřej Konrád ve svém sobotním fejetonu pro Český rozhlas Plus říká: "Roky v nejužším kroužku, pane prezidente sem, pane prezidente tam, pusu plnou chlebíčků, a tyhle sem radši neberte, oni na to stejně ještě ani nedozráli...“ Tak tomu se říká ta pravá velezrada. Nikdo nechápe, jak si ti, kdož mezi vyvolené nepatřili a ani o to nestáli, kladou otázku, proč se Stivín neprodral k „pravdě“ podstatně dřív. A proč se mu tak najednou Klaus znelíbil, že odmítl účast na dalším dílu cyklu Jazz na Hradě. Stivín je prostě, kromě toho, že je skvělý flétnista, jen obyčejná hradní vyžírka, co beztak volil Karla. Má takový trapas zapotřebí? Byl ještě na posledním dílu cyklu Jazz na Hradě, a to nikoli jako řadový divák, nýbrž celebrita, jež nechyběla ani na závěrečném VIP rautu, s pusou plnou velezrádných chlebíčků i submisivních slov. Zkrátka bezcharakterní čepičář, který rád převléká kabáty. Zvláště, když právě „prohlédne“ - ještě že včas rozpoznal toho zločinného velezrádce.… Je jen málo těch, kteří přišli o medaile. Vodák Polert tu olympijskou prodal za pár piv, Arafat až po své smrti přišel o svoji Nobelovu cenu za mír, když mu ji ukradli... Malíř je trochu jiná kategorie. Tvrdí, že si "až v poslední době jsem si uvědomil, že ani taková hračka, jakou je medaile, znehodnocená rukama, které ji předávaly, mi nepřirostla k srdci. Zůstala mi nakonec přece jen vzdálená a cizí a její odeslání je pro mne dnes úleva, neboť za další držení tak nepotřebné a zdiskreditované věci bych se mohl už jen stydět," jak o tom píše Brázda ve svém dopise Klausovi. Oba demonstranti „dobrých mravů“ mi připomněli skutečné velezrádné chvíle, kdy během 2. Světové války udělil státní ministr K. H. Frank pozlacený Čestný štít Protektorátu Böhmen und Mähren se Svatováclavskou orlicí mj. spisovateli Františku Kožíkovi a malíři Maxi Švabinskému. Odmítnutí “ocenění” by se tehdy ale rovnalo transportu do koncentráku. Zde mohli pánové odmítnout vyznamenání i účast na hradních akcích odmítnout hned na počátku. Nestáli přece tváří v tvář Hitlerovu státnímu ministerstvu. Představa, jak by byli charakterní kdyby mu tváří v tvář stáli, je pouze k tragickému pobavení.>>>
Útok na Klause jde od Schwarzenberga. HanbaTOP09!
předseda Akce D.O.S.T. Michal Semín a místopředseda Petr Bahník
Den 4. březen 2013 se do našich dějin zapíše jako den, zatížený vlastizrádným jednáním početné skupiny senátorů a senátorek, usilujících o vyřazení Václava Klause z veřejného života jinou cestou, než je cesta řádné politické soutěže. Jsme přesvědčeni o tom, že Václav Klaus byl pod rouškou předstírané starosti o zachování ústavního pořádku obviněn z velezrady ve skutečnosti pro politické postoje, které jako prezident České republiky zastával a prosazoval. Ze složení žalujících zákonodárců a jejich napojení na Karla Janečka je zřejmé, že tento zatím poslední útok na samotné základy zbytků naší státní suverenity a svobodné společnosti přichází z ideového tábora kolem Karla Schwarzenberga. Vzhledem k tomu, že se jedná o víc než jen o útok na osobu Václava Klause, ale jde o zpochybnění základních principů naší státnosti a právního řádu, je nevyšší čas, aby se lidé, jimž hodnoty svobody a práva leží na srdci, začali těmto rozkladným silám stavět na odpor. Dejme žalujícím senátorům a senátorkám slušnou a zákonnou formou pocítit náš spravedlivý hněv nad jejich nezodpovědným počínáním!
Prezident udělil plakety svým spolupracovníkům
Radim Ochvat
Prezident republiky Václav Klaus udělil v pondělí dne 4. března 2013 Plaketu prezidenta republiky svým dlouholetým spolupracovníkům: vedoucímu kanceláře prezidenta republiky Jiřímu Weiglovi, zástupci vedoucího kanceláře Petru Hájkovi, ředitelům svého sekretariátu Zuzaně Rýcové a Martinu Slanému, řediteli odboru protokolu Jindřichu Forejtovi, řediteli tiskového odboru Radimu Ochvatovi, zástupci ředitele zahraničního odboru Jiřímu Brodskému a řediteli Správy Pražského hradu Ivo Velíškovi.
Radostný svátek babiček v Paříži
Hana Strejčková, Paříž
Velkolepá oslava babiček se první březnovou neděli konala v duchu tance, radosti a vyznání. Obdivuhodné, vitální a dobře naladěné babičky si zatančily na Place de la Bastille, odkud pak vyrazil dlouhý průvod s mnoha transparenty na Place Léon Blum. Manifestace „I love ma grand mere“ – mám rád(a) svou babičku – si kladla za cíl upozornit na důležitost dobrých rodinných vztahů, zejména babiček a vnoučat. A v neposlední řadě tento třetí ročník oslav ukázal, že babičky nejsou pouze stařenkami u plotny, ale aktivními ženami se spoustou zájmů. Babičkám i vnoučatům a všem účastníkům oslav zasvítilo slunce a ze všech sálala radost a společné nadšení.
Zatímco naši páni politici a spolu s nimi, bohužel, celá země žije jen myšlenkami a diskusemi o pomstě a nenávisti, v Paříži se dokáží lidé bavit normálními radostmi. Nám nezbývá než jim závidět. (pozn. red)
Senát ČR: Cvičenou opici na Hrad!
Martin Stín
Prezident republiky s pravomocí okleštěnou podle představ předkladatelů ústavní žaloby na prezidenta Václava Klause mi připadá být příliš velkým luxusem pro daňové poplatníky. Úlohu posluhy, který nemá vlastní názor a pohotově podepíše jakoukoli listinu, kterou mu doručí vláda nebo parlament, by snad zvládla i cvičená opice, pokud ne, pak inteligentní robot zcela určitě. O reprezentační úkony by se mohli podělit předsedové komor Parlamentu s předsedou vlády. Ušetřila by se spousta peněz. Ústavní žaloba je projevem nenávisti k Václavu Klausovi, ale i varováním Miloši Zemanovi: Snaha části senátorů stěsnat pravomoci prezidenta do mezí svobodného rozhodování cvičené opice je usvědčuje nejen z nenávisti k Václavu Klausovi, ale ještě více ze strachu ze změněné mocenské situace. Případný úspěch ústavní žaloby by totiž nezasáhl tolik oběť jejich malosti, tedy dosluhujícího prezidenta Václava Klause, jako přímo zvoleného Miloše Zemana, jenž by jej jako zkušený politik určitě zaznamenal jako varování. Na druhé straně pidižvíci, kteří se podepsali pod ústavní žalobu, se všichni dohromady sotva mohou pochlubit více než čtvrtinovou podporou voličů ve srovnání s novým prezidentem, jenž s nimi proto určitě bude občas právem chtít mluvit jménem rozhněvaného lidu této země a bude jim říkat velmi nepříjemné věci. Jako přímý zmocněnec voličů bude zřejmě nepříjemně působit ve prospěch dalšího rozšíření jejich přímého vlivu na chod státu. Postupné změny politického systému, které takto patrně uvede do pohybu, mohou zemi pouze prospět. „Tvrdé jádro“ vládnoucích pseudoelit tvoří lidé, kteří sedí na ministerských nebo parlamentních křeslech v podstatě od vzniku státu, kromě prošoupávání kalhot o ně nic jiného neumí, vlastní názor podřizují rozhodování stranických bossů, o životě v podhradí nic nevědí a ani je nezajímá, nicméně stejně jako předlistopadoví komunisté žijí v domnění, že jen oni znají správnou cestu k obecnému dobru. Je nejvyšší čas, aby někdo udělal velký průvan a tuto veteš nechal odvát někam na smetiště. Přímo zvolený prezident má od voličů mandát vpustit do politiky čerstvý vzduch a veřejnost to od něho očekává. Pokud tedy senátoři míní ústavní žalobu také jako varování Miloši Zemanovi, měli by lépe vyhodnotit sílu jeho mandátu, aby nebyli nemile překvapeni dalším vývojem. Prezident republiky není podřízeným parlamentu ani vlády a už vůbec ne moci soudní. Je jednou z pojistek proti přehmatům Parlamentu a vlády. Požadovat po něm za těchto okolností, aby bez váhání, hned, na počkání podepsal právní akt, jenž by podle jeho zralé úvahy mohl poškodit stát, je popřením smyslu jeho funkce. Rozhledem a zkušenostmi Václav Klaus převyšuje většinu těch, kteří mu vyčítají, že užíval svého rozumu v dobré víře, že jedná ve prospěch vlasti. Měl proto svaté právo v některých případech odkládat podpis. Václavu Klausovi senátoři nejvíce vyčítají amnestii a v ní zvláště aboliční část. Paradoxně za ni volají k odpovědnosti prezidenta, ačkoli dle Ústavy ČR za ni kontrasignací předsedou vlády nese odpovědnost vláda.>>>
Soudci ÚS smetli se stolu stížnost na prezidnetskou amnestii
Petr Paulczynski
Ústavní soud (ÚS) překvapil. Soudci totiž smetli se stolu stížnost na prezidentskou amnestii podanou třiceti většinou socialistickými právními brouky pytlíky. Op
ozice tak utrpěla včera u Ústavního soudu porážku, která může věštit i podobný osud jejích dalších podání u tohoto soudu. První kdo se ozval byl jeden z brouků pytlíků lidem přezdívaný Pitomio, senátor Okamura. Ten pravil: "Je mi z toho na zvracení! Něco tak odporného si nelze ani představit! Politicko-ekonomická mafie vítězí, zloději a tuneláři mají zelenou." A v intervjúku na PL se také vyzvrátil.: "Vzhledem k propojení předsedy Ústavního soudu pana Rychetského, pana Zemana a pana Klause nečekám, že bude mít žaloba úspěch. Ústavní soud je už zaplacený, v uvozovkách, prebendami a jeho rozhodnutí nejsou nezávislá." uvedl pro ParlamentníListy.cz. „Je mi z toho na zvracení, něco tak odporného jako Klausova amnestie jsem si dříve ani nedokázal představit. Je to celé hnus. Je rozkradená země a zloději se nám v klidu smějí do ksichtu. Bude i nadále většina občanů mlčky sedět doma," kritizuje Okamura přílišnou přizpůsobivost české společnosti. Přitom vyzývá občany, aby neseděli doma. A co mají dělat? Bude pan Okamura spokojený až se bude tříštit sklo a budou hořet auta? K tomu jedna hádanka: Na shromáždění vysvětlil, že řešení nepřijde z parlamentu, ale z revoluce. V tom, že stát může být obnoven jen radikálními změnami. Kdo to řekl? Janeček? Popelka? Okamura? Nikoli, rok 1919, Adolf Hitler. No a teď na pár titulků: napsaly Lidovky. Teda na ten titulek musel přijít někdo genitální. Už vidím jak se tam všichni tetelili blahem. Jsem zvědav, co tam dají, až jim tu velezradu hodí ÚS na hlavu. Protože to senátní divadlo s velezradou je jedna z největších pras...ren v popřevratové historii české politiky. Ale těším se na jednu věc. Taťka se e v dobách krize a tlaku na svou osobu vždycky zmobilizuje. Zatím vždy dokázal každou takovou situaci obrátit ve svůj prospěch. Jak napsala kamarádka: Zkrátka, ať se to komu nelíbí sebevíc, VK byl a je nejvýraznější postavou, jakou kdy česká politika měla. A beze sporu to bude platit i v době, kdy už ani Google.com nebude vědět, že někdy existoval nějaký Dientsbier, Antl nebo nějaká Wagnerová. Dokonce i Jindřich Šídlo, kterého nelze podezírat z obdivu k VK napsal: "Odcházející prezident má jednu pozoruhodnou vlastnost: nejvíc síly nabírá, pokud je považován jednou provždy za poraženého nebo alespoň za outsidera. Je to jeho mistrovská role, mobilizující jeho příznivce: zrazený a ponížený hrdina se znovu zvedá. Pokud měl Senát v úmyslu tohle představení na Klausově dalším začátku zinscenovat, povedlo se to dokonale." , píše Aktuálně. A následuje zlolajný text pana Lipolda, který nezapomněl ani na chilské pero. Dokonce dostal slovo největší klausotepec Pehe: „Náznaky, že by mohl chystat politický comeback, neotestovaný skutečnou podporou voličů, jsou samy o sobě politickou zbraní. Už proto se Klaus do politiky nepohrne," soudí Jiří Pehe. No kluci, myslím, že děláte účet bez hostinskýho. A na to že Klaus odejde pane Lipolde a pane Pehe zapomeňte. Jenom se ještě tají odkud se vynoří.>>>
Černý den českého parlamentarismu
Petr Štěpánek
Pondělí 4. března 2013 bude už na věky černým dnem českého parlamentarismu. Dvacet osm politických nul se rozhodlo, že si přifoukne svoje politické sebevědomí návrhem žaloby na prezidenta republiky pro velezradu. Svých pět minut mediální slávy vyměnili za ostudu celé republiky. To vše čtyři dny před vypršením mandátu prezidenta a za situace, kdy naprostá většina ústavních právníků takovou žalobu považuje za nesmyslnou. Senát, který tak rád sám sebe označuje za pojistku demokracie, se stane dějištěm nechutné politické frašky. Je to další z tragických dnů naší historie, kdy oslaví triumf lidská malost, podlost, zloba a zášť, tedy ty vůbec nejhorší lidské vlastnosti. Míra opovržení a pohrdání, jež cítím vůči oněm osmadvaceti politickým hochštaplerům, se slovy ani nedá vyjádřit. Jsou věci, které se stanou, nelíbí se nám, ale jež milosrdný čas přikryje závojem zapomnění. Jsou ovšem věci a skutky, které se nezapomínají a neodpouštějí. Nikdy! Zapamatujme si pro budoucnost jejich jména:>>>
Václav Klaus: "Hlavu vzrůru, jedeme dál!
Ivana Haslingerová
Přiznám se, že když jsme s manželem přicházeli na Pražský hrad na jazzový koncert a rozlučkový včer s panem prezidentem Václavem Klausem při příležitosti ukončení jeho funkčního období, nebylo nám právě do zpěvu. Zejména proto, že naše politická scéna namísto poděkování, že díky právě tomuto státníkovi může pracovat ve svobodné demokratické kapitalistické společnosti, vyvolává nedůstojné ostudné mediální skandály jen proto, aby se zviditelnila před svými voliči alespoň něčím, když svými úspěchy to udělat nemůže. Jak to trefně vyjádřil profesor Milan Knížák - dostáváme se díky naší politické reprezentaci do morální žumpy. Snad právě o to víc bylo pohlazením, jaká atmosféra panovala na Hradě. Sešli se tam totiž opravdoví přátelé pana prezidenta. Ti, kteří tam chodili jen pro svůj úspěch "vidět se s panem presidentem" se od nich oddělili jako plevy od zrn. A o to byla tato "Hradní parta" (která nemá nic společného s "Hradní partičkou" Svěráka a jeho boys), parta upřímných a stejně smýšlejících lidí báječnější. Úmyslně říkám parta, protože množství těchto lidí zaplnilo nejen Španělský sál, kde probíhala oficiální část večera, ale i všechny přilehlé sály a prostory včetně chodeb. Takže se bude mít jistě i v budoucnu pan profesor Klaus o koho opřít. Když někdo vydrží mít stejné názory po celou dobu 23 let, dá se předpokládat, že to vydrží i nadále. A právě toto nás naplnilo jistým pocitem optimismu i přes to, že páni politici v podhradí se chovají jako zdivočelé hyeny. Tady se ten lidský hnus zdál najednou někde velice daleko. Tady se dala naopak vyjádřit atmosféra: Vlci vyjí, karavana jede dál! Pan prezident Václav Klaus se rozloučil s přáteli stylově, v rytmu rocken-rollu, zatímco vyjící hyeny pod Hradem se užíraly vzteky a závistí...>>>
Doba vymknutá z kloubů šílí
Martin Neznal
Doba vymknutá z kloubů šílí, pan prezident, který, jak podotýkám, bude brzy vlastizrádcem, zaútočil na všechny občany tohoto státu drsnou amnestií, s níž nemůže souhlasit nikdo, kdo zrovna nepatří k omilostněným korupčníkům a defraudantům (zde), jsem z toho celý tumpachový, protože seznávám, že podle šetření CVVM již statisticky téměř nepatřím ke svým spoluobčanům, jsem postižený a divný a mé postižení se snoubí s blbostí, jelikož mám stále docela rád budoucího vlastizrádce a souhlasím s drsnou amnestií, ač nebyl jsem v posledních čtyřiapadesáti letech omilostněn, co víc, za celou tu děsně dlouhou dobu jsem zdefraudoval lauter hovno, jest to všechno trochu nespravedlivé a nespravedlnost stoupá hrdlem horší než žluč, kdybych se alespoň ve svém přesvědčení a údělu necítil být tak sám, osamocený jak ptáče vypadnuvší z hnízda, když pochválím drsnou amnestii v hostinci U krále Jiřího, nemohu si být jist životem ni zdravím, když pochválím drsnou amnestii před tetou Pavlou, přestane se mnou mluvit, jako by zapomněla na krásné doby, kdy jsme spolu zakládali ve Stráži pod Ralskem Občanské fórum a na pláži u Perros-Guirec chytali kraby, jsem osamocenější než příslušník čtyřprocentní menšiny a žádný veselý průvod mi žádný primátor nepovolí, jsem upozaděn a diskriminován a cítím se být diskriminovanější než žába, která poskakuje po silnici mezi kamiony, darmo mi spoléhat na všechna antidiskriminační zákonná ustanovení Evropského parlamentu, darmo spoléhat na přímluvu Tomáše Halíka, darmo čekat podporu od Jiřího Pehe, možná Peheho, omlouvám se, ale v rozrušení nejsem schopen si vzpomenout, jak se to správně ohýbá, ani David Černý umělecky a plasticky mé utrpení na žádné věži téměř jistě nevypodobní, jsem takříkajíc definitivně v koncích a naděje prchá jak noční motýl od mých víček, mám totiž hexenschuss a také moc kouřím, což zvyšuje riziko incidence plicní rakoviny, naděje prchá jak vraný kůň v říji, protože pravděpodobnost, že bych se jednou, až dojde k příštímu pravidelnému přehodnocení veškerých historických souvislostí, mohl díky své dnešní oddanosti vlastizrádci stát zasloužilým disidentem, možná i zasloužilým zákonodárcem pod penzí, je vzhledem k mému tělesnému a duševnímu stavu zanedbatelná, až limitně k nule se blížící, a kéž by mi alespoň mohlo být útěchou, že celou tuto litanii myslím ironicky, když ji bohužel myslím převážně ouplně vážně. Amen.>>>
Petr Nečas: Bez neziskovek to nejde
Jiří Sochor
V mnoha oblastech se stát bez neziskového sektoru neobejde, zmínil mimo jiné během své páteční návštěvy Kraje Vysočina premiér a předseda ODS Petr Nečas; uvedl to během polední debaty s asi čtyřicítkou zástupců neziskových organizací z regionu potom, co navštívil domov pro seniory Stříbrné terasy. „Neziskové organizace ve spolupráci se státní správou v mnoha oblastech fungují mnohem lépe, než by to zvládl stát sám. Kupříkladu terénní práci si bez neziskovek nedovedu představit,“ řekl premiér a předseda ODS Petr Nečas. „Za dvacet let jsme vybudovali funkční systém, jehož případné problémy jsou řešitelné. A jako konzervativní člověk zdůrazňuji, že to co funguje, se má rozvíjet a ne zásadně měnit.“ Už během dopoledne se Petr Nečas setkal s podnikateli z regionu, kterým zdůraznil, že se vláda zaměřuje na kroky na posílení ekonomiky: „Máme sedmou nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii,“ připomněl Petr Nečas. „Přesto se vláda bude zaměřovat na podporu ekonomického růstu a zaměstnanosti. O tom, že naše práce má výsledky, svědčí to, že jen deset zemí na světě dnes prodává dluhopisy za lepších podmínek než my,“ dodal. Odpoledne se Petr Nečas po jednání s primátorem Jihlavy Jaroslavem Vymazalem zapsal do pamětní knihy města a zamířil na debatu se starosty z regionu. Na pracovní návštěvě Vysočiny byli spolu s Petrem Nečasem také Miroslava Němcová, místopředsedkyně ODS a předsedkyně Poslanecké sněmovny, Zbyněk Stanjura, ministr dopravy, Eva Bartoňová, náměstkyně ministra školství, mládeže a tělovýchovy, a František Mikeš, náměstek ministryně kultury. Už ve čtvrtek večer zasedala v Jihlavě Výkonná rada ODS, na kterou navázalo setkání s necelými dvěma stovkami občanských demokratů z Vysočiny.
Zrada se Topolánkovi vyplatila
Ivana HAslingerová
Panu Topolánkovi se podepsání Lisabonské smlouvy a rozložení ODS vyplatilo. Posílil dozorčí radu německé hnědouhelné a elektrárenské společnosti Mitteldeutsche Braunkohlengesellschaft (Mibrag), která je součástí Energetického a průmyslového holdingu. V jeho struktuře má šestapadesátiletý expolitik a jednatel VAE Controls Prievidza i jiné posty. Od podzimu 2011 je například předsedou dozorčí rady Elektráren Opatovice, dále je předsedou výkonné rady Teplárenského sdružení ČR. Kam ještě ho za rozložení ODS a zaprodání naší země podepsáním Lisabonské smlouvy, i přes zákaz Kongresu ODS, naši politici nenávidějící trh, kapitalismus a především jeho strůjce u nás, prezidenta VáclavaKlause, posadí? Díky Topolánkovi zanikla u nás pravicová politika a byla nahrazena klientelismem. ODS rozložil on, nejde všechno svádět na pana Nečase, který již nedokázal tuto spoušť zastavit. Příklad chování Topolánka je natolik inspirující, že mu prostě mnozí nedokáží odolat.
Česká republika se dostává do morální žumpy
MilanKnížák
Skandál, který vyvolal Senát žalobou na vlastizradu prezidenta Václava Klause je největší evropskou ostudou za mnoho let. Ukazuje to, jak je naše levice nízká, nemorální a jak nezodpovědně hazarduje s reputací České republiky. Všichni slušní občané naší země by měli dát najevo, že nechtějí mít s touto duchovní lůzou nic společného.
Když si představím, že příští vláda naši země by měla být složena z lidí s takto ubohým morálním kreditem, začínám pochybovat o tom, že demokratický převrat v roce 1989 měl nějaký smysl.
Nedivím se komunistům, ti samozřejmě dělají všechno, aby naši společnost cíleně destruovali. Vina je jasně na ČSSD. ČSSD není demokratickou stranou, je to jen špatně maskovaná odnož komunistické strany.
Stydím se i za nově zvoleného prezidenta, poněvadž jeho distance je nedostatečná. Jako čestný člověk by měl podobné snahy rázně odmítnout.
Pane Štěchu, zabraňte mezinárodní ostudě, nejsme banánová republika
Patr Paulczynski
Zakladatel Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček usilující o obvinění prezidenta Klause z velezrady už našel svých 28 volů, pardon, nesmím psát sprostě, našel 28 bučících kastrovaných zvířátek. Takhle se k této snaze postavila jedna bývalá senátorka, kterou léta znám a které si nesmírně vážím. Napsalla šéfovi senátu: "Pane předsedo Štěchu, možná si vzpomenete na dobu, kdy jsem Vám prorokovala předsednictví v odborech po panu Falbrovi a Vy jste to ve své upřímné skromnosti odmítal připustit. Čas mně dal za pravdu. Vaše politická hvězda stoupala výš a výš a dnes jste druhým mužem ve státě. Přeji Vám to, i když s Vašimi politickými názory bouřlivě nesouhlasím, ale vím, že jste slušný člověk a nesmírně oceňuji Váš spořádaný rodinný život, ve vysokých kruzích zcela neobvyklý. Jsem přesvědčena, že nejvyšší stupeň kariéry je ještě před Vámi. A proto Vás naléhavě žádám: zabraňte bláznivému nápadu projednávání prezidentské velezrady!!! Že tím bude znevážen Senát u určitých vrstev obyvatelstva mne mrzí (bylo to i moje hřiště), ale není to podstatné - o hřebíček do rakve víc nebo míň - ale děsí mě mezinárodní ostuda, kterou si naše země nezaslouží. Nejsme přece banánová republika, která mění prezidenty tak, že toho starého vyfackuje. Jsme civilizovaná země a pokud se tak nebudeme chovat, nemůžeme čekat žádnou úctu nebo uznání od svého okolí. Úplně rozumím pohnutkám Vašich ambiciozních senátorských kolegyní, které pro pět minut slávy udělají cokoliv, ale hanba padne na celý Senát, jehož jste hlavou, a bohužel i na celou republiku. Tady přestává legrace. Senát není hradní nádvoří, kde chce pražský dav v čele s Jiřinou Šiklovou posměšně vyprovodit pana prezidenta žlutými narcisy. Senát je demokraticky zvolená horní komora Parlamentu České republiky, která by se neměla znectít hloupou šaškárnou. Vím, že nemáte právo veta, ale do funkce Vás mimo jiné vynesly Vaše diplomatické schopnosti a já Vás prosím, abyste je v tomto případě použil k zamezení mezinárodní ostudy. Přeji do budoucna vše nejlepší!">>>
Jak potrestají ctihodní senátoři Havla za to, že vydal amnestii úplnou a Husáka za vydání amnestie politickým vězňům?
Ivana HAslingerová
"Vážení kolegové, předseda Senátu PČR Milan Štěch dnes přijal návrh 28 senátorů na podání žaloby Senátu na prezidenta republiky pro velezradu a zároveň žádost o svolání mimořádné schůze Senátu. Návrh na podání ústavní žaloby posoudí Organizační výbor Senátu, který svolal předseda Senátu na dnešních 17:00. Organizační výbor posuzuje formální naplnění náležitostí ústavní žaloby. Pokud tyto náležitosti nebudou splněny, může vrátit návrh na podání ústavní žaloby předkladatelům k dopracování. Pokud budou splněny formální náležitosti návrhu, přijme Organizační výbor stanovisko pro Senát, ve kterém doporučí návrh schválit nebo zamítnout. S pozdravem Mgr. Pavlína Heřmánková" Tolik zpráva, která přišla dnes 27.2.2013 do redakce z Horní komory parlamentu, tedy nejvyššího zákonodárného sboru ČR. Je to opravdu šokující, že se v tomto zákonodárném sboru, který kontroluje a vrací Sněmovně k přepracování chybné zákony naleznou členové, kteří si ani nepřečtou v zákoně o Ústavním soudu definici, co tovelezrada je . Velezrada je tam definována jako „jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu“. V Ústavě České republiky, se sice praví, že je specifickým ústavním deliktem, za který může být stíhán pouze prezident České republiky, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu. Pokud ale podají tito senátoři žalobu k Ústavnímu soudu, musí tento jednat podle toho jak ji má definovanou ve svém výše citovaném zákoně. A každému je jasné, že když prezident udělal něco, na co má podle ústavy ČR výsostné právo jako na př. na vyhlášení amnestie, podmínky velezrady to nesplňuje.
Jasně to řekl Vítězslav Jandák (ČSSD): "Já to považuji za absolutní nesmysl. Shánět materiály, aby se na prezidenta podala žaloba pro velezradu, já nevím, jestli si páni senátoři - bohužel i moji kolegové někteří - uvědomují, co to je velezrada. Víte, já si totiž pod velezradou hlavy státu představuji něco absolutně jiného - vydat stát cizím armádám, kapitulovat před něčím, ale určitě ne to, že prezident vyšel z toho, že má právo vyhlásit amnestii.
Můžete se znažit nás zakázat jak chcete, až vás budem hromadně zabíjet to se budete divit!
Petr Paulczynski
Prý je KSČM moderní levicová strana. Tak od jednoho jejího moderního člena dostal takovýto mail jeden můj přítel: Tak tohle je česká současnost. Negativní emoce vyvolané senzacechtivými médii ústí v nenávist. Vzbuzené negativní emoce jsou nakažlivé, verbují a osmělují nejhorší spodinu, jejíž agresivita je nejen podporována, ale dokonce i vydávána za hrdinství. Kdekdo si tak plivne a kopne, jen aby se zviditelnil nebo aby se zbaběle přidal k štěkajícímu proudu. Už chybí jen Lidové milice.
A jdem na titulky: podpořilo 26 senátorů a 73 tisíc lidí. Podle krále králů (cituji Žita) už prý je jich dokonce 27. Petici převzal soudruh odborář Štěch. Myslím, že by se kluci měli umět napřed aspoň spočítat. Je roztomilé, jak ti, kdo chtějí "upřesňovat rozsah ústavních pravomoci" nedokáží rozeznat kterou z jejich listin kdo podepsal a co vlastně podepisují. Napadá mě kacířská myšlenka, že pokud máme senátory takových kvalit, bude možná opravdu lépe, takovou instituci zrušit. Sedmadvacet exhibicionistů, kteří si nevidí dál než na špičku nosu, je ochotno poškodit mezinárodní obraz své vlasti pro pět minut vlastní slávy.>>>
Bolest nad opuštěností protikomunistických bojovníků
Václav Lamr
Dne 25.února 2013 jsme si připoměli v Praze na protikomunistické demonstraci 65 výročí nástupu komunistické totality. Na Staroměstském náměstí pod Husovou siluetou s nápisem: ,, Pravdu každému přejte"jsem se postavil na lavičku pod tím sousoším s Husem a tím nápisem a držel jsem svůj panel s citací Masarykovy myšlenky ze závěru jeho Světové revoluce: ,,Ježíš ne Cézar, toť smysl našich dějin a demokracie." Na druhé straně panelu jsem měl jeden ze svých aforismů: ,,Silní mají pravdu, ale Pravda je silnější." Jeden reportér si vybral tento nápis, a požádal mne, abych to držel proti siluetě Mistra Jana Husa. V té pozici to fotilo několik reportérů. Přišel jsem již po začátku setkání, bylo tu mnoho protikomunistických nápisů, přeškrtnuté srpy a kladiva,mnoho emotivních projevů, výkřiků a skandování. Moderátor popisoval co se děje v krajských městech, a promluvili tam zástupci studentů z Českých Budějovic... Mezitím bylo dáno slovo Věře Čáslavské, která svůj projev stočila do pofunusového předvolebního proklamování pana Karla Schwarzenbergra, jakoby chtěla zopakovat předvolební atmosféru a Zemanovce jednoznačně zkriminalizovala jako pokračovatele komunistů. Pražáci tu prohru s Karlem nerozdýchali a berou to jako národní tragedii. Asi jsem nebyl sám, tedy Moravák, kdo byl tou demagogií Havlistů znechucen a někdo zvolal: ,,Nechceme komunisty, ani zednáře!" Nikdo však nereagoval, lidé tomu nerozuměli. Na podium byl pozván odborník na totalitní režimy, pan Herman a byla mu dána otázka, která je na servru: nechceme.komunisty.cz, a která zněla takto: ,,Co by se stalo, kdyby před 65 lety demokracie zvítězila? Byli bychom ve stejné bídě jako dnes?" Pan Herman pohotově odpověděl, že jsme za první republiky byli na pátém místě rozvoje a úrovně průmyslu v Evropě, zatímco nás komunisté svrhli až na padesáté místo. Dav volal: "Hanba, hanba.." Další řečník vyzval k tomu, aby vláda zrevidovala rezoluci z roku 2008, ve které se má parlament vyjádřit konečně k zločinům komunismu a odsoudit ho jako zločineckou ideologii. Byla dána výzva k pochodu k sídlu Socialistů a zpěvák zazpíval Krylovu píseň: ,,Bratříčku... tato noc nebude krátká..." Nakonec zvolal poselství Krylovo jakoby k dnešku: Zacitoval jsem Komenského: ,,Národe Český, vrať se ke Kristu!" Jeden ze studentů se mi skoro v pláči svěřil: "Jak jsme to dopadli, že se i za takové jako Hus či Komenský stydíme a na toho, který je Pravda, Cesta a Život, na Ježíše, zapomínáme". Pozval jsem ty lidičky utrápený a zmatený na svou výstavu v březnu a že si tam o tom všem někde v blízké hospodě promluvíme. Celetnou tak procházela improvizovaná, nepovolená, policajty již opuštěná a nesledovaná demonstrace k sídlu socialistů. Jen auta na nás děsně houkala. Lidé jim tloukli rozčilením do okýnek a volali: "Copak na nás troubíte? Zde jdou lidi protestující proti totalitě. Jsme Češi jako Vy, i za Vaši budoucnodt pochodujeme. Hanba komunistům, hanba komunistům...">>>
ODS dvě zastávky před konečnou
Petr Štěpánek
Člověku, který s ODS spojil své politické osudy, se to nepíše lehce, ale ještě horší by bylo zavírat před realitou oči. ODS jde od porážky k porážce a žádné světýlko, natož světlo na konci tunelu nevidět. Pokud si někdo myslel, že klesání, jež strana nastoupila ke konci Topolánkovy éry, vybere ostrou zatáčkou s novým řidičem Petrem Nečasem, posazeným za volant navíc nepříliš standardním způsobem, realita jej krutě vyvádí z omylu. ODS utrpěla v roce 2010 vítěznou nevýhru, po které Nečas sestavil „nejsilnější“ vládu v dosavadní novodobé české historii. Sto osmnáct vládních poslanců neměl k dispozici ještě žádný premiér. Způsob, jakým Nečas tento potenciál prohospodařil, vejde do dějin. Jistě, s Kalouskem či s Bártou to není jednoduché, nicméně v které koalici to jednoduché je? Nečasovi se pár věcí podařilo. Prosadil důchodovou reformu či církevní restituce. Jenže i tyhle pozitivní kroky mají svá ale. Protlačit takovéhle zásadní normy, jež mají celospolečenský, ba přímo historický rozměr, většinou jednoho hlasu je vždycky špatně a obvykle se to nakonec vymstí. Nota bene, když výslednou podobu příslušných zákonů kritizuje nejen opozice, nýbrž i mnozí přívrženci vládního tábora. Jistě, hledat celospolečenský konsensus s politickými hochštaplery typu Sobotky či Zaorálka, kteří ve své tragické omezenosti vůbec netuší, že díl historické zodpovědnosti za správu země nese i opozice, a tudíž je povinna ujít k tolik potřebnému kompromisu i svůj díl cesty, je takřka nemožné, ale na výsledku to nic nemění. A když tedy neexistuje elementární shoda s opozicí, neboť jejím jediným programem je „čím hůř, tím líp“, je třeba mít na své straně veřejnost či alespoň její podstatnou část. I tohle ovšem Petr Nečas zanedbal. Výsledkem je tragedie, ve které Nečas tlačí zásadní normy za cenu destrukce vlastní politické strany. Říkává se: Operace se zdařila, pacient zemřel. Ale to pro tento případ není přesné. Nabízí se spíš tato varianta: Operace se zdařila, leč hrozí recidiva, neboť během zákroku zemřel operatér. Žádná politická strana nemůže být úspěšná, nemá-li v čele důvěryhodného a naději vzbuzujícího lídra. Je mi to líto, ale Petr Nečas jím není. Dostal svoji příležitost, leč promarnil ji. Býval dobrým místopředsedou, možná i ministrem, jenže to je asi jeho strop. A tak mu nezbývá než se v čele ODS držet zuby nehty za cenu různých vnitrostranických intrik, kongresových manipulací a lidských podrazů. Představa, že Nečas povede ODS i do příštích sněmovních voleb je děsuplná. Jenže kdo na jeho místo?>>>>
Neporazil komunismus, nepřispěl k mírovému rozdělení Československa a nedovedl nás do EU a NATO. Víte, o koho se jedná?
Jan Koucký
Ve skrytu duše jsem doufal, že až uplyne rok od skonu Václava Havla, dojde ke zklidnění emocí a jeho politické angážmá bude realisticky hodnoceno. Nestalo se tak a mám obavy, že se něčeho takového nikdo z nás nedožije. Adorace Václava Havla neutichá. Naopak nadále nabírá na síle a intenzitě. Ze strany Havlových obdivovatelů slýcháme, že bývalý prezident porazil komunismus, mírově rozdělil Československo, dovedl nás do NATO či EU a nespočet dalších omylů a mýtů, na které je nutné reagovat a neúnavně je vysvětlovat. Nemám problém s tvrzením, že Václav Havel byl výraznou postavou polistopadové politiky. Obdobně můžeme označit už jen Václava Klause a Miloše Zemana. Ostatně již před prvním kolem prezidentské volby jsem psal, že se mi zamlouvá prezidentská linie Havel-Klaus-Zeman. To co mi vadí, je bezmezné uctívání Václava Havla, které z výrazné politické osobnosti dělá Spasitele, jehož kroky změnily svět a bez jehož přítomnosti bychom byli i nadále sovětským satelitem. * Je zarážející, že ti, kteří se označují za stoupence pravdy a lásky, se dopouštějí takové lži. Zřejmě je to způsobeno tím, že přívrženci elitářské demokracie nemohou přenést přes srdce, že Oba symbolizují to, co lidé kolem Václava Havla nenávidí – O Havlově vztahu ke Slovensku vypovídá i to, že jeho první zahraniční cesty po zvolení hlavou státu vedly vždy do Německa. Dále je třeba připomínat, že v rozhodujících okamžicích nebyl Václav Havel na Hradě. Václav Havel odstoupil z funkce československého prezidenta 20. července 1992 tedy poté, co nebyl Federálním shromážděním zvolen na další funkční období. Současně chci zdůraznit, že jiné než mírové rozdělení Československa nebylo na pořadu dne. Nehrozila občanská válka. Proto už samotná zmínka o mírovém rozdělní je zavádějící. Opět jsme tak svědky snah o připisování zásluh někomu, kdo stál mimo hlavní dění. Důvod je opět prostý. * Nikoliv EU, ale NATO bylo zárukou míru, svobody a demokracie v Evropě. Snad nebude sporu o tom, že Vladimír Špidla a Václav Havel, stavěli zájmy Unie nad zájmy vlastního státu.* Při hodnocení posledních 23 let je nám neustále podsouváno, že za vše dobré může Václav Havel, který statečně bojoval proti izolacionastickým a proruským aktivitám Václava Klause. Snad i tento text přispěje k tomu, abychom na polistopadové období nahlíželi krapet realističtěji. Překročme už konečně Rubikon a dívejme se i na éru Václava Havla střízlivýma očima. Je možné, že řadě lidí spadnou růžové brýle, ale to už se při vyřčení pravdy stává.>>>
Nepřehlédnutelný příspěvek do debaty o současném světě – pokus o recenzi
Václav Klaus, prezident ČR
Setkání s Rogerem Kimballem na dálku, resp. s jeho měsíčníkem The New Criterion, které se událo někdy před dvěma lety, bylo pro mne zjevením (a nechápal jsem, jak jsem mohl tento časopis, vycházející už od roku 1982, objevit až tak pozdě). Neméně jsem se těšil ze setkání osobního, ke kterému došlo, když mne uváděl jako řečníka na konferenci tohoto časopisu v září 2011 v New Yorku, v krásném, skoro anglickém klubu na 5. avenue u Central Parku.
Jejich konference si dala do názvu ještě před několika lety zcela nepředstavitelnou otázku „Is America Declining?“ a mně bylo už předem jasné, že odpovědí Rogera Kimballa a jeho kolegů je ANO. Konec konců právě o tom je celá níže uvedená kniha, i když v ní nejde jen o Ameriku. Ode mne chtěli v ten krásný zářijový večer slyšet mou odpověď na podobnou otázku – „Is Europe Declining?“. I oni mou více méně kladnou odpověď asi také očekávali.
Kniha se jmenuje „The Fortunes of Permanence“ [*], snad přeložitelné jako výhody, přínosy, efekty plynoucí ze stálosti či trvalosti. Američan Roger Kimball (ročník 1953) je konzervativní člověk a proto, o který mu primárně jde. Naznačuje to i podtitul knihy: „Kultura a anarchie v éře ztráty paměti“. Celou touto svou knihou se proti této, v současnosti tak silně projevující se ztrátě paměti bouří, protože je přesvědčen, že .
Ztrátou paměti současného světa se Roger Kimball velice trápí, protože je přesvědčen, že ve svých důsledcích vede ke ztrátě svobody. Chce – i touto knihou – šířit „kulturní instrukce (či návody)“. Připomíná, že když si chceme doma zasadit nějakou rostlinu, dostaneme návod, kolik vody, slunce, hlíny, příp. hnojiv to či ono semínko potřebuje. Domnívá se, že stejně tak je třeba pečovat o naše myšlení a o naši svobodu – proti „vyslancům anarchie, kterými jsou relativismus, multikulturalismus a utopický socialismus“. To je mému myšlení velmi blízké a není, co bych na tom kritizoval. Pouze si mohu povzdechnout, že by takových knih mělo být více. A že by hlavně měly mít co nejvíce čtenářů. S odkazem na větu – tehdy ještě kardinála – Josepha Ratzingera (dnes papeže) o „diktatuře relativismu“ polemizuje s postoji lidí, kteří se vychloubají tím, že „nemají žádné rigidní názory a žádné morální hodnoty a že jsou tolerantní a otevření“ (str. 1) a díky tomu sami sebe považují „za exemplární příklady osvícených moderních postojů“. Tito relativisté odmítají „hodnoty“ (stačí jim preference) a stejně tak odmítají jakékoli věčné „pravdy“. Zrod toho všeho vidí u J. J. Rousseaua a o jeho slavné větě „člověk se rodí svobodný, ale všude je v okovech“ trefně říká, že jsou to „dvě neuvěřitelné nepravdy v jednom výroku“. Ve srovnání s minulostí dnes „studenti vědí méně z historie, méně z matematiky, méně z literatury, méně ze zeměpisu … Všude jsou k dispozici data, ale nikdo nic neví. To, že to mnozí nechápou, je způsobeno pletením si „prostředků komunikace s komunikací, procesu s produktem“. Těm, kteří to nevědí, je vždy užitečné připomenout, že „informace není totéž co znalosti, a už vůbec ne totéž co moudrost“ .>>>
Co dělat se stavem naší politiky ?
Ivana Haslingerová
"Klamali jsme v listopadu 1989 sami sebe velkými očekáváními, která jsou příčinami o to větších zklamání ze současného stavu dnešní politiky?“ "Stalo se to díky stále silnějšímu tlaku vládnutí EU světové globalizace?" Tyto otázky si stále častěji kladou občané zklamaní chováním současných politiků. Jistě díky multikulturální politice EU nastal jako důsledek chránění "frustrovaných menšin" nárůst terorismu, díky její nešťastné ekologické politice nastal nárůst cen elektřiny, benzínu a všeho na to navázaného, díky pozitivní diskriminační politice nastal růst požadavků Romů a s tím spojených nepokojů a trestných činů. Díky světové hospodářské krizi vyprovokované Clintonovou socialistickou politikou ochraňující nemajetné do té míry, že donutil banky nepřijímat záruky za jejich hypotéky na domy, což logicky vedlo ke zhroucení bankovního trhu, narostly i v naší zemi nečekané hospodářské problémy. EU navíc jistě přispěla k morální devastaci tím, že pro samé budování evropského superstátu zapomněli jeho tvůrci naprosto na duchovní a tím i na morální rozměr problémů s tím spojeným. Nejde ale svádět všechny problémy naší politiky jen na vnější negativní vlivy ze socializace světa. Toto vše a mnoho dalších, diplomaticky řečeno nerozumných, věcí po léta propagovali a bohužel nadále propagují v naší republice konkrétní lidé. Lidé přesvědčení o své elitnosti, kteří si myslí, že jen oni vědí, jak udělat to nejlepší pro nás hloupé občany. Politici, s výjimkou prezidenta republiky, si dlouho neuvědomovali, jak velké je to nebezpečí pro naši zem. Podcenili vliv těchto, až na výjimky nikým nevolených lidí, tzv. NGO, kteří se chytře propojili s kapitálem regulujícím celá odvětví, čím získali schopnost vyvinout velký tlak na prosazení svých spasitelských představ. V těchto představách byli podporováni bohatými sponzory, kteří z jejich nápadů profitovali. Připomeňme jen 10 000 slunečních ekobaronů, mnoho větrných ekobaronů a o ekobenzinobaronech a ekouhlobaronech nemluvě. Zatímco slušní politici vliv médií podcenili, oni vysílali přes média tak dlouho do zájmových skupin vzkazy, že jsou tyto v podstatě utopické představy v jejich zájmu, až je podle hesla prosazovaného už Goebbelsem o stokrát opakované lži přesvědčili tupou veřejnost o své jediné pravdě. V důsledku toho, že média propagují myšlenky těchto elit, se z občanů stal manipulovaný dav, který prostě věřil tomu, co mu média přinášela. V důsledku toho u nás skončila politická diskuse a občané začali věřit, podobně jako za totalitárního socialismu, jen té jedné určitě správné pravdě, kterou jim hlásají tito levicoví intelektuálové zaštítění kdysi prezidentem Havlem a nyní prominenty TOP 09. Začali věřit v tzv. nepolitickou politiku.>>>
Je skutečně možné označit amnestii za velezradu?!
Petr Paulczynski
Tak si nám senát popovídal o amnestii, která ja jak známo dle ústavy ve výhradní kompetenci prezidenta. Taková debata mi tak trochu přijde, jako diskutovat o vlivu vlhkosti na rezavění osy zemské. Je skutečně možné, že amnestii, která je jedním z výsadních práv presidenta, označíme za velezradu? Hosty na veřejném slyšení byli například nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman nebo ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS), dále pak řada odborníků na ústavní právo. Jediný, kdo pozvánku odmítl, byl jakýkoli zástupce Hradu. Ani prezident ani "široký okruh tří odborníků", kteří amnestii chystali, se nehodlal této taškařice účastnit. Václav Klaus dokonce označil aktivitu Senátu za směšnou a zapochyboval, že to senátoři myslí s projednáním jeho amnestie vážně. Senátoři Miroslav Antl, předseda ústavně-právního výboru Senátu, a Eliška Wagnerová, bývalá ústavní soudkyně, před zahájením slyšení ujistili, že to myslí smrtelně vážně. Tak dalece, že v horní komoře Parlamentu už je přichystána ústavní stížnost na prezidenta republiky pro velezradu. "A nejde jenom o amnestii, ale i o další kroky," zmínila Wagnerová. Jedná se například o Klausovo letité protahování připojení podpisu pod závazné evropské smlouvy.Citovat Lenina mi nepřijde příhodné. Ale jak v této situaci nevzpomenout jeho výrok o parlamentní žvanírně. Ono by to chtělo místo nenávisti používat zdravý rozum, ale ten se u socialistů nachází opravdu jen málokdy. A to prý jsou oni: Miroslav Antl (nestr. za ČSSD)•Marta Bayerová (KSČM)•František Bublan (nestr. za ČSSD)•Alena Dernerová (nestr. za Severočeši.cz)•Jiří Dienstbier (ČSSD)•Alena Gajdůšková (ČSSD)•Jan Horník (nestr. za TOP 09 + STAN)•Miloš Janeček (ČSSD)•Miroslav Krejča (nestr. za ČSSD)•Libor Michálek (nestr. za KDU, SZ a Piráty)•Miroslav Nenutil (ČSSD)•Tomio Okamura (nestr.)•Vladimír Plaček (ČSSD)•Radek Sušil (ČSSD)•Eva Syková (nestr. za ČSSD)•Petr Šilar (KDU-ČSL)•Eliška Wagnerová (nestr. za SZ)•Jan Žaloudík (nestr. za ČSSD)... No nic, dáme raději pár titulků.>>>
Senát bude rokovat o velezradě presidenta
Ivana Haslingerová
Ústavní soud sice zamítl návrh na zrušení celé novoroční amnestie prezidenta Václava Klause, který podal pražský městský soudce Kamil Kydalka, ale ve hře je stále návrh skupiny senátorů na žalobu prezidenta Václava Klause za velezradu za to, že část jeho amnestie při odchodu z funkce zastavila dlouhá trestní stíhání včetně závažných hospodářských kauz. Odhlédnu-li od toho, že bychom byli asi první zemí na světě, kde by za amnestii, na níž má z ústavy právo ji udělit, byl prezident obviněn z velezrady, ale ponechme toto stranou. Zítra 21. února 2013 se bude Senát naprosto vážně zabývat tím, zda má skutečně tento návrh podat či nikoliv. Navíc na prezidenta, který již bude v době procesu mimo službu. Senátoři zřejmě doufají, že i když se ukáže, že se vlastizrady prezident nedopustil, což musejí vědět již nyní, poukáže to na druhý bod amnestie a ten bude potom pod tlakem veřejnosti zrušen. O Klausově amnestii toho bylo napsáno a odvysíláno hodně, i v naší revui jsme publikovali hodně článků. Takže se mi již nechtělo k tomuto bodu vracet. Leč obvinění hlavy státu z velezrady je natolik závažný proces, že jsem se zašla zeptat předladatelky návrhu první místopředsedkyně Senátu Aleny Gajdůškové, jaké pohnutky ji vedly k obvinění pana prezidenta z tak závažného trestného činu. Zde jsou její odpovědi: "Nechci, aby se například na soudce Berku dívalo jako na nevinného. To je do nebe volající nespravedlnost! Proto si přeji zrušit druhý bod amnestie. Chci znát, jak probíhal proces a přípravy amnestie, a také odpovědnost premiéra. Aby mi Ústavní soud odpověděl, zda to bylo vše provedeno správně, nebo zda to byl úmysl. Proto jsem iniciovala přípravu žaloby pro velezradu." Na dotaz, jak toto souvisí s velezradou, odpověděla paní senátorka, že obžalování Václava Klause z velezrady je jediný nástroj, jak ho lze volat k zodpovědnosti. A důvody, které podle ní svědčí o jeho velezradě, jsou čtyři: "Za prvé amnestií došlo k porušení předpisů demokratického právního státu tím, že prezident vstoupil do rozhodnutí moci soudní. Za druhé porušil základní lidská práva občanů na spravedlivý proces a ochranu majetku. Za třetí nerespektuje usnesení nejvyššího správního soudu, kde neuposlechl výrok, že je povinen jmenovat soudce do 30 dnů. Tím porušil vládu práva. A za čtvrté porušil článek 136 Lisabonské smlouvy, neboť oba parlamenty souhlasily s její ratifikací a on s ní otálel. Měl ji na základ tohoto paragrafu podepsat bez zbytečného odkladu".>>>
Paradoxy novinářské vendety proti Klausově rodině
Petr Štěpánek
Teze, že děti za své rodiče nemohou, nepochybně platí. Nicméně teze, že rodinná anamnéza kandidátů do vysokých politických funkcí – a zvláště pak kandidátů prezidentských – se v kampani nemá vytahovat, je dokonale pomýlená. Veřejnost má vědět, jaká výchova a jaké prostředí kandidáta – a zvláště pak potenciální hlavu státu – formovaly. Rodiče totiž občas za své děti mohou.Chybou není to, že se novináři hrabou v životě předků Václava Klause a jeho manželky. Šílené je, kdy se tak hrabou, jak a s jakou motivací. Kdyby se hrabali v době, kdy se hrabat měli, tedy kupříkladu, když se Klaus o Hrad pokoušel poprvé, nepochybně by Štefana Mištinu vypátrali také. Spousta ubožáků by sice přišla o tu slast posílat si po internetu zaručené informace, že Livie je dcerou Viliama Šalgoviče, zároveň by ovšem z diskuse, kterou by to nepochybně vyvolalo, vyplynulo, co Miština coby aktuárský elév, tzn. nižší správní úředník, skutečně dělal, a především, že prostě nikdy reálně nebyl Klausovým tchánem, stejně jako nikdy nebyl dědečkem Klausových synů. Proč? Protože zemřel dávno předtím, než se Václav Klaus s Livií potkal. Stejně kritičtí ovšem měli být novináři k rodinné anamnéze Karla Schwarzenberga. Bylo povinností novinářů pátrat, jaké rodičovské a příbuzenské myšlenkové vzorce Karla formovaly. Nic takového nám ovšem novináři nenabídli. Namísto toho jsme byli svědky poťouchlého retušování dobových přešlapů Schwarzenbergova otce (přelakovávání antisemity na vlastence), ba dokonce zatajování a posléze bagatelizování nacistické minulosti Schwarzenbergova tchána Johanna Hardegga. To totiž věru nebyl jen nějaký úřednický klotový rukáv jako Miština. Přičtěme k tomu Schwarzenbergovy neuvěřitelné, protože popletené a sebevražedné, výroky o Benešovi, jeho dekretech, ba dokonce o soudu v Haagu, připojme jejich pozitivní ohlas v sudetoněmeckých kruzích, dejme si to vše dohromady se Schwarzenbergovou rodinnou anamnézou, a těm vnímavějším musí být zákonitě jasné, že debata o kandidátově rodinném zázemí do prezidentské volby prostě patří. A ne, že ne! Čeští novináři tedy selhali hned třikrát. Poprvé, když lajdácky (ne)vrtali v Klausově minulosti, když byl sám prezidentským kandidátem. Podruhé, když v letošní prezidentské volbě nejen že nevrtali, nýbrž přímo retušovali Schwarzenbergovu rodinnou anamnézu. A potřetí, když Václav mladší a paní Livie totiž nejen artikulovali to, co si myslí spousta lidí, nýbrž nepřímo poukázali na lokajství a křiváctví celé té říšsko-bakalovské novinářské úderky. Ventilovat tato témata a učinit je předmětem veřejné diskuse totiž měli sami novináři. A to se neodpouští! Legrační je, že celá tahle novinářská trapárna nakonec Václava Klause nejspíš opět paradoxně posílí. >>>
Finance do sociálních služeb musí plynout podle jasných pravidel
Lenka Kohoutová, poslankyně ODS a členka výboru pro sociální politiku PS PČR
Vítám ochotu paní ministryně práce a sociálních věcí Müllerové jednat o navýšení dotací pro sociální služby. Samotné dosypání peněz ale problém nevyřeší. Ministerstvo práce a sociálních věcí musí především nastavit jasná a koncepční pravidla pro dlouhodobé financování těchto služeb. Jinak bude v příštím roce čelit ještě větším potížím. Koncepčnímu financování sociálních služeb se bude věnovat také Podvýbor pro osoby se zdravotním postižením a sociálně potřebné. Jeho odbornými výstupy se může rezort práce a sociálních věcí inspirovat.
Vyjadřuji upřímnou soustrast pozůstalým obětí ve Frenštátu
Premiér Petr Nečas
Se zármutkem jsem přijal zprávu o nedělním tragickém neštěstí v centru Frenštátu pod Radhoštěm. Chtěl bych vyjádřit upřímnou soustrast všem pozůstalým i blízkým obětí zříceného panelového domu. O situaci na místě jsem průběžně informován a dostal jsem ujištění, že je situace stabilizovaná. Nyní je nutné především pomoci postiženým obyvatelům a zjistit příčinu tragédie, aby se podobná neštěstí neopakovala.
Velvyslanec Ázerbajdžánu v Praze nepravdivě informoval Poslaneckou sněmovnu PČR
Jaromír Štětina, senátor
Velvyslanec Ázerbajdžánu pan Tahir Taghizade nepravdivě informoval zahraniční výbor Poslanecké sněmovny o tom, že v roce 1992 v době karabašské války arménské jednotky brutálním způsobem usmrtily několik set bezbranných civilistů. Na základě této informace přijal zahraniční výbor PSP 7. února 2013 usnesení, v němž tento údajný arménský masakr odsuzuje. V té době jsem v Chodžaly a ve Stepanakertu jako novinář dlouhodobě pobýval, vyvracím tvrzení ázerbajdžánského velvyslance. Informoval jsem o tom předsedkyni Poslanecké sněmovny paní Miroslavu Němcovou. Zdůrazňuji, že usnesení zahraničního výboru PS nepřispívá k vyváženým a korektním vztahům České republiky k zemím Jižního Kavkazu a přispívá k růstu napětí v této oblasti. Doporučuji, aby toto usnesení, o kterém již zahraniční výbor PSP hlasoval, které však dosud oficiálně předseda zahraničního výboru nepodepsal, bylo anulováno. Ázerbajdžánský tisk a ministerstvo zahraničních věcí Ázerbajdžánu již dnes rozšířily zprávu, že Parlament České republiky jako jediný z parlamentů zemí EU odsoudil tzv. masakr v Chodžaly.
Alena Gajdůšková připomene oběť Jana Zajíce za náš život ve svobodě
Daniela Olbertová, vedoucí oddělení kultury Městského úřadu Vítkov
V pátek 22. února v 16,30 hodin proběhne ve Vítkově u Opavy 21. předání cen nadačního fondu Ceny Jana Zajíce, moravského studenta, který v roce 1969 přinesl stejnou oběť jako Jan Palach, na protest proti násilí a zlovůli. Čin Jana Zajíce je již 20 let proměněn v oceňování pozitivních hodnot života současné mladé generace regionu Vítkovska. Pro město Vítkov je předávání Zajícových cen mimořádnou událostí – hosté se sejdou v 16,30 hodin u hrobu Jana Zajíce na vítkovském hřbitově a pak už následuje v slavnostním sále Městského úřadu Vítkov předání cen oběma novým nositelům. Novými nositeli Ceny Jana Zajíce za rok 2012 jsou Kristýna Havlická, žákyně základní školy v Melči, za mimořádné úspěchy v oblasti umění a sportu a pak student gymnázia Vítkov Matěj Rucký, ten za mimořádné výsledky v olympiádách a soutěžích. Svoji osobní účast na letošním předání Zajícových cen již potvrdila 1. místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Alena Gajdůšková.
Při čtení této zprávy z Vítkova nemůže člověka nenapadnout otázka: A kde jsou zástupci pravicových demokratických stran?! pozn. redakce
Netolerujme KSČM!
Přemysl Sobotka, místopředseda Senátu Parlamentu ČR
Někdy je mě vyčítáno, že stále upozorňuji na zločiny komunismu a nereformovatelnou KSČM. Věty soudruha Miroslava Grebeníčka o janu Palachovi však dávají za pravdu mě a ne těm, kteří prohlašují KSČM za demokratickou stranu. Věřím, že v příštích volbách si budou voliči slova Miroslava Grebeníčka pamatovat a nedopustí, aby se KSČM stala vládní stranou, jak naznačuje ČSSD i budoucí prezident Miloš Zeman. Zatím jde o slova KSČM, v budoucnu by mohly následovat činy a to jsme si již jednou prožili, netolerujme KSČM.
Rány pod pás Livii Klausové
Petr Štěpánek
Pokud si někdo myslel, že dno české žurnalistiky je už tak nízko, že níž už být ani nemůže, sobotní Lidové noviny ho vyvedly z omylu. Šéfredaktor LN Dalibor Balšínek zdolal další hlubinný rekord a Karel Čapek se zřejmě obrací v hrobě. Během dne pak zprávu Lidových novin přebrali a přitesali rovněž výtečníci z jiných médií. Balšínkovi investigativní „ohaři“ již ve dvacátém čtvrtém (!!!) roce Klausovy politické kariéry a na konci jeho desátého (!!!) roku ve funkci prezidenta „vypátrali“, že otec Livie Klausové pracoval pro Slovenský štát. Článek promptně opatřili titulkem „Klausův tchán pracoval u tajné policie fašistického Slovenska“. Celá ta konstrukce ovšem drží pohromadě asi tak jako domeček z karet. Se „svým tchánem“ se totiž Václav Klaus v životě nepotkal, nikdy s ním nemluvil, nikdy ho neviděl, protože ani nemohl, neb dotyčná osoba zemřela dávno předtím, než se vůbec seznámil s Livií. Livii bylo na konci války jeden a půl (!!!) roku, a když její otec zemřel, patnáct. (Nehledě k tomu, že trestat děti za rodiče to je to nejubožejší co jde. To dělali komunisté a doufali jsme, že tyto podlé a hnusné praktiky se již nikdy nevrátí. Že k nim navíc sáhne šéfredaktor Lidových novin, které jsme za komunismu sháněli jako samisdat a "platili zlatem", o to je to strašnější. pozn redakce) Proč ale vendeta? A vůbec, je to normální, že česká média vedou vendetu proti českému prezidentovi, navíc končícímu prezidentovi? Nelze si rovněž nepoložit otázku nejdůležitější. Ve jménu koho novináři onu vendetu vedou? Koho mstí? Nacistu Johanna Hardegga? Připadá vám tahle moje zkratka jako příliš silná káva? Ale vždyť ono to tak vlastně je!
Poznámka redakce: Děje se to, že pravdoláskovci, kteří vlastní LN, jsou po zvolení Miloše Zemana odstaveni na druhou kolej a šílí. Doufali, že po nezdařeném podpásovém Sarajevu se jim nyní podaří chopit moci díky panu knížeti. Jenže další nezdařený atentát jim nevyšel a v posledních posmrtných křečích kopou kolem sebe jako šílení. Václavu Klausovi nikdy neodpustí, že u nás zavedl kapitalismus a díky tomu jsme zjistili, co to je žít svobodně. A co je horší, narazili na čestného člověka, nemohou ho zostudit korupcemi, skandály a to se prostě neodpouští. To že musí vyhrabávatdoslova z hrobů pomluvy svědčí jen o tom, jak neúplatný a čestný člověk to je a samozřejmě celá jeho rodina. Jinak by již se to procesy jen hemžilo. To jak se nyní chovají a to nejen vůči paní Livii, jen svědčí o tom, co je to za lidi. Nehledě k tomu, že stále tvrdí, že máme dělat dobrý obraz v cizině, která je pro ně modlou a přitom tímto chováním dělají v zahraničí naší zemi ostudu na entou. Takto se o hlavách státu prostě ve vyspělých státech nemluví. Samozřejmě že se děsí, že prezident Klaus bude za pomoci své vzdělané paní i svých přátel pokračovat ve své práci a to navíc nespoutaný prezidentským úřadem. Ať mu k tomu pomáhá Bůh!
Veřejnoprávní telvizní bulvár a amnestie
Zdeněk Jemelík
Od pádu totality patří k dobrému tónu občas se přihlásit ke křesťanským kořenům naší civilizace. Dalo by se proto očekávat, že v přístupu k novoroční amnestii prezidenta republiky převládne porozumění, odpovídající moudré lidskosti kardinála Dominika Duky, pro něhož je amnestie kouzelné slovo (zde a zde). Ve skutečnosti ale neutichají projevy nevole profesionálních žvanilů, neskromně se považujících za velké politiky, a jiných nepřátel Václava Klause, jako novinářské chátry či advokátů poškozených účastníků zastavených trestních řízení. Na udržování nepřetržitého toku nenávistných projevů mají zásadní vliv média. Jejich působení na veřejné mínění je vyhraněně jednosměrné, prosazující do povědomí veřejnosti obraz amnestie jako velké nepřístojnosti, snad až zločinu Václava Klause. Veřejnoprávní televize by se měla chovat úplně jinak: měla by přinášet nestranné, vyvážené a věcně přesné informace jak o kladných stránkách páně prezidentova rozhodnutí, tak o potížích, způsobených amnestií občanům... Dalším příkladem z téhož dne je způsob, jímž v odpoledním zpravodajství veřejnoprávní bulvár pojednal návštěvu zvoleného prezidenta Miloše Zemana u Václava Klause. Nejdříve nechal odeznít jeho jalové chlubení při příchodu, že po nástupu na Hrad nechá prověřit, kdo připravil Václavu Klausovi text amnestie, jež mu umožnila propustit šest tisíc vězňů. Při odchodu z návštěvy se pozornost zaměřila na sborník „Spor o amnestii“, vydaný Institutem Václava Klause, který si Miloš Zeman nesl. Mluvící hlava televizního bulváru Barbora Kroužková k tomu poznamenala, že pan prezident daroval svému nástupci brožuru o své „kontroverzní“ amnestii. Tím vybočila z mezí chování pracovnice veřejnoprávní televize, neboť vynesla hodnotový soud o povaze prezidentova rozhodnutí. Příslušelo jí pouze podat věcnou, nestrannou, obsahově správnou zprávu o tom, co se stalo. Slovo „kontroverzní“ bylo nadbytečné. K hodnocení páně prezidentova rozhodnutí ji přivedla pouze drzá sebejistota hvězdičky televizního bulváru. Zvolený prezident jí pak možná nevědomě dal lekci z uvážlivého zacházení s informacemi: odmítl se dále vyjadřovat k amnestii, dokud si nepřečte darovaný sborník. Tím mě příjemně překvapil. Tendenční zpravodajství o amnestii není odchylkou od obvyklého přístupu České televize k politicky citlivým událostem. Je to ale nežádoucí jev, jímž by se měla zabývat Rada české televize. >>>
Velezrada rozumu
Jan Zeman
Po Miloši Zemanovi a jeho "extenzivním výkladu ústavy" za účelem úplného odvolání Nečase s jeho nekouřením a relativní abstinencí zde máme další právní perly, tentokrát vzniklé spoluprací finančního apod. génia Janečka a zhruba 20ti neméně geniálních senátorů. Chtějí nám prosím obžalovat prezidenta z velezrady. Pojďme se tedy milé děti na jejich účet trochu pobavit. Pan génius Janeček se nechal slyšet na adresu prezidenta, že: "Je třeba ukázat, že to, co já považuji za zločin, mu nemůže projít bez povšimnutí". (Nějak jsem si nevšiml, že by ten zločin amnestie prošel bez povšimnutí, ale zřejmě jsem i nevšímavý) S touto svojí přeskromnou iniciativou oblbnul už prý 61 tisíc lidí a dokonce prohlásil: "Na své straně zatím máme zhruba dvacítku členů Senátu. K tomu, aby se podal podnět k hlasování, je potřeba získat podporu třetiny senátorů". Chybí mu tedy již jen (zhruba) sedm (+ 8 miliónů a nějaké drobné dospělých občanů a kýžená poziitivní revoluce bude doma). Podpořili ho prý už každopádně i slavní senátoři Lebeda, Bublan a Dientsbier. Podle Janečka rovněž prý dosluhující prezident "spáchal zločin", když prý při udělení novoroční amnestie "skutečně poškodil právní stát". Dosud platný §96 zákona o Ústavním soudu "Velezradou pro účely tohoto zákona rozumí se jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.". Toto je jediná v našem právním řádu nyní platná definice oné velezrady ( jediný to zločin, ze kterého lze prezidenta obžalovat), se ale samozřejmě o ničem jako "poškozování právního státu" nezmiňuje ani písmenem a je rovněž vůbec otázka, zda jsme zde v posledních zhruba nejméně 75ti letech něco takového vůbec měli a zda tedy bylo co poškozovat. Tu však nechám raději koňovi. Každopádně ale se táži:
Ještě k amnestii: já o voze, Neff o koze
petr Štěpánek
Ještě nikdy mi na žádný článek nepřišlo tolik pozitivních, často doslova nadšených ohlasů jako na ten o Klausovi a amnestii Klaus opět o kolo napřed aneb O amnestii trochu jinak. Nevyvozuji z toho, že můj názor je jediný správný, nýbrž že mezi lidmi je neuvěřitelný hlad po alternativních názorech, které jim hlavní proud české žurnalistiky (dlouhodobě) vůbec nenabízí. Amnestijní a schwarzenberské mediální vymývání mozků jsou jen posledními plody z tohoto nemocného stromu. To je největší důvod k zamyšlení! Dvacet čtyři let po sametu jsou naše média opět názorově unifikovaná, jen trochu jinak než kdysi. Na Ondřeji Neffovi jsem si vždycky vážil toho, že jeho Neviditelný pes, do téhle kategorie nepatří. Přesto musím napsat, že způsob a tón jeho polemiky s mým článkem mne zarazil. Vytrhnout z celého textu jednu půlvětu a na polemice s nadsázkou o „profackování justice“ vystavět demagogii, že „to není v ústavě“, to je opravdu hodně laciné. Navíc ten osobní osten. No... dost se tím u mě Aston shodil. Chtěl jsem na to původně reagovat, ale někteří čtenáři tak v diskusi učinili za mě: Z. Švrček: Astone, Astone! Petr Štěpánek vám musí ležet v žaludku, jako ostatně mnohým dalším, když používáte takovouhle „protidemagogii“. Jasně, že Klaus justici profackoval a ani to v ústavě být nemusí!... M. Zikmund: Demokratický přístup ke spravedlnosti má nejen starost o to, aby neutekl viník, ale i o to, aby nebyl poškozován nevinný. Pokud prezident svou amnestií „profackoval“ justici za příliš dlouhé řízení (a tím i poškozování řady nevinných), pak média zase využila amnestie k „profackování“ Klause (amnestie přitom byla jen záminka, klacek). Totalitní a demokratický přístup ke spravedlnosti má společný rys - chce potrestat viníky. Demokratický se od totalitního ale odlišuje a má to daleko obtížnější tím, že myslí i na nevinné - než odsoudit nevinného, raději nepotrestat viníka... M. Moravcová: Píšete blbiny, Astone! Tak Klaus za 10 let nic neudělal? On neodvolal Brožovou? On neupozorňoval na hrozící soudcokracii?... P. Pokroný: Pane Neffe, než začnete někoho kritizovat, zjistěte fakta: Víte, náš milý pane Neffe, kdo to zaplatí? Justice? Nikoliv. My, co zde žijeme. A ani jeden soudce nebyl potrestaný za děsivá rozhodnutí. Šok? Ne, fakta z naší vlasti. Pan prezident Václav Klaus chtěl odvolat naprosto neschopnou, neviditelnou nejvyšší soudkyni Ivu Brožovou za totální nečinnost. Víte, co se stalo? Rychetský, Wagnerová a spol. mu to zablokovali. Prý, i když bude po mozkové mrtvici, nikdo ji nesmí odvolat. NIKDO! Jeden soudce dá podmínku, druhý šest let. To je rozptyl, co? A baba Brožová mlčí! 15 - 17 let staré soudní procesy. A nic se neděje. Amnestie otevřela lidem oči.... V. Mlich: Oni se Klause bojí! Amnestie byla samozřejmě správná a pěkně profackovala justici, přesně jak píše pan Štěpánek. Ráno jsem si všimnul billboardu asi 3 x 5 metrů „Amnestie po Česku“. Kdo asi má tolik peněz navíc a co si od takové investice slibuje, že si takhle kopne do člověka, co za měsíc odchází z úřadu
Místo politiky se demonstruje občanům nepolitické soupeření o vliv
Ivana Haslingerová
S planoucí svatozáří
Milan Knížák
A se svazáckým nadšením
Potíráme všechny co se od nás liší
Jen pravda a láska z nás čiší
I z našich lží se line láska
(přitom slastně mlaská)
Hrdí pohrobci falše a pýchy
S intrikami ve štítu
Kapitalizmus je lichý
Pomlouváme republiku
Sepisujem encykliku
Modlíme se k svatému Václavu
Přitom si klepeme na hlavu
Jak je to všechno špatně
Svatý Václave Havle
Odpusť nám naše viny
Nabrus nám naše sliny
Zapliveme svět
Pravdou a láskou zahubíme všechny
Co s pochybností v srdci žijí
Jsme vyvolení
Jsme trvale v říji
My neskloníme šíji
Pravdou a láskou ovládneme svět
Všichni budou zalévat ten květ
Ty co se vzepřou zlikviduje kultura a věda
Všem nepřátelům běda
S láskou ve tváři
Vzkazujou pravdoláskařiMiluji naše média
Petr Paulczynski
O tom, že rebelující poslanci ODS, kteří se po dlouhých tahanicích nakonec vzdali poslaneckých mandátů, aby umožnili další existenci vládní koalice, následně obdrželi odstupné – „trafiky“, není pochyb. Teď, když k nim ještě přibyl exministr obrany Vondra, to už neunesla místopředsedkyně ODS, předsedkyně Sněmovny – Zmíněné dárečky považuje za obrovskou chybu, nemůže prý k tomu dál už mlčet. Tak to nám teda sdělila velké tajemství. V době kdy si vrabci štěbetají že se chystá spiknutí na odvolání vedení a preference sledují klesající teploměr jest to prohlášení vskutku státnické. Ale furt je to maličkost proti tomu, jak se o své odstavené politiky uměli a umějí v tichosti postarat lidovci. Akorát s tím jako hlupáci nelezou na veřejnost. Tak máme úvod a šup na titulky. Sám Janeček přitom přiznává, že šance na odsouzení Václava Klause pro velezradu je mizivá, já bych doslova řekl, že v daném případě neexistuje vůbec. Jenže následující větou se Karel Janeček odhaluje v celé své nahotě: "Je třeba ukázat, že to, co já považuji za zločin, mu nemůže projít bez povšimnutí," říká Karel Janeček na adresu prezidenta Klause. A jsme u jádra pudla. Nepotřebujeme soudy, nepotřebujeme důkazy, nepotřebujeme vlastně vůbec nic, stačí Janečkovo přesvědčení o tom, co je zločin. Co k tomu dodat. Lépe než kolega Polanecký bych to nedokázal: "Bože, chraň nás před takovými samozvanými spasiteli." Člověk, který si sám o sobě myslí, že jedině on je správným vykladatelem zákonů, že jedině jeho mínění je to jediné správné a že pokud se bude vše řídit podle něj zachrání svět a přilehlý vesmír, podlehl pocitu vlastní důležitosti, popřípadě je to schopný manipulátor chytají se populistických gest, které mu mají zajistit nějaký osobní profit. A nemusí být jen materiální. Pan Janeček tedy bude stát nad zákonem. On bude rozhodovat o tom, že někdo spáchal zločin a bude ho za to veřejně dehonestovat a vláčet po soudech. On bude zároveň žalobcem a soudcem. Ještě mu zbývá být vykonavatelem trestu. Hotový soudce Dredd. BTW. Hubálkova konstanta o 30% blbců jeví se býti správnou. A teď přichází velmi tvrdá odveta, píší. Nad posledními slovy místopředsedy ČSSD Jiřího Dienstbiera vůči prezidentu Zemanovi a jeho SPOZ někteří oranžoví spolustraníci kroutí hlavami. Dienstbier totiž v rozhovoru pro ČT potvrdil své přesvědčení, že SPOZ je jen lobbistická skupina kolem Miroslava Šloufa a kolem samotného Zemana se pohybuje mafie. Copak na to ČSSD? Neměl by kluci vládychtiví kritizovat Jirka spíše vládu než Zemana? Ještě chvilku se budete takhle pošťuchovat a preference vám spadnou jako mým vlastním modrým ptákům. Má vést stranu do voleb, spekulují média. ODS prý chce kvůli kampani před parlamentními volbami 2014 najít volebního lídra a předsedu strany a premiéra Petra Nečase odsunout do pozadí. Volebním lídrem by se mohl stát exministr spravedlnosti a místopředseda ODS Jiří Pospíšil. Informoval o tom dnes internetový deník Insider s odkazem na poslance ODS, který má vazby na vlivné straníky z regionů.>>>
Nejen naše společnost, ale i celý západní svět se vydává na hayekovskou „cestu do otroctví“.
Ivana Haslingerová
Na valné hromadě Monperelinské společnosti*) měl úvodní přednášku prezidnet republiky Václav Klaus. Již jen sám název přednášky "Nejsme na vítězné straně" byl pro mne šokující a nevyvedla mne z tohoto pocitu ani úvodní slova pana prezidenta: "S Po slibném začátku se v mnoha ohledech vracíme zpět do éry v minulosti, o které jsme si mysleli, že jsme se jí už jednou provždy zbavili. Před dvaceti lety se nám zdálo, že přímo před našima očima se odehrává dalekosáhlý posun na ose "totality vs. svobody" a "státu vs. trhu". Byl to odůvodněný pocit. Vše bylo posíleno skutečností, že naše Sametová revoluce se odehrála v době historicky unikátní éry Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové. Díky nim a ve světě díky myšlenkám Hayeka, Friedmana, Stiglera a pár dalších jsme věřili, že se kapitalismus, alespoň po určitou dobu, podařilo ubránit proti globálnímu socialismu. Lidé jako já věděli, že tyto okamžiky byly výjimečné a jedinečné, ale nečekali, že to, co dosáhli, bude tak rychle zapomenuto. Chybně jsme doufali, že změny, které probíhaly v té době, budou nezvratné. Dnes mnoho z nás již nesdílí tento pocit. Téměř neviditelně a potichu byly myšlenky kapitalismu a svobody oslabeny.Můj přítel Pascal Salin, bývalý předsedající Montpelerinské společnosti (MPS), musel mít podobný pocit, když ve svém prezidentském projevu v roce 1996 ve Vídni učinil následující poznámku: "Nejsme vítězové v současné době". V roce 1996 se to ale ještě nezdálo tak jasně jako dnes, že jsme ztratili systém politické svobody a parlamentní demokracie, která nahradila v roce 1990 bývalý autoritativní ne-li totalitní politický režim. Tehdy trh a soukromé vlastnictví, které nastoupilo namísto plánování, začalo dominovat hospodářství a došlo k celkové liberalizaci, deregulaci a de-subvencování. Stát radikálně ustupoval ze všech svých rolí a svobodný jedinec se dostal do popředí. Náš optimismus byl založen na víře v sílu zásady volné společnosti, svobodných trhů, myšlenek svobody, stejně jako v naši schopnost podporovat tyto myšlenky. Dnes, na začátku druhé dekády 21. století, je náš pocit jiný." Leč čas dal, BOHUŽEL, prezidentu Klausovi za pravdu. Nedávné prezidentské volby ukázaly, že v současné době klasický liberalismus prohrává v ideovém souboji s paternalismem a etatismem. A bohužel při pohledu do EU a USA nejen u nás, ale i v západní společnosti. Nejen naše společnost, ale i celý západní svět se v důsledku toho vydává na hayekovskou „cestu do otroctví“. Proto jsem se znovu k osudovému projevu pana prezidenta, v němž se zamýšlí nad tím co způsobilo, že myšlenky kapitalismu a svobody byly tak oslabeny, vrátila. A rozhodla jsem se každého, koho zajímá, kde se stala chyba, které problémy liberální ekonomové a pravicoví politici podcenili nebo je neviděli seznámit s názory člověka, který se po pádu komunismu aktivně podílel na přípravě a organizaci radikální politické a ekonomické změny u nás a bez jehož ekonomické reformy bychom nepoznali dvacet let života v kapitalismu.>>>
Zastavme TOP 09 v podrývání české státní svrchovanosti!
Michal Semín, předseda Akce D.O.S.T. a Petr Bahník, místopředseda Akce D.O.S.T.
Jedním z důvodů, proč Akce D.O.S.T. nepodporovala Karla Schwarzenberga v kampani na post hlavy státu, je jeho bezvýhradný souhlas se vším, co vzejde z jednání eurounijních institucí. Posledním důkazem tvrzení, že Karel Schwarzenberg není ministrem zahraničí České republiky, nýbrž Evropské unie, je podmínění podpisu koaliční smlouvy ze strany TOP 09, jíž Karel Schwarzenberg předsedá, přijetím tzv. Fiskálního paktu EU. Nenamítáme nic proti tomu, aby Česká republika hospodařila s vyrovnaným rozpočtem, ba právě naopak, odmítáme však, aby to bylo z vůle EU, pro níž je Fiskální pakt pouhým prostředkem k institucionálnímu podřízení daňové a rozpočtové politiky svých členských států centrální bruselské autoritě! (Jakmile bude mít EU zřízeno toto jednotné Evropské ministerstvo financí, stane se EU federací - viz článek Přímé bankovní daně jsou beranidlem pro vznik federální Evropy, pouzn. redakce) Vítáme proto, že ODS tomuto vydírání prozatím odmítla podlehnout a obracíme se na celou českou veřejnost, aby si uvědomila, že
ODS kráčí k totální sebedestrukci
Zničující kroky ve svém neobratném pohybu na politické scéně musí dnešní ODS vhánět slzy do očí otcům zakladatelům, přinášet lhostejnou přezíravost někdejších voličů a škodolibou radost konkurentům zprava i leva. je neohrabaná a nekomunikující. Už dávno nepatří k tahounům na politické scéně. ODS působí jako by byla jen vlečňákem za vozítkem páně Kalouskovy TOP09 a sbírá odpadky po reformním řádění vlády. Výkonná rada, jako hlavní orgán partaje, se stala jen jakýmsi impotentním davem, který periodicky vydává usnesení, která jako by se vznášela v duchu budovatelských dob, opakující do úmoru větu: "VR schvaluje (podporuje) kroky Petra Nečase a vlády."
Opustila své vize malého a výkonného státu. Místo toho začleňuje do byrokratických struktur své padlé hrdiny, nevolitelné nýmandy, kamarády kamarádů a všelijaký jinde neuživitelný plebs. Zřizuje posty poradců, dostrkává ředitele zbytečných institucí a prsí se nízkou zaměstnaností. Dopouští se toho, co bylo největším zlem za vlády KSČ, tedy že loajalita k mocenským silám uvnitř strany je více než odbornost.
ODS přestala vysvětlovat svou politiku voličům i svým členům. Řádem proto, že je tematicky vyprázdněná a řádem proto, že protiprogramové kroky prostě vysvětlit nejde. Byly doby, kdy desetitisíce členů přesvědčovaly své okolí o politice ODS. Členové chodili po náměstích a přesvědčovali kolemjdoucí. Dnes se za své členství stydí, na ulici nevystrčí nos a centrum řeší předvolební masáž profesionálními agenturami, které z billboardových ploch hlásají světlé zítřky, kterým už nevěří ani žáci zvláštních škol. ODS se finančně sama vykrádá a kterak jí lze věřit, že totéž nedělá se státním rozpočtem?>>>
Nejsme na vítězné straně
Václav Klaus, prezident republiky
Pro někoho, jako jsem já, kteří se po pádu komunismu aktivně podílel na přípravě a organizaci radikální politické a ekonomické změny, je Po slibném začátku se v mnoha ohledech vracíme zpět do éry v minulosti a které jsme si mysleli, že jsme se jí už jednou provždy zbavili. NPřed dvaceti lety, se nám zdálo, že přímo před našima očimase odehrává dalekosáhlý posun na ose "totality vs. svobody" a "státu vs. trhu". Byl to odůvodněný pocit. Vše bylo posíleno skutečností, že naše Sametová revoluce se odehrála v době historicky unikátní éry Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové. Díky nim a ve světě díky myšlenkám Hayeka, Friedmana, Stiglera a pár dalších, jsme věřili, že se kapitalismus, alespoň po určitou dobu, podařilo ubránit proti globálnímu socialismu. Lidé jako já věděli, že tyto okamžiky byly výjimečné a jedinečné, ale nečekali, že to, co dosáhli bude tak rychle zapomenuto. Chybně jsme doufali, že změny, které probíhaly v té době budou nezvratné.
Dnes, mnoho z nás již nesdílí tento pocit. Téměř neviditelně a potichu byly myšlenky kapitalismu a svobody oslabeny. Můj přítel Pascal Salin, bývalý předsedající Montpelerinské společnosti (MPS), musel mít podobný pocit když ve svém prezidentském projevu v roce 1996 ve Vídni učinil následující poznámku: "Nejsme vítězové v současné době". V roce 1996, se ještě nezdálo tak jasně jako dnes, že jsme ztratili systém politické svobody a parlamentní demokracie, která nahradila v roce 1990 bývalý autoritativní, ne-li totalitní politický režim. Tehdy trh a soukromé vlastnictví nastoupil namísto plánování a začal dominovat hospodářství a došlo k celkové liberalizaci, deregulaci a de-subvencování. Stát radikálně ustupoval ve všech svých rolí a svobodný jedinec dostal do popředí. Náš optimismus byl založen na silné víře v sílu zásady volného společnosti, svobodných trhů, myšlenek svobody, stejně jako v naši schopnost podporovat tyto myšlenky. Dnes, na začátku druhé dekády 21. století je náš pocit jiný
Akci D.O.S.T. je vyhrožováno homosexuálními aktivisty
Petr Bahník, místopředseda Akce D.O.S.T.
Na adresu Akce D.O.S.T. jsme v těchto dnech obdrželi výhružný text, který se vztahuje k našemu letnímu odporu proti primátorské podpoře homosexuálního festivalu Prague Pride. Protože nám uvedený text podsouvá činy a smýšlení, jež nevyznáváme, a zároveň se nás pokouší zastrašit hned několika hrozbami, rozhodli jsme se jej zveřejnit a reagovat na něj vlastním komentářem. Nejzajímavější části jsme graficky zvýraznili. Text byl odeslán 1.2. z adresy blog.homosexualita@email.cz, homosexuální aktivisté z webu LGBT nám píší:
Na snímku uprostřed autor článku při následné neformální diskusi se signatáři Memoranda Akce D.O.S.T. po Hovorech na pravici, které Akce D.O.S.T. pravidelně pořádá
„Tento e-mail nebude dlouhý, naopak stručný. Vaše kritizování Prague Pride a homosexuálů bude mít jednou fatální následky. Přestaňte s tím. Je to věc do které se vy nemusíte plést, beztak už skoro celý národ vás má dost a zaslechl jsem i dokonce že vás čeká od homosexuálů i překvapení :), kdo ví co se stane:) Za Blog LGBT vás upozorňuji že činy které pácháte porušují listinu lidských práv, nemáte právo odsuzovat druhé a upřímně seru vám na svobodu projevu. Lidi se mají rádi a vy s tím nic nezmůžete akorát si takhle přivoláváte potíže ze strany homosexuálů , kteří vás nemají rádi a nedivil bych se kdyby dokonce ba i jeden na vás spáchal trestný čin. Přestaňte s protestem na Václavském Nám. a na Ostrůvku v Praze při konání Prague Pride. Uvědomte si že jednou se vám třeba narodí dítě a bude homosexuál (Říkáte si, to se nemůže stát), ale může. O tom to je, co s ním pak uděláte? Vyhodíte do popelnice? Možná se u vás v rodině taky najde někdo s jinou orientací. Proto. Blog LGBT, redaktor Tomáš Svoboda a Jana Šreibrová na vás pokud-li nepřestanete-li pořádat demonstrace na Prague Pride podá Trestní Oznámení, a nebojte se, že to nikam nedotáhneme, finančních prostředků máme dost;).“ Autor mailu nám sděluje, že „sere na svobodu projevu“ a zároveň nám vyčítá, že prý kritizujeme homosexuály a odsuzujeme druhé. Bez dalšího rozlišení dále ztotožňuje homosexuály s akcí Prague Pride. Skutečnost je ovšem jiná. Akce D.O.S.T. nekritizuje homosexuály, kritizuje zmíněný festival a hlavně politickou podporu, jíž se mu dostává! Ve svých vyjádřeních důsledně rozlišuje mezi homosexuály a homosexualismem, čili aktivismem osob, jež se svévolně vydávají za mluvčí homosexuálů obecně. Autor mailu tuto věc zcela pomíjí, zato nás upozorňuje, co nám všechno hrozí, pokud budeme i letos proti podpoře Prague Pridu protestovat. No, možná nás opravdu čeká všelicos a je dobře, že o tom víme předem. Vlastně je třeba uznat, že je to skoro férový e-mail. Jak z nějaké gangsterky: Jestli si chcete ušetřit potíže, nezlobte!>>>
Další prohra Pravdy a lásky. Kolikátá již?
Jiří Hermánek
Za první její porážku lze považovat samotnou „Sametovou revoluci“. Samozřejmě, že mnozí disidenti, zvláště pak Václav Havel do rozjíždějícího se vlaku včas naskočili. Ale velmi mnohé z nich to netěšilo, protože celým svým ideologickým zaměřením nebyli u kapitalismu, ale u socialismu s lidskou tváří, který byl v roce 1968 tak „podle zardoušen“ sovětskou intervencí.A byla to, podle mého, velká klika těchto teoretiků, protože mohli poukazovat na zásah zvenčí a celá šílenost oné myšlenky takto koncipovaného socialismu se neprojevila v celé své nahotě. Člověk, ve své podstatě, není tvorem socialistickým, který by rád kolektivně něco budoval. Hulákat na stadiónech a pokřikovat „Kdo neskáče, není Čech“, to nám jde skvěle, ale kolektivně pracovat a brát stejnou žebráckou mzdu, to se nám nechce.
A proto také ono „socialismus s přívlastkem“ nikdy nemělo žádnou šanci na úspěch, zatímco Klausův kapitalismus slavil a slaví úspěchy nesmírné a to i tehdy, když je verbálně peskován. Prvním a vlastně jediným úspěchem Pravdy a lásky bylo v roce zvolení Václava Havla prezidentem. Tento úspěch ale silně devalvuje to, že byl za nejasným okolností a nikdy nezveřejněných podmínek aklamačně zvolen komunistickým parlamentem.Byl to ovšem prezident bez vůdcovských schopností, na které sám dobrovolně rezignoval, a bez nosných idejí, které by tento stát a tuto společnost dokázaly posunout vpřed. Upřímně řečeno, mě velice překvapilo, když Havel, poté co celkem ostudně abdikoval, protože absolutně nezvládl dění ve svém státě, opětovně kandidoval na prezidenta „zbytkového“ státu. To by příslušelo vůdci separatistického hnutí, nikoli však prezidentovi, kterému se stát rozpadl pod rukama.
To ale trochu předbíhám. Základní problém Pravdy Lásky byl, je a asi ještě nějaký čas bude, Václav Klaus. Ten, i přes své víceméně subalterní postavení ministra financí, dokázal strhnout vedení státu na sebe a nekompromisně ho nasměrovat, i přes obrovskou nevůli vyházených komunistů, tzv. osmašedesátníků, ke kýženému kapitalizmu.Rozdělení státu provedl tak hladce, že nikdo neřekl ani popel a tak další velkou příležitostí bylo v roce 1989 hnutí „Děkujeme, odejděte“. Dokázalo sice vyburcovat velký zájem publika, ale jeho výsledek byl absolutně žalostný. Ani tzv. „Sarajevský atentát“ nic nedokázal. Ba naopak by se dalo říci, že možná Václava Klause katapultoval na prezidentský stolec.
V mezihře ale byla tzv. Televizní krize, kde Pravda a láska uchvátila veledůležité pozice v hlavním veřejnoprávním médiu a drží je dodnes. A to bylo vidět u všech prezidentských voleb, jak v roce 2003, tak i 2008 a 2013. Starého psa novým kouskům nenaučíš a to platí pro tu partu, která ovládá zpravodajství a publicistiku ČT dvojnásob.Ale ani tato mediální převaha nedokázala české čtenáře, posluchače, diváky a samozřejmě voliče k podpoře „Karla“. Je mnoho faktorů, které pro Karla Schwarzenberga hovoří a i já sám jsem jeho volbu velmi seriózně zvažoval. Když jsem ale viděl tu věčnou partu pravdoláskových petentů, kteří nyní zase podepisovali něco na něčí podporu, tak jsem se absolutně zatvrdil a řekl si. Tak této partě tedy radost neudělám. To, i kdyby čert na koze jezdil, tak ne.>>>
Mrzí mě, že se TOP 09 opírá o ultimáta
Zbyněk Stanjura, ministr dopravy
Mrzí mě, že se TOP 09 opírá o ultimáta, o kterých se dozvídáme od novinářů. TOP 09 žádá, aby byl podpis fiskálního paktu součástí koaliční smlouvy. ODS představila širší priority pro revizi koaliční smlouvy již minulý týden, ale bez ultimát. Ve čtvrtek odpoledne čeká koalici další schůzka, kde bude mít TOP 09 prostor nám svůj požadavek vysvětlit. Předpokládám, že ho spolu s dalšími spornými body zařadíme na program K9, která bude řešit rozpory v revidované koaliční smlouvě.
Václav Klaus: "Pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí"
Ivana Haslingerová
Ano, 26. leden 2013 se zapíše do naší historie tím, že vítězství v prezidentských volbách pana Miloše Zemana nad panem Karlem Schwarzenbergem znamená konec nepolitické politiky a zachování standardní parlamentní demokratické soutěže politických stran. Končí pokrytecké plácání o politické korektnosti a lží o tom, že dělení na pravici a levici již odzvonilo a že nejserióznější je tzv. politika středu.
Pan Zeman jako zkušený politik zastává názor jiného neméně zkušeného politika Petra Hájka, že ve středu čeká smrt. Nebojí se jasně vymezit jako levicový politik a jeho vítězství odzvání nepolitické politice bez idejí. Překazilo tak dokončení tzv. Sarajevského atentátu, kterým se snažili v roce 1996 pod taktovkou prezidenta Havla lidé sdružující se nyní kolem pana Schwarzenberga zničit Václava Klause za to, že svou ekonomickou reformou otevřel naší zemi cestu k budování kapitalismu a zamezil budování jejich vysněných třetích cest k socialismu s lidskou tváří. Tehdy se jim sice nepodařila zničit tolik nenáviděného Klause, ale nyní by určitě dělali vše pro to, aby ničili vše, co se mu podařilo prosadit. Aby nás rozpustili v kotlíku spolu s těmi zeměmi EU, které se snaží o podobnou socialistickou utopii.
Aby mi bylo dobře rozuměno, nejsem tak naivní, abych si myslela, že pan Zeman nebude bojovat za své levicové ideály, ale pokud si pamatuji, byl vždy čitelný a nevedl boj licoměrně, jako tito farizejové, kteří o sobě tvrdí, že jsou tou jedinou pravicí a přitom sní o opaku. Pan Zeman háže té skutečné pravici nyní rukavici a neskrývá se nekorektně za nesmyslné fráze. A co je nesmírně důležité v době, kdy nad námi visí stále silněji hrozba superstátu EU, je to vlastenec. Ctí zákony i Benešovy dekrety. A tento jeho základní vztah k naší zemi je určující. Proto se ho již nyní frau Merkel tak obává.
Navíc je znám z minula tím, že co slíbil, to splnil. Právě proto si ho vážil jeho politický protivník, prezident Václav Klaus, který má v tomto směru stejnou povahu. Oba nesnášejí jednání za zády a neupřímnost. Proto Václav Klaus tak zajásal nad zprávou o jeho zvolení zvoláním: "Pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí!". Věří určitě, stejně jako mnozí z nás, že přestane vláda nikým nevolených spolků tzv. NGO, ale vrátí se opět stranická politika. Že nám nebudou vládnout nejrůznější korporace, jako tomu bylo kdysi v Německu za Hitlera, ale nastoupí standardní parlamentní demokracie. Že se v parlamentu povedou politické diskuse pouze mezi politiky s mandátem od občanů získaným ve svobodných volbách a nepřekřičí je nějaká Děcka země či Jihočeské máteře a podobné spolky, které mají tu drzost vystupovat jménem nás všech. Že díky tomu se vrátí do politických debat ideje a souboje o myšlenky namísto neustálých dohadů, typických pro současnou vládu, kdo bude zastávat jakou funkci a koho má Parlament zavřít.
I když každý z těchto mužů stojí na jiné straně politického spektra, jsou si Miloš Zeman a Václav Klaus v mnohém podobní. Tedy alespoň svými dosavadními politickými osudy. Oba vybudovali z ničeho silné politické strany. Oběma přichystali jejich straničtí nuláci politický podraz, na který měli doplatit. Václavu Klausovi podpásový Sarajevský atentát, Miloši Zemanovi podraz v přímém přenosu při prezidentské volbě. Oba politici tyto útoky ustáli a troufám si říci, že je zocelily. A to natolik, že je toto zocelení přivedlo na nejvyšší politické posty, jaké mohli získat. Na svou zradu doplatily pouze jejich strany jak ztrátou voličů, tak ztrátou idejí. Pan Zeman, jak se zdá, se pokusí svou stranu zřejmě očistit od zrádců a oživit, ať již pod původním názvem či pod křídly Práv občanů. Jeho příchod na její sjezd očekávají zrádci s velkými obavami. Co udělá profesor Klaus s ODS, uvidíme. Je jasné, že je její poslední spásou. ...
Dobojováno: Pražský hrad ubráněn!
Ladislav Zemánek
Je dobojováno! Pražský hrad, symbol české státnosti, byl ubráněn před útoky těch, kteří chtěli do čela státu nastolit šlechtice, jenž ztělesňuje snad cokoli, jen ne to, co by si český občan měl představit pod pojmem „národnízájem“. Na straně těch, kteří českou státnost hájili, stáli mnozí, lidé zleva i zprava, z různých sociálních skupin a vrstev, komunisté, sociální demokraté, ale i konzervativci či nacionalisté. To, že se na jedné straně barikádyocitly tak rozličné skupiny a byly schopny se shodnout na společném cíli, je rozhodně dobrá zpráva. Ještě když je korunována vítězstvím, a to navzdory neuvěřitelné kampani mediální fronty, jež se propůjčila k hanebnémupolitickému boji a zahodila zásady, na nichž má stát – zásady nestrannosti a serióznosti. Ukázalo se, jaké problémy přináší fakt, že jsou média ovládána ze zahraničí, zejména německými vlastníky. Spolu s tím, že šlechtický pretendent zastupoval zájmy Bruselu, Berlína a Bilderbergu, se zde vytvořila věru nebezpečná situace, která hrozila přerůst v jeho konečné vítězství. Chvála Bohu, nestalo se takSchwarzenbergovci na čele s mládeží bojují proti jakýmsi národním mýtům, které stvořila „zatuchlá“ minulost, již je prý třeba nahradit světlou budoucností, a přitom se stali slepými následovníky mýtu jiného, mýtu, že Karel Schwarzenberg je novým Václavem Havlem, apoštolem pravdy a lásky, která zvítězí nad lží a nenávistí. V boji za něj byli schopni zapřít i vlastní národnost. To je smutné; doufejme však, že jim život v naší vlasti (který byl u knížete zatraceně krátký) brzy ukáže, čím jsou a čím mají být.Po bitvě – která rozhodně nebyla poslední – zůstaly vyhloubené zákopy a hluboké rány. Odpusťme si, smiřme se, avšak ve smíření nezapomínejme na boj proti nebezpečným mýtům současnosti, které se derou do popředí, nezapomínejme na boj za národní zájem. A český národní zájem záleží v rozvíjení naší národnosti, respektování našich tradic a dějin. Českým národním zájmem rozhodně není poklonkování Sudetským Němcům či Bruselu!>>>
Vlaj naše vlajko, hrdě vlaj!
Petr Bahník, místopředseda Akce D.O.S.T.
O chybách v interpretaci a chybných charakterech
Do veřejné diskuse předcházející prezidentské volbě vstoupil i ředitel gymnázia PORG Václav Klaus mladší. No, vstoupil, byl do ní spíše vtažen, když mu bylo hystericky spíláno za vtípek, kterým glosoval Schwarzenbergovu neznalost české hymny. Při obraně svého volebního názoru se nicméně pořádně „rozjel“ a stržen bojem uplatnil vůči pravdoláskařskému „knížeti“ i několik podpásových úderů v podobě kritiky dávného politického angažmá jeho otce, zvěčnělého historika Karla Schwarzenberga staršího. Kritiky nepatřičné. Kdyby se byl více zajímal o ideové zázemí a motivaci postojů současného knížecího kandidáta, byl by snadno nahlédl, že jeho celoživotním motorem je, navzdory pokročilému věku, nikdy nedoléčená adolescentní vzpoura proti otci. A to v oblasti politické, náboženské, filosofické i estetické. Karel starší byl pravičák, národně cítící Čech, katolický tradicionalista, stoupenec tomistické logiky a milovník romantismu. Současný „kníže“ je naproti tomu pravolevý chaot, programový kosmopolita, náboženský synkretik, relativista a příznivec zvrhlých instalací postmoderního neumění. Argumentovat proti „knížeti“ jeho otcem je tudíž nesmyslné. Volbu této nevhodné munice pro jinak chvályhodný boj dovršil Václav Klaus mladší zmínkou o „vlajkařství“ Schwarzenberga staršího a připomínkou nechvalné činnosti organizace Vlajka v době nacistické okupace. Pravdoláskaři mu za to obratem vpálili výtku, výjimečně nevylhanou, že nerozlišuje různé fáze ve vývoji Vlajky, že předválečná Vlajka, jejímž byl Karel starší členem, neměla s nacizmem nic společného a že by si měl přečíst známou monografii o Vlajce z pera Milana Nakonečného. Fakt, že tohle Klausovi mladšímu vyčítají právě lidé z pravdoláskařské stáje má ovšem neodolatelný „půvab“. Vida, a teď, když se Klaus mladší nešetrně dotkl Karla staršího, najednou mnozí Havloidi umí číst historické knihy, umí rozlišovat různé ideové proudy a jsou s to najít pro mladickou nerozvážnost předválečných vlajkařů i jisté pochopení. Hezké. Kdyby však měli být konzistentní, museli by o Karlu starším hovořit způsobem, jakým se vyjadřovali o Bátorovi, nebo ho rovnou postavit před pomyslný haagský tribunál vedle Beneše.>>>
Jiří Weigl: Odejdu z Hradu s Václavem Klausem
Vedoucí kanceláře prezidenta republiky Dr.Jiří Weigl nebude po skončení mandátu prezidenta Václava Klause pokračovat ve své současné funkci na Pražském hradě. "Velmi si vážím slov, která na mou adresu pronesl v průběhu volební kampaně nově zvolený prezident Miloš Zeman, i toho, že se o mně vyjádřil jako o pro něho přijatelné osobě na funkci kancléře. Nicméně po 23 letech spolupráce s Václavem Klausem považuji za správné odejít se současným prezidentem," sdělil našemu listu pan kancléř.
V prezidentské volbě zvítězil zdravý rozum venkova
Ing. Jan Veleba, nezávislý senátor
Vítězství Miloše Zemana ve druhém kole prezidentské volby jednoznačně vítám a jsem s tímto výsledkem spokojen. Tentokrát zvítězil především zdravý rozum voličů na venkově, a to je dobře. Jsem přesvědčený o tom, že Miloš Zeman, na rozdíl od svých předchůdců, se jako prezident zasadí o podporu i rozvoj českého zemědělství a venkova, ke kterému má osobně velmi blízko.
Zvolením Schwarzenberga by nastala tragédie jako po Bílé hoře
MUDr. Vladimír Dryml, senátor
Vedení soukromé Česko-německé horské nemocnice ve Vrchlabí tvrdě odmítá hysterické útoky podporovatelů pana Schwarzenberga proti umělcům, zejména Martinu Dejdarovi a Jiřině Bohdalové, kteří podporují Miloše Zemana a silně připomínají praktiky 50. let. Vítězství starého, nemocného a stále usínajícího pana Schwarzenberga by znamenalo potvrzení asociální politiky TOP 0
9 se svým zdražováním potravin, energií, léků, amnestií, církevními restitucemi a plánovaným rozvratem důchodového a zdravotního systému. Pan Schwarzenberg by měl rovněž veřejně a urychleně objasnit svoje obchodní vztahy s panem Kalouskem a Bakalou a možná i vazby pana Bakaly na zastřeleného podnikatele Mrázka. Zvolení Karla Schwarzenberga prezidentem ČR by bylo stejnou tragédií, jaká nastala po bitvě na Bílé hoře. Pan Schwarzenberg jako prezident by se svými ultrapravicovými názory nedokázal sjednocovat občany České republiky a společnost by se začala více radikalizovat a útoky na umělce nebo občany s jiným politickým názorem by se ještě zvětšily a prohloubily.
Tragedie jménem Schwarzenberg
Petr Štěpánek
Karel Schwarzenberg mi byl vždycky sympatický. Oslovuje mne jeho životní příběh. Nucená emigrace po roce 1948, politický asyl poskytnutý rodině v Curychu na základě staletí starých smluv a z toho vyplývající švýcarské občanství, složitý osobní vztah s „dvojnásobnou“ manželkou, překonání „lidských“ nástrah, jež jim oběma osud postavil do cesty, předlistopadová nezištná pomoc českému disentu, polistopadová pomoc exotům typu Magora Jirouse i takové dojemné příhody, jako byla ta polistopadová s neomylně nalezeným Vinnetouem ve schwarzenberské knihovně. Nikterak mne nepohoršuje rakouský původ jeho manželky, ani to, že ta dáma nemluví česky, ani minulost kohokoli z jejích příbuzných. Děti za skutky svých rodičů nemohou. Nepochybuji rovněž, že Karel Schwarzenberg je šarmantní a noblesní muž. Nikterak mne nepohoršuje ani jeho občas jadrný slovník, právě naopak. Daleko méně už mě ale oslovuje Schwarzenbergova politická kariéra. Nejdříve byl senátorem za ODA, respektive Unii svobody, poté byl pro změnu ministrem za levicovou, ba přímo extremistickou Stranu zelených. Nakonec „skončil“ jako maskot politických ambicí Miroslava Kalouska. A ze všeho nejvíc mi vadí, že Schwarzenberg patří do kategorie eurodivých (čti jurodivých) politiků, neváhajících obětovat na bruselský oltář naši staletou národní historii. A pak je tu ještě třetí Karel Schwarzenberg. Schwarzenberg coby mediální produkt a nástroj prezidentské kampaně. Prezidenta si nezvolí lidé, nýbrž média, je to přímo schwarzenbergovský kobercový nálet a vymývání mozků. Za zády Karla Schwarzenberga se opět vynořují ty samé tragické figury, jež tak důvěrně známe z akcí typu Impuls 99, Děkujeme, odejděte! či televizní krize. Zaklínají se pravdou a láskou, jejich pracovní metodou však bývá lež a nenávist. To, že navzdory všem těmto skutečnostem vyslovilo vedení ODS na čele s Petrem Nečasem Karlu Schwarzenbergovi bianco podporu do druhého kola, je fatální, ba přímo tragický politický i politologický omyl. Podstatná část členské základny ODS to vidí na štěstí jinak než její předseda. Jak dlouho ještě tito řadoví členové Petru Nečasovi dovolí, aby jejich stranu ničil?!>>>
Dokument o práci europoslanců, který stojí opravdu za shlédnutí
Ivana HAslingerová
V následujícím videu máte možnost sledovat práci akreditovaného novináře ze Spolkové republiky Německo v parlamentu EU. Parlamentu, který je tvůrcem právních norem a předpisů, které mají řídit a usměrňovat náš život ve sjednocené Evropě. Novinář byl ochrankou vykázán, když natáčel dokument o podvodném chování pánů europoslanců. Jedná se v něm o to, že tito "zákonodárci", kteří berou za svou práci platy vyšší než má evropská kancléřka (7339 € diety, 3980 €paušál, 284 € za každý zasedací den, kterého se zúčastní, tedy celekm 14 727 €) se v 7 hodin ráno zapíší, aby dostali 274 € za práci v EP a pak hned běží pryč. Dokument dokladuje nejen jejich hamižnost, ale i zbabělost jak prchají před kamerami i jak jsou na redaktora drzí. Tento nevšední dokument jistě neodvysílá proevropská veřejnoprávní televize, aby nepokazila zidealizovaný názor svých diváků o skvělé práci těchto lidí, kteří již z 85 % řídí svými zákony naše životy. Klikněte: http://dotsub.com/view/01ad2718-073c-474a-ac40-c7a72e199d55 =
Karel Schwarzenberg by měl být za zradu národních zájmů odvolán i z funkce ministra zahraničí
Milan Knížák
Poté, co pan Schwarzenberg prohlásil, že Benešovy dekrety už dávno neplatí a že Benešova vláda se v podstatě dopustila válečného zločinu a dnes by byla souzena v Haagu, by měl být zbaven funkce ministra zahraničí. Slyšel jsem to na vlastní uši a pozdní „vyžehlování“, které pan Schwarzenberg za pomoci věrných médií provádí, na tom nic změnit nemůže. To, že nezná slova české hymny a mluví jazykem přeloženým z němčiny, jsou jen drobnosti proti této zradě, alespoň já to jako zradu cítím.
Proč nevolit Karla Schwarzenberga
Michal Semín, Petr Bahník
Důvodů je víc, než si myslíte!
Karel Schwarzenberg by byl dobrým prezidentem, kdyby byl tím, zač je tvůrci své "image" vydáván, tedy osobností pravicovou a konzervativní. Existují bohužel vážné důvody se domnívat, že tento prezidentský kandidát není ani jedním z toho.
Nejde přitom o bezvýznamné detaily zmiňované jeho kritiky zleva, jako je chronické knížecí pospávání, ale o věci velmi závažné, které narušují jeho médii pečlivě pěstovaný obraz nekorumpovatelného člověka s čistým štítem, kterého tolik potřebujeme. Za Schwarzenbergovými zády se tyčí memento jeho restitučních kauz, v nichž se český soud bůhví proč (a zač) řídil rakouským právem, nebo podivný průběh jeho podnikatelských aktivit, spjatý s hospodářským propadem likérky Becher či zánikem továrny Tesla v Mirošicích.
Karla Schwarzenberga ovšem nelze považovat za pravicového konzervativce ještě z jiného důvodu. Ten spočívá v něčem, co knížeti zjednává podporu elitních klubů, umělců i trockistických komentátorů z Práva. Patrně nejvýstižněji tuto věc nedávno pojmenovala jedna ze Schwarzenbergových fanynek, která po skončení prvého kola volby zahájila v jeho volebním štábu onen televizními kamerami a mikrofony zaznamenaný zpěv české hymny, při němž si "Karel" nedokázal vybavit text. Tato dáma časopisu Týden svěřila, že zpívat začala jata silnou emocí, neboť měla pocit, že vedle ní "…stojí Václav Havel v těch krátkých nohavicích…".
Z fiaska ODS jsem omráčena
Ivana Haslingerová
Již několik let píšeme v naší revue alarmující články o tom, že u nás skončila nejen pravice, ale dokonce i politika, kterou vystřídala tzv. "nepolitická politika", neboli antipolitika nehájící zájmy občanů, ale vybraných společenských elit. Po fiasku, jaké utržila v prezidentských volbách kdysi tak skvělá pravicová strana, jsem však zůstala naprosto omráčená. Člověk může tisíckrát psát o očekávaném neštěstí, ale přece jen tajně doufá, že třeba nemá pravdu, že se stane zázrak a vše nakonec dopadne jinak. Když ale uslyší definitivní ortel, zůstane jako zkamenělý. Je to podobné, jako když člověk doufá, že jeho blízký se uzdraví, a najednou přijde z nemocnice zpráva, že je konec. Aby mi bylo rozuměno, nejde jen o to, že prezidentem nebude Přemysl Sobotka, ale o to, že tyto volby ukázaly, že ODS to díky Topolánkově furiantské a Nečasově zákulisní politice u lidí prohrála s definitivní platností. Proto jsem nebyla schopna se k ničemu ani vyjádřovat. Vím, že člověk se musí s každou zdrcující zprávou vypořádat, že čas otupí každou bolest a člověk se musí zamyslet, jak žít dál. Ale chce to čas, proto se na chvíli odmlčím s komentováním politického dění u nás.
S řevem lůzy nepolemizuji - tou opovrhuji
Jiří Pancíř
Můj názor na amnestii je konsistentní. S amnestiemi i abolicemi zásadně nesouhlasím. Vždy jde přitom o pošlapání práv těch nekriminálníků i soudců, kterým se podařilo vinu často složitě dokázat. Naproti tomu jsem pro udělování milostí pro jednotlivce s cílem zlehčit v jednotlivých případech tvrdost zákona.
Ale udělí-li president už amnestii, pak na to má zákonné právo a nepřísluší žádnému "cucákovi" o tomto právu JAKKOLIV pochybovat. Amnestie je VŽDY nespravedlivá, ale udělovat tuto nespravedlnost je presidentovo právo.
O věci dlouhotrvajících sporů mám zvláštní zkušenost. To se jednou pod patronací ministra spravedlnosti Pospíšila uskutečnil o tom seminář, kde byl (pokud si pamatuji) předseda Nejvyššího soudu, nejvyšší prokurátorka (Vesecká), předseda Ústavního soudu, Advokátní komory, Komory exekutorů i známých právníků(Tomáš Sokol). Tehdy byla naprostá shoda v tom, že soudy nad 5 let (!!!!) ztrácejí věechny funkce, které by měly mít, a bylo by jednodušší takové soudy abolizovat. Majetek obžalovaných je po té době bezpečně ukryt před věřiteli, nové důkazy vyhrabat už nelze a naopak, mnozí svědkové obžaloby jaksi začnou si být nejistí, často začnou svědčit opačně... V tom se vzácně shodli všichni panelisti. A pamatuji si taky na tvrzení JUDr. Sokola, že největší zájem na prodlužování soudu mají obhájci POSTIŽENÝCH. Ti totiž vědí, že z obžalovaných už nic vytřískat nejde, ale že protahování soudu významně zvyšuje jejich honoráře.
O mechanismu udělování milostí toho vím relativně mnoho a jsem si jist, že nikdo nebyl podplacen, naopak byli omilostněni i ti, které prezident Klaus živelně nenávidí (Kocáb a fond Trend). Milost pro jednotlivé případy by bylo možné získat odděleně a bez kraválu. Nikdo (včetně mne) ale nemohl tušit, že lůza semknutá kolem pohrobků pravdolásky udělá takový kravál. A obecně, už od řičení při "televizní stávce" přes Děkujeme, odejděte, Dřevíčskou výzvu atd. s řevem lůzy nepolemizuji - tou opovrhuji.
Představa prezidenta, který neumí česky a plete si slova hymny je bizarní
Milan Knížák
Poprvé po roce 1989 jsem se nezúčastnil voleb. Nenašel jsem mezi prezidentskými kandidáty nikoho, komu bych chtěl dát svůj hlas, ale sledoval jsem prezidentské klání. Už před samotnou volbou bylo jasné, že mediální masáž posledních týdnů vynese do čela Schwarzenberga jako Zemanova konkurenta, takže mne výsledky prvního volebního kola nepřekvapily. Jen se divím, že těm intelektuálům, kteří podporovali občana Schwarzenberga nevadí, že jejich kandidát neumí česky i když absolvoval českou školu, v emigraci se zdržoval ve Vídni, kde o češtinu není ani trochu nouze a již přes 20 let působí v Čechách.
Karel Schwarzenberg je inteligentní člověk a nepochybně patří mezi politickou elitu, ale představa, že Česká republika bude mít prezidenta, který neumí pořádně česky a dokonce si plete slova v národní hymně, jak nám předvedl ve svém euforickém projevu v Arše, mě připadá hodně bizarní.
Karel Havlíček Borovský: Píseň Čechů r. 1850
Zle, matičko, zle,
Šwarcenberci zde:
jeden, ten je jenerál,
a druhý je kardinál;
zle, matičko, zle!
Zle, matičko, zle!
Šwarcemberci zde:
jeden drží karabáč,
druhý říká Otčenáš;
zle, matičko, zle!
Zle, matičko, zle!
Šwarcemberci zde:
jeden, ten je arcibiskup,
a druhý je taky špicbub;
zle, matičko, zle!
Karel Havlíček Borovský: Kniha Veršů, uspořádal Miloslav Novotný, Družstevní práce 1934, str. 199
Poslanci by si měli za domácí úkol přečíst text amnestie
Václav Klaus, president republiky
Poslancům bych musel text této amnestie pouze znovu přečíst, nebo jim dát za domácí úkol, aby si jej také oni v klidu přečetli.
Diskutovat o amnestii nemá smysl. Ovšem používá-li to někdo jako politickou hru proti mně, a nejen proti mně, ale teď i proti dnešní vládě a proti premiéru Nečasovi, tak pro tyto lidi já v žádném případě spoluhráčem nebudu.
Podpis zavazuje pane premiére
Martin Stín
Kampaň proti prezidentu Václavu Klausovi kvůli vyhlášení amnestie je hanebnost, která nemá v naší polistopadové historii obdoby a myslím, že ani v celé poválečné Evropě se nikdy nic podobného neodehrálo. Je nespravedlivá, neboť amnestie jako akt odpuštění a nabídka nové šance je v každém případě svou podstatou ušlechtilý skutek. Pana prezidenta k jejímu vyhlášení zmocňuje navíc ústava. Nikdo není proto oprávněn přehodnocovat její odůvodnění a rozsah. Nicméně nespokojenost veřejnosti má racionální jádro: proti prospěchu pro amnestované, pro vězeňství a pro státní rozpočet stojí zpochybnění nadějí poškozených na uspokojení jejich hmotných nároků. Je s podivem, že hněv davu nedopadá také na hlavu předsedy prokorupční vlády Petra Nečase, který umožnil uskutečnění amnestie kontrasignací páně prezidentova rozhodnutí. Stojí za zmínku, že se k odpovědnosti nevyjadřuje a je téměř neviditelný. Kdyby však včas uvážil, co svým podpisem spouští, nemuselo veřejné pobouření vůbec vypuknout. Podpisem se zavázal vzniklé problémy řešit ve prospěch poškozených. Prezident republiky má pouze ústavní pravomoc vyhlásit amnestii. K zhojení případné újmy, způsobené poškozeným, nemá žádný nástroj. Je to naopak povinnost vlády, zavázané podpisem Petra Nečase. Nebýt nečasovské netečnosti k životním potížím obyčejných lidí, dalo se bouři předem čelit. Kdyby vláda doprovodila amnestii prohlášením o opatřeních ke zmírnění dopadů amnestie na poškozené, ozvalo by se pár nesouhlasných výkřiků, ale jinak by vše proběhlo v klidu. Když už malér nastal, byla reakce nepřipravených politických rádoby elit a hlídacích podvraťáků demokracie naprosto iracionální: místo hledání věcných východisek nastoupilo kamenování prezidenta (přičemž na Petra Nečase jako spolupachatele se zapomnělo) a na pobouření veřejnosti si začaly politické strany přihřívat svou polívčičku. Představitelé sociální demokracie využili veřejného pohoršení k mimořádně hlasitému přemlacování prázdné slámy s cílem opět se pokusit o svržení vlády. V tom ostatně vidí své životní poslání. Nic než uchopení moci je nezajímá, po něm může klidně přijít potopa. Přitom demagogicky prohlašují, že nesouhlasí, aby stát uhradil újmu poškozených, musí ji nést pachatelé amnestované trestné činnosti. Hezky se to poslouchá, ale poškozeným odtud žádný prospěch nekyne. Jediná nejmenší opoziční strana – Věci veřejné – přišla s věcným řešením: chce poškozeným zajistit úpravou právních předpisů osvobození od soudních poplatků při vymáhání náhrady škody v civilním řízení a také bezplatnou právní pomoc, to vše na účet povinných. Ani v tomto případě ale nemají poškození důvod se radovat, protože v Poslanecké sněmovně věci fungují tak, že proti sebelepšímu legislativnímu návrhu, který přinesou komunisté nebo „véčkaři“, se postaví oposmluvní jednotná fronta ostatních stran. >>>
Kukačka v Klausově hnízdě. Petr Nečas
František Matějka
Začalo to už v době sarajevského atentátu, když tehdejší poslanec Nečas měl jen krůček k tomu, aby společně s dalšími opustil ODS a přidal se ryze z osobního prospěchu k těm, kteří Klause potopili v době jeho nepřítomnosti. Teď premiér Nečas odmítl pozvání na poslední novoroční oběd prezidenta Václava Klause v jeho úřadu. Milé poděkování člověku, bez kterého by byl nikdo. Psal se rok 1997, když Jan Ruml a Ivan Pilip vystoupili před novináře a v době, kdy byl Václav Klaus v Sarajevu, vyzvali svého vlastního předsedu k odstoupení z čela ODS. Výsledkem byl pád vlády, předčasné volby a po nich nakonec vznik tzv. Opoziční smlouvy jako důsledek do té doby nejhorší politické krize, která tu byla. Co tehdy dělal Petr Nečas? Petr Nečas byl poslancem parlamentu a předsedou výboru pro obranu a bezpečnost, členem organizačního výboru, členem podvýboru pro zpravodajské služby a místopředsedou Společného výboru Evropského parlamentu a Parlamentu České republiky, členem Stálého kontrolního orgánu pro činnost Vojenského obranného zpravodajství. Peněz jako šlupek, přičemž představa, že by měl o toto postavení přijít, ho dohnala až k tomu, že sháněl ve svém okolí někoho, kdo by založil v místě jeho trvalého bydliště buňku vznikající Unie svobody, aby do ní mohl přestoupit ještě před volbami. Velmi se bál toho, že v nadcházejících předčasných volbách se už za ODS do sněmovny nedostane a přijde o všechny výhody a peníze, které měl. Tehdy zavolal v noci Nečasovi jeho kamarád, který ho do ODS dostal, a čtyři hodiny ho přemlouval, aby se vůči Václavu Klausovi nezachoval jako prase. Petr Nečas se jen díky tomuto osobnímu naléhání nakonec rozhodl, že zůstane. V předčasných volbách se pak opět stal poslancem za ODS, a když ho k tomu vyšvihli spolustraníci až do křesla 1. místopředsedy poslaneckého klubu ODS, do organizačního výboru, předsednického křesla Výboru pro obranu a bezpečnost, stálé delegace Shromáždění Západoevropské unie a podvýboru pro zpravodajské služby, oddechl si. Byl znovu na svém. Nejsem si jist, zda tuto část Nečasova života Klaus zná. Vím ale, že za nějakou dobu vyjde kniha, kde bude popsáno více takových důležitých chvil řady lidí z ODS, a která trochu pročistí vody. V každém případě se podobným způsobem zachoval Petr Nečas vůči Václavu Klausovi několikrát, což ho však paradoxně nakonec vyneslo až do premiérského křesla. Václav Klaus má před sebou novoroční oběd, jehož letitou tradicí je posezení prezidenta s premiérem. Je to poslední novoroční oběd v době jeho prezidentského mandátu. Petr Nečas by měl Klausovi za co děkovat, protože nebýt jeho, nikdy by takovou kariéru neudělal, přičemž mnohokrát šplhal po jeho zádech, aniž by to zjevně Klaus mnohdy byť tušil. >>>
Cokoliv Václav Klaus udělá, je špatně
Milan Knížák
Prezident republiky ve svém novoročním projevu hovořil o příkopu, který existuje mezi vládou a opozicí a jeho slova se neustále potvrzují. Jím vyhlášená amnestie, která je chytře a užitečně nastavena, je nám opozičními politiky a tiskem prezentována téměř jako velezrada. Je jasné, že mezi 7 000 propuštěnými se určitě najde několik desítek případů, které by nemusely být amnestovány, ale něco takového nelze nikdy vyloučit. I ten sebelepší zákon, i to sebelepší nařízení užitečné pro společnost, může nějakému jednotlivci ublížit. Svět není černobílý a veškerá plošná nařízení mají svá slabá místa a s tím inteligentní společnost samozřejmě počítá. Strach, který opozice a jí sloužící média pociťují z návratu Václava Klause do možného politického života se úměrně s blízkostí k tomuto kroku, mění v hysterii. Klausův novoroční projev byl nejsilnějším projevem, který kdy u nás prezident měl. Samozřejmě nemohu zapomenout na řeč Václava Havla na Nový rok 1990, ale to byla doba mohutných změn, absolutní euforie a velké radosti. Klausova výzva k obrodě našich vlastních životů má hluboký smysl. Současný jihokorejský myslitel Ahae říká, že člověk je odpovědný především za své bezprostřední okolí. To považuji za velmi moudré. Těžko ovlivníme krizi v Americe, tání či mrznutí ledovců na pólech či mýcení brazilských pralesů, ale ovlivněním svého vlastního života a toho, čeho se můžeme přímo dotknout, pomůžeme vybudovat kvalitní životní prostředí kolem sebe a právě tím, jak říkal Jan Patočka, ovlivnit celý svět, poněvadž „každý náš čin má odezvu všude“. Prací na sobě a na svém vlastním životě uděláme pro svět nejvíc. Projekty světového sociálního inženýrství, prázdná ekohesla a křiklavé demonstrace nic změnit nemohou, a když, tak jen k horšímu. Na to všechno Václav Klaus ve svém novoročním projevu upozornil. Je třeba jen ho číst pozorně, s úctou a pokorou, poněvadž bez vzájemné úcty a pokory k životu nelze vyřešit žádný společenský problém. A společnost, která se mění v žumpu, je nejvíc náchylná k tomu, aby se změnila v diktaturu, poněvadž ztrácí obrané mechanizmy.>>>
Pokus o provokaci se nezdařil, 1,5 milionu nepřijímám
Přemysl Sobotka, místopředseda Senátu Parlamentu České republiky
Při pravidelné kontrole svého transparentního účtu jsem dnes s překvapením zjistil, že se na něm objevily tři podezřelé převody peněz v celkové výši zhruba 1,5 milionu korun podepsané jménem „NEEX“. Žádnou takovou firmu neznám, nikdo mě v této souvislosti nekontaktoval. Stále trvá má zásada, že financování kampaně má být zcela průhledné a věrohodné, a proto jsem peníze vrátil. Nemám v tuto chvíli jiné vysvětlení, než že šlo o nezdařený pokus zdiskreditovat financování mé prezidentské kampaně.
"Drahý prezidente, nestydím se za to, že mi po Vašem projevu tečou slzy a nepřestávají. Byl jste a zůstanete našim velikánem." M. Knížáková, 1. ledna 2013
Ze štvanice na Klause mi běhá mráz po zádech
Ladislav Zemánek
Ze štvanice, jaká se rozpoutala po vyhlášení prezidentské amnestie, mi běhá mráz po zádech. Nerad bych tímto textem přispíval k tomu nekončícímu proudu řečí, osočování, útoků i nečetných a v nenávistném křiku mainstreamu se ztrácejících obhajob prezidentova rozhodnutí, avšak nemohu mlčet. Budu ale stručný. Jeví se mi být neuvěřitelným, co za reakce amnestie vyvolala. Jistě, nemusí s ní každý souhlasit, ani já z ní nejsem nadšen, leč nechápu, jak si někdo může dovolit napadat a zpochybňovat právoplatné a legitimní rozhodnutí hlavy státu tak nehorázným způsobem. Aby mi bylo dobře rozuměno, já sám s amnestií nesouhlasím a představa, že se ze dne na den dostane na svobodu takové množství (byť stále ještě malé v porovnání s amnestií havlovskou) nezřídka dosti pochybných existencí, které veřejnému pořádku jistě nepřidají, mne příliš neuspokojuje. Dal bych přednost spíše dílčím milostem, i když po předchozích zkušenostech soudím, že i takový postup by – především ze strany médií – vyvolal zcela nepřiměřenou kritiku. Takže nejlepší by asi bylo připomenout dvacetileté výročí vzniku České republiky vojenským defilé. Ostatně to by mé nátuře vyhovovalo nejvíc; to je však pro téma tohoto článku vedlejší. Musím zde vyzdvihnout zásadové stanovisko ministra spravedlnosti Blažka, jenž si – navzdory mediální frontě – stojí za svým, což nelze říci o jeho kolegovi z ministerstva zahraničí. Právě média opět ukazují svou pravou tvář. Nenávistná kampaň, již započala, se bezmála blíží lynči. Levičácká fronta toho využila i tentokrát, rozeštvávajíc ty nejnižší pudy lidu. A dlužno dodat, že je v tom dobrá. Naší pozornosti by nemělo uniknout ani to, že vicekancléři Hájkovi chodí nenávistné zprávy hrozící likvidací jeho rodiny (nepoznali jsme čestnějšího a slušnějšího člověka jako je pan Hájek- redakce), že neúspěšný pretendent prezidentství Okamura chce Václava Klause obvinit z vlastizrady, advokát Láska vyzývá k tomu, aby byl již navždy ignorován, aby nemohl nikde exhibovat, a advokátka Marvanová vypravuje, jak jeho krok ubližuje obyčejným lidem, čímž ke klidu zrovna nepřispívá. Běhá mi z atmosféry, která se kolem našeho prezidenta uměle a záměrně vytvořila, mráz po zádech.>>>
Dovolte mi, abych Vám jako prezident republiky naposledy popřál úspěšný a dobrý rok!
Václav Klaus, prezident republiky
Chceme věřit, že se uzavřela jedna kapitola našich životů a že ta začínající bude jiná a lepší. Tato naděje je potřebná. Proto jsem se i já v novoročním projevu vždy pokoušel nalézat zrnka realistického optimismu. Začít nový rok s novým odhodláním a s novým úsilím je lepší, než přispívat k šíření nedobré nálady. Přes všechny problémy, které nás právě teď provázejí, neprožíváme žádnou katastrofu. Materiálně žijeme ve stavu, jaký žádná z generací našich předků nepoznala. Již několik let však přešlapujeme na místě, což lidé cítí a různí našeptávači špatných nálad a namyšlení samozvaní spasitelé se toho snaží využít pro své cíle. Dejme si na to pozor. Těmto lidem o skutečné zlepšení života v naší zemi nejde. Jde jim o zvyšování neklidu a o zpochybňování našeho demokratického politického systému. Drtivá většina z nás si – na rozdíl od nich – parlamentní demokracie velmi váží. Mezi námi ještě žijí ti, kteří pro demokracii a naši republiku nasazovali své životy. Při vší, v mnohém oprávněné kritičnosti si buďme vědomi základních faktů. Výkon naší ekonomiky, tedy to, co jsme za posledních 10 let vyprodukovali, rozdělili si a spotřebovali, vzrostl o 35 %, zhruba o třetinu, což je více, než je dlouhodobý historický průměr. Přesto to ve chvíli, kdy jsem pronášel svůj první novoroční projev, vypadalo nadějněji. Nákupní centra jsou sice dnes větší a naplněnější, ale spokojenější nejsme. Tento náš pocit je vytvářen atmosférou v zemi, nečekanými a ne příliš hezkými událostmi na politické scéně, jak – mimo jiné – ukázal poslední předvánoční týden, i rozdílným vývojem uvnitř tohoto desetiletého období. V jeho první polovině u nás probíhal relativně rychlý ekonomický růst, dnes už poněkud pozapomenutý. Ve druhé polovině došlo k jeho zastavení. Že podobným způsobem zůstala stát na místě i řada dalších zemí Evropy, důvodem k jakékoli radosti či škodolibosti u nikoho rozumného není a být nemůže. Před deseti lety měly souboje mezi vládou a opozicí rozměr v demokratickém světě obvyklý. Stejně tomu bylo i s mírou spokojenosti či nespokojenosti občanů. Byla taková, jako tomu bývá v každé svobodné zemi, kde radost a spokojenost nejsou povinné a nespokojenost není zakazována. Dnes je situace jiná. Mezi vládou a opozicí a na ni navázanými či jí konkurujícími protestními iniciativami a hnutími je vykopán hluboký a stále více se rozšiřující příkop. I míra individuální nespokojenosti a občanského vzdoru přesáhla běžnou mez. To jsou fakta stejně nepopiratelná jako to, co nám říkají statistické ročenky.Nedošlo k tomu náhodou. Nedokážeme táhnout za jeden provaz. Hledáme ta nejsnadnější a krátkodobě líbivá řešení. Závidíme jeden druhému. Nevěříme si. Vláda má jen malou většinu, je nesourodá a nestabilní. Má kvůli tomu spoustu starostí sama se sebou. Ekonomika je přibrzďována tíhou domácí, tedy námi samotnými vytvářené byrokratické regulace, do sebemenších detailů zasahujícími příkazy a zákazy a zcela neúnosným počtem pro každou maličkost požadovaných papírů a razítek. >>>
Hájek z Hradu k amnestii: O nenávistných médiích a zbabělých politicích
Lukáš Petřík
Vicekancléř prezidenta Václava Klause Petr Hájek hájí prezidentskou amnestii. Prozradil, že mu chodí e-maily vyhrožující jeho rodině typu "rozluč se s dětmi". Média podle něho šíří nenávist a většina politiků se chová zbaběle. Napadáním instrumentů jako poslanecká imunita či amnestie prý v Německu začínal nacismus.
Klaus si za amnestii zaslouží uznání
Adam B. Bartoš
Dříve než se necháme strhnout mediálním proudem předstíraného spravedlivého hněvu proti prezidentem Klausem vyhlášené amnestii, stojí za to počítat do desíti. Možná nám při počítání dojde, že na Hrad to pokřikují především a pouze vykasané nohavice. Jako vždy. Takže klid, nic se neděje. To jen mediokraté a soudcokraté vycítili příležitost lacino a zákeřně zaútočit na svého dlouhodobého (nejen) ideového nepřítele. I když to vlastně není přesné. Byl to naopak on, kdo jim vyhlášenou amnestií - byť podle mého názoru nezamýšleně - zasadil úder. Jejich nynější hysterické hudrování je jen snahou minimalizovat ztráty z tohoto úderu. Mediokratům se přece nemůže líbit Klaus dobrotivě odpouštějící, Klaus promíjející, Klaus velkorysý. Klaus je přeci arogantní, sobecký, vychytralý a mocichtivý. Tak nám to alespoň už 23 let říkají. Havel mohl propouštět vězně, Klaus nesmí. Ani soudcokratům nemůže být jedno Klaus, jednající sice v intencích zákona, ale nebezpečně se vměšující do jejich hájemství. Oni mohou do politiky zasahovat, mohou rušit volby, zákony, reformy, nařizovat podepsat vlastizrádné smlouvy. Klaus ale do justičních záležitostí mluvit nesmí, i když podle litery zákona může. Proto musí být Klaus po zásluze potrestán. Mediokraté a soudcokraté ale nespojili síly náhodou. Současný krok prezidenta vnímají jako něco, co ohrožuje nejen jejich dlouhodobé zájmy, ale především to, co pracně budovali několik posledních let. Jsou to totiž média, která proti sobě staví politiku a justici, která rozehrávají hru na četníky a zloděje, přičemž těmi zlými jsou politici a úkolem četníků je zloděje pochytat. Amnestie se sice netýká žádných politiků ani politicky citlivých kauz, které by se s politikou daly spojit, ale mediálně se přesto tato zkratka podprahově i zcela otevřeně rozehrává. Média pečlivě budují pocit, že Klaus dal milost tunelářům, kamarádům, zlojedům... On - politik - si usurpuje právo a zasahuje do výkonu spravedlnosti. Ježíš odpouštěl hříšníkům a k údivu těch, kteří byli přesvědčeni o své výjimečnosti a spravedlnosti, s nimi jednal jako s normálními, kdežto ty přesvědčené o své výjimečnosti a spravedlnosti nejednou pokáral za jejich domýšlivost a sebejistotu. Stěží bychom mohli toto Boží jednání považovat za relativizování zla. Je to totiž Boží milost, která lidem odpouští hříchy a činí z nich spravedlivé před Bohem proto, že někdo jiný (Kristus) už za jejich hřích dostatečně pykal a nesl trest.
Vzteklý pes ve Sněmovně
Milan Knížák
Už dlouho jsem znechucen projevy Lubomíra Zaorálka, které obsahují stále větší procento demagogie. Tento místopředseda Poslanecké sněmovny se chová jako vzteklý pes. Není schopen nezaujatého pohledu, což bych u činovníka Parlamentu považoval za zásadní předpoklad. Jeho výkřiky o tom, že prezident republiky zešílel, považuji za tak odporné a dehonestující, že už nelze mlčet.
Demokraticky vládnout znamená především respekt k názorům ostatních a hledání společného stanoviska. Sprostota a vulgarita, která v Zaorálkových projevech nabírá stále větší a větší razanci a mění se v hysterii, zcela devastuje zbytky politické kultury v naší společnosti.
Pokud v Sociální demokracii ještě existují lidé s trochou soudnosti, měli by Lubomíra Zaorálka odvolat z postu místopředsedy Poslanecké sněmovny.
Lubomír Zaorálek není demokrat. Nejde mu o nalezení nejlepšího řešení, ale o získání moci. Asi v něm stále přežívají principy marxisticko-leninské filozofie, kterou vystudoval.
Praha, 6. ledna 2013
Jak může být místopředsedkyní vlády předsedkyně partaje, kterou nikdo nevolil?!
Zbyněk Čeřovský
Paní Peak, neboli piková dáma, nebyla a ani její partaj nikým volena a tak nemá ve vládě co pohledávat. Její nomínace na funkci muiniostryně obrany byla určitě, jak říkal Švejk, pominutím smyslů pana premiéra v šestinedělí. Divím se mediím, proč s ní stále dělakj interview, když nikoho nezastupuje (pardon, má 78 členů v partaji).
Jan Kraus si přinesl uměleckou a lidskou úrověň z doby socialismu
František Mikeš, 1. náměstek ministryně kultury ČR
Jsou dva herci, kteří ve své době hráli téměř ve všech tehdy natočených filmech. Za první republiky to byl František Filipovský a za socialismu Jan Kraus. Každý z nich si svou lidskou a uměleckou úroveň přinesl i do nové doby.
Masový tajtrdlík třetocestník Kraus vs. Klaus, strůjce kapitalismu u nás
Ivana Haslingerová
Přišel mi do redakce následující mail: "Vážená paní Haslingerová, bavič Jan Kraus se ve svém pořadu opřel do V. Klause. To je poprvé, co to napálil takhle napřímo. Zde jeho výstup: http://www.youtube.com/watch?v=AvYbj6wzHYI. Takto tedy vypadá pravda a láska v podání masového baviče Krause. Hezký den, Martin Lokotka." Po jeho přehrání se mi vybavilo, co udělal pro náš národ Václav Klaus a co Jan Kraus, který si dovolí ho tak neurvale a hrubě napadat. Od dob televizní stávky, kdy se předváděl neskutečně tajtrdlikovsky se na něj nedívám, ale nenapadlo mne, že může vůbec ve veřejnoprávní televizi takto vystupovat. Ale je pravda, že jeho vystupování bylo tehdy neskutečně hrubé, a proto by mne nemělo překvapit jeho výše uvedené hrubé a přímo sprosté vystoupení. Kdyby dal amnestii jeho oblíbenec Václav Havel, pak by tu amnestii dal podle něj určitě útlocitný člověk hodný obdivu, když totéž udělá Satanáš Klaus, je to zvěrstvo. Urážek tajtrdlíků na štěstí si historie při hodnocení státníků nevšímá. Věřím proto, že historie profesora Klause nejen v roli prezidenta, předsedy parlamentu, ale především jako ministra finací ocení na výbornou, zatímco na nějakého tajtrdlíka si již za pár let nikdo nevzpomene. Díky Klausově ekonomické reformě byla totiž u nás 1.1. 1991 provedena transformace z komunistické direktivní ekonomiky na ekonomiku volného trhu, neboli zavedením liberalizace cen byl u nás nastolen kapitalismus. A tím se Václav Klaus zapsal nesmazatelně do historie naší republiky navzdory odporu a pomluvám přívrženců tzv. třetích cest ke komunismu s lidskou tváří v čele s Václavem Havlem. Mnozí z nás si možná vté vzrušené době plné novinek a nejrůznějších změn ani neuvědomili, že liberalizace cen, ke které pod jeho velením tehdy došlo, byla nejriskantnějším bodem celého polistopadového vývoje, neboť v případě jejího neúspěchu se nastartovaný proces nástupu kapitalismu mohl zvrátit. A mnozí si to, jak vidno, neuvědomují bohužel dosud. V takovém případě by nemohly totiž být provedeny následné kroky, které dnes všichni, zejména mladá generace, považujeme za samozřejmé – liberalizace zahraničního obchodu, privatizace, prodej podniků do zahraničních rukou a další, které byly nutné k přechodu od komunismu ke kapitalismu. Historie nemůže opomenout, že díky Klausově ekonomické reformě nastalo zhroucení komunismu a obnovení kapitalismu u nás. Že nastala skutečně obrovská a neopakovatelná změna, která se z teoretických úvah a snů promítla do konkrétního života lidí. Byly spuštěny změny, které se dotkly života nás všech tak, že jsme o tom ani nesnili. V tento den nastala skutečná systémová změna v našem systému. Cestou vpřed neboli alternativou komunismu ale nebyl tehdy pro většinu lidí, zejména ne stoupenců prezidenta Havla (dále Havlovci), u nás kapitalismus. Byly hledány a propagovány různé socialisticko-utopické třetí cesty a to ve všech klíčových oblastech našeho společenského života. A tomu zabránil Klaus a to mu nemohou tito protagonisté odpustit. Klausova ekonomická reforma se málem díky reformním komunistům šedesátých let v čele se Zemanem, Komárkem, Jičínským, Vlasákem, Grégrem, Vrbou a disidentům z kulturní a intelektuální sféry v čele s Havlem, Dienstbierem a Pithartem by se nekonala nebýt tehdejšího předsedy federální vlády Mariana Čalfy a ministra obrany komunisty Vacka.
Občanská sdružení mohou podávat Senátu návrhy kandidátů na člena Rady ÚSTRu
Pavlína Heřmánková
Občanská sdružení mohou do 31. ledna 2013 podávat Senátu návrhy kandidátů na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Lhůtu stanovil Organizační výbor Senátu dle zákona č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů. Návrhy mohou podávat občanská sdružení nebo jiné právnické osoby, jejichž předmětem činnosti je zkoumání historie, archivnictví, výchova, vzdělávání nebo ochrana lidský práv, nebo občanská sdružení sdružující účastníky odboje proti nacismu nebo odboje nebo odporu proti komunismu nebo bývalé politické vězně. Senát bude volit jednoho člena Rady. Návrhy kandidátů na člena Rady ÚSTR spolu s veškerými potřebnými dokumenty se předkládají volební komisi Senátu.
Karolína Peake by měla odstoupit, protože je ve vládě na nic
Alena Gajdůšková, 1. místopředsedkyně Senátu
Paní Peake přes Vánoce určitě jedla chytrou kaši. O další existenci vlády neříká tak ani tak, evidentně čeká, co za to. Tato situace ji ale nezbavuje odpovědnosti za její agendu. Jak to, že jako místopředsedkyně vlády pro boj s korupcí dopustila vyhlášení amnestie, která je pro korupci a hospodářskou kriminalitu generálním pardonem? Jestliže jako odpovědná místopředsedkyně vlády má takovou pozici, že premiér jedná v takto zásadní věci bez ní, měla by odstoupit, protože v takovém případě je ve vládě na nic.
Sešli Bože rozum a svého ducha na našeho premiéra
Ivana Haslingerová
Je dobrým zvykem na konci roku bilancovat. Osobní bilancování si dělá každý z nás sám pro sebe. Já jako šéfredaktorka kulturně-hospodářské revue Fragmenty bych měla bilancovat události naší země, naší politické reprezentace. Když jsem sedla k počítači a pokusila se zavzpomínat na hlavní události tohoto roku, tak mi v prvním momentě vytanulo, že kromě neustálého přehazování ministrů a v důsledku toho naprostého ochromení práce vlády a na ní přes legislativu odvislých podnikatelů se takřka nic jiného nedělo. Důsledky neschopnosti a nezodpovědnosti premiéra pocítíme v tomto roce všichni. Vytanula mi přitom na mysli slova J. Em. kardinála Dominika Duky, která pronesl v děkovné mši svaté na závěr roku 2012: "Sešli Bože v roce 2013 rozum a svého ducha na nás. Veď nás k jednotě. Ať se nikdy nedostaneme do područí a žijeme v bezpečí před každým zmatkem. " Já bych byla šťastná, kdyby ho Bůh seslal alespoň na pana premiéra. I to by byl dar nad dary. Nechápu, jak člověk, který o sobě tvrdí, že je křesťan, dokáže jednat tak nekřesťansky. Místo pomoci potřebným, přidělává pod jeho taktovkou vláda již tak postiženým invalidům jen problémy. Rovněž důchodcům nezajistila jako první vláda od roku 1989 ani ze zákona předepsanou valorizaci důchodů, protože v tak diletansky vedené Kalouskově trojčlenkové ekonomice nedokáže na valorizaci sehnat do rozpočtu peníze.Jediné, co dobrého dokázal Petr Nečas prosadit, je odluka církve od státu, i když to mohlo být provedeno již po volbách, kdy s tím souhlasili v koaliční smlouvě všichni, bylo by to schváleno bez průtahů a navíc pomocí 118 % hlasů. Ale co může člověk očekávat od člověka, který není schopen se ani důstojně rozloučit s člověkem, díky němuž je dvacet let ve vysokých funkcích v politice, a pod záminkou vážných problémů v rodině odmítne s ním poobědvat, zatímco den předem vesele a bez problémů klábosí se soudruhem Ficou v televizi. I když ponechám stranou elementární slušnost vůči nejen prezidentovi, ale člověku, jemuž vděčí za první politickou podporu, tak toto ukázalo jeho naprosté politické selhání. Porušit po desítky let zažitý protokol, to neprovedl ani neotesaný Mirek Topolánek. Jedině mne těší, že pýchu Bůh vždy v Bibli tvrdě trestal a tato přímo po trestu volá. Já jako křesťan jen dodávám, že každý křesťan má znát pokoru. Mnohem větší problém pro naší zemi je odchod prezidenta republiky Václava Klause. Osobnosti, která nás všechny reprezentovala ve světě, osobnosti, která byla zárukou, že v případě válečného konfliktu bude o našich životech rozhodovat jako vrchní velitel ozbrojených sil správně a ve prospěch nás všech a v neposlední řadě osobnosti, která nepodepíše bezmyšlenkovitě mezinárodní smluvy v neprospěch suverenity našeho státu. V současné situaci bude prvořadou úlohou prezidenta jeho postoj k EU, která na nás stále chrlí množství příkazů a předpisů a požaduje podpisy dalších a dalších hloupých a nebezpečných smluv. V současné době je například konkrétně na stole žádost o souhlas se zřízením celoevropského Ministerstva financí, což v praxi znamená ztrátu možnosti naší Národní banky rozhodovat o kurzu měny, o inflaci a úrokových sazbách, prostě o všem, co drží naši ekonomiku nad vodou. Právě proti tomu zatím stál jako pevná hráz současný ekonomicky vzdělaný prezident Václav Klaus. Pokud ho vystřídá evropeisticky laděný naivka, pak je s naší ekonomikou konec, podobně jako v Řecku.Jako jediný přijatelný kandidát vychází Miloš Zeman. Samozřejmě Ladislav Jakl by byl prezident mých snů. Ale zbyla zde realita a ta je, jaká je. Největší nebezpečí pro naši zem je v současnosti prounijně laděný kandidát. To bychiom měli všichni mít na mysli, až půjdeme za několik dnů k volbám.>>>
Rok 2013 je na počest věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje
ivana Haslingerová
Poslaním církve je hlásání víry v Boha. Protože je víra bohatstvím, kterým nás obohatili v roce 863 věrozvěstové Cyril a Metoděj, k uctění 1150 výročí jejich příchodu na Velkou Moravu vyhlásil v předvečer nového roku 2013 arcibiskup pražský J. Em. kardinál Dominik Duka v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na bohoslužbě rok 2013 Rokem víry. V roce 2013 proběhne při této příležitosti mnoho konferencí, výstav, soutěží v historii a výtvarném zpracování, poutí a seminářů v Praze, Brně, Olomouci, Zlíně a především na Velehradě. I když je budou pořádat křesťanské církve, neměly by tyto oslavy být chápány jako čistě církevní, protože věrozvěstové stáli také u počátků naší státnosti. Dokonce by neměly být chápány ani jako pouze české nebo moravské, protože cyrilometodějská misie sehrála roli v dějinách většiny slovanských národů. Nebudou také oslavami pouze římskokatolické církve, protože věrozvěsty vyslal na Moravu konstantinopolský patriarcha Fotia. Proběhnou proto po vzájemné dohodě dvou církví hlásících se plně k cyrilometodějskému odkazu Církve Římskokatolické a Pravoslavné církve. Tato dohoda je historickým krokem ukazujícím na jednotu křesťanů při připomenutí si jednoho z nejvýznamnějších milníků naší i evropské historie. Oslavy Pravoslavné církve vyvrcholí v Jihomoravském kraji v Mikulčicích dne 25. května v rámci "Setkání kultur". Bohoslužbu povede přímý nástupce patriarchy Foita, patriarcha konstantinopolský, a ekumenický patriarcha Bartoloměj. Čeští bratři budou slavit 400. výročí od překladu Kralické Bible. Bez cyrilometodějského překladu by nevznikla ani Kralická bible ani další bible vycházející v Melantrichu. Vyvrcholení oslav pořádaných Římskokatolickou církví proběhne 5. července v rámci "Dnů dobré vůle", které pořádá již tradičně na tradičním místě spojeném s Cyrilometodějskou misií – Velehradě. Arcibiskup pražský kardinál Dominik Duka věří, že se oslav zúčastní Svatý otec Benedikt XVI.Pan arcibiskup Dominik Duka již na počátku adventu vydal Pastýřský list, v němž vyhlásil, že po třech letech příprav chce toto významné jubileum oslavit spolu se slovanskou obcí národů. Že je to doslova naše povinnost, protože krátce po založení arcibiskupství pražského vyhlásili Arnošt z Pardubic spolu s otcem vlasti Karlem IV. ve Svatovítské katedrále Cyrila a Metoděje za patrony českého království. Dokonce již v románské době k nim národ projevoval úctu v souvislosti se sv. Vojtěchem. V současné katedrále to připomíná oltář sv. Cyrila a Metoděje vlevo od hlavního oltáře, před nímž klečí vyobrazený kardinál Schwarzenberg, který dal na jejich počest tento oltář vybudovat spolu s kostelem Cyrila a Metoděje v pražském Karlíně.>>>
Role prezidenta v ČR
Ivana Haslingerová
Za několik dní nás čeká volba nejvyššího představitele našeho státu. Osobnosti, která bude nás všechny reprezentovat ve světě, osobnosti, která bude v případě válečného konfliktu rozhodovat jako vrchní velitel ozbrojených sil o životech nás všech a v neposlední řadě osobnosti, která má z ústavy právo schvalovat či zamítat všechny mezinárodní smlouvy. Z tohoto výčtu je vidět, že se nejedná o žádnou legraci, jak by mohlo vyplývat z některých názorů, které se poslední dobou objevují v médiích. Že prezident je jen nesvéprávnou figurkou bez pravomocí a je tedy vlastně jedno, kdo jeho místo zastává. Naopak. Podle toho, jak reprezentuje naši zemi navenek, jak pevně hájí její zájmy a jaký respekt budí u nepřátel, podle toho jsme posuzováni ve světě a odráží se to ve vztahu cizinců k naší zemi a tím i k životu každého z nás. Proto je nesmírně důležité přistupovat k volbě této osobnosti namíru uvážlivě. V současné situaci bude prvořadou úlohou prezidenta jeho postoj k EU, která na nás stále chrlí množství příkazů a předpisů a požaduje podpisy dalších a dalších mezinárodních smluv. V současné době je například konkrétně na stole žádost o souhlas se zřízením celoevropského Ministerstva financí, což v praxi znamená ztrátu možnosti naší Národní banky rozhodovat o kurzu měny, o inflaci a úrokových sazbách, prostě o všem, co drží naši ekonomiku nad vodou. Právě proti tomu zatím stál jako pevná hráz současný ekonomicky vzdělaný prezident Václav Klaus. Pokud ho vystřídá evropeisticky laděný naivka, pak je s naší ekonomikou konec, podobně jako v Řecku. Takže požadavek, aby v čele státu stál vlastenecky a nikoli probruselsky laděný prezident ponechává ve hře pouze Janu Bobošíkovou a Miloše Zemana. Pokud jde o reprezentaci a jazykovou vybavenost, tak oba výše jmenovaní také obstojí dobře. Zejména paní Jana s jejími kostýmky a účesy vede na jedničku. Pokud ale bych si ji měla představit předsedat Vojenské radě státu v případě válečného konfliktu, tak ať se nezlobí, ale tam mi pan Zeman sedí víc. Jako jediný přijatelný kandidát vychází Miloš Zeman. Už vidím, jak se spustí křik, že pravičák jako já může chtít na místo prezidenta bývalého socialistu a dokonce komunistu. Samozřejmě Ladislav Jakl by byl prezident mých snů. Ale zbyla zde realita a ta je, jaká je.
Prázdná obora
Josef Fousek
Zkušenostmi do moudrosti
Věk nás vede za ruku
Není lehké vládnout lidu
V tomhle Světě podfuků
Osmívá se na poddané
Oči tonou v pokoře
Jakpak ještě dlouho budu
Chodit v Lánské oboře?
Zaplať Pán Bůh v Institutu
Budu moci pravdu psát
O tom jak se musí občan
V zájmu státu okrádat
Až odejdu svedou na mě
Všechny svoje kolapsy
Jenom proto, že jsem vsunul
Blbé pero do kapsy
Pošlou na mne idiota
S kuličkovou pistolí
Aby se mi mohli vysmát
Čeští Švejci v okolí
Chudák Peake, ani konce světa se nedožije jako ministryně
Ivana Haslingerová
Jestli bude konec světa, tak jak jej umístili staří Mayové na 20. prosince 2012, takto pokračovat, pak je škoda, že nenastal už dřív. Ten den totiž začal skvěle. Ve 14:10 hodin přišla zpráva od mluvčího vlády Michala Schustera: "Premiér navrhl odvolání Karolíny Peake z pozice ministryně obrany: Předseda vlády Petr Nečas navrhl prezidentu republiky odvolání Karolíny Peake z pozice ministryně obrany. Karolína Peake nadále zůstane v pozici místopředsedkyně vlády." Než jsme stačili v redakci zavolat huráááá a naplnit skleničky na přípitek, následovala ve 14:27 hodin blesková zpráva ředitele Tiskového odboru prezidenta republiky Radima Ochvata: "Prezident odvolal ministryni obrany Karolínu Peake: Prezident republiky Václav Klaus ve čtvrtek dne 20. prosince 2012 na návrh předsedy vlády Petra Nečase, podle čl. 74 ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, odvolal Karolínu Peake z funkce ministryně pověřené řízením Ministerstva obrany ČR." Zpráva nás zastihla již s bourbonem v rukou. A ke své radosti jsme zjistili, že nejsme sami, kdo tak operativně reaguje. V 15:10 hodin přišla třetí zpráva od hlavního zvoníka katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha Mgr. Tomáše Stařeckého: "To je forr, to je fofr, prezident už jí odvolal! Ani konce světa se nedožije jako ministryně! Toť důvod si přiťuknout!"
Takže přiťukáváme si s panem Stařeckým na slibný začátek konce světa a především konce jedné nesmírně zpupné a především zrádné dámy. Aniž bych chtěla do tohoto zatahovat politiku, tak čistě z lidského hlediska zradila svou přítelkyni, které byla svědkyní na svatbě, a jejího muže, díky němuž se vůbec dostala do politiky. Moje moudrá babička mi vždy říkala: "Pamatuj si holčičko, kdo jednou zradí, zradí i podruhé." A tady se ukázalo, že se nemýlila. Pani Peake zradila nejen pana Bártu a paní Klasnovou, ale po nástupu na ministerstvo i pana premiéra, z něhož navíc chtěla udělat nejen v očích pana prezidenta, ale celého národa lháře a hlupáka. Babička by řekla, že se začala chovat tak, že se na to pán Bůh už nemohl dívat a musel ji potrestat. Já dodávám, že k radosti všech slušných občanů, kteří sledovali její nehorázné chování.
Takže zvedám s vydavatelem revue Jiřím Pancířem a s panem Stařeckým číši a děkujeme Bohu, že tento prospěchářský Ivan Pilip v sukních odchází... © Kulturní komise ČR,20.12.2012
Betlémy v pražských kostelích a v Senátu ČR
Ivana Haslingerová
To, že k Vánocům patří Betlém, nemusím připomínat. Od 24. prosince 2012 budou po celé vánoční období vystaveny tak jako každoročně v kostelech betlémy. V Praze je jich vždy tolik, že nejen turisté, ale i Pražané mají co dělat, aby se v nich orientovali. V letošním roce budou mít pražští zájemci o ně situaci zjednodušenou díky Arcibiskupství pražskému, které pro jejich snadnou orientaci vydalo brožurku s historií jednotlivých betlémů, která bude návštěvníkům k dispozici nejen v kostelech, ale i v Pražské informační službě a dalších informačních centrech. Součástí skládačky je časový rozpis, kdy a kde je možné betlémy v jednotlivých kostelech navštívit, informace o historické a umělecké hodnotě betlémů i čas nedělních bohoslužeb. Projekt je doplněn sběratelskou soutěží pro děti „Sestav si svůj betlém“. V každém zapojeném kostele je pro děti k dispozici jedna postavička. Ti z vás, kteří se betlémů nemohou již dočkat, mají možnost je shlédnout již od 7. prosince do 9. ledna ve Výstavní síni Senátu ČR. Spolek českých betlémářů tam shromáždil 50 kusů betlémů, z nichž mnohé mají značnou historickou cenu "Jsem rád, že prostory Senátu slouží dílům mistrů betlémářů, kteří oslavovali příchod Ježíše Krista, a vánočních svátků, které máme všichni rádi. Věřím, že tato výstava umocní krásnou vánoční pohodu betlémy, které k Vánocům a dětem patří. Já jsem jezdil jako Jihočech s dětmi vždy do Jindřichova Hradce, kde mají krásný betlém a rádi na to všichni vzpomínáme,“ uvedl předseda Senátu Milan Štěch při zahájení výstavy.>>>
Havel se zasloužil o svobodu, o demokracii se zasloužil Klaus
Petr Štěpánek
Havlův koncept nepolitické politiky demokracii zabíjí.
Zákonodárci se mýlí často. Není se proto co divit, že se zmýlili i tehdy, když přijímali zákon o zásluhách Václava Havla. Ponechme stranou, zda je to moudré, když politici nahrazují historiky a přijímají podobné deklaratorní zákony. Faktem je, že v novodobé české historii to má tradici. „Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii,“ zní zatím poslední exemplář z této „legislativní“ řady, navazující na podobné deklarace o T. G. Masarykovi, M. R. Štefánikovi a E. Benešovi. Není pochyb o tom, že první polovina tohoto „zákona“ je pravdivá. Havel se skutečně zasloužil o naši svobodu. Ať už jako disident v dobách totality, respektovaný vůdce sametové revoluce či jako první polistopadový prezident republiky, který zemi přivedl k svobodným volbám. Ale už tady jsme u kardinální otázky: Je pravdivá i ona druhá polovina „zákona“? Zasloužil se Havel i o demokracii? O tom lze mít vážné pochybnosti. Jenže pak postupně přicházelo rozčarování, rozčarování z Havla coby politika ve svobodných poměrech. Havlův koncept nepolitické politiky demokracii zabíjí. A havlovské dračí sémě zaseté již před prvními volbami, totiž že strany jsou pro straníky, zatímco Občanské fórum je pro všechny, dusí českou politiku i společnost dodnes. Havlova setrvalá kritika politických stran, přestože dílem oprávněná, byla a je pro českou demokracii devastující. Třeštění o nepolitické politice zatím vždy skončily více či méně krvavou totalitou a je úplně jedno, zda na počátku bylo třeštění o socialismu nacionálním či internacionálním nebo komunismu reálném či s lidskou tváří. Stejného rodu je i třeštění o nepolitické politice. Václav Havel samozřejmě nebyl žádný fašoun, jeho elitářský politický koncept však k nedemokratickým koncům vede. V tom má Klausův vicekancléř Petr Hájek nepochybně pravdu. Podpásové metody a demagogie, s jakou jej za vyslovený názor ostřeluje a dehonestuje havlovská pseudointelektuální úderka, by pro každého skutečného demokrata měly být varováním. Přesně to jsou plody Havlovy politiky.
Požehnané Vánoce a nový rok 2013 přeje všem svým čtenářům redakce Kulturně-hospodářské revue Fragmenty
Václav Klaus nepodepisující, bojující
Michal Semín
Evropa svrchovaných států vyhlíží někoho, kdo ji pod praporem svobody a tradičních hodnot povede do boje proti odnárodněnému a v nosných evropských tradicích neukotvenému mocenského projektu, o jehož užitečnosti začíná pochybovat stále větší počet lidí u nás i v zahraničí. Nedávno jsem v rozhlase zaslechl Tomáše Halíka, jak se přiznává k tomu, že radostně odpočítává dny zbývající Václavu Klausovi v prezidentské funkci. Nechci mu kazit advent, ale myslím, že se raduje předčasně.>>>
Kéž byste měl pravdu pane Semíne! (redakce)
Historické memento
Oliver Cromwell
Prezident bude hostem pořadu „Nedělní partie“
Prezident republiky Václav Klaus bude v neděli dne 16. prosince 2012 od 11.00 hodin hostem v pořadu televize Prima – Nedělní partie.
Speciál ČT o sarajevském atentátu – promarněný čas i peníze
Petr Štěpánek
Kdybych namísto sledování speciálu ČT 24 Sarajevský atentát – 15 let poté raději hodinu chytal lelky, byl by to smysluplněji využitý čas. Chce to opravdu hodně nadstandardní tvůrčí impotenci věnovat důležité historické události celou hodinu a nesdělit prakticky vůbec nic. Kapitola sama pro sebe je moderátor Daniel Takáč. Chce to pro změnu opravdu nadstandardní moderátorský talent, skákat hostovi do řeči pokaždé, když se přiblíží pointě nějakého sdělení, a odvádět hovor do předem připravených kolejí jalového scénáře. Podstatné věci a důležité souvislosti za celou hodinu vůbec nezazněly. Naopak moderátor ještě patnáct let poté živil falešný mýtus, že podstatou události bylo podvodné financování ODS. A skutečnost? Klausova vila ve Švýcarsku? Nic. Zlovolná pomluva. Tajné konto ODS ve Švýcarsku? Nic. Černé peníze na účtu ODS? Nic. Jediné, co se tehdy prokazatelně stalo, bylo to, že skutečný dárce peněz, bývalý tenista Milan Šrejber, chtěl ukrýt svoji identitu, takže jeho finanční dar byl rozepsán na dvě neexistující osoby. A o kolik šlo? O sedm a půl milionu korun. Ano, čtete dobře. O mizerných 7,5 milionu korun. Z pohledu dnešních miliardových kauz o naprostý pakatel. Kvůli tomu padají vlády? Člověk nemusí být ani novinář ani politolog, aby mu bylo jasné, že v pozadí bylo něco jiného. Takové otázky si ovšem v České televizi nekladou. Podstata problému, to jest společný zájem vlivných osob vně i uvnitř ODS na definitivním odstranění Václava Klause z politické scény, musí zůstat i patnáct let poté nepojmenovaná. A zeptat se na něco skutečně zajímavého? Ani náhodou. A že by takových otázek bylo. Proč Ruml s Pilipem se svojí výzvou vystoupili přesně v okamžiku, kdy Klaus odjel z republiky? Jednali v dohodě s Havlem, Luxem a Kalvodou? Kdo a proč vyfabrikoval Klausovu švýcarskou vilu? Které vlivné ekonomické skupiny, dnešní terminologií kmotři, stály v pozadí? Jak to bylo s financováním jiných politických stran? Vždyť kupříkladu po Kalvodově ODA, jestli se nepletu, zbyla sekera zaťatá do hloubky 50 milionů korun. Nic. Nezájem. Ignorace. Mít ve studiu Hanu Marvanovou, o které zlí jazykové vyprávějí, že to byla právě ona, kdo tehdy na jakémsi veselém večírku nebožtíky Bácse a Sinhu vymyslel, a nezeptat se na to, to už je skoro sabotáž. Ano, možná to jsou pomluvy, stejně jako to, že Marvanová tehdy měla poměr s výkonným místopředsedou ODS Liborem Novákem, který to jediný odskákal. To však neznamená, že není třeba se zeptat. Tyhle souvislosti českotelevizní novináře nezajímají.>>>
Magické číslo 12
V letošním roce jsme si denně užili číslo 12. Speciálně datum 12.12.2012 vypadá přímo magicky a již se nebude za našeho života opakovat. Mnohé z nás to vedlo k zamyšlení, co číslo 12 znamená v astrologii a jaký je jeho význam z hlediska víry. Svatý Augustin říká: "Počet dvanáct je nejsvětější. V Novém zákoně má Ježíš dvanáct apoštolů, dvanáct bran má nebeský Jeruzalém. Dvanáctka, podle babylónské víry božská, ovládala zároveň se sedmi planetami všecko dění na nebi i na zemi a byla tak jakýmsi symbolem veškerenstva a úplnosti kosmu." I když jsme již výše uvedené datum prožili, ještě nám zbývá konec prosince 2012. Užijme si ho proto svátečně a jako Babylóňané božsky.
Senátorka Horská chce sloužit ostatním po vzoru sv. Anežky Přemyslovny
Ivana Haslingerová
Poprvé v historii Senátu byla 5. prosince 2012 za místopředsedkyni horní komory Parlamentu České republiky zvolena nezávislá senátorka Miluše Horská. Paní senátorka je rovněž 1. místopředsedkyní Klubu pro obnovu demokracie – KDU-ČSL a nezávislí. Jeho předseda Petr Šilar k jejímu zvolení uvedl, že toto svědčí nejen o mimořádných kvalitách kolegyně Horské, ale také o otevřenosti klubu, který upřednostňuje odbornost před stranictvím. Paní senátorka Horská po svém zvolení připomněla, že do povědomí mnoha kolegů se výrazněji zapsala především v souvislosti s instalací sochy sv. Anežky České v předsálí Jednacího sálu Senátu. I ona chce podle svých slov po vzoru české princezny a světice využít významné politické postavení především ke službě ostatním. „I z pozice místopředsedkyně Senátu se chci zasazovat o rozšíření nabídky zaměstnání pro hendikepované. Stejně tak nehodlám opustit školské a sociální projekty, na kterých jsem se v minulosti aktivně podílela – namátkou mohu jmenovat třeba pokračující proces inklusivního vzdělávání,“ uvedla paní senátorka, která je současně ředitelkou speciální školy pro postižené děti Svítání, která pod jejím vedením se z malé a nenápadné školy proměnila v moderně vyvinutou instituci, která slučuje vzdělávání, sociální služby, zdravotní rehabilitační péči s denním rozvozem žáků a klientů do svých domovů. "Pro mě je to srdeční záležitost, kde jsem se vyučila mnoha profesím. Nejsem ambiciózní, jenom jsem vždy dělala nutné kroky k udržení a postupně k rozšíření školy, výukových programů a služeb formou souvisejících činností. V rámci vytváření podmínek pro integraci lze zkusit téměř všechno a nemusí to být násilné pro žádnou stranu. Výlety a společné kulturní, společenské a sportovní akce. Post, který začínám zastávat, otevírá dveře. S dosaženým renomé, mohu snáze pomoci širší skupině lidí. Do této doby jsem pomáhala potřebným a přinášelo mi to kromě uspokojení, ale také spoustu vyčerpávající práce. Vítězství ve volbě do senátu vnímám jako velkou poctu, velký závazek. Byla jsem zvolena občany a cítím se jim velmi zodpovědná," říká paní senátorka.
Britský euroskeptik v Praze: Havel byl kulturní bolševik!
Ladislav Zemánek
Akce D.O.S.T. pořádala 26. listopadu 2012 na Novotného lávce v Praze další ze série přednáškových večerů, tentokrát na téma "Hovory s Johnem Laughlandem", britským myslitelem a význačným euroskeptikem. John Laughland se širšímu českému publiku představil vůbec poprvé. Vystudoval filosofii na prestižním univerzitě v Oxfordu a poté se mj. věnoval práci v Evropské nadaci a na sorbonnské univerzitě. V současnosti působí v pařížském Institutu pro demokracii a spolupráci. Je autorem mnoha textů, z nichž zmiňme alespoň do češtiny přeložený Znečištěný pramen či příspěvek Od Lenina k Lennonovi, který je součástí jednoho ze sborníků prezidenta Klause, s nímž se – nikoli poprvé – setkal před přednáškouna Pražském hradě. Ve svých pracích se zabývá především kritikou evropské integrace, současného konceptu lidských práv, nového světového řádu, odhalováním kořenů Evropské unie, funkce mezinárodních soudních tribunálů apod. Těmto tématům se věnoval i ve své přednášce. Nejprve se zaměřil na problematiku domnělého studenoválečného antagonismu demokratický Západ vs. komunistický Východ. Základem marxismu je metafyzická koncepce světa jako něčeho, co se neustále proměňuje. Neexistuje nic absolutního, posvátného, žádná Pravda. Pád socialistického bloku neznamenal konec marxismu. Naopak díky němu Západ zvítězil. Absorboval totiž ideje antistalinských komunistů, tedy v prvé řadě trockistů, jejichž koncepce permanentní revoluce se úspěšně prosadila, a dalších levičáků kritických k Sovětskému svazu. Dobrým příkladem je dědictví 60. let, které v současné Unii zapustilo hluboké kořeny. Když tedy socialismus na Východě padl, panovaly na Západě příhodné podmínky pro pokračování v marxistickém snu. Západní pokrokáři přijali za své slova německého kancléře Kohla, jenž stále opakoval, že národy vedou k nacionalismu a ten vede k válce. Jde především o ideu revoluce, která byla během studené války rezolutně odmítána, ale dnes je tomu přesně naopak. Dále pak o silnou podporu nevládních organizací. Soudobé Rusko, které po rozpadu SSSR a hluboké krizi za Jelcinovy éry odmítlo jak komunismus, tak i liberalismus a vydalo se cestou obnovy. Ta spočívá v prvé řadě ve znovuposilování moci církve – která se těší široké lidové podpoře, jejímž symbolem se stala stavba chrámu Krista Spasitele v Moskvě, který nechal zbourat Stalin – a pozitivních hodnot, jako je vlastenectví. Putinovské Rusko odmítlo ideologii a stalo se tak trnem v oku Západu, který je v zajetí svých ideologických nemarxistických chimér. Proto je dnes vydáváno za baštu reakce.
Vicekancléř prezidenta republiky Petr hájek podepsal Memorandum D.O.S.T.
Na nedávném představení knihy Smrt v sametu hradního vicekancléře Petra Hájka v restauraci U tří růží v Parze nemohl nebýt předseda Akce D.O.S.T. Michal Semín, jejíž "Memorandum na podporu prezidenta", odstartovalo před pěti lety mediální bouři. Všichni, kdo jsme ho podepsali, jsme tehdy vyjadřovali jeho podporu
proti podepsání vazalské Lisabonské smlouvy, která nás zbavila státní suverenity a jejíž důsledky nyní všichni pociťujeme. „Díky Memorandu se o nás psalo, že D.O.S.T. je prodlouženou rukou Hradu a přitom jsem tam nenašel jméno Petra Hájka. Čekal jsem proto na příležitost, aby to podepsal. A přišel jsem dnes udělat comming out o Petru Hájkovi. Aby se mohlo říkat, že Hrad je prodlouženou rukou D.O.S.T.,“ uvedl Semín a požádal pana vicekancléře, zda by u příležitosti vydání své vpravdě osudové knihy Memorandum podepsal. Petr Hájek se zamyslel a pak se chopil mikrofonu a odpověděl: „Nepodepsal jsem Chartu, nepodepsal jsem Několik vět a podobné bláznivosti a absurdní nesmysly. Nepodepsal jsem ani jednu prezidentskou kandidaturu, protože s ní nesouhlasím. Kromě několika listin Nadačního fondu Václava a Livie Klausových jsem nepodepsal vlastně v životě opravdu nic. Tvoje přání podepsat Memorandum D.O.S.T. mne proto Michale zaskočilo. Ale příjemně. Jsme na jakési hranici. Stačí málo a vydáme se kamsi do zcela nepředpokládatelného směru. V takové osudové chvíli je důvod, aby člověk něco tak disidentského, tak undergrundového, něco jako je Memorandum D.O.S.T., podepsal.“ A po tomto prohlášení pan vicekancléř Petr Hájek a provedl něco pro něj opravdu neobvyklého, podepsal Memorandum Akce D.O.S.T. >>>
NE-35 procent prvních zón v NP Šumava!
Ivana Haslingerová
Vážení kolegové, předseda Senátu PČR Milan Štěch přijal v sídle horní parlamentní komory petici "NE-35 procent prvních zón v NP Šumava", kterou podpořilo 11 tisíc občanů. Petici předsedovi Senátu předal zástupce petičního výboru Petr Martan. Setkání se zúčastnili také předseda senátního Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Marcel Chládek a předsedkyně Konfederace politických vězňů ČR Naděžda Kavalírová. Petenti odmítají zvyšování rozlohy prvních zón v návrhu zákona o NP Šumava, který předkládá Ministerstvo životního prostředí. Vyzývají zákonodárce, aby odhlasovali zákon, který trvale určuje první zóny v rozsahu do 20 % území, a zamezuje tak dalšímu usychání lesů.
"Domnívám se, že by se první zóny v Národním parku Šumava neměly dále rozšiřovat. Musíme zohledňovat také fakt, že na tomto území jsou obce a žijí zde lidé," řekl předseda Senátu a dodal, že peticí se nyní budou zabývat příslušné výbory a následně zřejmě plénum Senátu.
"Dle členů petičního výboru není navrhovaná 35% rozloha prvních zón výsledkem odborné analýzy stavu a racionálního uvažování. Je jen výsledkem aritmetického průměru názorů účastníků Chalupova kulatého stolu. Připomeňme, že někteří tito účastníci nesou spoluodpovědnost za ekologickou devastaci lesů Šumavy a doposud unikají alespoň morálnímu odsouzení," konstatoval P. Martan.
Nejen Švihlíková to má s Kuberou popletené
Petr Štěpánek
Princip fungování médií (včetně těch veřejnoprávních) a práce novinářů se ve čtvrtek v plné nahotě ukázal v pořadu Michaely Jílkové Máte slovo (ČT1, 22. 11. 2012). Novináři chtějí konflikt za každou cenu, a když se nekoná, poštívají zúčastněné, aby se do sebe pustili. Kdekdo byl natěšený na to, jak se do sebe avizovaní účastníci debaty, levicová ekonomka Ilona Švihlíková a pravicový senátor Jaroslav Kubera, zaklesnou, a ono nic. Namísto krve víceméně seriozní diskuse.Někteří komunální politici ODS jdou ještě dál a Kuberu obviňují z komunálního socialismu. Proč? Kupříkladu proto, že v Teplicích, kde je Kubera dlouhá léta primátorem, senioři neplatí za městskou hromadnou dopravu či proto, že v tomto modrém ostrůvku uprostřed severočeského rudooranžového moře se nic neplatí za odvoz odpadu. Nějak jim u toho uniká, že tam, kde se nic neplatí, neexistuje ani žádná agenda, pročež nejsou potřeba žádní úředníci, žádní kontroloři ani žádní vedoucí a (političtí) nadřízení vedoucích. Náklady na byrokracii jsou nulové a nulový je rovněž prostor pro korupci. Ale pozor, zadarmo to celé samozřejmě není, vždyť si to tepličtí platí svými daněmi. Tak proč lidi otravovat dalšími platbami, říká Kubera. Mimo sféru chápání levicových intelektuálů typu Švihlíkové zároveň je, že Kuberova všední pravicová politika selského rozumu bere ohled na sociálně slabší vrstvy. V jejich pojetí totiž má patent na „sociálno“ pouze levice. A jak ta levicová sociální politika vypadá? Viděli jsme to 17. listopadu na Václavském náměstí. Naši levicoví krysaři se nic nového nenaučili. Jejich píšťaly a bubny opět vábí prostoduché občany do slepých, často však také krvavých a v každém případě chudých uliček třídní nenávisti.
Volebno kalkulačka na pomoc tápajícím voličům hlavy státu
Martin Stín
O zábavu veřejnosti se starají také kandidáti na úřad prezidenta republiky a na jejich sebestřednosti se přiživující novináři. Představují se nám tři ženy a osm mužů, vyvedení v jedenácti odstínech šedi: nikdo z nich neoslňuje národ tak jednoznačně jako v době svého zvolení Václav Havel, nikdo z nich se nemůže pochlubit tak vysokou dlouholetou podporou větší části veřejnosti jako Václav Klaus, ani jeho autoritou mezi politiky, často přijímanou se skřípěním zubů, o naději na získání „tatíčkovské“ svatozáře TGM ani nemluvě. Voliči budou mít za těchto okolností nesnadný výběr. Česká televize ve snaze jim ho usnadnit vysílá denně medailonky jednotlivých kandidátů. Ani tak se ale nedaří zvýraznit jejich odlišnosti tak, aby se do popředí jednoznačně dostali dva, tři vynikající jedinci. Na pomoc tápajícím voličům vyrazili „ajťáci“, kteří pustili po internetu interaktivní dotazník, označený jako „volební kalkulačka“. Zájemce odpoví na soubor otázek, z nichž v dalším kroku může některé označit jako zvlášť důležité, a nakonec se doví, kdo z uchazečů je jeho názorům nejbližší. Má to malou vadu krásy: v anketě chybí Jana Bobošíková a Vladimír Franz, jejichž neúčastí se „kalkulačka“ stává manipulativním nástrojem. K jejich jménům se totiž žádný uživatel „kalkulačky“ nedopracuje. Možná to je zlomyslná reakce na zjištění, že internetová komunita projevuje živý zájem právě o kandidaturu Vladimíra Franze, jenž je neposkvrněností stykem se světem politiky a podnikání v souboru svých konkurentů naprosto cizorodým prvkem, odlišnějším než Táňa Fischerová, která sice byla poslankyní, ale její politické představy jsou doslova „alternativní“. Jinak ale hračka funguje fantasticky: vyzkoušel jsem ji a vyšel mi kandidát, kterého bych nevolil ani ve stavu těžké opilosti, tedy pokud bych se ovšem do něj dostal. Známý, který mi kalkulačku poslal, jinak velmi vzdělaný a hloubavý muž, k tomu poznamenal, že o nic nejde, protože přímá volba prezidenta se za daných okolností neliší od volby královny krásy. To je ovšem hluboký omyl: i při omezených pravomocech, jimiž vládne český prezident, se jeho rozhodování může adresně dotknout jednoho každého z nás docela citelně.>>>
Tajné služby prorůstají do parlamentu
Senátor Jaromír Štětina
„Po ustanovení nových orgánů Senátu jsme volili předsedu a místopředsedu senátního Výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost (VZOB). Jedním z kandidátů na místopředsedu byl František Bublan. Hlasoval jsem proti jeho zvolení jako jediný. Učinil jsem tak proto, že jeho funkce místopředsedy bezpečnostního výboru znamená další pronikání tajných služeb do parlamentu. V situaci, kdy v Poslanecké sněmovně existuje prakticky nečinná Komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby (BIS), jejíž byl František Bublan místopředsedou, je přímo ohrožen náš demokratický systém faktem, že to není parlament, kdo kontroluje tajné služby, ale je tomu naopak. František Bublan byl od roku 1991 do roku 2001 vysokým funkcionářem BIS, mimo jiné též ředitelem operativních odborů. Poté se stal ředitelem rozvědky. Je přitom všeobecně známo, že tajné služby všude na světě využívají vázání svých bývalých agentů, důstojníků a vysokých funkcionářů ke svým cílům. Výjimkou není ani František Bublan. Při volbě jsem též upozornil na to, že to byl František Bublan, kdo zastavil vyšetřování bombových útoků na Přerovsku v okamžiku, kdy stopy začaly vést k severomoravským komunistům. V souvislosti s tím senátor Bublan otevřel cestu k pronásledování Vladimír Hučína, k jeho mnohaleté kriminalizaci a věznění. Dodnes za to nebyl nikdo z vysokých důstojníků BIS potrestán.“
Nejnovější sentamy agentů StB
Tzv. Pencovy seznamy jsou seznamy osob procházejících různými spisy a databázemi StB bez ohledu na kategorii (napr. PO - prověřované osoby, NO - nepřátelské osoby a dále také osoby spolupracující v různých kategoriich s StB). Podrobné a neajktuálnější seznamy spolupracovníků jednotlivých správ StB jsou na WEBu: http://www.abscr.cz/cs/vyhledavani-archivni-pomucky. K. M. Černý
ODBORÁŘI, PROALTI A JINÍ EXOTI kradou odkaz 17. listopadu
Petr Paulczynski
se rozhodli na výročí 17.listopadu (což je jak známo den kdy se poroučel bolševik) svolat jakýsi sraz, na němž stádně hulákali aby jim vrátili stát. Bojovníci za spravedlnost halasně spílali vládě. Pikantní je, že kromě odborářů prý akci podporovali zástupci šesti desítek občanských sdružení z platformy Stop vládě. Čtete dobře. Šedesát spolků. Co spolek to nějaký neuspokojený vůdce. Ještě by mne zajímalo, koho vlastně reprezentují.Ale zpět k akci. Upřímně řečeno, ne že by nebylo proč se zlobit. Třeba plánované zvyšování daní určitě ve vládním prohlášení nebylo. Ale dobře vládě tak. Proč své nepopulární kroky nevysvětluje? Myslím, že velká většina lidi kdyby se jim ty nepopulární kroky vysvětlily, by necítila potřebu nechat sebou manipulovat různými populisty, kteří se houfují v obskurních spolcích, které jsou tím hlasitější čím jsou bezvýznamější. Kdyby byla vláda důslednější ve vyšetřování miliardových podivností, určitě by hrstka kavárenských vůdců na své mocenské choutky nenalákala žádné pouliční křiklouny. Co vlastně chtějí tito svrhávači vlády? Chtějí aby se k moci dostali neobolševici? Chtějí aby se vrátily časy státních podniků, které se už nepokrytě objevují v jejich programech? Chtějí znovu regulaci všech forem našich životů? "Václav Havel na začátku roku 1990 říkal, že naše země nevzkvétá, my se domníváme, že nejen nevzkvétá, ale ani nevoní," řekl šéf odborového svazu Kovo Josef Středula. Nevoní, pane Středulo. Nevoní mimo jiné proto, že ji zasmraďují profesionální funkcionáři, kteří musí čas od času zasmradit veřejný prostor, aby si ti co je platí měli pocit, že mají v čele správné vůdce.Snaha zneužít studentský svátek, který je tak úzce spojený s pádem bývalého režimu ryze levicovými uskupeními, je i u nás něco zcela nového. Nikoli však neočekávatelného. „Výročí 17. 11. je politicky snadno zneužitelné, neboť lidé, kteří události z před 23 lety přivítali, měli různé a často i protichůdné představy o tom, jakým směrem se mají naše společnost a stát ubírat. Jedno je však jisté - neměli by si jej přivlastňovat spolky či lidé, kteří relativizují zlo předchozího režimu", vyjadřuje své přesvědčení Michal Semín. >>>
Podporuji akce studentů, kteří odmítají nástup komunistů do vlády v krajích
Přemysl Sobotka, senátor
Komunisté této zemi nesmírně ublížili. Zdevastovali vyspělou zemi, systematicky šlapali po lidech, zavírali a vraždili elitu národa. Komunismus sám je nenávistná ideologie postavená na závisti, slabosti a podprůměrnosti. Dnešní přímá následovnice KSČ Komunistická strana Čech a Moravy je pokrytecká. Těží z demokracie a svobody, ale v jejím programu zůstávají teze, kvůli kterým je komunismus totalitní ideologií. Právě proto vnímám velice silně, že dnešní studenti se s nástupem komunistů do krajských vlád nechtějí jen tak smířit. Nemíním mladou generaci strašit minulostí, ale zůstává skutečností, že kdo na svou minulost zapomene, dopustí se stejných chyb. A za komunistickou epochu jsme všichni zaplatili tvrdě. Akce studentů, právě v době, kdy si celá společnost připomíná výročí 17. listopadu, proto podporuji.
Kongres, který postrádal logiku
Petr Štěpánek
Nedávný 23. kongres ODS v Brně postrádal logiku. A to zdaleka ne jen proto, že na něm zazněl i můj kritický projev, ačkoli jsem na něm fyzicky nebyl přítomen, poprvé v jednadvacetileté historii ODS. S o to větším zájmem jsem si po návratu z asijských cest prostudoval jeho průběh. Snad budou postřehy a rozpaky odesáckého pamětníka a zakládajícího člena zajímat i vás. ODS dostala nejděsivější volební výprask ve své historii, přesto si ponechala téměř nezměněné vedení. Petr Nečas je špatný předseda. Nikoli proto, že by všechno dělal špatně, ale není to lídr, není to vůdce, není to apoštol naděje. Nemá důvěru podstatné části členů své vlastní strany, natož veřejnosti. Bez toho volby vyhrávat nelze. A nic na tom nemění fakt, že metodami na samé hranici regulérnosti obhájil svůj post. Svojí rétorikou „Pan tříprocentní deficit“ žádné zástupy neosloví, přestože má pravdu. Nečasova personální politika je katastrofální, chybí mu velkorysost vůdce, loajalita k vlastním lidem a navíc je mstivý. Na rozdíl od Klause i Topolánka. Rebely jsou všeobecně nazýváni ti, kteří se drží volebního i dlouhodobého programu ODS, zatímco Nečas a spol., kteří program ODS otočili naruby, jsou novinářským mainstreamem protežováni. Mirka Němcová je dalším zklamáním s její snahou neumazat se v roli předsedkyně sněmovny stranickou politikou. Největší podporu delegátů naopak zaznamenal Jiří Pospíšil. Kubovi je třeba přiznat tah na branku a politickou šikovnost. Málokdo udělal pro ODS tolik co Ivan Langer. Jeho zásluhy o CEVRO jsou nedocenitelné, pracovitost pověstná a zkušenosti k nezaplacení. Kolik delegátů ví něco o tom, že ve svém zásadním soudním sporu s MF Dnes ve věci, která jej stála politickou kariéru, zatím vysoce vyhrává na body? Přesto nebyl zvolan ani do Výkonné rady ODS. Manipulace s časovým pořadím vystupujících řečníků, která všechny opozičníky odsunula do nočních hodin, kdy hovořili do prázdného sálu. Totéž se přihodilo i pozvanému hostu, ekonomovi Miroslavu Ševčíkovi. To už je za hranicí elementární lidské slušnosti.
„Chráníme prezidenta-chráníme stát"
Michal Semín, předseda Akce D.O.S.T.
V posledních dnech se na stránkách elektronických médií množí výzvy různých ultralevicových a „občanských“ uskupení, jež chtějí využít blížící se listopadové výročí k otevřeným útokům na základní principy svobody a právního státu. Jakkoli jsme dlouhodobě kritičtí ke stavu veřejných věcí a politických poměrů a Manifest D.O.S.T. před pěti lety vznikl právě jako výraz tohoto kritického postoje, nemůžeme se v žádném případě připojit k aktivitám výše zmíněných ultralevicových skupin, které prázdnými hesly o boji s korupcí a výzvami ke stávkám a anarchii, jen prohlubují dezorientaci veřejnosti, provokují k agresivitě a šíří sociální nenávist. Nástupu těchto sil je naopak třeba se bránit, a to fyzicky, svou aktivní přítomností v ulicích, i ideově, četbou dobrých knih. Proto se v sobotu 17. listopadu nejprve sejdeme již v 10 hodin dopoledne, abychom byli přítomni příchodu prezidenta republiky Václava Klause k pamětní desce na Národní třídě v Praze a pod avizovaným heslem „Chráníme, prezidenta-chráníme stát" tak vyjádřili naši podporu platné státní autoritě a bránili možným provokacím. (Sraz je před budovou Café Louvre). Ve 13:30 hodin se pak sejdeme v divadle TA FANTASTIKA (Karlova 8, Praha 1), kde se pod hlavičkou Akce D.O.S.T. uskuteční autorské čtení pana Petra Hájka z jeho pozoruhodné knihy „Smrt v sametu“ a komorní hudební vystoupení. (Jak jsme Vás již informovali, akce je určena výhradně pro signatáře Manifestu a jejich hosty). http://www.akce-dost.cz/pdf/dost_5vyroci_manifestu.pdf. Účast na uvedených akcích je viditelnou podporou myšlenek obsažených v našem Manifestu. Podporou, která je právě v současné době mimořádně potřebná.
Naše národní tragédie
KONGRES ODS JAKO SJEZD PŘÁTEL OPERY
Petr Paulczynski
Jistě každý z vás viděl film Někdo to rád horké a v něm onu pověstnou scénu Sjezdu přátel opery. Vážně už jenom scházelo aby někdo vylezl z dortu a někoho zastřelil. Tak nějak jsem si připadal jako televizní pozorovatel Kongresu ODS. Televizní, přestože jsem byl přímým účastníkem 21 sjezdů z 23. A protože zblízka znám onu pověstnou atmosféru včetně noci velkých dohod, dovolím si pár postřehů sice zatím ještě stále člena ODS ovšem člena značně rozladěného a proto se přímo neúčastnícího ani jako host. Rozladěného až nasr...... Ono nasr... však nemá původ jen v samotném kongresovém dění. Jeho původ je dlouhodobější. Tak nějak jsme totiž cestou poztráceli vize a ideje, pro něž jsem po převratu při vzniku této strany vlezl a dlouhou dobu je pomáhal aspoň trošku vytvářet a udržovat. Ideje prosazované kdysi z centra se na lokální úrovni proměnily v obyčejné trhovecké handlování o pašalíky, kšeftíky a spojenectví postavené na principu vzájemných úsluh. předsedou vlády se fakticky stal starý politický šíbr obtěžkaný takovou dávkou kauz, že by mohl hrát Psí dečku ve zmíněném filmu.>>>
Kongres ODS vyvolával hluboký smutek
Ivana Haslingerová
Občanská demokratická strana si tento víkend, 3. a 4. listopadu 2012, na volebním kongresu v Brně volila své vedení včetně předsedy. Dosavadní šéf strany premiér Petr Nečas se v boji o post předsedy utkal s bývalým ministrem zemědělstvím Ivanem Fuksou, který svou kandidaturu oznámil v noci ze soboty na neděli. Post předsedy nakonec obhájil premiér Petr Nečas 351 hlasy proti protikandidátovi, který získal 178 hlasů z celkového počtu 592. Petr Nečas tedy získal podporu zhruba 60 procent delegátů, což podle jeho slov, nikoliv podle mínění v kuloárech, je silný mandát. Mandát ho posílil natolik, že ihned prohlásil, že v nejbližších dnech rozhodne, jak bude řešit potíže s vnitrostranickými rebely a jejich odmítáním zvýšit daň z přidané hodnoty. Ve svém nadšení, že se udržel ve funkci, si ale neuvědomil, že ve straně nemá jen šest tzv. rebelů, ale že tyto podporuje třetina strany, což je velká síla. Takže jeho vítězství se jevilo mnohým jako vítězství Pyrrhovo. Tolik tedy holá fakta. Kvůli nim jsme ale do Brna nejeli, protože ta si může každý přečíst kliknutím na ods.cz spolu se všemi nominačními i děkovnými projevy. Důvod, proč jezdíme na všechny kongresy ODS, je ten, abychom na vlastní kůži pocítili atmosféru uvnitř strany, abychom se mohli po další rok orientovat v tom, čím strana aktuálně žije. A protože tento kongres byl již 23., člověk se neubránil vzpomínkám na kongresy minulé, aby mohl porovnávat jejich genia loci, která jasně vypovídají o situaci ve straně v tom kterém roce. Atmosféra každého kongresu podává totiž nejlépe ze všeho informaci, zda se strana cítí silná, zda její lídr je vnitřně pevný, či zda to jen maskuje před kamerami siláckými řečmi, zda se schyluje k nepříjemnostem, či naopak si lídr věří a svůj optimismus a myšlenky o tom, co chce pro zemi a nás občany vykonat nakažlivě přenáší nejen na členy, ale na všechny přítomné. A jak se tedy podle nás umístil tento 23. kongres v porovnání s předchozími? I přes vnější lesk (o cca 600 účastníků se staralo 150 lidí, strava byla skvělá) se v našich duších usídlil velký smutek. >>>
Svobodní oslaví vyhlášení samostatnosti republiky
Petr Mach, předseda Svobodných
Strana svobodných občanů si dovoluje pozvat všechny příznivce svobodné a samostatné České republiky na tradiční shromáždění v den státního svátku. Sejdeme se tradičně 28. října v 15 hodin na Jungmannově náměstí v Praze. Opět si připomeneme den osamostatnění státu od Rakouska-Uherska a vyhlášení svrchovaného Česko-Slovenska v roce 1918 a vyslovíme se pro osamostatnění České republiky od Evropské unie. Na shromáždění nás pozdraví zpěvák Ivan Mládek, který Svobodným fandí, a zazpívá. Po shromáždění se přesuneme do nedaleké restaurace k neformálnímu posezení. Proběhne i autogramiáda druhého, doplněného vydání knížky "Jak vystoupit z EU"
Událost na FB: http://www.facebook.com/events/455206771187533/ Petr Mach předseda www.svobodni.cz http://www.facebook.com/svobodni
Bojujme společně za jeden čas
Senátor Petr Šilar
Letní čas byl původně zaváděn kvůli energetickým úsporám. Dnes ji střídání času žádné významné energetické úspory nepřináší. Analýzy z Francie nebo z USA ukázaly úspory v řádu setin procenta, zatímco statistiky z Austrálie ukázaly dokonce navýšení spotřeby. Naopak exaktně prokazatelný je negativní dopad na zdraví lidí. Z analýz lékařských časopisů vyplývýá, že letní čas vykazuje nárůst pracovních úrazů, infarktů a dokonce sebevražd. V souvislosti se změnou času se prokazatelně navyšuje i spotřeba psychofarmak. Je proto na čase toto zastaralé a nepotřebné znařízení zrušit. Jak ale zrušit letní čas? Jedinou reálnou možností, jak střídání času učinit přítrž, je dosáhnout dohody v celé Evropské unii. Chceme k tomu využít administrativního procesu nazvaného Evropská občanská iniciativa (EOI). Tu je sice možné registrovat již od dubna letošního roku, ale jde o složitý proces, který klade nemalé nároky finanční, časové, ale hlavně odborné. Chceme být dobře připraveni a vyvarovat se toho, aby naše EOI byla zamítnuta kvůli formálním nedostatkům. Pro úspěch iniciativy je nutné získat milión hlasů v sedmi zemích EU. Od okamžiku, kdy je EOI zaregistrována, musí být podpisy sebrány do 24 měsíců. Abychom to dokázali, musíme převážnou část hlasů získat elektronicky, což pravidla EOI umožňují. Na vývoji potřebného softwaru se podílelo sdružení CZ.NIC, správce české národní domény. Nyní probíhá jeho testování. Pro hlasování bude moci občan použít službu mojeID (www.mojeid.cz) umožňující jednotné přihlášení a správu identit pro nejrůznější elektronické služby, zejména elektronické obchody či e-Ziny. Od implementace služby mojeID v rámci Evropské občanské iniciativy si slibujeme, že pomůže řešit problém chybných hlasů, které by mohly zpochybnit důvěryhodnost celé iniciativy. Iniciativu za zrušení střídání času podporuje v Evropském parlamentu také poslankyně Zuzana Roithová.
Poslanci bojující za nezvyšování daní nejsou odpadlíci, odpadlíkem od svých předvolebních slibů je premiér
Ivana Haslingerová
V sídle Senátu Parlamentu ČR se konala tisková konference na téma Rovná práva pro všechny. Jejím výsledkem bylo, že se za poslední dva roky postavení osob se zdravotním postižením v ČR zhoršilo. Je to o to smutnější, že se postavení osob se zdravotním postižením v ČR zhoršilo právě za vlády Petra Nečase, který o sobě tvrdí, že je věřící katolík. Skutečně věřící katolíci mají totiž v sobě takřka geneticky zabudovanou vnitřní motivaci pomáhat potřebným. Otázka důstojnosti člověka i důstojnost umírání stojí u nich na prvním místě. Mají totiž v sobě, ve svém srdci, zabudovanou citlivost pro utrpení bližních díky soucitu s umučeným Kristem. Dokladem toho je například charitní dílo pražské arcidiecéze, která je silným a stabilním právnickým subjektem katolické církve. Zámky církve jsou kromě asylových domů hospice, které vznikají jako nový fenomén umírání v opuštěnosti. Ve státních zařízeních jde obtížně umístit někoho na delší dobu. Nehledě k tomu, jak uboze jsou mnohé z nich zařízeny a jaký je nedostatek personálu. Senior je poslán do DLN a navíc se musí každé tři měsíce stěhovat. To je vskutku důstojný konec života! Namísto toho pro neustálé konflikty a osobní půtky s kolegy zapomněl na toto své poslání. Dokonce v rozporu se zákonem nedal důchodcům ani fu ušňupanou a žebráckou valorizaci penzí, na níž měli doposud zákonný nárok. O tom, co se děje s invalidy, netřeba hovořit. Tam situace hraničí s vládní bezohledností. Stačilo zabývat se jejich problémy místo eskalovat nekonečné půtky se svými virtuálními protivníky. Ono například to, že nechtějí někteří členové ODS hlasovat pro levicové zvýšení daní není z hlediska pravicové politiky nic špatného, tím více odpadlického. Odpadlíkem je v tomto případě premiér, který ve volbách sliboval, že jako pravičák nikdy toto neprovede. On se zprotivil Modré šanci, nikoliv oni. Premiér, který se 118člennou podporou vlády v Parlamentu neprosadí nic z pravicového projektu své strany, dokonce ani vládou již schválené církevní restituce, a jen stále paranoicky bojuje s větrnými mlýny, to opravdu je světový unikát.>>>
Blahopřání Akce D.O.S.T. Ladislavu Kuberovi
Michal Semín, Petr Bahník, předseda a místopředseda Akce D.O.S.T.
Vážený pane senátore,
jsme rádi, že Vám můžeme jménem Akce D.O.S.T. co nejsrdečněji poblahopřát k Vašemu úspěchu v letošních senátních volbách. Zúročuje se tím Vaše dlouhodobá věrnost autenticky pravicové politice a s ní spojená odvaha čelit lacinému sociálnímu populismu i diktátu politické korektnosti. V době, kdy složitá hospodářská situace, a z ní plynoucí obavy veřejnosti, nahrávají levicové propagandě i nebezpečným „vizionářům„ hledajícím alternativy vůči platnému společenskému řádu, podpořili Vaši voliči hodnoty stability, prosperity a svobody. Přejeme Vám dostatek potřebných sil a mnoho dalších osobních a politických úspěchů.
Hlavní myšlenky čtyř kandidátú na post presidenta
Václav Lamr
Na základě poslechu rozhovorů čtyř presidenských kandidátů na "Prezidentských hovorech" pořádaných Akcí D.O.S.T. jsem se snažil vystihnout do formy jednoduchého sloganu či aforismu jejich hlavní myšlenky, vzkazy voličům. Představte si je jako heslo, slogan, který vede k přemýšlení lidi na ulicích. Hlavní théma rozhovorů s kandidáty byla suverenita státu. Mne oslovily zejména následující myšlenky. Doufám, že osloví i Vás. Zprava na snímku:
LADISLAV JAKL: Dobro nevytvoříme zákazem zla, ale zodpovědým jednáním. Politika není o moci a o penězích, ale o vztahu člověka ke státu.
JANA BOBOŠÍKOVÁ: Suvereninta je schopnost státu rozhodovat o sobě.
PŘEMYSL SOBOTKA: Zabraňte snižování naší suverenity. Naše suverenita má přednost před EU a eurem.
JIŘÍ KARAS: Nestačí informace oa vzdělání jestliže stát moálku vyhání.Nestačí vzdělání a informace, když chybí mreavnost a poctivá práce. Žádnou konfrontaci , ale větší pomoc občanům. (Tedy nejen ve vztahu k Bělorusku, ale i v našem prostředí.) Za sebe dodávám: KŘÍŽE ZE ŠKOL? MŘÍŽE DO ŠKOL. KONEC VLÁDY? KONEC MRAVNÍ VADY !! OVCE? NÉ! ALE OBČANÉ.
Prosíme, vytiskněte si petiční arch: http://www.svobodni.cz/files/docs/petice-jakl.pdf, zajistěte podpisy lidí ve svém okolí a pak ho pošlete na adresu Svobodných uvedenou na archu. Pokusme se každý za sebe nasbírat co nejvíc podpisů.
Hlavní myšlenky čtyř kandidátú na post presidenta
Václav Lamr
LADISLAV JAKL: Dobro nevytvoříme zákazem zla, ale zodpovědým jednáním. Politika není o moci a o penězích, ale o vztahu člověka ke státu.
JANA BOBOŠÍKOVÁ: Suvereninta je schopnost státu rozhodovat o sobě.
PŘEMYSL SOBOTKA: Zabraňte snižování naší suverenity. Naše suverenita má přednost před EU a eurem.
JIŘÍ KARAS: Nestačí informace oa vzdělání jestliže stát moálku vyhání.Nestačí vzdělání a informace, když chybí mreavnost a poctivá práce. Žádnou konfrontaci , ale větší pomoc občanům. (Tedy nejen ve vztahu k Bělorusku, ale i v našem prostředí.) Za sebe dodávám: KŘÍŽE ZE ŠKOL? MŘÍŽE DO ŠKOL. KONEC VLÁDY? KONEC MRAVNÍ VADY !! OVCE? NÉ! ALE OBČANÉ.
Klaus na Hrad
Martin Stín
Dne 4. září 2012 vyzval spolek Šalamoun otevřeným dopisem současného prezidenta republiky pana Václava Klause, aby se pokusil o znovuzvolení v přímé volbě. Vedly jej k tomu rozpaky nad složením souboru zájemců o zařazení do posloupnosti následníků po Tomáši G. Masarykovi, v kterém se dle názoru vyzyvatelů zatím nevyskytuje nikdo, kdo by překonal Václava Klause jako politického profesionála. Je také třeba počítat s tím, že během prvního mandátu prezidenta, zvoleného v přímé volbě, se budou dolaďovat vztahy mezi prezidentem a ostatními orgány státu, možná budou nutné úpravy Ústavy ČR. Související jednání budou klást velké nároky na zkušenost, rozvážlivost a vyjednávačskou dovednost prezidenta. A zejména těmto nárokům Václav Klaus vyhovuje více než kdo jiný. Oslovený se dosud k dopisu nevyjádřil. Vyzyvatelé si jsou vědomi, že podle Ústavy ČR se může občan ČR stát prezidentem republiky jen dvakrát po sobě. Namítají však, že toto omezení se vztahuje na nepřímou volbu prezidenta, zatímco v přímé volbě by se Václav Klaus ucházel poprvé. Dále upozorňují, že zmíněné ustanovení je v rozporu se zásadou, že občané mají rovné právo ucházet se a být voleni do funkcí ve veřejné správě. Trváním na omezení dvěma mandáty by byl současný prezident vyloučen jako jediný z občanů republiky z práva ucházet se o zvolení. Posléze vyzyvatelé odkazují na příklady z minulosti: Tomáš G. Masaryk byl zvolen čtyřikrát. Výsledek přímé volby prezidenta by nezpochybnitelným způsobem prokázal, který z výše uvedených názorových postojů je směrodatnější jako informace o vztahu národa k Václavu Klausovi. Jeho případné zvolení by bylo nejlepší odpovědí na všechny nenávistné projevy.>>>
Pane prezidente, zachraňte naší vlast a uposlechněte prosím moudrého Šalamouna – redakce
Zničí Nečas ODS? aneb S Nečasem na konečnou
Petr Štěpánek, místopředsedou ODS v Královéhradeckém kraji
Za dob Václava Klause se o ODS říkalo, že je to strana jednoho muže. Václav Klaus samozřejmě byl a je dominantní osobnost, nicméně pamětníci si jistě vzpomenou, jak neúnavně objížděl republiku, setkával se s občany i členy vlastní strany a každou chvíli vytahoval notes, do které si dělal poznámky. Není mi známo, že by Petr Nečas měl podobný notes, a i kdyby měl, nebyl by mu asi nic platný, protože mezi lidi moc nepřijde. Jestli někdy byla ODS stranou jednoho muže, který se o ničem neradí ani s členskou základnou své vlastní strany, ani s vlastním poslaneckým klubem, tak je to právě teď. Ostatně Nečasovo svolání volebního kongresu v šibeničním termínu, kdy se žádná seriozní diskuse o personálních ani programových otázkách prostě nedá stihnout, mluví za všechno. Mirek Topolánek, ať byl, jaký byl, ale měl respekt u svých ministrů i koaličních partnerů. Za Nečase je to s respektem jinak. Nečas řekne rezolutní ne, bouchne do stolu, a pak se pod ten stůl schová, slevuje a slevuje, až dělá pravý opak. Kurs určuje Topka, ODS platí účet. Petr Nečas byl dobrým místopředsedou ODS za Klause i za Topolánka. Jenže ona, bohužel, platí teze, kterou nedávno na facebooku připomněl Tomáš Cikrt: To, že byl někdo dobrou dvojkou či trojkou, ještě neznamená, že bude dobrou jedničkou. Každý zkrátka někde máme strop svých možností. Nyní ODS na čele s Petrem Nečasem na celé čáře projela krajské i senátní volby. Pan předseda už také odhalil jednoho z viníků: jsou jím rebelové a jimi způsobená nejednota. Prý se musíme semknout. Okolo Nečase? Na cestu na konečnou? Jsem zakládající člen ODS. Proč mám neodbytný pocit, že si ze mě někdo dělá srandu?>>>
Levicovým intelektuálům se podařilo vyrobit bumerang na sebe samé
Ivana Haslingerová
Po vítězství komunistů v krajských volbách se politologové, komentátoři i politici zamýšlejí, proč se tak stalo. Dospívají vesměs k povrchnímu závěru, že je to díky lenosti a nezájmu pravicových voličů, kteří nešli k volbám. Nikde není ale slyšet skutečný důvod, kterým je obrovské zklamání a deziluze těchto občanů a především chybí rozbor toho, kde se tato deziuluze a zklamání vzalo, co je jeho opravdovou příčinou. I když jsem jen fyzik a nikoliv politolog, dovoluji si napsat, že důvodem této deziuluze je nepřetržité štvaní levicových intelektuálů v čele s Putnami, Macháčky, Vieweghy, Stránskými, Hnízdily, Chytilovými, Svěráky a dalšími, kteří tak dlouho a místy přímo nechutně a uboze štvali v jimi ovládaných médiích občany proti někdejší vlajkové lodi pravice, straně ODS. Ta totiž stála v cestě jejich nesplnitelnému snu jejich duchovní modly Václava Havla o třetí cestě k socialismu s lidskou tváří. Stranu načas odstranili, ale sen jejich duchovního vůdce se nenaplnil. Místo socialismu s lidskou tváří byl nastolen opět jistý druh totalitárního socialismu. On totiž socialistický systém je nenapravitelný a žádnou lidskou tvář nemá a nikdy mít nebude. Pohřbili tak proto nejen jimi tak nenáviděný kapitalismus, ale ironií osudu i svůj vlastní naivní sen o cestě k socialismu s lidskou tváří, čímž vydláždili komunistům cestu k moci. Tak dlouho totiž tito fanatičtí snílkové přesvědčovali občany za skryté podpory socialistů a tichého smíchu komunistů o svém neuskutečnitelném snu – životě v socialismu s lidskou tváří, v němž nebudou zlé strany, ale pouze čestné NGO organizace, tak dlouho štvali proti všem a všemu, co po listopadu nastalo - kapitalismu, tržní ekonomice a především svobodě člověka, až se jim konečně podařilo opět vrátit kormidlo dějin před Listopad do socialismu totalitárního. Havlovským levicovým intelektuálům se tak za za pomoci neschopných poklausovských pohrobků ODS podařilo uvést do čela představitele zločinného a zavrženíhodného režimu, kteří jen z povzdálí s úsměvem sledovali činnost těchto levicových zaslepenců a pravicových ekonomicky naprosto nevzdělaných klientelistů a moralistů. Díky nim nakonec uvedou komunisté zase naší zemi do pořádku podle svého gusta. Do pořádku, který se bude zajídat nejen pravicově cítícím občanům, ale nakonec i jim samotným. Kdyby to nebyla taková tragédie pro nás všechny, tak by se tomu člověk musel zasmát, jak se jim jejich úsilí vrátilo jako děsivý, hrůzný a strašlivý bumerang. Jak pohřbili své vlastní dílo, Listopadovou revoluci.>>>
Senátor Kubera vysvětlil vládě co znamená využití Lafferovy křivky
IVANA HASLINGEROVÁ
"Nedáváme občanům nic zadarmo, v daních si platí vše, co pro ně děláme!" Jaroslav Kubera
V nejkrásnějším sále Senátu Parlamentu ČR, v Sále rytířském, proběhl pod patronací prvního místopředsedy Přemysla Sobotky v pořadí již 7. ročník udílení antibyrokratické "Ceny Michala Tošovského za antibyrokracii", kterou každoročně udílí sdružení europoslance Edvarda Kožušníka "EFEKTIVNÍ STÁT- eStat.cz". Cena nese jméno tragicky zesnulého bojovníka s byrokracií a spoluzakladatele sdružení eStat Michala Tošovského, který i přes velmi náhlý odchod ve věku nedožitých 55 let, stačil po sobě zanechat mnoho odkazů ve formě velkého množství různorodých textových materiálů, které všechny měly společné, kritiku byrokractického přístupu k řízení. V posledním roce svého života pracoval pod hlavičkou eStat.cz na tzv. Antibyrokratické reformě. Tragická smrt mu nedovolila práci osobně dokončit, ale jeho dokaz nezanikl. Vychoval si zdárné pokračovatele, kteří jeho Antibyrokratickou reformu v čele s předsedou eStatu Edvardem Kožušníkem uvádějí do života. V rámci uctění památky tragicky zesnulého svého spoluzakladatele se jeho následovníci rozhodli udělovat každoročně pro významnou antibyrokratickou osobnost a antibyrokratický počin "Cenu Michala Tošovského za antibyrokracii". Historicky první cena byla udělena v roce 2006 prezidentu Václavu Klausovi za to, že jako premiér inicioval vytvoření komise pro odstraňování byrokratické zátěže občanů a podnikatelů a sám se jejími pokyny ve Strakově akademii řídil. V předchozích ročnících ji obdrželi například velký kritik unijního administrativního aparátu belgický europoslanec Derk-Jan Eppink nebo irští odpůrci lisabonské smlouvy v osobě jejich lídra Declana Ganleyho. Letos byli na ocenění nominováni britský premiér David Cameron, Petr Nečas, bývalý předseda španělské vlády José María Aznar , Jaromír Drábek, Václav Rambousek za svou knihu Všežravý stát a tradičně senátor ODS a teplický primátor Jaroslav Kubera, který se řadí mezi nesmiřitelné kritiky byrokracie od komunální úrovně po evropskou. Nakonce zvítězil Jaroslav Kubera, který byl na ocenění nominován za svůj boj proti bujení byrokratické mašinérie, omezování práv občanů ve prospěch státu a regulování mezilidských vztahů. A to ne za pouhý slovní boj, ale za to, že v jím řízeném městě uvádí své názory vítězně do praxe.>>>
Ostuda ve středu Evropy
Milan Knížák
V naši zemi opět zvítězili levičáci. Asi jsme už příliš bohatí na to, aby mohli začít zemi ožebračovat. Socialisté a komunisté nic jiného neumí. Nejsou schopni vytvořit kapitál, pouze ho „spravedlivě“ zestátňovat. To se jim zatím může povést jen okrajově, ale nepochybuji, že budou vždy připraveni k takovému kroku přistoupit. Čeká nás řecká cesta a to zcela určitě odradí řadu investorů, kteří tady již investují nebo investovat chtějí, aby hledali logičtější a podnikání příznivější prostředí. Blahobyt se opravdu nedá odhlasovat, jak to velmi správně podotkl M. Kalousek. Cesta k blahobytu je obtížná a vede skrze dlouhotrvající a důslednou práci. Žádné stávky, demonstrace či parlamentní puče blahobyt nezajistí. Přiznávám, že se bojím levičáckého vedení v krajích. Tam jsou peníze přímo na dosah a je lehké je zneužít, jak nám názorně předvedl zuřivý sociální demokrat David Rath pocházející z komunistické rodiny. Dere se mi na mysl Čapkovo hodnocení prvorepublikánských sociálních demokratů: Ve dne škodil, v noci krad, sociální demokrat.
O komunistech nemusím publikovat žádný bonmot, měli jsme s nimi nedávnoou padesátiletou zkušenost za kterou mnozí zaplatili životem, jiní žalářem, další ztrátou kariéry a všichni ztrátou důstojnosti. Doufám, že se naše děti probudí z dosavadní letargie. O svojí budoucnost se musí člověk starat sám.Sen Havlistů se naplnil, třetí cesta budování komunismu otevřena
"Vážená paní redaktorko, s nevěřícným údivem jsem si přečetl dopis lékaře M.J.Stránského (páteční LN, str. 13), v němž explicitně i implicitně shrnuje dlouholeté prezidentování V.Klause. Jakkoli se snaží volit profesorské formulace, které mohou v naivním auditoriu vzbuzovat dojem nezaujatého nadhledu, a navýsost věcně pojatého úhlu pohledu, ve skutečnosti se jedná o další subversivní kopání do p. prezidenta. Není to přitom zdaleka poprvé, co se MUDr. M.J. Stránský ostře vymezuje vůči hlavě státu. Jak nahlížíte na veřejné aktivity tohoto národovce? Přeji hezký den, A.Mervart" Tolik dopis čtenáře.
Vážený pane Mervarte, lidé jako pan Stránský docílili svými aktivitami to, že tu máme opět komunisty v čele. Nesnášejí jakoukoliv pravici a Václav Klaus je její vůdčí osobností. Touží po tzv. třetí cestě k socialismu. Neustálými pomluvami a akcemi proti němu zdevastovali už nejen levicově cítící občany, ale už i pravicové politiky, kteří se začali chovat levicově. Nezbývá, než jim pogratulovat, že konečně Sarajevský atentát dospěl ke svému vyvrcholení a splnil se jejich sen. Mají zde opět svůj vysněný "komunismus s lidskou tváří". Nechápou, že komunismus je jen jeden a neopravitelný. Že jakákoliv třetí cesta nás přivede mezi země třetího světa. Je to děs. Národní tragédie. Ivana Haslingerová
Vydáváme se na hayekovskou cestu do otroctví
Ivana Haslingerová
Od roku 1989 naše republika učinila viditelný krok vpřed ohledně principů klasického liberalismu, jimiž jsou individuální svoboda, nedotknutelnost soukromého vlastnictví a svobodný trh. Liberalizace koruny v roce 1991 nastartovala tržní ekonomiku u nás. Volby 14. října 2012 ale ukázaly, že přesto stále nejde vyhlásit vítězství nad levicově a totalitně myslícími intelektuály zastávajícími ideje třetích cest k socialismu. Volby ukázaly, že klasický liberalismus prohrává v ideovém souboji s paternalismem a etatismem a že se naše země opět po dvaceti letech svobody vydává na hayekovskou „cestu do otroctví“.Volby potvrdily, že u nás nastává to, čeho se bál po druhé světové válce profesor ekonomie F. A. Hayek – ohrožení principu individuální svobody, na němž byla tehdy postavena západní civilizace, a rozšiřování se levicového totalitarismu. Volby potvrdily, že naší společnosti bude opět vévodit největší hrozba svobodné společnosti – totalitární socialismus, u nás zkráceně nazývaný komunismem. prezidenta Václava Klause, která pronesl na nedávném zahájení zasedání Montpelerinské společnosti*): Ano, svět, ve kterém žijeme, je pro mnohé velkým zklamáním. Před dvaceti lety se nám zdálo, že přímo před našima očima se odehrává dalekosáhlý posun od totality ke svobodě, od státního řízení ekonomiky k moderní ekonomice tržní. Povrchnost a podpásovat veřejného diskurzu levicových intelektuálů dosáhla svého cíle. Tito fanatičtí klausofobové vykopali hrob svobodě a demokracii, aniž si ve své zaslepenosti uvědomili, že si ho kopají i pro sebe. Tak dlouho podrývali vše, co bylo po revoluci dosaženo, tak dlouho útočili nehoráznými pomluvami na pravicové a slušné politiky, až jejich pomluvám podlehli nejen běžní občané, ale dokonce i představitelé pravicových stran, kteří se začali chovat levicově.>>>
Degradace Nobelovy ceny
Ivana Haslingerová
"Dobrý den, žasnu nad tím udělením Nobelovy ceny EU. Elitáři dovedli své úsilí do grotesktní absurdity. Není to samohana elitářů? Jinak mě také pobavil ten "neviditelný prezident EU", který v reakci na udělení prohlásil: "Mír jsme nastolili díky Evropské únii. Evropská únie je největším mírotvůrcem v historii". Jeho vyjádření jsem si přečetl raději třikrát (vytřel mi tím zrak), stojí v dopise pana Lokotky.
Vážený pane Lokotko, projekt EU, jak se zvrhl poslední léta natolik, že je katastrofou nejen pro ČR, ale pro celý kontinent. Třetí světové válce zamezil především objev atomové a vodíkové zbraně. Jen tím si supervelmoci uvědomily, že tato válka by znamenala zánik celé planety. A bylo to právě masivní atomové zbrojení, které způsobilo, že se války, pokud vznikly, odehrávaly jen lokálně a vždy mimo Evropu. Svůj význam měl také Marschallův plán, poté smlouva o omezení atomových zbraní mezi Ruskem (důsledek toho výše) a USA a zejména oslabení a nakonec pád komunistických totalit. Nastalo To, že si to bruselští politici přivlastnili za své dílo, to je pokrytectví, protože mnoho desítek let neexistovala po válce EU, ale EHS. To bylo něco úplně jiného a hodno obdivu. Co s ním bruselští byrokrati udělali pak, o tom raději pomlčet. Nehledě k tomu, že Nobelova cena byla vždy chápána jako cena osobností, ne organizací. To už je úplná degradace ceny samotné.
Petr Nečas pohrdá členskou základnou ODS
Petr Štěpánek, místopředseda ODS v Královéhradeckém kraji
Kongres, sjezd či výroční konference jsou pro politické strany nejdůležitější událostí roku. Mají-li mít smysl, vyžadují jistou přípravu. A také čas na diskusi. Nejen v samotném průběhu, nýbrž i v období předcházejícím samotnému sněmování. V případě ODS se před kongresem musí v jednotlivých oblastech (okresech) nejprve sejít oblastní rady, které stanoví termín oblastních sněmů a klíč volby delegátů v místních sdruženích. Následně proběhnou místní sněmy (na úrovni obcí), pak oblastní sněmy (okresy) a regionální sněmy (kraje). Na jednotlivých úrovních se tahle předkongresová mašinerie dotýká desítek a stovek lidí, kteří tomu musí uzpůsobit svůj program. V ideálním případě to vyžaduje několik měsíců. Nepochybně také proto, že je vhodné a potřebné, aby se různé místní, oblastní i regionální sněmy nekonaly ve stejný den, aby se vyšší funkcionáři mohli přijít zodpovídat na co nejvíce míst. A co aktuálně udělal předseda ODS Petr Nečas? Volební kongres svolal v šibeničním termínu, kdy na přípravu ponechal ani ne tři týdny, přičemž do toho všeho ještě běží volby, na třetině území dokonce po dva víkendy. Zbláznil se ten Nečas? Existuje jakýkoli objektivní důvod k takovému spěchu, odůvodnitelnému snad pouze v případě kongresu mimořádného? Samozřejmě, že ne! Dokonce je to přesně naopak. Nečas a spol. dostali na posledním kongresu nadstandardní půlrok funkčního období navíc. Důvod, proč Nečas tak kvaltuje, je čistě jeho osobní. Svým kritikům a rivalům nechce ponechat čas, aby se zformovali. Z krátkodobého čistě machiavelistického pohledu je to strategie možná účinná, z dlouhodobého ovšem smrtící. Smrtící pro Nečase i ODS. Vítězit se má ve férové soutěži, nikoli znásilněním pravidel. Je mi líto, ale Nečasův postup se nedá interpretovat jinak, než že předseda ODS pohrdá vlastní členskou základnou. Jak se k Nečasově podpásovce postaví Výkonná rada ODS jako nejvyšší orgán mezi kongresy?
Zoufalý člověk dělá zoufalé činy. Frustrovaný volič šokuje…
Břetislav Olšer
Zoufalý člověk dělá zoufalé činy. Frustrovaný volič šokuje. Ani "praktikující voliči" zkrátka nejsou blbci. Tak by se dala charakterizovat volební situace právě ukončených komunálních i senátních voleb v Česku. Voliči jasně ukázali, že jim jde zhůvěřilá politika na nervy, resp. ani ne tak politika, jako politici. A ukázali to též tím, že skoro hrůzné dvě třetiny z nich na volby prostě z vysoka... Předcházející období hrálo prim v heslech týkajících se boje proti korupci. Ještě nikdy se nestalo slovo korupce tak frekventovaným. Ještě nikdy ale se zároveň korupce tolik nerozbujela. A pohár trpělivosti voličstva přetekl. Skepse, všeobecná otrávenost a zlost na politiky, že si z nás bez skrupulí dělají veřejně tupce a hlupáky. Když Pánbůh dopustí, občas i sekera spustí... Voliči rozhodli pro pomstu proti OSD, TOP 09 a VV, resp. LIDEM. Proč? Jelikož vytvořily atmosféru destrukce a korupčního prostředí. Nikdy se nekradlo víc, než za pravicových vlád. Kam se hrabou komunisté se svými směšnými nakradenými miliony. Nikdy nebylo v parlamentu tolik demokratické arogance a sprostot jako v předcházejícím období. Navíc okořeněných slovními trapasy jako „osvětimská lež, Es kommt der Tag, noc dlouhých nožů a dalších, o vztyčených prostředníčcích ani nemluvě. K tuctu se už blíží počet politiků vydaných Sněmovnou k trestnímu stíhání. A především nikdy nebylo tolik kolosální drzosti jako nyní; Nečas vyhodil ministra Pospíšila na hodinu z vlády a teď se chlubí, že nebýt toho, nebyl by v Plzni Pospíšil tak populární, až se Plzeňsko stalo jediným vítězným modrým krajem na rudo-oranžové mapě Česka. Černý humor... Oranžové tsunami z minulých voleb se sice nekonalo, ale jen proto, že se změnilo v rudě-oranžové zemětřesení, jinak to ani nemohlo dopadnout.>>>
Svatý Václave, uchovej nás při zdravém rozumu!
Michal Semín, předseda Akce D.O.S.T.
Úvaha Martina C. Putny („Svatý Václave, vyžeň fašisty“, Orientace, 29. 9.) o údajné renesanci českého předválečného fašismu v souvislosti s postoji a počínáním prezidenta Klause či Akce D.O.S.T. Jednu obavu však s Putnou sdílím, a tou je obava z nástupu ideologií, zotročujících člověka a navracející naši společnost na cestu k totalitarismu. Diametrálně se však rozcházíme v jejich identifikaci. V roce 2007, kdy vznikal základní manifest Akce D.O.S.T., se rozhodovalo o dvou důležitých politických otázkách, jejichž řešení předznamenávalo budoucí vývoj české společnosti. V Evropské unii se přijímala Lisabonská smlouva, posilující centralizační tendence na nadnárodní úrovni a v českém politickém ringu se projednával antidiskriminační zákon, jehož původní verze by fakticky znemožňovala veřejnou diskusi o některých široce rozšířených společenských jevech a morálních postojích. Uznávám rodinu založenou na manželském svazku muže a ženy za základní výraz lidské sounáležitosti a odmítám snahy o její demontáž. Uznávám výsostné právo rodičů na hodnotovou výchovu potomků v souladu s přirozenými mravními normami a odmítám snahy o ideologizaci školních výchovně-vzdělávacích programů.Uznávám hodnotu právního státu a principu presumpce neviny a odmítám jakékoli pokusy o porušení tohoto principu i snahy vnést do české legislativy vágní, právně irelevantní termíny, např. „extremismus“. Uznávám hodnotu národa a vlasti jako konstitutivní prvek utváření lidské osobnosti a odmítám se rozplynout v tavicím kotlíku vykořeněného kosmopolitismu. Uznávám hodnotu autentického náboženství a odmítám jeho řízené odstraňování z veřejného života, ale také jeho zneužívání pro nenáboženské cíle. Uznávám západní, anticko-křesťanské kořeny naší tradiční kultury a odmítám její účelové „úpravy“ v duchu tzv. politické korektnosti. Uznávám relativní hodnotu různých lidských kultur a odmítám snahy o jejich umělou nivelizaci za účelem utvoření jediného multikulturního „světového názoru“. Martin Putna se nemýlí, když píše, že stojíme na prahu éry nového fašismu, který uvedené názory, zastávané konzervativní částí společnosti, vylučuje z veřejné diskuse a usiluje o jejich kriminalizaci. Proto stejně jako Putna, i já poněkud modifikovaně volám: Svatý Václave, zažeň fašisty a uchovej nás při zdravém rozumu!
Ptejte se Přemysla Sobotky online na novém webu
Jiří Sochor
Přemysl Sobotka, kandidát ODS na prezidenta České republiky a první místopředseda Senátu, spustil své nové internetové stránky. Ty se věnují především jeho kandidatuře v lednových prezidentských volbách. Součástí stránek je i prostor pro diskusi nad tématy prezidentských voleb. Každý návštěvník se může na adrese www.premyslsobotka.cz/zeptejte-se Přemysla Sobotky zeptat na jeho názory na českou politiku. „Slibuji, že všem korektním návštěvníkům, kteří se zdrží vulgarismů, rád odpovím. To jsem ostatně dělal i vždy dřív,“ říká Přemysl Sobotka. „Česká republika je hrdá země uprostřed Evropy. Jsme země, která se může právem pyšnit svou historií i současností. Pokud budu zvolen prezidentem, budu o dobrou pověst České republiky pečovat s tou nejvyšší úctou. Jako konzervativní politik chci všechny občany stmelovat, ne rozdělovat“ Nové internetové stránky Přemysla Sobotky www.premyslsobotka.cz odrážejí základní hodnoty, ke kterým se hlásí – hrdost na svou vlast a pokoru k roli prezidenta v České republice. Jsou ztvárněné v decentní kombinaci modré, bílé a červené barvy. Stejná tématika i zpracování bude provázet informace o kandidatuře Přemysla Sobotky až do prezidentských voleb v lednu příštího roku.
Proč dostane ODS výprask
Pavel Kovařík, řadový člen ODS ve Znojmě
Občanská demokratická strana dělá všechno pro to, aby krajské volby projela na plné čáře. Nechci teď vůbec mudrovat o rozkládající se vládě, skandálech či rebelujících poslancích. ODS podle všeho ztratila pud sebezáchovy a vedení strany jsou volby do krajských zastupitelstev nejspíš jedno.Základní problém vidím v tom, že ODS rezignovala na svou členskou základnu. Jak jinak si vysvětlit, že z ODS odcházejí dlouholetí a zasloužení členové? Právě ti se na komunální úrovni angažovali už od dob jejího vzniku a spoluvytvářeli hodnoty, ze kterých těží dodnes celá politická scéna. Právě tito členové jsou základním pilířem strany a živou vodou volených funkcionářů na celostátní i krajské úrovni. Přesto se od nich vedení ODS, tedy její vrcholoví představitelé, odvrací. Stačí se zamyslet, jak se ODS odvrací od svých tradičních hodnot, jak se odklání od svého programu. Hlavně se ale zabývá sama sebou. Řeší mocenské boje mezi vlivovými skupinami a uniká jí, že přichází o členy i příznivce. Skoro mě až napadá otázka, zda ten nadcházející výprask není účelem, aby po prohraných volbách mohla přijít nová vedoucí klika s heslem "já to říkal". Co pro to ale dělá? Proč ODS místo kampaně pořádá šarádu v podobě série zábavných odpolední pro děti? A co už vůbec nechápu, proč si na tyto akce zve jako celebritu Kateřinu Neumannovou, která se přes všechny své kvality stala symbolem zkrachovalého libereckého MS v lyžování. ? Aby měli voliči šanci vybrat si alternativu k současné oranžové demagogii a zadlužování v podání samozvaných gubernátorů neomezeně vládnoucích na krajích? Pokud se vedení ODS nezačne soustředit na to podstatné, tedy na dělání politiky, realizaci svého programu a hlavně nezačne mluvit s lidmi, přijde nejen o voliče, ale také o své členy.>>>
O opoziční smlouvě jinak
Václav Žák
Byla „opoziční smlouva“ politickým neštěstím a zdrojem dnešní korupce? Jde o léta 1998-2002, kdy byl premiérem menšinové vlády Miloš Zeman. Prý došlo k vyřazení kontrolní funkce opozice, k bezostyšnému rozdělení moci ve státě a k systematické korupci, jejíž důsledky neseme do dnešních dnů...
Existuje celá řada komentátorů, kteří jsou o pravdivosti takového hodnocení přesvědčeni. Přitom jde o jeden z polistopadových mýtů, bohužel s kočičím životem. V roce 1998 se konaly předčasné volby, které sice vyhrála ČSSD, ale ODS, KDU-ČSL a Unie svobody měly 102, sociální demokracie a KSČM 98 křesel. Prezident Havel chtěl pravicovou vládu, ale bez Klause jako premiéra. Když ODS dala nedvojznačně najevo, že to je pro ni nepřijatelná varianta, začal prosazovat koalici ČSSD, US a KDU-ČSL s Luxem jako premiérem. Havel se tím pouze postaral o výrazný společný zájem Klause i Zemana. Ti se rychle dohodli bez Havla a ČSSD sestavila jednobarevnou menšinovou vládu a ODS ji tolerovala. Vypadalo to nadějně: Klaus mobilizoval proti návratu socialismu. Menší politické strany, které se bály možné změny ústavy a volebního zákona, sáhly hodně hluboko do arzenálu politického pokrytectví. Návrh na změnu politického hřiště, který obě strany připravily, posiloval většinové prvky. U volebního zákona je posílil natolik, že na návrh prezidenta Havla Ústavní soud takto změněný volební zákon prohlásil za neústavní. Opoziční smlouva ale nelikvidovala opozici. Vždyť se menším politickým stranám otevřel nebývalý politický prostor. Jak ho prohospodařily, bylo jen jejich záležitostí. Žádná menšinová vláda přece nemůže vládnout bez podobné - psané či nepsané - smlouvy, která vymezuje její možné pole působnosti. Léta opoziční smlouvy, ve kterých došlo k privatizaci bank a k přijetí zákona o státní službě byla těmi léty, se vláda snažila korupci reálně omezit.>>>
MÁM PRÁCI PRO KUMARA
Petr Paulczynski
Samozvaný indický obhájce s nevyslovitelným jménem, etnobyznysman, se vynoří z neznáma vždy, když někde propukne krize s nepřizpůsobivými jak se eufemisticky říká romským, sociálně vyloučeným rozebíračům vlastních obydlí. A za tučný příspěvek ze státního rozpočtu nám sdělí, jak škaredě zacházíme s těmi, kteří vlastně nám vlastně nic nedělají. Jenom většinou nedělají opravdu nic, protože dávkové systémy jsou nastaveny docela štědře. Ovšem výše zmíněné nicnedělání má i svou odvrácenou stránku. Ono jde tak daleko, že zasahuje i nicnedělání v oblasti hygienických návyků. Jaký div, že se potom začne šířit úplavice, protože umýt se je asi nepředstavitelně vzdálený úkon. A tak mne napadlo, že moudrý indický guru by místo hloupých pindů do kamer všech možných štábů co se motají v Přednádražní o tom, jak ubližujeme těm hrdým Romům s velkou kulturní tradicí, mohl zahájit kursy základní hygieny, jako je používání toaletního papíru a mytí rukou. To bych viděl smysluplné. Za utržené dotace by mohl nakoupit toaleťák, mýdlo a ručníky a školit a školit a školit. A až je to naučí, mohou uspořádat zase nějaký průvod romské hrdosti.>>>
Nepodlehněme falešným vzpomínkám na komunistické "jistoty"
Ivana Haslingerová
Po internetu koluje otevřený dopis využívající chytře kauzy Promopro alias Vondra k burcování nespokojenosti našich občanů (dopis uveden na konci článku). Kdyby dorazil pouze do naší redakce, budu ho ignorovat. Protože ale putuje do všech redakcí, nelze ho přejít mlčením. Je v něm totiž chytře mezi mnohými pravdami zabudováno i několik nepravd a ze zkušenosti vím, že právě toto je velmi nebezpečné. Přesně takto psali totiž velmi zkušení agenti StB. Stačí připomenout jejich film o majoru Zemanovi. A tito lidé využívají současné oprávněné nespokojenosti veřejnosti s vládou, aby mohli opět vládnout jejich přátelé. A právě v tom je nebezpečí. Ano, současná situace je velice nepříjemná, lidé cítí zákulisní jednání a neupřímnost při vyhazování oblíbených ministrů. Vláda místo toho, aby řešila životy všech, stále jen bojuje uvnitř sebe pod pláštíkem korupce. Už dva roky trvající žabomyší boje kromě zavření jednoho hejtmana a oslabení koalice ze 118 na 101 vedou vedly jen k poklesu životní úrovně občanů. To často přivádí občany až do bezvýchodných situací, takže je jasné, že jejich nespokojenost roste. Nicméně musím protestovat s větou: Lidé v roce 1989 necinkali klíči pouze kvůli špatné životní úrovni, ale především kvůli životě v nesvobodě, kvůli nespravedlnostem, které komunismus přinášel. Komunismus byl zrůdný systém. A nikdy by si ho nikdo neměl přát vrátit zpět. Není rovněž pravda, že nikdo nic nedělá a každý politik jen škodí. To, co udělal pro náš národ například Václav Klaus nastartováním ekonomické reformy, je světový unikát. Jen si představte vy, nespokojení páni podnikatelé, že by byly státem předepisované ceny, že by export vyřizoval pouze státní úřad, že by banky pracovaly s nesměnitelnou korunou, že byste mohli obchodovat jen v rámci 4 zemí RVHP. Že by byly pořadníky na mizerné škodovky a záviděli byste sousedovi, který pracoval u StB jeho malý Golf. Uznáte jistě, že život v kapitalismu a tržním hospodářství je něco úplně jiného.>>>
Přeživší holokaustu jsou pobouřeni kampaní Národních socialistů
Vážení novináři, jako přeživší holokaustu jsem pobouřena kampaní Národních socialistů a plakáty, které připomínají Adolfa Hitler a jeho NSDAP. Pokud jste novináři a máte v těle čest, musíte na historickou podobnost upozornit. S pozdravem Vaše Jana Nováková
Vážená paní Nováková, upozorňujeme na to rádi, ale asi to nebude nic platné. Jak víme z historie, kampaně Hitlera byly velmi úspěšné. Přesně věděl na jakou skupinu obyvatel zaberou a na tu chce zřejmě zapůsobit i pan Paroubek. Nezbývá než doufat, že naši občané jsou snad již z minulosti poučeni a nenechají se tak lehce ošálit. Ivana Haslingerová
J. Em. Duka: "Francouzský parlament udělal největší zákrok v historii Evropy, který způsobí její fatální krizi !"
Ivana HAslingerová
Na otázku, kde je začátek oné krize, skepse a pesimismu, který prožívá současná evropská a tzv. západní společnost, odpovídá J. Em. Dominik kardinál Duka, arcibiskup pražský, rytíř Čestné legie, že současná krize Evropy a západního světa spočívá v tom, že současní politici zakazují zákony slovo otec a matka protože, děti podle nich rodí rodič A a rodič B. „Jakmile vyslovíme první slova „Otčenáše“, musíme cítit obrovskou jistotu, víru a oporu, kterou cítí děti ve svých rodičích. Krize současné společnosti je v tom, že děti této společnosti na otázku: „Kde je tatínek?“ odpoví otázkou: „A kolikátý?“ Současné děti nemají možnost, aby v okamžiku nejistoty mohly zvolat: „Tati pomoz mi!“ Ani slovo matka jim nic neříká. Věří jen sami sobě. Průzkumy říkají, že současný mladý člověk trpí pocitem ztráty smyslu života. Proto může francouzský parlament uzákonit, že se bude do rodných listů psát místo slova matka slovo "rodič A" a místo slova otec slovo "rodič B". Jestli někdo udělal největší fatální zákrok do Evropy, pak ho udělal francouzský parlament. Kéž archanděl Gabriel, zvěstovatel nového života, je tou silou, která tuto skutečnou krizi Evropy pomůže vyřešit!“ říká s velkým rozhořčením a důrazem pan kardinál. To vše ostatní, co se v Evropě a ve světě děje, jsou podle něho pouze zdánlivé krize vyvolané nepořádky a hloupostmi. Přestože je pan kardinál nad chováním francouzkých politiků velmi pohoršen a pokládá tudo situaci za nejfatálnější krizi EU, nepodléhá jako křesťan beznaději. "Beznaděj a pesimismus jsou myšlenky pochybovače, ďábla. Andělé nám naopak sdělují, abychom si uvědomili, že my jsme ti, kdo kdysi přijali poselství dobré zvěsti od Boha a že ten nám pomůže i v současné krizi společnosti. Ne nadarmo znamená slovo Gabriel v překladu Boží síla. A tato boží síla se zjevila Izraelcům ve chvíli, kdy pro ně byla ve vyhnanství katastrofální situace po okupaci velkou světovou říší, kdy v národu kvasil duch vzpoury. Tato boží síla chce, abychom ani my nezoufali, ale uvědomili si, že jsou tu právě andělé, kteří i nám ukáží perspektivu.," věří pan kardinál a přeje sobě i nám všem:
Patologická nenávist a mediální poprava
Václav Vlk st.
Každá společnost či intelektuální skupina má tendenci nebo lépe řečeno inklinaci k tomu, aby si vytvořila "veřejného nepřítele". Z Bible jej známe jako obětního beránka, na kterého jsou nakladeny veškeré hříchy skupiny či obce. Často jde o konkrétního člověka, který bývá považován za původce všech možných příčin našich vlastních obtíží, osobních chyb či kolektivních nedostatků. Původně byla celá tato personifikace našeho selhání a přenesení viny za naše hříchy u starých Izraelitů personifikována v "obětním kozlu", na kterého byly přeneseny všechny naše hříchy a pak byl vyhnán do pouště. Vypadá to tak, zvláště po onom atentátu-neatentátu na Václava Klause, že ten byl k této roli ideově připraven pod vlivem práce velké části našich intelektuálů z takzvané "pravdy a lásky", kteří stále ovládají velkou část našich medií. Klasickým příkladem budiž časopis Respekt a Česká televize. Všechno se jim kazí. Mám-li parafrázovat Václava Havla: "Naše Unie nevzkvétá." Ideály multikulturalismu se ukázaly být pátou kolonou bojovného islamismu, genderismus lidé nevzali za svůj, homosexuály sice toleruje celá Evropa, ale jako příklad si je berou jen poněkud vyšinutí lidé, společná měna je katastrofou a tak dále a tak dále. Velká část neuspokojených intelektuálů se pak logicky spojila s "poraženými dějinami", českými komunisty. Vyšinutý jedinec Vondrouš s airsoftovou pistolí to přeci hlasitě řekl. Chtěl střelbou na Klause zasáhnout "obětního beránka", terč všech těchto neúspěšných. Dnes se boj proti "kikině" (odporný výraz vynalezený herečkou Holubovou), proti "rusofilovi" Klausovi (co by pak měl být bývalý německý kancléř Schröder, dnes vedoucí figura v Gazpromu?) změnil na boj proti podstatě demokracie a je základem mnoha intelektuálních skupin a novinářských kruhů v boji proti státu a společnosti. Stačí si zapnout televizi a otevřít noviny. Nedej pánbůh jít na levicové diskusní fóra, jako jsou třeba Novinky.cz.
Zabraňme pravdoláskovcům zneužít atentát pro nastolení třetí cesty k socialismu
Ivana Haslingerová
Útok na prezidenta v demokratické zemi nelze bagatelizovat
Jan Kubice, ministr vnitra
Incidentem při návštěvě prezidenta ČR Václava Klause v Chrastavě jsem velmi znepokojen a rozhodně toto napadení hlavy státu neberu na lehkou váhu. Policejní prezident plk. Martin Červíček mě dnes ujistil, že tento případ je důkladně prošetřován a v případě, že se prokáže selhání příslušníků Útvaru pro ochranu prezidenta ČR, vyvodí z něj patřičné důsledky. V žádném případě nechci předbíhat zavinění kohokoliv, do důkladného prošetření toto není možné. Zajištění maximální bezpečnosti hlavy státu považuji za naprosto zásadní a samozřejmé. Jedná se o útok na vrcholného představitele státu, který nelze v žádném případě bagatelizovat.
Kdo je nebezpečnější, Šiklová, nebo Filip?
Petr Štěpánek
Kdo je pro demokracii větším nebezpečím, předseda Komunistické strany Čech a Moravy Vojtěch Filip, nebo pravdoláskovní ikona Jiřina Šiklová? Pokud za hodnotící kritérium vezmete jejich výroky po chrastavském prezidentském „atentátu“, možná budete překvapeni. Komunistický předák Filip se vyjádřil vcelku jednoznačně: „KSČM se od útoku na prezidenta ČR Václava Klause naprosto distancuje. Násilí je s naší politikou neslučitelné a jakékoli činy s ním spojené, byť jen náznakem, odsuzujeme.“ Doplnila ho ještě liberecká okresní předsedkyně Lysáková: „KSČM Liberec odsuzuje jakoukoliv formu násilí, útoku pro řešení osobní životní situace. Považujeme incident v Chrastavě za naprosto nepřijatelný. Prezentovat svůj nesouhlas byť plastovou pistolí je zcela nezodpovědné, neboť mohlo dojít při řešení ochrankou či Policií ČR v davu ke skutečným tragédiím.“ Můžeme si o komunistech i jejich straně myslet cokoli – a ani autor této glosy si o nich nemyslí nic dobrého – ale v tom vyjádření není žádné ALE. Není v něm žádná relativizace typu, že ten mladý muž s pistolkou sice pochybil, ale omlouvá ho mládí, společenské poměry, osobní frustrace či cokoli jiného. To (bývalá) soudružka Šiklová, přední to protagonistka pražské levicové kavárny, za jiných okolností vždy vyznávající Pravdu a Lásku, to vzala z jiného konce. Na vině není atentátník, nýbrž Klaus! Soudružka Šiklová ho nemá ráda, skoro se odvážím napsat, neb to bude přesnější, že jej přímo bytostně – podobně jako její mnozí jiní pravdoláskovní kolegové – nenávidí. A nenávidí ho tak, jak jen celoživotní bolševici tělem a duší nenávidět dovedou. Proto relativizuje a ve jménu této relativizace vyvozuje, že vše je dovoleno. Takže až nebudete spokojeni se svým životem, nehledejte vinu na prvním místě sami u sebe, utíkejte si koupit pistoli nebo nějakou jinou zbraň a neváhejte po dotyčném, který se Vám nelíbí pálit. Vždyť jak jinak na sebe můžete upozornit. To vám vzkazuje Jiřina Šiklová, na rozdíl od Filipa oblíbená mluvící hlava hlavního proudu našich svobodných médií.>>>
Vieweghovy chrastavské výstřely
Michal Semín
V jistém smyslu lze říci, že ruku, jež zdvihla pistoli proti hlavě státu, vedli všichni, kteří v médiích a nejen tam pořádají pomlouvačné štvanice. Na knižní pulty míří kniha, jejíž název i obsah vypovídají o odporu, jenž její autor chová k současné hlavě státu. Populární romanopisec, dosahující svých úspěchů nadbíháním většinovému vkusu, se nijak netají tím, že svou knihou Mráz přichází k Hradu chce již tak dost škaredý mediální obraz Václava Klause ještě více znetvořit. Podle úryvků, publikovaných vůči prezidentovi neméně nepřátelsky naladěnou MF Dnes, lze soudit, že Václav Klaus je autorem knihy považován za patrně nejtemnější osobu polistopadové éry. Mistrovy zlostné fabulace jdou tak daleko, že jej dokonce činí vinným z vraždy. Přenesme se nyní do reálného světa. V den, kdy jsme si připomínali skutečnou vraždu, jejíž obětí byl v době, kdy se rodil český stát, jistý kníže Václav, došlo k napadení jiného Václava, stojícího v čele téhož státu v čase, kdy je vážně zpochybněna jeho svrchovanost, tímto Václavem hájená. V jistém smyslu lze říci, že ruku, jež a spolu s ním všichni, kteří v médiích a nejen tam pořádají pomlouvačné štvanice proti prezidentovi i osobám s jeho hradním působením nejvíce spjatým. Mnozí lidé se již delší dobu nespokojují s věcnou kritikou postojů a činů prezidenta republiky. Mají až nutkavou potřebu svěřovat se veřejnosti z pocitů znechucení a pohrdání. Nejen Viewegh, ale i jiné veřejně činné osoby jako
Pociťuji bezbřehé znechucení nad chováním pravdoláskařského spisovatele M. Viewegha
Ivana Haslingerová
Pan Viewegh vydal zase jednu ze svých obscénních knih. I když se člověk štítí ji alespoň dotknout, jsem nucena odpovědět na množství rozhořčených mailů a dopisů, abych snad nebyla nařčena, že s jejím textem souhlasím. Uvádím proto typický mail, na nějž odpovídám: "Vážená paní redaktorko, pociťuji bezbřehé znechucení nad chováním pravdoláskařského spisovatele M.Viewegha. Jsem v šoku, ačkoliv jsem se seznámila pouze s ukázkami jeho nové knihy. Srdečně zdraví M. Modřanská" Vážená paní Modřanská, nejste sama. Nejsem přívržencem knih pana Viewegha, zdály se mi, i ty "slušné", jaksi povrchní a plytké, ale tentokrát překročil pravidla slušnosti opravdu měrou vrchovatou. Redakce byla po vyjití této oplzlé nechutnosti zavalena protestními dopisy. Člověk žasne, kam až může klesnout člověk jen v honbě za ziskem, kam je schopen dojít jen s cílem, aby se kniha luze dobře prodala. Protože jinou hodnotu jistě nemá a jeho vyřadila navěky ze společnosti seriózních spisovatelů. Nejodpornější na knize je to, že pan Viewegh používá osvědčený přístup profesionálů státní bezpečnosti, kteří věděli velmi dobře, že stačí naprosto lživé sdělení, a již na něj masy naletí jako na dokázanou pravdu a hned se píší petice za popravy neviných. Ví, že když napíše ty nejsprostší pomluvy, pak tyto zůstanou čtenářům v hlavách, i když on nakonec zbaběle sdělí do médií, že je to jen nadsázka a fabulace. Spoléhá se totiž na to, že noblesní postižení se takové špíně nebudou soudně bránit. Blíží se prezidentské volby a sprostá slova na největšího nepřítele znovubudování socialismu u nás se budou množit. Pravdoláskaři nemohou přežít, že satanáš Klaus přežil jimi organizované Sarajevo a snaží se alespoň znepříjemnit jeho poslední měsíce v čele státu. Navíc jeho dlouholetý přítel Ladislav Jakl si dovoluje kandidovat na jeho místo. To se prostě podle nich neodpouští. Pan prezident právě před chvílí přednesl na Svatováclavské mši své poselství pro nás pro všechny s výzvou, abychom se jen tak snadno nevzdávali svých tradic a lidské slušnosti. Řiďme se jím spolu s ním. Pana Viewegha je mi v této souvislosti líto.>>>
Jako v pohádce ... bohužel té o zakletém spícím království
Danuše Herpe Jungmannová, předsedkyně - Vorsitzende, SOS for PETS, o. s., Erfurt, Německo
Tak se jeví, po dalším roce problém bratislavského útulku občanského sdružení Sloboda zvierat (SZ) versus nespokojení občané a město. Magistrát hlavního města velmi dobře ví o stížnostech a podezřeních vůči danému sdružení. Je ovšem těžké říci z jakého důvodu se dosud staví tak laxně k dané problematice. V září končí platná smlouva hlavního města s občanským sdružením Sloboda tvierat o provozování útulku. Město se v médiích opakovaně vyjádřilo, že zvažuje také možnost zřízení vlastního útulku pro zvířata. A to je zřejmě i důvod, proč začala být Svoboda zvířat opět v médiích velmi aktivní, lépe řečeno její předsedkyně paní Dugovičová, která se velmi ráda staví na odiv. Ta sice dosud nebyla schopna dát věcnou a jasnou odpověď a vysvětlení na množství konkrétních dotazů, ale od určité doby cítí vážnou potřebu naklonit si opět veřejnost na svou stranu . Televize Bratislava přinesla reportáž, ve které se paní Dugovičová vyjadřuje k výše zmíněnému zájmu hlavního města jako k věci svědčící o nedostatečné znalosti problematiky. Reagovala tak na velmi zdvořile zdůvodnění potřeby městského útulku ze strany města - a tedy, že i z kapacitních důvodů útulek Svobody zvířat není dostatečný. Je opravdu těžko rozumět tomu, proč město také odmítá nazvat věci pravým jménem. Dá se předpokládat, že každá slušná instituce by už po tolika problémech, které město se SZ absolvovalo, dokázala opravdu zaujmout razantní stanovisko, přestala se chovat za každou cenu diplomaticky a začala by už dávno jednat! Zastupuje přece obyvatele města, a to i těch nespokojených, kteří se marně již dlouhou dobu znovu a znovu snaží poukazovat na to, že se SZ asi nebude vše košér, jak se navenek prezentuje. Zachráňme Slobodu zvierat pred ňou samou!>>>
Prezident republiky podpořil svým podpisem prezidentskou kandidaturu Ladislava Jakla
Ivana Haslingerová
Prezident Václav Klaus dal svým podpisem na prezidentskou kandidátní listinu Ladislava Jakla v neděli 23. září 2012 jasně najevo, koho by si přál po svém odchodu z funkce jako svého nástupce. Ladislav Jakl tak získal podpis nejcennější. Podpis, kterým se nemůže pochlubit žádný jiný kandidát. Na dotaz, zda si s panem prezidentem prohodí po jeho vítězství místa, odpověděl, že si jeho podpisu velmi váží a v případě, že při kandidatuře na prezidenta uspěje, by si přál ho mít jako svého osobního externího poradce. Každý, kdo zná tyto dva muže blíž, ví, jaká výhra by to byla pro náš stát. Aby se ale naplnila, je pořeba sehnat ještě k deseti tisícům podpisů, které Svobodní již sehnali, dalších 40 000. Machovi Svobodní proto sbírají podpisy pro Jaklovu kandidaturu na padesáti místech v zemi. Pomáhá jim v tom i Semínova Akce D.O.S.T. Naše revue i její vydavatel Kulturní komise ČR podporuje Jaklovu kandidaturu od počátku. A to nejen proto, že bychom si jako jedni ze zakládajících členů Svobodných přáli jejich úspěch ve volbách, ale především proto, že známe Ladislava Jakla již od dob podpásového Sarajevského atentátu, kdy se postavil jako tehdejší redaktor Lidových novin na stranu Václava Klause a od té doby nikdy nezměnil své postoje. A víme, že to tehdy nebylo lehké s ohledem na to, jak štvavou kampaň v té době pravdou a láskou zmanipulovaná média vedla. Stačilo, aby vydavatel naší revue Jiří Pancíř tehdy napsal v úvodníku, snad jako první u nás, že Sarajevský atentát je "Fuj!", nenechali novináři na nás tehdy nitku dobrou. Jakla stál podobný odsuzující článek Sarajeva okamžitý vyhazov z Lidových novin.
Prosím, vytiskněte si petiční arch: http://www.svobodni.cz/files/docs/petice-jakl.pdf, zajistěte podpisy lidí ve svém okolí a pak ho pošlete na adresu uvedenou na archu. Pokusme se každý za sebe nasbírat co nejvíc podpisů.
Prezident jako tribun lidu
Zdeněk Jemelík
Čím více se blíží den přímé volby prezidenta republiky a jak se prodlužuje řada „šedých myší“, známých intrikánů, politických pidižvíků a narcistních histrionů (kromě těch všech také pár slušných lidí bez naděje na zvolení), mezi nimi i několik normalizačních komunistů, těch všech nadaných drzostí ucházet se o právo usednout do křesla, zděděného po výrazných osobnostech Tomáši G. Masarykovi, Edvardu Benešovi, Václavu Havlovi a Václavu Klausovi, tím více si uvědomuji, jakým přínosem pro národ by mohl být silný mandát prezidenta, zvoleného v přímé volbě, kdyby se dostal do dobrých rukou. Přímá volba posouvá prezidenta od krajní polohy „pokládače věnců“ do jejího opaku, osobnosti schopné působit na veřejné dění mimořádně silným vlivem. Váha jeho neformální autority mu dává možnost přiblížit se částí své činnosti úloze tribuna lidu (ve smyslu římského práva). Chci tím říci, že silný, národem přímo zvolený prezident, by mimo jiné měl být aktivním ochráncem občanů proti svévoli orgánů vymáhání práva, a měl by být k tomu vybaven účinnými nástroji k trestání pachatelů svévole či dokonce útisku a k nápravě jejich poklesků. Na rozdíl od veřejného ochránce práv, nevybaveného sankční pravomocí, a proto bezzubého, by měl disponovat správními složkami, vybavenými právem prověřovat stížnosti občanů a pravomocí kárného žalobce. Svěřil bych mu také moc nařídit revizní obnovu pravomocně ukončeného trestního řízení nebo podat stížnost pro porušení zákona. V této souvislosti by měl být společně s příslušným orgánem Senátu nositelem sdílené pravomoci jmenovat ředitele podřízených složek a jejich náměstky. Byl by dosti silnou osobností na to, aby mohl čelit pokusům o uplatnění stranickopolitických vlivů na jejich jednání a zajistit je tak proti podlehnutí pokusům o jejich podřízení nekalým soukromým zájmům.>>>
Pane prezidente pomozte zachránit naší zemi a kandidujte v přímé volbě!
John Bok, předseda Spolku ŠALAMOUN na podporu nezávislé justice v ČR
Vážený pane prezidnte z dosavadních uchazečů pouze Váš tajemník p. Ladislav Jakl má díky víceletému působení po Vašem boku jasnou představu, jak velké požadavky klade úřad prezidenta republiky na osobnost svého nositele a jak hluboko zasahuje do jeho osobního života, a byl by schopen se s nároky úřadu důstojně vypořádat. Prezidentem republiky by neměl být bývalý člen KSČ, a dlouhodobý člen už vůbec ne. Ze všech těchto důvodů Vás žádáme, abyste se rozhodl kandidovat na úřad prezidenta v přímé volbě. Na základě výsledků z celé řady průzkumů veřejného mínění, které stabilně potvrzují důvěru velké většiny občanů k Vám, předpokládáme, že Je nám známo, že podle čl.57 odst.2 Ústavy ČR „nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou“. Stejné omezení znala ovšem také prvorepubliková ústava. Přesto byl Tomáš G.Masaryk zvolen čtyřikrát, a to při nezměněném způsobu volby. Vidíme dvě možné cesty k prolomení překážky dle čl.57 odst.2 Ústavy. >>>
K výzvě spolku Šalamoun se připojuje jak Kulturně-hospodářská revue Fragmenty, tak Kulturní komise ČR, která ji vydává: "Pane prezidente, prosíme, zachraňte naší zem před návratem před listopad 1989!"
Volební šílenství začíná
Jiří Bečvář
Veselo bude celý měsíc v kotlině české. Straníci, stranice i straníččata si honí trička a k uvěření nebohému národu voličskému dávají slibů přehršle. Nicméně za člověka by měly hovořit činy, nikolivěk sliby. Volič rozumný by měl k volbám a jejich protagonistům přistupovat s notnou dávkou skepse, respektive směsi realismu, zdravého rozumu a kritičnosti. Ovšem i když se sám mezi rozumné tvory voličské počítám, nevím podle čeho svého zástupce vybrat, tedy prostřednictvím koho budu spravovat své veřejné záležitosti. Co má být tím správným vodítkem pro mé rozhodování? Může to být počet reklam na autobusech a množství billboardů, ze kterých na mě političtí koryfejové zírají na každém kroku? Nebo mám věřit jen těm, kteří mi sami oznámí, kým jsou? Či snad má být vodítkem fakt, že se objekt mé volby často producíruje na různých akcích a že mu slavnostně kopla do meruny sama Bohdalka? Pokud mne nepřesvědčí krásné reklamy, mohu zkusit štěstí se stranickým programem. Jenže i zde zakopnu o kámen úrazu – pochybnost zda sliby slibovatelů splněny budou. Staré heslo politických harcovníků „Slibem nezarmoutíš“ vždy platí na nemalou část voličstva a jeden nechce být stále za naivního blbce. Každý kandidát zařídí prakticky vše, nenašel jsem žádný recept, jak to vlastně udělá.
Metylalkohol pomyslně přiotrávil už i českou ekonomiku a svobodu
Pavel Bém
Zákaz prodeje nápojů s větším než dvacetiprocentním obsahem alkoholu není řešením tragické epidemie otrav metylalkoholem.Desítky mrtvých a mnohem více vážně postižených jsou alarmujícím selháním systému, který ale nápravu nesjedná tím, že donutí obchodníky a restauratéry zakrýt, či vyklidit police s alkoholem. A toto selhání je výsledkem laxnosti státu, který zjevně výrobu a prodej alkoholu nemá pod kontrolou, na což odborníci upozorňují už léta…
Historie nás několikrát poučila o tom, že prohibice je živnou půdou pro černý trh s alkoholem, který neprospěje ani těm, kteří ho pijí, ani národní ekonomice. Nepobaví poněkud viktoriánský přístup vlády, která patrně vstoupí do českých dějin pouze a jen tímto krokem. Petr Nečas, jako její předseda se paradoxně přiblížil k jím zavrhovanému „dalajlamismu“, jakkoli vlastně nikdo neví, co tímto novotvarem míní. Mohu jen konstatovat, že i Dalajlama, ostatně všichni buddhisté, zavrhli alkohol, ale z podstatně jiných, troufnu si říct ušlechtilejších důvodů. „Nečasismus“ je spíše obrazem populistického, rozpačitého a nejspíše neefektivního řešení problému, který už narůstá do gigantických rozměrů a pokud nebude okamžitě odhalen a odstraněn, bude mít tragické následky. Metylalkohol pomyslně přiotrávil už i českou ekonomiku a svobodu. Co však nejhůř, vybírá si daň nejvyšší – lidské životy.>>>
Tomáš Sedláček se nikdy nezpronevěřil zásadám spravedlnosti, tolerance, slušnosti, demokracie
Václav Klaus, prezident ČR
Jako přímý svědek historických události, které zásadně pozměnily vývoj naší země, generál Tomáš Sedláček dobře věděl, že největším nebezpečím pro každý národ je na své dějiny zapomenout. Celou vahou své osobnosti se zasazoval o to, aby k tomu u nás nedocházelo. Proto se osobně zúčastňoval pietních aktů, navštěvoval vojenské útvary i školy, diskutoval s odborníky i laickou veřejností. Naposledy jsem ho viděl a pozorně jsem naslouchal jeho – jako vždy velmi promyšlenému – projevu letos v červnu v Ležákách. Pevnou vůlí a odhodláním dokázal generál Sedláček vždy zůstat věrný svému přesvědčení. Nedal se zlomit těžkými zkouškami, které ho potkaly jak v době druhé světové války, tak během komunistické perzekuce. Pozval jsem pana generála na Pražský hrad před čtyřmi lety, když slavil své 90. narozeniny. Vzpomínám si, jak jsem byl překvapen jeho vitalitou, životní energií, ale také bystrostí, pohotovostí a rozhodností. Z celé jeho osobnosti byla patrná velká vnitřní síla. Dokázal být věcný a vojensky přímý, nepodléhal nostalgii a lítosti, nesnažil se věci zjednodušovat, ale viděl je reálně. Pan generál Sedláček nám bude chybět. Nejen jako voják a pamětník, ale především a hlavně jako statečný člověk, který nikdy nezapomínal na svůj domov, na svou vlast. Čest jeho památce!>>>
Mé zkušenosti s prohibicí
Tomáš Haas
Když jsem přijel do Kanady v roce 1969, platily v Ontariu "přísné" prohibiční zákony z třicátých let minulého století. Tvrdý alkohol, vína i dovážené pivo, to vše se sice prodávalo, ale nesmělo se to prodávat v obchodech s potravinami, prodávalo se výlučně jen ve státních prodejnách LCBO (Liquor Control Board of Ontario). Piva domácí se směla prodávat jen v obchodech nesoucích nápis Brewer's Retail. Alkohol se ale prodával a výběr byl pro hocha, který právě přijel z komunistického Československa, neuvěřitelný. Mělo to jen jednu chybičku: alkohol nesměl být vidět!A tak se prodejny LCBO podobaly našim tehdejším železničním stanicím s displeji jízdních řádů. V jedné stěně, obvykle naproti od vchodu, byla dvě okénka která vypadala jako pokladny na nádraží. V prodejně visela tabule s katalogy (bez obrázků) nabízeného zboží, podobná vývěskám jízdních řádů. Setříděno podle výrobce, podle druhu nápoje (miloval jsem oddělení Whisky, s jeho nabídkou všech možných skotských, irských kanadských i amerických a dokonce jihoafrických, jihoamerických a evropských kontinentálních značek). Zákazník si vzal papírek s formulářem objednávky, napsal na něj katalogové číslo žádaného nápoje, papírek odevzdal do jednoho z okének na čelní stěně, spolu s penězi v částce uvedené v katalogu, a pak už čekal na to, až reproduktor nad druhým okénkem zachrchlal číslo objednávky, k okénku přistoupil a vyfasoval hnědý papírový pytlík s toužebně očekávanou lahví.>>>
Vysoké daně zabíjejí
Václav Klaus, jr.
Že vysoké zdanění přináší do státního rozpočtu od jistého momentu méně peněz než daně nižší – je známo a historií a učebnicemi prokázáno.Například po posledním zvýšení spotřební daně z alkoholu v roce 2010 klesla výtěžnost daně o třetinu. Že vysoké daně ničí aktivitu lidí a firem, hospodářský růst, bohatství země – je triviální. Nově můžeme v posledních dnech sledovat, jak vysoké daně zabíjejí. Současná mediální metanolová hysterie, na kterou jak můry na lampu reagují naši bezkoncepční politici, tradičně nemá úroveň, míru ani srovnání. Například porovnejme počet obětí metanolu třeba s počtem sebevražd, s počtem obětí dopravních nehod, kouření či přejídání (jsme řádově někde jinde). Zakážeme zítra auta, provazy na oběšení, cigarety a bůček? Tento článek však nechci věnovat prohibici, ani ministru Hegerovi, který se v řešení problémů shlédl v přitroublém sebestředném králi z pohádky Sůl nad zlato. Chci zmínit příčinu současného stavu, a sice extrémně vysokou spotřební daň na alkohol, přičemž navazující DPH je nemalé rovněž. Na 40% litrové flašce prodávané řekněme za 300Kč tvoří daně 164 korun (114 spotřební daň, 50 DPH). To je trochu dost, že? A lidé reagují (všichni nějak): někdo pije méně, někdo si pálí švestky doma načerno, jeho kamarádi si od něj kupují, někdo si dováží alkohol z Polska. Impulsem, který tento trh roztočí – jsou vysoké daně. Normálně by totiž hnusné patoky vyráběné polokriminálními strukturami v zastrčené stodole v polonemytých barelech neměly na trhu šanci proti zavedené značce s moderním procesem a organizací výroby, reklamou, logistikou prodeje a hodným panem ředitelem. Nemohly by konkurovat kvůli technologii, logistice a objemu ani cenově. Při víc než polovičním zdanění (jako u nás) mohou a konkurují. A někdy zabíjejí.>>>
Co vyřeší prohibice?
Tomáš Haas
Prohibice zakazuje prodej legálního a státem kontrolovaného alkoholu. Prodej lihovin pančovaných metanolem je zakázán už dávno. Vláda (či lépe řečeno vlády) si s problémem neuměly poradit. Nelegální alkohol se prodával o sto šest. Teď to vláda vyřešila zákazem legálního alkoholu.Znamená to, že vláda přiznává neschopnost kontrolovat trh s alkoholem a fakticky se jeho kontroly vzdává. Vyklízí pole a chce se soustředit jen na boj s těmi, kdo trh zaplavují laciným nekvalitním a někdy i životu nebezpečným ilegálním alkoholem.Pro tento boj se vzdává podpory nejlepšího potenciálního spojence - výrobců a distributorů legálního, kvalitního alkoholu, kteří na neschopnost minulých vlád v průběhu let dopláceli milionovými ztrátami. Smrtelné pančované ilegální lihoviny nejsou jejich produktem. Prohibice neřeší problém, ale trestá ty, kdo zákony dodržovali a zavírá jejich trh, ne trh ilegální. Tomu prohibice naopak trh otevírá ještě šířeji. Původ zpráv o hromadném výskytu případů metanolových otrav napovídá, že se nevyhýbají zemím s přísnou kontrolou prodeje alkoholických nápojů."Epidemie" metanolových onemocnění a úmrtí není něčím neznámým. Uvádím jen výsledek rychlého a neúplného průzkumu případů v poslední dekádě: Norsko 2002-2004: 51 hospitalizovaných pacientů, z toho 9 smrtelných případů. Dalších 8 zemřelo mimo nemocnice. Estonsko 2005: 111 hospitalizovaných pacientů, z toho 25 smrtelných případů. Dalších 43 zemřelo mimo nemocnice. Turecko 2005: 44 hospitalizovaných pacientů, 8 smrtelných. nejsou data pro úmrtí mimo nemocnice. Tunisko 2003: 16 případů, 3 smrtelné>>>
Pokud Sněmovna neschválí církevní restituce, bude podle ÚS jednat protiústavně
Socialisté ožebračí kvůli svému volebnímu výsledku stát o 28 miliard Kč!
IVANA HASLINGEROVÁ
O tom, že ukradený majetek církvím komunistickou vládou se má v právním státě vrátit, že jsme již jediná země v EU, která za více než dvacet let od pádu komunismu nedokázala toto udělat, jsme psali již tolikrát, že mne unavuje znovu a znovu se k této otázce vracet. Přesto to musím udělat ještě nyní, protože opět levicoví politici, dokonce i přes verdikt ústavního soudu z roku 2005 (!), opět hrozí, že tolik potřebný zákon o narovnání vztahu církví se státem smetou se stolu. Prodlevu nepřijetí restitučního církevního zákona parlamentem prohlásil za protiústavní: „Pokud § 29 hovoří o církevním majetku tak, že se jedná o majetek, který přešel na stát v důsledku majetkové křivdy, je nevydání tohoto majetku církvím protiústavní a porušuje článek Listiny práv a svobod.“ Pro tento verdikt hlasovalo 9 z 15 ústavních soudců. Náboženská tolerance je totiž garantovaná v Listině lidských práv a svobod. Současný stav při absenci vypořádání se státu s církvemi, kdy stát je dominantním zdrojem příjmů církví, porušuje zákon. Přelomové bylo stanovisko pléna ÚS 1.11.2005 sjednotit povinnost zákonodárce vydat restituční zákon i pro církve. Žaloby církví byly do té doby odmítány. Parlament je podle ÚS vázán ústavou a své kompetence smí užívat jen k naplňování ústavy, ne opaku. Žalobu církve proto mají soudy považovat za restituční. ÚS dal proto obecným soudům instrukci, že nesmějí zamítat církevní žaloby a musejí o nich rozhodovat, protože Parlament nenaplnil to, co v zákoně přislíbil. Zapomínají, že již nežijeme v totalitě, ale v právním demokratickém státě, v němž se dluhy podle zákona neodpouštějí, a to i když věřitelé jsou jimi nenáviděné církve. Stát má být rád, že církve jako věřitelé jen z dobré vůle s ním dosud nevstoupily do střetu. Bez restitucí by se církve svého majetku totiž domohly soudně. Když ne u našich, tak u mezinárodních soudů. Stát by pak musel navíc zaplatit vysoké náklady na vleklá a drahá soudní řízení. A jeho odhady jsou nikoliv 75 miliard, ale 160. Dohoda se státem není milost, ale spravedlivé vyrovnání a vykročení na cestu opravdové spolupráce. Vlastnictví církví bylo oprávněné.
Americké referendum
Ondřej Zvonár
Legie zámořských novinářů, komentátorů a politických zpravodajců tento týden s očekáváním obsadily útroby kongresového centra v americké Tampě - probíhal zde tradiční, letos překvapivě střízlivý, sjezd Republikánské strany. Fakt, že do souboje s prezidentem Obamou nastupuje někdejší guvernér a těžká váha amerického byznysu Mitt Romney, se stal primárním, bohužel však žalostně dutým a simplistickým předmětem pozornosti tuzemských médií. O guvernéru Romneym, pravicové alternativě k nepořádnému marasmu Obamova prezidentství, jsou tyto volby až v poslední řadě. Zpravodajské stanice a diskusní fóra ve Spojených státech ožívají úvahami o historicitě letošních voleb - nikoliv ovšem vzhledem k rase či náboženství toho či onoho kandidáta, jak by se mohlo jevit při pohledu na titulky evropských periodik, oplývajících bulvárními a neskonale přízemními elaboracemi o Romneyho mormonismu a Obamově pigmentaci. Význam nadcházejícího klání zapouští kořeny mnohem hlouběji, konkrétně, do samotného podhoubí zámořské společnosti a ekonomiky. Prostupuje bezostyšně pod kůži uvadající velmoci, do morku kostí, odkrývajíc pravdu v celé své nahotě. Cestuje časem, jako Marty McFly, do osmnáctého století a nekompromisně soudí, zda byla dvě století americké výjimečnosti darem z nebes nebo, bohužel, chybou a omylem historie.Po dobu trvání republikánských primárek a snad i týdny před zmíněným sjezdem se zdálo očividným a zřejmým, že se listopadové volby stanou referendem o prezidentství Baracka Obamy. Ukázalo se však, že jejich poetika bude hlubší a smysl vyšší. Chystá se referendum o Americe. Donald Rumsfeld před lety starý kontinent symbolicky rozdělil na Evropu starou a Evropu novou. Snažil se tak upozornit na kontrast mezi zaprášenými a zkostnatělými strukturami západních velmocí a dynamikou rozvíjejících se východoevropanů, hledících za moře s úsměvem a optimismem. Co ovšem uniklo nejen jemu, ale drtivé většině Američanů, bylo ohromující schizma, narušující civilizované soužití jejich vlastních spoluobčanů. Spíše než dvě Evropy, žel, existují bok po boku dvě Ameriky. Nová a stará.>>>
Zákon o vztazích státu a církví nepřekročí hranici 25. února 1948
Dominik Duka, OP Mgr. Joel Ruml, Jiří Daníček
Vážený pane prezidente!
Dovolujeme si Vás oslovit jako zástupci tří velkých skupin – České biskupské konference, Ekumenické rady církví a Federace židovských obcí– které sdružují převážnou většinu věřících v této zemi.
Zákon o vypořádání majetkových vztahů mezi státem, církvemi a náboženskými společnostmi (Zákon o vztazích státu a církví) se vrací ze Senátu Parlamentu ČR do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR k hlasování, které by mohlo uvést v život při kladném výsledku léta odkládané řešení, na němž se dohodla vláda této země a všechny zúčastněné církve a náboženské společnosti. Neschválení tohoto zákona by bylo promarněním příležitosti k vzájemné dohodě patrně na řadu dalších let. Rádi bychom, abyste jako prezident České republiky po eventuálním kladném hlasování o tomto zákoně připojil svůj podpis.
Je nám známo, že tak můžete učinit jedině v případě, kdy budou vyvráceny pochybnosti . Nemůžeme v této chvíli učinit nic jiného, než Vás osobně ujistit, že z naší strany tento zákon nikdy nebude takto interpretován. Důležitým signálem k tomuto jasnému a setrvalému postoji je i prohlášení Federace židovských obcí, v němž je uvedeno, že „není považováno za nezbytné, aby se otázka arizovaného majetku (v dosavadním držení státu) řešila prostřednictvím tohoto zákona“.
V otázce záruk jste se, vážený pane prezidente, obrátil na pana předsedu vlády a jeho místopředsedy. Přesto i my považujeme za nutné učinit toto prohlášení a věříme, že Vám tímto usnadníme rozhodování v problému, který má ve společnosti velký ohlas, byť způsobený malou informovaností spoluobčanů.>>>
Ze strany církví nedojde k aktivitám, které by překročily hranici 25. února 1948
Dominik Duka, OP Mgr. Joel Ruml, Jiří Daníček
Vážený pane předsedo vlády!
V souvislosti s projednáváním zákona o vypořádání majetkových vztahů mezi státem, církvemi a náboženskými společnostmi, jehož předloha se vrací ze Senátu Parlamentu ČR do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, nám je známo z tisku, že se na Vás osobně a na místopředsedy vlády obrátil pan prezident Václav Klaus s tím, abyste se zaručili, že nebude zákonem prolomena hranice 25. února 1948.
Jsme si vědomi, že nejsme účastníky zákonodárného procesu, ani přímými oslovenými v této záležitosti. Nicméně Vás i místopředsedy vlády chceme ujistit, že ze strany církví a náboženských společností nedojde k žádným aktivitám, které by jakkoli tuto hranici v zákoně uvedenou zpochybnily.
Jasným signálem našich společných postojů, tedy České biskupské konference, Ekumenické rady církví a Federace židovských obcí, sdružujících převážnou většinu věřících v této zemi, je prohlášení Federace židovských obcí. Ta uvádí, že přestože by ve věci arizovaného majetku, který nebyl vrácen a je dosud v držení státu, považovala za především věc morálního aspektu, kdyby se o tomto majetku jednalo, v této chvíli „nepovažuje za nezbytné, aby se otázka arizovaného majetku řešila prostřednictvím tohoto zákona“.
Obavy pana prezidenta Václava Klause a jeho snahu o jasné vyjádření chápeme, protože do značné míry interpretují obavy našich spoluobčanů, kteří nejsou detailně informováni o celém problému. Právě z těchto důvodů píšeme toto ujištění o našich budoucích záměrech.
Chceme v neposlední řadě také poděkovat za vytrvalost, s níž Vaše vláda plní v otázce nalezení nových vztahů státu s církvemi a náboženskými společnostmi své programové prohlášení.>>>
BORCI NEPITE TO, BUDE VÁM BLBĚ
Petr Paulczynski
Pro vysvětlení titulku začnu známou anekdotou. Na brněnským Zelným rynku je kašna. V horkým dni se z ní chtějí napít Pražáci. Kolemjdoucí Brňák jim povídá: "borci, nepite to, bude vám blbě, chčijó do teho morgoši." Pražák typicky zpěvavě: "co říkáte?" "No nic kemo", Brňák na to. "Pi to pomalu, je to studený." Na tento fousatý vtip jsem si vzpomněl, když socani v Brně rozjeli svoji volební kampaň rozdáváním jakési blíže neurčené oranžové limonády bez udání původu. Kdyby obsahovala, určitě by se našli šťouralové, kteří by chtěli vědět, kdo za tou limčou stojí a jak byla její dodávka do Lidového domu financována. A tak raději Sociální demokracie rozdávání zrzavé oranžády na svých mítincích pozastavila. Zarážející je, že strana, která chce převzít vládní odpovědnost a na všechny otázky má tisíc správných odpovědí, ztroskotá u pitomé viněty na limonádě. Čert ale vem neoznačenou brču. Mnohem víc je mi na podělání ze způsobu, jímž oranžády začaly vést kampaň. Jako obvykle ke krajským volbám vytáhli celostátní témata coby referendum o kvalitě Nečasovy vlády. Vytloukají politický kapitál ze všeobecného rozladění a z celostátních témat aby zastřeli své průšvihy v krajích. Přece se nebudou chlubit tempem zadlužování, průšvihy v čerpání zrůdných dotací na kdejakou blbost, zanedbanými investicemi do oprav silnic či stavu veřejné dopravy. O Rathovi a dalších předražených zakázkách nemluvě. A tak se vracím na začátek, jenom to trochu zmodifikuji. Nevolte to, bude vám blbě.
Spoluzakladatel ODS: Nečas nadřadil svou kariéru nade vše
ODS se snaží nadbíhat levicovým voličům, jenže ve výsledku žádné nenaláká a přijde díky tomu i o pravicové. O krizi své strany mluví její dlouholetý člen, bývalý tiskový tajemník Václava Klause a novinář Petr Štěpánek. Pokud někdy ODS byla stranou jednoho muže, pak je to dnes, za Petra Nečase. *Co si myslíte obecně o současné ODS? Stále se rozšiřují řady těch, co ji opouštějí, protože podle nich zcela opustila své původní ideje (senátor Pakosta, poslanec Doktor, a další)? Copak Pakosta nebo Doktor, mě daleko víc mrzí odchody obyčejných řadových členů, kteří svým odchodem nepotřebují před nikým nic demonstrovat. Víte, ona i sebevětší loajalita a pochopení pro koaliční kompromisy mají své meze. Když politická strana začne porušovat ideje, se kterými stojí a padá, je to opravdu hodně špatně. *Když do čela ODS nastupoval Petr Nečas, svitla mnohým naděje na změnu, splnilo se něco z toho, nebo je P.N. v tomto ohledu zklamáním? Existuje jedna vlastnost, které si nesmírně cením. Loajalita. Jenže nelze být loajální k někomu, kdo své spolustraníky nazývá debily jen proto, že si myslí něco jiného než pan předseda. To už je prostě za hranou. ODS nikdy nebyla, dokonce ani v době největší Klausovy slávy, tak moc stranou jednoho muže, jako je teď za Petra Nečase. Všichni jsou stavěni před hotovou věc. Diskuse se nevede. Jen vyhrůžka, když to nepodpoříte, padne vláda. Můžu mít pro některé Nečasovy kompromisy i pochopení, i když jsou pro ODS programově či dokonce ideově za hranou, pro co ale pochopení nemám vůbec, je to, že Nečas předřadil sám sebe a svoje setrvání v čele ODS před všechno ostatní. Jeho personální politika je také jen o tom. Myslím si ale, že právě na to dříve či později dojede. V listopadu bude volební kongres ODS. Ne všichni srazí paty a budou jen přikyvovat. Uvidíme. Dorůstá nová generace – Kožušník, Černochová, Chalupa... >>>
Nezahazujme šanci ovlivnit vývoj státu
iVANA hASLINGEROVÁ
"Od začátku jsem vždycky volila ODS, ale kdo za ODS kandiduje na prezidenta? Pouze sebejistý pán z "Přemysloveců"... podpisovaly se archy na jeho podporu na demonstraci organizace D.O.S.T. u sv. Václava na Václavském náměstí v Praze. Kéž to vyjde a získá patřičný počet podpůrců. Sama bych nikdy žádného levičáka nevolila. Je mi tak líto té „mlčící většiny“, která zahazuje svoje šance ovlivnit vývoj u nás doma a tím i v Evropě a ve světě." Tolik z dopisu naší čtenářky paní Hallerové. Přidáváme se k jejímu přání a obracíme se proto na Vás s žádostí o pomoc při sběru podpisů pro Ladislava Jakla. Bude tak mít nárok na spoty v televizi a rozhlase, plakátovací plochy, bude zván do debat kandidátů – bude to zkrátka mimořádná příležitost seznámit veřejnost s hodnotami svobody jednotlivce a minimálního státu, ve které společně s ním věříme. Prosím, vytiskněte si petiční arch: http://www.svobodni.cz/files/docs/petice-jakl.pdf, zajistěte podpisy lidí ve svém okolí a pak ho pošlete na adresu uvedenou na archu. Pokusme se každý za sebe nasbírat co nejvíc podpisů.
Pokrytectví Západu v otázce Pussy Riot
Jaroslav Moučka
Politici, presstitutky i lidskoprávní správní aktivisté spustili unisono nad dvouletým trestem provokatérek ze skupiny Pussy Riot. Otázkou zůstává, zda má Západ jakékoli morální právo sekýrovat Rusko za odsouzení těchto mladých žen. Osobně se domnívám, že celá záležitost je jen politikum, které je používáno pro propagandistické a politické účely.
COPAK BY SE ASI DĚLO, KDYBY PODŘÍZLA MÍSTO KŘÍŽE TŘEBA MENORU?
Pussy Riot s našimi Plastic People of the Universe kulhá na všechny nohy. Plastic People byli komunistickým režimem perzekuováni z ideologických důvodů. Tvůrci jejich hudby a textů byli nekonformní ale vzdělaní lidé. Bolševik nemohl nechat bez trestu to, že skupina svým celým bytím naprosto ignorovala realitu tehdejšího Československa nebo že zpívala texty inspirované Biblí. Nemám v povědomí, že by Plastici jakýmkoli svým vystoupením či textem uráželi jakoukoli rasu, vyznání či jakoukoli menšinu. A tady se dostáváme k jádru věci. Pussy Riot své vystoupení situovaly do místa, které je pro ruské věřící posvátným a svým vystoupením i svým textem je hrubě znesvětili. Naše média otiskla jejich „modlitbu“ v nepřesné, řekl bych učesané, podobě (bylo by zajímavé zjistit proč). Jeden z veršů, který přeložila jako „Do prdele, do prdele, do prdele“ je ve správném překladu „Hovno, hovno, hovno Boží“ (Srjan, srjan, srjan Gospodina) a tento verš je přímo namířem na patriarchu. Na jiném místě jej pak nazývají čubčím synem. Západ nemá žádné morální právo míchat se do této vnitroruské záležitosti.
Ruská spravedlnost: útoky na víru jsou nepřípustné!
Ladislav Zemánek
Snad žádná zpráva mne v poslední době nepotěšila tolik jako rozsudek v kauze členek ruské feministické hudební skupiny s názvem, který se stydím vůbec uvést (Pussy Riot v překladu znamená "Číčy (Píči, Kundy), co dělají výtržnosti (nepokoje, pouliční bouře)", pozn. redakce). Už samotné jméno, jež by z logiky věci mělo co nejpřesněji uchopovat danou skutečnost, nemálo vypovídá o těchto jedincích, kteří se nezdráhají znesvětit posvátné místo své vlasti oplzlou modernistickou „modlitbou“. Snad už člověka ani nepřekvapí fotografie jedné z členek skupiny Tolokonnikovové, na které je – ač těhotná – v situaci, jíž se zde neodvažuji blíže reprodukovat. Jak vůbec mohou tvrdit, že neměly v úmyslu urazit náboženské cítění věřících. Tolokonnikovová, je studentkou filosofie na Lomonosovově univerzitě v Moskvě a spolupracuje se skupinou Vojna, jejímž členem je též její manžel. Někteří členové Vojny, která se profiluje jakožto organizace koketující s anarchismem a socialismem a jež si vytkla za cíl boj proti pravicové reakci (co jen takové výrazivo připomíná?), jsou v současnosti zadržováni policií za výtržnosti, jichž se dopustili během protiputinovských protestů.Ukazuje se, jak je těmto pokrokářům cizí, ba odporné pravoslaví, jež představuje neoddělitelnou část ruské duše, ruské tradice a historie, jakých amorálností jsou schopni ve svém boji za něco, co je protipřirozené. Nelze než souhlasit s výrokem soudu, který konstatoval, že šlo o narušení veřejného pořádku motivované náboženskou nenávistí. Cožpak je protikřesťanská kampaň v západních zemích úspěšná natolik, že už ani sami věřící nechápou, oč v tomto případě jde? Nekráčí totiž o nic míň než o znesvěcení posvátného místa, o útok na jeden z pilířů (ruské) společnosti, o součást zběsilého tažení proti „starému“ světu, světu našich vlastních předků. Proto mi na závěr nezbývá než ocenit skutečnost, že většina ruského národa dosud nezradila sebe sama, svou vlastní identitu, svou duši a že má dostatek sil vypořádat se s těmi, kteří usilují o opak!>>>
V srpnu 1968 jsem zažil skutečnou podstatu komunistického zla
Přemysl Sobotka, prezidentský kandidát ODS a 1. místopředseda Senátu
Jednadvacátý srpen 1968 vnímám jako projev totalitní moci, která problémy řeší silou, násilím. Ideologie komunismu se tehdy znovu odhalila. Šlo o moc, o převahu, o to zlikvidovat kritiky a odpůrce. Kdo tohle zlo nepochopil v padesátých letech, pochopil s příjezdem sovětské okupační armády. Touhu po svobodě a po změně válcovaly tanky. Zažili jsme podstatu zla.
Jednadvacátý srpen 1968 jsem zažil jako mladičký chirurg s třítýdenní praxí. Nastoupil jsem do Liberecké nemocnice a po třech týdnech zaučování se mi změnil svět a já prošel válečnou chirurgií. V Liberci bylo nejvíc civilních obětí z prvních okupačních dnů a my v nemocnici to zažívali na vlastní kůži. Na oddělení nám po prvních nočních zprávách o okupaci začali vozit raněné, postřelené lidi. A já zažíval na vlastní kůži to, čemu jsme nikdo z nás, když jsme se o válečné chirurgii učili na fakultě, nevěřil.
Dobrá zpráva z ruských končin
David Hibsch, předseda monarchistického občanského sdružení MONOS
Občanské sdružení Monos vyjadřuje uspokojení nad rozsudkem, který byl vynesen nad třemi členkami ruské punkové kapely Pussy Riot. Nedomnívá se, že šlo o „nevinný protest proti Putinovi“. Šlo skutečně o promyšlený projev rouhání vůči Bohu, o urážku pravoslavné církve, pravoslavných věřících, a obecně všech, kteří uznávají zásadní hodnotu křesťanství pro civilizaci. Právo „vyjádřit vlastní názor“ není takto univerzální a má své hranice, přičemž v tomto konkrétním případě byla ohavným způsobem hranice slušnosti překročena. O křesťanském milosrdenství navíc hovoří přístup samotné Ruské pravoslavné církve. Ta požádala státní orgány o udělení milosti těmto vulgárním dívkám, a žádá jen omluvu a slib, že se takových urážek vyvarují. Odsouzení Pussy Riot vítáme a rádi bychom se dočkali i spravedlivého potrestání Inny Ševčenkové, členky Ukrajinské feministické skupiny Femen. Jaká je motivace těchto politických představitelů? Nakolik plní svou povinnost sledovat ve svém konání obecné dobro a prospěch? Co udělají, až obdobnou výtržnost udělá podobná česká skupina s podobným vulgárním názvem, jejíž překlad slušný člověk raději ani nevysloví, na posvátné půdě třeba chrámu sv. Víta v Praze, k čemuž pan Schwarzenberg svým neuvěřitelným výrokem vlastně navádí?>>>
10 jistot Přemysla Sobotky
Pavel Veselý
Přemysl Sobotka zahájil debatu o přímé volbě poslanců Praha."V návaznosti na přímou volbu prezidenta chci otevřít debatu o tom, zda bychom napřímo neměli vybírat i svoje poslance," konstatoval prezidentský kandidát ODS Přemysl Sobotka při příležitosti otevření své kandidátské kanceláře. "Líbí se mi myšlenka zavést přímou volbu poslanců v jednomandátových obvodech. Poslanec by byl pod přímou demokratickou kontrolou a zodpovídal by se přímo lidem. Stejně jako prezident, po jehož přímé volbě občané dlouhé roky volali," doplnil Přemysl Sobotka, podle kterého by počet voličů ve volebním obvodě neměl přesáhnout 50 tisíc. Přímá volba zákonodárce, podobně jak ji známe ze Senátu, ruší určitou anonymitu stranických kandidátek. Zavedení přímé volby poslanců je jedním z 10 bodů základního programu s názvem "10 jistot Přemysla Sobotky", se kterým kandiduje v přímé volbě hlavy státu.
"V politice jsem se vždy snažil mluvit zřetelně a jasně, neuhýbat přímým otázkám. Proto jsem také svůj základní program formuloval jako 5 PRO a 5 PROTI. Myslím, že by lidé před volbou měli vědět, že například nepodporuji opuštění české koruny. Jako prezident nepodlehnu snahám vyměnit korunu za euro, ani za rubl. To je také vzkaz mým protikandidátům v prezidentské volbě," prohlásil Sobotka.
Přemysl Sobotka, který také představil první osobnosti českého veřejného života, které podporují jeho kandidaturu. Jsou mezi nimi Michal Lukeš, generální ředitel Národního muzea, Michal Pavlata, herec a publicista, Bára Štěpánová, herečka, Stanislav Doubrava, ředitel Naivního divadla Liberec, Zdeněk Schwarz, senátor a ředitel pražské záchranné služby, Tomáš Töpfer, senátor a herec, Pavel Müller, prezident EHAC - Evropského výboru pro leteckou záchrannou službu nebo režisér Filip Renč. Svou kandidátskou kancelář otevřel Přemysl Sobotka v Haštalské ulici v sídle Oblastního sdružení ODS Praha 1. V pracovních dnech funguje jeho horká prezidentská linka na telefonním čísle 234 707 107. Po dohodě s šéfy ODS v jednotlivých regionech bude Přemysl Sobotka pro svou kandidaturu využívat i dalších 13 kanceláří v krajských městech.>>>
Skutečný hrdina, na kterého se nezapomíná – Generálporučík František Fajtl
Mgr. Bc. Jan Kopal
Praví-li se v americkém filmu „Temný rytíř“ o filmovém Batmanovi: „Nebyl to hrdina, kterého jsme chtěli, byl to hrdina, kterého jsme potřebovali.“ Pak o legendárním stíhacím pilotovi Františku Fajtlovi (20. 8. 1912 – 4. 10. 2006) můžeme klidně bez obav říci, že byl nejen potřebným, ale i chtěným a ctěným hrdinou. S jedinou výjimkou doby, kdy zde vládl komunistický režim a bezpráví se stalo běžným stavem. Západním vojákům za jejich službu vlasti komunisté odměnili vězněním a lágry. V případě Františka Fajtla nepomohlo ani to, že počátkem roku 1944 organizoval 1. československý samostatný stíhací pluk v SSSR a v jeho čele odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povsání na letiště Zolná u Zvolena. Byl zatčen, degradován na vojína úderníka a poslán do vězení na Mírově jako nepřítel lidu, jeho rodina byla vystěhována z bytu bez náhrady. Po sedmnácti měsících byl propuštěn. Poté pracoval jako stavební dělník, skladník a nakonec jako úředník v okresním stavebním podniku v Lounech. Roku 1964 byl částečně rehabilitován, povýšen na plukovníka v záloze a 4 roky zaměstnán ve státní letecké moci. Roku 1990 byl prezidentem Václavem Havlem povýšen na generálmajora ve výslužbě a vyznamenán řádem generála M. R. Štefánika. V roce 2002 byl povýšen do nejvyšší hodnosti generálporučík. A jeho vzpomínkám na válečnou dobu: „Život válečných letců ve Velké Británii byl velice rozmanitý, bohatý na zážitky všeho druhu, ale i tvrdý. Angličané jim sice poskytovali obrovskou pomoc a pohodlí, ale vyžadovali od nich dokonalé výkony i oběti. Když zůstala Anglie proti nepříteli sama, bylo hlavně na nich, aby ji ubránili a odvrátili invazi...“>>>
„Bohorodičko, vyžeň Putina“ aneb „Běžím s hovnem proti plátnu“
Břetislav Olšer
Moskevský soud vynesl ortel nad "Číčami (kundičkami), co dělají výtržnosti (nepokoje, pouliční bouře)" – anglicky Pussy Riot. Číče dělaly výtržnosti a happeningy na ulicích, v kostelích i v hlavním moskevském pravoslavném chrámu Krista Spasitele tak dlouho, až jim to vyneslo dva roky nepodmíněně v pracovním táboru. Co by se stalo u nás, kdyby například do chrámu sv. Mikuláše, nejstaršího chrámu na Starém Městě pražském, vtrhly "Číče, co dělají výtržnosti", a před panem kardinálem Dukou a plným kostelem by tančily v maskách kankán, urážely věřící, fotily a filmovaly.Nezasahovala by policie, ochranka či hradní stráž? Nebyla by to mezinárodní ostuda? Tak mi při usínání najednou mírně šílené puberťačky zmizely a v mém pomateném snu se zjevil Michal Kocáb s černými brýlemi. Byl celý nahý, jen ve svých oblíbených ženských průsvitných nylonkách, co jsme jim říkali štrample a místem jeho vystoupení, kdy zpíval „běžím s hovnem proti plátnu a to hovno v plátno zatnu…“ byla česká pýcha - chrám svatého Víta, kde kardinál Duka právě hovořil o tom, jak se mají dát věřící do čtvrtého odboje. Skutečně jde v Rusku o "utahování šroubů"? Jo, děvčátka, což tak místo dvou let natvrdo, kamenování po íránsku. Co by asi řekla v New Yorku Amnesty International, která Pussy Riot uznala za "vězeňkyně svědomí", kdyby si spletly pravoslavný chrám a svůj happening předvedly třeba v mešitě Al Aksa v Jeruzalémě na Chrámové hoře. Místo dvou roků kriminálu by tentokrát postačilo jen ukamenování nebo proměna v sebevražedkyně - šahídy. Zuřivá lůza by je zabalila do bílého prostěradla, svázali by jim ruce i nohy a strčila je do hluboké jámy, zasypali do poloviny těla, aby byl zbytek k dispozici jejich kamenům… Ty by nesměly být ani malé, ani příliš velké. Aby smrt přicházela pomalu, bolestně, aby si chudinky za urážku vytrpěly své. Nejlíp je trefovat do hlavy, týla, nosu, do čela nebo očí…>>>
Pohrobci normalizace
Zdeněk Jemelík
Prožitek 21. srpna 1968 a toho, co následovalo, je nezapomenutelný. Spolu s matnými vzpomínkami na německou okupaci poznamenává na celý zbytek života.
Ještě za tmy mě probudilo urputné bouchání na vrata. V rozespalosti jsem nechápal, co se děje. Vybavil se mi popis zvyklostí StB při zatýkání. Ulevilo se mi, když před vraty stál jen rozčilený soused, ale i na mne se přeneslo jeho napětí, když mi oznámil, že do země vpadla vojska Varšavské smlouvy. Stalo se to, co jsme mnozí považovali za neuskutečnitelné, i když jsme viděli kolony tanků v tehdejší NDR poblíž našich hranic. Cenzura utajila obsah varování Jánose Kadára a George Marchaise Alexandru Dubčekovi. Následovaly dny plné nejistoty. Kolovaly divoké zvěsti o připravovaných deportacích nepohodlných osob na Sibiř. Generálního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka unesla sovětská vojska do Moskvy. Začala „normalizace.“ Okupační vojska se stáhla do vyhrazených prostorů. Hranice se znova uzavřela. Na stranické čistky navazovaly desetitisíce vyhazovů ze zaměstnání. Uvolněná místa ve straně, společenských organizacích a státních firmách začaly zaplňovat „šedé myši“, nevybočující z řady, zato vybavené pružnou páteří a „kačením“ žaludkem. Tito lidé přistoupili dobrovolně na službu okupačnímu režimu. Podrobili se pravidlu, že je nutné souhlasit s rozmístěním sovětských vojsk na našem území, ctít vedoucí úlohu KSČ a dělat kariéru nejlépe s rudou knížkou v kapse. Zrodila se intelektuální pseudoelita zplozenců normalizace, oproštěná od mravních a politických ideálů, uznávající hmotný prospěch a kariérní vzestup za základní životní principy. Listopadový převrat v r.1989 zboural institucionální základnu jejich existencí, čímž se stali pohrobky normalizace. Nezničil ale je samotné. Jen nepatrná část byla vyloučena z veřejného života. Většina zahodila stranické knížky a převlékla se za demokraty a div ne disidenty. Infiltrovali politické strany a mnozí se přes ně znova domohli politického vlivu. Antichartisté nestoudně mentorují chartisty, zatímco autentičtí disidenti byli vytlačeni z vlivu na veřejné dění. Někteří pohrobci normalizace změnili působiště, ale s výjimkou vyloučených věkem pokračují v nastartovaných kariérách a vede se jim skvěle. Bodrý absurdistánský národ s krátkou pamětí možná i některého z nich zvolí v přímé volbě prezidentem republiky. Normalizace neskončila, jen trochu změnila tvář a pány. „Pražské jaro“ byl jen krásný sen.>>>
Na okraj Prague Pride aneb Buzíci všech zemí, spojte se!
Petr Štěpánek
Je mi opravdu srdečně jedno, kdo komu co kam strká a zda to provozuje sám, ve dvojici či v kolektivu, s kluky, holkami či tak i tak. Jen si myslím, že stejně jako je do divadla lepší si vzít oblek než montérky, sexuální aktivity patří do soukromí a ne na ulici. Ano, může to být i jinak, však také komančové svého času lifrovali horníky do divadla ve fárákách, ale tradiční společenský úzus obvykle mívá jistou logiku. Ukazování holých zadků či prsů na veřejnosti má proto stejnou logiku jako ty montérky v divadle. Prague Pride je prý o toleranci. Opravdu? Jsou to právě protagonisté Prague Pride, kdo opakovaně projevují velkou netoleranci k jiným názorům. Celá ta slavná Prague Pride vůbec není o toleranci, nýbrž o politice a byznysu. Levicové politice a sexuálním byznysu. Hle, zde si vykračuje Paroubek (NS-LEV21) s manželkou a psíkem. Zde zase debatují Liška (Zelení) a Šiklová (Pravda a Láska). A tady se usmívá prezidentský kandidát Dienstbier (ČSSD). Proč se tu natřásají? Nadhánějí voliče a politické body. Takže ... čistá politika! Kdysi: Proletáři všech zemí, spojte se! Dnešní parafráze: Buzíci všech zemí, spojte se! Proč ale u nepokrytě levičácké agitace a sexuálního byznysu asistuje ausgerechnet primátor Svoboda? Proč právě primátor za konzervativní stranu zaštiťuje všechny ty netolerantní politické a namnoze i sexuální exhibicionisty? Televize veřejné služby by za všech okolností měla být nestranná. ČT však v této věci a priori nestranná není. Cesta do pekel obvykle bývá dlážděna dobrými úmysly. A tak i pachatelé dobra všech barev a odstínů, obvykle levicoví, náš svět pomalu, leč – obávám se – nezadržitelně posouvají k propasti, ve které kdysi skončila i mocná Říše římská. Čeští novináři slůvko pride aktivisticky překládají jako hrdost. Jenže správný překlad je spíše pýcha. Netřeba dodávat, čemu pýcha předchází.>>>
Problém nejsou církevní restituce. Problém je Nečasovo mlčení
Petr Hampl, sociolog
Za dva roky jsme od premiéra neslyšeli žádné jasné a srozumitelné stanovisko. Není divu, že podporovat takového politika je velice obtížné.
Co se stane, jestli nebudou dořešeny katolické restituce:
1) Státu zůstane ve správě majetek v hodnotě řádově sto miliard korun s nejasný právním statusem. Tento majetek nebude privatizovatelný jinak než tak, že ho koupí subjekt se sídlem na Kajmanských ostrovech s neznámými vlastníky. 2) Stát bude nadále vyplácet mzdy duchovním (nejen katolickým, ale všech církví a náboženských společností, včetně Svědků Jehovových). To pochopitelně vyžaduje směrnice, odbory na ministerstvech a další pracovní místa. 3) Bude možné bez problémů ignorovat rozsudky nejvyššího soudu.
Kdyby Petr Nečas normálně komunikoval, řekl by lidem: „Vypořádání církevních restitucí nařídil ústavní soud, takže to musíme udělat, ať chceme nebo nechceme, protože žijeme v právním státě." >>>
Akce D.O.S.T. má mimořádnou zahraniční podporu
Michal Semín, předseda Akce D.O.S.T.
ODMÍTAVÝ POSTOJ AKCE D.O.S.T. K FESTIVALU PRAGUE PRIDE A JEHO PODPOŘE ZE STRANY VELVYSLANECTVÍ USA ZÍSKAL MIMOŘÁDNOU ZAHRANIČNÍ PODPORU. Neteř Martina Luther Kinga Alveda King, bývalý guvernér státu Arkansas Mike Huckabee, bývalý vůdce většiny ve Sněmovně reprezentantů Tom DeLay, Yehuda Levin, reprezentující více jak 1200 ortodoxních rabínů a desítky představitelů prorodinných organizací z USA, Evropy a Latinské Ameriky – ti všichni připojili svůj podpis pod prohlášení, iniciované Světovým kongresem rodin, na podporu odmítavého stanoviska Akce D.O.S.T. k festivalu Prague Pride a politické záštitě domácí i zahraniční, jíž se mu neprávem dostalo. Prohlášení je primárně adresováno velvyslanci USA Normanu Eisenovi a bylo mu předáno, spolu s protestní nótou Akce D.O.S.T., v pondělí 13. 8. v 11:00 na půdě velvyslanectví USA. Jeho kopie byly předány i velvyslancům Státu Izrael (12:30) a Nizozemského království (14:00), kteří festival Prague Pride rovněž veřejně podpořili. Text prohlášení zahraničních osobností byl zaslán médiím 13. 8. v ranních hodinách a bude též vyvěšen na webové stránky Akce D.O.S.T. www.akce-dost.cz.
Primas český kardinál Dominik Duka vyzval ke čtvrtému odboji!
Událost, kterou historie Sokola nepamatuje – homilie pro všesokolský slet
Ivana HAslingerová
V letošním roce jsme si v týdenních oslavách připomněli 150 let tělovýchovné organizace Sokola. Demokratický přístup sokolů otevíral dveře všem občanům a formoval z nich opory svobodné a demokratické společnosti. Sokolové prošli proto zákazy činnosti, persekucemi, popravami a vězněními. Člověk si pokládá otázku, jak je možné, že vše toto přečkali se vztyčenými hlavami, co jim dávalo sílu v pokračování v další činnosti. Byla to především jejich vnitřní opravdová víra v zásady a principy, které hlásali. Víra v dodržování předpisů "fair play", ale především nezlomná víra ve vítězství Pravdy, Svobody a lidského Bratrství. Nebylo proto překvapením, že se jejich slavnostního průvodu Prahou účastnil člověk stejných zásad, pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka, a že v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha sloužil po jeho účastníky slavnostní mši svatou, na níž mj. "Tváří v tvář skutečnosti vás prosím, vydejte se na cestu čtvrtého odboje. Povstaňme k odporu proti malomyslnosti a lenosti. Spolu se všemi slušnými lidmi je zapotřebí říct "NE" lžím, podvodům, krádežím, hrubosti, netolerantnosti, nezájmu o druhého, nezájmu a pohrdání společností, národem i naší vlastí. Pokračujte v péči o děti a mladou generaci, která se sportem učí odvaze, trpělivosti a přátelství, bez kterých není možné vytvořit opravdové manželství, rodinné soužití. Řekněme dost budování společnosti bez domovů, obcí a státní pospolitosti!" >>>
Proč skončil proces privatizace „katastrofou“?
Bronislav Šimoník
Katastrofa, krádež století, rozkradená země, rozprodej státu, veletunel... takovéto a další vzrušené přívlastky bylo a dodnes je možné slyšet vždy, když přijde řeč na privatizační proces 90. let. Po staletí v těchto končinách řady rodin i jednotlivců, trpělivě a každodení prací budovali své jmění. Stačilo, ale jen 40 let, aby komunisté tento majetek rozvrátili, a jeho místech vybudovali naprosto nesmyslné podniky po vzoru svých sovětských soudruhů. Aby vydrancovali nerostné bohatství a vytěžili zbylý tvůrčí potenciál zdejších lidí. Zdeformovali běžné lidské hodnoty, z gaunerů, flákačů a povalečů se stali mávnutím proutku (vstupem do KSČ) hrdinové, socialistické práce především. Ti, kteří tu sůl země vlastně vytvořili skončili na šibenicích v komunistických koncentrácích a v dolech. Profesoři a doktoři zametali ulice a jejich vily obýval, teda spíše vybydloval zvlášť uvědomělý proletářský dobytek. Do toho přišel jako blesk z čistého nebe listopad 1989. Jedním z pilířů polistopadových změn byla kromě nastolení politické demokracie a tržního hospodářského mechanismu, také potřeba rychlých a rozsáhlých změn majetkové struktury dosavadního státního hospodářství. Naštěstí v atmosféře tehdejší eufórie z nabyté svobody zvítězil pragmatický a technokratický přístup nad prázdným filosofováním a právními tahanicemi. Právní systém byl bezprostředně po listopadu 89 prakticky ze 100% tvořen prověřenými nomenklaturně-StBáckými lotry. A na tyto lidi se mělo čekat až vytvoří opravdu „dokonalý“ právní rámec pro restituce a privatizace.
Pozn. redakce: Po volbách v červnu 1990 zavedla Čalfova vláda novou hospodářskou strategii, jejíž klíčové body byly liberalizace cen, liberalizace zahraničního obchodu a privatizace. Bez prvních dvou kroků by nešlo realizovat ten třetí, o němž je ve výše uvedeném článku řeč. Málokdo si uvědomuje, že reforma přeměny komunistické ekonomiky na kapitalistickou zahrnovala v sobě nejen Zákon o malé privatizaci, ale i Živnostenský zákon, Devizový zákon, Zákon o dluhopisech, Zákon o dani z příjmu, Zákon o přepočtu deviz, Zákon o státním rozpočtu. Díky ekonomickému týmu pracujícímu s buldočí úporností toto vše tehdejší ministr financí Václav Klaus realizoval během několika měsíců. Již na podzim 1990 předložil scénář ekonomické reformy Parlamentu. K prvnímu lednu 1991 byla liberalizována koruna, díky čemuž mohla začít probíhat liberalizace zahraničního obchodu. V tento den nastala skutečná změna v našem systému. Teprve po uskutečnění těchto nezbytných kroků mohl být 26.2 1991 předložen zákon o velké privatizaci, který se jmenoval "Zákon o převodu majetku státu na jiné osoby". Rychlost (devět měsíců), s jakou se vše odehrálo, byla neuvěřitelná. Mohlo při ní dojít i k některým chybám. Přesto se tyto základy přestavby ukázaly být pevné a správné a položily základ nového systému. Díky těmto změnám jsme stabilní demokracií, v níž je zaveden funkční trh. A to navzdory tomu, že cestou vpřed neboli alternativou komunismu nebyl tehdy pro některé lidi u nás kapitalismus, ale různé utopické třetí cesty. Klausova ekonomická reforma byla trnem v oku nejen reformním komunistům šedesátých let v čele se Zemanem, Komárkem, Jičínským, Vlasákem, Grégrem, Vrbou, ale i disidentům z kulturní a intelektuální sféry v čele s Havlem, Dienstbierem a Pithartem. O tom, jak neuvěřitelně a někdy přímo hulvátsky tito lidé brzdili změny, jsme psali podrobně v článku "Patnáct let od restaurace kapitalismu v ČR". Bohužel je brzdí stále, demagogicky útočí na privatizaci a na vše, co se kapitalismu týká. Odmítají smysluplnost politických stran, obhajují tzv. nepolitickou politiku a trvají na apriorním nároku intelektuálních a kulturních elit na výjimečné postavení v zemi, což není nic jiného než odmítání nastolené liberální demokracie. Přejí si prostě jiný, nový, neomarxistický kolektivismus, Václavem Klausem trefně nazývaný postdemokracie.
Svědectví komunistické zvůle, teroru a násilí na vlastním národu
Ivana Haslingerová
A navrátí se prach do země, jakž prvé byl, duch pak navrátí se k Bohu, kterýž jej dal. Kniha Kazatel, kap.12, verš 7
Úřad pro studium totalitních režimů vydal obsáhlou publikaci "Vykonané tresty smrti Československo 1918-1989". Je to kniha, kde za každým jménem popravené osoby se skrývá tragedie nejen oběti samotné, ale i mnoha jejich blízkých. Kolektivu autorů pod vedením Otakara Lišky patří dík, protože zveřejnění tohoto seznamu vyžadovalo velmi precizní a mnohdy složitý přístup k dokumentačním pramenům. Zdůvodňovací části rozsudků totiž často účelově zamlžovaly skutečnou pravdu. Ke stíhanému evidentně politickému činu se mnohdy přiřazovalo obvinění z trestného činu kriminální povahy, a naopak. Zejména v období komunismu a nacismu šlo katanům pouze o zdiskreditování existujícího odboje proti režimu v očích veřejnosti, nikoliv o spravedlnost. Odměnou tvůrcům publikace může být, že to byla práce nesmírně záslužná, protože mladší generace začíná již často tvrdit, že komunisté nebyli tak zlí, pouze po válce kdy šlo o poválečné vyrovnávání křivd a emocí došlo k přehmatům vinou některých jednotlivců (Stalina, Gottwalda), ale že komunismus jako systém za to vlastně nemohl. Věřme, že tyto naivky přesvědčí tento závažný dokument o nepopiratelném svědectví zvůle, násilí a teroru proti vlastnímu národu v zájmu udržení u moci této zvrácené ideologie kladiva a srpu. Že je přesvědčí o tom, že komunismus tak jako každý zločinný řád je nenapravitelný. A zejména, že bude varováním nejen do současnosti, ale především do budoucnosti. A také, že si současní europeisté, přející si rozpustit náš národ v kotli Evropské unie, uvědomí, jak mnoho hrdinů zaplatilo za jeho vybudování a osvobození obětí nejvyšší - svým životem. Že si uvědomí, že morální povinností nás všech je nezapomínat a chránit tento dar – samostatný stát, který pro nás naši předkové vybojovali. Že nedopustí, aby životy nespravedlivě popravených, kteří se stali obětí politického násilí a zvůle vládnoucí moci a většinou nedostali ani příležitost se hájit, byly zbytečné.>>>
Obrana hrdosti normálních lidí – Dost dekadenci a zániku!
Michal Semín a Petr Bahník
Vážení přátelé, dovolujeme si Vás pozvat na shromáždění příznivců a sympatizantů Akce D.O.S.T. nazvané "Obrana hrdosti normálních lidí", kterým reagujeme na homosexualistický „festival“ Prague Pride a nemístnou podporu, jíž se mu dostává od některých politiků a veřejných institucí. Naše shromáždění není v žádném případě projevem nějakého iracionálního odporu proti homosexuálům, ani prvoplánovou vzdoroakcí vůči zmíněnému „festivalu“, jde nám o mnohem více.
Ideologie homosexualismu a s ní spjaté síly a nátlakové skupiny, působí na globální úrovni jako jeden z mocných nástrojů určených k destrukci západní civilizace, k nenávratnému rozbití hodnot řádu, svobody a činorodé práce, na nichž je vystavěna. V sázce je dnes opravdu mnoho: Svět, v němž mají žít naše děti, naši vnukové! Je třeba, aby také v naší zemi, tak jako na různých místech soudobého světa, vystupovali proti silám rozvratu obránci občanské pospolitosti, tradice a zdravého rozumu. I nás je třeba.
Nebudeme-li se totiž znovu a znovu stavět do cesty zkáze, nebude svět budoucnosti k žití! Připojme se tedy k obráncům normality, kteří říkají
Jakl na Hrad!
Petr Paulczynski
Bývalý novinář, současný vysoký hradní úředník a rocker Ladislav Jakl se rozhodl přijmout kandidaturu na prezidenta republiky za Svobodné. Šéf strany Petr Mach to zdůvodnil takto: „Chceme mít kandidáta, který skrze jmenování bankovní rady ČNB zajistí pokračování zdravé měnové politiky, nedopustí další přesouvání pravomocí a peněz na Evropskou unii a bude sněmovně vracet zákony omezující svobodu člověka." Z možných prezidentských kandidátů mi přijde tak nějak nejnormálnější. Protože nevidím, čím by ho měli ti ostatní předčit. No posuďte: Karel Schwarzenberg: Stárnoucí šlechtic spící vždy a všude. Těžký oblíbenec medií jemuž projdou i výroky za něž by jiné ukamenovali. Jan Švejnar: Levicový ekonom z USA, který už jednou propadl sítem a jehož se zřekla dokonce ČSSD. Kromě pár plivanců na Klause nikdy nic nepředvedl. Maník prakticky bez názorů. Jan Fischer: Šedý úředník jemuž průzkumy dávají největší šanci, protože svou průměrností je tak nějak blízký našincům protože nevyčuhuje. Jako premiér nic nepředvedl a tudíž nezkazil. Je tak polomrtvý, že by polovina národa po dvou letech zapoměla, kdo je vlastně jejich prezidentem. Miloš Zeman: Obávám se, že podpora
kterou mu vyslovil Václav Klaus je polibek smrti. A až media vytáhnou, že mu kampaň bude dělat Šlouf, bude konečná. Přemysl Sobotka:Muž pověstný vůči Eurosajuzu svým "měkkým ano". Jinak bezproblémově nemastný-neslaný. Ostatní exoti, kteří se řadí do fronty nestojí za zmínku.
Jakl je velmi inteligentní a vzdělaný. Navíc je profesí novinář, bývalý poslanec a umí se pohybovat ve všech možných společnostech, od diplomatů až po rockový klub. Má smysl pro humor a je výborný a pohotový analytik. Jakl to bohužel ale stejně nevyhraje. Ale alespoň přinese do té kampaně panáků trochu života. >>>
Poznámka redakce: Za tuto větu že to JAkl stejně nevyhraje by Vás Dale Carnegie hnal! Negativní myšlení si nesmí nikdo připustit ani v myšlence, natož napsat, chce-li zvítězit. Proto musíme všichni říkat, že
No a kdyby nevyhrál žádný prezidentský kandidát, tak tu je přece božský Karel!
Línek: Nechceme počítat mrtvé na silnicích v Pardubickém kraji
Tomáš Zdechovský
První náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek ostře kritizuje ministra dopravy Pavla Dobeše, i jeho předchůdce, za stále odkládanou dostavbu rychlostní silnice R35 přes Pardubický kraj v momentě, kdy se má opravovat klíčová dálnice D1. Pardubický kraj oprávněně předpokládá, že po dobu rekonstrukce dálnice D1 dojde k nárůstu osobní a kamionové dopravy v kraji až o desítky procent. „Ministři dopravy posledních let snad dosud nepochopili, že dopravní tah R35 z Čech na Moravu, který vede právě Pardubickým krajem, je spolu s dokončením pražského okruhu republikovou prioritou číslo jedna. Začít dříve opravovat D1 a posílat tak divoce tisíce kamionů přes náš kraj, mi připadá nekoncepční a nepromyšlené. Jde o ohrožení životů řidičů i občanů kraje. Větší zatíženost silnic bude mít nutně za následek i zvýšení počtu tragických dopravních nehod a nejen já odmítám počítat další mrtvé na silnicích Pardubického kraje,“ kritizuje počínání Ministerstva dopravy Línek. „Je potřeba co nejrychleji dokončit výkupy pozemků, získat potřebná územní a stavební povolení na plánované trase R35 a začít stavět. Podle dopravních expertů se situace zhoršuje a začíná se postupně stávat neúnosnou,“ dodal Línek. V Pardubickém kraji zemřelo při nehodách 48 lidí V roce 2011 bylo na území Pardubického kraje hlášeno 3582 nehod s celkovou bilancí 48 mrtvých. Počet neštěstí na silnicích v Pardubickém kraji byl loni o 1000 vyšší než na srovnatelně velké Vysočině, kterou navíc prochází velká část hlavního dálničního tahu v Česku a na následky zranění z dopravních nehod zde zemřelo o 15 lidí méně. „Není možné, aby byly obce a města Pardubického kraje neúměrně zatěžovány kamionovou dopravou a na silnicích přibývaly další a další pomníky se jmény obětí dopravních nehod,“ řekl Línek na závěr svého prohlášení k neutěšenému stavu silničních komunikací v kraji.
Problém nepřizpůsobivé skupiny obyvatel
Petr Závladský
To téma je jistě špatně řešené a možná i neřešitelné. Mnoho jsem nad tou otázkou přemýšlel a došel jsem k závěru, že je to takto:Určitá skupina obyvatel této země se programově nechce přizpůsobit, tvoří věčné rozbroje a vytýká části společnosti rasismus a xenofobii. Ano, je to tak, jsou nespravedlivě ostrakizováni. Cítí se být odstrčeni za okraj rovnoprávnosti, kde žijí ve strachu o svoji existenci, majetek, bezpečí a prosperitu.Nepochybně jde o rasismus odstrkující je na vedlejší kolej, do role outsiderů, nemajících nejmenší jistotu pokojeného, plodného, bezpečného a šťastného života.Ano, je to tak! Ti nepřizpůsobiví jsme totiž my, majoritní společnost, která nechce chápat, akceptovat a platit „oprávněné“ požadavky minority.Ano, je to tak. Rasově jsme totiž diskriminováni my, etničtí Češi. Jsme absolutně nepřizpůsobiví a nechápaví k požadavkům té etnické menšiny.Tak až budete zase příště psát o nepřizpůsobivých občanech, protože se neodvážíte tu skupinu pojmenovat přesně, vězte, že není jasné, o kom vlastně mluvíte.>>>
PREZIDENTKA FISCHEROVÁ? A CO TAK KRTEČEK?
Petr Paulczynski
S pobavením sleduji jak nám jako čertíci ze škatulky vyskakují prezidentští kandidáti. Jo nesmím zapomenout, taky kandidátky, aby mne neseřvali příznivci gender hnutí. Ať koukám jak koukám, vidí se mi to na totální krizi osobností. Moje babička, prostá žena z lidu by to vyhodnotila slovy, že se hlásí každý kdo má do zadnice díru. Zvláštní na tom je, že vidím jakéhosi společného jmenovatele té díry a tím je až na výjímky někdejší členství v KSČ. A někteří se s komunisty aspoň pomátli teď. Tak například Táňa Fischerová by prý jako prezident země neměla problém jmenovat vládu, jejíchž členy by byli i komunisti. To by jí spíš prý více proti srsti byli neoliberálové... v tomto prohlášení řekla paní Táňa více než chtěla o svém skutečném vnímání svobody. A také dodala: „Osobně bych do toho nešla, neboť na té funkci nevidím nic moc úžasného. Ale je pravda, že jsem spousty věcí nedělala, protože jsem sama chtěla, ale protože mě k tomu vyzývali ostatní a vehementně na tom trvali. Zvažovala jsem to dlouho, ale už to nechci odkládat. Tento týden to asi oficiálně ohlásím. Půjdu do toho, protože na mě v tomto ohledu tlačí dost lidí.“>>>
Pussy Riot, cikáni ve Francii a levicová Eurozóna...
Jiří Hermánek
V rozhlase, tedy správně v Radiožurnálu Českého Rozhlasu se člověk dozví věci. Právě před pár minutami tam proběhl „výcuc“ ze zahraničního tisku, který mě opravdu pobavil. Myslím, že komentátor britských Times se vyslovil v tom slova smyslu, že ony mladé exhibicionistky z výše zmíněné „vzpoury kočiček“ jsou vězněny za kritiku Putina. To by ovšem musely být kriminály v Rusku zcela plné, ostatně jako v každé demokratické zemi. Protože žádný prezident nikde na světě nemá 100% podporu a nulovou kritizovanost. I když, pravda, některé etapy úřadování Václava Havla tak navenek opravdu vypadaly. Ale jen vypadaly. Ty dívky prostě sedí v base za znesvěcení chrámu a kdyby tam byly bývaly spustily song na téma třeba Barmské opozice, tak by výsledek byl asi stejný. Ony dobře věděly, co jim za to hrozí, ale potřebovaly k sobě přilákat pozornost, což se jim ovšem povedlo zcela dokonale. Druhá věc, která mě pobavila, že jsem málem spadl ze židle, byla hláška, že Francie chce kvůli cikánům z Rumunska a Bulharska uvolnit doposud platná omezení pro legální práci občanů těchto zemí ve Francii a domnívají se, že se tak zmírní problémy s cikány. Nezmírní. A do třetice Mitt Romney, republikánský kandidát na prezidenta USA se prý v Evropě chová jako „slon v porcelánu“. Takto to v Rádiu přesně neřekli, ale zmínili, že Romney prohlásil o Eurozóně, že to je „levicový spolek“. A proboha, čím jiným by projekt Eura měl být než socialistickým projektem sjednocené Evropy s centrem v Bruselu? Vždyť Euro není cílem. Euro je jen prostředkem. Prostředkem k tomu, aby Brusel získával stále více pravomocí. Současná krize Eura a s ní spojená opatření to přece ukazují více než jasně. Cílem není nic jiného než aby vše bylo centrálně řízeno a Euro je k tomu ideálním prostředkem. V situaci, kdy by jednotlivé státy Eurozóny stále ještě měly své národní měny, by to nešlo. A Romney není slon v porcelánu. Je to chytrý politik a ví, že jeho výroky sice nas*rou levičáky, jejichž hlasy stejně nemá, ale mohou mu pomoci u voličů, kteří smýšlejí podobně jako on, tedy pravicově. A že se tím možná odchod marxisty odkojeného Baracka Obamy z Bílého Domu zase o něco přiblížil. Což já považuji jak pro USA, tak i pro ostatní svět, za velmi důležité a prospěšné.>>>
Bohumil Šourek, jednatel monarchistického občanského sdružení Monos
Na letošní srpen očekává naše veřejnost již druhý festival jinakosti, hrdě nazvaný Prague Pride. Chystá se na jeden srpnový týden po celé Praze, v různých klubech. Jeho vyvrcholením má opět být tzv. Pochod hrdosti, při kterém jsme v loňském roce mohli spatřit dlouhý průvod prapodivně oblečených lidí, některé z nich polonahé. Viděli jsme i osoby, kráčející pouze ve spodním prádle. Okolo průvodu pak stáli policisté, kteří se nikterak nezajímali o zjevné narušování veřejného pořádku ani o účastníky průvodu, narušující základní mravy lidské společnosti. Domníváme se, že je minimálně přestupek chodit po ulicích českých a moravských měst jen ve slipech, tangách a podprsenkách. Máme za to, že do běžné činnosti policie ČR patří i dozor nad mravopočestností na veřejných prostranstvích. Myslíme si, že zákony České republiky platí na našem území bez výjimky a že by je neměl rušit ani moderní festival sexuálních deviantů. Naopak, při tak grandiózní, veřejné a pyšné propagaci sexuální „jinakosti“, by měla policie mít zvýšený počet policistů v ulicích, dbajících na pořádek a zákonné jednání všech občanů. Nehledě na to, že se pochodu a doprovodných akcí budou účastnit i občané jiných států, stejně jako tomu bylo v loňském roce. Při vědomí těchto souvislostí si dovolili oslovit pana policejního prezidenta o zodpovězení následujících otázek:>>>
Jasperse bych vám, Češi a Češky, ze srdce přál
Alexandr Bátora
Předesílám, že v následujícím příspěvku nebude ani ždibec ironie nebo nadsázky. Nemívám s nimi úspěch. Přinejmenším u čtenářské majority, jak jsem se přesvědčil v diskusích pod svým minulým článkem „Kalouska Vám, Češi a Češky, ze srdce přeju.“ Jasperse bych vám, Češi a Češky, ze srdce přál. Bylo by vám ho potřeba jak soli. Třeba by vám dal poznat, jaký jed se mnohým z vás usídlil v srdcích. A třeba byste ještě mohli sami sebe před sebou samými zachránit. Na počátku to bylo jen rýpnutí holí do prachu. Dnes je to příkop. A ten příkop, který ve vašem národě pravdoláska hloubí nejpozději od časů Masarykových, je možná už nepřekročitelný, navíc se bez přestání rozšiřuje a prohlubuje. A je už jen velmi málo těch, kteří se ho denně snaží aspoň trochu zasypat. Jedním z nich je i prezident Václav Klaus. Jenže jeho dlaně už jsou rozedřeny do krve. Je to vaše možná poslední šance na záchranu zbytků státnosti a občanských svobod. A poslechněte ho, až vám ukáže, koho máte následovat. Protože to zase bude vaše snad poslední možnost, jak byste mohli v hodině dvanácté odvrátit od své země to strašlivé neštěstí občanské války. K níž máte velmi nebezpečně nakročeno přinejmenším od té doby, kdy se po posledních parlamentních volbách začal váš stát rozkládat tempem dosud nevídaným. Protože tou opravdu poslední šancí, jak zachovat po případném úplném rozpadu zdejší státní moci aspoň něco málo – ale budou to spíše holé životy, snad aspoň část občanských svobod, ale to kdoví jestli, rozhodně a pochopitelně však ani troška státní suverenity – by pak byl už jen mezinárodní protektorát.>>>
Obrana hrdosti normálních lidí – Dost dekadenci a zániku!
Michal Semín a Petr Bahník
Vážení přátelé, dovolujeme si Vás pozvat na shromáždění příznivců a sympatizantů Akce D.O.S.T. nazvané "Obrana hrdosti normálních lidí", kterým reagujeme na homosexualistický „festival“ Prague Pride a nemístnou podporu, jíž se mu dostává od některých politiků a veřejných institucí. Naše shromáždění není v žádném případě projevem nějakého iracionálního odporu proti homosexuálům, ani prvoplánovou vzdoroakcí vůči zmíněnému „festivalu“, jde nám o mnohem více.
Ideologie homosexualismu a s ní spjaté síly a nátlakové skupiny, působí na globální úrovni jako jeden z mocných nástrojů určených k destrukci západní civilizace, k nenávratnému rozbití hodnot řádu, svobody a činorodé práce, na nichž je vystavěna. V sázce je dnes opravdu mnoho: Svět, v němž mají žít naše děti, naši vnukové! Je třeba, aby také v naší zemi, tak jako na různých místech soudobého světa, vystupovali proti silám rozvratu obránci občanské pospolitosti, tradice a zdravého rozumu. I nás je třeba.
Nebudeme-li se totiž znovu a znovu stavět do cesty zkáze, nebude svět budoucnosti k žití! Připojme se tedy k obráncům normality, kteří říkají DOST dekadenci a zániku! Kdo, když ne my?!
IVANA HASLINGEROVÁ
Po sametové revoluci jsme věřili, že po socialistickém útlaku myšlení přijde skutečná myšlenková svoboda. To se bohužel naprosto, ale opravdu naprosto, nestalo. Vládne tu jakási „myšlenková policie“ representována přesně vymezenou skupinou obdivovatelů módního trendu EU – třetí cesty k socialismu – tzv. stoupenců Pravdy a lásky, která pomocí masivního působení s ní spřažených médií diktuje, co si smíme o té které věci myslet a co nikoliv. Proti každému, koho tato skupina nepovažuje za „politicky korektního“, rozpoutává lavinu útoků za účelem společensky a především politicky ho znemožnit. Jednou z obětí útoků těchto se stal nyní vicekancléř přezidenta republiky, Petr Hájek, který si dovolil pozastavit se nad tím, že "je šokující, když zastává a dokonce svou autoritou ,zaštiťuje‘ údajně pravicový primátor vážnou politickou demonstraci za pokřivené hodnotové vidění světa ,Prague Pride‘". A předkládají to podstatně licoměrněj. Mají plná ústa demokracie a svobody včetně svobody slova a skrývají se zbaběle za politickou korektnost a humanismus. Vrchnostensky nám nabízejí jimi deklarované „Veřejné Blaho“ namísto námi požadované Svobody. Nechápou, že každý nesdílí jejich levicové ideologie a že konzervatizmus je životním postojem lidí, který nejde změnit, protože je prostě v nich. Že tak byli vychováni, stejně jako byli vychováni v úctě a víře v Boha. Ve své zaslepenosti si neuvědomují, že nejsou původní, že jde jen o jakýsi klon světového levičáckého hnutí representovaného mj. skupinou Bilderberg, která touží po nadsvětové všeobjímající vládě bez národů s jedinou tou pravou ideologií.>>>
Neexistuje žádné právo na privilegizaci, propagaci a institucionalizaci homosexualismu jako státní ideologie
LADISLAV JAKL, TAJEMNÍK PREZIDENTA REPUBLIKY, kandidát za prezidenta za Svobodné
Debata o registrovaném partnerství homosexuálů bývá prezentována jako spor mezi tolerantními a svobodomyslnými stoupenci s nepřejícími a předsudečnými oponenty. Chci vysvětlit, že odpůrcem může být i zastánce svobody jednotlivce a přesvědčený antietatista. Tvrdím, že skutečný zastánce minimálního státu, který nemá ambice dirigovat soukromí občanů, může registrované partnerství obhajovat pouze omylem. Daleko spíše si umím od takového člověka představit racionální zpochybnění institutu manželství. A vůbec nemám na mysli nějaké zastánce „volné lásky“ či teorie o přežilé funkci rodiny, ale spíš zastánce myšlenky, že k dobrému rodinnému životu není nutné razítko a dozor státního úředníka. Rodina i manželství tu přece byly dávno před státem a teorie, že rodina je základ státu, je jen produktem zvrácené myšlenky, že stát je střechou nad vším lidským bytím. Proto vůbec nechápu, že lidé, kteří se označují za liberály, pro které je stěží dost argumentů pro zachování státního manželství, bez mrknutí oka vidí dost argumentů pro vznik nové státní instituce: registrovaného partnerství homosexuálů. V problému tzv. registrovaného partnerství vůbec nejde o diskriminaci či nějaká práva. Jde o privilegizaci a institucionalizaci jistého typu vztahu. V tomto problému nejde o homosexuály a jejich práva. Jejich jakoukoli diskriminaci je třeba odmítnout. Zde jde o která by se ráda stala jakýmsi státním náboženstvím bez odluky. Odmítat tuto ideologii je dnes riskantní, protože již dávno existuje nejen homofobie, ale - jak se zdá - také heterofobie, namířená proti všem kritikům ideologie homosexualismu a nasazující jim psí hlavu netolerance.>>>
V novinařině je handicap být ženou
Ohlasy na článek v Parlamentních Listech
Dne 26. července jsem poskytla Parlamentním listům rozhovor k současným politickým problémům. Nebyl nikterak zkreslen, za což děkuji. Ovšem nadpis vzbudil u našich čtenářůt akovou vlnu rozhořčení a údivu, že se nebráním. Proto jsem nucena na věc reagovat. Pro ilustraci uvádím dopis paní Dušice Zimové, která vyjádřila věc nejflagrantněji: ". Chci poděkovat všem čtenářům a na vysvětlenou uvádím, že bohužel některé redakce namísto polemiky s názorem, který nezapadá do jejich zaměření, dají prostě důraz na to, že je člověk nevěrohodný neb je ženská, která musí být tudíž zamilovaná a chválit cokoliv, co pronese ten který politik, v daném případě pak prezident Klaus. Je to, BOHUŽEL, účinné a vyřadí to člověka z vážné debaty. S oblibou to dělal pan Potůček v Reflexu, a to nejen mně, a nyní zřejmě jeho taktiku převzaly i Parlamentní listy. Bohužel s tím nejde nic dělat, nadpisy má právo určovat redakce. To, že si přeji, aby pan prezident v politici nadále zůstal, to si myslí mnoho mých známých a nejen žen! Nikdy jsem netoužila být mužem, ale v novinařině být redaktorkou je opravdu handicap. (Červenec 30, 2012)
Senátorský kandidát Svobodných Čestným předsedou Společnosti A. Švehly
Jaroslav Kronus
Dnešního dne jsem zjistil, že senátorským kandidátem Svobodných je ing. Jan Nádvorník, dlouholetý bývalý starosta Prahy 15 a též bývalý senátor v tomto regionu. Jelikož jsem žil až do roku 2002 v MČ Dolní Měcholupy, která s MČ Praha 15 sousedí a na Úřadu MČ Praha 15 je prováděna značná část výkonu státní správy i pro MČ Dolní Měcholupy, tak mohu říci, že jsem mohl sledovat výkon starostenského úřadu ing. Nádvorníka téměř tzv. zblízka. V letech 1998 - 2002 jsem byl i členem zastupitelstva MČ Dolní Měcholupy a v této době se mi podařilo prosadit zřízení prvního památníku 3. odboje na území hl.m. Prahy a po mnohaletém studiu života Muže 28.října 1918 A. Švehly i zasadit se o udělení Čestného občanství MČ in memoriam. A. Švehla zvaný sedlák či liška z Hostivaře měl v lokalitě Prahy 15 rodný dům a statek a jeho rod byl s tímto místem významně spjat. Politický i aktivistický život tohoto velikána politiky ČSR v období předmnichovském ovlivnil velice život Hostivaře i přilehlých oblastí. Například život Obce sokolské v Hostivaři byl dlouhá léta spjat s činností tohoto muže. V memoárové literatuře je dokonce zaznamenán příběh, kdy TGM při návštěvě A. Švehly na jeho statku si zdřímnul na neudržovaném terasu a A. Švehla ho hledající měl dosti starostí, než spícího "presidenta Osvoboditele" našel! Po této vcelku nepříjemné situaci byla vystavena poblíž Švehlova statku strážnice, kde v době návštěv službu konající četník dbal všeho, aby se dotyčná situace již neopakovala. Pamětníci také mluví o občasném zajití obou mužů do legendárního hostince U milionu, kde ač TGM abstinent a A. Švehla milovník vína spolu, řečeno dobovým jazykem, se dobrali ke skutkům prospěšným obecnému.
Samotnou kapitolou je zorganizování návštěvy současného presidenta republiky Václava Klause ing. Nádvorníkem u pomníku A. Švehly a přihlášení se k odkazu tohoto muže současným presidentem.
Kdo proti nám?
Petr Hájek, zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky
V Praze proběhne opět po roce „veselá“ náborová akce homosexuálů. Vzhledem k tomu, že jsem v loňském roce protestoval proti její podpoře pražským primátorem za ODS, a dostal se kvůli tomu do mediální přestřelky, oslovila mne řada novinářů, pro něž je to jen zajímavým tématem okurkové sezóny. Ve snaze vyhnout se mylným či záměrně posunutým interpretacím v rozhovorech, napíšu k tomuto vážnému tématu pár slov sám. Einmal ist keinmal, říká německé přísloví, jednou neznamená nic. Organizátoři festivalu homosexualismu si to uvědomují, a proto opět zaplaví ulice našeho hlavního města. A opět pod záštitou primátora Svobody. Právě tento fakt je vykřičníkem, kvůli kterému opět nemohu mlčet. Jsou totiž přinejmenším dva důvody, které z této záštity dělají skandální záležitost: Primátor Svoboda je významným představitelem ODS, politické strany, která se ve svém základním dokumentu hlásí ke křesťanským tradicím naší civilizace, která se prohlašuje za liberální v otázkách hospodářských a za konzervativní v postoji k mravním hodnotám. Je zjevné, že svou záštitou se pan Svoboda těmto zásadám hlasitě vysmívá. Jenže pan primátor Svoboda je navíc ještě lékař.Nejde jen o AIDS, hepatitidu a další infekce, jimiž ohrožují normální populaci, ale v poslední době také o novou děsivou pohlavní chorobu lymphogranuloma venereum, která se šíří zatím výhradně mezi homosexuály. Dokdy? A jaké další „morové rány“ ještě normální (norma je dána většinou) společnosti daruje tato „hrdá“ komunita, pokrytecky podporovaná politicky korektními lékaři-oportunisty typu primátora MUDr. Svobody? V tomto případě jde prý o tolerantnost. Proč tedy není pan doktor stejně tolerantní třeba ke zhruba pětadvacetiprocentní deviaci vyznavačů tabáku? Protože nepořádají provokativní pochody hrdosti proti přirozenému řádu? , jak řekl papež Benedikt XVI. A homosexualismus, hnutí, které ji propaguje a činí z ní dokonce předmět hrdosti, je zase příznakem smrtelné choroby naší civilizace. Ožívá v ní duch starého Říma, duch rozkladu hodnot a opětovného pádu do zmaru pohanství. Je pro to příznačné, že i letos veřejný festival Internacionály nestoudnosti, sexuální anarchie a propagandistického teroru proti přirozené rodině muž – žena – dítě, dostává oficiální záštity. Akce D.O.S.T. i Mladí křesťanští demokraté, kteří budou současně demonstrovat za obranu klasické rodiny, a ostatně my všichni, kteří jsme ještě na naši ohroženou civilizaci nerezignovali, stojíme proti obrovské přesile levičácké mediokracie. Rizika zápasu o život v Pravdě však nejsou ničím novým, spíše standardním. Jen kulisy všech typů Prague Pride se v průběhu věků mění. Nesmíme se bát vést zdánlivě předem ztracený boj o hodnotový řád. Proč by jinak svatý Pavel považoval za nutné povzbuzovat nás svým věčným: Když Bůh s námi, kdo proti nám?>>>
Sociální spravedlnost není rozdávání peněz lenochům. Nejlepším sociálním programem je pilná práce.
Klausovská dáma hrozí Kalouskovi Božím trestem a naříká nad Pospíšilem
Radim Panenka
Václav Klaus by po svém odchodu z Hradu měl rozhodně zůstat v aktivní politice. Pro ParlamentníListy.cz to říká Ivana Haslingerová, šéfredaktorka revue Fragmenty hlásící k názorům Václava Klause. Podle ní je však nereálné, že by se Klaus vracel do ODS, ta už prý nejde resuscitovat.
* V souvislosti s aférou okolo Miroslava Kalouska jste připomněla, že pouze sklízí, co zasel a Bůh ho potrestal za to, jakým způsobem zacházel s doktorem Bátorou. Ostatně od „bátoriády“ brzy uplyne rok. Jak se na to zpětně díváte i právě v souvislostech s tím, jak nyní ministr Kalousek jedná?
Akce proti Ladislavu Bátorovi byla akcí proti Akci D.O.S.T., které se naši politici bojí jako svého špatného svědomí. Její předseda Bátora jim byl nejnebezpečnější vzhledem k jeho organizačním schopnostem a charismatu při projevech. Byl bohužel nejzranitelnější. Myslím si ale, že kriminalizovat někoho za účast na nějaké přednášce či za kandidaturu za stranu, která v té době měla jiný program než nyní, je nedůstojné a byla to pouze záminka. To nehovořím o hulvátském lživém označení místopředsedou vlády Kalouskem tohoto vlastence náckem a panem premiérem fašounem.>>>
Václav Klaus: "Není možné, aby pokračovaly útoky politiků na policii a jejího prezidenta"
ivana HAslingerová
Právě v těchto hodinách probíhá setkání policejního prezidenta plk. Mgr. Petra Lessyho s prezidentem republiky Václavem Klausem. Kolem schůzky se vyskytlo mnoho fám a "určitě zaručených zpráv", že prý prezident určitě odvolá Lessyho jako odvolal Martinů, že určitě v něčem jede jako vládní politici a chce se ho proto také zbavit. Jsem ráda, že mohu vyvrátit tyto fámy jako nesmyslné autentickým vyjádřením pana prezidenta k této schůzce:
"Inicioval jsem schůzku s panem policenjním prezidentem, protože situaci kolem policie považuji za vážnou. Není možné, aby nadále pokračovaly takové přímé i nepřímé útoky na policii a jejího prezidenta, které slyšíme v posledních dnech. Situaci je třeba zklidnit, je třeba zchladit hlavy. Z těchto důvodu chci s panem policejním prezidentem mluvit a ujistit ho, že má mou podporu ve snaze zabránit destabilizaci policie a uchránit ji od vnějších vlivů," vysvětlil nám pan prezident
Pan prezident chce tedy pravý opak než pan Kalousek a jeho zastánci. Chce zabránit destabilizaci policie. Kéž by i jeho následovníci už konečně dorostli do jeho velikosti a začali se zabývat opravdovou politickou prací a ne jen neustálým řešením svým soukromých kauz a obav z kriminálu. Z politiky se vytratila myšlenka.
Páni politici by si měli uvědomit, že jsou tu pro občany a starat se už konečně o to jak rozjet ekonomiku státu namísto neustálého ožebračování bezbranných občanů. Takovou šanci jakou měla 118 vláda pana Nečase neměla od Sarajevského atentátu žádná koaliční vláda a promarnila ji naprosto zbytečným bojem s podřadnými rozmýškami. Je nejvyšší čas, aby se konečně pan prezident začal věnovat vládnutí a kriminální problémy svých kolegů přenechal policii a soudům.
Strach je rádcem nejničemnějších skutků pane premiére
Ivana Haslingerová
"Strach je nemoc špatného svědomí." Karel Čapek
Miroslav Kalousek obtelefonovával v kauze předražených letadel CASA kdejakého policejního vyšetřovatele a dokonce měl třikrát na lince samotného policejního prezidenta Lessyho. I když se dušuje, že to nebylo za účelem zastrašování, nevěří tomu kromě premiéra Nečase ani malé dítě. Každému je jasné, že pan Kalousek potvrdil svým chováním jen to, co se šuškalo mezi lidem, že policie není nezávislá, ale je v rukou politiků stejně jako kdysi za komunismu. Člověk by si řekl, že u bývalého člena strany, která byla léta v Národní frontě by se takové chování dalo očekávat neboť starého psa novým kouskům nenaučíš. Co je ale nesmírné zklamání, že premiér Nečas mu za toto bezprecendentní chování panu kalouskovi nic nevytkl, ale naopak si k údivu občanů vylil zlost právě na vydíraném policejním prezidentovi Lessym, který si dovolil proti tomuto bezprecendentnímu Kalouskovu chování protestovat výzvou svým podřízeným, aby nepodléhali nátlaku ze strany vlivných a mocných představitelů. Dokonce tvrdí, že je Lessyho chování neslučitelné s chováním policejního prezidenta, ale je to chování politického aktivisty a vyzval ho, aby se rozhodl zda je prezidentem nezávislého nepolitického sboru, nebo zda chce být aktivistou. Namísto toho, aby se pan premiér zamyslel nad tím, že je smutné, že 22 let po revoluci a právě za jeho tzv. pravicové demokratické vlády musí policejní prezident protestovat proti nátlaku vlivných a mocných politiků stejně jako za komunismu. Aby se za chování svého pořízeného ministra Kalouska omluvil a když už se ho bojí vyhodit, alespoň ho veřejně pokáral a vyzval k omluvě panu Lessymu, tak vyhrožuje naopak postiženému Lassymu vyhazovem. A co je nejsmutnější, že tímto chováním zatáhl do politických praktik používaných ve straně TOP09 i ODS a snižuje tím její hodnověrnost v očích veřejnosti.>>>
Obrana hrdosti normálních lidí je nutná!
Michal Semín, předseda a Petr Bahník, místopředseda Akce D.O.S.T.
V srpnu tohoto roku se má v Praze opět uskutečnit „festival“ Prague Pride, který má podle našeho názoru ostře konfrontační charakter a propaguje nesnášenlivou ideologii homosexualismu. Akce D.O.S.T. je proto hluboce pobouřena skutečností, že se zmíněnému „festivalu“ dostalo záštity a podpory některých politiků a institucí veřejné služby. Prezentovat v ulicích vlastní sexualitu jako důvod hrdosti není normální. Už sám název „festivalu“ prozrazuje charakter jeho ideologie, která Domníváme se, že sexualita může jen těžko být předmětem oprávněné hrdosti. Neumíme si například představit, že by se někdo pyšnil svou přirozenou heterosexualitou. Může-li být člověk na něco hrdý, pak jsou to přínosné výsledky jeho volních rozhodnutí, například dílo, které vybuduje vlastní prací, domov, který spoluvytváří a podobně. Optika Prague Pride je však, jak se zdá, zcela opačná. Odpovědí na konfrontaci je normalita. Rozhodnutí pořadatelů Prague Pride zahájit letošní pochod u pomníku svatého Václava na Václavském náměstí lze těžko chápat jinak, než jako pokus o vyvolání konfrontace. Odpovědí na to musí být hlas normality. Akce D.O.S.T. proto pořádá na tomtéž místě shromáždění občanů, kteří účelové provokace Prague Pride odmítají a chtějí svůj odpor vyjádřit veřejně. K účasti zve nejen příznivce tradičních rodinných a společenských hodnot, ale každého, kdo považuje
Nejsme tolerantní k veřejné prezentaci oplzlosti
Bohumil Šourek, jednatel Monos
Monarchistické občanské sdružení MONOS vyjadřuje zásadní nesouhlas s druhým konáním tzv. pochodu Prague Pride, připravovaným na den 18. srpna v Praze, zahrnujícím celotýdenní program plný perverze. Tato přehlídka zvrhlosti a nevkusu, inspirovaná akcí Gay Pride, konané – jak typické! - v hlavním městě Evropské Unie, Bruselu, má navíc letos začít na Václavském náměstí pod sochou sv. Václava. Určení tohoto místa začátku pochodu lze považovat za vrchol provokace a za výsměch všem zdravým tradicím českého národa, za urážku ideálů ztělesňovaných tímto českým knížetem a světcem, hlavního patrona české země a symbolu české státnosti. Po zkušenosti z loňského roku nejsme již překvapeni skutečností, že událost opět zaštítil primátor města Prahy Bohuslav Svoboda, zástupce ODS, tedy jedné z pravicových, eh, pardon, již levicových parlamentních frakcí. Přímá politická podpora vrcholného zástupce strany, veřejně deklarující ochranu konzervativních hodnot, jen dokazuje její licoměrnost. Akce tohoto typu jen podporují již tak značný mravně-duchovní rozklad národa. Ve vztahu k homosexuálům jsou navíc ve svém důsledku pro tuto komunitu kontraproduktivní. Jsme si jisti, že člověk je přirozeně heterosexuální a jeho pohlaví rozhodně není sociální konstrukcí. V podobných akcích spatřujeme negativní útok na institut rodiny jakožto přirozený svazek muže a ženy, určený k výchově dětí. Ten v žádném případě nemůže být nahrazen protipřirozenými homosexuálními svazky, jejichž účelem nemůže být řádná výchova dětí. Víme již, že výzva primátorovi města Prahy, aby svou záštitu této akci stáhl a angažoval se ve věci zamezení, či alespoň podstatného omezení jejího rozsahu, zůstane stejně jako v loňském roce neoslyšena. Omezíme se proto pouze na konstatování, že pan primátor za svou podporu destrukci tradiční rodiny a účast na společenském civilizačním úpadku věru nemá být na co hrdý!>>>
Odmítáme pozitivní diskriminaci nepřizpůsobivých, prošetříme privatizaci OKD
Jana Bobošíková
Dlouhodobě bojujeme proti podivné privatizaci OKD a věříme, že se konečně začaly hýbat ledy. Představitelům Suverenity se v kauze OKD podařilo dosáhnout řady dílčích úspěchů. Trestní oznámení, které poukázalo na dvacetimiliardové podhodnocení OKD při jeho privatizaci, prošetřuje Policie ČR a padlo první obvinění. U soudu je rovněž žaloba na privatizaci OKD z devadesátých let, která s největší pravděpodobností proběhla v rozporu se zákonem a za kterou nese odpovědnost i tehdejší ministr průmyslu a obchodu a současný kandidát na prezidenta Vladimír Dlouhý. Stejně důsledně jako postupujeme v kauze OKD, budeme postupovat i při prošetřování dalších podivných privatizac. Suverenita se nebojí. Se stávající politickou garniturou, která způsobila dnešní katastrofální stav ekonomiky a zoufalství lidí, nemáme nic společného, a v tom je naše síla. Představitelé Suverenity chtějí prosadit také výsluhy pro horníky. Chceme, aby majitelé dolů byli povinni odkládat peníze do výsluhových fondů pro horníky. Je to řešení běžné v civilizovaných zemích v Evropě a takové řešení nezatíží státní rozpočet. Obdobná opatření prosazovala Suverenita při volbách do Poslanecké sněmovny před dvěma lety, kdy získala 4,2% hlasů voličů. V Moravskoslezském kraji se zaměříme na řešení problému nepřizpůsobivých občanů, špatného ovzduší a nezaměstnanosti. Pokud jde o problematiku nepřizpůsobivých občanů, odmítá Suverenita dlouhodobě jakoukoliv pozitivní diskriminaci před zákonem i před úřady. Součástí našeho řešení je převedení sociálních dávek v mateřství na mateřský plat, který bude vyplácet matkám obec a zároveň bude mít právo kontrolovat, zda matka se o své děti řádně stará, například, že děti jsou očkovány, chodí na preventivní zdravotní prohlídky, řádně chodí do školy, netoulají se po nocích a nekradou. Pokud matka tyto základní povinnosti nezabezpečí, bude ji mateřský plat krácen, nebo odebrán zcela.
Pan prezident prolongoval v Číně národní stříbro – Krtečka
Jaroslav Kronus
Sleduji čím dál více s pobavením a škodolibostí hysterii typu Kalousek raus, Lessy vivat, Parkanová na sabat, oranžoví vpřed, zelení ještě více kupředu a všichni dohromady s rudými k lepším zítřkům! Jak kdyby všichni zapomněli a přitom to není tak dávno, že mnozí z těch tzv. kladných patřili k těm, u kterých se otvíralo rozumu užívajíce kudla v kapse. Ono opravdu jde o dnes již o fatální střet zřejmě dvou či třech finančních seskupení, z nichž každé chce ty druhé převálcovat a získat monopol při pobytu na postech na nichž využívá, když už nikoliv za účelem rabování, tak jemného vysávání finanční toky všech forem a to zejména toky z EU a veřejných rozpočtů. Nikomu není příjemné, že FAÚ MF ČR zřízený Kalouskem má pod drobnohledem mnohé finanční převody a hlavně mnoho toho nejcennějšího tj. informací. Nebude určitě náhoda, že na návrh jednoho poslanec ODS bylo ztíženo orgánům činným v trestním řízení a zpravodajským službám či spíše zúžena možnost přístupu k účtům a je možná de facto pouze v případě podezření podpory terorismu! Proto raději s velkým zalíbením sleduji současnou cestu pana presidenta po jižní Asii, kde kromě mnoha ekonomických kontaktů a prezentace ČR na úrovni s panem Petrem Kelnerem v miliardové Číně prolongoval v život kousek národního a rodinného stříbra, kterým je bezesporu Krteček nedávno zesnulého pana Milera.
Hříchy pro pátera Knoxe, aneb Kalouskovy hříchy
Petr Závladský
Vím, jak je lidská paměť krátká a selektivní. Má snahu špatné věci zapomínat a dobré si pamatovat. Tak mi nezbývá, než paměť lidí osvěžit připomenutím, kdo je Miroslav Kalousek a co „dobrého“ pro nás vykonal.
Jen tři měsíce po sametovém předání moci nastupuje na Úřad vlády ČR jako ekonomický poradce. Za dva roky už odboru poradců šéfuje. Strmá kariéra pokračuje. Rozprodává se bývalý federální armádní majetek. Kalousek má pod palcem výběrová řízení a akvizice. Rozhoduje o miliardách, modernizaci tanků T-72, štábním informačním systému, nákupu padáků… Padáky za stovky milionů byly jen troškaření. Modernizace 353 zastaralých sovětských tanků T-72 určených k vyřazení stála neuvěřitelných 19 miliard korun! Dodávka za štábní informační systém vyšly na více než miliardu korun. Kasárna na Náměstí republiky vyšla na 900 milionů a náhrady za druhotné škody na dalších 500 milionů. Zeman&Zeman získala obejitím výběrového řízení zakázku na mnohamiliardové dodávky potravin armádě. Policie vyšetřuje, firma Z&Z je mezitím vytunelována a zrušena a spolumajitel firmy Z&Z David Petrovický je unesen ozbrojeným komandem a již nikdy není nalezen. Za podivných okolností získává Kalousek drahou vilu v Bechyni a luxusní byt v Praze. Situaci se pokouší zachránit jeho tchán Kašák tím, že mu tyto peníze půjčil z vlastních prostředků. V září 2002 jsou u Orlíku zastřeleni Kalouskův švagr Lubomír Kašák a jeho společník ve firmě IDOS Zdeněk Němec.Z majitelů IDOSu zůstává naživu jen minoritní 5% vlastník. A jaké překvapení – jmenuje se Radka Kalousková! Jak známo, mrtví nemluví. Zrovna v době, kdy policie šetří podivné zakázky jejich firmy IDOS od příbramské radnice, kterou šéfuje Kalouskův politický kolega Josef Vacek a z povzdálí tahá za provázky známý příbramský kmotr Jaroslav Starka. Kalousek má prostě prsty ve všem, co jen malinko smrdí penězi a mocí. Co je ale pro stát nejhorší, to jsou nejschodkovější rozpočty ČR v historii (107, 187 mld.) a navzdory předvolebním slibům zvyšování daňové zátěže obyvatelstva a tím programové brzdění ekonomiky a v důsledku toho zvyšování chudoby obyvatelstva.>>>
Pokrytectví premiéra Nečase
Břetislav Olšer
Pan premiér Petr Nečas je liška podšitá. Hraje si na spravedlivého podle socialistického hesla: Padni, komu padni, přitom je však jako na obrtlíku. Rázně odvolaný ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil podle Nečase prý požadoval v době šetření zvýšení rozpočtu pro svůj rezort. "To by mělo rozkladný účinek na ostatní ministry. Nemohu připustit privilegované zacházení a jinak přistupovat k ministrům za ODS. Nevěřím, že by Pospíšil zvládl rozpočet pro zbytek roku i přípravu rozpočtu na příští rok bez žádostí o navýšení," řekl Nečas. Takže, najednou je Nečas férový chlap, co rozdává rány všem stejně. Odeesák neodeesák. Ovšem, pokud se jedná o Alexandra Vondru z ODS, bil se za něj jako lev. Nedávno tvrdil, že ministr financí Miroslav Kalousek hrubým způsobem ovlivňuje vyšetřování případu firmy Promopro, která získala spornou zakázku v době českého předsednictví EU. "Není ani vyšetřovatel, ani soudce a na výroky, co je a není trestným činem, by měl být velmi opatrný," prohlásil Nečas a do krve hájil Vondru, který byl v době českého předsednictví EU vicepremiérem právě pro evropskou problematiku a způsobil škodu pro český stát ve výši 388 356 677,57 korun. Celkem přitom stát zaplatil firmě ProMoPro, kterou v roce 2008 vybral bez výběrového řízení, 525 milionů korun. V době, kdy byla vláda premiéra Mirka Topolánka v demisi, žádal Vondra o navýšení rozpočtu na akce v rámci předsednictví, že chybí téměř 400 miliónů korun. Kalousek navýšení o 371 miliónů bez mrknutí oka odkýval a následně ho schválila i trojkoalice. V případě kauzy Pospíšil se jednalo jen o hypotetickou miliardu pro rezort spravedlnosti, což byla podle Nečase částka, která by mohla demoralizovat ostatní členy vlády, a chtěli by také peníze… To jsou mi paradoxy, pane premiére. Vyrazit po šesti letech nejlepšího ministra s tak komickým zdůvodněním. Hlavně, že farizejsky tvrdíte, jak nikomu nenadržovat. Je v podstatě jedno, co za mrva smrdí v tom Augiášově chlévě, zda jde o boj Pospíšil-Rampula, povýšení Bradáčové či miliarda sem, miliarda tam.>>>
Premiér měl vyhodit místo Pospíšila vyděrače
Ivana Haslingerová
Ve středu 27. června 2012 spadla jako blesk z čistého nebe zpráva o bleskovém pádu ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Na to, že pan premiér řeší problémy vlády odvoláváním ministrů namísto aby je přinutil řešit lépe problémy jejich resortů, jsme si již bohužel zvykli. V průměru vyhazuje jednoho za čtvrt roku a není proto překvapením, že k sedmi vyhozeným přibyl osmý. Co ovšem je na odvolání ministra Pospíšila zarážející, to je rychlost odvolání. Ministr Pospíšil v klidu odešel k večeru 26. června ze zasedání vlády a netušil, že se tam již nevrátí, že druhý den poběží hned ráno jeho letitý stranický kolega a bývalý přítel na Hrad a bude tam již v 11 hodin prosit udiveného pana prezidenta o okamžité podepsání demise Jiřího Pospíšila, jako by v opačném případě měla vypuknout třetí světová válka. Přitom úsměvné důvody, že Pospíšil chce navýšit rozpočet resortu, rozhodně takovou rychlost nepotřebovaly. Stačilo přece říci, že mu peníze nedá. Nehledě k tomu, že panu Vondrovi TÉHOŽ DNE peníze jeho úřad poskytl. A právě toto nevysvětlitelné chování vede občany k přesvědčení, že pan premiér před nimi něco tají. Čtenáři se mne ptají, zda nevím, co za takovým jednáním stojí. Otevřeně odpovídám, že nevím, ale že je mi jasné, že musel být neskutečně vyděšen nějakou zprávou, kterou získal bezprostředně předtím, než tak jednal. Zprávou, která musela být tak hrozná, že jednal s rychlostí, jako by šlo o únos či hrozbu zastřelení někoho blízkého. A samozřejmě nejen mne, ale snad každého napadla i myšlenka, že jde o vydírání, protože takové machiavellské chování, jaké předvedl pan Nečas, je v současných vnitropolitických poměrech něčím zcela, ale opravdu zcela mimořádným a je jasné, že musel být neskutečně zděšený. Jediné co se tehdy stalo bylo, že to ráno , který se všichni členové jali studovat. Je známo, že se hájí mj. tím, že jí pan Miroslav Kalousek slíbil dokument kvůli jehož neodevzdání je popotahována policií, vypracovat a neučinil tak. Hysterické reakce pana ministra Kalouska na toto téma jsou veřejně známé a je dokonce obviněn z hrubého zastrašování prokurátora. A je také známo, že pan Pospíšil by nechal policii konat. Nic jiného se tehdy neudálo. Je to samozřejmě jen domněnka. Ale to ráno se muselo stát něco opravdu velice závažného, že vždy spíše uvážlivý premiér jednal jako vyděšený zajíc, když vyhodil ministra, který má u občanů podle průzkumů veřejného mínění skvělé postavení a který díky zatčení Ratha a uvedením do pohybu i dalších skandálních kauz začínal vracet ODS glanc. Zbavit se takového politika může mít pro předsedu strany i vlády stejné důsledky jako podpis vlastního rozsudku k politické smrti. A jak znám pana premiéra, tak si je tohoto dobře vědom. Proto je jasné, že skutečný důvod pro jeho chování musel být nesmírně silný a nebezpečný. Nasvědčuje tomu i okamžitá reakce pana prezidenta. Tak by jednal jen v krajním případě, například kdyby šlo o zprávu, že pokud neodvolá pan Nečas pana Pospíšila, padne vláda. Ať již byly důvody pro jednání pana Nečase jakékoliv, je bezdůvodné odvolání pana Pospíšila nejen pro něj, ale pro celou ODS a potažmo pravici v ČR velké neštěstí. Neměl se nechat nikým vydírat a vyhodit naopak okamžitě vyděrače.>>>
Premiéra muselo něco hrozně vyděsit, věřme, že to nebyla nastražená past
Ivana Haslingerová
Ve středu 27. června 2012 spadla jako blesk z čistého nebe zpráva o bleskovém pádu ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Na to, že pan premiér řeší problémy vlády odvoláváním ministrů namísto aby je přinutil řešit lépe problémy jejich resortů, jsme si již bohužel zvykli. Rychchlost odvolání hodná mistra světa Vettela na mistrovstvích Formule 1 a také to, že se pan premiér obával zprávu o odvolání říci panu ministrovi do očí na zasedání vlády den před tím. Ministr Pospíšil v klidu odešel k večeru 26. června ze zasedání vlády a netušil, že se tam již nevrátí, že druhý den poběží hned ráno jeho letitý stranický kolega a bývalý přítel na Hrad a bude tam již v 11 hodin prosit udiveného pana prezidenta o okamžité podepsání demise Jiřího Pospíšila, jako by v opačném případě měla vypuknout třetí světová válka. Přitom úsměvné důvody, že Pospíšil chce navýšit rozpočet rezortu, rozhodně takovou rychlost nepotřebovaly. Stačilo přece říci, že mu peníze nedá. Nehledě k tomu, že panu Vondrovi TÉHOŽ DNE peníze jeho úřad poskytl. A právě toto nevysvětlitelné chování vede občany k přesvědčení, že pan premiér před nimi něco tají. Přiznám, se, že i mně se v této souvislosti v podvědomí vybavilo zatčení Rudolfa Slánského na oslavách narozenin jeho blízkého přítele Gottwalda. Čtenáři se mne ptají, zda nevím, co za takovým jednáním pana premiéra stojí. Otevřeně odpovídám, že nevím, ale že je mi jasné, že musel být neskutečně vyděšen nějakou zprávou, kterou získal bezprostředně předtím, než tak jednal. Zprávou, která musela být tak hrozná, že jednal s rychlostí, jako by šlo o únos či hrozbu zastřelení někoho blízkého. Zprávou, kterou zřejmě neměl čas si prověřit a která může být jen chytrým blafováním někoho, kdo chce rozeštvat nejen dva bývalé kamarády a dnes vlivné politiky, ale zejména, kdo tímto rozeštváním chce zničit ODS a vládu a profitovat z toho, co Petr Nečas udělá. A on skutečně zprávě uvěřil, protože takové machiavellské chování, jaké předvedl, je v současných vnitropolitických poměrech něčím zcela, ale opravdu zcela mimořádným a je jasné, že musel být neskutečně zděšený.
Sláva, pravice má konečně koho volit za prezidenta!
Ivana Haslingerová
Stal se zázrak! Již jsme nedoufali, ale konečně je mezi kandidáty na prezidenta opravdu pravicový člověk vyznávající hodnoty svobody jednotlivce a minimálního státu. Člověk, který ví, co obnáší politická práce doopravdy, protože je od doby podpásového Sarajevského atentátu již 16 let v každodenním neustálém kontaktu s prezidentem republiky Václavem Klausem a nevidí proto pouze její lesk, ale i tvrdou práci v pozadí. A když se i přesto pouští do boje o prezidentský post, je jasné, že to myslí s nápravou politiky u nás doopravdy. Člověk, který nezradil pana prezidenta nikdy, ani v největších štvanicích proti němu po Sarajevu. Je totiž jednoduché stát po boku člověka za doby jeho slávy, ale je velice těžké dělat totéž za doby pronásledování. A především člověk, který je čitelný a nikdy nezradil své ideály a postoje. A nejen nezradil, ale dokáže za ně svým ostrým perem tvrdě bojovat. Ano, stal se zázrak a Machovi Svobodní na svém nedávném celorepublikovém sněmu zvolili současného osobního tajemníka prezidenta republiky a ředitele jeho politického odboru Ladislava Jakla svým kandidátem na prezidenta republiky a on jejich nominaci k jejich velké radosti přijal. Nyní shánějí 50 000 podpisů pod petici za jeho kandidaturu na funkci prezidenta ČR. Vážení čtenáři, obracím se proto na Vás s žádostí o pomoc při sběru těchto podpisů. Když se podaří shromáždit 50 000 podpisů, bude se moci Ladislav Jakl účastnit prezidentské volby. Bude tak mít nárok na spoty v televizi a rozhlase, plakátovací plochy, bude zván do debat kandidátů – bude to zkrátka mimořádná příležitost seznámit veřejnost s hodnotami svobody jednotlivce a minimálního státu, ve které společně s ním věříme. Petici nelze organizovat elektronicky, je potřeba shromáždit papírové archy s vlastnoručními podpisy. Pokusme se každý za sebe nasbírat co nejvíc podpisů. Osobnost jako Jakl stojí za to!
PRÝ BYLO ZA KOMANČŮ LÉPE
Petr paulczynski
Podle nějakého výzkumu se ukázalo, že tuto hovadinu si myslí až třetina středoškoláků. Toto zjištění ukazuje, že tak zvaná Hubálkova konstanta je pravdivá. Že nevíte co to je? Nu, objasním. Zde je páně Hubálkova definice: Podíl "pitomců" v jakémkoliv národě činí třetinu. To co je pro nás jako národ typické je "malověrnost, skepse, zvláštní směsice buranství." Když se nad tím zamyslím, jsou však možná ti středoškoláci jenom "volaací zmetění". Zřejmě tuto hovadinu slyší doma. Pak buď žijí v rodině bolševika, nebo někoho komu socík vyhovoval. Nikdo se nestrhal, kdo neokrádal stát, okrádal sebe a rodinu, v pátek v poledne vyrazil na chatičku a v kufru embéčka si vezl pár ukradených cihel a půl pytlíku cementu. A to tatíkovi dneska nechtějí trpět, šmejdi kapitalističtí. Důležité bylo, že všichni měli stejné hovénko, nikdo neměl bavoráka nebo meďoura, když já měl škodověnku. Asi svým dětičkám zapomněli říct, že džíny si mohli koupit akorát tak v Tuzexu, do zahraničí mohli akorát tak k Balatonu a to ještě s ROH a museli jste vypsat do celního a devizového prohlášení každý zlatý řetízek... Takže bych těm spratkům hloupým nebo navedeným přál na chvíli se vrátit tak o 30 až 35 let zpátky.
Nigel Farage: "EU není nedemokratická, EU je protidemokratická a musí se rozpadnout!"
Ivana Haslingerová
Na pozvání předsedy konzervativní, pravicové a euroskeptické Akce D.O.S.T. Michala Semína navštívil 18. června 2012 Prahu nejvýraznější kritik evropské centralizace, předseda konzervativní pravicové euroskeptické politické frakce "Evropa svobody a demokracie (EFD)" v Evropském parlamentu, europoslanec Nigel Farage. Názory tohoto europoslance budily kdysi výsměch evropeistů, nyní se mu již nesmějí. Vědí, že nehovořil do větru a jen ti nezarytější kladou proti jeho konkrétní kritice prázdné ideologické fráze. I v jeho rodné zemi jsou již dvě třetiny Britů proti členství v EU a jeho strana byla v evropských volbách druhá. Pro Akci D.O.S.T. a její příznivce byla návštěva pana Nigela Faraga velkým povzbuzením v jejich boji za vymanění se z útrob dravé bájné mořské obludy Charybdy – EU – která požírá všechny národní kultury, stráví je a vyvrhuje jako jednolitou páchnoucí hmotu natráveného euroguláše, do kterého zahrnula do té doby Evropě cizí směry a hnutí jako multikulturalismus, islamismus, homosexualismus, ekologismus a mnoho dalších nebezpečných -ismů. A co víc, tato Charybda stříká obsah svého žaludku volně do světa. Není proto divu, že se na přednášce Nigela Faraga sešli všichni opravdoví vlastenci a sál v budově ČSVTS na Novotného lávce v Praze byl nabit k prasknutí. Pan Farage nikdy neustoupil od svých euroskeptických názorů, ostatně stejně, jako náš pan prezident. V současné době, kdy začíná otevřeně probíhat bitva za záchranu demokracie v EU stojí obě tyto osobnosti v jejím čele. Nebylo proto překvapením, že Pražský hrad byl na přednášce Nigela Faraga zastoupen nejbližšími spolupracovníky pana prezidenta – jeho osobním tajemníkem a předsedou Politického odboru Hradu Ladislavem Jaklem, kandidátem na budoucího prezidenta za Svobodné, vicekancléřem Petrem Hájkem a poradcem pro zahraniční politiku Jiřím Brodským. A nechyběl ani přítel pana Faraga z Evropského parlamentu, europoslanec a kritik současné EU Ivo Strejček. Senát reprezentoval senátor Petr Pakosta s chotí.>>>
Demokratická revoluce v Evropě?
Ladislav Zemánek
V pondělí 18. června poctil Prahu svou návštěvou známý britský europoslanec a snad nejhlasitější kritik Evropské unie Nigel Farage. Součástí jeho nabitého programu, v němž nechyběla ani schůzka s prezidentem republiky, bylo i veřejnosti otevřené podvečerní setkání v budově ČSVTS na Novotného lávce. Jeho vystoupení bylo energické, zábavné, přesto však věcné, slovem strhující. Očekával-li od jeho návštěvy předseda Akce D.O.S.T. Michal Semín (právě toto konzervativní sdružení celou návštěvu zorganizovalo), že „vlije českému euroskepticismu trochu té čerstvé krve do žil,“ pak se domnívám, že taková očekávání nebudou zmarněna. Troufám si tvrdit, že Faragova plamenná slova stran demokratické revoluce, která se v Evropě začíná šířit, padla na úrodnou půdu. A právě otázce „demokratické revoluce“ se v následujících řádcích budu podrobněji věnovat. A co tedy dělat? Především bojovat na dvou frontách – v Bruselu a doma. V Bruselu je potřeba pokud možno napadat plány, s kterými tamní autokraté přicházejí, bránit jim v prosazování jejich zvrhlých idejí a doma působit na veřejnost, možno říci vychovávat ji tak, aby byla připravena ujmout se správy vlastního státu; tento těžký úkol zajisté nepřináleží pouze příslušné politické straně, naopak velkou roli by mohly sehrát kupříkladu církevní instituce. Naše vlast se již nikdy nesmí stát předmětem experimentů v rukou snílků, pro něž je jejich utkvělá představa o nové společnosti přednější než svoboda. Bez účasti co možná nejširších vrstev lidí nemůže demokracie dlouhodobě fungovat.Nač propojení s tradicí? Odpověď je prostá: Nemůže být totiž svobody bez křesťanství – o tom však až v dalším článku.>>>
Prezident s chotí otevřou Jižní zahrady Hradu
Prezident republiky Václav Klaus společně s manželkou Livií Klausovou ve středu dne 20. června 2012 v 10.00 hodin slavnostně otevře . Zahrady prošly náročnou rekonstrukcí a otevírají se v podobě, v jaké byly v letech 1920 – 1929 vybudovány architektem Josipem Plečnikem. Pro veřejnost se zahrady otevřou ve 12.00 hodin.Prezidentský pár po zahradách provedou historické postavy; hlavním průvodcem bude dcera T. G. Masaryka Alice, v Rajské zahradě prezidenta pozdraví i císař Rudolf II.
přijměte upřímné blahopřání k Vašim narozeninám a přání, aby Váš nově založený Institut Václava Klause (IVK) pokračoval v šíření myšlenek, které podle našeho názoru osloví všechny ty, kterým na dění v naší vlasti i celé Evropě opravdu záleží.
K tomu ať Vám dopomáhá Bůh.
Za redakci revue Fragmenty Ivana Haslingerová a Jiří Pancíř
Inkvizice vyrůstala ve 13. století ze strachu před společenskou změnou
Ivana Haslingerová
Arcibiskupství pražské vydalo výtisk čtvrtletníku Salve věnovaný výhradně inkvizici. Dle slov jeho šéfredaktora, Jeho Eminence Dominika Kardinála Duky OP, byl vydán proto, aby si lidé uvědomili skutečný obraz inkvizice proti tomu, jaký získala díky nepřesným historickým znalostem. Její obraz je spojovaný s řadou mýtů a mylných stereotypů. Kniha odpovídá na to, kde se tyto stereotypy rodí, když v učebnicích dějepisu je realita popsána vesměs přesně. Dospívá k závěru, že nejvíce mylných představ proniká do názorů školní mládeže především díky masochistickým filmům.
Běžných 450 000 soudních procesů, které mají za následek například čtrnáctidenní nošení přehozu s nadpisem „Jsem kacíř“, by diváky neuchvátilo, ale některé z půl procenta inkvizičních procesů, které vedly k odsouzení a k trestům smrti, které ve středověku byly udělovány jsou pro filmaře jako stvořené.A co teprve středověké mučící nástroje užívané při výsleších! A především pro filmaře tak žádané prázdné, tupé výrazy mučených obviněných... "Ano středověk byl opravdu z pohledu dnešního člověka krutý, on ale i život v něm byl mnohem těžší a to i na tehdejších neútulných hradech. Je pochopitelné, že filmaři ho používají pro návštěvnost, ale co je na filmech o inkvizici podpásové je to, že není podtrženo, že Tedy mučením se snažily vynutit přiznání a pak vynášely tresty dle tehdejšího světského práva. Inkvizice nebyla při těchto výsleších přítomna. Režimy, které se snažily nalézt alespoň něco k očernění katolické církve tyto filmy vítaly a povedlo se díky nim v divácích vyvolat dojem, že církev byla neskutečně krutá. U nás napáchal obrovskou paseku např. film Kladivo na čarodějnice," uvedl pan kardinál. Nechci vyviňovat inkvizici z jejich činů, ale je nutné zasadit vše do doby, kdy působila, a spíše než tresty, které vynášel ten který tehdejší velmož na svém panství, je důležité si položit otázku, proč to udávání tehdejší kněží dělali. A právě na to odpovídá výše citovaná kniha a o tom si povídal pan kardinál s přítomnými v sídle dominikánů v Jilské ulici v Praze. Stále se pohybovala v symbioze církev-stát. V rovině střetu mezi církví a státem. Pro současnou společnost je inkvizice těžko pochopitelná, leč současný stát používá v boji s tzv. extrémismem podobné nástroje. Můžeme říci, že v 18. století dochází k zániku propojení duchovní a sekulární sféry. Inkvizice není instituce, s níž církev začínala. Církev začínala jako disidenské hnutí.," uzavřel pan kardinál.>>>
Hej, byrokrati, přiznejte se! Kteří z vás jsou zbyteční a odejdou?
František Matějka
Plán na zeštíhlení veřejné správy má udělat Karolína Peake, jejíž Vládní výbor pro koordinaci boje s korupcí byl vytvořen uměle jen proto, aby seděl počet rozdělených křesel. Vtipné. Podívejme se na boj s přebujelou veřejnou správou za deset let zpět. Všechny vlády měly boj s reformou státní správy v programech, žádná ho ale neprosadila. Po nástupu současné vlády přišla první vlaštovka: „V současnosti zahajujeme projekt, jehož prvním výstupem je seznam všech agend vykonávaných ve veřejné správě. Aktuálně ho kontrolujeme, jsou jich stovky,“ řekla Štěpánka Cvejnová, ředitelka odboru efektivní veřejné správy na ministerstvu vnitra. V České republice totiž neexistoval oficiální přehled o tom, co který úřad dělal, přičemž v řadě případů pracovaly na tomtéž, aniž by to o sobě věděly. To byl říjen 2010. Máme červen 2012, seznam neexistuje dodnes a po nulových výsledcích ambiciózního plánu z října 2010 přichází Karolína Peake, aby nově předložila vládě materiál s názvem „Příprava úsporných opatření v oblasti zjednodušení agend a zrušení duplicit ve státní správě“. Nejde o nějaký výsledek plánů předchozích, ale plán na nový plán. Kvůli němu paní Peake rozeslala ministerstvům formuláře, v rámci kterých nechce po byrokratech nic vtipnějšího, než aby sami o sobě řekli: „ano, jsem zbytečný, propusťte mě.“ Je to stejně vtipné, jako když tu akci dostala na starost zrovna ona, jejíž Vládní výbor pro koordinaci boje s korupcí byl vytvořen uměle jen proto, aby seděl počet rozdělných křesel v koaliční vládě. Nevím jak Karolína Peake, ale já jsem si téměř jist, že ani teď se nám polovina byrokratů sama nepřizná, že jí společně s jejich úřady a institucemi živíme uměle a zbytečně. To by totiž musela vláda nejprve odstranit příčinu, kterou je opatrovnická forma státu, který si na svůj hřbet vzal víc, než je schopen unést. A na to současná vláda koule rozhodně nemá. >>>
Bohuslav Sobotka nemá právo hovořit za všechny občany
Ivana Haslingerová
Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka oceňuje dopis německého prezidenta Joachima Gaucka našemu prezidentu republiky Václavu Klausovi u příležitosti 70. výročí lidické tragédie. Ani slovo o tom, že dopis je adresován Václavu Klausovi, kterého si zřejmě německý prezident váží. Místo, aby byl pan Sobotka hrdý na to, že má pan prezident úctu svého kolegy, a to takovou, že se mu omlouvá po sedmdesáti letech za zvěrstva způsobená v Lidicích, dovoluje si ho kritizovat za údajný nezájmem o účast na pietním shromáždění v Lidicích. Argumentaci prezidentské kanceláře, že účast Václava Klause na důležité mezinárodní konferenci v Los Angeles je dlouhodobě plánována a nemohou ovlivnit změnu jejího termínu na jiné dny, neboť nejsou jejími pořadateli, považuje pan Sobotka "za neuvěřitelně kuriózní". To, že pan Sobotka velmi důležitou konferenci v Los Angeles o globálním vládnutí považuje za jednu z nesčetných konferencí pořádaných v zahraničí svědčí o jeho osobní neznalosti zahraniční politiky státu a je to jeho věc. Pokud ale si dovolí napsat, že "Vystoupení prezidenta Klause ve světě nás velmi často naplňují hlubokými rozpaky," pak proti tomu se ostře ohrazuji! Takže hovořit jako vládce v množném čísle "za svůj lid" mu rozhodně zdaleka ale opravdu zdaleka nepřísluší. Troufám si říci že a rozhodně se nepodivujeme nad tím, že důležitá mezinárodní konference v Los Angeles u něj dostala přednost před Lidicemi. Víme, že jako vlastenec do Terezína a do Lidic jezdí Václav Klaus takřka každoročně a nejen jezdí, ale pronáší vždy skvělé projevy. Jen loni jsme o tom psali v článku: "Musíme zásadně rozlišovat individuální zločiny a státem organizovaný projekt průmyslového vraždění." Takže rozhodně nejsem popouřena, že jednou musel pan prezident dát přednost účastnit se konference o budoucnosti a nikoliv o minulosti naší země. A od pana Sobotky je útok na něj proto velmi nedůstojný. >>>
Pravice leží na ulici, stačí ji zvednout...
Bedřich Havlíček
Pravice v té formě, jaká dnes sedí v parlamentu, dohrála svoji historickou roli. Pokud si někdo myslí, že by měla ještě dostat čas se historicky znemožnit, šlo by už o přesčas. Stihla toho ve dvou volebních obdobích až až, i když jedno bylo dokonce o polovinu zkrácené, a u toho druhého taky není jisté, jestli se dohraje v plné hrací době. Podepsáním několika bianko směnek - z nichž ta první nemá jen jedno čisté políčko na částku, ale nekonečný sloupec - ztratila tahle vláda svoje opodstatnění. Volili jsme ji jako brzdu řecké cesty, na kterou nás hodlají zatáhnout socialisti, a ne jako gubernátora, který tady bude prosazovat vůli tatíčka cara z dalekého Bruselu. Takže jak vypadá naše "pravice" verze 2.012? A je to vůbec pravice? Sestup a pád ODS pro mě začal v momentě, kdy se Topolánek na pár okamžiků stal papírově největším premiérem v EU. Rychle poznal, že gule nejsou to pravé pro řízení takového kolosu, a že pokud si chce tykat se Sarkozym a chodit u Berlusconiů jen tak podomácku nalehko, musí změnit postoj. Pochopil, že široké rozkročení beskydského horala, kterým vyhrál volby, se do téhle společnosti nehodí - tady se od lidí jeho formátu čeká spíš stoj spatný a uctivý předklon. A tak se z opatrného odpůrce integrace stal přes noc eurofederalista nejeurofederalističtější (EE), a za pochvalné poplácácní od Barrosa a obdivné zamručení půvabné Anděly by Lisabonskou smlouvu podepsal třeba vlastní krví, a třikrát podtrhl Dalíkovou. Po něm přišel Nečas - a s odstupem času mohu říct, že doslova. Přinesl naději - spíš tu zoufalou, stéblasechytající - a přinesl styl výrazně odlišný od Topolánka. Pokud mu šlo o to potvrdit starou pravdu, že každá změna je k horšímu, tady byl stoprocentně úspěšný... bohužel. Média mu říkala Pan Čistý, ale výstižnější by bylo Pan Sterilní. Ze všeho nejvíc připomíná destilovanou vodu - bez barvy, bez chuti a bez zápachu. Vyplní prostor, který dostane k dispozici, ale ani se nepokusí získat nějaký navíc vlastním přičiněním. ODS, už tak dost vyměklá léty nehybnosti, pod jeho vedením vyměkla docela na sra... jak kýbl kytu. Díky tomu nám dnes fakticky vládne Kalousek - kariérista s lidoveckou houževnatostí a s ohařím čichem na prachy. Do vysoké politiky se pronáměstkoval, a tak to s mokrými hadry ve funkci nadřízených umí. On určuje témata, on určuje kdo, co, kde, jak a s kým... že, pane premiére?
Komunisté nemají právo hlasovat o církevních restitucích!
Ivana Haslingerová
KSČM je přímým nástupcem KSČ, která v 50. letech okradla církve o jejich majetek a perzekuovala jejich představitele v táborech nucených prací jako těžké zločince. Je potěšitelné, že si toto již uvědomují někteří poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Poslanec za TOP 09 a místopředseda hospodářského výboru Jan Husák vyzval poslance KSČM, aby se zdrželi hlasování o zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, protože jsou podjatí. „KSČM se nikdy nedistancovala od činů své předchůdkyně spáchaných na obyvatelstvu Československa, nikdy neodsoudila nesmyslné popravy nevinných osob, nikdy nepožádala občany o prominutí napáchaných chyb. Proto je evidentní, že odnětím majetku církvím v 50. letech plně souhlasí a může ty činy i nadále krýt,“ shrnuje důvody možné podjatosti Jan Husák. Podle Jana Husáka to potvrzují slova z vystoupení poslance Grebeníčka v rozpravě o restitučním zákonu. „Byla to jen snůška demagogických lží," shrnul Husák a dodal: „Vyzývám poslance KSČM, aby se celému národu omluvili a vzdali se práva hlasovat o zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi“.Nezbývá než souhlasit a věřit, že se k jeho výzvě přidají i další slušní poslanci.
OSTUDA V PARLAMENTU
Petr Paulczynski
Neboj vážený čtenáři. Nebudu psát nic o Davidu Rathovi, protože o tom už napsal každý kdo má díru do zadele. David Rath byl rozebrán na mikročástice. Co mne zaujalo nejvíce, bylo chování prezidentského kandidáta. Ten věrný svému předvolebnímu sloganu "když se kecají blbosti, spím" se klátil, klátil až si docela normálně "bucnul". Račte, prominout, ale aby místopředseda vlády a kandidát na prezidenta spal za předsednickým stolem parlamentu, to mi přijde zcela "mimo mísu". A to nemluvím o tom, že vlastně chrápal v pracovní době za veřejné peníze. Ať se na mne nikdo nezlobí, ale moje představa o prezidentovi republiky je jiná. Myslím, že Nikoliv vždy a všude spící exot v pomačkaném obleku. Je zajímavé, že k těmto excesům naše média mlčí. Nebo je to tím, že pohledy na spící kníže už patří do zlatého fondu inetrnetových fotografií? Takže přátelé. Když už se rozebírá ostuda v parlamentu, neměli bychom zapomínat i na tuto ostudu.>>>
Ladislav Jakl v prezidentských primárkách Svobodných
Karel Zvára, předseda pražského sdružení Svobodných
Nebezpečný mýtus fráze „To by se jinde stát nemohlo“
Jana Bobošíková
Svým způsobem chápu, že lidé čím dál častěji volají po vládě tvrdé ruky. Když vidí bohorovnost mafií v byznysu či státní správě a korupční skandály, když zažívají nespravedlnost a neslušnost jako standardní součást života v naší zemi. A já se ptám – myslíte si, že až po nás bude dupat cizí velitelská bota, že bude slušnější nebo spravedlivější? Takový vývoj nelze vyloučit zvláště v situaci, kdy mu vědomě či nevědomě fandí většina médií. Svoboda slova, která je podmínkou fungování parlamentní demokracie v mediálním věku, totiž začíná být velmi iluzorním pojmem. Slovo, aby mohlo být svobodně hlásáno, potřebuje prostor v tisku nebo vysílací čas. A ten mnohem častěji dostávají ambiciózní křiklouni než lidé, kteří si svou politickou dráhu jsou ochotní poctivě odpracovat zdola se vším respektem k názoru a volbě svých spolustraníků. To všechno nahrává pouhé technologii moci a nikoliv svobodné soutěži myšlenek a vizí. Když vstupujete do volební místnosti, neptejte se po knížecích titulech a mediální slávě. Uvědomte si, že stejně jako šlechtické tituly, tak i naše média jsou pohříchu v zahraničních rukou. Ptejte se, odkud přišli a co pro vás udělali ti, kteří usilují o váš hlas. Ptejte se na národní zájem a občanské svobody. Nepodléhejte falešné iluzi o dokonalosti zahraničních vzorů. Nebo byste vážně chtěli, aby o naší státnosti rozhodoval třeba sudetoněmecký věrozvěst europoslanec Berndt Posselt? Líbilo by se vám, kdyby naši vědci museli pracovat pod taktovkou symbolu bruselské korupce Edith Cressonové, komisařky zodpovědné za vědu a výzkum, jejíž skandál vedl až k pádu celé Evropské komise? Máme snad skákat, jak pískají evropští státníci, kteří nadělali spoustu dluhů, nedodržují dohody, nezvládli EURO a ohrozili tak samotnou hospodářskou existenci slabších států? Máme obdivovat německou kancléřku Merkelovou za to, že kvůli řeckým dluhopisům vlastněných německými bankami nenechá Řeky jít vlastní cestou? Opravdu chcete společný evropský stát, jak o něm mluví německý ministr financí Wofgang Scheuble? Kdo pak bude asi vůdcem a kdo bude žít v protektorátu?
Svobodní prosí o pomoc v Senátních volbách
Blíží se letní „okurková sezóna“ a bezprostředně po jejím skončení začne kampaň pro volby do Senátu, mimo Prahu také kampaň pro krajské volby. Prosíme všechny členy, kteří chtějí s kampaní pomoci, aby přišli na jednání pražského krajského předsednictva v pondělí 18. června od 18h v salonku kavárny Phenix, kde bude sstaven harmonogram kontaktní kampaně. Budete-li mít čas, můžeme v Phenixu od 20. hodiny společně sledovat Hyde park, ve kterém bude hostem předseda strany UKIP Nigel Farage (pro představu se podívejte na jeho projevy). Krajské předsednictvo
Senátoři slíbili snížit administrativní zátěž při čerpání z fondů EU
Pavlína Heřmánková
Více než šedesát účastníků konference s názvem „Administrativní zátěž a programové období 2014 – 2020“ zaplnilo ve středu 30. května 2012 jednací sál Senátu PČR. Konferenci uspořádaly v prostorách Senátu společně Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR). Hlavním tématem konference bylo diskutovat a hledat možnosti zjednodušení administrativní zátěže při čerpání finančních prostředků z fondů EU pro žadatele, příjemce, poskytovatele a další orgány v programovém období 2014 – 2020. „Zájem o konferenci mě potěšil a potvrdil aktuálnost zvoleného tématu. Jednoznačně se ukázalo, že současná velmi byrokraticky a někdy zároveň i nepříliš transparentně nastavená administrace evropských projektů je jednou z bolestí a zároveň i příčin současných problémů čerpání finančních prostředků z evropských fondů,“ okomentoval zvolené téma konference předseda Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, senátor Ivo Bárek, který konferenci zahájil. „Jsem rád, že výstupem konference není pouze celá řada námětů a návrhů na zjednodušení administrativní zátěže, ale že se nám také podařilo se shodnout i na obecnějších závěrech a doporučeních,“ dodal k průběhu konference její moderátor senátor Miloš Vystrčil. Konference se zúčastnili kromě zástupců MMR v čele s prvním náměstkem Danielem Braunem, který je garantem přípravy plánovacího období 2014-2020, i zástupci dalších ministerstev, profesních organizací, neziskových organizací, krajů, měst a obcí a dalších subjektů. Účastníci konference uvítali slib zúčastněných senátorů - členů Výboru pro územní rozvoj Ivo Bárka, Miloše Vystrčila, Pavla Eyberta a Karla Šebka, že se výstupy konference a možnostmi snížení administrativní zátěže pro plánovací období 2014-2020 bude na svých zasedáních výbor podrobněji zabývat. Podrobnější informace o konferenci včetně přednesených prezentací budou nejpozději do středy 6. června k dispozici na www.senat.cz a www.mmr.cz
Petr Gazdík: Církevní vyrovnání by měla být obecnou politickou prioritou
Pavel Grygar
Poslanec Petr Gazdík vstupoval do politiky jako starosta malé obce. Sám říká, že se dříve hádal s ministrem financí Kalouskem. Dnes je předsedou poslaneckého klubu TOP09/STAN a chce kandidovat v podzimních volbách.
*Vážený pane poslanče, pomalu se blíží krajské volby. V nich jste oznámil také svoji kandidaturu. Kdyby jste uspěl byl by jste starosta, hejtman, poslanec... Jak se to dá vše stíhat dohromady?
Pokud bychom ve Zlínském kraji uspěli natolik, že bychom sestavili koalici a já se stal hejtmanem, pak se poslaneckého mandátu vzdám. Kumulace funkcí je nešvar, se kterým osobně nesouhlasím. Být skutečně pracujícím poslancem a skutečně pracujícím hejtmanem prostě není možné. Ze stejného důvodu už také nejsem starostou Suché Lozi. Pouze z pozice neuvolněného, tedy neplaceného místostarosty pomáhám svému nástupci.
* Několikrát jste zúčastnil diskuzí o církevních restitucích. TOP09 společně z vaší stanou by prý z koalice odešla, kdyby neprošly Sněmovnou a Senátem. Je to pravda?
Každá strana má nějaké zásadní priority, ze kterých nemůže ustoupit, bez jejichž naplnění pro ni vládní angažmá nemá smysl. Církevní restituce pro nás prioritou určitě jsou, ale hrozby odchodem z koalice by měly být podle mého názoru až tím posledním, k čemu má politik sáhnout. Nejde ale podle mě jen o to, zda to je či není naše priorita. Není možné, aby stát neřešil majetkové křivdy, které se církvím staly. Všichni ostatní restituenti už uspokojeni byli, církve „doplatily“ na to, že majetek, který jim byl zabaven, byl rozsáhlý. Stát si navíc do budoucna nemůže dovolit financovat církve ze státního rozpočtu, jako je tomu dosud. Každoročně se jedná o dvě miliardy a částka by mohla růst, protože jsou připraveny registrace nových církví, jejichž duchovní musí stát podle stávající legislativy platit.Kolaboroval svět s vrahem Džugašvilim aneb Je Jalta neplatná...?
Břetislav Olšer
Oslavili jsme den vítězství ve 2. světové dne 9. května. Je dobré si připomenout co jí předcházelo, čemu se dalo zabránit, jak jsme se v ní chovali my a svět...?
V očekávání 2. světové války se však Československo na svoji obranu připravovalo, ani ve snu nikoho nenapadlo, že by měl stáhnout ocas mezi nohy, jako spráskaný pes. I přes postavené pevnosti na hranicích jsme si nakonec Mnichovskou dohodou nechali kálet na hlavu, naplnili jsme Staromák a tisíce paží hajlovalo na počest nacistů, pak byly kvůli jednomu Heydrichovi popraveny tisíce nevinných v Lidicích, Ležácích či stovky nic nechápajících studentů a nechali jsme české zbrojovky vyrábět zbraně pro Hitlera. Uplynulo skoro šest roků. Nechali jsme si Stalinem nadiktoval v Jaltě podmínky, jak rozdělit svět. Na konferencích v Teheránu či Jaltě šli pár měsíců před koncem války všichni na ruku Stalinovi, co sice vraždil ve velkém, ale hnal nacisty bez ohledu na oběti k ukončení hrůzného světového válečného konfliktu.
Byl v Jaltě regulérní stav?
Prezident Roosvelt byl v natolik špatném zdravotním stavu, že skoro vůbec nekomunikoval. O nějaké diskusi, či snad tvrdém politickém vyjednávání nemohla být v jeho případě žádná řeč. Lépe na tom nebyl ani Churchill, jenž ztratil v Roosveltovi oporu a sám propadal v průběhu konference těžkým depresím, jelikož v uplynulém roce prodělal tři těžké zápaly plic.Vyjednávání tak držel pevně v rukou Stalin, byť prodělal těsně před konferencí mozkovou mrtvici.Inu, čas opět oponou znovu trhl a ti, co vítali nacisty, se opět sešli v únoru 1948 u pomníku Jana Husa na Staroměstském náměstí a provolávali slávu Klementu Gottwaldovi a jeho vítězství. Tato sinusoida přízně různým "bratrům" se pak v Česku mnohokrát opakovala...>>>
Stanislav Rejthar: Dobří vojáci padli…
Jan Kopal
Motto: „V Popradu jsem obdržel svoji uniformu, byla úplně nová. Našel jsem ji ve skladišti, které bylo přisunováno za frontou. Oblékl jsem si ji a jak jsem kráčel, napadla mě podivná věc… Jsem Čech, jdu v britském stejnokroji po slovenské zemi, kolem ukrajinští partyzáni a němečtí zajatci, mířím k rumunskému velitelství. A najednou jsem spatřil mrtvolu, a hned jsem věděl, že na ni nikdy nezapomenu. U silnice ležel voják v maďarské uniformě a díval se na mě. Půlka jeho těla ležela na druhé straně cesty. Asi šlápl na minu. Ani oči mu nikdo nezamáčkl, vlastně jen jedno. Jak měl hlavu na stranu, stála mu v druhém prázdném důlku voda. Když jsem se později dostal k našim a večer jsem po dlouhé cestě ulehl do opravdové postele, bylo mi hned jasné, že mi Maďar zase přijde. Stačilo zhasnout a byl u mě. A od té doby na mě nezapomněl nikdy, ať jsme kdekoliv. Vždycky jsem musel vstát a rozsvítit.“ Stanislav Rejthar
Memoárová literatura zahraničních československých letců zažila po roce 1989 velký boom, přesto zájem o ni neklesá ani v posledních letech. Důkazem je v pořadí už třetí vydání knihy Stanislava Rejthara „Dobří vojáci padli…“. Třetí vydání vyšlo v roce 100. narození plk. letectva ing. Stanislava Rejthara. K předchozímu vydání došlo v letech 1999 a 2002. U příležitosti znovuvydání této knihy nakladatelstvím VOLVOX GLOBÁTOR o knize i autorovi zasvěceně pohovořil PhDr. Lubor Václavů, bývalý šéfredaktor časopisu „Historie a vojenství“, rodinný přítel, historik a vysokoškolský učitel. Osobnost Stanislava Rejthara se dá shrnout do tří slov: křesťan, vlastenec, nekomunista.
Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka v první etapě prezidentských primárek ODS porazil s velkou převahou europoslance Evžena Tošenovského. K našemu blahopřání řekl, že děkuje všem voličům za hlas pro něho a dodal: "Vyhrát první etapu je jistě příjemné, ale soutěž terpve začíná. Výsledek je pro mě přesto velkým impulsem do dalších etap primárek.“
Kožušníkův eStat.cz byl iniciátorem redukce ministerstev již v roce 2005
ivana HAslingerová
V posledních dnech se stále častěji setkáváme s různými návrhy na snížení počtu ministerstev. Vzpomínám, že Kožušníkův Aby plánovaná reforma měla všeobecně očekávaný přínos v podobě rozpočtových úspor a snížení byrokratické zátěže, musí se ale držet svých původních cílů. eStat proto vytyčil 10 cílů, které by realizátoři reformy neměli opouštět. Seznam deseti cílů pro úspěšnou realizaci reformy státní správy naleznete na jeho webu ZDE. Doufejme, že se jimi bude vláda řídit.
Perpetuum mobile
Josef Fousek
Soudruzi už se bouře přehnala zamněte si ruce / stali se z nás demokraté pryč je revoluce / Lidem už je zase jedno co je kolem špíny / soudruzi a to je voda na ty naše mlýny / Hlavně čekat ruce stranou co se z toho vyvrbí / v pravý čas si obrátíme své kabáty na ruby / Až tu bude prosperita ukážeme stádu / jak dokáže nový Únor přes noc svrhnout vládu
Oprášíme stará hesla tajemníky sjezdy / na ulicích na továrnách budou zářit hvězdy / Znovu meze rozoráme soukromníky zničíme / kulaky a disidenty do Mírova strčíme / Místo sochy Masaryka bude zase Klement / s čibukem a beranicí tvrdý jako cement / Zase budou konference porady a žranice / posudky a kádrování připravené milice/ Žádný Mnichov Zurich Paříž - na Orlickou na ryby / na hranice dáme dráty a do banky přísliby
Rudé právo bude velké / jako plachta cirkusu / pionýrky poběží si / na tribunu pro pusu / ženy muži v jednom šiku / půjdou hrdě na schůzi / přivítá je slavná věta: / Soužky a souzi /Učitelky učitelé / budou učit jako dřív / že Vladimír Iljič je / v našich srdcích stále živ
Za čtyřicet let pak znovu /až nebude z čeho brát / přijde Něžná revoluce / vrátíme jí zpátky stát / Pak budeme znovu čekat / až budeme při síle / nový Únor uděláme / Perpetuum mobile
Semafor, prosinec 1989, z knihy Josefa Fouska "Fuskovy protistátní písně", ilustroval Jan Kristofori - Academia 2002
P.S. Když jsem tuto báseň recitoval v roce 1994,1996, 2000 v Kanadě a v USA exulantům, slyšel jsem reakce:
Nastává nástup ochlokracie?
Mgr. Bc. Jan Kopal
V poslední době se ve všech pádech skloňují slůvka „lůza“ a „ochlokracie“ (řecky οχλοκρατ?α, latinsky ochlocratia je vláda lůzy, také označovaná jako lůzovláda. Dle Aristotela zvrhlá forma demokracie). Tyto diskuse bezesporu souvisí s celkovým vyčerpáním stávající formy demokracie a zejména chováním a prezentací našich politiků. Je jisté, že nespokojenost občanů bude časem ještě narůstat a do ulic bude vycházet čím dál tím více lidí. Je to jejich legitimní a nezpochybnitelné právo. Druhou věcí je, kdo tyto nálady podněcuje a vyvolává. Cui bono? Komu ku prospěchu? V zásadě jsou zde latentně přítomné síly, které už po léta šíří blbou náladu z havlovského nevětraného pelechu. Ne náhodou se potom spontánní protesty zvrhávají a jsou řízeny paranoidními jedinci. Vládnoucí struktury ale také začínají svými úlety připomínat onu kritizovanou lůzu z ulic – počínaje pokleslým slovníkem, aférami a aférkami hodnými IV. cenové skupiny nebo Tarantinových příběhů z podsvětí. Jsou zralé na komplexní výměnu kádrů. Je to dáno pofidérním výběrem a i jistým opotřebováním lidských zdrojů v běhu času. Osobně se nejvíce bojím toho, že Blbci budou na koni, hlas moudrých umlčen a průměrnost či dokonce podprůměrnost se stane normou.
Protesty proti prezidentu Klausovi a kardinálu Dukovi jsou HODNY jenom nádeníků DUCHA
Jaroslav Kronus - Kolín
Protestuji a to s plnou vážností proti stále silnějším a vulgárnějším atakům proti současnému presidentu ČR a v posledních dnech i proti českému primasu kardinálu Dukovi !!!
Současný ekonomický, sociální a hlavně mravní stav v naší zemi má mnoho příčin . V době eskalujících střetů sociálních, interetnických, které jemně přerůstají i v rasové a ekonomické je opravdu HODNO jenom nádeníků DUCHA počínaje konzumentem v podobě navoněné bídy a konče lumpneproletariátek vinit apriori ze všeho či spíše označit na viníka No. 1 současného presidenta !!!!
Co je ovšem vrcholem nechutnosti a ztráty soudnosti překroutit slova českého primase o možném nástupu vlády lůzy. Tento moudrý, uvážlivý a hlavně nekonfliktní muž zocelený kromě jiného několika lety kriminálu v éře vlády KSČ pouze upozornil a to způsobem hodným vrcholného duchovního, že od chaosu k vládě lůzy je jenom krůček! Snad je to srozumitelné i těm, kteří ať pod vidinou koryta , vyvolávání chaosu či dokonce přípravy "změny režimu" mají obsesi hnát vodu na mlýn těm silám, které sledují pouze svoje a to většinou stranické, partikulární či dokonce geopolitické zájmy !!!!
Nejsem odpovědný za absenci vlády zákona, za vznik partaokracie či vznik klientského systému v mnoha případech mající charakter nepotismu!!! Jsem ale svoji maličkostí odpovědný za vše, co umožnil listopad roku 1989 vzniklý na bázi vyjednávání u kulatých stolů mezi KC OF a delegací KSČ a NF a nebudu se rozpakovat v rámci pravidel svobodné společnosti sáhnout i k prostředkům proti těm, kteří by chtěli tento trend zvrátit !! Těmito prostředky je i podpora současnému presidentu a českému primasu !!!!
Alena Gajdůšková: „Zaměnili jsme demokracii za anarchii“
Ivana Haslingerová
Současná vláda o sobě tvrdí, že je pravicová, ale chová se k občanům jako levicová. Zvyšuje daně a dokonce zavádí milionářské dávky v naivní představě, že tím dostane peníze do rozpočtu. Zřejmě nezná názory předního amerického ekonoma Miltona Friedmana, který za ně dostal Nobelovu cenu za ekonomii a které lze shrnout do poučky: „Když chcete zlepšit ekonomiku státu, snižte daně.“ Vláda díky této antifriedmanovské politice dostává stát do stále větší chudoby– v roce 2006 bylo pod hranicí chudoby 8 % lidí, nyní už 14 % a dá se předpokládat, že se tento počet bude pod taktovkou ekonomického amatéra Miroslava Kalouska (TOP 09) prohlubovat. Zejména když jeho asociální kolega Jaromír Drábek (samozřejmě zase z TOP 09) ožebračuje ty nejpotřebnější. A co víc, ministr průmyslu Martin Kocourek pro nastartování konkurenceschopnosti ekonomiky učinil jen to, že zavedl pojem odklánění financí a následující Martin Kuba také žádnou strategii doposud neoznámil. I když to píši opravdu velice nerada, není divu, že taková vláda ztrácí kredit u občanů zleva i zprava, od chudých až po ty bohaté. A že tudíž nutně chystá cestu pro nástup opozice, jejímuž předsedovi prozatím vystačí pouze negovat vše to, co dělá premiér Nečas. Je to sice líbivý populismus a nástroj pro získání hlasů ve volbách, ale pro opravdové nastartování výroby a tím zvýšení kupní síly obyvatelstva to nestačí. Jen šetření totiž blahobyt nepřinese! Je třeba získat do rozpočtu peníze. I když v halasných proklamacích pánů Sobotků, Rathů a Hašků zaniká tichý hlas jejich kolegyně, místopředsedkyně Senátu Aleny Gajdůškové, jde přitom o první hlas z opozice, který se zabývá nejen kritikou asociálních kroků vlády, ale i myšlenkou, jak pomoci ekonomice, aby se tato mohla zvedat. Navrhuje neustrnout a nečekat na Godota, jak to dělají současní ministři, ale hledat zdroje ve věcech s velkou přídavnou hodnotou, tedy v inovacích, výzkumu a vývoji. A navíc činí konkrétní kroky v navazování vztahů Senátu s Akademií věd a vysokými školami, tedy s vědci a elitními pedagogy. A není bez zajímavosti slyšet, jak si vše konkrétně představuje. Jakou roli by v tomto spojení vědy a podnikatelů měl hrát podle ní moderní stát:>>>
Dobré bydlo pálí
Milan Knížák
Zápotocký a Zavadil – jak se to rýmuje
Petr Štěpánek
Je to více než symbolické, leč nikdo si toho kupodivu nepovšiml. Když se horda odborářských řvounů během sobotní demonstrace přesouvala od centrály ROH na Václavské náměstí, prošla také ulicí Politických vězňů. Asi proto, aby se tu toho dne nepracující pracující mohli pozdravit s představiteli strany a (budoucí) vlády. V ulici Politických vězňů totiž má, jak známo, sídlo KSČM. A do Lidového domu je to, co by kamenem dohodil. Ta symbolika je hned dvojí. Kromě samotné KSČ sobotní trasa revolučních odborářských mas upomíná také na tisíce politických vězňů, jež měl komunistický režim na svědomí. A když říkám komunistický, je třeba připomenout, že integrální součástí poúnorového komunistického režimu byli rovněž sociální demokraté, kteří se s komunisty bez dlouhých cavyků sloučili. Je v tom proto neúprosná historická logika, že hesla o svržení demokratické vlády i tuto sobotu na Václaváku ruku v ruce vyřvávali odboráři, komunisté a sociální demokraté. Komunistický šéf Gottwald a tehdejší odborářský předák Zápotocký byli gauneři, kteří masám slibovali modré z nebe, aby pak zdevastovali zem, rozkradli, co se dalo, a povraždili tisíce lidí. Stejní gauneři jsou dnešní předáci „ROH“, kteří prostoduchým zástupům opět slibují pečené holuby přímo do huby. Stačí jen povalit vládu a předat moc soc-komunistům. Paradoxní na celé věci ovšem je, že ve prospěch Gottwalda se Zápotockým aspoň hovoří polehčující okolnost, že v roce 1948 ještě mohli žít v jisté iluzi o světlých socialistických zítřcích. Dnešní mezinárodní a ekonomický kontext a čtyřicetiletá zkušenost s komunistickým režimem současné odborářské předáky i jejich soc-bolševické partajní kolegy usvědčuje jen a pouze z křišťálově průzračné, leč o to špinavější a zákeřnější demagogie. Pečení holubi nepřiletí. A na dluh budoucích generací už dál žít nelze. Jediné, na co ROH demonstrace upomíná, je Únor 1948.>>
"Fuj, Karolínko, to se nedělá!"
Dušica Zimová
Okolo Věcí veřejných se už dlouho dějí věci! Ze soudního procesu proti Vítu Bártovi jasně vyplynulo, že ze strany Kočí a Škárky šlo o záměrnou a připravovanou dehonestaci a destrukci. A ještě horším činem bylo, že ihned po odsouzení Víta Bárty založila takřka rodinná přítelkyně Karolína Peake odštěpeneckou frakci! Proč když byla tak nespokojená, neodešla dříve? Byla snad hluchá a slepá k případným nepravostem ve VV? Je možné věřit osobě, která své rozhodnuti zbaběle nesdělila předem ani svému předsedovi, ani své nejbližší přítelkyni z mateřské strany, ani jejímu manželovi, který ji vlastně do vysoké politiky vyvezl? edlouho před svým odchodem zásadně kritizovala stranického kolegu ministra školství a nyní o něho stála jako o spojence?
Dovedu si představit praktický závěr manžela paní Peake, který byl, podle jejich slov, společným autorem rozhodnutí o jejím odchodu z VV: "Holka, už jsi tomu věnovala tolik, mnoho to stálo samozřejmě i rodinu, tak teď koukej sama na sebe, protože Véčka holt půjdou do kopru." Ze všech indicíí se dá usuzovat, že je to i názor paní poslankyně. Paní Peake! Vy jste byla, až do minulého týdne, vrcholně spoluzodpovědná za vše, co se dělo ve VV, za každý jejich politický krok! Vy byste měla své snažení směrovat k rehabilitaci strany, za kterou jste se dostala do parlamentu a pracovat snažně a s plným nasazením na tom, abyste napravila to, co se - i vaší vinou, s Véčky stalo. Sundejte si ta zbytečná, karnevalová andělská křídla, paní Peake. Pokud byste se v dětství chovala analogicky tomu, co děláte teď, musela by Vám maminka říci: "Fuj, Karolínko, to se nedělá! " To samé Vám říkám dnes já, prostý občan ČR. Jen tu "Karolínku" nejen proto, že nejste dítě, vynechávám.>>>
Roman Smetana není žádný hrdina!
Mgr. Bc. Jan Kopal
Řada lidí si stále plete anarchii s demokracií a kriminální jednání zaměňuje s formou spontánního lidového odporu. Typickým příkladem je jednání tykadlového čmárala po bilboardech a celostátně hledaného bývalého řidiče Romana Smetany. Ničení cizího majetku je vždy špatné bez ohledu na motivy jednání. Soukromé vlastnictví musí být nedotknutelné a stát by jej měl svými atributy chránit. Politická kultura se také nedá vytvářet ničením politických plakátů protivníků. Nehledě na to, že se jednalo o řádně zaplacený výlep. Stejně tak vyhýbání se nástupu trestu není žádným hrdinstvím! Je to stejný případ jako v případě odsouzení výtvarníka Romana Týce (vlastním jménem David Hons). Není přípustné, aby si na veřejných semaforech každý na potkání měnil sklíčka podle svých představ. Kam bychom došli?! Nehledě k hrozbám a rizikům – od k možnosti vlastního úrazu až k obecnímu ohrožení. Jenže pochybní hrdinové jsou v kurzu a není to jev zcela nový. Už za I. republiky byl oslavován agresivní bandita Nikola Šohaj či sprostý vrah a lupič Martin Lecián. Tehdy ministr vnitra Antonín švehla říkal, ať dají pokoj s těmi loupežníky. Dnes se zase pro změnu točí filmy o Kajínkovi… Skuteční hrdinové vypadají jinak. Často navenek působí zcela nenápadným dojmem. Se svým hrdinstvím se nechlubí, někdy o něm jsou schopni mlřet i celé desítky let. Letos si připomínáme 70. výročí operace Anthropoid, kde pomalu co jméno, to hrdina. Buďme hrdí na skutečné vlastence, kteří můžou být vzorem pro příští generace, aniž bychom museli žehrat na nedostatek pozitivních vzorů. Stačí se jen rozhlédnout.
Odmítám politizaci akce odborů ze strany ČSSD a KSČM
Petr Nečas, předseda vlády
Respektuji právo občanů vyjádřit svůj názor demokratickou formou. Jsme ve svobodné zemi a součástí Evropy, kde jsou podobné protesty běžné. Odmítám však politizaci akce odborů, kterou představitelé ČSSD a KSČM zneužívají pro svoji předvolební kampaň. Jejich zájmy a prostředky jsou totožné: chaos, negace, konec nezbytných reforem, absence věrohodné alternativy. To bych považoval za velké nebezpečí pro naši ekonomiku v dnešní situaci, kdy se řada evropských zemí potýká s mnohem většími problémy a musí provádět mnohem bolestivější zásahy do životní úrovně obyvatel. Jako premiér i jako předseda ODS cítím velkou zodpovědnost za to, aby se naše země nedostala do dluhové pasti, aby stále patřila mezi evropské státy s nejnižší nezaměstnaností a aby se o nás v souvislosti s negativním
vývojem ekonomiky nepsalo na titulních stránkách evropských novin. Proto se nemůžeme chovat populisticky, proto musíme pokračovat v rozpočtově zodpovědné politice snižování zadlužování státu. Chceme o ní diskutovat i s odbory, a není to vláda, kdo tato jednání bojkotuje.
Vážený pane premiére, pokud cítíte zodpovědnost na tuto zemi, a já věřím, že ano, tak proč proboha chcete předat moc ČSSD a KSČM jen kvůli tomu, že si nějaká uražená členka nejmenší koaliční strany zakládá vlastní trucklub. Udržte si moc co nejdéle bude možno a nenechte se vyprovokoval podružnostmi. Vzpomeňte na to, co sil jste dal do kampaně. Přece vše nezahodíte kvůli nezodpovědnosti nějaké takřka bezejmenné nepolitičky! Máte obrovskou zodpovědnost za celý národ i za církev v této zemi. Povzneste se nad nepodstatné věci a nenechte se ubíjet nicotnostmi! Ivana Haslingerová
Absurdistánská politika jako varieté
Martin Stín
Vyčuraná kariéristka Karolina Peake: "Nejsem jako já"
Ivana Haslingerová
Když už se konečně zdálo, že po zastavení členství Víta Bárty ve straně VV bude moci Nečasův kabinet začít konečně v klidu pracovat, protože se VV v očích pana premiéra očistily od jím tak nenáviděné ABL, tak z ničeho nic oznámila 17. dubna 2012 místopředsedkyně vlády Karolína Peake, že z takto očištěných VV odchází a zakládá "novou politickou platformu", jež má podporovat koalici a do níž má vstoupit celkem deset poslaneckých přeběhlíků z VV. Tak to tu ještě nebylo, aby hned deset přeběhlíků založilo v parlamentu frakci. Tím se dostává éra přeběhlíků, s nimiž od revoluce strany marně bojují, na opravdu novou úroveň. Měl pravdu kdysi Miroslav Sládek, když požadoval, aby při odchodu ze strany v průběhu volebního období byl poslanec nahrazen druhým v pořadí, protože voliči dali hlas straně, ne jemu. Ano, jiná věc by byla při jednokolovém většinovém volebním systému, ale při poměrném, jako je tomu u nás, je to pravda. Voliči volí stranu, případně kroužkují člověka v ní. Podle čeho se také mají jinak orientovat, když kandidát se zpravidla voličům představuje výhradně pomocí fotek na bilboardech financovaných stranou. Pokud se toto rozmůže v takovém měřítku a pokud bude za to paní Peake, jak se proslýchá, odměněna dokonce místem ministra spravedlnosti, pak už nikdo nebude volbám věřit. Pro velkou stranu je to snadná politická a nic nestojí, takže to není úplatek natož pak půjčka. Paní Peake prý (najednou) "nesouhlasí s destruktivní politikou strany". Krásná fráze za níž se dá schovat cokoliv. Ve vládě ale zůstává. Bodejť ne, když má takový post. Jen nějak zapomíná, že post získala díky VV Víta Bárty a její předvolební podbízivé rétorice, jak budou VV vše dávat do pořádku, jak budou bojovat s .. Jak správně vyjádřil v dnešních Glosách Miroslav Macek: "Summa summarum: vyčuraná kariéristka, která si může dát na štít heslo „Nejsem jako já“. " >>>
Největším problémem ODS nejsou VV, ale propojení politiky a byznysu
Karolina Stonjeková
Jelikož lidská paměť je nástroj evidentně nedokonalý, dovolte mi připomenout, že jste to byl právě Vy pana Topolánku, kdo kvalitní pravicový program ODS po volbách 2006 zcela pohřbil. To Vy jste po bezprecedentním volebním vítězství prohlásil, že jste volebnímu programu vlastní strany nikdy nevěřil. A co horšího, neřekl jste to proto, že by tento program byl špatný, ale proto, abyste se mohl vypořádat s vnitrostranickými oponenty, kteří byli nositeli jisté části tohoto programu! (pro nezasvěcené vyhození tvůrce rovné daně, která tak pomohla např. Slovákům, Vlastimila Tlustého - pozn. redakce). V rámci vypořádání se s těmito oponenty jste dokonce neváhal politicky resuscitovat Miroslava Kalouska, jehož dny v české politice by bez Vašeho zásahu, byly definitivně sečteny. Stejného Kalouska, kterého ve svém dopisu tolik kritizujete. O Vašem angažmá a podílu při utváření nové strany, TOP 09, raději ani nemluvě…. Žádný předseda v historii ODS si nikdy nedovolil porušit usnesení Kongresu – Vy jste to učinil hned dvakrát. Věc, která ODS láme vaz, je že si řada lidí v posledních letech zvykla politiku pojímat jako výměnný obchod, jako kšeft. Už nejde o vize, o hodnoty, ideje nebo, nedej Bože, principy. Vzpomněla jsem si v této souvislosti na poslední rozhovor Petra Kratochvíla, v němž líčí, jak jste mu řekl: „Jaký principy, vole? Áááá, na to se vy*er.“ To Vy jste se obklopil lidmi, kteří slova politika a politikaření chápou jako synonyma. Jako příklad za všechny stačí uvést Vašeho odchovance Petra Tluchoře a jeho podíl na rozdmýchání vládní krize s přítelkyní poslankyní Kočí. Dopisy, s pojmenováním chyb a nastíněním možných cest nápravy, jsem od Vás měla dostávat v době, kdy jste byl předsedou strany a měl jste reálnou moc a obrovskou možnost věci změnit. Tehdy ovšem byla Vaše komunikace se členskou základnou rovna nule.>>>
Suverenita požaduje okamžitou demisi vlády a nové volby
David Štěpán
Suverenita – Blok Jany Bobošíkové je znechucena pokračující komedií, kterou předvádějí všechny strany dnes již vlastně neexistující vládní koalice. Vzhledem k pokračujícímu rozkladu toho, co se deklarovalo jako politická strana VV, požadujeme demisi vlády. Protože při současném rozložení sil v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, kdy celkem již nejméně 7 poslanců vystoupilo z poslaneckých klubů stran, za které kandidovali ve volbách v roce 2010, a další rozpad Poslanecké sněmovny je neodvratný, považuje Suverenita za jediné možné řešení urychlené rozpuštění PS a vypsání předčasných voleb v nejbližším možném termínu. Nová vláda vzešlá z předčasných voleb musí mít šanci zastavit destruktivní kroky prosazované vládou pod vedením ODS a TOP09. Nová vláda musí mít šanci v současné nelehké ekonomické situaci České republiky a prohlubující se krize EU a zvláště pak eurozony připravit rozpočet na rok 2013 a nastartovat strategické kroky, které mohou obnovit konkurenceschopnost české ekonomiky.„Každý další den prodlužovaná agonie vlády Petra Nečase a Miroslava Kalouska jen prohlubuje frustraci lidí a může vést k výbuchu oprávněné nespokojenosti. Vyzývám proto Petra Nečase, aby neprodleně předal svou demisi do rukou pana prezidenta a ukončil tak trápení své i všech občanů,“ uvedla Jana Bobošíková k aktuální situaci.
Klausovský štípanec vládě: Hnus. Škrtíte na těch, kteří za nic nemohou
Lukáš Petřik
Šéfredaktorka pravicového proklausovského tištěného i internetového časopisu Fragmenty Ivana Haslingerová je znechucena z vlády Petra Nečase, jež podle ní bere sociální pomoc těm, kteří ji opravdu potřebují a na ty, kteří si umí zařvat, jako třeba Romové, si netroufne. Zvyšování daní je podle ní pro pravicového politika zločin. Přitom původně v Nečase vkládala naděje, že vrátí ODS zpět ke kořenům a idejím Václava Klause. „Zvýšit daně může jenom negramota nebo levičák. I Milton Friedman Klausovi radil, aby co nejvíce snížil daně. Pak se rozpohybuje ekonomika. A ta milionářská daň, tak rovnou můžeme mít za premiéra či ministra financí šéfa komunistů Filipa. Já bych zvýšení daní nepovolila, ani kdyby mě Tluchoř čtvrtil. To bych se za sebe styděla. Obhajobu zvyšování daní pravicový politik nemůže vypustit z pusy. Je pokrytectví, že si Kalousek troufne tvrdit, že TOP 09 je pravicová strana, když zvyšuje daně,“ říká Haslingerová a dodává: "Čekalo se, když to Topolánek tak strašlivě poničil, třeba toho teď lituje, že Nečas to zvedne. Zklamání bylo, že pozval Topolánka na Žofín na 20leté výročí ODS. Tam měl být jasný řez a jasný signál distance od Topolánka a že se ODS vrátí k Modré šanci. Měl by praštit do stolu a říct, hergot, já budu energickej jako Klaus. Vždyť je proboha premiérem. Musí ty lidi dát do latě. „Petra Macha si vážím jako výborného ekonoma. Ta strana má výborný program. Ještě vylepšenější Modrou šanci oživenou o jeho liberální mladistvý pohled. A oživení ekonomiky ČR potřebuje prvořadě...“>>>
KDO JE U VÁS BLBEC PANE ZAVADILE?
Petr Paulczynski
Server První zprávy zveřejnil rozhovor s předsedou převlečeného Revolučního odborového hnutí Zavadilem. Pan předseda pravil: Jen blbec říká, že se politizujeme! A protože si myslím, že odbory se skutečně politizují a to už dávno, jsem dle pana Zavadila blbec. Tak se podívejme, jak je to s tou politizací. Pomiňme časy, kdy odbory byly jen další převodovou pákou komunistů ve fabrikách. Pak přišel listopad 89, odbory přemalovaly vývěsní štít a hleděly, aby jejich šéfové neztratili své dobře placené pašalíky, když naráz ze 100%ní organizovanosti jim zůstalo organizováno pouhých 25% pracujících. Co s tím fantem, říkali si jejich vůdcové. Až na to přišli. Zjistili, že nejlepší bude pořádně se zviditelňovat a začali dělat celostátní bordel běháním po ulicích (troubů co za párek a pivo šli foukat na píšťalky do ulic se vždycky pár našlo), zastavovat vlaky a halasit před úřadem vlády.Že tak konali koordinovaně s oranžovo rudými není třeba připomínat. Odměnou za to byl u mnohých přestup do politiky přímo, ať už v poslaneckých či senátorských lavicích. Je podivné, kolik odborářů se probilo v žoldu nebo chcete-li pod praporem ČSSD do zákonodárných sborů. V senátu se na pozici nejvyšší probil sám velký Štěch jehož zásluhy na různých stávkách a pochodech lze na internetu dohledat. Jen namátkou vzpomenu další odboráře jako třeba pánové Falbr, Rath, Štěch a Engel. Ať si milí odboráři vzpomenou, že byli všem těmto hochštaplerům dobří pouze jako štít, jako záštita a svým způsobem jako rukojmí při jejich strmé politické kariéře směrem vzhůru. Správně by všichni měli složit své funkce, protože navzdory proklamacím, že budou apolitičtí, stávali se z nich postupně na různých typech kandidátek ČSSD europoslanci, poslanci, zastupitelé, hejtmani, a dokonce předsedové senátu! A současný stav, kdy odbory svolávají další pouliční divadlo jehož tématem je politika vlády, není politizací odborů?>>>
Už i klausovské Fragmenty píší: Reformy TOP 09 ožebračují potřebné
Vládní strana TOP 09 to tvrdě schytala na internetových stránkách prohradní Revue Fragmenty. Šéfredaktorka Ivana Haslingerová dává jasně najevo, že o čtveřici ministrů za tuto stranu - šéfovi resortu zahraničí Karlu Schwarzenbergovi, ministrovi financí Miroslavu Kalouskovi, ministrovi práce a sociálních věcí Jaromíru Drábkovi a ministrovi zdravotnictví Leoši Hegerovi si myslí jen to nejhorší. Zato pro Václava Klause má toliko slova chvály. Ivana Haslingerová komentuje dopis expremiéra Mirka Topolánka (ODS), který zaslal své domovské straně s cílem vyburcovat současné vedení strany a údajně zachránit tvář ODS. Topolánek si v dopise stěžuje, že ODS ustupuje od svého programu a navíc nechá minstry za TOP 09 provádět asociální reformy. „Včetně necitlivých škrtů, jež dopadají na zdravotně postižené, přičemž úspory pro státní rozpočet jsou zanedbatelné, zatímco nadále pokračuje zneužívání sociálních dávek. Toto lidem v zemi vadí podle mne snad nejvíc. Že namísto provedení pořádku ve zneužívání dávek provedl pan Drábek paušální ožebračení invalidů a důchodců. Je asi v intencích TOP 09 nejvíce postihovat ty skupiny lidí, které se nejméně umějí bránit. Být pravicová totiž neznamená být asociální.">>>
Škoda, že Mirek Topolánek dospěl k prozření až nyní a ne v době své vlády
Ivana Haslingerová
Když jsem dostala v pátek třináctého dubna dopis od bývalého předsedy ODS Mirka Topolánka, nemohla jsem uvěřit, že to píše on. Měla jsem zato, že to vymyslela recesistická protiklausovská Svěrákova „Hradní partička“. V dopise nazvaném „Páteční výzva“ totiž kritizuje ODS zejména za to, že opustila svůj program a své ideje. Tedy za to, za co ho po celou dobu jeho vládnutí kritizoval, a to právem, jeho předchůdce a zakladatel ODS Václav Klaus, který nakonec po obvinění ODS, že ztratila ideje a stala se stranou klientelistickou odmítl na 19. kongresu i čestné předsednictví v ní. Když jsem se ujistila, že nejde o podvrh, otiskla jsem dopis Mirka Topolánka, protože to, co v něm píše, stojí za zamyšlení. Pokud opravdu pochopil svou chybu a chce ji, jak píše, napravit a není za touto jeho výzvou něco jiného, je nutno s ním v mnohém souhlasit. ODS je skutečně ohrožena. To, že dovolí pánům Drábkovi a Kalouskovi prosazovat tak asociální programy, ji opravdu v očích občanů nesmírně ubližuje a její loď se v jejich očích opravdu potápí. Být pravicová totiž neznamená být asociální. Největší pravicoví politici minulého století Reagan a Thatcherová nebyli rozhodně asociální, naopak velmi zvažovali své kroky, aby nepostihli potřebné. Při čtení dopisu jsem si jen říkala, jaká je to škoda, že Mirek Topolánek dospěl k prozření až nyní a ne v době své vlády. Co všechno mohl jako premiér dokázat pro naši zem, kdyby jednal podle svých současných představ. Protože to, co vytýká Petru Nečasovi, by klidně mohl kdysi napsat kdokoliv jemu. Pamatuji, jak mnozí současní členové i za cenu mimořádných politických ztrát s ním bojovali právě kvůli tomu, co dnes sám vytýká jim.>>>
Páteční výzva: Koaliční vládnutí je mesaliancí pěnkavy obecné se supem mrchožravým a hyenou skvrnitou
Mirek Topolánek
ODS je ohrožena. Je ohrožen tento, ve střední Evropě unikátní a těžce opakovatelný projekt liberálně-konzervativní strany hájící svobodu a kapitalismus. Je ohrožen námi samými. Velmi jsem váhal, zda se mám vůbec ozvat. Je pohodlnější mlčet... Moje minulá odpovědnost za ODS, moje současná občanská odpovědnost za demokratický vývoj v této zemi a moje obava o budoucnost mě přinutila nemlčet. Mimo jiné i proto, že nesu za současný stav svůj podíl viny. Mírou vynucených kompromisů, personálně, vlastními chybami. Není mnoho lidí v ODS, kteří mají právo a zároveň povinnost se ozvat a svou autoritou apelovat na pozitivní změnu, musí to být ale všichni, současní i minulí členové ODS, kteří se musí poprat se stávající situací a onu změnu prosadit. Ne kvůli nám, ale kvůli lidem v této zemi, kvůli našim potomkům, kvůli zachování polistopadového demokratického vývoje. Se stranami je to jako se státy. Jejich udržení je závislé na respektování . ODS měla svou dlouhodobou misi, kterou v devadesátých letech definoval a reprezentoval především Václav Klaus. ODS měla své přirozené voliče na úrovni 25-40%, které oslovovala svou nabídkou. ODS byla značkou se zárukou kvalitního pravicového programu, své Modré šance. ODS dnes opustila svou misi, ztratila a ztrácí voliče, nic nenabízí, nemá srozumitelný program, nehájí ani svobodu, ani kapitalismus. Kdo v zájmu pozice opouští obranu svobody, nezaslouží si ani pozici, ani svobodu. V lepším případě míří do opozice, v horším do nesvobody.
Fízlováním k demokracii - StB náš vzor
Milan Knížák
Naše cesta k fungující demokratické společnosti se podivně zakřivila. Hodnoty jako slušnost, pracovitost a nezávislost se vytrácejí a všude je slyšet jen pokřik té nejhloupější části naší společnosti. Média tomu dávají zelenou a velká část společnosti bere tyto křiklouny vážně i když jediné správné řešení by bylo si jich nevšímat. Volání po přímé demokracii je nesmyslem. Žádný stát nelze řídit přímou demokracií a jen hlupák to neví. Velkým nešvarem je také ustavičné vyměňování lidí na důležitých postech. Úředníci EU si stěžují (a právem), že nemají u nás s kým jednat, protože když s někým začnou, ten vzápětí zmizí a vše začíná znovu. O pokleslosti ducha a absenci morálky svědčí i adorace udavačství. Představa, že profízlováním společnosti něco zlepšíme, je nesmyslná. Takovou situaci ti starší dobře znají. Síť domovních důvěrníků a pomocníků VB prošpikovala společnost drobnými udavači. Na tom byla totality založena. Nedat nikomu schopnému šanci a zastrašit společnost vědomím, že všichni jsou neustále pod politickým dohledem. Udávání a fízlování jsou představovány jako ctnosti. Chybí nám vnitřní kultura, morálka spojená s odvahou a úcta k názorům ostatních. Svoboda není nadávání, hlídání, kontrolování, zřizování stále nových a novějších zákonů.
ĎAKUJEM za prejavený súcit
MVDr.Zuzana Mravikova
Dobrý deň všetkým milovníkom zvierat, ktorí pomáhajú opusteným zvieratám!
Prosím, podpíšte petíciu... pomožte ju rozširiť!
Video u ní je drastické, ale pravdivé. Sťahujú tam zvieratá z kože za živa, varia za živa.... Smutné je, že sa za 2 roky nazbieralo len tak málo podpisov: V Polsku podpísalopetíciu najviac ľudí-cez 250 000, 1356 z ČR a zo Slovenska len 311 podpisov! . Ukážme, že aj ľuďom v ČR a SR záleži na zvieratách! Prosim, nebuďte ľahostajní, sme schopní preposielať kde-čo, ale zohnat milion podpisov za 2 roky po celom svete na podporu zvierat, sa zdá byť problém. Video sa nezapina kliknutim na odkaz, tak sa nemusite báť, ak to nechcete vidieť, nezapne sa to. Podpis můžete připojit kliknutím na: http://www.ptroa.co.il/petition/index.php
Blahoslavené skandály
Martin Stín
Politické skandály, doprovázející vládnutí trojkoalice, přicházejí v krátkých intervalech za sebou, vytěsňujíce se navzájem z ohniska pozornosti veřejnosti. Jsou pravým požehnáním pro bulvár, dávajíce chléb vezdejší novinářům a zajišťujíce čtenost a sledovanost. Každý nový skandál dává zapomenout na ten předchozí. Bulvár obvykle dává tušit, že aspoň někdo z ústředních postav skončí „v teplácích“, ale právě díky rychlému střídání a zapomínání se nakonec nikomu významnému nic nestane. Považuje se za samozřejmé, že jednou z nesmlouvavě odmítnutých agend, jež chtěly Věci veřejné naléhavě projednat s koaličními partnery v rámci řešení právě překonané (?) krize, byla zrovna , ač ještě nedávno ohrožovala existenci nejen Jiřího Pospíšila, ale možná i Miroslava Kalouska. Stejně tak v klidu přijala veřejnost zprávu, že policie obvinila několik osob v souvislosti s kauzou ProMoPro, aniž by se někdo pozastavil nad tím, že Alexandr Vondra, jehož politická likvidace se zdála být smyslem vyvolání skandálu, pokojně vysvětluje veřejnosti stanovisko ODS ke koaliční krizi, jako by s Miroslavem Kalouskem, rozněcovačem kauzy ProMoPro, jednou provždy zakopali válečné sekery>>>
Blahoslavené skandály
Martin Stín
Politické skandály, doprovázející vládnutí trojkoalice, přicházejí v krátkých intervalech za sebou, vytěsňujíce se navzájem z ohniska pozornosti veřejnosti. Jsou pravým požehnáním pro bulvár, dávajíce chléb vezdejší novinářům a zajišťujíce čtenost a sledovanost. Každý nový skandál dává zapomenout na ten předchozí. Bulvár obvykle dává tušit, že aspoň někdo z ústředních postav skončí „v teplácích“, ale právě díky rychlému střídání a zapomínání se nakonec nikomu významnému nic nestane. Považuje se za samozřejmé, že jednou z nesmlouvavě odmítnutých agend, jež chtěly Věci veřejné naléhavě projednat s koaličními partnery v rámci řešení právě překonané (?) krize, byla zrovna , ač ještě nedávno ohrožovala existenci nejen Jiřího Pospíšila, ale možná i Miroslava Kalouska. Stejně tak v klidu přijala veřejnost zprávu, že policie obvinila několik osob v souvislosti s kauzou ProMoPro, aniž by se někdo pozastavil nad tím, že Alexandr Vondra, jehož politická likvidace se zdála být smyslem vyvolání skandálu, pokojně vysvětluje veřejnosti stanovisko ODS ke koaliční krizi, jako by s Miroslavem Kalouskem, rozněcovačem kauzy ProMoPro, jednou provždy zakopali válečné sekery>>>
Krutá nepravda o Václavu Klausovi
Ivana Haslingerová
Budoucnost bez moralni obnovy národa je nemyslitelná
ivana haslingerová
Morálka společnosti životem ve dvou totalitách velmi utrpěla a národ se dosud ze života v nacistickém a po té komunistickém kulturním marazmu úplně nevzpamatoval. Proto vkládám velké naděje do Jeho Eminenci Dominika kardinála Duku, který je přesvědčen o tom, že největší chybou Evropské Unie bylo a je, že ztratila morální rozměr a kladla důraz pouze na ekonomiku a životní úrověň (parafrázuji). A protože Svatý otec vyhlásil tento rok rokem evangelizace a navíc pan prezident vyzval J. Em. kardinála Duku ke společnému boji za zachování našeho národa a za konzervativní hodnoty naší civilizace (podrobně viz: "Trápí nás stále rychleji se rozpadající hodnotový systém") a "Dominik Duka vyzval k celonárodní modlitbě za zachování našeho tisíciletého národa" je naděje, že se vše začne zlepšovat. Bohužel těch, kteří o toto nestojí, je přesila a i když platím za životního optimistu, tak nevěřím, že to půjde lehce a rychle. Těch půl století v komunistickém a atheistickém marazmu zničilo na mnoho generací morálku občanů a to nejen u nás. Namísto potrestání zločinců se hledá na amerických universitách důvod, kdo za to může, že jsou tak zlí a většinou se obviní sama společnost, že se o ně nestarala, že... Přednášky pánů Koháků a Bělehradských po 11. září jsme všichni jistě slyšeli... "To je otazka casu, problematika zrani a nalehavosti krize. Prchat z horiciho domu smerem k plamenum nemuze byt racionalni. NENI pravda, ze se clovek nemuze zmenit. Budoucnost bez moralni obnovy je nemyslitelna. Kdo byl drive slaby, muze byt silnejsi. Kdo byl drive moralne silny, mel by dbat, aby nezeslabl. Nemuze proste byt pro nikoho uspokojive konstatovat, ze jsme zivot zde promarnili. To plati jak pro obcany, tak pro politiky. Tim spise pro duchovni," pokáral mne čtenář Fiala. Ano člověk se může a dokonce musí změnit. Rozhodně si nemyslím, že jsme všichni svůj život promarnili. Bylo by ale potřeba, aby k tomu napomáhala nejen církev, ale především politici. Když ale člověk sleduje jednání v Parlamentu, tak se za většinu z nich stydí. Nezbývá než věřit, že s nástupem J.Em. kardinála Duky nastane morální obroda našeho národa. Že vyslyší slova pana prezidenta, že je třeba, aby bylo církev víc slyšet, protože vlastenectví je vydáváno za šovinismus a demokratický národní stát za překonanou instituci.>>>
PÁD VLÁDY? NENECHTE SE VYSMÁT!
Petr Paulczynski
Koukám na Události se střídavým přepínáním na Messiho. Koukám na výseče té diskuze jako poloslepý mravenečník na rozsypaný mák. Prý Veverky zítra dají demisi ministrů. Dole na liště běží, že navlastníočijohn říká že to není jisté. No to je přece jasné, že to není jisté. Spíš je jisté, že se nestane nic, protože další vydírací manévr narazil jak na Nečase tak na Kalouska. A víte proč si to myslím? Jaký pád vlády? Co to melou? Už jste viděli svini jak jde dobrovolně od koryta pokud v něm něco ještě je? Copak připraví o lukrativní sinekury na ministersrvech a v dozorčích a správních radách své kamarády a kamarády kamarádů? Ještě je třeba podojit Lesy, Budvar, Letiště, Čepro, ČEZ a tak. Nebo už nastala situace, že svině jsou vykrmené a nastal čas na zabijačku? Uvidíme, co na to zítra prezident Klaus. Z té veřejnoprávní televizní estrády mám ovšem jeden potěšující poznatek. Tím poznatkem je vystupování Mirky Němcové. Ta dáma převyšovala jak svým IQ tak svým EQ ostatní přítomné o třídu. A tak ať tato veverčí taškařice dopadne jak chce, myslím, že by z této opičárny mělo vyjít jedno poznání. Při pohledu na tu frontu exotů co se začínají rojit ve frontě pod hradem bychom měli zvolat:
Pokud Senát neschválí církevní restituce, bude podle ÚS jednat protiústavně
Ivana Haslingerová
Toto byl hlavní závěr konference „Církevní restituce – mýty a skutečnost?“, která se konala 29. března 2012 na půdě horní komory českého Parlamentu. Podle její organizátorky místopředsedkyně Senátu Aleny Palečkové (ODS) bylo jejím cílem probrat před tím, než se věc církevních restitucí dostane na program jednání Senátu, jejich téma z pohledu všech zainteresovaných účastníků od vládních představitelů, zástupců církví, fundovaných právníků až po komunální politiky. Shromáždila reprezentativní vzorek přednášejících – od premiéra a jeho ministrů, pražského arcibiskupa a představitelů menších církví, ústavních soudců až po starosty obcí, které na restituce již léta čekají, protože nemohou s majetky nepatřící nikomu podnikat a přicházejí o možnost čerpat z evropských fondů.
„Je čas na to, aby se kvalifikovaně shrnuly pohledy všech lidí, kterých se otázka církevních restitucí týká, abychom se v Senátu dobrali konečně spravedlnosti,“ uvedla paní senátorka Palečková.
Pro svolání konference se rozhodla zejména proto, že vidí v naší republice velmi nebezpečný trend v chápání demokracie. „Naše republika se vydala cestou parlamentní demokracie, nikoliv demokracie přímé. Jsme svědky toho, že je vše proklamováno heslovitě, povrchně, často vytrženě z kontextu,“ uvedla a připomněla, že již Aristoteles stavěl demokracii po bok tyranie a oligarchie, protože vládu většiny pokládal za krajně nebezpečnou. Demokracie má proto podle něho k totalitě blíž než jakákoliv jiná vláda a může se velmi rychle stát šerednou diktaturou, kdy většina vládne menšině. „Při vládě většiny musí být proto úzkostlivě dbáno na ochranu menšin a na jejich rovnost před zákonem. Zásadním faktorem pro zabránění jejich útlaku je proto důsledné oddělení moci výkonné a soudní. Jen tak bude demokratický stát skutečně právním státem,“ uvedla Alena Palečková. A o co se konkrétně jedná:>>>
Rozhovor s profesorem Milanem Knížákem: "S ústy plnými demokracie vzhůru do totality!"
Josef Provazník
* V posledních měsících mám díky informacím z médií a všem těm výzvám typu Holešovské, že žijeme v té nejstrašnější a nejzkaženější době v našich dějinách. Jako kdyby i za toho komunismu, kdy se vraždilo, okrádalo, pronásledovalo a mučilo, bylo vlastně v porovnání s dnešní dobou tak nějak fajn...
Jsem si jistý, že by po pár dnech vystřízlivěli a už by podobné hlouposti netvrdili. Vše se odvíjí od toho, že se mají všichni až příliš dobře. Holešovská výzva je ubohost. Pokud někdo volá po pádu všeho a nemá žádnou alternativu, co na to může člověk říci? Když jsem viděl hlavní tvář Holešovské výzvy Slávka Popelku v Hyde parku, hned jsem si vzpomněl na Felixe Holzmana. Jenže ten si dělal legraci. Popelka to všechno myslel absolutně vážně. Ani na jednu otázku nebyl schopen odpovědět. Tragédie v přímém přenosu. Absolutní intelektuální nedostatečnost, slušně řečeno.
* Možná to byla od ČT dobrý tah, že ukázala takhle veřejně, co za typ lidí stojí za Holešovskou výzvou.Přesto i po tak smutném představení přicházely do Hyde parku pozitivní ohlasy ve stylu, že „on chudák jen neumí mluvit, má trému a moderátor Takáč mu schválně ubližuje“. Nejhorší na tom všem ale je, že si takovýhle hloupých „pseudorevolučních“ iniciativ lidé vůbec všímají. A média je v tom ještě podporují. Takové směšné požadavky bychom měli naprosto ignorovat.. Média mohou i z pár tisíců lidí udělat statisícový dav. Média mohou téměř cokoli. Zaberou to z deseti stran a vypadá to tak, že je náměstí zcela zaplněno. Chtěl jsem tím říci, že
ZPRÁVY, PRAHA 1.4.2012: Stalo se neuvěřitelné. Politolog Jiří Pehe a kněz Tomáš Halík se vyjádřili pro náš list, že Václav Klaus má pravdu a i oni pochopili, že tržní kapitalismus je mnohem lepším řádem než socialismus s lidskou tváří, o kterém dodnes snili. Bylo prý by to sice krásné žít bez práce v bohatství, ale to socialismus nemůže zaručit, protože ten žádnou lidskou tvář prostě nemá. (red.)
QUO VADIS, ODS ?
Petr Paulczynski
Když jsem kdysi vstupoval do ODS bylo to pro její ideje. Především však to byla idea svobody jednotlivce, svoboda a možnost volby kterou jednotlivec realizuje své představy aniž by mu nějaký zbytnělý stát diktoval co smí či nesmí. Krásná hesla o minimálním státu, svobodě, liberálním prostředí a volném trhu. Podpora podnikání atd. atd. Myslím, že pomalu ale jistě se tyto ideje drolí. Ústupky koaličnímu bohu pomalu ale jistě přivádějí zatím stále ještě moji ODS na pokraj propasti. Personální boje, ztráta hlavního cíle zaměněná za osobní cíle některých jednotlivců a leckde i boj frakcí. jedněch proti druhým a ideje jsme z reálného života přenesli akorát tak na papír. Nedokázali jsme najít těch pár šibalů, kteří berou státní službu pouze jenom jako výtah k moci a penězům! Pověstné heslo o samočistících mechanizmech zdá se nemá tu sílu jak jsme si mysleli.Klíčové ministerstvo financí jsme ponechali koaličnímu šíbrovi, kterému se v televizní estrádě OVM klepaly ruce tak, že jeden až měl obavy o jeho zdraví. Zdá se že těch pár co jsme měli jsme dokázali sami vyštvat. Pod heslem snižování propadu rozpočtu navrhujeme krávoviny, které pomalu ale jistě ženou do ulic lidi, protože vládní rozpočtový guru se rozhodl že namísto škrtů v mandatorních výdajích státu podojí kdekoho aby díru naplnil příjmy. Moje milá ODS. Myslím že stojíme v bodu zlomu. Buďto se vrátíme ke kořenům našich idejí, nebo ztratíme ty poslední zbytky našich voličů a s tím i jedinou stranu, která má hájit osobní svobodu a osobní zodpovědnost! A zbytkům voličů a řadových členů nakonec zbudou akorát oči pro pláč. Nebo má naše vedení ještě nějakou kartu v rukávu? Protože jestli ne, budeme s vypoulenýma očima koukat jak nám ve volbách naskočí krásných 4,9% a budeme za chvíli nalévat minerálku stejně roztřesenýma rukama jako ten, jemuž jsme přenechali iniciativu.>>>
JAK SE Z POPELKY STAL HLOUPÝ HONZA
Petr paulczynski
Pořad našívaší ČT Hyde Park většinou nesleduji. Ovšem to, co bylo k vidění když do křesla pro hosta usedl pan Slávek Popelka, jeden z lídrů tzv. Holešovské výzvy mne přikurtovalo do křesla. Tolik blábolů od člověka který láká lidi k protestům do ulic a který chce svrhnout vládu, prezidenta a vytvořit jsem dlouho v jednom pořadu neslyšel. Určitě je možno nalézt na současném politickém milieu spoustu diskutabilních průšvihů. Aby však v TV vystoupil amatér který myslí že svržením vlády vyřeší problémy současného světa se jen tak nevidí. Očekával jsem, že pan Popelka nás překvapí nějakou novou vizí, jak řídit stát bez hrabivých politiků, bez politických stran a jak dokázat, že každý dostane hodinky s vodotryskem a pečení holubi budou každému bez práce lítat rovnou do huby. Zaplaťpánbůh za to, že nám naševaše TV dala nahlédnout duševní hloubku jednoho z gigantů nového řádu. Doufám, že na další svolané manifesty se dostaví jenom stejní hlupáci jako jsme měli možnost shlédnout. Jsem zvědav, jak se bude po mimořádném úspěchu Popelky co se změnila na Hloupého Honzu vyvíjet další snaha aktivovat lůzu ke svržení stávajíciho systému.
Senioři, děkujeme. Odejděte!!!
Radomír Dolanský
V posledních týdnech se stáváme svědky odhalování hnusu v nás. Řada mladých lidí se vyjadřuje o důchodcích způsobem, který jako by vypadl z nacistických učebnic o řízené selekci, zatímco politici je straší, že jim okleští důchody. Důchody, které si poctivě odpracovali, které jim nikdo nedává darem jako jiným skupinám v české kotlině. Kam jsme to dopracovali s úctou a vychováním, jestliže dovedeme takto otevřeně a s opovržením mluvit o seniorech jako o nepříjemné přítěži státu, o nutném zlu, jako o hospodářské brzdě rozletu mladých? Zaslepeni vlastní chtivostí, jsme schopni seniory po celoživotní odvedené práci, stavět takřka na úroveň těch, co se záměrně celoživotně práci vyhýbají a přesto berou nezasloužené sociální podpory. Pro některé omezence jsou obě skupiny, bohužel, darmožrouty bez rozdílu. Je tak složité pochopit, že rodiče by udělali cokoliv, bez ohledu na státní systém, aby nasytili své děti? Jen dennodenně vydělávali na živobytí. Většina z nich vydělávala těžce za jakéhokoliv režimu, který v téhle republice existoval. A za tohle všechno se dnešní političtí vůdci k problematice důchodů vyjadřují takovým způsobem, že by značná část mládeže nejraději všechny seniory viděla v krematoriu. Co je to v nás za netvora, že čím více jdeme dopředu, o to víc zapomínáme na úctu k těm, kteří nám to umožnili? Myšlení světa je postavené na hlavu – čím zaostalejší země, tím větší úcta a samozřejmá povinnost starat se o předky. Měli bychom se stydět o to víc, že je to česká země, kde Božena Němcová napsala knihu Babička. Kniha Babička není science fiction, takové babičky i dnes opravdu žijí a jsou tím nejvzácnějším pokladem pro naše děti. I pro vaše páni politici a jednou i pro vaše, mládeži!!!>>>
Multikulturní exekuce v ČR
Petr PAulczynski
Novinky.cz vyplivly titulek "Exekuce na dům Natálky bude zastavena. Vznikla kvůli třem tisícovkám." Poté následoval popis problému spočívající v tom, že rodiče nebohého děvčátka si vyrobili problém v podobě neuhrazené pohledávky za mobilní telefon v hodnotě asi 2700 korun. Celková pohledávka se pak, jak je u našich exekutorů zvykem, vyšplhala až někam ke 30 tisícovkám. Ponechme stranou novodobý gangsterský systém, který si právnická exekutorská lobby vybojovala v parlamentu. To je jiný příběh. Zůstaňme u nestandardního příběhu exekuce na rodinu Sivákových. Během dopoledne totiž Novinky tento článek změnily ještě dvakrát. Napřed prý exekuci zastavil sám klient - telekomunikační společnost, podruhé prý celý dluh Natálčiny matky Anny Sivákové zaplatil dárce, který si nepřeje zveřejnit své jméno. Rychlost, s jakou byla běžně provozovaná exekuční praxe změněna v akt milosrdenství se mi ani trochu nelíbí. Proč zrovna v tomto případě opouští jinak nekompromisní postup sám exekutor? Bude tomu tak i v případě, že nepůjde o pozitivně diskriminované etnikum? Samozřejmě, že tato zvláštnost neunikla pozornosti fejsbúkové komunity a výsledkem této bohulibé akce může být situace jak ji popsal aktér diskuze: "Rozhodli jsme se se ženou adoptovat romskou holčičku. Pro případ exekuce."A tak pokládám básnickou otázku. Myslí si někdo, že nebýt exekuovaným příslušník etnika, jehož jméno se v multikulturně vyspělé společnosti málem nesmí vyslovit, aby člověk nedostal nálepku rasisty, že by exekutor vyměkl jako v daném případě, či že by se našel tak rychle neznámý dobrodinec? >>>
Bohuslav Svoboda: "Nikdy jsem o svém přestupu z ODS neuvažoval!"
Ivana HAslingerová
V poslední době se množily v médiích zprávy, že předseda pražské regionální organizace ODS pražský primátor Bohuslav Svoboda chce přejít z ODS do TOP 09. Překvapilo nás to, protože pan primátor působí dojmem seriózního politika, a ověřovali jsme si proto tuto zprávu přímo u něj, než ji pustíme do oběhu. A dobře jsme udělali. Pan primátor nám sice s úsměvem, ale přesto velmi důrazně, sdělil:
„Důrazně se ohrazuji vůči spekulacím některých médií o mém možném přechodu z ODS do TOP 09. Na tomto tvrzení není zrnko pravdy. Nikdy jsem o svém přestupu z ODS neuvažoval, ani jsem podobnou úvahu nevyslovil. Jde o lež, kterou po Praze šíří ti, kteří nejsou spokojeni se změnou koalice na pražském magistrátu a snaží se proto do řad pražské ODS zanést nervozitu a rozkol.“
O tom, kdo tuto kachnu pustil do médií, se můžeme jen domýšlet. Při sledování soudu s Věcmi veřejnými jsme mohli vidět, k čemu se mohou propůjčit někteří politici, aby zničili protivníka. A jak je vidět, neděje se to pouze ve Věcech veřejných ale i v tzv. seriózních stranách. Spíše to působí dojmem, jako by naši, vesměs bezpáteřní politici nesnášeli silné seriózní osobnosti s jasným ideovým zakotvením. Je to pochopitelné. Tyto osobnosti se nedají podplatit ani zastrašit a tak jsou kariéristickým nulákům, kteří jednají jen za pomoci výše uvedených metod, nebezpeční.
Jakešovo zmrtvýchvstání
Milan Knížák
Stop diktátu Bruselu!
Suverenita – Blok Jany Bobošíkové bude v úterý 3. dubna, v den oficiální návštěvy německé kancléřky A. Merkelové, protestovat proti současné politice Evropské unie. „Protest chystáme před Pražským hradem i sídlem vlády ČR,“ uvedla místopředsedkyně Jana Volfová. „Chceme, aby německá kancléřka jasně viděla, že ne všichni v České republice jsou nadšenými lokaji Bruselu a že ne všichni jsou spokojeni se současným stavem EU a politikou eurozony,“ dodala. Demonstrace Stop diktátu Bruselu! se zúčastní kandidátka na prezidentku ČR a předsedkyně Suverenity Ing. Jana Bobošíková, ekonomický poradce Suverenity, bývalý ministr financí, Ing. Vlastimil Tlustý a další představitelé strany. „Kromě toho, že budeme demonstrovat před Pražským hradem, budou politici ze Suverenity v týž den ve všech krajských městech pokračovat v kampani „NENUŤTE NÁM EURO“, kterou Suverenita iniciovala. (http://www.nenuttenameuro.cz) Chceme, aby představitelé EU konečně začali řešit skutečné problémy EU, jako jsou demokratický deficit, nesmyslná multikulturní, přistěhovalecká, unifikační politika a dramatický pokles konkurenceschopnosti. Chceme, aby konečně začali brát na vědomí i kritické názory a postoje občanů, jejichž důvěra v EU se dramaticky propadá a je na historickém minimu,“ uvedla Jana Bobošíková.
Prioritou ČR v EU je důraz na dokončení vnitřního trhu
RNDr. Petr Nečas, předseda ODS, předseda vlády
Téma prosazování hospodářských zájmů České republiky v Evropské unii je tématem, které oproti některým jiným otázkám evropské spolupráce, jež jsou někdy vcelku uměle posouvány do popředí mediálního zájmu, rozhodně neztrácí a nesmí ztratit na své důležitosti. Podíváme-li se však na obhajobu českých zájmů v diskusi o dvou klíčových tématech, jimiž současná Evropská unie žije – tedy – zjistíme, že tomu tak skutečně není. V budoucím postavení ČR se nebudeme moci pouze spoléhat na přerozdělování peněz z evropského rozpočtu. Musíme proto dokončit vybudování vnitřního trhu založeném na volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Jsme s osudem eurozóny spojeni již pouhým faktem, že 4/5 našeho exportu směřují do EU, z toho podstatná část do Spolkové republiky Německo. Podíl vývozu na našem HDP je přitom takřka 80 procent. Tento proexportní charakter naší ekonomiky předurčuje skutečnou prioritu české evropské politiky, a tou je pochopitelně Nemůžeme se tedy tvářit, že se nás vývoj v eurozóně netýká. Na druhé straně nebude-li existovat skutečná vůle členských států dodržovat pravidla rozpočtové odpovědnosti. Přípravou ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti ČR na rozdíl od některých signatářů fiskální úmluvy směřuje k uskutečnění tohoto cíle. Právě proto jsem před březnovou Evropskou radou, které tradičně dominují ekonomická témata, spoluinicioval a spolupodepsal dopis třinácti členských států (Spojeného království, Nizozemska, Švédska, Finska, Estonska, Lotyšska, Slovenska, Irska, Španělska, Itálie, Polska a ČR), který pod názvem Plán pro růst v Evropě identifikuje konkrétní opatření, k nimž musíme společně přikročit. Jsem také rád, že závěry Evropské rady řadu z těchto opatření zmiňují, což dokládá, že Česká republika rozhodně nestojí kdesi osamocena, mimo onen často zmiňovaný „hlavní proud“ evropské integrace. Ba právě naopak.>>>
Politický životopis Miroslava Kalouska
Stanislav Janský |
V únoru 1990 nastupuje na Úřad vlády ČR jako ekonomický poradce. V lednu 1993, je za ČSL jmenován ekonomickým náměstkem ministra obrany. V roce 1994 uzavřel smlouvu s firmou Anex-Cirus Jiřího Andrlíka na dodávku 2.310 kusů padáků. Na rukách pana Kalouska ulpěla krev. Samostatné články by zasloužiya kapitoly nákup Kalouskovi zlomilo jako náměstkovi nakonec vaz vyvrcholení aféry s firmou Zeman&Zeman, která získala zakázku na dodávku potravin armádě v hodnotě miliard korun. Nový ministr Lobkowicz se vyjadřuje, že "má indicie, že to není jednotlivec, ale více lidí, kteří jsou v aféře zapleteni." Prokurista a spolumajitel firmy Zeman&Zeman David Petrovický je unesen ozbrojeným komandem ze své vily a beze stopy mizí. V roce 1998 je pan Kalousek zvolen do PSP ČR a získává poslaneckou imunitu. V roce 2002 a obsazuje křeslo předsedy Rozpočtového výboru PSP ČR. V září 2002 je zastřelen Kalouskův švagr Lubomír Kašák spolu se svým společníkem ve firmě IDOS Zdeňkem Němcem. Naživu zůstává jediný spolumajitel IDOSRadka Kalousková. Na Kašáka v době jeho smrti bylo připraveno obvinění a "spáchat vraždu sebevrahem" na vazbě je složitější, než na svobodě. Je třeba pokračovat...?! >>>
Jak lež a nenávist zvítězila nad pravdou a láskou
Petr Štěpánek
Přistupme na model, že Havel a Klaus jsou dva protipóly. Havel plédoval za svobodnou občanskou společnost, zatímco Klaus preferuje společnost svobodných občanů. Jeden by si ale myslel, že tváří v tvář konečnosti našeho pozemského bytí zastánci opačných názorů zapomenou na sváry všedních dní a ocení, že nad rakví zesnulého se se vší důstojností pokorně sklonil názorový oponent. Klaus to učinil. Někteří pravdoláskaři jsou však zřejmě jiného ustrojení. Havlovo heslo, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí, si ve dnech smutku totiž vyložili po svém. Namísto příměří, natož pak úcty k politickému protivníkovi, pojali Havlův pohřeb jako další příležitost, jak se vůči satanáši Klausovi vymezit. Pro některé z Havlových příznivců byl exprezidentův pohřeb víc než vzpomínkou na zemřelého spíše další epizodou jejich svaté války se satanášem Klausem, neřku-li první bitvou nové antiklausovské intifády: Havel nám umřel, a ten Klaus je tak drzý, že je nejen naživu, ale ještě si nad Havlovou rakví dovoluje mluvit. Ve dnech loučení s věrozvěstem pravdy a lásky si někteří z jeho skalních příznivců Havlovo nejznámější heslo upravili po svém: "Lež a nenávist musí zvítězit nad pravdou a láskou!" Smutné!>>>
Politický a ekonomický vývoj očima Klause
IVANA HASLINGEROVÁ
Ve výroční den první prezidentské inaugurace vycházejí každoročně knihy Václava Klause, v nichž je plasticky představen uplynulý rok jeho prezidentování. I letos 7. března 2012 vydalo nakladatelství Euromedia Group dokument o devátém roce jeho prezidentování "Rok devátý – projevy, články, eseje", kterou představil pan prezident v Masarykově knihovně Pražského hradu. Jde o bilanční knihu jeho projevů, článků, stanovisek, esejů, dopisů, zápisků z cest a naopak ze státních návštěv cizích státníků u nás. Čtenář si při její četbě uvědomí, co vše se za minulý rok událo, vidí všechny události jako ve zpětném zrcadle a to navíc okomentované člověkem, který velmi pozorně vnímá to, co se děje v naší zemi, v Evropě a celé západní civilizaci. I když se v knize pan prezident věnuje snad všem důležitým problémům naší doby, nejdůležitějším jeho počinem v loňském roce zůstane jeho projev na Svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi, v němž projevil přání, že by církev měla svou významnou autoritu v nezanedbatelné části celé naší veřejnosti uplatňovat více a hlasitěji i v debatě celospolečenské a vyzval J.Em. kardinála Dominika Duku ke společnému boji za zachování našeho národa a za konzervativní hodnoty naší civilizace. "Přimlouvám se za jasné a zřetelné ANO-ANO, NE-NE ve veřejných střetech o hodnoty a občanské ctnosti, které jsou ohrožovány falešnými proroky takzvaného pokroku a modernismu," řekl mj. pan prezident v projevu v onom památném projevu.
Premiér se shodl na prioritách se zástupci Svazu měst a obcí ČR
Jakub Stadler
Premiér Petr Nečas se spolu se zástupci vlády a zástupci vedení Svazu měst a obcí v čele s předsedou Danem Jiránkem shodli na společných prioritách týkajících se rozpočtového určení daní, reformy regionálního školství, čerpání strukturálních fondů nebo novele zákona o obcích .
1. Rozpočtové určení daní
Společným cílem vlády a zástupců samospráv je urychlené vyřešení rozpočtového určení daní, jinak hrozí jeho další odložení na neurčito. Prioritou je odstranění nespravedlivé J-křivky, která způsobuje, že nejnižší příjmy „na hlavu“ mají obce a města mezi 1000 a 10 tisíci obyvateli. Zástupci vlády ujišťují, že nedojde k poklesu stávající výše příspěvků na přenesený výkon státní správy.>>>
Václav Klaus: "Proces s Bártou je nesmírně riskantní a ničivý prvek vůči politickému systému ČR."
Ivana HAslingerová
V naší zemi probíhalo po listopadové revoluci mnoho absurdních soudních sporů a procesů s vrcholovými politiky, takže veřejnost je již ani nevnímá. Přesto ten poslední s Vítem Bártou je snad nejabsurdnější. Vždy jsem si myslela, že půjčit peníze mohu komukoliv a je jen moje riziko, zda mi je vrátí a jak se mám jistit. Naopak jsem spíše obdivovala, když mi jeden, dnes již velmi bohatý a úspěšný podnikatel z Moravy vyprávěl, jak potřeboval pro rozjezd firmy přístroj, a když zjistil, že stojí milion korun, vracel se z města smutně zpět bez něho. Kamarád ve vlaku se ho ptal, co ho trápí, on mu to řekl a tento mu ten milion půjčil bez mrknutí oka. Rozhodně ho tehdy nenapadlo, že by ho za to mohl jeho přítel žalovat pro uplácení, kdyby náhodou byl ve stejné straně s ním. Tomu, co se děje nyní u soudu, se říká "Pro dobrotu na žebrotu". I když jsem nikdy nepatřila k velkým obdivovatelům Věcí veřejných pro jejich roztříštěnost a bezideovost, tak mi bylo upřímně líto pana Bárty, na něhož exhibicionistka Kristýna Kočí kydala vše možné, jen aby posílila Topolánkovce v ODS. A jak tak o tom mluvím s okolím, zjišťuji, že nejsem sama. Dokonce i pan prezident k tomuto ostudnému "procesu" říká: "O soudu s Vítem Bártou čtu jen nadpisy. Celé stránky mne nezajímají. Je to neštasná věc, reality show v přímém přenosu, kde pletou vše dohromady. K soudu se přece nevztahuje výrok poslankyně Kočí, že všechna referenda mají být regulovaná. Celý ten proces je ničivý prvek vůči politickému systému ČR, nesmírně riskantní věc, která nás všechny nesmírně poškozuje." Že se k tomu propůjčí poslankyně Kočí, která kromě nejrůznějších skandálů není schopna cokoliv v politice vyprodukovat, to chápu. Ta by snad po vzoru císaře Nera zapálila i Prahu, jen aby její blonďaté vlasy bylo vidět v televizi, ale že prokurátor vůbec takovou frašku posoudí jako trestný čin, to opravdu nechápu. Co si pak mají občané myslet o státních žalobcích?!
MDŽ aneb zastuzená socialistická nostalgie
Petr Paulczynski
Na úvod uvádím, že vím jak MDŽ vzniklo. I tato znalost mi však nemůže vzít vzpomínky jak si tento svátek minulý režim přivlastnil a jak ho po vzoru velkého ruského bratra odporně zpolitizoval. Proto mi nejde do hlavy, že poté co jsem dnes ráno vlezl na Fejsbúk, nestačil jsem se divit, kolik "přátel" neopomělo přát ženám k tomuto obskurnímu, podle mne dnes už u nás vyřazeného svátku (díky senátore Štětino). Možná se mýlím, ale u nás už tento "svátek" slaví jen dvě partaje. Komanči a socani. Pokud mne pamět neklame svého času s tím ještě vyběhla zelená Džamila., podle níž Mezinárodní den žen připomínkou desetiletí boje žen za jejich práva. Jo a ještě to slaví v Rusku. Přitom podle zprávy OSN umírají ženy v Rusku o deset let dříve než Evropanky a každá desátá Ruska je neplodná. Až 14.000 žen za rok zemře v Rusku kvůli domácímu násilí a podle sociologů 70 procent ruských žen snáší doma bití či ponižování. Hlavně že to mají jako svátek.Myslím že na otázku zda osmý březen je totalitní svátek nebo oslava žen lze odpovědět jednoznačně. MDŽ dosud slaví levicové strany a organizace po celém světě. V Česku ho mnoho lidí stále spojuje s komunistickým režimem.>>>
Se zavedením tzv. „dluhové brzdy“ na evropské úrovni je program ČSSD neslučitelný
Tomáš BARTOVSKÝ
Větší adresnost sociálních dávek, tvrdší postihy za jejich zneužívání, úsporný, ale zato efektivní sociální systém. To jsou základní pilíře programu ODS v sociální oblasti, na kterých se shodli občanští demokraté na právě probíhající 4. ideové konferenci v Olomouci. Předseda strany Petr Nečas zároveň upozornil, že všechny evropské země, a to i tam, kde vládnou levicové vlády, musí šetřit a přehodnotit svůj přístup k sociální politice. „Stát se sociální dimenzí není totéž, co stát socialistický,“ poznamenal v úvodu ideové konference předseda ODS a premiér ČR Petr Nečas na adresu sociálních demokratů. "Nezodpovědný populismus ČSSD pod zástěrkou budování „sociálních jistot“ by vedl k rychlému prohlubování zadlužení nad klidně 100 procent HDP, které by již nešlo rozpočtově zvládnout. Sociální zabezpečení musí odpovídat ekonomickým možnostem státu, jinak se dostaneme na trajektorii, která vede k Řecku či jiným případům,“ vysvětlil Nečas a pokračoval: „Není většího rozporu slov a činů, než v současné době předvádějí představitelé ČSSD. Agresivně prosazují přijetí Smlouvy o fiskální odpovědnosti, tzv. Fiskálního kompaktu, tedy kromě ztráty části národní rozpočtové suverenity přísný dozor nad hospodařením státu. Svým voličům však zatajují, že by svůj program museli skartovat. Nejlépe okamžitě, aby ho už nikdo neviděl a nečetl. Zodpovědné vlády budou hledat a nacházet rovnováhu mezi příjmy a výdaji státu. Nezodpovědné vlády budou slibovat vyšší sociální dávky, měkčí a méně motivující sociální systém a strkání hlavy do písku před reformami - zkrátka projídání budoucnosti.“>>>
Jak nemá být občan zblblý?
Jiří Bečvář
Otevírám noviny a žasnu! E15 mne informuje, že budou strany šetřit při volebních kampaních: „…ČSSD už navrhla, aby se pro volbu prezidenta stanovila částka patnácti miliard, ODS mluví o osmdesáti miliardách“. No buď se někdo zbláznil, nebo si ekonomické médium plete nějaké ty nuly. Ještě že si nepletou Kč s Eury. Kousek dál se v článku dozvídám, že Eva Bartoňová je bývalá náměstkyně ministra školství. Na stránkách ministerstva však o tom není vidu ani slechu, takže je to buď přání, nebo neznalost autora. Křičící komunisté (Halóó noviny) zas píší, že „neoliberální kapitalismus“ není sto zaručit „..nejzákladnější civilizační funkce pro relativně stabilní a bezkonfliktní přežití systému“, jak prohlásila soudružka předsedkyně OV KSČM Dana Lysáková. Přeloženo do lidštiny je vzkaz komunistů asi takovýto: svobodný trh (svobodná společnost) je zlo, svoboda je pro občany špatná (nevědí, pitomečci, jak s ní naložit a jsou zoufalí), takže to zase musíme dělat tak nějak po soudružsku, po našem (znárodnit, plánovat a blahobit bude – blahobyt se psal za totáče s měkkým „i“ jako cizí slovo). Naštěstí mne konstatování, že KSČM chybí střední generace, naplnilo optimismem. Mladá fronta Dnes včera píše, že romské sdružení prošustrovalo 26 milionů a zaplatí to za něj kraj. Opozice (musí) a ministr Drábek tvrdí, že je to chyba kraje, protože nedostatečně kontroloval.>>>
Senát požádal NKÚ, aby prošetřil okolnosti vytváření nového systému pro výplatu sociálních dávek
Petra Klechová, Tajemnice Senátorského klubu KDU-ČSL
Na návrh senátorů KDU-ČSL přijala horní komora parlamentu usnesení, ve kterém ukládá předsedovi Senátu PČR, aby do 7 dnů podal na Nejvyšší kontrolní úřad podnět pro přezkoumání zakázky MPSV na dodávku informačních systémů pro Úřady práce sloužící pro výplatu sociálních dávek od 1. ledna 2012, a to s ohledem na skutečnost, zda-li při úkonech MPSV nedošlo k nehospodárnému nakládání s finančními prostředky MPSV. Předkladatelem bodu byl senátor Jiří Čunek. Ten ve svém zdůvodnění uvedl: „Nefunkčnost systému vyplácení sociálních dávek pod kuratelou MPSV odhalila další závažné skutečnosti. MPSV zřejmě porušilo či obešlo zákon o veřejných zakázkách a tuto skutečnost již šetří ÚOHS. Zároveň je v současné době podáno oznámení u Úřadu na ochranu osobních údajů kvůli podezření, že došlo k vyvedení dat mimo systém a může tak dojít ke zneužití citlivých osobních údajů občanů. Požadavek Senátu PČR, aby zakázku MPSV na vytvoření nového softwarového systému prověřil také NKÚ, navrhli senátoři za KDU-ČSL z důvodu podezření, že došlo k nehospodárnému nebo zcela zbytečnému použití státních nebo evropských finančních prostředků. Dle názoru odborníků mohl být starý, mnoho let vytvářený systém aktualizován za cca 200 milionů korun a zcela jistě by nenastaly problémy, jako s nově vytvořeným systémem, který představuje náklady přes 3 miliardy korun.“ Předseda klubu lidoveckých senátorů Václav Koukal připomněl také to, že již před rokem zaslal dopis prezidentu republiky Václavu Klausovi, ve kterém ho žádal, aby nepodepisoval Zákon o Úřadech práce, který Senátem PČR odmítl. Již tehdy avizoval, že nový zákon ve spojení s aplikací nového softwaru může přinést závažné komplikace.
Zákony nelze ohýbat oranžovým usnesením Senátu
Přemysl Sobotka, 1. místopředseda Senátu PČR a Richard Svoboda., předseda Senátorského klubu ODS
Senátorský klub Občanské demokratické strany odmítá pohrdání zákony ze strany senátorů ČSSD. Zákony nelze ohýbat oranžovým usnesením Senátu. Petice "Proti nespravedlivé důchodové reformě a za odchod vlády P. Nečase" je v Senátu Parlamentu ČR projednávána v rozporu s Jednacím řádem Senátu a především v rozporu se Zákonem o právu petičním (z. 85/1990 Sb.). Prosazení projednávání této petice, jejímž adresátem není Senát, je porušením zákona institucí, která sebe samu deklaruje jako "strážce zákonnosti". Senátoři ČSSD zároveň nedokázali jasně odpovědět na otázku, zda výbor uznal podání petice v souladu se zákonem. Jedná se o zneužití podpisu petentů, neboť Senát disponuje pouze neověřenými kopiemi podpisů.
Centrum pro ekonomiku a politiku si Vám dovoluje nabídnout novou publikaci: "Koncept občanské společnosti - nepřítel svobodného občana?" Více na www.cepin.cz v sekci publikace.
Jmenování kardinálem je nejen úkol náročné služby církvi, ale i České republice
Ivana Haslingerová
Dne 25. 2 .2012 celebroval poprvé v kardinálské hodnosti J. Eminence Dominik kardinál Duka OP, arcibiskup pražský a primas český v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha první oficiální mši svatou za církev v naší vlasti i ve světě a za papeže Benedikta XVI. I když jsem absolvovala již několik bohoslužeb celebrovaných panem kardinálem, tato byla opravdu mimořádná a to nejen svou nádherou, ale především důležitostí pro naši katolicku církev a pro celou naši zemi. Mnozí naši občané si stále ještě neuvědomují, že udělení kardinálské hodnosti není jen jakýsi titul. Na celé světě je pouhých kardinálů, z toho jen 108 volí papeže, tedy je jim méně než 80 let. Pro tak malou zemi, jako je ČR, je proto velká čest, že ji Svatý otec tak vyznamenává a jmenováním právě našeho arcibiskupa kardinálem ho povyšuje do svého nejužšího poradního sboru. Bohoslužby se účastnili významní zástupci státu, členové diplomatického sboru, přední politici, osobnosti kulturního života. Hrad zastupoval kancléř Jiří Weigl, vládu místopředsedkyně Karolina Peake a Alexandr Vondra, Poslaneckou sněmovnu její předsedkyně Miroslava Němcová a poslanec Michal Hašek. Miroslava Němcová přednesla působivý projev u oltáře, v němž projevila přesvědčení, že pan kardinál bude ochoten věnovat se i tíživým problémům naší současnosti ve veřejné debatě, protože je třeba, aby ve veřejném prostoru zněl moudrý hlas vědomý si odpovědnosti a znalý souvislosti. Hlas znějící navíc z úst člověka, který si ve velmi krátké době získal prestiž svou otevřeností, a když mluví, lidé ho poslouchají bez ohledu na svou víru či politické přesvědčení. Paní předsedkyně by si, aby se setkával s pochopením a úctou okolí. Jedním slovem, aby byl pro náš národ takovou duchovní oporou, jakou byli kardinálové Beran a Tomášek.>>>
DOKTOR CVACH ČESKÉ POLITIKY SE PUSTIL DO KLAUSE
Petr Paulczynski
Prezident totiž udělil milost, která rozpoutala řadu dohadů. A každý kdo dostává pupínky když před ním vyslovíte Klaus, pocítil puzení tuto milost nějak zpochybnit. Nezpochybnitelným faktem však je, že prezident NEMUSÍ NIKOMU milost vysvětlovat. Ústavy mu ani slovem neukládá povinnost, aby ji komukoliv zdůvodňoval. Je s podivem, že tuto povědomost nemá místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Jenom tím potvrdil premiérova slova, který ho nazval doktorem Cvachem české politiky. Prezident Klaus dělá neskonalou chybu, když se pokouší blbům vysvětlit své pohnutky pro udělení milosti. Kdyby si vzal příklad ze svého předchůdce Václava Havla, ušetřil by si kupu pitomých řečí. Vždyť guru pravdy a lásky NIKDY NIKOMU důvody udělení milosti nevysvětloval. A že by také bylo co k vysvětlování není třeba pochybovat. Počínaje tou první - obrovskou amnestií, přes milost synovi paní Čáslavské až po Martu Chadimovou s jejím tuším pozemkovým podvodem. Nekritizuji ani milosti Havlovy, ani milosti Klausovy. Beru jako fakt, že to je ústavou dané prezidentovo právo, které nemusí nikomu vysvětlovat. A pokud místopředseda sněmovny vysvětlení požaduje, měl by napřed iniciovat v tom směru změnu Ústavy. Jinak ze sebe dělá doktora Cvacha. Ten to mimochodem v seriálu taky dotáhl až na ministerstvo. Z čehož vyplývá, že blbec se může vypracovat pěkně vysoko.>>>
Papež potvrdil přínos českých katolíků vedených Dukou k hájení křesťanských hodnot v dnešním světě
"Mé setkání s panem prezidentem vyznělo jako uznání působení římskokatolické církve v naší zemi z hledista kulturně-nábožensko-společenského." Dominik Duka
Ivana Haslingerová
Dne 6. ledna 2012 při sváteční promluvě před modlitbou Anděl Páně ohlásil papež Benedikt XVI. jmenování pražského arcibiskupa Dominika Duky kardinálem. Pražský arcibiskup své jmenování kardinálem přijal jako poctu pražskému arcibiskupství a svým předchůdcům. Těmi byli kardinál Vlk a vídeňský arcibiskup kardinál Schönborn, který se narodil ve Vlastislavi nedaleko Litoměřic. Do sboru kardinálů byl pan ardibiskup slavnostně uveden při veřejné konzistoři v bazilice sv. Petra v sobotu 18. února. Jmenováním kardinálem se Duka stává spolu s ostatními nově jmenovanými kardinály papežovým spolupracovníkem a poradcem v církevních záležitostech. Podle Kodexu kanonického práva má jako člen sboru kardinálů tři úlohy: volit společně s ostatními kardinály papeže, být konzistorním poradcem římského papeže v nejdůležitějších otázkách a pomáhat římskému papeži v každodenní péči o celou církev. Z katedrály mířily jeho kroky přes nádvoří do Hradu, kde byl v 11:30 hodin přivítán prezidentem republiky Václavem Klausem. Pan prezident předal panu kardinálovi blahopřejný dopis se slovy, že "takovou událost musí okomentovat seriózněji než pouze slovně." Pan prezident totiž volbu Duky kardinálem vnímá nejen jako důležitý krok, který naznačuje postoj papeže k nynějšímu i budoucímu směřování vývoje církve, ale jako potvrzení významu přínosu českých katolíků k úsilí církve o hájení základních křesťanských hodnot v dnešním světě. Přikládá proto jmenování J. Em. Dominika Duky velký význam. Podle prezidenta patří Dominik Duka k důležitým osobnostem současné doby a jeho hlas je nepostradatelný v diskusi nad aktuálními tématy.>>>
Václav Klaus: "Hlas kardinála Duky je nepostradatelný v diskuzi týkající se naší společnosti"
Plné znění blahopřejného dopisu prezidenta J. Em. Dominiku Dukovi k jeho jmenování kardinálem
Vážený pane kardinále, dovolte, abych Vám po oficiálním převzetí odznaků kardinálské hodností z rukou papeže Benedikta XVI. ještě jednou poblahopřál ke jmenování do vysoké a významné funkce římsko-katolické církve. Rozhodnutí papeže vnímám jako důležitý krok, který naznačuje jeho postoj k nynějšímu i budoucímu směřování vývoje církve. Toto jeho rozhodnutí vnímám také jako potvrzení významu přínosu českých katolíků k úsilí církve o hájení základních křesťanských hodnot v dnešním světě. V České republice patříte k důležitým představitelům veřejného života, jejichž hlas je dobře slyšet, jejichž hlas je nepostradatelný v diskuzi nad tématy, které se týkají naší společnosti. Lidé Vás v této roli pozitivně vnímali jako biskupa královéhradeckého a dnes se k Vám stejným způsobem obracejí jako k arcibiskupovi pražskému.
Pan prezident předává na Pražském hradě J. Em. Dominiku kardinálu Dukovi blahopřejný dopis
Jako kardinál a pražský arcibiskup navazujete na řadu svých předchůdců, kteří patřili k vynikajícím osobnostem své doby a jejichž jména se stala součástí naší národní historie. Vědomí kontinuity a dějinné zodpovědnosti by mělo patřit k veřejnému působení a mělo by také být součástí obecného chápání a náhledu veřejnosti. Vím, že právě Vy jste si toho dobře vědom. Do úkolů a práce, které Vás nyní jako kardinála očekávají, Vám přeji mnoho úspěchů a pevné vůle.>>
Topolánek neudělal pravici pouze obludnou ostudu, ale úplně ji zničil
Ivana HAslingerová
Když jsem si přečetla článek v Lidových novinách "Ty nechceš prachy? Jaký principy, vole? vítal Topolánek Kratochvíla" nebylo mi pouze "smutno a zároveň velmi nevolno z tohoto pána (jehož jméno neumím vyslovit), že udělal spolu s p. Dalíkem pravici a celé zemi obludnou ostudu", jak mi napsal čtenář Pavel Svačil. On Topolánek pravici u nás neudělal totiž jen obludnou ostudu, ale úplně ji zničil. Petr Kratochvíl, který se před definitivním odchodem z ČR rozhodl poskytnout LN poslední rozhovor, v něm popisuje mimo jiné své setkání s expremiérem Mirkem Topolánkem: "Jsem pravicový volič, světonázorem konzervativní člověk. Obhajoval jsem vždycky spíš Václava Klause než ODS. Dával jsem jim finanční příspěvky, ale už bych nikomu nedal ani korunu. Totální zhroucení pro mě nastalo, když přišel do strany Mirek Topolánek. Rozdíl mezi Topolánkem a Paroubkem je nula. Když jsem za ním přišel s dokumenty o problematice divadelních grantů, snažil jsem se mu vysvětlit, že mi nejde o peníze, ale o princip podpory umění v tomhle státě. Že nám chybí divadelní kategorie, zásadní pravidla i jasná kulturní politika. Řekl mi tehdy: "Ahoj čur***, podívej se, jak jsem zhubnul! Co je? Co to je? To nebudu číst, vole, kolik chceš? Cože? Ty nechceš prachy? Jaký principy, vole? Ááááále, na to se vyser!" Od té doby už ódéesku nepodporuju." K tomuto nezbývá, BOHUŽEL, než dodat: "Máte pravdu pane Kratochvíle." Mohla bych o tom psát celý traktát, ale myslím si, že nejvýstižněji to řekl na 19. Kongresu ODS Václav Klaus ve svém několikaminutovém projevu, v němž se rozloučil s jeho delegáty. Atmosféru Kongresu i Klausův smutný odchod ze strany, kterou vybudoval, 13 let vedl a která zářila tehdy jako nádherná hvězda mezi těmi postkomunistickými stranickými pohrobky, popisujeme spolu s jeho doslovným projevem v článku: Václav Klaus: "ODS se přeměnila z pravicové strany idejí ve stranu politického středu a lobbystických zájmů". Od té doby to šlo se stranou dolu a ani seriózní pan Nečas zatím nemá sílu ji navrátit její původní noblesu, protože se dosud jasně nedistancoval od Topolánka a jeho lidí. Je to obrovská škoda pro nás pro všechny.>>>
ČR rozhodne o podpisu fiskální úmluvy až po prostudování konečného znění
Petr nečas, premiér
Rád bych informoval o výsledcích zasedání neformální Evropské rady, která se uskutečnila dne 30. ledna letošního roku v Bruselu, a především o přípravě smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, často označované zkráceně jako fiskální úmluva, fiskální kompakt či smlouva o rozpočtové odpovědnosti. Jednání Evropské rady mělo na programu více bodů, ale logicky jejímu jednání dominovalo minimálně z hlediska pozornosti téma nové smlouvy. Jak jistě víte, tato tzv. fiskální úmluva vychází z prohlášení hlav států a předsedů vlád Eurozóny, přijatého na okraj evropské rady 9. prosince 2011. Jejím cílem je přispět k řešení současné dluhové krize v Evropě, především v Eurozóně, a to posílením fiskální disciplíny a koordinace hospodářských politik členských států EU. Pouze připomenu, že se jedná o mezinárodní smlouvu, která stojí mimo rámec unijního práva, zároveň však smlouvu, která má pro budoucí podobu EU mimořádný význam, neboť představuje první krok na cestě ke skutečné fiskální a hospodářské unii. To bychom si měli uvědomit a jednoznačně si to přiznat. Přiznat si také fakt, že se ukázalo, že monetární unie bez fiskální unie fungovat nemůže, nicméně že se kvalitativně jedná o poměrně výrazný posun k fiskálnímu federalismu. Jelikož cílem smlouvy je především stabilizace Eurozóny, mají se její ustanovení vztahovat jen na smluvní strany, jejichž měnou je EURO, a na ostatní smluvní strany až od okamžiku, kdy EURO přijmou. Tyto smluvní strany mají nicméně možnost se k některými či všem závazkům dobrovolně přihlásit i před tímto okamžikem. Pokud jde o postoj, který jsem zaujal na zasedání Evropské rady, chtěl bych se vyjádřit k otázce souladu mého jednání na summitu s rámcovou pozicí a mandátem.>>>
HOVORY NA PRAVICI - „Zachraňovat, nebo vystoupit?"
Michal Semín, předseda Akce D.O.S.T.
Lenka Kohoutová: O situaci v rezortu sociálních věcí chceme dál jednat
Tomáš BARTOVSKÝ
Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek pokračuje v bagatelizaci problémů na úřadech práce a rozdává obecná ujištění, která ignorují konkrétní fakta. Sdělila to poslankyně ODS Lenka Kohoutová po jednání Výboru pro sociální politiku, na němž měl ministr a příslušní náměstci poslancům vysvětlovat lednový kolaps při vyplácení sociálních dávek a představit opatření, která ministerstvo přijalo k nápravě. „S vysvětlením ministra Drábka jsem hrubě nespokojená. Opakovaně se nám dostalo obecných ujištění, že lednová situace se nebude opakovat. Zástupci ministerstva nám ale nesdělili, jaké konkrétní kroky podniknou. Poslanci ODS vždy reformu sociálního systému a změny k jeho větší adresnosti a průhlednosti podporovali. Manažerská selhání při jejím uvedení do praxe bohužel reformu jako celek poškozují,“ řekla Lenka Kohoutová. „Otazníky také nadále visí nad výběrem firem, které z rozhodnutí ministerstva dodávají nový IT systém. Ministerstvo sice některé ze smluv zveřejnilo, seznam ale není kompletní a chybí dodatky a smlouvy se subdodavateli. Budeme proto nadále žádat kompletní rozkrytí vlastnické struktury těchto firem a vazeb na úrovni subdodavatelů,“ dodává Kohoutová.>>>
Právě vyšlo únorové číslo revue Fragmenty
Kulturně-hospodářská revue Fragmenty, kterou vydává již sedmnáctým rokem Kulturní komise ČR vychází na luxusním křídovém papíře gramáže 135 a je určena pro pečlivě vybranou cílovou skupinu vedoucích osobností našeho průmyslu a politiky – Tento výběr dává jedinečnou možnost presentace před vládní i podnikatelskou elitou a zviditelnění se před čtenáři, na jejichž rozhodnutí nejvíce záleží. Zveřejnění příspěvku v revue Fragmenty přináší tudíž možnost bez problémů oslovit právě tuto cílovou skupinu osob s rozhodujícími pravomocemi. Únorové číslo revue Fragmenty naleznete zde. (Pozor! I když je v internetové nekvalitě, má velikost přes 2 MB, proto s pomalejšími počítači je nutné dát pozor na dobu otevírání.)
Aby se články dostávaly do povědomí široké veřejnosti bez zpoždění, které nastává u takových periodik, jakým je tištěná verze revue Fragmenty, založila Kulturní komise ČR internetovou podobu revue www.fragmenty.cz, která je denně aktualizována a rozesílána formou avíza e-mailem do počítačůE-zin Fragmenty nekopíruje tištěnou podobu revue Fragmenty, ale velký důraz klade na rychlé sdělení příslušné informace výše uvedeným osobnostem a médiím. Zprostředkujeme tak aktuální informace, na které v denících nezbývá prostor či se z jakéhokoliv důvodu nezveřejní. Oproti nim se při vydávání neřídíme autocenzurou politické korektnosti a multikulturalismu, které pokládáme za zhoubu svobodné informovanosti. Veřejnost se tak dozví i věci, které nebývají zveřejněny v denním tisku.
Premiér Nečas jednal v Bruselu jako rozvážný a prozíravý státník
Ivana Haslingerová
Předseda vlády Petr Nečas se nenechal zlomit nejen cizími, ale ani některými našimi politiky hájícími v Bruselu své vlastní zájmy a nepřistoupil na podepsání smlouvy, která nese sice krásný název "Smlouva o stabilitě, koordinaci a řízení v hospodářské a měnové unii", ale ve skutečnosti by sloužila k tomu, že by vzniklo Ministerstvo financí EU, které by v budoucnu diktovalo všem zemím EU nejen stejnou měnu, ale i stejné daně. Je jasné, co by to pro naši republiku zanamenalo za ekonomickou pohromu, kdyby daně stouply na výši např. německých, kde pro podnikatelé s příjmem nad zhruba 1, 5 mil. Kč platí sazba 42 %, pro bohatší nad 6 milionů 45 %. Nezůstal by u nás ani jeden podnik platící tyto daně. Alespoň mně na dotaz, co by v tomto případě dělal, odpověděl každý oslovený podnikatel, že by přesunul své hlavní sídlo do své pobočky v zemích s nižší sazbou. Mají je totiž již většinou nachystané pro případ, kdyby pan Kalousek na podbné žádosti Bruselu přistoupil. Co by to znamenalo pro ekonomiku státu, netřeba zdůrazňovat. Proto je štěstí, že si toto nebezpečí uvědomil alespoň pan premiér, když pan ministr Kalousek naopak vidí pouze vyšší příjmy do rozpočtu a neuvažuje o tom, který hlupák by mu je tam asi platil. Protože pan premiér po návratu z Bruselu od pánů Kalousků, Schwarzenbergů a dalších politiků, kteří hájí jen své vlastní zájmy ve světové politice, to tak říkajíc pěkně schytal a protože hlavní média jsou v rukou jejich sponzorů a naše veřejnost je informována jednostranně, nechal vypracovat české i anglické verzi Úřad vlády poskytuje široké veřejnosti. Přinášíme hlavní body překladu a zároveň i:>>>
Pane ministře Kalousku, zbavte nás rasisty Schwarzenberga
Jana Bobošíková
Pane ministře Kalousku, k faktu, že jste kokot, jste se sám hrdě přihlásil (viz oficiální stránky top 09 zde), a také jste to mnohokrát prokázal. Ale nyní nastal čas, abyste dokázal, že jste i chlap. Ten totiž drží slovo. Zaujměte stejně zásadový postoj, jako jste jej zaujal kvůli Ladislavu Bátorovi, a odmítněte rasistické a náckovské výroky ministra zahraničí české vlády Karla Schwarzenberga. Neberte si servítky a nazvěte ho upřímně chlapsky, jak je Vaším zvykem, náckem a starým fašounem. Výrok pana ministra totiž dramaticky předstihuje jakákoliv vyjádření pana Bátory, zejména výroky, které ve skutečnosti Ladislav Bátora nevyslovil, ale byla mu podsunuty mediální kampaní, za kterou by se nemuselo stydět Goebbelsovo říšské ministerstvo propagandy. Neváhejte a pokračujte v důsledné očistě státní správy! Okamžitě vyzvěte premiéra Nečase, aby odvolal místopředsedu vlády Schwarzenberga. Vždyť Vy sám jste řekl, že exekutivu netvoří jen náměstci ministrů a ředitelé odborů, ale především samotní ministři. (Právo 11. srpna 2011 a stránky top09 zde) Ještě daleko důsledněji, než jste se kvůli Vladislavu Bátorovi (viz OVM 21. srpna 2011 zde) odmítl účastnit jednání vlády (zprávy iDNES.cz 10. srpna 2011 zde), měl byste nyní odmítnout sedět ve vládě s člověkem, který konečné řešení romské otázky, a to i metodou násilné deportace celého etnika, považuje za hezké (Fakta Barbory Tachecí 31. 1. 2012 zde). Konejte, podle Vás je přece zcela vyloučené, aby ve státní správě seděl člověk, který prokazatelně v televizním pořadu schvaloval konečné řešení cikánské otázky například přesídlením celého etnika na blíže neurčené místo. Nemusíte Karla rovnou fackovat, jen několikrát denně i před televizními kamerami důsledně požadujte jeho odchod z vlády. A než se tak stane, bojkotujte Vy i všichni ministři za TOP 09 jednání vlády. Věřte, že lidé si oddechnou a Vaši zásadovost ocení.>>>
