Petr Mach: "Prezident potřebuje co nejsilnější politickou podporu, proto jsme založili stranu Svobodných občanů"

IVANA HASLINGEROVÁ

Na včerejší 6. schůzi Senátu vyslovili senátoři souhlas s Evropskou ústavou nazývanou Lisabonská smlouva. Naše horní parlamentní komora je tedy ochotna obětovat svobodu a samostatnost naší země vydobytou před devadesáti lety prezidentem Masarykem z rakouského, před 53 lety z německého a před 20 lety ze sovětského područí. Miliony životů položených za naši samostatnost jsou pro ně zřejmě ničím. Kteří páni politici nás chtějí uvrhnout pod nadvládu dalšího superstátu, tentokrát Svazu evropských socialistických republik (SESR), kde bude díky jeho ústavě o našem národě opět fakticky rozhodovat mocné Německo, už tedy víme.  Zajímalo nás co si o tomto jejich postoji myslí nastupující politická generace, zda si alespoň její přední představitelé zachovají hrdost a páteř. Obrátili jsme se proto s následujícími otázkami na nejvýznamnějšího nastupujícího politika, předsedu strany Svobodných občanů, doktora Petra Macha:  Podle mého názoru nemůže prezident svým podpisem takovouto smlouvu ratifikovat. Kdyby smlouvu nakonec ratifikovaly i ostatní státy, kde ratifikace dosud neskončila a kdyby donutily Irsko k opakování referenda, byla by to velká rána pro naši státnost a naši demokracii. Je to teď tedy plně na prezidentovi, který proto nyní potřebuje co nejsilnější politickou podporu, tedy úspěch ve volbách takových politických sil, které odmítají federalizaci Evropské unie. Proto jsme založili stranu Svobodných občanů. Nezachoval bych se nikdy jako premiér Topolánek, který v této věci odhodil veškeré zásady a podepsal jednoznačně nevýhodnou smlouvu pro naši republiku.>>>

Žárovkové happeningy Svobodných

Ivana Haslingerová

Na protest proti nehoráznému diktátu EU, zákazu používat normální žárovky, pořádají Svobodní ve všech krajích České republiky dne 1.9.2009  žárovkové happeningy. Rozdávají na nich lidem žárovky, na jejichž krabičkách shrnují základní důvody hlouposti a nesmyslnosti tohoto zákazu, který k nám přišel z EU aniž o něm probíhala v ČR jakákoli politická debata a aniž by jej projednal Parlament ČR. Podle Svobodných by lidé měli mít svobodu výhody a nevýhody, spolu s náklady na pořízení, likvidaci i provoz, sami za sebe ohodnotit. Celá akce je pojata jako recese, ale v jejím podtextu je mnoho vážných společenských a politických témat, na něž upozorňuje kromě Svobodných i sám prezident republiky Václav Klaus, který byl proto prvním občanem České republiky, kterému Svobodní dali svou žárovku při jeho křtu knihy "Modrá planeta v ohrožení".

Prezident Václav Klaus pózuje se žárovkou Svobodných

Úsporné žárovky mají totiž řadu nevýhod, které jsou před normálními lidmi téměř utajovány: obsahují jedy, které nebezpečně znečišťují prostředí, jejich výroba i likvidace jsou nákladnější (včetně produkce CO2 apod.), při častých "startech" klesá radikálně životnost, což ony vyšší náklady znásobuje, jejich "startování" je pomalé (když třeba jeden spěchá na WC), jejich světlo má jiný a pro mnohé a mnohá místa nepříjemnější odstín, nedají se jimi vytápět terária apod.

 

Kdo bude vládnout v "ČEZku"?

Alexandr Tomský, místopředseda Svobodných, nakladatel a politolog

Snímky politiků, lobbistů a vrcholných manažerů průmyslu, jak spolu idylicky tráví dovolenou v miliardářské toskánské vile, vyjevily to, co už vlastně dlouho víme. Že se na úkor veřejného zájmu krade ve velkém a že nám ve skutečnosti nevládnou ti, které jsme si zvolili, protože je ovládají mocné a mocenské skupiny, jejichž hlavní podnikatelskou činností jsou výtečné politické konexe. Dokonce i sociálnědemokratický vejtaha a předseda Jiří Paroubek se svým „kdo z vás to má“ by teď působil komicky. Jeho oponenti jsou luxusem přímo posedlí – milují jachty, vily, rauty, rychlé vozy. Korupce je jako rakovina. Není-li správně léčena, prorůstá hbitě celou společností, a to zdaleka nejen státním organismem. Kdo krade, lže, kdo lže, je agresivní, kdo je agresivní, nemá daleko k vraždě. Cožpak ale máme opravdu volbu jenom mezi levou sociální chudobou a pravou vládou kleptokracie? Budou tvrdit, že malé strany neznáme. To ale nevadí. Jde přece v první řadě o to zbavit se těch, které známe až příliš dobře. Stačí, aby si připomněl dictum zakladatele našeho státu – nebát se a nekrást>>>

Tak nám zakázali žárovky

Petr Mach, předseda Svobodných

Od 1. září se nesmějí na území EU distribuovat stowattové žárovky, postupně budou do tří let zakázány i žárovky 60W a 40W. První stát na světě, který zakázal žárovky, byla Kuba. „Vyměnili jsme běžné žárovky za fluorescentní zářivky v každé domácnosti. Ušetříme spoustu energie,“ napsal před dvěma roky hrdě kubánský komunistický vůdce Fidel Castro ve stranickém listě Granma. Brzy následovala Chávezova Venezuela. Tyto autokratické socialistické vlády se samozřejmě neptaly lidí, jestli si takový zákaz přejí. Když hloupí lidé nakupují levné žárovky a neumějí poznat, co se jim vyplatí, je třeba jim to zakázat. Ústřední plánovací komise zkrátka spočítala, že je to národohospodářsky výhodné. Nejsme pozadu. Evropská komise nezůstala dlouho pozadu a 18. března letošního roku vydala nařízení č. 244/2009. Jeho znění se prakticky neliší od návrhu, který před rokem Komisi předložilo lobbistické sdružení výrobců fluorescentních zářivek. Evropské nařízení se automaticky vztahuje i na každého českého občana a firmu. Zákaz žárovek je z podstaty socialistický, neekologický a především nedemokratický. Podstatou volného trhu je, že se každý jednotlivec na základě cen rozhoduje, co je pro něj nejlepší. Sami víme, jestli jsou pro nás lepší levné žárovky s vyšší spotřebou, nebo drahé zářivky s nízkou spotřebou. Rakouský ekonom Friedrich Hayek, dávno prokázal, že to centrální plánovači nemohou vědět. Dokud budeme volit euroservilní politiky, nebude změna možná.>>>

Topolánek ponižuje Českou republiku

František Matějka, vedoucí Tiskového odboru Svobodných

Svobodní považují za nepřípustné, že se český občan pan Topolánek po soukromém setkání s předsedou Evropské komise panem Barrosem přidal k nemístnému vyhrožování představitelů Evropské unie České republice.

„Pan Topolánek zjevně upřednostňuje osobní zájem a přidal se k nejpokleslejšímu vydírání České republiky,“ uvedl předseda Svobodných Petr Mach na adresu Topolánka. „Hitler před 70 lety vyhrožoval anexí pohraničí a prezident Beneš měl důvod se obávat o osud státu. To, co předvádí EU a pan Topolánek, je ubohé. Češi nemusí mít z EU strach a prezident Klaus nesmí tlaku EU podlehnout,“ dodal Mach.

Vyhrožování, že když ČR neratifikuje rychle Lisabonskou smlouvu, může přijít o post eurokomisaře, nepatří do slušné společnosti a nemá oporu v základních smlouvách EU.>>>

Ladislav Jakl: "Co je to za svět, co je to za mezinárodní organizaci, která nutí naše politiky vybrat si mezi dvěma zly?"

IVANA HASLINGEROVÁ

Horní komora Parlamentu, Senát ČR, vyjádřila souhlas s evropskou  ústavní smlouvou, nazývanou podle místa jejího vzniku Lisabonskou (LS). Věříme, že náš pan prezident si zachová rovnou páteř, tak jako si ji zachoval po celých dvacet let od revoluce, a že svůj podpis pod ní vedle podpisu pana Topolánka nepřidá a že celou tu tragikomedii, která se odehrála v Senátu lze chápat dobrou pouze k tomu, že odhalila, kteří senátoři chtějí zaprodat naši republiku za svou osobní kariéru a kteří si zachovali rovnou páteř i přes lákadla vysokých postů. I přesto, že věříme, že nový protektorát nám i přes  zradu našich zákonodárců díky zásadovému postoji prezidenta republiky nehrozí, požádali jsme jeho nejbližšího spolupracovníka, osobního tajemníka a ředitele Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky (KPR), Ladislava Jakla, o zodpovězení následujících otázek: *Kdybyste byl na místě pana prezidenta, co byste nyní vzkázal našim prodejným politikům? Podepsal byste tuto euroústavu? Pokud ano, tak za jakých podmínek? Víte, já na jeho místě nejsem. Ale vzkazovat mohu i nyní: své svědomí opíjíte konstrukcí, že jste měli jen dvě volby – špatnou (pro Lisabon) a tu ještě horší, být proti. Přemýšleli jste o tom, co je to za svět, co je to za mezinárodní organizaci, která Vás nutí vybrat si mezi dvěma zly? ...  Z výše uvedeného je jasné, že pan president nyní vyčká na rozhodnutí Ústavního soudu a bezprostřední nebezpečí ze ztráty národní suverenity naší zemi nehrozí. O to víc bychom se ale měli všichni zamyslet nad tím, co by se stalo s naší zemí, kdyby v jejím čele stál někdo jiný než Václav Klaus a bezmyšlenkovitě a patolízalsky svým podpisem LS ratifikoval.>>>

 

Věříme, že náš pan prezident si zachová rovnou páteř tak jako si ji zachoval po celých dvacet let od revoluce. Proto celou tu komedii v Senátu chápeme pouze tak, že nám odhalila, kteří senátoři chtějí zaprodat naši rep ubliku za svou osobní kariéru a kteří si zachovali rovnou páteř i přes lákadla vysokých postů ať již v SSE či v naší domácí politice.Nový protektorát nám díky prezidentu republiky nehrozí, ale o to víc bychom se všichni měli zamyslet nad tím, co by se stalo s naší zemí, kdyby v jejím čele stál někdo jiný než Václav Klaus a uvědomit si už konečně, že role prezidenta není tak ústavně omezená, jak se nám s nažila vsugerovat vláda. (redakce)

Prosba senátorům ODS

Vážení zákonodárci,

dovolujeme si Vás oslovit jako lidé, kteří dlouhodobě podporují pravicovou politiku v ČR a dali Vám své hlasy v posledních senátních volbách. V předvečer Vašeho mimořádně důležitého rozhodování o ratifikaci Lisabonské smlouvy chceme apelovat na vaši osobní odpovědnost a Vaše svědomí. Voliči, kteří podpořili vaše zvolení vyjádřili touto volbou svůj nesouhlas s přijetím tzv. Lisabonské smlouvy a právem od Vás proto očekávají, že budete věrni volebnímu programu ODS, jež se vysloveně stavěl proti omezování suverenity ČR a převádění dalších rozhodovacích pravomocí na „Brusel.“ Věříme, že naši výzvu přijmete nepředpojatě a s otevřeným srdcem, jako samostatně uvažující osobnosti odpovědné voličům a svému svědomí.

S úctou

Mgr. Michal Semín, PhDr. Jiří Hejlek, Mgr. Petr Bahník, RNDr. Ivana Haslingerová, CSc. a Doc. Ing. Jiří Pancíř, CSc.

 V Praze 5. května 2009

Schválení Lisabonské smlouvy by poškodilo zájmy ODS

LUKÁŠ PETŘÍK 

 Lisabonská smlouva ustavuje novou Evropskou unii s právní subjektivitou. Nadřazenost unijního práva je na rozdíl od dřívějšího stavu ve smlouvě stanovena. Nový hlasovací systém nahrává státům jako jsou Francie a Německo, jejichž hlasovací pozici zdvojnásobuje, zatímco pozice České republiky se zhruba dvakrát zmenšuje. Smlouva není extrémně špatná pouze pro ČR, ale i pro ODS. ODS platí za Lisabonskou smlouvu obrovskou cenu. Mezi hlavní náklady patří porušování vlastního programu a kongresových usnesení a tím pádem znevěrohodnění strany před svými voliči a členy, zhoršení vztahů se svým otcem zakladatelem, které vedlo až k jeho rezignaci na čestné předsednictví, a vnitrostranické štěpení, které přispělo ke vzniku nových pravicových subjektů, které budou ODS přetáhovat hlasy voličů. I rebelové z ODS hlasující proti vládě uváděli jako hlavní důvod Lisabon. Schválení Lisabonu ve sněmovně tedy vládu nezachránilo, ono ji v posledním důsledku položilo. Primárním argumentem pro ODS, proč podpořit Lisabonskou smlouvu byl taktický postoj, který měl vést k udržení vlády, nikoli podpora smlouvy jako takové. Po pádu vlády již ODS není tímto vázána. Britští konzervativci navíc v případě pravděpodobného vítězství plánují vypsat referendum, v případě, že nebude ratifikace dokončena ve všech členských státech. Europoslanec Daniel Hannan mi potvrdil, že doufají v podporu ODS. Bylo by tedy velmi podivné, kdyby zástupci ODS hlasovali pro Lisabon a bodli tím do kudlu zad svého nejvýznamějšího a nejsilnějšího zahraničního partnera. Když senátoři ODS zamítnou Lisabon, seberou vítr z plachet euroskeptickým subjektům. Pokud ODS ale Lisabon podpoří, hrozí jí možný odchod další části členů. Euroskeptické subjekty pak odčerpají ODS část hlasů, což by mohlo  přispět k vítězství ČSSD. Senátoři ODS by tedy měli Lisabonskou smlouvu odmítnout!

Kam až bude Evropa ustupovat z obavy z muslimů?!

IVANA HASLINGEROVÁ

Nedávno dala Velká Británie vymazat holokaust ze školních osnov, protože to uráželo "víru muslimského obyvatelstva", že se nikdy nestal.  Na štěstí generál Dwight D. Eisenhower dal při osvobozování koncentračních táborů vše zdokumentovat pro následující generace, které nebudou chtít věřit, že se taková zvěrstva mohla dít. Může být něco hrůznějšího a podlejšího, než popírat, že se ta hrůza děla a stala jen z obavy z muslimů? Kliknutím na presentaci pořízenou Eisenhowerem "Zdá se že to není možné!" se může každý přesvědčit, co to byl holokaust.

Lisabon prezident nepodepíše

LADISLAV JAKL

Nechci dva prezidenty a dvě vlády

IVANA HASLINGEROVÁ

Mladá občanská platforma uspořádala v pražském Autok lubu diskusní večer s lídry tří kandidátek do Evropského parlamentu na téma „Budoucnost Evropské unie".  Akce se měla původně konat na půdě Vysoké školy ekonomické v Praze, ale vedení školy toto setkání nepovolilo. Sál Autoklubu ČR v Opletalově ulici byl důstojnou náhradou a uvítal tři lídry kandidátek do Evropského parlamentu, Jiřího Havla za ČSSD, Jiřího T. Payneho za nově vzniklou byť též parlamentní stranu – Stranu svobodných občanů (SSO) – a Jana Zahradila za ODS.  Diskuzi, které se zúčastnila bezmála stovka posluchačů, zahájil Jiří Havel vizí současného a budoucího vývoje Evropské unie a jejích přínosů. Jeho projev se dá shrnout, že je vášnivým zastáncem budování evropského superstátu a europeistou se  vším všudy. U federalistů, k nimž patří, přetrvává slepá víra, že když zavedou shora kolektivizující mechanismy, dospějí k  nirváně, kdy bude vše fungovat dobře. Je to podobné Marxovu modelu beztřídní společnosti. LS pokládá za jedno z technických řešení, které k tomuto jeho snu o evropském impériu přispívá. V protikladu s ním druzí dva řečníci zastávají názor liberální a národnostní. EU si přejí jako volné sdružení suverénních států, které se sdružily za účelem společné celní unie a volného obchodu. Neboli takovou, do níž jsme kdysi vstupovali. Nemají nic proti ekonomické spolupráci, ale impérium nechtějí. Všechny nadnárodní celky se dříve či později rozpadly. EU je jen dalším podobným pokusem v řadě. Nejde proto podle nich rozhodně o finální okamžik evropského dějepisu. Neboli ekonomickou integraci si přejí, ale neshodují se s panem Havlem v pohledu na integraci politickou. Genius Evropy je podle nich v její různosti. Každé glajchšaltování bere lidem svobodu. Budování suverénního úřednického impéria nemá proto podle nich smysl, jak správně připomněl Jan Zahradil: "Právě proto, že EU(15) zůstala politickým trpaslíkem, mohla se stát ekonomickým obrem." 

Ratifikace Lisabonské smlouvy: aktuální otazníky

IVANA HASLINGEROVÁ

Vysoká škola CEVRO Institut a Úřad vlády ČR – Od bor informování o evropských záležitostech pořádaly v atriu vysoké školy CEVRO Institutu konferenci na téma „Ratifikace Lisabonské smlouvy (LS) : aktuální otazníky“. Obsazení bylo vyvážené od zapřisáhlých odpůrců až po její veleobdivovatele. Konferenci zahájili rektor vysoké školy CEVRO Institut Prof. Dr. Miroslav Novák (na obrázku uprostřed, vpravo od moderátora Petra Koláře) a ředitel odboru informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR Mgr. Ondřej Karas jménem svých spolu-pořadatelských institucí. PhDr. Kateřina Jacques ze strany Zelených (druhá zleva), která je členkou  výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Nemá prý obavy ze ztráty demokracie a suverenity. Předseda nejmladší parlamentní strany  (není to překlep, v předsednictvu strany je senátorka Liana Janáčková, takže strana má zastoupení v horní parlamentní komoře), Strany svobodných občanů, Ing. Petr Mach, Ph.D. vysvětlil své argumenty proti ratifikaci Lisabonské smlouvy, které vedly až k založení jeho nové politické strany. Ratifikace LS znamená podle něj skrytý zvrat politického systému v neprospěch demokracie. "Jsem hluboce přesvědčen, že není opravdu dobrá. LS rozšiřuje většinové hlasování. Snižuje váhu hlasu ČR a umožňuje změnu smlouvy v budoucnu bez nutnosti ratifikace v ČR. Německo a Francie chtějí obsadit jurisdikci ČR," uvedl Mach a připomněl, jak se vyvíjel postoj našich politických seskupení ke znění LS, jak své postoje čelní představitelé diametrálně měnili a jak není možné věřit jejich slovům.

Volby do Evropského parlamentu dramaticky nabývají na významu

 JAN ZAHRADIL

Vyslovení nedůvěry vládě během českého předsednictví EU svědčí o mimořádné nezodpovědnosti  těch, kteří je iniciovali i těch, kteří pro nedůvěru hlasovali. ČSSD se zjevně zalekla rostoucích preferencí ODS a toho, že vláda pod vedením ODS úspěšně zvládá nelehkou zátěž předsednictví EU. Dala přednost domácímu politikaření před odpovědností za mezinárodní postavení a pověst naší země. To je politováníhodné. Červnové volby do Evropského parlamentu za této situace dramaticky nabývají na významu. Stávají se prvním důležitým testem reálného rozložení sil na české politické scéně. Jsem přesvědčen, že ČSSD se ve svých plánech přepočítala a dosáhne právě opačného efektu. Bezskrupulózní metody socialistů budí u české veřejnosti stále větší obavy. Naproti tomu naše soustředění na kampaň, nasazení všech kandidátů,  aktivizace členské základny i příznivců a sympatizantů ODS povedou k úspěšnému volebnímu výsledku.

Zahradil připomněl Evropanům nebezpečí totality

 MILAN BOUŠKA

Varování před totalitními režimy zaznělo včera z úst českého europoslance Jana Zahradila v Evropském parlamentu. Zahradil využil smutného výročí okupace Československa Německem 15.3 1939, aby zdůraznil rozdíly i shodné rysy dvou totalitních režimů, které postihly naše území krátce po sobě.„V případě vítězství německého nacismu by český národ zmizel z povrchu země, protože byl nacistickými ideology určen k vyhlazení. Komunistický režim sice národ jako takový nevyhladil, ale zničil jeho elity, morální úroveň a také ekonomický kontext,“připomněl ve své řeči Zahradil. 

Zvlášť aktuálně v současném kontextu vyzněla připomínka poválečného marasmu, který připravil „půdu pro poválečný komunistický populismus, hnaný závistí, odporem k soukromému vlastnictví, nedůvěrou v tržní ekonomiku.“

 Jan Zahradil je lídrem kandidátky ODS pro volby do Evropského parlamentu v červnu letošního roku.

 

Pokud přijetí Lisabonské smlouvy není revoluce, tak už nevím, co to revoluce je!

 JAN SCHWIPPEL, POSLANEC PSP ČR

 Lisabonská smlouva zakládá novou Evropskou unii. Článek 1 odst. 1hovoří o tom, že "smluvní strany mezi sebou zakládají novou Evropskou unii." Pokud toto není revoluce, tak už nevím, co je revoluce. Po dvou referendech ve Francii a v Nizozemí nám bylo slibováno "3D-období" neboli debata - dialog a reflexe. Místo toho kancléřka Angela Merkelová v lednu 2007 píše dopis státníkům členských států, jak změnou terminologie a zachováním právní podstaty obelstít voliče. To pokládám za podvod. Hlavním smyslem LS namísto smlouvy z NICE je zavedení v hlasovacím mechanismu dvojí většiny. To znamená jednak většina členských států, přesně řečeno 55 % členských států musí souhlasit s aktem unie plus 65 % populace. Tím nejvíce prodělají Řecko, Portugalsko a ČR a relativně nejhorší pozice získají Maďarsko a ČR. Tím, kdo nejvíce prodělá ze všech členských států Evropské unie, je tedy ČR. Britský matematik Lyonel Penrouse ukazuje ve svých výpočtech, že správné vážení hlasů je vážení odmocninou z populace, nikoliv přímo populací. Tento hlasovací nástroj navrhovalo již Švédsko a Polsko (podrobně viz "Jagellonský model druhé odmocniny zajistí rovnoprávnost všech států v RE").Bohužel nebyl přijat. Na základě LS může dojít k restituci majetku sudetských Němců. Pokud mě budete napadat, že nevím, proč to říkám, tak opět mohu uvést, proč tomu tak je. Stane se tak na základě prohlášení číslo 17 o nadřazenosti práva unie. Stane se tak na základě občanství EU a na základě právní závaznosti Listiny základních práv a svobod. Každý občan Evropské unie bude mít napříště právo se obrátit na Evropský soudní dvůr s jakoukoliv stížností na porušování práv obsažených v Listině. Hans-Gert Pottering uvedl, že skupina sudetských Němců skutečně chystá žaloby. Ať  řeknou pánové Topolánek, Paroubek a Bursík na mikrofon, že  ratifikace LS žádné nebezpečí v souvislosti s restitucí majetku sudetských Němců nehrozí.  A kdyby přece jenom jakýkoliv český občan došel k majetkové újmě v souvislosti s ratifikací LS, že mu škodu uhradí ze svých soukromých prostředků. Lisabonská smlouva naplňuje skutkovou podstatu podvodu tím, že uvede občany v omyl, využije jejich omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak  škodu nikoli nepatrnou. Skutková podstata tohoto trestného činu bude ratifikací Lisabonské smlouvy naplněna, a to elitou bruselskou, elitou evropskou a elitou českou. 

Berani a beránci

PETR BAHNÍK

    Hájit právo a spravedlnost je dnes úkolem stejně obtížným jako potřebným. Pro nás, zavilé eurokritiky ze strany Právo a spravedlnost (PaS) je překvapivé, jak málo vůle k odporu proti LS projevují vůdcové naší parlamentní pravice! Už před parlamentními volbami 2006 bylo zřejmé, že Topolánek kormidluje loď ODS do „proevropských sítí“ a svou ochotou ke spolupráci se zeleným mefistotelem svazuje své straně ruce. Následný vývoj byl však ještě horší. ODS byla v přímém přenosu kastrována bez narkózy a odpor proti ratifikaci „Lisabonu“ tak zůstal zvláštní výsadou prezidenta republiky a hrstky idealistů. Takový úpadek parlamentní pravice nás poněkud zaskočil. A zápas s „Lisabonským drakem“ pro mnohé členy PaSu postupně nabyl hořkou příchuť marného boje, ze kterého ovšem nelze dezertovat. Aktuální mocenský nástup levice v globálním měřítku tyto trpké pocity ještě posílil. Na druhé straně se právě nyní na české politické scéně otevírají novéperspektivy. Formuje se nová protilisabonská strana konzervativního typu, jsme tu svědky nového proudu, nové naděje. PaS na tento vývoj pohlíží s radostí a bez žárlivo sti. Může si s uspokojením říci: „Nejsme v tom sami !“  Nová Strana svobodných občanů si dala do znaku berana. V této figuře je tradičně zakleta dvojí symbolika: Výraz bojovné vytrvalosti a symbol oběti (neboť beránek je jak známo biblickým zvířetem obětním a erbovním znamením Spasitele). Nám v PaSu je blízké obojí, vůle k zápasům i ochota k obětem. Už proto jsem si jist, že v budoucnosti, a já věřím, že v budoucnosti velmi brzké, se budou moci členové PaSu tak či onak do zmíněného nového nástupu eurokritické pravice zapojit. Forma, jakou k tomu dojde, není podstatná, podstatné je, abychom byli společnému dílu užiteční a nikdy nepustili ze zřetele smysl svého snažení.

 

S beranem ve znaku proti Lisabonu

PETR MACH,  PŘEDSEDA WWW.SVOBODNI.CZ

Strana svobodných občanů si do svého znaku vybrala berana jako  symbol odhodlanosti.Při volbách do Evropského parlamentu chce spolupracovat s hnutím Libertas irského odpůrce Lisabonské smlouvy Declana Ganleyho. Chce především bojovat proti Lisabonské smlouvě –čtěte: Svobodní se představili, odmítají Lisabon, slibují nízké daně. V souladu s Pravidly pro sestavení kandidátky pro volby do Evropského parlamentu, schválených Předsednictvem 27.3., obdrželo Předsednictvo k půlnoci 8.3.2009 celkem 27 přihlášek do Primárních voleb pro sestaveníkandidátky Svobodných do Evropského parlamentu. Celkem tak postupuje do primárek 26 kandidátů. Jsou to – bez důležitosti pořadí – členové Tomáš Marek, Pavel Krajsa, Dušan Jurča, Ladislav Bátora, Alena Šedivá, Vladislav Nechvátal, Martin Muzikář, Filip Černoch, Jan Kasal, Tomáš Kaláb, Pavel Machálek, Jiří Payne, Tomáš Horák, Luděk Konopáč, Rostislav Srstka, Radmil Kress, Makový Milan, Liana Janáčková, David Hanák, Robert Kefurt, Libor Novák, Rostislav Pech, Jaroslav Neuer, Miloslav Bednář, Michael Bartoš a 1 registrovaný příznivec, pan Petr Bahník.

Proč prezident nemůže ratifikovat Lisabonskou smlouvu

JAN ZEMAN

Lze-li vůbec nějakou otázku položit, pak ji lze také zodpovědět. Pochybnost může být jen tam, kde je otázka; otázka jen tam, kde existuje odpověď, a odpověď jen tam, kde lze něco říci.  Wittgenstein

Lisabonská smlouva a její schvalování nejsou a nebyly ve svém celku v úplném souladu s ústavním pořádkem ČR, ani s mezinárodním právem. Rozhodnutí našich ústavních soudců bylo tak "šalamounské" právě proto, že soud nenalezl odvahu tento fakt v "eurokonformní" atmosféře politiky vyslovit a možná ani nechtěl. Paradoxně obsah jeho rozhodnutí nálezem 446/2008 Sb. znamená, že prezident smlouvu ratifikovat v důsledku nemá a to přinejmenším do doby, dokud Ústavní soud nevydá rozhodnutí, které bude rozhodnutím v plném smyslu senátního podání. Dosavadní schvalování Lisabonské smlouvy je každopádně důsledkem vysloveně skandálně nedemokratického procesu. Jedná seo text, který byl již odmítnut referendy, tedy nejvyšší demokratickou autoritou. Případ nemůže být uzavřen, když se vůbec nerozhodlo o otázce, která je alfou i omegou celého případu: Je ratifikace Lisabonské smlouvy v souladu s ústavním pořádkem? Zrekapitulujme si ještě jednou celou kauzu: 1. Ústavní soud byl požádán Senátem rozhodnout podle §71e zákona o Ústavním soudu. 2. Po půl roce vydal nález, v němž konstatoval, že formulace v zákoně o Ústavním soudu (**) je "stěží přijatelná", načež rozhodl jen částečně a rozhodnutí podle §71e zákona o Ústavním soudu vůbec nevydal, neboť pokud by řízením skutečně došel k závěru, že Lisabonská smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem - musel by i výslovně rozhodnout, že ratifikace Lisabonské smlouvy není v rozporu s ústavním pořádkem. Budiž, nerozhodl to. 3. Prezident krypticky naznačuje, že Lisabonskou smlouvu neratifikuje. 4. Média kokrhají "suďte se s prezidentem". 5. Jistý právník uzavírá "Causa finita" a vrhá se na pampelišky. Lisabonská smlouva není tím správným nakročením k reformě institucí EU a ES, jakkoli ji její příznivci často nazývají právě "reformní smlouva". 

 

NATO zůstává nepostradatelné i po pádu komunismu, važme si ho!

IVANA HASLINGEROVÁ

Za účasti význačných zahraničních i domácích hostů včetně generálního tajemníka Jaapa de Hoop Scheffera, exprezidenta Václava Havla, bývalé americké ministryně Madeleine Albrightové nebo vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě gen. Bantze J. Craddocka, si Česká republika připomněla deset let od vstupu do NATO. Této pro naši zemi nejvýznamnější události od listopadu 1989 věnovali pozornost všichni nejvyšší představitelé naší země. Prezident republiky Václav Klaus přijal na Pražském hradě gen. Bantze J. Craddocka, který byl rovněž jedním z účastníků konference „Deset let od rozšíření NATO: Úspěchy, výzvy a vyhlídky“ pořádané druhým nejvýše postaveným politikem naší země, předsedou horní komory parlamentu Přemyslem Sobotkou v nejnádhernějším sále Senátu ČR, v Rytířském sále Valdštejnského paláce v Praze. Pro její účastníky pořádal prezident republiky vRudolfově galerii Pražského hradu  slavnostní oběd a pronesl k nim projev, v němž mj. pravil, že by se nemělo zapomínat, že naše členství v NATO se krátce po pádu komunismu stalo jednou z hlavních priorit naší zahraniční a bezpečnostní politiky: "Mnozí z nás považovali NATO za jeden z pilířů svobodného světa i v dobách komunismu. Toto jedinečné partnerství demokratických zemí z obou stran Atlantiku nejen spočívalo na společných politických zájmech, ale také na stejných hodnotách, které byly členské země NATO připraveny bránit. Za bezprecedentních 64 let míru na našem kontinentu vděčíme právě americké vojenské síle a americké spolupráci s demokratickou Evropou pod záštitou NATO. NATO má základní význam - společné odhodlání všech členských zemí bránit jakéhokoli jiného člena proti vnější hrozbě." A právě toto si mnozí naši občané pod vlivem komunistické propagandy neuvědomují. Neuvědomují si, že v případě napadení našeho státu jsou podle článku 5 washingtonské dohody všechny ostatní členské státy NATO nám musí jít na pomoc. Přesně podle hesla "Jeden za všechny, všichni za jednoho" . Neuvědomují si, že díky NATU již nehrozí druhý Mnichov.

Přeměna EU na superstát může skrývat zárodek Velkého třesku

IVANA HASLINGEROVÁ

V Kulturním centru Novodvorská v Praze 4 uspořádal Otakar Loebl, který se již léta snaží o usmíření Němců a Čechů, výstavu o odsunu sudetských Němců v severočeském pohraničí s názvem"Oběti komunistické moci v severočeském pohraničí v letech 1945-1946". Na debatě  věnované této výstavě bylo mimořádně rušno. Intenzitu diskuse umocnilo i to, že v témže centru provázela tuto výstavu ještě výstava pořádaná Federací nezávislých spisovatelů, která ukazovala, že divoký odsun, při němž byli Němci mučeni a zabíjeni, byl dílem českých komunistů.  O tom, že docházelo při odsunu Němců k nejrůznějším excesům, není dnes pochyb. Snad nejpodrobněji to je shrnuto v "Černé knize komunizmu". A to, že je převážně dělali komunisté, bylo dáno již tím, že odsun organizovali na žádost vlády milicionáři a místní komunističtí funkcionáři, protože  v roce 1946 tato strana vládla. Musíme ale mít na paměti, že odsun byl důsledkem nelidské války, kterou způsobili Němci, a že v této rozjitřené době v nich většina národa viděla vrahy svých blízkých. Proto bychom neměli neustále soudit chování té či oné strany v dané tragické době a měli bychom se pokusit  zamyslet nad tím, zda budeme umět s Němci žít ve společném státě v EU v klidu a bez emocí. Diskuse probíhající v tomto sále by měla být velmi varující. Ukázala, že v našich lidech stále s velkou intenzitou přežívá bolest a z ní plynoucí odpor ke společnému soužití. Politici by se měli proto vážně zamyslet, zda přeměna EU na evropský superstát nebude v sobě skrývat zárodek budoucího výbuchu a zda by proto neměli raději tolik netlačit na přijetí jeho ústavy – Lisabonské smlouvy. Historie ukázala již mnohokrát, že násilné připojení států do velkých říší vedla nakonec k válkám a nenávistem, k jakým by nedošlo, kdyby žily svobodně vedle sebe. Pokud by nálady v našem národě byly podobné těm v sále, tak rozhodně by bylo lépe počkat, až je čas uhladí. Lidé se bojí otevřeně mluvit, aby nebyli zašuplíkováni do role nacionalistů či rasistů, podobně jako byli kdysi označováni za třídní nepřátele. A právě to by mělo být pro naše eurooptimistické politiky velkým varováním. Nemuselo by to končit jen sametovým zvoněním klíči...

Ve službách ducha doby

MICHAL SEMÍN, AUTOR JE ŘEDITELEM INSTITUTU SV. JOSEFA (WWW.STJOSEPH.CZ)

Veselý Maďar a Francouz

FRANTIŠEK TRANTINA

Mimořádný summit EU v Bruselu  skončil, občané všech zemí Evropské unie mohou být klidní. Situace je pod kontrolou, vše se koordinuje. Více než závěrečné ujištění jak je Evropská unie jednotná a  protekcionismus je vlastně sprosté slovo, mne zaujaly rozesmáté tváře maďarského  premiéra Ference Gyurcsányho a francouzského presidenta Nicolase Sarkozyho.  Smějí se na nás z každé fotografie a televizního šotu. Hyperaktivní  „ředitel Evropy“ Sarkozy  má optimismus v popisu práce.  Ale u premiéra země, o které se hovoří jako o Argentině na Dunaji, je to překvapivé. Ferenc Gyurcsány šel rovnou na věc a bez okolků požádal o podporu 180 milard € pro státy střední a východní Evropy.  Maďarsko už jednu záchrannou  injekci dostalo, ale dávka 25 miliard dolarů  byla slabá. Šéfovi  maďarských socialistů asi dodává dobrou náladu víra, že Maďarsku zase někdo půjčí. Mít v Evropské unii krachující stát  kde rostou preference extrémistů Evropa nedopustí. Můžeme se uklidňovat tím, že Maďarsko je jen jedno.

Co nezvládl Mnichov 1938, obstará Lisabonská smlouva?

FRANTIŠEK MATĚJKA

Adolf Hitler, Edward Daladier , Benito Mussolini a Neville Chamberlain podepsali dne 29. září 1939 Mnichovskou dohodu. Válka a Benešovy dekrety odvrátily její důsledky. O 70 let později je tu Lisabon a velké státy tlačí znovu. Dnes už se snad alespoň válčit nebude. Jsem si vědom kontroverznosti tohoto článku, ale čas utíká a my bychom měli mít 100% jistotu, že se rozhodneme opravdu dobře. Lisabonská smlouva je jedním z nejdůležitějších dokumentů od druhé světové války a její důsledky budou významně zasahovat do práv našeho státu a jeho občanů. Evropské společenství je smysluplné z mnoha ohledů jako spojení, které má zajistit velkou měrou společnou zahraniční politiku. Chci věřit, že společná obrana může znamenat úsporu nákladů pro jednotlivé státy. Koneckonců naše vlastní armáda díky počtu vojáků i techniky pro uhájení vlastní suverenity již stejně dávno nestačí. Svobodný pohyb lidí, kapitálu, zboží a služeb by měly zůstat jistě základními kameny. Ale co víc? A hlavně proč? Nevysedávám v hospodách a neremcám, abych pak dělal, že „nemám čas“ a že nic „nepodepíšu“. Sleduji roky dění u nás i v Evropě. A jsou chvíle, kdy nevycházím z údivu. Jednou francouzský prezident pronese, že jsme promeškali příležitost mlčet. Pak zase slyším kritiku našich klecových lůžek, zatímco u nich místo toho pacienta oblbnou farmacií tak, že klecová lůžka skutečně nepotřebuje – a to je OK. Jindy už v obchodě nenajdu potraviny pod původním názvem, protože nám v Bruselu řekli, že si je máme přejmenovat. Poslanci Evropského parlamentu přijedou na Pražský hrad k prezidentu republiky, aby mu vynadali jako malému klukovi za to, že má jiný názor. Kdyby tak někdo přijel za prezidentem Francie a dělal z něj pitomce za to, že jim každý rok shoří stovky aut díky jejich sociální politice vůči přistěhovalcům. 

Úřad proti krizi

FRANTIŠEK TRANTINA

A když v Bruselu , tak raději dva úřady. Zřízením nových celoevropských úřadů pro dohled nad finančním trhem bude Evropská unie bojovat proti krizi. Jeden se bude jmenovat European System of Financial Supervisors  a druhý European Systemic Risk Council, do českého jazyka přeloženo „Evropská rada systémového rizika“. Autoři Járy Cimrmana by název nevymysleli lépe. V úřadech zasednou skuteční odborníci, například  Onno Ruding  z CityGroup (pomoc vlády USA 20 miliard dolarů). Italský bankéř Rainer Masera  který působil v americké investiční bance Lehman Brothers  až do jejího krachu.  Callum McCarthy z britském úřadu pro finanční trhy,  dohlížející  na to aby žádná banka nezkrachovala. Jacques de Larosière z BNP Paribas (pomoc francouzské vlády 2,44 miliardy €) je další z členů těchto úřadů pro přísnější dohled.Říká se, že zločinec který se dal do služeb policie dokáže společnosti prospět. Minimálně tím že už další trestnou činnost nepáchá. Snad tedy ty nové protikrizové úřady splní svůj účel.

Rohlíky a máslo",  nebo "Čechy, Morava a Slezsko"?

VÁCLAV VLK ST.

Když něčemu nerozumíš, tak to nepodepisuj. To je jedna ze základních pravd, kterou by se měl člověk řídit. Protože na tom, že někdo podepíše něco, čemu dobře nerozumí, jsou postaveny například všechny ty podvodné kšefty typu "letadlo", "výhodné prodeje" a tak podobně. Protože když něco takového jako osel podepíšu, tak nakonec zjistím, že podle § 18 odstavec a) není povodeň povodeň, ale"horizontálně tekoucí voda nadměrné hmotnosti" či nějaké jiná pitomost a zázračná pojišťovna mi nevyplatí ani floka. A jak mi řekli právníci, vůbec nejhorší je podepsat smlouvu, která je schválně psaná tak, aby jí nikdo, s výjimkou těch co ji sepsali, nerozuměl. Jak mně někdo vykládá, že mám něco udělat sofort, tak to nepodepisuji ani náhodou. Protože je jasné, že ze mě někdo dělá blbce. Jestliže mne někdo mediálně válcuje, že když to nepodepíši, tak co tomu bude říkat ten nebo onen tak odpovím, že kvůli tomu, že někdo skočil z okna, já skákat nebudu. Takže, pane Topolánku, žádné srdce. Hlava. Ovšem nikoli hlava pitomá, která podepíše něco, čemu nerozumí. A že je čemu nerozumět, ukazují výroky našeho Ústavního soudu a váhání německého ústavního soudu a polské váhání… Strčte si tu svoji Smlouvu kamsi. A neříkejte, vážení politici , že "si myslíte“, protože "si myslet" znamená totiž prd vědět. A vy nejste v parlamentu a senátu proto, abyste za nás podepisovali něco, o čem sami nevíte, co vlastně podepisujete. K těm, kdo podepisují nesrozumitelné smlouvy, často nakonec přijde exekutor. Kdo myslíte, že přijde nakonec k nám?

VÁCLAV KLAUS

Na prezidenta se nestřílí!

JAN KOPAL

Stejně jako v případě lžihumanisty Václava Havla platilo po dlouhou dobu nepsané pravidlo, že se on a jeho filozofické bláboly vydávané za projevy nesmějí kritizovat, tak nyní se národním sportem stalo útočit na Václava Klause a veřejně jej hanobit. Dokonce i umírněný komentátor kdysi rudého, dnes už jenom Práva Jiří Hanák o něm píše jako o „stárnoucím protiintegračním klaunu“ (Právo 20. 2. 2009, Boj s drakem, str. 6). Nynější fronta proti Hradu počíná Paroubkem a jeho melodyboys, přes zelené avanturisty, socialisty a marxisty všech odstínů a směrů až po eurofanatiky a nadšence. Kampaň byla nastartována ročním výročím od druhé volby Václava Klause prezidentem (15. 2. 2009). Zde se při bilančních zamyšleních nejvíce předvedl politicko-milenecký tandem Bursík-Jacques. Ale to byla jen předehra, hlavní dějství teprve nastává.Oscilačním bodem těchto ataků se stal dlouho očekávaný prezidentský projev v Evropském parlamentu. Palcové titulky hlavních tištěných médií hovořily o „dštění síry“ a „prchajícím publiku“.V textu článků se dokonce objevilo i tvrzení, že Klausovi aplaudovali jen „Antievropané“ a „neofašisté“.Zvlášť nechutné a záludné mi přišlo srovnání Klause s Entropou Davida Černého. Samozřejmě se omílalo tvrzení, že neřekl nic nového. Naštěstí myslící čtenáři ve svém plátku nalezli i text (nebo jeho podstatnou část) projevu a mohli si udělat vlastní názor. Mezi našimi vrcholovými politiky není jiného politika tak dlouho pobývajícího na samém vrcholu politického dění a přitom názorově konzistentnějšího, než-li je právě Václav Klaus. Jeho projevy jsou plné nosných myšlenek. Proporce jednotlivých témat jsou zřetelně ohraničena, není zde žádné plané moralizování. Problémy se pojmenovávají a nabízí se i možná řešení. A ta zásadní se v nich poslední době ozývá stále častěji – naše demokracie je ohrožována postdemokracií. Chraňme a bojujme společně za svobodu. Pane prezidente, jsme  s Vámi, buďte s námi!

 

České předsednictví vychází z principu svobody rodin

PETR NEČAS, MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY, MINISTR PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, MÍSTOPŘEDSEDA ODS A POSLANEC PČR

Rodinná po litika se v uplynulých letech stala v řadě členských států EU, Českou republiku nevyjímaje, jednou z hlavních prioritvládních politických programů. Tento vývoj není překvapivý. Čelíme velmi nepříznivému demografickému vývoji a všeobecnému poklesu prestiže rodičovství a života v rodině. Zcela správně je přitom za problémovou oblast považována nedostatečná slučitelnost rodiny a zaměstnání. Ztotožnění společenského úspěchu s profesní kariérou vede k tomu, že vyhovět stále vyšším nárokům na zaměstnance a současně dostát rodičovským povinnostem se pro rodiče malých dětí stává téměř nemožným. Řešení je často spatřováno v odlehčení rodinám od jejich pečovatelské funkce. Čím méně starostí bude život v rodině znamenat, tím snazší bude naplnění představ obou rodičů o profesním růstu. Prostředkem je podpora zařízení nerodičovské, především kolektivní péče. Ostatně tento postup odpovídá i cílům vysoké zaměstnanosti, v rámci nichž mají být rodiče s malými dětmi umístěni co nejrychleji na trh práce. Z této představy také pramení požadavek na vytvoření široké nabídky zařízení péče o děti do 3 a do 6 let, který patří mezi Barcelonské cíle, přijaté Evropskou radou v roce 2002. Příliš často se mi zdá, jako by zájem dítěte nebyl vždy tím primárním motivem  jednání ministrů pro rodinné otázky v EU. Barcelonské cíle (BC) byly jimi přijaty ještě před rozšířením Evropské unie v roce 2004. Není tedy divu, že Česká republika, jako předsedající země z nových členských států, otevírá po sedmi letech toto téma. Chtěl bych poukázat na několik bodů, které podle mého názoru dovolují - a dokonce s ohledem na potřebu respektování principu demokratické legitimity nutí - zahájit nad existujícími barcelonskými cíly vážnou diskusi: 

Nový plán pro obnovu evropského hospodářství

PETR KOSTKA A DUŠAN VESELÝ

V sídle Evropského parlamentu v Bruselu začalo společné jednání Evropského parlamentu a představitelů národních parlamentů všech členských zemí Unie. Český parlament, pod jehož vedením se toto Společné parlamentní jednání koná, navrhl jako základní téma jednání obnovu evropského hospodářství, které akcentuje úsilí o zmenšení dopadů krize na národní ekonomiky.

Před samotným plenárním zasedáním se sešel předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka druhý zleva) a předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Miloslav Vlček (vlevo) s předsedou EP Hanz-Gertem Pötteringem (druhý zprava).

„Informovali jsme pana předsedu o našich hlavních tématech.Obnova hospodářství Evropy musí probíhat  v duchu hodnot, na nichž byl úspěch Unie vybudován. Já osobně podporuji systémová řešení, jsem přesvědčen, že parlamenty by se neměly zabývat technickými záležitostmi a prováděcími předpisy,“ uvedl Přemysl Sobotka.

 

 ČSSD nebude v EP hájit ani zájmy ČR ani svých voličů

JAN ZAHRADIL, LÍDR KANDIDÁTKY ODS DO EP

      Podle slov J. Havla, lídra sociálně-demokratické eurokandidátky, je PES (Strana evropských socialistů) „mateřskou institucí“ ČSSD. Dosavadní dnešní průběh sjezdu ČSSD dává tomuto vyjádření zcela za pravdu. ČSSD totiž ve skutečnosti žádnou autentickou politiku vůči Evropské unii nemá. Všechny evropské teze ČSSD jsou pouze převzaty ze stranických dokumentů PES (Strany evropských socialistů) nebo SI (Socialistické Internacionály). ČSSD se tak snadno dostává do ostrého rozporu s názory svých vlastních voličů. Ti nesdílejí názory současného vedení ČSSD ani na Lisabonskou smlouvu (podporuje ji pouze 28 % voličů ČSSD),  ani na zavedení eura v ČR (odmítá je 55 % voličů ČSSD). Pro ČSSD tedy není na prvním místě Česká republika a zájmy jejích občanů.  Pro ČSSD je  na prvním místě nadnárodní stranická instituce, které otevřeně podřizuje a i nadále hodlá podřizovat svou evropskou politiku. ČSSD proto nebude hájit ani zájmy České republiky a kupodivu ani zájmy svých vlastních voličů.

Zájem o negativní kampaň ODS do EP překročil očekávání

MILAN BOUŠKA

Lídr kandidátky do EP Jan Zahradil oficiálně spustil na internetu negativní kampaň ODS. Video z této prezentace můžete nalézt na stránkáchwww.ods.eu. Zájem návštěvníků stránek překročil očekávání a způsobil dokonce krátkodobý výpadek provozu serveru www.cssdprotivam.cz. Na tomto serveru se budou zveřejňovat reakce ODS na snahu současného vedení ČSSD stavět popularitu na kritice všeho a za všech okolností. Na stránkách www.zpravy.ods.cz rovněž naleznete videoreportáž o zmatcích, které provázejí snahy po plnění populistických předvolebních slibů ČSSD s názvem „Poplatky v chaosu“.

 

Prezident hovořil o summitech ohrožujících volný trh, ne o březnovém summitu EU

RADIM OCHVAT

Ohrazujeme se tímto proti tvrzení některých médií, že v projevu, který prezident republiky Václav Klaus přednesl na dopoledním přednáškovém bloku pořádaném Foreign Policy France v Paříži, vystupoval proti mimořádnému summitu EU plánovanému na začátek března 2009 v Bruselu. Médii citovaná věta z projevu prezidenta republiky, ve kterém se o žádném konkrétním summitu nezmiňoval, byla pouze vytržena z kontextu. Prezident v žádném případě nevystupoval proti summitu, o jehož svolání v daný okamžik ani nevěděl. Prezident ve svémprojevu odmítavě hovořil o různých jednodenních setkáních (summitech), jejichž cílem je nalézt tu nejvhodnější formu regulace volného trhu. Věříme, že spojování těchto dvou evidentně proti sobě stojících přístupů je ze strany médií pouhou nepozorností.

Prezident republiky vystoupil v Evropském parlamentu

Prezident repu bliky Václav Klaus ve čtvrtek 19. února 2009 vystoupil v Evropském parlamentu v rámci předsednictví České republiky v Radě EU. Prezident se setkal s předsedou Evropského parlamentu Hans-Gertem Pötteringem a v 11:00 hodin vystoupil během slavnostního zasedání Evropského parlamentu v Bruselu. Poté se v sídle Stálého zastoupení ČR při EU uskutečnila tisková konference. Prezident se zúčastnil oběda s českými europoslanci pořádaného českou velvyslankyní při EU Milenou Vicenovou a setkal se zaměstnanci Stálého zastoupení a s Čechy, kteří pracují v institucích Evropské unie. V odpoledních hodinách pan prezident odletěl do německého města Bochum, kde byl hlavním řečníkem fóra „Herausforderung Zukunft“. Prezident se v Bochumi setkal s předsedou německého Bundestagu Norbertem Lammertem a vystoupil s projevem nazvaným „Co nám říká současnost o budoucnosti Evropy?“. Poté se zúčastnil večeře pořádané starostkou Bochumi Ottilií Scholz a v pátek 20. února 2009 ráno se vrátil do České republiky.

 

Český parlament přiveze do Bruselu mapu Evropy ztělesněnou jako ženu

 PETR KOSTKA A DUŠAN VESELÝ

Součástí Spojeného parlamentního jednání, které proběhne pod českým předsednictvím 16. a 17. února v Bruselu (viz samostatná tisková zpráva), bude i slavnostní předání daru českého parlamentu evropským kolegům. Uskuteční se v úterý 17. 2. cca ve 13.00 hodin ve foyeru budovy Józsefa Antalla (JAN) Evropského parlamentu.Jako dar byla vybrána reprodukce kolorovaného mědirytu „Mapa Evropy v podobě ženy“ z knihy Itinerarium Sacrae Scripturae vydané Danielem Adamem z Veleslavína v roce 1592. Předlohu zapůjčila Strahovská knihovna, Královská kanonie premonstrátů na Strahově v Praze. „Je to společný dar Senátu a Poslanecké sněmovny a na rozměrném plátně je zobrazena mapa Evropy v podobě ženy. České země jsou umístněny v místě, kde obvykle zobrazujeme srdce,“ uvedl k daru Přemysl Sobotka.„Starobylé podobenství našeho kontinentu jako půvabné ženy výmluvně ilustruje, že vize jednotné Evropy sahají hluboko  do naší historie“, řekl v této souvislosti Miloslav Vlček.Velkoplošná kopie mědirytu se poprvé objevila na veřejnosti v Senátu při oslavách vstupu ČR do Evropské unie a nyní je umístěna v prostoru pro veřejnost Jednacího sálu v sídle Senátu.Dar symbolizuje tradiční představu o českých zemích jako srdci Evropy.

Houby Klaus, Sarkozy je nepřítel EU

PETR PAULCZYNSKI

Evropanství po Francouzsku

PATRIK NACHER 

Když česká vláda dostatečně nebojuje za schválení Lisabonské smlouvy, mají evropští politici včele s tím francouzským spoustu trapných připomínek. Když se prezident Klaus sejde v Irsku s eurokritikem Declanem Ganleyem, tito politici doslova šílí. ČR je pak stejnými „Evropany“ často kritizována, že nepřijímá (a to buď vůbec nebo pozdě) různé evropské normy či doporučení, antidiskriminačním zákonem počínaje a zákazem chirurgických kastrací sexuálních delikventů konče. A když není nic po ruce, tak jsme prostě málo evropští. Dokonce prý nevyvěšujeme dostatečné množství evropských vlajek, nechal se slyšel krátce po nástupu našeho předsednictví vrchní Evropan Nicolas Sarkozy. Pikantní. Právě francouzský prezident včera prohlásil, že by se francouzská auta pro Francouze měla vyrábět ve Francii „není ospravedlnitelné, aby Francouzi jezdili v autech domácích značek vyrobených v zahraničí“. Pan Sarkozy jen zvýraznil to, co se ví už dávno.O evropanství se jen planě žvaní na konferencích, ale jakmile přijde nějaká krize (třeba ta finanční), sálá z „evropských“ politiků včele s francouzským prezidentem národovectví na hony daleko. To se koneckonců projevilo už při komentářích na plastiku Entropa. Evropanství, smysl pro humor a nadhled byly rázem fuč. A Nicolas Sarkozy? Třeba ho trochu zklidní informace, že Topolánkův syn se jmenuje stejně jako on. Někdo by mu to měl říct.

Parlament ČR nesmí vystavit "bianco šek" všem budoucím vládám  bez kontroly předávat pravomoci na unijní úroveň

ODS trvá na tom, aby v rámci ratifikace Lisabonské smlouvy byla schválena i úprava české legislativy, která zabrání předávání pravomocí z národní úrovně na unijní bez souhlasu Parlamentu ČR. Návrh tzv. vázaného mandátu výkonné moci při hlasování o některých rozhodnutích na úrovni hlav států a předsedů vlád či na ministerské úrovni v Radě Evropské unie je - stejně jako v některých jiných členských státech - postaven na principu konkrétního výčtu rozhodnutí, s nimiž by za Českou republiku nemohla vláda (prezident republiky) vyslovit souhlas bez předchozího souhlasu Parlamentu. ODS je proto přesvědčena, že úprava jednacího řádu obou komor parlamentu, resp. tzv. stykového zákona, zavádějící "vázaný mandát vlády", má předcházet samotné ratifikaci Lisabonské smlouvy v obou komorách Parlamentu ČR. Opačným postupem by Parlament ČR vystavil "bianco šek" všem budoucím vládám, které by získaly možnost bez kontroly občanů předávat pravomoci na unijní úroveň. Projednávaná právní úprava by měla zajistit parlamentní kontrolu rozhodování vlády na unijní úrovni v případech, kdy některá ustanovení Lisabonské smlouvy umožňují buď zjednodušený postup pro revizi základních smluv nebo přechod od jednomyslného rozhodování v Radě k rozhodování kvalifikovanou většinou. Požadavky výborů obou komor spojit takovou úpravu s vyslovením souhlasu k ratifikaci Lisabonské smlouvy vycházejí z nutnosti zvýšené parlamentní kontroly v případech, kdy by v budoucnu mohlo za využití uvedených postupů docházet k dalšímu přenosu pravomocí z národní úrovně ve prospěch Unie. Obdobné řešení zvolily i jiné členské státy (Spojené království, Německo). Na nezbytnost takové právní úpravy ostatně poukázal i Ústavní soud ve svém nálezu, kterým se vyslovil na základě senátního návrhu k souladu Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem. (ODS zprávy)

Ostře odmítáme znění zprávy o nediskriminaci, přijaté EP

ING. JAN ZAHRADIL, PŘEDSEDA KLUBU POSLANCŮ ODS V EP A VEDOUCÍ ČESKÉ NÁRODNÍ DELEGACE V EPP-ED

Europoslanecký klub ODS ostře odmítá znění zprávy o nediskriminaci, přijaté dnes Evropským parlamentem.  Z popudu frakce Zelených a s podporou europarlamentní levice byl jako součást této zprávy přijat pozměňovací návrh, který praví "...návrh českého předsednictví nutí ženy, aby se vzdaly svého zaměstnání a ubíraly se přirozenou cestou..."  Tento návrh je zcela nepravdivý, je politicky motivovaným útokem na české předsednictví EU a v jeho pozadí stojí zcela nepochybně předvolební boj před volbami do EP.

V čele státu stojí vlastenec, jehož slovo platí!

IVANA HASLINGEROVÁ

Blíží se volby do Evropského parla mentu (EP) a celá politická representace se bude muset prvořadě zabývat problematikou EU a především obzvlášť nebezpečným projevem nedemokratických trendů v EU – jejím tlakem na přijetí Lisabonské smlouvy (LS), který je hrubým porušením jejich vlastních pravidel. Podle nich totiž  smlouva odmítnutá jedním státem nemůže vstoupit v platnost v důsledku stále platícího práva veta jednotlivých států v EU. Není divu, že se EU, která o sobě vždy tvrdila, že je demokratická a hlas lidu je jí nade vše, se staví v tomto případě tak ignorantsky k národním referendům a že tak vehementně, dokonce i proti svým vlastním předpisům, prosazuje LS. LS má totiž sloužit jako nástroj předávání pravomocí a svobod nevolené bruselské byrokracii na úkor členských států a jejich občanů. Jde o velice nebezpečný a závažný dokument umožňující ztrátu národní suverenity naší země, kterou tak obtížně pro ni vydobyli na Rakousko-Uherské monarchii politici kolem T. G. Masaryka. Nyní po devadesáti letech se ji chtějí někteří naši politici opět vzdát ve prospěch nového nadnárodního státu. Nejen každý politik, ale i každý občan, jenž si přeje zachovat Českou republiku jako samostatný a suverénní demokratický stát a nepřeje si mít dva prezidenty, dvě ústavy, dvě vlajky... se bude muset při volbách do EP zamýšlet nad tímto nesmírně závažným dokumentem – Lisabonskou smlouvou. Proto je záslužným počinem prezidenta naší republiky Václava Klause, že napsal souhrnnou knihu k tomuto, pro náš národ tak závažnému a nebezpečnému dokumentu. Předložená publikace "Prezident republiky k LISABONSKÉ smlouvě" přináší všechny jeho zásadní texty k ní. Čtenář může posoudit názory prezidenta republiky nejen k LS, ale k oběma eurosmlouvám a zjistit, že jeho postoje jsou stále konzistentní. Je potěšitelné, že v této závažné době, kdy hrozí ztráta suverenity naší země jejím rozpuštěním v evropském superstátu, stojí v čele našeho státu zásadový vlastenec, který nepodlehl názorové přesile pánů Topolánka, Schwarzenberga, Vondry, o opozičních politicích typu Bursíků, Paroubků a Čunků nemluvě, a zůstal trvat na svých původních stanoviscích.  Říká se: "Slovo dělá muže". Vydáním této publikace potvrdil prezident republiky, že je mužem na správném místě a nikoliv loutkou v rukou europeistické vlády. Vlády nebojující za národní zájmy, ale za zájmy cizáků, stejně jako tomu bylo již mnohokrát v naší historii.

EU: "Mazej do jeslí parchante"

PETR PAULCZYNSKI

Evropskounijní pojetí (pseudo)demokracie

RUDOLF POLANECKÝ

Irové v referendu odmítli Lisabonskou smlouvu, která z členských států dělá nesvéprávné územní celky. Týden stačil na to, aby se ukázalo, jakou že to špičky EU vyznávají demokracii. Všelidové hlasování je považováno za nejdemokratičtější přístup. Faktem ale zůstává, že v některých oblastech zkrátka všelidové hlasování probíhat nemůže. Zejména v branně bezpečnostních otázkách, kde zasvěcené osoby pracují s přísně tajnými materiály. Referendum nemůže probíhat ani v ekonomických otázkách, protože by to mohlo ohrozit chod státu. Představme si, že by proběhlo referendum s otázkou "má stát vybírat od občanů daně?". Výsledek by byl zcela jasný a pro stát smrtelný.

Vlajka rodící se socialistické EUFotomontáž: Rudolf Polanecký

Referendum má probíhat v závažných otázkách týkajících se dalšího směřování státu, zejména má-li se ten který stát zapojit do nějakého spolku, či, jako v případě Lisabonské smlouvy, má-li se vzdát státní suverenity. Tam je referendum přímo nutností. Nejde o běžné zákony, které mohou řešit námi delegované osoby v parlamentu, ale o budoucnost celého státu.

Spory pánů Ganleye a Železného se Macha netýkají

IVANA HASLINGEROVÁ

(Reakce na článek Milana Hamerského "Teflonový Železný nepatří do politiky".)

Předseda Strany svobodných občanů ing. Petr Mach, Ph.D nezávisle na aktivitách Vladimíra Železného nikdy nechtěl aby jeho strana byla přímou pobočkou Libertas v ČR. (podrobně viz článek:"STRANA SVOBODNÝCH OBČANŮ  již není pouhým snem, ale skutečností!"). Machova Strana svobodných občanů je plnohodnotnou politickou stranou a nikoliv jen stranou sloužící pouze jednou za 4 roky jako výtah k moci některým europoslancům. Mach chce vybudovat čitelnou a věrohodnou stranu podobnou té, jakou byla pod vedením profesora Klause ODS. Jeho snem je, aby jeho strana působila v naší politice jako stálice. Protože ale shodou okolností vznikla v době, kdy se blíží volby do Evropského parlamentu, bude se  muset v první řadě zabývat problematikou EU a především obzvlášť nebezpečným projevem nedemokratických trendů v EU, tlakem na přijetí Lisabonské smlouvy, který je hrubým porušením i vlastních pravidel EU, podle nichž smlouva odmítnutá jedním státem nemůže vstoupit v platnost. Petr Mach je ale především pragmatický Friedmanovský ekonom. Je tvrdým zastáncem volného trhu, odpůrcem přílišného zasahování státu do života občanů, vyzná se skvěle v bankovní politice. Chce zachovat Českou republiku jako samostatný a suverénní demokratický stát. Proto odmítá Lisabonskou smlouvu jako nástroj předávání pravomocí a svobod nevolené byrokracii na úkor členských států a jejich občanů. K otázce přijetí eura bude žádat referendum. Důrazně odmítá veškeré totalitní ideologie a systémy ohrožující svobodu občanů. Petr Mach má vyšší cíle než pouze založit pobočku Libertas. Chce založit skutečně životaschopnou pravicovou stranu jako jeho předchůdce pan prezident. Stranu, kterou potřebujeme jako sůl. Jsou to totiž právě názory Petra Macha, po nichž jistá část nespokojených voličů volá. 

Absurdistán se představil ENTROPOU

ZDENĚK JEMELÍK

Nejsem znalec výtvarného umění. Kdybych viděl artefakt Davida Černého na výstavě, asi by mě příliš nezaujal, ale ani nepopudil. Nevím ani, zda jde o umění či jen řemeslný projev exhibicionismu a o projev  hrubosti a špatného vkusu autora. Jako nástroj reprezentace státu v budově Evropské komise v Bruselu mi ale vadí stejně jako okolnostmi jeho vzniku. Nevidím nic groteskního na  výrocích Václava Klause, jež mají dle představ autora sloužit jako nástroj české sebeironie. Není nic směšného na tom, že zkušený státník má odvahu myslet vlastní hlavou, jít proti proudu a v mnohém se dočkat toho, že se jeho kacířské názory časem dočkají uznání. David Černý by měl nahradil prezidentovy výroky přetékajícím sáčkem na zvratky z vybavení ČSA. Sdělil by světu, co si o své vládě a vládnoucích stranách myslí voliči, kteří přebarvili zemi na rudooranžovo, a jimž se při sledování trapasu kolem Entropy znova zvedají žaludky. Alexandr Vondra a jeho lidé, kteří tuto akci organizovali, projevili nebetyčnou nesvědomitost. Je-li někdo placen z peněz daňových poplatníků za řízení významné performance, která má posloužit k vytvoření příznivého dojmu mezinárodní veřejnosti o naší zemi, nemůže si dovolit nevědět předem, co se bude předvádět či nemít jistotu o autorech. Neomlouvá to ani, že  podstatnou část nákladů na pořízení díla Davida Černého zaplatil soukromý investor Zdeněk Bakala. Nehledě k tomu, že nesmí vybrat zhotovitele díla na vlastní pěst bez soutěže a před uveřejněním se nestarat se o to, zda autor vyhověl podmínkám zadání. Podivná byla již propagační kampaň s heslem „Evropě to osladíme“ a nesrozumitelným pohráváním s kostkami cukru, abylo by neodpovědné dát Alexandrovi Vondrovi ještě další příležitost, aby stát tímto způsobem dále reprezentoval. Mirek Topolánek by ho měl rychle vyprovodit ze Strakovy akademie a měl by si na to obout dobře okované boty.

Kolegové Jiřího Havla v EP podporují iránskou opozici

JAN ZAHRADIL, PŘEDSEDA EUROPOSLANECKÉHO KLUBU ODS

Výroky pana Jiřího Havla, vycházející z tendenční reportáže TV Nova, prozrazují jeho neznalost íránské exilové opozice. V Evropském parlamentu (EP) dlouhodobě působí široká skupina poslanců napříč politickým spektrem, která íránskou opozici podporuje. Zasazuje se také o vyškrtnutí organizace PMOI ze seznamu proskribovaných organizací EU, jak to nařídil Evropský soudní dvůr.  Zdůrazňuji, že ve zmíněné europoslanecké skupině se angažují i členové Strany evropských socialistů, tedy de facto kolegové pana Jiřího Havla.

Europoslanecký klub ODS protestuje proti kritickým poznámkám na adresu prezidenta ČR

  JAN ZAHRADIL, PŘEDSEDA EUROPOSLANECKÉHO KLUBU ODS

 Europoslanecký klub ODS se ohrazuje proti kritickým poznámkám na adresu prezidenta České republiky Václava Klause, které zazněly 16. prosince 2008 během plenárního zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v souvislosti s návštěvou vedení frakcí Evropského parlamentu u prezidenta. Z dostupných informací je zřejmé, že to byla právě delegace EP vedená předsedou Pötteringem, která nedokázala udržet úroveň diskuse s hlavou státu ve věcné a důstojné rovině, což považujeme za politováníhodné.

 

Vyvěste vlajky, poručilo předsednictvo. Nastěnky su tež nakřivo!

LADISLAV VTVIKA

 

Jak odvést pozornost od „lisabonizace“  EU

JAROSLAV KUBA

Dne 8.12.2008 zveřejnily BL moje zamyšlení nad otázkou, komu přinese tzv. „české předsednictví“ užitek. Zda Čechům, anebo silám v EU (a v ČR), kalkulujícím s její transformací  v intencích tzv. Lisabonské smlouvy . A  to do něčeho – jak jsem zdůraznil – cituji: „pro co dnes mají v západní Evropě obrat „demokratický kolonialismus Evropské unie“? (srov. např. Dr. Peter Bachmaier, From the Second to the Third Word, in „Curent Concerns“, Zurich, No 3/4, 2008). Viz: „Qui (podle BL „cui“) bono „české předsednictví“, čili komu skutečně přinese prospěch“. K jeho zveřejnění mne přiměla aktuální okolnost, a to publikovaný text Zápisu z přijetí delegace Evropského parlamentu prezidentem  ze dne 5.12.2008. A co mne mj.přivedlo k otázce, cit. dále:  „Náhoda? Nebo malá ukázka toho, jak se k nám budou po podpisu „Lisabonské smlouvy“ chovat, když se symbolem české státní suverenity jednají stylem chování kolonizátora nadřazené rasy k náčelníkovi zapadlého kmene odněkud z rovníkové Afriky?“ Karel Dolejší mi v BL „přišil“ obhajobu vůdcovského principu!: „Kombinací čl. 2, odst. 1 a čl. 63, odst. 1, písm. b) ústavy Kubovi vychází, že shledá-li prezident "podle nejlepšího vědomí a svědomí" mezinárodní smlouvu v rozporu se "zájmem lidu", nemusí takovou smlouvu podepsat, ačkoliv ji předtím schválil řádně zvolený parlament.“ A k tomu prý dospěl, cit.: „Na základě opakovaného přečtení článků pana Kuby.“ Kuba se tak, pane Dolejši, snažil těm, kteří zrovna nestudují ústavní právo, vysvětlit v Ú ČR jisté reflexe proslulého „The system of checks and balances“. Nebo-li systému vzájemných kontrol a vyvážení jednotlivých mocí v rámci ústavní dělby moci. Např. mezi prezidentem a parlamentem.  A kdo to ještě nepochopil, tak buď nechce, nebo je naveden, nebo…

 

Hynek Fajmon: "Vyzývám Hans-Gert Pötteringa, aby se omluvi Václavu Klausovi"

Poslanec Evropského parlamentu (EP ) Hynek Fajmon požaduje omluvu za nehorázné chování delegace EP při její přijetí na Pražském hradě (podrobně jsme se tomuto problému věnovali např. v článcích Delegace EP s dikcí prokurátora Urválka, či Pane Pötteringu Protektorat Böhmen u.Mähren zanikl v r.1945). Přinášíme dopis, který poslal vedoucímu delegace, předsedovi EP Hans-Gert Pötteringovi: 

Pane předsedo Evropského parlamentu,

průběh návštěvy předsedů poslaneckých skupin Evropského parlamentu u prezidenta České republiky Václava Klause v Praze vyvolal mezi českými občany velkou nevoli. Obdržel jsem od svých voličů mnoho negativních reakcí. Žádají mne, abych vyjádřil nesouhlas s nedůstojným vystupováním delegace, které jste stál v čele. Po přečtení záznamu z tohoto jednání se s tímto názorem ztotožňuji a důrazně Vás vyzývám, abyste se za vystupování delegace Evropského parlamentu v Praze omluvil. V demokratické společnosti není možné, aby poslanci vystupovali způsobem, který předvedl pan Daniel Cohn-Bendit. Není možné, aby takto vystupovali ani vůči občanům a ani proti hlavě jednoho z členských států Evropské unie. Jeho chování bylo naprosto nepřijatelné a Vy jste jej měl jako předseda Evropského parlamentu vést k pořádku a slušnosti. Velmi mne zklamalo, že jste tak neučinil a naopak toto jednání svým postupem podpořil.

 S pozdravem Hynek Fajmon, v.r.

Hynek Fajmon – politik, který ovlivňuje chod světa správným směrem

IVANA HASLINGEROVÁ

V kavárně Demokracie Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR představil europoslanec Hynek Fajmon  svoji již pátou politickou knihu "Slovníček evropských levicových pojmů". Ale pozor, nejde o skutečný slovník. Jedná o 18 problémů, jimiž se zabývá nejčastěji Evropský parlament (EP)a přiřazuje jim honosné názvy, které mohou občany zmást, že se jedná opravdu o problémy smrtelně důležité pro jejich život jako jsou diskriminace, evropský sociální model, geneticky modifikované organismy, globalizace, globální oteplování a změna klimatu, lidská práva, mírová politika a mírové hnutí, občanská společnost, obno vitelné zdroje energie, ochrana a ochranářství, pohlavní rovnost, princip předběžné opatrnosti, rovnost a rovnostářství, sociálně ekologické tržní hospodářství, sociální dialog, sociální spravedlnost, spravedlivý obchod, trvale udržitelný rozvoj. Pan poslanec ve své knize tato nejfrekventovanější slova v EP, které jsou již běžně nazývány "evropským newspeakem"vysvětluje s důsledností jemu vlastní. Nejdříve vymezí pojem z hlediska jeho historie, pak se zabývá jeho interpretací v EU, po té v ČR a nakonec jeho užitím v praxi. Po přečtení knihy dá čtenář určitě za pravdu Václavu Klausovi v její  předmluvě: "Slovníček evropských pravicových pojmů poslance Evropského parlamentu Hynka Fajmona je nevšední politickou publikací, v níž autor věrně postihl podstatu současně převládající ideologie EU. Hynek Fajmon měl nejen schopnost, ale i odvahu věci pojmenovat."

"Ta kniha je skutečně sebevražedná. Kromě Václava Kaluse ještě nikdo newspeak EU neformuloval s takovou otevřeností. To ve Strakovce nevydejchají," varoval s úsměvem poslance Fajmona ředitel Centra pro ekonomiku a politiku a poradce prezidenta republiky Petr Mach 

Díky Hynku Fajmonovi může čtenář při čtení jeho nové knihy pochopit zákulisí evropské politiky. Dočte se, že je v ní stále víc špatného. Bohužel některým našim politikům se tato politika líbí. ODS díky ní dospěla k obrovskému ideovému vyprázdnění. Když byla v opozici, formovala na svých ideových konferencích své profilování. Byla to práce náročná, z níž téměř nic nezbylo a to málo co zůstalo její představitelé vyprazdňují s naprostou lehkovážností dál. Nynější některé výroky jejího předsedy o EU jsou děsivé. Kdybychom neviděli pod nimi jeho jméno, mysleli bychom, že to napsal Václav Havel. Bohužel naši občané a dokonce i novináři to znevažují, ale až pan předseda podepíše Lisabonskou smlouvu a začne jim vládnou evropská vláda, smích je přejde. Bude ale již pozdě. Neboť jak říká v předmluvě profesor Klaus "Nebezpečí, s nímž autor bojuje, je urgentní. Základ své doktríny "sociálně ekologické tržní hospodářství"dokonce evropské elity vtělily do návrhu evropské ústavy alias Lisabonské smlouvy, aby tak definitivně postavily mimo zákon liberální ekonomický model kapitalismu."

My občané nechceme dva prezidenty, dva ministry zahraničí ani dvě ústavy!

IVANA HASLINGEROVÁ

 My chceme žít ve svobodném státě vybudovaném před devadesáti lety Masarykem a spravovaném politiky, které si zvolíme do čela sami a svobodně. A s ostatními státy Evropy chceme pouze bez omezení obchodovat a  spolupracovat. K tomu žádnou euroústavu nepotřebujeme.

Budoucí bruselští trafikanti neustále zdůrazňují, že bez euroústavy nemůže EU nic prosadit, že nám nemohou vládnout. Ale my občané přece nechceme, aby nám vládli. Nám stačí náš president a náš ministr zahraničí a nepotřebujeme nad nimi mít další bruselské. Proto neopotřebujeme žádnou euroústavu. Slovo trafikant není použito omylem. Brusel je totiž skvělá trafika pro odložené politiky, kteří ve svých státě neuspějí. Stačí připomenout post pana Zielenience, Špidly, Dientsbiera a mnoha dalších, kteří po za zazpívání Babety získali po prohrách v domácí politice skvělé posty v Bruselu. Člověka proto matně napadá otázka, co mají současní politici  slíbeno za prosazení euroústavy. Státy EU se sdružily přece původně za účelem volného obchodu, bezcelní unie a volného pohybu osob. Ani slovo o europresidentech a eurozákonech neřku-li o euroústavách přece tehdy nepadalo. Proto také původní Evropské hospodářské společenství bylo životaschopné a státy v něm sdružené nepotřebovaly ke své úspěšné spolupráci definovat podobné nesmysly. Nepotřebovaly zdvojené vlády, jednu doma a jednu tvořenou druhořadými politiky, kteří ve svobodných domácích volbách neuspěli. Zvládlo by to i větší uskupení států a křik, že 15 států se dohodne a 27 ne je jen zástěrkou konstatování pravdy: "Chceme si vytvořit stát odložených politiků, kteří by v něm získali spolu s armádou tajemníků, překladatelů, právníků a mnoha dalších skvělé nikým z domova kontrolovatelné posty." My občané ale nechceme dva presidenty, dva ministry zahraničí ani dvě ústavy na které budeme posílat část rozpočtu ze svých daní. My chceme žít ve svobodném státě vybudovaném před devadesáti lety Masarykem a spravovaném politiky, které si zvolíme do čela sami a svobodně.A s ostatními státy Evropy chceme bez omezení obchodovat a žít v klidu a ve vzájemné spolupráci. A nejen s nimi, ale s celým světem. Je proto skvělé, že v čele našeho státu stohjí president, který se nemusí podbízet Bruselu, kvůli své politické budoucnosti a který se bije za nás a naši budoucnost s bruselskými trafikanty.

Lisabonská smlouva dává EU právní subjektivitu díky čemuž v ní bude ještě méně demokracie

THOMAS RUPP A JANA KNECHTLOVÁ

U příležitosti vydání českého překladu publikac e "EU a Lisabonská smlouva: Ještě méně demokracie v EU", proběhla v pražském Autoklubu tisková konference, kde byla tato  publikace, kterou vypracovala německá organizace Mehr Demokratie e.V., oficiálně představena.Thomas Rupp, koordinátor European Referendum Campaign a člen Mehr Demokratie e.V.,  prohlásil, že "publikace byla napsána lidmi, kteří jsou velmi proevropští, kteří se skutečně pokoušeli najít něco dobrého, ale z hlediska demokracie nenašli vůbec nic." Na distribuci publikace v České republice se podílí výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku (CEP)Petr Mach.

"CEP sdílí s Mehr Demokratie e.V. a s dalšími skupinami, které jsou kritické vůči Lisabonské smlouvě, starost o demokracii v Evropě. Lisabonská smlouva obsahuje opatření, které dává EU pravomoc stanovit směrnice, jimiž se napříště bude řídit hospodářská politika a politika zaměstnanosti členských států. Jedná se o jednu ze zbývajících pravomocí, kterou členské státy dosud disponují a o které je a mělo by být rozhodováno v rámci demokratických voleb uvnitř členských států," uvedl Petr Mach na adresu Lisabonské smlouvy

Jens-Peter Bonde, předseda EUDemocrats, který napsal předmluvu českého vydání publikace. Podle Bondeho "Lisabonská smlouva podle  vytváří novou politickou entitu a dává EU právní subjektivitu." Bonde dále prohlásil: "Nabídl jsem před nějakou dobou láhev dobrého vína tomu, kdo bude schopný mi ukázat jakoukoli oblast české nebo dánské ústavy, kterou Lisabonská smlouva nezasáhne. Láhev mi přesto zůstala doma." 

 

Útoky na prezidenta republiky je zapotřebí zcela rozhodně odmítnout

Útoky na prezidenta republiky v souvislosti s jeho návštěvou Irska je zapotřebí zcela rozhodně odmítnout. Nepřiměřené reakce mnohých evropských politiků či médií naopak vzbuzují vážné pochybnosti o jejich schopnosti vnímat pluralitu názorů na proces evropské integrace. Varovná je naopak masivní pomlouvačná kampaň, které dlouhodobě čelí šéf hnutí Libertas, irský podnikatel Declan Ganley jen proto, že se stal symbolem odmítavého postoje vůči Lisabonské smlouvě EU. Některé prvky této kampaně, hraničící s osobní skandalizací, vysloveně připomínají praktiky, známé nám z předlistopadového režimu. To je velmi smutné vysvědčení pro stav demokratické diskuse uvnitř EU.

PaS na obranu ústavy a suverenity

Politická strana Právo a Spravedlnost (PaS) www.pas-strana.cz si dovoluje pozvat odpůrce „Lisabonské smlouvy“ na symbolické setkání na podporu ústavních práv a suverenity. České republiky, které se konná v den projednávání „Lisabonské smlouvy“ Ústavním soudem ČR. Setkání se uskuteční v úterý 25.11. od 8 hod. před budovou ústavního soudu v Joštově ulici č. 8 v Brně. Akci podporuje i občanská iniciativa D.O.S.T. www.akce-dost.cz

Irský lid byl v Senátu ČR oceněn za hrdinství

IVANA HASLINGEROVÁ

Nejkrásnější sál první komory naše ho parlamentu, rytířský sál,  zažil opět jeden ze slavnostních okamžiků naší historie. Pod záštitou druhého nejvyššího ústavního představitele, předsedy Senátu ČR, MUDr. Přemysla Sobotky v něm byla předána cena irskému lidu za hrdinství, že nalezl odvahu a odmítl Lisabonskou smlouvu. Ve světě neexistuje žádná demokracie fungující nad politickou rovinou národního státu. Ani EU není státem ale pouze politickým systémem s tendencemi naplnit charakteristiky státu. K fungování demokratických mechanismů státu je totiž nutné, aby existoval jeho demos neboli jeho lid. Samotné používání symbolických funkcí státu od zeleného stolu k fungování státu nestačí. EU se o to přesto snaží, aniž k tomu má právní subjektivitu a její právní systém postupně získává nadřazenost nad právními systémy členských států, i když v EU neexistuje občanství, ani společný jazyk,  ani společná kultura. Pak ale nemůže vzniknout svobodný prostor pro diskusi, neboť jedině demos má právo rozhodovat, jaké záležitosti mají přijít na program jednání. Bez něj nastává úplná absence kontroly politické agendy prostřednictvím veřejnosti neboli demokracie. Podmínkou demokracie je totiž sdílená politická identita - národní stát ohraničený prostorem a domovem, obklopený cizinou. Velká rychlost přijímání politických rozhodnutí vede k demokratickému deficitu a v EU  v důsledku toho probíhá vše v jakémsi hyperdemokratickém prostoru, v němž jsou Evropské elity pro překotnou a rychlou integraci, zatímco její neexistující "lid" na to není zralý. Stále se cítí být více příslušníkem svého národa, v němž zapustil staleté kořeny, než příslušníkem nového politického uskupení. Není proto divu, že došlo již v několika národních státech v referendu k odmítnutí euroústavy pro tento stát-nestát. Lidé v Holandsku, Francii i Irsku dali již jasný signál, že se necítí být občany Superevropy, ale že si o svých záležitostech chtějí rozhodovat sami doma ve svých státech. Bylo to jasným důkazem, že  EU není pro ně zatím domovem a státem, ale jen institucí jejich státy sdružující za účelem získání výhod při obchodování a podobně. Teprve pak, až se občané ve svých srdcích začnou cítit lidem tohoto uskupení, jednat o případné její redefinici na stát. Jinak řečeno, nejdříve musí vzniknout v EU skutečný demos a jasný veřejný prostor s jasnými hranicemi a teprve pak by se měla tvořit jeho ústava a další atributy státu.

Kterak se nezletilá Č. R. stala nevěstkou u mamá Júnije

   JAN ZEMAN

Existoval český text smluv o EU před referendem, nebo občané podepisovali bianko šek? Má se Lisabon podle českého  ústavního pořádku správně schvalovat také referendem? atd. - otázky nad pěti dosud nikdy nepublikovanými dopisy z českého ministerstva zahraničí Tento článek si kladl za cíl doplnit některé informace k článku Adama Bartoše: "Česku chybí základní smlouvy o EU, ověření už čtyři roky vázne v Itálii", rozebrat jejich možné souvislosti a důsledky, a pokusit se je trochu chápat z hlediska prostého občana, který se snaží v těchto složitých otázkách vyznat. Článek je dlouhý a složitý. Je výsledkem několikaměsíčního získávání informací a studia, kdy jsem se snažil vyznat v celé té velmi složité a nepřehledné otázce formalit našeho členství v EU. Text nebyl ostatně původně určen ke zveřejnění - vznikl na popud senátora Josefa Kalbáče a byl pak rozeslán všem zainteresovaným politikům a novinářům - již před několika měsíci. Ale nikdo z nich - ani pan dnes už bývalý senátor sám - se k němu dodnes nijak nevyjádřil. Že by metoda mrtvého brouka? Proto jsem se ho nakonec rozhodl uveřejnit. Je mi jasné, že pro běžného občana bude text velice obtížně stravitelný - jakkoli jsem se snažil být co nejpolopatičtější. S těmito úředními věcmi je to holt setsakra zapeklité. Kdybych měl učinit sepsání o mé anabázi dalo by se to třeba nazvat Eurozámek, kdo by to ale pochopil - jeden Kafkův potomek takyliterát říká: "Prosimvás, kdo by dnes čet Kafku, dyť ho žijem." A tedy komu se nechce prokousávat onou nudnou úředničinou, tomu lze doporučit přečíst si jednotlivé mezititulky, možná tučně vyznačená místa, a nebo rovnou přeskočit na předposlední odlehčenou kapitolku s názvem Kterak se Vláďa Č. R. stal animírkou v Evropském domě. Ostatním nelze než popřát vytrvalost a dobré nervy při odhalování jedné možná z největších absurdit posametových dějin. Četl jsem celkem pět odpovědi MZV na otázky, které kladli ministerstvu v souvislosti s Lisabonskou smlouvou (LS) poradci senátora Kalbáče (č.1), pan senátor sám (č.2), europoslanec Vladimír Železný (č.3) a redaktor iDnes (č.4a, 4b) - otázky ke stavu vypracování, ověření, uložení, předání, ratifikace a vyhlášení textů smluv o Evropské Unii (EU) a Evropských Společenstvích (ES). Opovědi MZV zdají se mi často plně neodpovídat na položené otázky - občas se mi zdají zavádějící, a sem tam možná i nepravdivé. 

eStat varuje: "Lisabonská smlouva je nový imperialismus"

Tomáš Hamet: "Minuta řevu za živé"

 ONDŘEJ ŠLECHTA

Své kulturně-politické turné, jak bychom mohli nazvat sérii koncertů Tomáše Hameta ve spolupráci s iniciativou D.O.S.T., zahájil tento současný velmi zajímavý český hudebník, jehož tvorbu bychom mohli nazvat hodnotovou, v Praze, na Hradčanském náměstí, 28. září 2008, u příležitosti svátku sv. Václava. Datum bylo, jak je na první pohled zřejmé, zvoleno záměrně. Kdo si udělal čas a dorazil v neděli na Hradčanské náměstí, spojil příjemné s užitečným, neboť iniciativa D.O.S.T., která se spolu s politickou stranou Právo a Spravedlnost (PaS) na akci podílela, pojala koncert, jako kulturně-společenský happening, namířený proti ožehavým problémům dneška – Lisabonské smlouvě a Antidiskriminačnímu zákonu. Tomáš Hamet využil příležitost též k tomu, aby v den, kdy si připomínáme jednoho z největších národních světců, prezentoval své nové album, z něhož v ono příjemné podzimní odpoledne zazněla většina písní. Nový Tomášův počin se jmenuje „Minuta řevu za živé“ a po duálním debutu s folkistou Slávou Šimkem „Te Deum“ a duchovně laděném „Antiheretikonu“ z roku 2004 je „Minuta řevu“ více ze života. Přibližně hodinu a půl trvající happening přilákal řadu kolemjdoucích. Turisté z Hradčanského náměstí se zastavovali a z jejich výrazů bylo patrné, že o celém výjevu, včetně projevů a transparentů na podiu – NE Lisabonu, STOP Antidiskriminačnímu zákonu – přemýšlejí a to je pozitivní. Jen více takových happeningů! 

Česká státnost opsala bludný kruh

IVANA HASLINGEROVÁ

Jaroslav Kubera: "Mezi EU a SSSR existují určité paralely"

Jaroslav Kubera používá selský rozum a zároveň je mu vlastní odzbrojující smysl pro humor, takže mu projde to, co by si jiní senátoři nedovolili. Diplomaté, kteří se s ním setkají, jsou často v šoku. "Každý velvyslanec je ze mne na mrtvici. Například paní předsedkyně Ústavního soudu z Lotyšska se divila, když jsem se jí ptal, když už v jednom Sovětském svazu byli, proč se tak hrnou do dalšího," podotkl Kubera coby známý arcikritik Evropské unie: "V socialismu jsem prožil většinu svého života a více už v něm žít nechci. Nechci socialismus v žádné podobě, ale on sem stále leze. Jako by vykradli archivy z ÚV KSČ, to není jinak možné, kde by se ty myšlenky stále braly?" Pohrává si také s myšlenkou připravit návrh o přímé volbě prezidenta: "Pravomoci Senátu se přenesou na prezidenta, tím by se vyhovělo zároveň i těm odpůrcům, který říkají, že je Senát k ničemu." Našim ekologistům zase radí: "Každý víkend odjíždí 500 tisíc lidí na své chalupy, produkují emise, blokují dopravu a všechny elektrospotřebiče mají hned dvakrát - doma a na chalupě, čímž spotřebovávají dvakrát více energie. Zavedl bych pro ně emisní povolenky."

 

Výbory Senátu požadují odročení ratifikace LS do přijetí stykového zákona

SOŇA PAUKRTOVÁ, PŘEDSEDKYNĚ KLUBU OTEVŘENÉ DEMOKRACIE              

Klub otevřené demokracie (KOD) je již od prvého projednání v Senátu Parlamentu ČR v dubnu 2008 zastáncem ratifikace Lisabonské smlouvy. Na své 13. schůzi, konané dne 24.4.2008, Senát rozhodl, že Lisabonskou smlouvu odešle k Ústavnímu soudu k posouzení některých ustanovení, zda nejsou v rozporu s českou ústavou. V současné době výbory Senátu požadují odročení ratifikace, a to do doby přijetí tzv. stykového zákona, který umožní Senátu se nezpochybnitelně vyjadřovat k návrhům evropských norem. Tento návrh vypadá na první pohled logicky, na stranu druhou většině členům KODu připadá nesouměřitelné spojovat ratifikaci Lisabonské smlouvy s přijetím stykového zákona a to z následujících důvodů: nutný a potřebný stykový zákon, jehož existenci předpokládá Ústava ČR, je třeba přijmout již od vzniku Senátu, tj. od roku 1996. Problémy s neexistencí stykového zákona se periodicky projevují, naposledy při loňské volbě prezidenta republiky. Nicméně z pohledu členů KODu je ratifikace Lisabonské smlouvy výrazem politického rozhodnutí zcela jiného druhu než schválení v podstatě procesní normy, tedy stykového zákona. 

Ratifikace Lisabonské smlouvy může přivést ČR do bankrotu

NEZÁVISLÍ DEMOKRATÉ

Víte proč, kromě mnoha jiných důvodů, Česká republika nikdy nesmí ratifikovat Lisabonskou smlouvu? Protože její ratifikace může, a to bez přehánění, přivést Českou republiku ke státnímu bankrotu. Jak? Do Smlouvy totiž, jako její nedílnou součást, eurofederalisté zahrnuli i Chartu základních práv EU. Zdánlivě nevinný krok, který má ale pro nás (a také pro Slovensko) nedozírné následky. Činí z otázek rovnosti občanů, v tomto případě ovšem už rovnosti občanů EU, a z  jejich případné diskriminace, včetně majetkové újmy, která jim takto byla způsobena, případy, o kterých už nerozhodují soudy členských zemí, ale nově soud EU v Lucemburku. Československo po válce vysídlilo z našeho území většinu Sudetských Němců a zabavilo jejich majetek. Jde o domy, statky, pole, továrny, lázeňské léčebny, sklárny, vinice a další majetek, který zde museli Němci zanechat. Zabaven byl majetek téměř tří miliónů osob! Charta základních práv EU, jako součást práva EU, náhle pomíjí české soudy a umožňuje Sudetským Němcům domáhat se restituce tohoto zabaveného majetku přímo u nově příslušného soudu v Lucemburku. Charta umožní dokonce přezkoumávat již platná a zdánlivě konečná rozhodnutí českých soudů o požadavcích Sudetských Němců na odškodnění. V případě ratifikace Lisabonské smlouvy se Sudetští Němci budou moci, ovšem už jako evropští občané, obracet na soud EU s žalobou na Českou republiku pro porušení principu rovnosti a z něj pak vyvozovat diskriminaci s následnou majetkovou škodou, s nárokem na plnou restituci od českého státu. Přitom nepůjde o retroaktivitu! Po okázalém podpisu právě Charty jako součásti Lisabonské smlouvy v Evropském parlamentu pronesl předseda parlamentu, německý poslanec, Hans-Gert Pöttering krátký projev. Vyzdvihl v něm jen jedno jediné: „...od tohoto okamžiku se bude moci každý evropský občan bezprostředně a přímo obracet na soud EU v Lucemburku s žalobami na diskriminaci“. Koho tím asi mínil? Byl to, mimochodem, tentýž Pöttering, který jen pár měsíců před tím pronesl neobvyklý a pro Českou republiku urážlivý projev na srazu Sudetoněmeckého Landsmanschaftu.

Nejelegantnější řešení pro ČR by bylo, aby premiér podpis euroústavy odvolal

IVANA HASLINGEROVÁ

Mladí konzervativci (MK) vydali knihu s příznačným názvem „Co si myslí MK o EU“ aneb "Co mi vadí, co se mi líbí a jakou bych chtěl mít Evropskou unii“. Editor knihy, europoslanec Hynek Fajmon, se s nimi sešel na  jejím křtu v jejich vzdělávacím centru ve Zborovské ulici v Praze: „Jsem stoupenec vydávání knížek a proto chci pogratulovat Mladým konzervativcům, že dali dohromady tuto knihu. Vážím si těch, kteří sednou k počítači a píší své myšlenky. Jde přitom o velmi kvalitní knihu, v níž se zamýšlejí nad zahraniční a bezpečnostní politikou EU, nad předsednictvím ČR v Radě Evropy, nad evropskou energetickou politikou, nad normami EU a mnoha dalšími otázkami, které se nás stále více týkají. Otázka totiž nestojí, zda jsme či nejsme proevropští, jak nám to sugeruje opozice. EU se nás týká všech, víc, než si mnozí uvědomujeme. Téměř 80 % zákonů k nám přišlo z EU. Díky EU platíme dražší elektřinu, o níž si myslíme, že nás zachrání před globálním oteplováním. Díky evropské legislativě mícháme do benzinu biopaliva, což ho zdražuje.  Proto prosazuje Brusel Lisabonskou smlouvu (LS), v níž jsou zakotveny tyto ambice. Sarkozy se s Merklovou dohodli, že budou tlačit na státy EU, aby jen jediné Irsko řeklo LS ne. Až ji všichni schválí, udělají na Irsko nátlak. Zeptají se ho, co bude požadovat, a dají to jako přílepek k LS. Nabídnou mu například, že nebude muset zavést registrované partnerství, že bude dál neutrální a nebude muset poskytovat potraty. Irská vláda s tím přijde do irského parlamentu a vyhraje. My jsme druhý podobný rebel a měli bychom toho využít podobně. Je složitější něco dávat dvěma zemím, vznesou pak požadavky i další státy a celé se to rozpadne. A pokud ne, pak bychom alespoň získali jistotu, že po vstupu LS v platnost nám nezavřou Temelín a nezaberou Sudety." Právníci došli k závěru, že je možné vytvořit takovou právní konstrukci, že by nároky sudetských Němců šly vytvořit. Kdyby se otázka vysídlení otevřela a posuzoval by nároky sudetských Němců Evropský soudní dvůr, v němž bychom měli my pouze 1 hlas ze 27, není to moc příjemná představa. Navíc by to posuzovali lidé prismatem současných ochránců lidských práv, které je těžké přenést na události po válce.  "Rozhodně bych situaci nezlehčoval. Jsem zastáncem toho, že bychom měli spolu s Irskem chtít za případné schválení LS také něco. Měli bychom chtít garantovanou platnost Benešových dekretů a to, že EU nebude požadovat uzavření Temelína a dovolí nám naopak stavět další jaderné elektrárny. Ostatně nejen Irové, ale většina vlád vznesla při její ratifikaci své požadavky.  Jenom naše vláda nic. LS  obsahuje seznam dodatečných protokolů..."

Topolánek: Proč nejsem eurofederalistou?

MIREK TOPOLÁNEK

Při přečtení názvu to hoto příspěvku si nemohu nevybavit Čapkův sborník „Proč nejsem komunistou“. Jakou Evropu tedy skutečně chci a proč nejsem eurofederalistou? Chci Evropu, a všimněte si, že zcela záměrně neříkám Evropskou unii, nýbrž Evropu, dle konzervativně-liberálního konceptu. Tedy Evropu obchodujících, spolupracujících národních států, které kooperují jen v těch oblastech, kde je to výhodnější a efektivnější, než samostatný postup. Chci Evropu, která má společnou politiku jenom tam, kde existuje jasný konsensus a ostatní záležitosti ponechává v kompetenci národních států. Vyznávám Evropu mezivládní spolupráce, Evropu bez nárůstu centrální a ve své podstatě nedemokratické moci. Chci Evropu, ve které se každá země může svobodně rozhodnout, které oblasti kompetencí si ponechá a které bude sdílet s dalšími členskými zeměmi.

"Klausismus je písmo svaté ODS", říká Mirek Topolánek po svém zvolení dne 14.12.2002 na mimiřádném kongresu oDS ve Františkových Lázních

Chci Evropu národních států, jejichž občané budou vědět, kdo jim vládne, jak je zvolit a také jak se jich zbavit, Evropu národních vlád, odpovědných svým a pouze svým občanům. Chci svobodně obchodující Evropu, která podporuje podnikání a neuvaluje dusivé regulace na kdeco a kdekoho. Chci takovou evropskou integraci, která daňovou, hospodářskou a sociální politiku ponechá národním státům, protože to jsou hlavní oblasti ideologických rozdílů mezi stranami. Integraci, jež respektuje suverenitu národních států ve věcech zahraniční a imigrační politiky. Chci integraci, která nebude ohrožovat čtyři základní principy Evropského hospodářského prostoru. Chci takový dokument, a ať se klidně jmenuje ústavní smlouva, který všechny výše uvedené principy jasně vymezí a zaručí. Proto nejsem eurofederalistou!  Sny o velké a sjednocené Evropě snili blázni i géniové, zloduši i titáni, s motivací nepochybnou i pochybnou. O čem jiném snili G. J. Caesar, Napoleon Bonaparte, Adolf Hitler, co jiného měli na mysli svatý Vojtěch, Jiří z Poděbrad, L. N. Trockij a proletáři všech zemí? 

Proč asi politici slepě poslouchají vábení eurovůdců?

PETR MACH, ŘEDITEL CENTRA PRO EKONOMIKU A POLITIKU

Není ale zvláštní, že premiér Topolánek tolik tu Lisabonskou smlouvu prosazuje? Když jel v roce 2004 základní podmínky smlouvy vy jednávat premiér Špidla, napsal mu Topolánek coby předseda opoziční strany otevřený dopis, ve kterém pravil: "ODS se necítí jakkoliv vázána vládní pozicí na Mezivládní konferenci." ... "pro ODS je nepřijatelné jakékoliv zhoršení naší pozice uvnitř EU vůči podmínkám, garantovaným nám v smlouvě o našem přístupu k EU a ve smlouvě z Nice. Jedná se především o plánované nahrazení dosavadního systému vážených hlasů, založeného na principu "degresivní proporcionality" systémem tzv. populačním, založeným na počtu obyvatel jednotlivých států EU, při většinovém hlasování v Evropské radě. Taková změna výrazně redukuje náš vliv v Evropské radě, bez ohledu na nastavení hranic pro kvalifikovanou většinu a proto není v zájmu ČR." (dopis zde) Premiér Topolánek, jak známo, stejný model hlasování, nevýhodný pro Českou republiku, systém, který zdvojnásobuje hlas Spolkové republiky Německo a který snižuje o polovinu hlas České republiky v Radě ministrů EU - přesto že byla předtím euroústava zamítnuta ve Francii a Nizozemí - podpořil loni na summitu v Bruselu a Lisabonskou smlouvu dnes vydává za vítězství. Co to ten Brusel s politiky dělá, že jakmile se dostanou do vlády, ztratí rozum a slepě poslouchají vábení eurovůdců?

MARTIN STÍN 

I když Václav Klaus není b ásník, při sledování mediálních reakcí na jeho různá vystoupení proti Lisabonské smlouvě se mi vybavily verše z Hálkových Večerních písní, začínající slovy:„Nekamenujte proroky….“ Myslím, že pan prezident má štěstí, že u nás neplatí právo šarí´a, neb určitě by se našel někdo, kdo by za jeho veřejně projevované názory na evropskou integraci pro něj žádal trest ukamenováním.Včerejší výrok Ústavního soudu ČR je další ze série porážek, jež u něj utrpěl. Nebudu se pouštět do úvah, zda se soud držel jen suché litery zákona, či zda sledoval nějaké další zájmy. Pouze konstatuji, že rychlost vydání obsáhlého nálezu a okolnost, že si u tak složité věci žádný ze soudců nevyhradil právo vydat odlišné stanovisko, vzbuzuje podezření, že zde zapůsobil jednotící vliv, který může mít mimoprávní charakter. Přestože vůbec nesdílím prezidentův postoj k procesu evropské integrace obecně a Lisabonské smlouvě zvlášť, takže Ústavní soud ČR vlastně vyhověl mému přání, právě pro podezření, že za rozhodnutím mohou být i politické zájmy, mě znova napadají pochybnosti, zda je v pořádku, že tato ctihodná instituce, formováním svého personálního obsazení poplatná politickým vlivům, s různorodým soudcovským sborem nevyrovnané kvality, dostala od zákonodárců absolutní moc nad ostatními ústavními činiteli. Senát ani Václav Klaus si jednotlivé body výhrad k Lisabonské smlouvě nevymysleli: sporná místa v ní objektivně existují. Kamenování Václava Klause není na místě. Je hlava státu, z čehož mu plyne vysoká míra odpovědnosti za blaho národa. Pan prezident se dobrovolně vystavil kamenování, aby pojistil republiku proti bezhlavému skoku do možné pasti. Čestný člověk a politik nemá v takovém případě jinou volbu.  Ústavní soud ČR dal panu prezidentovi zakusit pocity tisíců občanů, kteří nevěřícně kroutí hlavami nad tím, co slyší u obecných soudů. Soud uplatnil zvykové právo nakládat s občany jako s bezprávnou chátrou.  Snímek Markéta Kobrsková

Ústavní soud: Klaus prohrál

PETR PAULCZYNSKI

Očekávám, že odborná i veřejná debata o Lisabonské smlouvě bude pokračovat

MIREK TOPOLÁNEK, PŘEDSEDA VLÁDY ČR

Výrok Ústavního soudu, že Lisabonská smlouva v šesti bodech dotazovaných Senátem není v rozporu s českou Ústavou, beru na vědomí. Oběma komorám parlamentu to umožňuje pokračovat v procesu ratifikace; nicméně i nadále očekávám, že odborná i veřejná debata bude pokračovat.

 

Klaus zaskočil Ústavní soud - jednání o Lisabonské smlouvě odročeno

JAN ZEMAN

U úterního jednání Ústavního soudu vystoupil prezident Václav Klaus s překvapivým právním výkladem, ve kterém důkladně užil hlavní argumen t ve prospěch smlouvy užívaný vládou - proti ní. Podstata vládní argumentace pro soulad Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem před Ústavním soudem byla tzv. doktrína o "materiálním jádru ústavy" - tedy lapidárně řečeno ono pochybné tvrzení, že "něco v ústavě je více důležité" a na to  je třeba brát ohled, a "něco v ústave je důležité méně"  a na to se ohlížet nemusíme. Prezident odvážně přistoupil na tuto vládní šarádu a argumentaci touto doktrínou naopak výrazně obrátil proti smlouvě. Rozbil tak i za pomoci citací z předchozích nálezů Ústavního soudu důkladně podstatu argumentace vlády. Obrazně řečeno jí vyrazil hlavní esa z ruky tím, že to vlastní vytáhl z rukávu. Argumenty, které užil, zásadně zpochybňují nejen soulad Lisabonské smlouvy s literou Ústavy ČR, ale i s tzv. "náležitostmi demokratického právního státu" - které čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR považuje za nepřípustné měnit, a odst 3. pak měnit základy demokratického státu pouhým právním výkladem. Tím upozornil, že by ani případnou změnou ústavy, v případě, že by měla být "přizpůsobena" Lisabonské smlouvě, nebylo možné otevřít cestu "usouladnění" Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem. Záznam této části vystoupení prezidenta ZDE. Celé vystoupení prezidenta u Ústavního soudu je k přečtení ZDE. Počítám, že ústavní soudci z toho dnes nebudou mít moc lehké spaní - jak vymyslet, aby se koza nažrala a vlk zůstal celý... (Bohužel tito lidé dovedou vymyslet cokoliv. Vzpomeňme jen jak smetli návrh novely volebního zákona předložený kdysi ODS a vůbec jim nevadilo, že od té doby se v naší zemi nebude moci fakticky nevládnout, ale o vládě budou rozhodovat přeběhlíci. pozn. redakce)

Disidenti Lisabonské smlouvy

PETR MACH, ŘEDITEL CENTRA PRO EKONOMIKU A POLITIKU

V ranním vysílání irské rozhlasové stanice RTÉ označil (zelený) ministr zahraničí Irské republiky Micheál Martin kritiku Lisabonské smlouvy ze strany českého prezidenta Václava Klause během soukromého programu následujícím po oficiální návštěvě Irska jako "nepřiměřené zasahování" do irských záležitostí. Poslechnout si jej lze zde. Jaké zasahování!? Irové již mají hlasování o Lisabonské smlouvě za sebou, kritika Lisabonské smlouvy je tedy kritika dokumentu, o kterém většina voličů řekla, že jej nechce. Václav Klaus nepřijel do Irska kritizovat Lisabonskou smlouvu PŘED referendem, ale podpořil v kritice Lisabonské smlouvy vítěze referenda PO referendu, které eurovládci odmítají vzít na vědomí. Označovat toto jako "inappropriate intervention"? Když Klaus označil irské odpůrce smlouvy slovem "dissident", bylo to tedy zcela na místě. "Dissident", jak říká slovníková definice, "broadly defined, is a person who actively challenges an established doctrine, policy, or institution." A to přesně jsou odpůrci euroústavy, alias Lisabonské smlouvy. Lidé, kteří aktivně zpochybňují "establishment", zavedenou doktrínu, politiku, či instituci. Topolánek se snaží ideovému jádru ODS (tedy nám, kteří nechceme Lisabonskou smlouvu a nechceme ústupky Zeleným), podat Lisabonskou smlouvu jako nutné zlo za radar. Že prý Zelení podpoří nakonec radar, když ODS schválí Lisabonskou smlouvu. Jestli je to pravda, tak to není dobrý obchod. Smlouva o radaru je totiž běžná smlouva, kterou může příští vláda ihned vypovědět, jak si každý může ve smlouvě přečíst. Mimochodem, někdo by se měl pana Paroubka jasně zeptat: "Vypovíte Smlouvu o umístění radaru, bude-li nyní schválena?" Řekne-li Paroubek "ANO, vypovíme", pak je to evidentně špatný obchod, který by znamenal, že nakonec budeme mít Lisabonskou smlouvu s přenesením většiny zbylých národních kompetencí na Brusel a nebudeme hostit americký radar. Řekne-li "NE, smlouvu nevypovíme", pak to znamená, že Sociální demokraté hrají před voliči jen hru a ve skutečnosti jim americký radar nevadí a s ODS by se něm dohodli - koneckonců jejich vláda vyjednávání o radaru zahájila.

Rozhodnutím o Lisabonské smlouvě zavážeme  i generace budoucí

VÁCLAV KLAUS

Pokud Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, změní se jak mezinárodní postavení, tak i vnitřní poměry našeho státu. Oslabena bude i váha naší země při rozhodování, která probíhají v Evropské unii. Tím vším se změní i podmínky našeho členství, s nimiž naši občané vyslovili souhlas v referendu o Přístupové smlouvě. Demokraticky konstituované orgány našeho státu budou zbaveny možnosti  rozhodovat o celé řadě oblastí veřejného života. Rozhodování bude předáno do rukou orgánů unijních, které dostatečné demokratické kontrole nepodléhají. Těm bude navíc umožněno, aby své pravomoci nad záležitostmi života naší země a jejích občanů dále rozšiřovaly podle svého uvážení a to bez našeho souhlasu. S ústavním pořádkem České republiky Lisabonská smlouva v souladu není. Je v rozporu nejen s dílčími ustanoveními ústavy, ale je v rozporu i se základními ústavními principy. Lisabonská smlouva zahajuje proces, na jehož konci bude suverénem Evropská unie. Evropské unii umožňuje sjednávat i mezinárodní smlouvy nad rámec jejích kompetencí. Lisabonská smlouva zmocní – aniž by to evropská veřejnost tušila – orgány Evropské unie, aby svým rozhodováním libovolně omezovaly svrchovanost členských zemí. To nelze přijmout neboť na jednom území nemohou současně existovat dva suveréni státy. Prohlubování evropské integrace nesmí probíhat skrytě, za zády občanů členských zemí, ani jim nesmí být vnucováno proti jejich vůli.  Pomocí Lisabonské smlouvy by bylo možné „shora“, z Evropy, exekutivně prosadit i to, co by žádný národní parlament nikdy neschválil. Obsah Lisabonské smlouvy v rozporu s naším ústavním pořádkem. Rozhodnutí o Lisabonské smlouvě navíc nebude platit pouze pro dnešek či několik málo budoucích let. Zavážeme jím i generace budoucí. Nastává tudíž chvíle obrovské odpovědnosti těch, kteří budou hrát rozhodující roli v dalších fázích ratifikačního procesu.

Prezident u Ústavního soudu zabojoval a zabodoval

ÚS přesunul jednání o souladu LS s Ústavou ČR z roviny právní do roviny politické

 VÁCLAV KLAUS

Nález Ústavního soudu (ÚS) je - jak jsme mohli vidět a slyšet – obšírný, a proto musí být teprve studován. Je však zjevné, že byl napsán dávno před včerejším jednáním. Přesto je evidentní, že Ústavní soud vystoupením soudce zpravodaje Güttlera jednání o souladu Lisabonské smlouvy (LS) s Ústavou České republiky přesunul – k mému velkému překvapení – z roviny právní do roviny politické. Vykládat laicky a zcela subjektivním (navíc koncepčně chybným) způsobem „integraci a globalizaci“ a mluvit o „integrující se evropské civilizaci“ nebo o „eurokonformním výkladu“různých právních norem je v kontextu úkolu, který Ústavní soud měl, téměř neuvěřitelné. To otevírá cestu k vážné politické debatě v následujícím období.Musím s politováním konstatovat, že Ústavní soud se v odůvodnění svého nálezu s mými právními argumenty náležitě nevypořádal.Očekávám, že nějaká skupina poslanců či senátorů tyto argumenty znovu vznese. Ale hlavně očekávám, že vznese argumenty další, nejenom ty mé a nejenom původní senátní. Velmi pozitivní bylo to, že jednání Ústavního soudu probíhalo veřejně a že byla vlastně touto formou u nás zahájena veřejná diskuze na toto téma. Vyzývám vládu, aby o tomto tématu, dříve než bude projednáváno v obou komorách Parlamentu zahájila s veřejností seriózní diskuzi. V každém případě teď nastává chvíle obrovské odpovědnosti těch, kteří budou hrát rozhodující roli v dalších fázích ratifikačního procesu. Tíhu rozhodování musí vzít s ohledem na minulost i budoucnost na sebe a vypořádat se s ní.

Přes Lisabon do Nové Evropy?

LADISLAV J. BESENCZI

„S hrdostí národní řeknu: ‚Já jsem Čech‘, ale nikdy ‚já jsem Slovan‘… Ovšem, nemohu říci s hrdostí národní, že jsem Slovan, ale proč? Proto, že n ejsou Slované národ. Proto ale přec každý Čech Slovanem jest, třeba by to nemohl říci s hrdostí národní: tak jako jsme všichni Evropčané, ačkoliv se tak nenazýváme s hrdostí národní. Vždyť přece v přírodopisu náležíme také mezi ssavce, a ačkoli tedy každý Čech eo ipso ssavec jest, nebudeme přec s hrdostí národní říkati: ‚Já jsem ssavec.‘“ Karel Havlíček Borovský

Na úpornost a lstivost, s jakou nám vyznavači supranacionalismu podstrkávali na už jednou sklizený stůl fantasmagorii evropské federace, jsme si zvykli. Když se po odmítnutí „Ústavy“ objevila v převleku za Lisabonskou smlouvu, brali jsme to jako lest, jež se od nich dala čekat. Ignorovaní irského referenda už ale není lest, to je podvod. Eurovyznavači překročili hranici legality – vysmáli se závazným pravidlům, jež sami stanovili. Nové koště Sarkozy, rtuťovitý capo di tutti capi „federálního“ spiknutí s Iry zametl a rozkázal bez galského šarmu: „Irové musí zkrátka jít znova k referendu...“ A mafiánské manýry stvrdil, když v Dublinu zulíbal zkoprnělého premiéra Cowena na obě tváře. Tempora mutantur: "dvojitého Brežněva" vytěsní z paměti "dvojitý Šarkőzy". Nevíme, kolik„dvojitých“ rozdal Sarkozy předtím ve Varšavě. Muselo jich být asi hodně, když prezident Kaczyński hned vyrazil za hlavou sousedního státu, aby se podělil aspoň o ně, když už ne o tu korumpující automobilku. Václav Klaus na celování ale zřejmě moc není. Kaczyńského vyprovodil sice podle protokolu, jenže s dovětkem, že bez Irů není možné ve schvalování Lisabonské smlouvy pokračovat a že Lisabonskou smlouvu považuje za chybu, omyl, věc pro Evropskou unii špatnou.  „Hodina jednotné NovéEvropy udeřila. Všechno pro tuto jednotnou Evropu mluví, i když jsme dnes s mnohou fází vývoje nespokojeni... Byli jsme dosud jen Čechy. Zůstaňme Čechy, ale staňme se Evropany!“ Tak pravil roku 1943 Emanuel Vajtauer, uznávaný vůdce smečky kolaborantských prohitlerovských novinářů. Irské referendum nám vybojovalo možnost zdržet podobné současné fanatiky i když jen na nějaký čas, protože nestane-li se zázrak, nelze doufat, že federalizační potopu napořád zadrží poslední dvě hráze – Irové a český prezident. Dejme si pozor na Evropčany, kteří se za ně okázale prohlašují bezmála s hrdostí národní. Jsou to prapodivní ssavci... A dost nenasytní. Právě před nimi varoval Viktor Dyk již v roce 1930: „Tak zvaným vyšším myšlenkám nedůvěřujte. Namlouvá-li vám někdo něco o takových vyšších ideálech, stojících nad národním zájmem, pohleďte dříve na jeho prsty...“

Kterak se nezletilá Č. R. stala nevěstkou u mamá Júnije

   JAN ZEMAN

Existoval český text smluv o EU před referendem, nebo občané podepisovali bianko šek? Má se Lisabon podle českého  ústavního pořádku správně schvalovat také referendem? atd. - otázky nad pěti dosud nikdy nepublikovanými dopisy z českého ministerstva zahraničí Tento článek si kladl za cíl doplnit některé informace k článku Adama Bartoše: "Česku chybí základní smlouvy o EU, ověření už čtyři roky vázne v Itálii", rozebrat jejich možné souvislosti a důsledky, a pokusit se je trochu chápat z hlediska prostého občana, který se snaží v těchto složitých otázkách vyznat. Článek je dlouhý a složitý. Je výsledkem několikaměsíčního získávání informací a studia, kdy jsem se snažil vyznat v celé té velmi složité a nepřehledné otázce formalit našeho členství v EU. Text nebyl ostatně původně určen ke zveřejnění - vznikl na popud senátora Josefa Kalbáče a byl pak rozeslán všem zainteresovaným politikům a novinářům - již před několika měsíci. Ale nikdo z nich - ani pan dnes už bývalý senátor sám - se k němu dodnes nijak nevyjádřil. Že by metoda mrtvého brouka? Proto jsem se ho nakonec rozhodl uveřejnit. Je mi jasné, že pro běžného občana bude text velice obtížně stravitelný - jakkoli jsem se snažil být co nejpolopatičtější. S těmito úředními věcmi je to holt setsakra zapeklité. Kdybych měl učinit sepsání o mé anabázi dalo by se to třeba nazvat Eurozámek, kdo by to ale pochopil - jeden Kafkův potomek takyliterát říká: "Prosimvás, kdo by dnes čet Kafku, dyť ho žijem." A tedy komu se nechce prokousávat onou nudnou úředničinou, tomu lze doporučit přečíst si jednotlivé mezititulky, možná tučně vyznačená místa, a nebo rovnou přeskočit na předposlední odlehčenou kapitolku s názvem Kterak se Vláďa Č. R. stal animírkou v Evropském domě. Ostatním nelze než popřát vytrvalost a dobré nervy při odhalování jedné možná z největších absurdit posametových dějin. Četl jsem celkem pět odpovědi MZV na otázky, které kladli ministerstvu v souvislosti s Lisabonskou smlouvou (LS) poradci senátora Kalbáče (č.1), pan senátor sám (č.2), europoslanec Vladimír Železný (č.3) a redaktor iDnes (č.4a, 4b) - otázky ke stavu vypracování, ověření, uložení, předání, ratifikace a vyhlášení textů smluv o Evropské Unii (EU) a Evropských Společenstvích (ES). Opovědi MZV zdají se mi často plně neodpovídat na položené otázky - občas se mi zdají zavádějící, a sem tam možná i nepravdivé. 

Zastavte Evropský soudní dvůr!

PROFESOR DR. ROMAN HERZOG A DR. HABTL. LÜDER GERKEN

Kompetence členských států EU jsou oslabovány. Stále spornější rozsudky z Lucemburku si žádají existenci kontrolní soudní instituce.

Evropská soudní moc se otřásá v základech. Příčinou je Evropský soudní dvůr (ESD), který s podivuhodnými odůvodněními zbavuje členské státy jejich nejvlastnějších kompetencí a podstatnězasahuje do jejich právních řádů. Přišel o značnou část důvěry, která mu kdysi patřila. Německý Spolkový ústavní soud (SÚS) by měl proto brzy vynést rozsudek, jenž by mohl mít pro vývoj evropského soudnictví stěžejní význam. Jedná se totiž o otázku, má-li být přehnané vykonávání soudních pravomocí ESD v budoucnu opět podrobeno přísné kontrole ze strany SÚS, a nebo má-li se SÚS své kontrolní funkce definitivně vzdát. Za tímto rozhodujícím případem je  tzv. Mangoldův rozsudek (podrobnosti v článku), v němž se ESD choval jako zákonodárce, nikoliv jako prvek soudní moci – vytvořil právo EU. ESD vědomě a systematicky ignoruje stěžejní zásady západního soudního výkladu práva, rozhodnutí zdůvodňuje nečistě, vůle zákonodárců nedbá nebo ji celkověobrací v opak a vymýšlí právní zásady, které může brát při pozdějších rozhodnutích za základ. ESD tak oslabuje kompetence členských států v klíčové sféře národních pravomocí a dokazuje to, že  ESD je jako instituce ochrany subsidiarity poslední instance a jako ochránce zájmů členských státůnezpůsobilý. Nutkavě se proto nabízí myšlenka zřízení soudního dvora pro otázky kompetence, který by byl nezávislý na ESD.

 

 

Václav Klaus: "Po neschválení euroústavy vidím kvetoucí budoucnost Evropy"

IVANA HASLINGEROVÁ

Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) udělalo to, co měla již dávno udělat vláda. Vydalo knihu "Řekneme své ano nebo ne evropské ústavě", která má pomoci k tomu, aby se občané mohli kvalifikovaně rozhodnout, jak budou v případném referendu hlasovat. Předseda správní rady CEPu Václav Klaus spolu s výkonným ředitelem CEPu Petrem Machem přišli do pražské kavárny Slávie, aby tam svou knihu představili. Kavárna byla nabita doslova k prasknutí lidmi, kteří toužili být mezi prvními, co již dříve avizovanou knihu uvidí.

Pan president si ještě naposledy svým profesorsky kritickým okem prohlédl knihu a seminář může začít

"Knihu  "Řekneme své ano nebo ne evropské ústavě" záměrně uvádíme na český trh a předáváme ji všem občanům k prostudování. Vznikla tak, že jsem studoval texty Anthony Coughlana, ekonoma a emeritního docenta sociální politiky na Trinity College v Dublinu, které  vydal spolu se svými právníky a ekonomy z "Národní platformy". Nejde o bezvýznamnou organizaci, ale Národní platforma je přidružena k European Alliance of EU-critical Movements, která spojuje 60 organizací ve 20ti různých evropských zemích znepokojených vývojem v EU. Texty byly natolik zásadní, že jsme si řekli, že by s nimi měla být seznámena celá česká veřejnost. Proto jsme je přeložili do češtiny. Když to bylo hotové, zjistili jsme, že je to příliš dlouhé a tak pro ty, kteří dávají přednost kratším a  jasným textům, jsem napsal předmluvu. I ta se nám zdála dlouhá, tak jsem z toho udělal desatero, které je stručné, jasné a zapamatovatelné," uvedl Václav Klaus a dodal: "Někteří z nás považují evropskou ústavu za zásadní,  revoluční, přelomový, převratný dokument, který mění svět, Evropu a životy všech občanů. Protože ale její text je dlouhý (800 stran - pozn. redakce) a špatně čitelný, chceme přispět k tomu, aby měli občané možnost se o ní dozvědět to zásadní a poté se seriózně vyjádřit. Někteří se snaží ústavu bagatelizovat a tvrdí: 'Důvěřujte nám, velikánům Evropy.' Je to čirá lež! Na toto bagatelizování nemůže rozumný člověk přistoupit. Nikdo z nás nejsme doma prorokem."

Koncert proti Lisabonské smlouvě

 FRANTIŠEK ČERVENKA

Právo a Spravedlnost (PaS) pořádá dne 28.9. 2008 ke cti Sv. Václava vystoupení vlasteneckého písničkáře Tomáše Hameta. „Koncert proti Lisabonské smlouvě“. Akce se uskuteční od 15 hodin v Praze na Hradčanském náměstí.  PaS zve všechny stoupence naší státní suverenity a odpůrce Lisabonské smlouvy, aby účastí vyjádřili svůj postoj a akci podpořili. Kromě zástupců PaS na akci vystoupí zástupci dalších politických stran, občanských sdružení a iniciativ odmítajících Lisabonskou smlouvu.

Hlavou státu je zásadový vlastenec

IVANA HASLINGEROVÁ

"Prezident republiky Václav Klaus přijal na zámku v Lánech předsedu vlády Mirka Topolánka, místopředsedu vlády Alexandra Vondru a ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga. Tématem jednání byla zahraniční politika, zejména ve vztahu k EU. Společně diskutovali o rozdělení rolí nejvyšších ústavních činitelů během českého předsednictví Evropské unie. Nešlo o jednotlivosti, ale o základní koncepční přístup. Současně se projednávala otázka Lisabonské smlouvy. V této věci jsou názory prezidenta republiky a přítomných členů vlády podstatně rozdílné," stálo ve sdělení ředitele Tiskového odboru KPR Radima Ochvata. Je skvělé, že pan prezident nepodlehl názorové přesile a zůstal trvat na svých stanoviscích ohledně ztráty suverenity naší země v evropském superstátu. Říká se: "Slovo dělá muže".Dneškem tudíž potvrdil prezident republiky, že je mužem na správném místě a nikoliv loutkou v rukou europeistické vlády. Vlády nebojující za národní zájmy, ale za zájmy cizáků, stejně jako tomu bylo již mnohokrát v naší historii. Václav Klaus naopak potvrdil tímto svým zásadovým postojem, že mu nejsou cizí národní zájmy země, v jejímž čele stojí. To, že ho přesila pánů politiků nezlomila je o to obdivuhodnější, když si uvědomíme po jak obtížné operaci se nachází. I když nežijeme v monarchii, prezident republiky postupuje v duchu královského hesla: "Královské slovo platí".

EU je reinkarnací a ztělesněním komunistické ideologie

IVANA HASLINGEROVÁ

Na stém semináři Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) byla za účasti jednoho z autorů, britského novináře Christophera Bookera, představena kniha "Skryté dějiny evropské integrace".

"Jedná se nejen o rozsáhlou, ale  především v mnohém o převratnou knihu, jejímž hlavním přínosem je, že se z ní dozvídáme, že EU ovlivňuje náš život víc, než si myslíme, a proto se o ni musíme zajímat," říká nadšeně o knize  prezident Václav Klaus a pospíchá zahájit přednášku o ní

Podle Bookera se EU svým systémem fungování přibližuje stále více komunistickým režimům. Podle prezidenta Klause je příměr s komunismem možný při vyjádření zoufalství a beznaděje  nad nemožností občanů převrátit systém: "EU není sice prapříčinou všech záporných jevů, je ale reinkarnací a ztělesněním komunistické ideologie a jejím reálným produktem."Europoslanec Hynek Fajmon dokonce konstatoval, že EU je ještě přísnější než komunistické organizace typu RVHP či Varšavské smlouvy, neboť v nich  nebylo nadnárodní zákonodárství a z právního pohledu to byly pouze mezistátní smlouvy. EU obsahuje členy různých kategorií podobně, jako orwellovská Farma zvířat. Demokratický deficit EU, na který si všichni stěžovali, vysvětluje politolog Petr Fiala tím, že  podmínkou demokracie je sdílená politická identita neboli národní stát a EU není státem, ale jen politickým systémem s tendencemi naplnit charakteristiky státu. Zatím není známa  demokracie fungující nad politickou rovinou národního státu, neboť k fungování demokratických mechanismů je nutná existence politického národa.  V EU proto vše probíhá v nad demokratickém prostoru. EU se tudíž nejdříve musí vyrovnat s rozšířením a pak jednat o případné její redefinici. "Naddemokratický prostor je oživující termín. Já hovořím opostdemokracii. Musím si to zapamatovat," uzavřel profesor Klaus...>>>

Evropa nechce sociální model, který je spojen s její ústavou

IVANA HASLINGEROVÁ

Ratifikační proces evropské ústavy byl v tomto roce nejaktuálnějším tématem Evropské unie. Nad tím, jaké jsou perspektivy EU po zamítnutí ústavy, se zamýšleli na semináři Centra ekonomiky a politiky (CEPu) tvrdý a nemilosrdný předseda polské Občanské platformy Jan Rokita a předseda jejího českého protějšku ODS Mirek Topolánek. Seminář měl s příznačný název "Perspektivy EU po zamítnutí evropské ústavy". Seminář moderoval president republiky Václav Klaus. Podle Jana Rokity problém není v tom, že byla zamítnuta ústava, neboť se tím nic nezhroutilo, ale v tom, že zmizely naděje  na úspěch evropských projektů zvláště ve Francii. Nastala obava, že v současných podmínkách může být těžší být úspěšný v reálných projektech EU jako je trh služeb a jeho jednota. "Francie, Anglie a Německo vedou egoistickou národní politiku. Zneklidňující je to, že v důsledku toho naděje na rozhodování v EU klesá. Charakteristické pro ně je to, že  úsilí zavést naše ekonomiky na vyšší úroveň nazývají "sociálním dampingem". Když chceme snížit daně, abychom byli konkurenceschopnými, říkají, že děláme daňový damping. Jestliže politika velkých evropských zemí používá protitržní doktríny k tomu, aby ukázala, že je v EU něco dobrého, nejde těmto zemím věřit. Je proto potřeba sjednotit ty, kteří věří ve spolupráci mimo Evropskou ústavu. Střední a východní Evropa by měla projevit společnou iniciativu s návodem, jak vyjít z krize. Je nutné zachovat zásady solidarity. Jinak projekt EU nemá smysl. Vítězství egoismu nepovede nikam. Nyní vše vede směrem k prohlubující se krizi," rozhořčil se Rokita a dodal...>>>

Petr Mach: Řekneme své ANO nebo NE evropské ústavě

PETR MACH

Evropská ústava ruší mimo jiné naši Smlouvu o přistoupení a s ní řadu práv, která jsme v EU svým vstupem získali. Snižuje výrazně hlas zástupce České republiky v Radě Evropské unie - v radě, která má právo rozhodovat téměř o všem, od daní přes kulturu po regulaci podnikání. Hlas Německa je v euroústavě naopak zdvojnásoben. V mnoha oblastech, kde má dosud český zástupce právo veta, se právo veta ruší. Jde např. o pro nás podstatnou otázku rozdělování strukturálních fondů. Především by však ústava přeměnila Evropskou unii ze společenství států ve stát -nadnárodní stát typu Rakousko-Uherska či bývalé Jugoslávie, přičemž evropské instituce by získaly pravomoc měnit tuto ústavu: proces ratifikace členskými zeměmi by už v budoucnu nebyl pro přesun dalších kompetencí na Brusel potřeba.

Centrum pro ekonomiku a politiku se jako soukromý výzkumný a vzdělávací institut zaměřený na obhajování svobody člověka a omezené role státní moci dlouhodobě zabývá problematikou evropské integrace. Otázku přijetí či nepřijetí navržené evropské ústavy považujeme za jedno z nejvážnějších rozhodnutí současnosti. Zatím se neví, zda náš parlament nechá o osudu euroústavy rozhodnout voliče, nebo zda o přijetí či odmítnutí dokumentu rozhodne sám...>>>

Prezident vyjádřil podporu aktivitám irskému  sdružení Libertas

RADIM OCHVAT

Prezident republiky Václav Klaus přijal na zámku v Lánech známého irského podnikatele Declana J. Ganleyho, předsedu sdružení Libertas. Declan J. Ganley informoval prezidenta republiky o aktivitách sdružení, které se v Irsku úspěšně postavilo proti projektu Lisabonské smlouvy. Shodli se, že irské „NE“ Lisabonské smlouvě má stejnou váhu jako „NE“ jiného státu. Prezident Klaus vyjádřil podporu aktivitám sdružení Libertas a snahám dát občanům v rámci Evropské unie možnost projevit své postoje k otázkám zasahujícím výrazným způsobem do suverenity členských zemí.

Buď Lisabon - nebo radar … obojí současně se vylučuje

PAVEL HASENKOPF

 Vláda prý uvažuje o obchodu se sociálními demokraty: Když oni nechají projít radar, podpoří ODS Lisabonskou smlouvu. Ponechám stranou, že ODS zřejmě podpoří Lisabonskou smlouvu i bez radaru. Prostě vymění jakousi pofiderní svrchovannost za hmatatelné evropské peníze. Že se bude navíc moci zaštítit radarem, to jí poslouží jen jako výmluva vlastním voličům. Ponechám stranou, že Lisabon už podpořit nelze, leda by Irsko změnilo názor. Ale nemohu nechat stranou, že Lisabonská smlouva do budoucna jakýkoli jiný než evropský radar vylučuje. Nádherně to dokládají následující ustanovení Smlouvy o EU, ve znění Lisabonské smlouvy:„Článek 10b: Na základě zásad a cílů uvedených v článku 10a  Evropská rada určuje strategické zájmy a cíle Unie... Článek 11: Pravomoc Unie v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky se vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky a všechny otázky týkající se bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně.... " S Lisabonem může přijít den, kdy nám EU obrannou politiku prostě předepíše a nakáže, že tady žádný americký radar mít nesmíme. Tohle ODS nikdy nesmí přijmout. Výměnu radar za Lisabon může nabízet jen socialista a přijmout ji může jen úplný blázen. Je to jako dostat za křištál kus ledu.

Hlavou státu je zásadový vlastenec

IVANA HASLINGEROVÁ

"Prezident republiky Václav Klaus přijal na zámku v Lánech předsedu vlády Mirka Topolánka, místopředsedu vlády Alexandra Vondru a ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga. Tématem jednání byla zahraniční politika, zejména ve vztahu k EU. Společně diskutovali o rozdělení rolí nejvyšších ústavních činitelů během českého předsednictví Evropské unie. Nešlo o jednotlivosti, ale o základní koncepční přístup. Současně se projednávala otázka Lisabonské smlouvy. V této věci jsou názory prezidenta republiky a přítomných členů vlády podstatně rozdílné," stálo ve sdělení ředitele Tiskového odboru KPR Radima Ochvata. Je skvělé, že pan prezident nepodlehl názorové přesile a zůstal trvat na svých stanoviscích ohledně ztráty suverenity naší země v evropském superstátu. Říká se: "Slovo dělá muže".Dneškem tudíž potvrdil prezident republiky, že je mužem na správném místě a nikoliv loutkou v rukou europeistické vlády. Vlády nebojující za národní zájmy, ale za zájmy cizáků, stejně jako tomu bylo již mnohokrát v naší historii. Václav Klaus naopak potvrdil tímto svým zásadovým postojem, že mu nejsou cizí národní zájmy země, v jejímž čele stojí. To, že ho přesila pánů politiků nezlomila je o to obdivuhodnější, když si uvědomíme po jak obtížné operaci se nachází. I když nežijeme v monarchii, prezident republiky postupuje v duchu královského hesla: "Královské slovo platí".

EUpidemie nakažlivé demence

JAN ZEMAN

Koukal jsem včera na lordy staříky na parlamentní televizi (http://www.parliamentlive.tv/Main/VideoPlayer.aspx?meetingId=1966&rel=ok), pár odpůrců, co jsou ještě schopní slova, zmínilo nesplněný slib referenda a co si myslí veřejnost. Jinak tam četní příznivci onoho nevíčeho skřehotali třeba i o tom, že oni jsou tam v té Sněmovně Lordů přece "mnohem více demokratičtí", než nějací voliči v Irsku. Taková nehoráznost!! Každý přece ví, že dobrá polovina z nich tam jsou senilové najmenovaní Blairem, aby měli lepší důchod a za to poslušně patolízali vládě. Spojení lord - lejbrista mě opravdu dojímá. Asi jakoby Špidla najmenoval půlku Senátu z důchodců za životní jistoty a druhá polovina by tam plesnivěla na dědičná privilegia od c.k. epoch. To by byla panečku demogracie. Chyběl by tam už jen Milouš Jakeš za předsedu. Něco tam sice říkali o podání k ÚS, ale o tom, co v Česku říká prezident nebo předseda Senátu samozřejmě ani slůvko. O takové prkotiny se přece rozjetý vlak nezastaví. Občas tam nicméně vypadali, ze se sotva udrží na nohou. A pár z nich mělo vůbec problémy říci souvislou větu. Asi za odměnu zažádají do Bruselu o direktivu, aby tam směli mít napříště takovéto lůžko s tím zavěšeným trojúhelníčkem, nebo každý lorda mluvčího. Zástupkyně vlády tam zase vychvalovala LS způsobem, že už fakt podezřívám Brusel z nacyklostylování jednoho textu a la Barroso v českém parlamentu, přeložení těch podvodných frází do všech jazyků a rozeslání papalášům po Evropě, aby věděli, co mají říkat.

Jednání o budoucnosti EU

 PETR KOSTKA, TISKOVÝ TAJEMNÍK KANCELÁŘE SENÁTU

Nejen premiéři, ale i předsedové parlamentů zemí EU budou jednat o budoucnosti Unie. Předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka společně s předsedou Poslanecké sněmovny Miloslavem Vlčkem proto odcestoval na dvoudenní jednání předsedů parlamentů zemí EU do Lisabonu.„Jednání i místo, kde se scházíme, je dlouhodobě plánované a nemá nic společného s aktuální situací po referendu v Irsku. Agenda se ale zcela jistě změní, současná situace to vyžaduje. Je pravda, že nyní je toto téma zvlášť aktuální pro parlamenty, protože v zemích EU právě parlamenty ratifikují Lisabonskou smlouvu,“ uvedl k summitu předseda českého Senátu Přemysl Sobotka a dodal: „Irské referendum určitě budeme probírat. Moje stanovisko je stejné. Odmítnutí Lisabonské smlouvy v Irsku není krachem EU, je jen křižovatkou, na které stojíme a musíme se rozhodnout kudy dál. Mě osobně trochu překvapuje, že například Angela Merkelová chce v procesu ratifikace Lisabonské smlouvy za každou cenu pokračovat, na druhou stranu Německo odmítá uvolnit svůj trh pracovních sil. Z mého pohledu je to určitě farizejství, integrace Evropy bez obsahu, bez toho, co učinilo Unii přitažlivou a úspěšnou. To je ta křižovatka, na které stojíme, to je ta otázka, kudy se vydáme.“

Dveřmi to nešlo, oknem to nešlo, zkusíme plán „B“

TOMÁŠ HAAS, PORADCE PREZIDENTA REPUBLIKY

Již v pořadí třetí země odmítla ve svobodném hlasování občanů dokument, který jim postupně pod jmény Smlouva o Ústavě a Reformní (Lisabonská) smlouva předložily evropské elity. Francie, Holandsko a nakonec Irsko. Moudré hlavy Evropské unie se ale ani touto poslední porážkou nepoučily. Opět se snaží evropské občany obalamutit. Ještě sice stále tvrdí, že pro případ prohraného Irského referenda nemají plán. Plán „B“ ale existuje. Závisí na tom, aby Lisabonskou smlouvu ratifikovaly, kromě Irska, všechny členské státy: Všechny země EU kromě Irska musí ratifikovat Lisabonskou dohodu. Irsko bude vyjmuto ze seznamu signatářů a nebude povinno se jí řídit. Jeho právní posice v Unii bude na této bázi prozatímně upraveno.  V roce 2009 nebo nejpozději 2010 až Chorvatsko přistoupí k EU, bude všemi státy, včetně Irska, podepsána „Doplňující přístupová smlouva“. Připojena k Doplňující přístupové smlouvě s Chorvatskem bude série protokolů, které definitivně upraví právní postavení Irska v Unii. Irsko dostane „výjimky“ (opt-out) na příliš kontroverzní (pro Irsko) články Lisabonské Smlouvy – daně, vojenská spolupráce, Listina práv atd. Podobným způsobem byly v minulosti uděleny výjimky Velké Británii a Dánsku. Irsko, stejně jako všechny ostatní evropské země, nemusí přístupové smlouvy nových členských států ratifikovat referendem. Irské vládě bude stačit, protlačí-li „Doplňující přístupovou smlouvu“ s Chorvatskem s jejími připojenými protokoly Irským parlamentem. Tento „překlenovací mechanismus“ nebude, podle úředníků Komise, „o nic víc nepřehledný a nesrozumitelný, nebo legalistický, než Lisabonská smlouva sama“.  Evropští byrokraté mají plán „B“, evropští federalisté mají již připravený Jo Leinenův „osekaný“ návrh evropského ústavního dokumentu „C“, a plánů bude nakonec tolik, kolik bude nutno, abeceda má ještě dost písmen. Každý bude tak „jiný“ jak bude třeba pro jeho kamufláž a obsahem si budou podobné jako vejce vejci, jako Spinelliho manifest a manifest Marxův. Stane se Česká republika dobrovolným a aktivním účastníkem největšího podvodu na evropských občanech v historii Evropské unie? 

Po bruselsku

JAN PETRŮJ

Nedávné irské NE Lisabonské smlouvě pomáhá odhalit hlubokou krizi demokracie v Evropské unii. Tato organizace již není ochotná respektovat ani pravidla, která sama demokraticky přijala. Zářným příkladem této skutečnosti jsou současné úvahy evropských federalistů v čele s Barrosem, kteří vlastně nevidí v irském NE žádný problém a chtějí dál pokračovat v ratifikaci Lisabonské smlouvy. Neuvěřitelně znějí výroky čelných představitelů Evropské unie, kteří si chtějí pozvat irského premiéra „na kobereček“, aby jim vysvětlil, jak to že si svobodní irští občané dovolili říci NE Lisabonské smlouvě. Tento požadavek je vskutku absurdní, neboť každý irský občan měl plné právo vyjádřit demokraticky a svobodně svůj vlastní názor. Na kobereček do bruselské eurocentrály by tedy měli federalisté pozvat několik milionů irských voličů. Vyhrožování ze strany Francie a Německa, že po nepřijetí Lisabonské smlouvy čeká Irsko odveta či izolace v nahotě odkrývá unijní hru na demokracii – hlasuj si o čem chceš, ale s Bruselem určeným výsledkem. Tak trochu to připomíná „svobodné“volby za dob komunistických. Reakci  Francie se nelze divit, neboť se jistě spolu s Německem těšila na silnější pozici při hlasování v Radě EU.Jen málokdo si uvědomuje, že podle pravidel nastavených Lisabonskou smlouvou by měli čtyři největší státy EU v čele s Německem a Francií možnost zablokovat jakýkoliv návrh v Radě EU. Současně s tím by se Česká republika dostala do skupiny 16ti zemí, jejichž hlasovací síla by byla ve skutečnosti nižší, než by mělo odpovídat počtu obyvatel ČR a spravedlivému zastoupení v Radě EU. Česká republika s dalšími patnácti členy by tak mohla být ještě jednodušeji a „demokraticky“ přehlasována. O těchto skutečnostech se zastánci Lisabonské smlouvy zmiňují jen velmi neradi. Irští občané po zásluze odměnili bruselskou drzost, se kterou její federalisté „pod stolem“ zrecyklovali Ústavní smlouvu a s obsahem, který je s ní v 96% shodný, ji po dvou zamítavých referendech opět předložili ke schválení. Děkujme Irům za odvahu. 

 

"Když Irové zabili zvrhlý plod německého předsednictví – Lisabonskou smlouvu, Češi ji s ochotou pohřbí"

Vladimír Železný, poslanec EP

 

Lisabonská smlouva by vyžadovala referendum i v ČR

PAVEL HASENKOPF,  PRÁVNÍ KONZULTANT KANCELÁŘE PREZIDENTA REPUBLIKY

Ještě nebyly ani vyhlášeny konečné výsledky irského referenda a už jsme slyšeli úvahy, že je třeba v ratifikaci Lisabonské smlouvy pokračovat, že Irů je málo, že je třeba na ně vyvinout tlak či je dokonce z Unie vyštípat. Tedy demokraticky vyštípat, samozřejmě, protože EU je ztělesněná fair play.  Evropské „elity“ jsou zoufale odtržené od reality a zjevně nevidí, že tlakem na pilu jen a jen ztrácejí… Jak si mám vážit někoho, kdo si ani neumí přiznat prohru? Arogance, pokrytectví a mocichtivost tzv. Evropanů Lisabonskou smlouvu zplodila a jejich mocichtivost, pokrytectví a arogance ji i pohřbila. Nebude-li česká vláda mít ani po irském referendu odvahu říct v Bruselu razantně NE (a kromě ministra Julínka v této vládě nemá odvahu asi nikdo), nebude-li mít odvahu říct Evropanům, že fixlovat se nemá a dopustí-li, aby se v ratifikaci dál pokračovalo, pak je třeba trvat na tom, aby i v České republice rozhodlo o (právně již bezvýznamné) ratifikaci či neratifikaci Lisabonské smlouvy referendum. Důvody proto jsou právní i politické. Pokud se týče důvodů právních, dovolím si ocitovat závěrečnou pasáž C vyjádření prezidenta Václava Klause k senátnímu návrhu na posouzení Lisabonské smlouvy Ústavním soudem: „...Lisabonská smlouva velmi podstatným způsobem mění podmínky členství České republiky v Evropské unii, dohodnuté Přístupovou smlouvou, resp. mění základní smlouvy upravující fungování Evropské unie, tj. smlouvy, na které se Přístupová smlouva odvolává a které tak jsou de iure její součástí.Lisabonská smlouva tedy vlastně mění i naši Přístupovou smlouvu. Je proto legitimní otázka, zda i souhlas k ratifikaci Lisabonské smlouvy nemá být předmětem referenda...“ (celé prezidentovo vyjádření zde) A že nám hrozí dvourychlostní Evropa, že budeme vyloučeni z elitního klubu? A proč ne? Stačí mi volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu. Proto dvourychlostní Evropě říkám své ano. Děkuji Irům, že mne nezklamali a udělali i za nás to, k čemu česká vláda neměla „gule“. 

Reakce části evropských elit připomíná socialistický direktivní způsob myšlení

  PŘEMYSLA SOBOTKA, PŘEDSEDA SENÁTU PČR

Irští občané jako plnoprávný subjekt Evropské unie zcela svobodně rozhodli prostřednictvím referenda jako jedné z forem přímé demokracie o tom, že ratifikace Lisabonské smlouvy de facto skončila. Reakce části evropských politických elit, které usilují o byrokratické urychlení procesu evropské integrace za každou cenu, však připomíná socialistický direktivní způsob myšlení, který se již dříve snažil ignorovat vůli občanů Francie a Nizozemí při odmítnutí tzv. euroústavy, která se přesto přes své zásadní nedostatky stala základem textu Lisabonské smlouvy. Proto je třeba zdůraznit, že nátlak, bagatelizace demokratických principů a změny pravidel uprostřed hry nejsou v demokratické společnosti přípustné. Na místě je nyní naopak věcné zamyšlení nad transparentnějšími a tím i životaschopnými formami evropské integrace a nikoliv pasivita k snahám od reality odtržených byrokratů odvést  Evropu od jejích skutečných ekonomických a bezpečnostních problémů.

 

 

Irské NE není méně závažné než předchozí francouzská a nizozemská

MIREK TOPOLÁNEK

 Zamítnutí Lisabonské smlouvy v irském referendu představuje politickou komplikaci, nicméně Evropská unie má stabilní smluvní základ, který umožňuje její další standardní fungování. Důsledky negativního výsledku referenda i další postup musí prodiskutovat nadcházející červnová Evropská rada v Bruselu. Irské ne v žádném případě nepovažujeme za méně závažné než předchozí francouzská a nizozemská ne. Česká republika   i nadále pokračuje   ve svých přípravách na předsednictví Rady EU v první polovině 2009, neboť jsme od začátku pracovali s oběma případnými variantami výsledku ratifikačního procesu.

Irsko díky !

PETR BAHNÍK   

      Referendum v Irské republice jednoznačně odmítlo text tzv. „Lisabonské smlouvy“, který se měl stát základním kamenem evropského superstátu a současně měl legitimizovat multikulturní propagandu zpochybňující základní hodnoty západu. Navzdory úporné snaze eurokratů korumpovat irský lid přísliby vyšší životní úrovně, prokázal malý keltský národ, jako už mnohokrát ve své historii svou lásku ke svobodě a potřebu vlastní sebeúcty. Česká politická strana Právo a Spravedlnost, jejímž jsem předsedou, si tohoto postoje irských občanů hluboce váží a vyjadřuje jim svou vděčnost. Ať Vám všem Bůh a svatý Patrik žehná! 

Vivat svobodní irští občané!

IVANA HASLINGEROVÁ

Dneše k ukázal, že pátek třináctého není pouze nešťastným dnem, ale naopak tento pátek třináctého přinesl nejen nám, ale i dalším státům EU osvobození od hrozby diktatury evropského superstátu. Irové zamítli poměrem hlasů 53,4% další euroústavu – tzv. Lisabonskou smlouvu, která by  mimo jakoukoli pochybnost významně změnila nejen charakter Evropské unie jako takové, ale i právní postavení naší republiky, která je její součástí. Její přijetí by na velmi dlouho zůstalo jednou z nejvýznamnějších změn v historii českého ústavního systému, neboť by fakticky znamenalo ztrátu české samostatnosti, za niž se naši předkové tak bili. Irsko dokázalo, že jako jediné má skutečnou demokracii a politici se ptají svých občanů na takto závažné věci, jakou ztráta státní suverenity je, a také to ukázalo, co si myslí běžní občané. V Irsku svoboda a rozum zvítězily nad diktátem europeistů. Doufám, že se naši politici již konečně přestanou hrbit a s hlavou vzhůru se po vzoru Irů začnou bít za práva svých občanů. Jsme Češi a ne evropeisti!

Pátek třináctého: Irské referendum odmítlo Lisabonskou smlouvu

JAN ZEMAN, PORADCE SENÁTORA JOSEFA KALBÁČE

"Oni si mysleli, že to projde hladce. Teď se ty názory asi budou hodně rychle tříbit. Vypadá to, že je to voda na náš mlejn." Josef Kalbáč (KDU-ČSL), výrazný kritik Lisabonské smlouvy v Senátu ČR

První to odpoledne oznámil irský ministr spravedlnosti Dermot Ahern. Voliči v drtivé většině volebních obvodů hlasovali proti smlouvě, někde to bylo i výrazně přes 60% - včetně vícera částí tradičně spíše proevropského Dublinu a dalších měst. Účast voličů byla nad 50%. Proti smlouvě hlasovalo přibližně o 7% více voličů než pro. Irsko je považováno za jednu z nejproevropštějších zemí. Kdo ví, jak by referenda dopadla jinde. Polský prezident smlouvu podepíše, Británie bude pokračovat v ratifikaci, Francouzi jsou znovu rozpolcení. Andrea Merkelová a Nicolas Sarkozy vydali společné prohlášení: "Lisabonská smlouva byla podepsána hlavami států a vlád 27 členských států a ratifikační proces proběhl v 18ti z nich. Proto doufáme, že další státy budou v ratifikačním procesu pokračovat. Jsme přesvědčeni, že reformy obsažené v Lisabonské smlouvě jsou nezbytné aby Evropu učinily více demokratickou a efektivnější a že Evropu učiní schopnou čelit výzvám jejich občanům." Nabízí se pikantní otázka, jak učiní Lisabonská smlouva Evropu demokratičtější, když její lídři, kteří se smlouvu snaží za každou cenu a nedemokraticky protlačit, nebudou od samého počátku respektovat demokratický proces referenda a vůli lidu? Neměli by být takoví politici - kdyby byla Evropa skutečně demokratická - okamžitě odvoláni? Barroso prý od irského premiéra chce a očekává, že příští týden předloží analýzu celé situace, vysvětlí, proč referendum dopadlo tak jak dopadlo, kde se stala chyba a jak to chce řešit. –Arogantní postoj politika, který ignoruje demokratické procesy par excellence. Na tahu je nyní ČR a Švédsko. Ředitel think-tanku Centrum pro ekonomiku a politiku (Cep) Petr Mach se vyjádřil, že "smlouva je irským NE mrtvá." Z toho lze asi dobře dovodit, jaké bude vyjádření prezidenta Václava Klause, který patří k nejvýraznějším oponentům Lisabonské smlouvy v evropské vrcholné politice, a který nedávno vstoupil do řízení o Lisabonské smlouvě u Ústavního soudu s velice závažnými námitkami (podrobně viz článek prof. Klause:"Lisabonská smlouva přináší zásadní změnu v charakteru EU a právního postavení ČR" s podtitulkem "Před Ústavním soudem  leží proto nesmírná odpovědnost  vůči budoucnosti našeho státu.", pozn redakce). 

Eurovládci udělali chybu: ptali se lidí

LADISLAV JAKL

  To je ale dnes krásný den. Normálně mám raději skotskou, ale dnes si dám irskou. A guinnesse k tomu. A psát nový blog nemusím. Už jsem ho napsal před šesti lety - 29. října 2002 - a nemusím měnit ani čárku. Jen pro vysvětlení dodávám, že tehdy o „reparát" irského referenda o smlouvě z Nice. Napoprvé ji Irové odmítli, napodruhé jim eurosoudruzi vysvětlili, že takhle si teda vyskakovat nebudou.

„Irské ANO, vlastně NE 
aneb

O čem to vlastně Irové hlasovali

Irské referendum o smlouvě z Nice se stalo názorným příkladem úrovně celé debaty kolem kvality i kvantity evropského integračního procesu. Na kampani, která ho provázela, i na interpretaci výsledků lze dokladovat všechny hlavní sporné prvky jak současného etatizujícího trendu uvnitř Evropské unie, tak i procesu rozšíření. Postoj Irska byl důležitý především symbolicky, politicky a psychologicky. Eurofederalisté dávali často Irsko za důkaz správnosti celé postmaastrichtské etapy evropské integrace. Ano, Irsko je posledních 20 let nejrychleji se rozvíjející zemí Evropy. Jak v tvrdých datech (dlouhodobé přírůstky HDP nad 5 procent) tak v kvalitě života si Irové skutečně pomohli a stali se během jedné generace z chudé evropské periférie jednou z nejbohatších zemí i v rámci EU. Propagandisté eurofederalistů se tento úspěch pochopitelně snažili prodávat jako plod své současné politiky sjednocování legislativy, unifikace a centralizace.  Irský příklad používali i eurooptimisté v zemích, ucházejících se o členství v EU. Ti, kteří mají výhrady k některým socialistickým a byrokratickým tendencím Bruselu, byli umlčování poukazem na to, že vydělalo-li na členství Irsko, vydělají i další členové.

 

 

Nechceme nový Protektorat Böhmen und Mähren!

IVANA HASLINGEROVÁ

Právě určitost a předvídatelnost postojů  vedoucích představitelů činila kdysi z ODS nepotopitelnou loď. Za současné ústupky koaličním partnerům platí nyní ODS obrovskou daň ve všech oblastech řízení státu. Nemá rozhodující vliv na zahraniční politiku, státní finance, obranu země ani na rozdělování evropských fondů a to, že premiér nedokáže za tyto nehorázné ústupky vymoci jeden jediný - zakázat ratifikovat Euroústavu II, je již opravdu věc hraničící s vlastizradou na našem národu. A nejen pan premiér, ale dokonce i Jan Zahradil, ano slyšíte dobře, ten až dosud neohrožený bojovník za národní stát, prohlásil, že  pokud  Kongres ODS nedovolí panu Topolánkovi ratifikaci Euroústavy II, vláda podá demisi a vyděšení delegáti mu na to prostě skočili. Tak se v listopadu loňského roku na pražském Žofíně stala událost, která naši zemi na desítky a možná stovky let definitivně uvrhla do náruče socialistického superstátu EU. Události, která vstoupí do učebnic dějepisu ne pod hlavičkou jednoho kongresu jedné strany, ale pod hlavičkou definitivní ztráty státní suverenity. Na tom Žofíně, kde se scházela tradičně intelektuální  elita a odehrávaly se tam proslulé národní besedy, na jedné z nichž Palacký pronesl památnou větu "Zhovadilost obecná nastane, byť by komunismus jen jedné generaci panovati měl". Je více než smutné, že na ratifikační listině Euroústavy II bude po staletí podpis pravicového politika. Není divu, že po vysvětlení Jana Zahradila, že pan Topolánek musel Euroústavu II podepsat, když ho nechaly ostatní státy včetně Velké Británie ve štychu a byli by jediní proti, se mezi novináři ozvaly hlasy typu: "Proboha, to je jako Hácha u Hitlera, ale ten čelil vojenské hrozbě, Topolánkovi ani ČR by přece Frau Merkel nic neudělala, naopak by je možná následovali další a naši politici by byli  hrdiny dne..." Lidé na ulicích té smutné listopadové noci klidně chodili z divadel a neměli ani zdání, co se právě v zářícím paláci Žofín odehrálo s jejich budoucím osudem. Ti lidé, z nichž nejméně  třetina chápala ODS jako modré světlo na konci rudo-oranžovo-zeleného tunelu. Kdo jiný než právě ona byla nadějí pro pravicové voliče?  V poslední době tento reformní patos stále rychleji vyprchával a bude trvat hodně dlouho, jestli vůbec toto poslední zklamání dokážou voliči překousnout. I když má velmi silnou voličskou základnu, nesmí se spoléhat, že tak tomu bude do nekonečna. Kličkování a změny postojů projdou levicovým stranám s nepozornými voliči. Inteligentní voliči ODS naopak toto vše sledují a vnímají velmi výrazně. A i kdyby překousli tento její postoj, historie již navždy zapíše do učebnic, že nás právě její politici zbavili státní samostatnosti. 

Momozte zachránit naši státní suverenitu!

Pan premiér v Lisabonu podepsal Euroústavu II, aniž na něj mířil Hitler své zbraně. Nyní zbývá již poslední naděje, která může zamezit ztrátě naší samostatnosti: Aby byla Lisabonská smlouva Českou republikou schválena (tzv. ratifikována), musí pro ni hlasovat alespoň 3/5 všech poslanců a alespoň 3/5 přítomných senátorů, tj. alespoň 120 poslanců a 49 senátorů (bude-li na zasedání přítomno všech 81 senátorů). V tabulce jsou shrnuty dosavadní postoje členů Parlamentu. Je smutné, že naši vrcholní politici nemají v této otázce jasno. Že jim je lhostejná ztráta naší suverenity a to jim ani nemusí Hitler hrozit válkou jako panu prezidentu Háchovi.

Svůj nesouhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy již v sekci Přidejte se vyjádřilo 76 osob! Jste také proti? Přidejte se k nám a vložte svůj "podpis" na naše stránky!

Nová ústava evropské provincie Protektorát Čechy a Morava podle Lisabonské smlouvy

Preambule: My, občané Protektorátu Čechy a Morava (dříve Česká republika) v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase zániku samostatného českého státu, plivajíce na všechny dobré tradice dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Protektorát Čechy a Morava jako závislou provincii Svazu evropských socialistických provincií (zkráceně také Unie), v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti býti poslušni nařízení byrokratů a věnovat svůj majetek na socialistické projekty, jako provincie evropského superstátu nesvéprávných, závislých občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči budování socialistické Evropy, jako závislá a nedemokratická provincie, založená na úctě k právům byrokratů a na zásadách politické korektnosti, jako součást rodiny evropských nesvobodných národů, odhodláni společně opustit a zničit zděděné národní, přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, plivajíce na legionáře a odbojáře, kteří položili životy za nezávislost českého státu ve dvou světových válkách, odhodláni pošlapat všechny osvědčené principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu provincie Protektorát Čechy a Morava (dříve Česká republika).

Reformní smlouvu ratifikujme...

 až s námi bude EU jednat jako rovný s rovným

IVANA HASLINGEROVÁ

Přestože jsem se ke Kongresu ODS již nechtěla vracet ani v myšlenkách a snažila jsem se na to vše smutné, co se tam odehrálo, nemyslet a zabývat se kulturními akcemi a ekonomickými konferencemi, nemohu nereagovat na článek Jana Bartoně Mnichovanský kongres je hrubá lež, v němž se snaží do detailu vyvracet můj článek: Kongres ODS definitivně schválil ztrátu české samostatnosti. Vytýká mi, že jsem si dovolila kritizovat pana Topolánka, že na Kongresu nenastínil, jak chce konečně začít jednat jako rovný s rovným s vyděračskou vládní koalicí, že nedal naději, že v budoucnu bude alespoň z části naplňována Modrá šance, že neujistil, že není nadobro zamítnuta vlajková loď ODS – rovná daň, kvůli níž vyhrála ODS volby a která se tak osvědčila u jeho tolik proklamovaného přítele Dzurindy, a že se jasně nepostavil proti ratifikaci Evropské reformní smlouvy. Zastává se ho, že nemohl jednat jinak, a vytýká mi, že jsem zřejmě nesledovala povolební vyjednávání, když něco podobného po něm mohu požadovat, že nevím, že ODS dostala „pouhých“ 36 % hlasů. Samozřejmě, že to vím. Koaliční kompromis však musí být akceptovaný nejen druhými partnery, ale i ODS.  Nenávistný Paroubek by přece volil třeba Marťana a jde jen o to, zda se pro něj nalezne dostatek hlasů. Proto měli být zelení a lidovci zavázáni, že pro Marťana ruku nezvednou. Naši politici měli  v Lisabonu přinejmenším podpis Euroústavy II podmínit tím, až s naší republikou bude jednat EU jako rovný s rovným. Až naši zemědělci dostanou dotace jako francouzští, až budeme mít volný pohyb pracovních sil, až budeme moci zase pěstovat cukr, víno a dobytek podle svých vlastních představ atd., atd…Nesouhlasím s tvrzením pana Bartoně, že odchod Václava Klause z čela ODS v roce 2002 a nástup Topolánka ODS jednoznačně pomohl.  

Kriticky k  ratifikaci nové  Evropské ústavní smlouvy

 MGR. PETR BAHNÍK

Jakkoli lze pochopit, že nutnost koaličních a parlamentních kompromisů často znemožňuje pravicovým politikům bezezbytku splnit očekávání jejich voličů, přece je třeba připomenout, že zde jsou hodnoty a statky, jichž se pravice nikdy a za žádných okolností nemůže vzdát beze ztráty vlastní tváře. K těmto hodnotám patří na prvém místě obhajoba svobod a Ústavou garantovaných práv občana a jeho státu.Aktuální hrozbu pro tato práva a svobody dnes představuje zejména tzv. antidiskriminační legislativa, nepokrytě vnucovaná vedením EU všem jejím členským státům, a to pod pohrůžkou zavedení ekonomických a politických postihů proti těm zemím, jejichž vlády by nebyly ochotny zmíněnou legislativu přijmout. Tato legislativa, tak jak je známa ze zahraničí, ale i v té podobě, jak byla navržena v ČR, obsahuje přitom prvky, které zásadním způsobem mění pohled na individuální i skupinová práva, právo vlastnické, ba i samotný právní řád. Masivní úsilí vyvíjené orgány EU k prosazení této více než diskutabilní legislativy musí u politicky myslících lidí vzbuzovat obavy popř. i  pochybnost o správnosti současného nasměrování celého evropského integračního procesu. Vyzýváme proto české pravicové politiky, aby statečně hájili nedotknutelné hodnoty svobody proti současným hrozbám, vyjádřili podle svých možností zřetelný odpor proti chystanému antidiskriminačnímu zákonu a ve světle výše zmíněných skutečností se kriticky postavili i k otázce ratifikace Evropské ústavní smlouvy. Jsme přesvědčeni, že česká pravice právě toto občanům naší země dluží a toto se od ní právem očekává. 

Evropská unie – Cesta do otroctví

MICHAL ŠILHÁNEK

„Zřídka se stává, že by se svoboda jakéhokoli druhu ztratila celá naráz“ (David Hume) aneb věnováno eurofanatikům všech stran. Stejně tak jako Friedrich A. Hayek varoval před všude rozpínajícím se socialismem, tak dnes musíme varovat před všude rozpínající se Evropskou unií. Evropská unie se měla stát světovým konkurentem USA a dalších velkých mocností. Sledujeme-li situaci pozorně zjišťujeme, že se něco takového vůbec neděje. Proč tomu tak je? Dle mého názoru je odpovědí několik a myslím si, že jako určitá „příručka“ nám může posloužit právě Hayekova kniha "Cesta do otroctví". Říkáte si co má socialismus společného s EU? Více než si myslíte! Velká utopie. Tak zní název druhé kapitoly výše zmíněné knihy. Tak jako socialismus, absolutní rovnost, stejné platy tak i sjednocená Evropa tzv. Evropská supervelmoc je jednou velkou utopií. Socialisté se domnívají, že cesta k prosperitě vede jen přes silné zásahy státu do ekonomiky a  dlouhodobé plánování. Bude-li současné směřování pokračovat i nadále, domnívám se, že skončíme u onoho „nevyhnutelného“ plánování a dalších souvisejících jevů jako je postupná ztráta vlastní svobody. Politika Evropské unie v současné chvíli směřuje spíše k plánování a různým regulacím. Tak se ptám sám sebe co společného mají pojmy plánování a demokracie? Evropská unie přece není ústavem pro nesvéprávné občany. Každý ví, co je pro něj nejlepší.Evropská unie není na dobré cestě jak se stát konkurenceschopným světovým hráčem. V současné chvíli je otázka zda setrvat v EU nebo zvažovat odstoupení nasnadě. Přikláním se k postupnému rozpuštění EU. Nechť státy, které mezi sebou chtějí volně obchodovat, uzavřou smlouvy bilaterální či multilaterální. 

Těžká hodina proevropských intelektuálů

TOMÁŠ HAAS, PORADCE PREZIDENTA REPUBLIKY

Nemá to „proevropský intelek tuál“ lehké. Není to pro něho příjemná podívaná. O budoucnosti Evropy a o dalším osudu Evropské ústavy se začíná skutečně diskutovat dokonce i v Evropě. Podle bývalého německého presidenta  Roman Herzog   Unie vyústila v nepřehledný mix pravomocí a nejasných kompetencí. Varuje nás, že Evropská ústava, o jejímž „vzkříšení“ probíhá právě diskuse, neřeší ani evropské problémy, ani demokratický deficit Unie a ohrožuje samu podstatu demokracie členských států. President Klaus hovoří o stejných problémech a úskalích Evropské ústavy, Evropské unie a evropské i naší vlastní „domácí“ demokracie již léta. Snaží se vést dialog a diskusi k těmto zásadním otázkám.  Bohužel byla taková diskuse u nás odmítána a prohlašována za cosi nevítaného, nebezpečného a nepřijatelného. Jak si takovou diskusi představuje „proevropský intelektuál“ naznačil Jiří Pehe v článku "Hvězdné chvíle českých eurokverulantů" (Právo, 24.1.2007). Přesvědčuje nás, že jediným přijatelným postupem pro Českou republiku je neremcat a držet ústa a krok, jinak nás naši evropští partneři brzo pošlou na vedlejší kolej. A Klausovi a jeho článkům a projevům je podle něho nutno  nevěnovat přílišnou pozornost, jeho názory na adresu EU nikdo v Evropě nebere příliš vážně. Dejte si pozor, pane Herzogu, pane Klausi a další, můžete se vám stát, že většina „proevropských intektuálů“, bude vámi prostě unavena a nebude se jim zdát, že dává smysl s vámi polemizovat. 

 

 "Sjednocená Evropa je klasickým utopickým projektem, pomníkem marnivosti intelektuálů, programem, jehož nevyhnutelným údělem je krach..."  Margaret Thatcherová

Jednotná euro-historie

 JAN PETRŮJ, PORADCE PREZIDENTA REPUBLIKY

Evropští ministři školství budou zanedlouho diskutovat o společné učebnici dějepisu pro všechny členy EU. S touto novinkou přišla německá ministryně školství Anette Schavanová. A tak se můžeme těšit, že se našim ratolestem (pokud všechno dobře dopadne) dostane vzdělání dle zásad správného Evropanství. Jedna Unie, jedna  minulost, jedna učebnice. Vydání knihy budou předcházet jistě zajímavé okamžiky. Už samotné výběry jednotlivých názvů či délky kapitol z dějin 20. století budou pro žáky poučné. Doporučuji debatu historiků vysílat živě v odpolední čas, aby si dítka mohla uvědomit, jak vlastně všichni historici zemí EU mají na věc jednotný názor – ten EUropanský. Němec chce kapitoly o druhé světové válce poněkud zkrátit, Brit a Francouz zase prodloužit, v rohu místnosti sedícímu Čechovi všichni svorně vysvětlují, jak že to s tím Mnichovem vlastně bylo… Výklad pojmů bude celkem obsáhlý, vždyť vysvětlit, co a k čemu že je ta Společná zemědělská politika, Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci, kvóty, nařízení, směrnice a jejich implementace nebude vůbec jednoduché…Výsledek bude stát jistě za to. Pokud jednotná, standardizovaná euro-minulost uspěje, mnoho historických témat a otázek z hodin dějepisu zmizí. Naše ratolesti tak budou mít ve škole více volného času a zbude jim i nevyužitá mozková kapacita. Tento potenciál mohou zúročit ve studiu nějaké encyklopedie, kde si vyhledají a vtisknou v paměť význam slova absurdita. Budou ho ve svém životě euro-občana rozhodně potřebovat.

Jednotné evropské dějiny už tady jsou!

TOMÁŠ HAAS, PORADCE PREZIDENTA REPUBLIKY

Evropa se dnes už n ehlásí k čtyřem otcům Evropského hospodářského společnství (EHS), Konrádu Adenauerovi, Alcide de Gasperimu,  Robertu Schumanovi a Ludwigu Erhardtovi, ale prohlašuje za své"zakladatele" dva evropské federalisty - Jeana Monneta, francouzského socialistu a Altiera Spinelliho, italského komunistu, pro kterého byl celoživotní inspirací Stalin, a po kterém je pojmenována nová budova Evropského parlamentu. Nehlásí se už ani k EHS, ta je zapomenuta a nahrazena ideou Evropské integrace. Altiero Spinelli, se stal komunistou na konci prvé světové války, až do své smrti věřil že komunismus bude odpovědí na nacionalismus evropských států. Byl uvězněn Mussiliniho režimem a v roce 1943 na ostrově Ventotene sepsal tzv. Ventotene manifestv němž mj. vyjádřil přesvědčení:„Podniky s větším množstvím investovaného kapitálu, nebo větším množstvím zaměstnanců, a které mají dostatečný význam na to, aby mohly ovlivňovat rozhodování státních orgánů…  musí být znárodněny“.  „Soukromé vlastnictví musí být zrušeno, omezeno, upraveno, rozšířeno: podle situace a bez ohledu na princip. Linie v tomto směru může být lehce vložena do procesu formování evropského ekonomického života osvobozeného od nočních můr militarismu a národní byrokracie. Racionální myšlení musí nahradit iracionalitu dokonce i ve vědomí dělnické třídy“. Otázka, která musí být vyřešena jako první, jinak je pokrok jen pouhou iluzí, je definitivní zrušení rozdělení Evropy na národní, suverénní státy. Jo Leinen, ano, ten Leinen, který nás ujišťoval, že nám náš president vypráví pohádky, když „straší“ evropským superstátem,  prohlásil: „První evropská ústava je důležitým ale ne konečným krokem evropské integrace“.Evropská komisařka, Margot Wallström u příležitosti návštěvy v Terezíně pronesla projev, v němž pravila: "Příčinou druhé světové války jsme, jak říká paní komisařka, my všichni, všechny národy Evropy, Viníkem je naše "nacionalistická hrdost" a "mezinárodní rivalita v touze po bohatství a moci". Její projev by se mohl stát jednou z kapitol těch nových Evropských dějin.

Evropskou ústavní smlouvu nepotřebujeme

ONDŘEJ ŠLECHTA – AUTOR JE ŠÉFREDAKTOREM WWW.EPORTAL.CZ

Spolková republika Německo, která od počátku letošního roku předsedá Evropské unii, hodlá hrát roli jakéhosi „moderátora“ v procesu oživování tzv. evropské ústavy. Ústava je nejvyšším právním aktem suverénního státu. Chce-li Evropsk á unie skutečně ústavu, pak je evidentní, že se chce zároveň i stát jakýmsi„státem“. Různé mezinárodní organizace, ať jde o NATO, OSN, či třeba Červený kříž, jistě své dokumenty, popisující jejich činnost a poslání, mají, o ústavě se ovšem v tomto případě nedá mluvit. Měli bychom chtít, aby se EU stala „státem“? Pokud si myslíme, že je lepší, aby náš právní řád přímo podléhal neovlivnitelné evropské jurisdikci, pokud se chceme zbavit zbytků státní suverenity a zbytků oblastí, ve kterých mají naši volení zástupci „volnou ruku“, potom asi ano. Pak se ale nabízí otázka, jaký měly smysl desítky let bojů za svobodu a národní suverenitu, když se o tyto cenné věci dnes připravujeme sami, dobrovolně,„demokraticky“ (demokratickou cestou zrušil také demokracii např. Adolf Hitler). Stejně, jako byl odpor k socialistickému zřízení označován za nesmyslný, jeho nositelé označováni za zpátečníky a reakcionáře, existuje i dnes snaha kritické názory na současnou evropskou integraci karikovat, bagatelizovat a označovat za nesmyslné, protože „jednotná Evropa“ je přeci „historická nezbytnost“. Evropa rozhodně žádnou „ústavu“ nepotřebuje, protože její případné přijetí by znamenalo obrovský krok zpět. Našim cílem by měla být co největší decentralizace politické moci, protože jen ta skutečně odpovídá realitě evropského geopolitického prostoru a zájmu evropských národů. Jakákoli snaha přesouvat pravomoci jednotlivých národních vlád do jednoho centra znamená návrat k nedemokratickému rozhodování „shora“ nevolenou elitou a s tím si Evropa již několikrát prožila své. Poučí se tentokrát ? 

Brusel za nás již dnes dnes rozhoduje o všem

TOMÁŠ HAAS, PORADCE PREZIDENTA REPUBLIKY

Brusel za nás již dnes dnes rozhoduje o všem, od klíčových zákonů, které musí být v souladu s „legislativou Evropské unie“, až po závazné předpisy, které dokazují dojemnou péči Evropských byrokratů o každý detail výzdoby našich domovů - například ten, který, „S ohledem na Smlouvu o založení Evropském společenství“, stanovuje, jaká část těla keramické ovečky má být pokryta  „pleteninou, která představuje ovčí rouno“, kolik keramických ovčích nožiček zůstane viditelných, aby stále šlo o „výrobek z keramiky, který je v podstatě určený pro vnitřní výzdobu domovů“, a bylo úředně Bruselem potvrzeno, že „ nemá užitnou hodnotu a je zcela určen k okrasným účelům; není v podstatě určen k zábavě osob, a proto nemá povahu hraček.“Na mou duši nelžu, příslušné nařízení Evropské komise č. 1462/2006 můžete na vlastní oči spatřit na stránce

 http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/cs/oj/2006/l_272/l_27220061003cs00130014.pdf

i s fotografií regulované, ale šťastné, politicky korektní evropské ovečky – nehračky. Nehrajte si s ovečkou, není v podstatě určena k zábavě osob.

Jsou to paradoxy, pane Paroubek

Na pracovní návštěvě Dolního Ra kouska v St. Pöltenu prezident republiky Václav Klaus převzal od zemského hejtmana Erwina Prölla Cenu za evropskou regionální integraci - ERI Prix. V sídle Dolnorakouského zemskému domu se po té zapsal do Zlaté knihy Dolního Rakouska  v dolnorakouském zemském sněmu přednesl přednášku na téma: "Evropa rok po rozšíření - současné a budoucí výzvy". Zemský hejtman Dolního Rakouska Erwin Pröll uspořádal na jeho počest slavnostní oběd. Po obědě si prohlédl zemskou výstavu, prošel se anglickou zahradou a prohlídkou Dürnsteinu  návštěvu  v Dolním Rakousku ukončil. Při čtení této zprávy  se mi bezděky vybavila věta ze hry pana Havla "Jsou to  paradoxy, pane Vaněk". Zatímco náš premiér se   bojí pana prezidenta pouštět do ciziny, aby nedej Bože něco jeho milované Evropské unii neprovedl a socialistická vláda ho pokládá za euroskeptika, v sousední zemi ocení jeho přístup k evropské integraci...

Evropa nikdy nebude USA

CARL HODEK, USA

Pokud se  týče Euroústavy, nic jiného jsem neočekával než zamítnutí. Dát v celé Evropě něco "dohromady," aby se to podobalo Spojeným Státům Americkým, je absolutní a holý nesmysl! Osoby, které si to tak přejí, by měly projít nejdříve tak 1-2 roky Bohnicemi! Českoslovaneská Republika hned po roce 1989 měla usilovat o to, aby se stala druhým Švýcarskem. Když se Slováci chtěli odpojit, budiž! Čechy s Moravou byly, a stale jsou, i bez nich viditelným srdcem celé Evropy. Každý student zeměpisu ví, že mapa Evropy zřejmě nelze změnit! 

96,9 % Němců v anketě Bildu je proti ústavě EU!

Na tomto výsledku se sho dlo 390 694 čtenářů německého listu Bild. Jen 3,1 procent s ústavou souhlasilo. Výsledky ankety provedené agenturou TED pro Bild a společnost RTL alarmovaly politiky. Generální tajemník CDU Volker Kauter řekl deníku Bild: „EU nemůže pokračovat tak jako doposud. Evropa se musí více zajímat o skutečné starosti lidí.“ Německý kancléř Gerhard Schröder (SPD) bude na summitu EU za 14 dní podporovat „základní debatu“ o tom, jak musí vypadat nové směřování evropské politiky: „Musíme si ujasnit, jakou Evropu chceme.“ K takovému stanovisku patří, zda má Brusel regulovat vše – od řidičského průkazu až po pitnou vodu. Dnes mluvil kancléř Schröder s francouzským  presidentem Jacquesem Chiracem a 13. června bude mluvit s britským premiérem Tonym Blairem o dalším postupu. Ve Velké Británii hrozí další špatný krok: Po „NE“ Francouzů a Nizozemců bude Blair pravděpodobně muset plánované referendum zastavit. Po tomto výsledku se stále silněji ozývá také volání Němců po oficiálním referendu. Expert pro Evropu ze strany CSU Gerd Müller varuje že toto NE čtenářů Bildu říká jasně: "Evropa se nemůže stavět seshora dolu." Také v Bruselu se objevují velké starosti nad výsledky ankety Bildu. Delegátka EU Silvana Koch-Mehlin (FDP) uvedla: "Naše hlavní úloha musí být aby se občanům srozumitelně objasnila evropská politika." K tomuto se přidává také Karl-Heinz Florenz (CDU), šéf ochrany životního prostředí v Evropském parlamentu: "Tento výsledek je alarmující a ukazuje, že v národě panuje velký strach před Bruselským molochem"   (převzato z Bild t-online)

Václav Klaus: "Současná evropská ústava je věcí minulosti"

 Francouzské referendum, respektive jeho výsledek, zřetelně obnažilo hluboký příkop, který existuje mezi evropskými politickými elitami a občany jednotlivých evropských zemí. Evropská ústava v této verzi je věcí minulosti. Úsměvné pokusy některých evropských politiků tvářit se, jako kdyby to pravda nebyla a výsledky referenda v druhé největší zemi Evropy bagatelizovat, jsou marné a zcela zbytečné. Naplnily se mé nejhorší obavy, že svou přehnanou ambiciózností evropská ústava nepřispěje ke sjednocení Evropy, ale že naopak proces evropské integrace poškodí. Tato moje obava, o které jsem dlouhou řadu let a často mluvil, se bohužel naplnila a to není pro nikoho z nás žádným vítězstvím.

Bez euroústavy se klidně obejdeme

ALEŠ PIVODA

Žádné klady na textu evropské ústavy, kterou v minulých dnech odmítli voliči ve Francii i v Nizozemsku, nevidí poslanec Evropského parlamentu Vladimír Železný. "Ústavu si nikdo neobjednal, žádní občané, žádné vlády, žádné parlamenty, byl to čirý vynález technokratů z Evropské unie," řekl v úterý během online diskuse na portálu tiscali.cz. Právě eurokraté se podle Železného pokusili přesvědčit obyvatele Evropy, že bez ústavy nemohou žít. „To, co Evropa potřebuje, je však otevřená spolupráce, která by vedla k dynamickému ekonomickému rozvoji a nikoli k přeregulované stagnaci,“ soudí Železný.Jeden z dalších záporů ústavy spočívá podle jeho mínění v tom, že mění ve více než 70 procentech hlasování z jednomyslného na většinové. "Tím mizí možnost členských států říci ne," poznamenal Železný s konstatováním, že "Evropský parlament je komický orgán, jehož rozhodnutí má pouze poradní charakter, zatímco rozhoduje skupina vyvolených, avšak nezvolených". K domácí politické scéně poslanec mimo jiné řekl, že ODS se volebními preferencemi blíží ke svému stropu, který Železný odhaduje na 38 procent. Tento podíl však nestačí k tomu, aby sestavila vládu. Reagoval tak na otázku, zda uvažuje založit novou pravicovou stranu. "Tady je prostor pro skutečně alternativní stranu pravého středu, která nebude mechanickým opakováním ODS nebo ´druholigovou´ ODS, ale přijde s originálním a atraktivním politickým programem," uvedl. Řešením není podle něho "nahnat všechny oponenty levice a komunismu do jednoho houfu", ale vytvořit silný blok. Železný také ani nepotvrdil, ani nevyloučil svou kandidaturu ve volbách do Poslanecké sněmovny v příštím roce. "Zatím nevím, zda budu kandidovat," řekl. Železný si jak přiznal, váží čtvrtého místa mezi „největšími padouchy“ v anketě o největšího Čecha. "Kdosi mi říkal, že jsem v těsné blízkosti Václava Klause. V tom případě si toho moc vážím a je to pro mne pocta," řekl na dotaz jednoho z účastníků online rozhovoru. "Kéž bychom měli tak pracovitých, schopných a inteligentních padouchů, jako je Václav Klaus, v této zemi více," poznamenal Železný.

Jan Zahradil: "Evropa získala novou šanci"

Paroubkova vláda odmítá vzít na vědo mí skutečnost, že další ratifikace euroústavy ztratila smysl. Její zamítnutí ve francouzském referendu způsobilo, že podle platného evropského práva je euroústava neplatná. ODS proto neumožní zbytečnou ratifikaci právně neplatného dokumentu a vyzývá vládu, aby zastavila všechny aktivity, s ratifikací související. Po francouzském referendu získává EU novou šanci na hledání takové své podoby, která bude lépe odpovídat výzvám 21. století. Proto francouzské "ne" neznamená žádnou krizi evropské integrace, ale je naopak příležitostí k novému začátku. Vláda musí přestat za euroústavou skrývat svou programovou prázdnotu a musí začít řešit skutečné problémy této země. Desítky milionů na kampaň o euroústavě je nutno využít prospěšnějším způsobem. Zamítnutí tzv. euroústavy referendem ve Francii ukázalo, že tato smlouva byla vytvořena uspěchaně, bez širší reflexe současného evropského vývoje, že byla vytvořena pouze politickými elitami a pro politické elity, že nebyla schopna oslovit veřejnost a přiblížit jí současnou evropskou realitu a že vedla evropskou integraci směrem, který nebyl nadále udržitelný. Zamítnutí euroústavy neznamená žádnou katastrofu. Představuje naopak novou šanci na takové uspořádání EU, které bude lépe vnímat nové výzvy 21. století, než dosavadní centralistická, unifikační a federalistická šablona, která je dnes již překonána. Stávající evropské smlouvy zůstávají v platnosti, podle nich je nyní euroústava neplatná a nelze s ní nadále pracovat. Proto považujeme za bezpředmětné, aby se ČR dále věnovala její ratifikaci.

Antonio Martino: "Politici nesmějí ve jménu svobody využívat prostředky omezující svobodu"

IVANA HASLINGEROVÁ

Liberální institut v Praze udělil "Výroční cenu Liberálního institutu" italskému ministru obrany a presidentu Montplerinské společnosti Antoniu Martinovi. Pan ministr se tak stává nositelem této prestižní ceny po  Gary Beckerovi (1995), Miltonu Friedmanovi (1997), Rogeru Douglasovi (1998), Hansi Tietmeyerovi (1999), Grigoriji Javlinském (2000) ,  Michaelu Novakovi (2001), Jamesi Buchananovi (2002) a  Pascalu Salinovi (2003). Co jméno, to světově proslulá osobnost ekonomického a politického života.

"Profesor Martino umí ekonomicky analyzovat politické problémy. Všichni jsme si již zvykli na to, že se většina ekonomů staví kriticky nebo alespoň velmi rezervovaně k aktivitám našich volených zástupců – politiků – a jimi jmenovaných úředníků. Většina ekonomů příchodem do politiky rétoriku změní. Není totiž příliš obvyklé, aby do vlastních řad stříleli i samotní politici, zejména ti výše postavení. V tomto směru je Antonio Martino výjimkou. Ani po svém vstupu do vysoké politiky v polovině devadesátých let minulého století nic neubral na ostrém tónu, kterým komentuje italskou hospodářskou a ekonomickou realitu. Možná právě naopak.  Střílí i do vlastních řad a ostře komentuje hospodářskou realitu. Zastává Hayekovskou myšlenku, že i dobré úmysly centrálních plánovačů vedou ke špatným výsledkům," říká Jiří Schwarz při předání ceny profesoru Antoniu Martinimu

Antonio Martino získal cenu podle slov presidenta Liberálního institutu Jiřího Schwarze za přínos k rozvoji liberálního myšlení a naplňování idejí svobody, soukromého vlastnictví, konkurence a vlády zákona v praxi. Jiří Schwarz podtrhl mj., že  Martino studoval  v letech 1966-68 u Miltona Friedmana na universitě v Chicagu, v roce 1976 se stal profesorem ekonomie, v roce 1992 řídil katedru politických dějin a stal se zakládajícím členem Forza Italia, posléze  ministrem obrany za Berlusconiho vlády.

"Čtu-li vaše knihy, nepřipadám si jako Marťan a proto si Vás poslechnu s velkým zájmem. Líbí se mi, že nesnesete žádné kompromisy a slova  "svoboda", "prosperita" a "bezpečnost" mají u Vás ten správný obsah," říká Mirek Topolánek profesoru Martinimu

Předseda nejsilnější politické strany u nás Mirek Topolánek si ve své zdravici profesoru Martinimu posteskl, že ještě po patnácti letech neumíme využívat politickou svobodu s odpovědností. Stále nám nedochází, že za svobodu neseme plnou odpovědnost sami. Naši bezpečnost ale musíme řešit se státy euroatlantických civilizací...>>>

V Německu by referendum skončilo s jasným "NEIN"

GEORGE BLAHA, EXKLUSIVNÍ ZPRAVODAJ REVUE FRAGMENTY Z MARKGRÄFLERLAND, NĚMECKO

Na začátku osmdesátých let, kdy nebylo na spojeni s NDR ani pomyšleni, rozhodli spojenci, že silné Německo se musí oslabit tím, že pomůže ostatním státům v Evropě - samozřejmě spojencům Francii a Velké Británii. Tak vznikla v dobách ještě hlubokého okupování Německa Maastrichtská dohoda -  základ k EU. A proto je platební systém v EU tak nevyvážený - Němci platí téměř pětkrát tolik co Francie a Británie ještě o třetinu méně než Francie.(!!!) Němci musí zaplatit prakticky celé EU.  V té době měli ještě výčitky svědomí, byli hospodářsky velmi silní a lidem se dařilo  velice dobře, takže s tím souhlasili.  Pak se ale stalo něco, s čím nikdo tenkrát nepočítal - v roce  1989 padl komunismus a k Německu se připojilo NDR. Pro Německo to znamenalo obrovské finanční zatíženi, již k tak velkému daňovému zatížení připočteno 7 %  jako "příplatek solidarity s NDR!!!" A to platí každý taxikář, uklizečka či profesor každý měsíc už od roku 1989! Toto dvojité zatíženi a kombinace s nesmyslným sociálním státem a s levnými pracovními silami z východu způsobily, že Němcům definitivně klesla životní úroveň, klesly reálné platy a kupní sila atd. To není výmysl, ale ekonomy podložená skutečnost.  Po zavedení eura se v Německu všechno oficiálně přepočítávalo v poměru k marce 1:1,9583. Ve skutečnosti ale došlo k takovému zdražení, že ceny v Eurech se rychle zvedly na nominální hodnoty cen v markách. Všichni Němci by si přáli referendum, aby to vládě konečně ukázali, neboť nemají žádnou jinou možnost protestovat či vyjádřit  nesouhlas. BUĎTE SI NAPROSTO JISTI, ŽE NĚMCI BY ŘEKLI V REFERENDU, KDYBY JIM HO OVŠEM VLÁDNOUCÍ SOCIALISTÉ POVOLILI, JASNÉ "NEIN" NEJEN EUROPSKÉ ÚSTAVĚ, ALE CELÉ EU!...>>>

Anthony Coughlan: "Proč říkám NE Evropské ústavě"

JIŘÍ PANCÍŘ

Centra pro ekonomii a politiku (CEP) uspořádalo velmi netradiční seminář. Byl první, jehož jednací řečí byla pouze angličtina a v němž moderátor, president Václav Klaus, představil jediného řečníka Anthony Coughlana, docenta sociálních politických věd na Trinity College z Baile Átha Cliathu z Irska. Ten uvedl své námitky k tzv. Euroústavě, které nedávno vyšly v knižní formě pod názvem „Řekněme své ano nebo ne Evropské ústavě“ i v naší zemi spolu s předmluvou Václava Klause. Anthony Coughlan se zaměřil především na „deset malých a jednu velkou věc, které změní smlouva zakládající Evropskou ústavu“. Podle jeho slov jde zejména o zrušení více než 70 možností, kdy jednotlivé státy mohly vetovat rozhodnutí Unie. Přitom přes polovinu těchto zrušení se týká nových oblastí zákonodárství EU, tedy oblastí, o nichž s nově přistupujícími zeměmi vůbec nebylo jednáno. Ústava poskytne 25 soudcům soudního dvoru EU moc vložit se do rozhodování o lidských a občanských právech jednotlivých zemí. Tím se mezi občany a nejvyšší rozhodovací moc vloží další vrstva advokátů a soudců, kteří budou rozhodovat o občanských právech. Přijetí nové ústavy bude podle Coughlana znamenat, že tvorba zákonů se v mnoha oblastech posune od jednomyslnosti k většinovému hlasování závislém na konsensu 25 presidentů či premiérů, aniž se bude k jejich schválení bude v jednotlivých zemích vyžadovat hlubší právní rozbor. Ústava také zvýší nebezpečí extrémně levicových principů, které povedou k povinnému regulování veškerého života 450 milionů občanů. Za nejzávažnější důsledek navrhované Ústavy lze pokládat právní zničení Evropské unie a Evropské komunity a jejich nahrazení novou Unií, která sice bude mít stejný název, ale ve skutečnosti bude mít formu nadnárodní Evropské federace. Tím bude existujícím členským státům přiřčena role provincií ...>>>

Fanatici euroústavy chtějí opustit parlamentní demokracii

IVANA HASLINGEROVÁ

Nedávno vyzval předseda Poslanecké sněmovny parlamentu ČR Vladimír Zaorálek presidenta republiky Václava Klause k věcné debatě o evropské ústavě. Je s podivem, že mu ušlo, že pan president tuto debatu jako první u nás veřejně inicioval již dávno a soustavně ji vede. Asi je to tím, že nevede jednorázové a okázalé duely, ale živé diskuse s občany, studenty i odborníky.

Velká aula Filosofické fakulty University Karlovy byla již půl hodiny před  příchodem Václava Klause nabita k prasknutí a mnoho studentů ještě na poslední chvíli pročítalo knížku "Řekneme své ano nebo ne evropské ústavě", kterou vydalo Centrum pro ekonomiku a politiku, aby mohlo klást řečníkovi důkladné otázky

Jednou z takových debat byla přednáška na téma "Ano či ne evropské ústavě" na Filosofické fakultě University Karlovy (FFUK), na kterou ho na návrh studentů politologie pozval děkan fakulty.

 Veřejná debata o evropské ústavě u nás, ale i ve zbytku Evropy, je podle nejhlubšího přesvědčení presidenta Klause pouze vrcholem ledovce a daleko hlubšího sporu dvou názorových proudů, v nichž jde o konflikt dvou odlišných světonázorů a dvou různých pohledů na svět: Její dominantní proud říká chceme Evropskou ústavu. "Paralelně s tím existuje v dnešní Evropě i opačný proud,který to vidí úplně jinak a odmítá Evropskou ústavu. Není žádným tajemstvím, že jeho názory a postoje zastávám i já," uvedl Václav Klaus a dodal: "Čím se liší evropská ústava od americké? Americká je v principu brzdou  na chování vlády a státu, je výčtem brzdiček, aby stát mohl s člověkem něco dělat. V Evropě jde naopak o povolení státu dělat něco s jeho lidmi. To je jádrem sporu a já jsem vždy pro tu  brzdu. Snad každý vidí, že svoboda, demokracie a tržní uspořádání se zrodily současně jako stát a jsou spolu nerozlučně propojené.Kdyby v ústavě alespoň stálo, že rozhoduje celý Evropský parlament, ale ono rozhoduje jen 25 ministerských rukou. Zastánci euroústavy tak chtějí opouštět parlamentní demokracii."..... >>>

Bez euroústavy se klidně obejdeme

ALEŠ PIVODA

Žádné klady na textu evropské ústavy, kterou v minulých dnech odmítli voliči ve Francii i v Nizozemsku, nevidí poslanec Evropského parlamentu Vladimír Železný. "Ústavu si nikdo neobjednal, žádní občané, žádné vlády, žádné parlamenty, byl to čirý vynález technokratů z Evropské unie," řekl v úterý během online diskuse na portálu tiscali.cz. Právě eurokraté se podle Železného pokusili přesvědčit obyvatele Evropy, že bez ústavy nemohou žít. „To, co Evropa potřebuje, je však otevřená spolupráce, která by vedla k dynamickému ekonomickému rozvoji a nikoli k přeregulované stagnaci,“ soudí Železný.Jeden z dalších záporů ústavy spočívá podle jeho mínění v tom, že mění ve více než 70 procentech hlasování z jednomyslného na většinové. "Tím mizí možnost členských států říci ne," poznamenal Železný s konstatováním, že "Evropský parlament je komický orgán, jehož rozhodnutí má pouze poradní charakter, zatímco rozhoduje skupina vyvolených, avšak nezvolených". K domácí politické scéně poslanec mimo jiné řekl, že ODS se volebními preferencemi blíží ke svému stropu, který Železný odhaduje na 38 procent. Tento podíl však nestačí k tomu, aby sestavila vládu. Reagoval tak na otázku, zda uvažuje založit novou pravicovou stranu. "Tady je prostor pro skutečně alternativní stranu pravého středu, která nebude mechanickým opakováním ODS nebo ´druholigovou´ ODS, ale přijde s originálním a atraktivním politickým programem," uvedl. Řešením není podle něho "nahnat všechny oponenty levice a komunismu do jednoho houfu", ale vytvořit silný blok. Železný také ani nepotvrdil, ani nevyloučil svou kandidaturu ve volbách do Poslanecké sněmovny v příštím roce. "Zatím nevím, zda budu kandidovat," řekl. Železný si jak přiznal, váží čtvrtého místa mezi „největšími padouchy“ v anketě o největšího Čecha. "Kdosi mi říkal, že jsem v těsné blízkosti Václava Klause. V tom případě si toho moc vážím a je to pro mne pocta," řekl na dotaz jednoho z účastníků online rozhovoru. "Kéž bychom měli tak pracovitých, schopných a inteligentních padouchů, jako je Václav Klaus, v této zemi více," poznamenal Železný.

Jan Zahradil: "Evropa získala novou šanci"

Paroubkova vláda odmítá vzít na vědomí skutečnost, že další ratifikace euroústavy ztratila smysl. Její zamítnutí ve francouzském referendu způsobilo, že podle platného evropského práva je euroústava neplatná. ODS proto neumožní zbytečnou ratifikaci právně neplatného dokumentu a vyzývá vládu, aby zastavila všechny aktivity, s ratifikací související. Po francouzském referendu získává EU novou šanci na hledání takové své podoby, která bude lépe odpovídat výzvám 21. století. Proto francouzské "ne" neznamená žádnou krizi evropské integrace, ale je naopak příležitostí k novému začátku. Vláda musí přestat za euroústavou skrývat svou programovou prázdnotu a musí začít řešit skutečné problémy této země. Desítky milionů na kampaň o euroústavě je nutno využít prospěšnějším způsobem. Zamítnutí tzv. euroústavy referendem ve Francii ukázalo, že tato smlouva byla vytvořena uspěchaně, bez širší reflexe současného evropského vývoje, že byla vytvořena pouze politickými elitami a pro politické elity, že nebyla schopna oslovit veřejnost a přiblížit jí současnou evropskou realitu a že vedla evropskou integraci směrem, který nebyl nadále udržitelný. Zamítnutí euroústavy neznamená žádnou katastrofu. Představuje naopak novou šanci na takové uspořádání EU, které bude lépe vnímat nové výzvy 21. století, než dosavadní centralistická, unifikační a federalistická šablona, která je dnes již překonána. Stávající evropské smlouvy zůstávají v platnosti, podle nich je nyní euroústava neplatná a nelze s ní nadále pracovat. Proto považujeme za bezpředmětné, aby se ČR dále věnovala její ratifikaci

 

 

Petr Mach: "Prezident potřebuje co nejsilnější politickou podporu, proto jsme založili stranu Svobodných občanů"

IVANA HASLINGEROVÁ

Na včerejší 6. schůzi Senátu vyslovili senátoři souhlas s Evropskou ústavou nazývanou Lisabonská smlouva. Naše horní parlamentní komora je tedy ochotna obětovat svobodu a samostatnost naší země vydobytou před devadesáti lety prezidentem Masarykem z rakouského, před 53 lety z německého a před 20 lety ze sovětského područí. Miliony životů položených za naši samostatnost jsou pro ně zřejmě ničím. Kteří páni politici nás chtějí uvrhnout pod nadvládu dalšího superstátu, tentokrát Svazu evropských socialistických republik (SESR), kde bude díky jeho ústavě o našem národě opět fakticky rozhodovat mocné Německo, už tedy víme.  Zajímalo nás co si o tomto jejich postoji myslí nastupující politická generace, zda si alespoň její přední představitelé zachovají hrdost a páteř. Obrátili jsme se proto s následujícími otázkami na nejvýznamnějšího nastupujícího politika, předsedu strany Svobodných občanů, doktora Petra Macha:  Podle mého názoru nemůže prezident svým podpisem takovouto smlouvu ratifikovat. Kdyby smlouvu nakonec ratifikovaly i ostatní státy, kde ratifikace dosud neskončila a kdyby donutily Irsko k opakování referenda, byla by to velká rána pro naši státnost a naši demokracii. Je to teď tedy plně na prezidentovi, který proto nyní potřebuje co nejsilnější politickou podporu, tedy úspěch ve volbách takových politických sil, které odmítají federalizaci Evropské unie. Proto jsme založili stranu Svobodných občanů. Nezachoval bych se nikdy jako premiér Topolánek, který v této věci odhodil veškeré zásady a podepsal jednoznačně nevýhodnou smlouvu pro naši republiku.>>>

Žárovkové happeningy Svobodných

Ivana Haslingerová

Na protest proti nehoráznému diktátu EU, zákazu používat normální žárovky, pořádají Svobodní ve všech krajích České republiky dne 1.9.2009  žárovkové happeningy. Rozdávají na nich lidem žárovky, na jejichž krabičkách shrnují základní důvody hlouposti a nesmyslnosti tohoto zákazu, který k nám přišel z EU aniž o něm probíhala v ČR jakákoli politická debata a aniž by jej projednal Parlament ČR. Podle Svobodných by lidé měli mít svobodu výhody a nevýhody, spolu s náklady na pořízení, likvidaci i provoz, sami za sebe ohodnotit. Celá akce je pojata jako recese, ale v jejím podtextu je mnoho vážných společenských a politických témat, na něž upozorňuje kromě Svobodných i sám prezident republiky Václav Klaus, který byl proto prvním občanem České republiky, kterému Svobodní dali svou žárovku při jeho křtu knihy "Modrá planeta v ohrožení".

Prezident Václav Klaus pózuje se žárovkou Svobodných

Úsporné žárovky mají totiž řadu nevýhod, které jsou před normálními lidmi téměř utajovány: obsahují jedy, které nebezpečně znečišťují prostředí, jejich výroba i likvidace jsou nákladnější (včetně produkce CO2 apod.), při častých "startech" klesá radikálně životnost, což ony vyšší náklady znásobuje, jejich "startování" je pomalé (když třeba jeden spěchá na WC), jejich světlo má jiný a pro mnohé a mnohá místa nepříjemnější odstín, nedají se jimi vytápět terária apod.

 

Kdo bude vládnout v "ČEZku"?

Alexandr Tomský, místopředseda Svobodných, nakladatel a politolog

Snímky politiků, lobbistů a vrcholných manažerů průmyslu, jak spolu idylicky tráví dovolenou v miliardářské toskánské vile, vyjevily to, co už vlastně dlouho víme. Že se na úkor veřejného zájmu krade ve velkém a že nám ve skutečnosti nevládnou ti, které jsme si zvolili, protože je ovládají mocné a mocenské skupiny, jejichž hlavní podnikatelskou činností jsou výtečné politické konexe. Dokonce i sociálnědemokratický vejtaha a předseda Jiří Paroubek se svým „kdo z vás to má“ by teď působil komicky. Jeho oponenti jsou luxusem přímo posedlí – milují jachty, vily, rauty, rychlé vozy. Korupce je jako rakovina. Není-li správně léčena, prorůstá hbitě celou společností, a to zdaleka nejen státním organismem. Kdo krade, lže, kdo lže, je agresivní, kdo je agresivní, nemá daleko k vraždě. Cožpak ale máme opravdu volbu jenom mezi levou sociální chudobou a pravou vládou kleptokracie? Budou tvrdit, že malé strany neznáme. To ale nevadí. Jde přece v první řadě o to zbavit se těch, které známe až příliš dobře. Stačí, aby si připomněl dictum zakladatele našeho státu – nebát se a nekrást>>>

Tak nám zakázali žárovky

Petr Mach, předseda Svobodných

Od 1. září se nesmějí na území EU distribuovat stowattové žárovky, postupně budou do tří let zakázány i žárovky 60W a 40W. První stát na světě, který zakázal žárovky, byla Kuba. „Vyměnili jsme běžné žárovky za fluorescentní zářivky v každé domácnosti. Ušetříme spoustu energie,“ napsal před dvěma roky hrdě kubánský komunistický vůdce Fidel Castro ve stranickém listě Granma. Brzy následovala Chávezova Venezuela. Tyto autokratické socialistické vlády se samozřejmě neptaly lidí, jestli si takový zákaz přejí. Když hloupí lidé nakupují levné žárovky a neumějí poznat, co se jim vyplatí, je třeba jim to zakázat. Ústřední plánovací komise zkrátka spočítala, že je to národohospodářsky výhodné. Nejsme pozadu. Evropská komise nezůstala dlouho pozadu a 18. března letošního roku vydala nařízení č. 244/2009. Jeho znění se prakticky neliší od návrhu, který před rokem Komisi předložilo lobbistické sdružení výrobců fluorescentních zářivek. Evropské nařízení se automaticky vztahuje i na každého českého občana a firmu. Zákaz žárovek je z podstaty socialistický, neekologický a především nedemokratický. Podstatou volného trhu je, že se každý jednotlivec na základě cen rozhoduje, co je pro něj nejlepší. Sami víme, jestli jsou pro nás lepší levné žárovky s vyšší spotřebou, nebo drahé zářivky s nízkou spotřebou. Rakouský ekonom Friedrich Hayek, dávno prokázal, že to centrální plánovači nemohou vědět. Dokud budeme volit euroservilní politiky, nebude změna možná.>>>

Topolánek ponižuje Českou republiku

František Matějka, vedoucí Tiskového odboru Svobodných

Svobodní považují za nepřípustné, že se český občan pan Topolánek po soukromém setkání s předsedou Evropské komise panem Barrosem přidal k nemístnému vyhrožování představitelů Evropské unie České republice.

„Pan Topolánek zjevně upřednostňuje osobní zájem a přidal se k nejpokleslejšímu vydírání České republiky,“ uvedl předseda Svobodných Petr Mach na adresu Topolánka. „Hitler před 70 lety vyhrožoval anexí pohraničí a prezident Beneš měl důvod se obávat o osud státu. To, co předvádí EU a pan Topolánek, je ubohé. Češi nemusí mít z EU strach a prezident Klaus nesmí tlaku EU podlehnout,“ dodal Mach.

Vyhrožování, že když ČR neratifikuje rychle Lisabonskou smlouvu, může přijít o post eurokomisaře, nepatří do slušné společnosti a nemá oporu v základních smlouvách EU.>>>

Ladislav Jakl: "Co je to za svět, co je to za mezinárodní organizaci, která nutí naše politiky vybrat si mezi dvěma zly?"

IVANA HASLINGEROVÁ

Horní komora Parlamentu, Senát ČR, vyjádřila souhlas s evropskou  ústavní smlouvou, nazývanou podle místa jejího vzniku Lisabonskou (LS). Věříme, že náš pan prezident si zachová rovnou páteř, tak jako si ji zachoval po celých dvacet let od revoluce, a že svůj podpis pod ní vedle podpisu pana Topolánka nepřidá a že celou tu tragikomedii, která se odehrála v Senátu lze chápat dobrou pouze k tomu, že odhalila, kteří senátoři chtějí zaprodat naši republiku za svou osobní kariéru a kteří si zachovali rovnou páteř i přes lákadla vysokých postů. I přesto, že věříme, že nový protektorát nám i přes  zradu našich zákonodárců díky zásadovému postoji prezidenta republiky nehrozí, požádali jsme jeho nejbližšího spolupracovníka, osobního tajemníka a ředitele Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky (KPR), Ladislava Jakla, o zodpovězení následujících otázek: *Kdybyste byl na místě pana prezidenta, co byste nyní vzkázal našim prodejným politikům? Podepsal byste tuto euroústavu? Pokud ano, tak za jakých podmínek? Víte, já na jeho místě nejsem. Ale vzkazovat mohu i nyní: své svědomí opíjíte konstrukcí, že jste měli jen dvě volby – špatnou (pro Lisabon) a tu ještě horší, být proti. Přemýšleli jste o tom, co je to za svět, co je to za mezinárodní organizaci, která Vás nutí vybrat si mezi dvěma zly? ...  Z výše uvedeného je jasné, že pan president nyní vyčká na rozhodnutí Ústavního soudu a bezprostřední nebezpečí ze ztráty národní suverenity naší zemi nehrozí. O to víc bychom se ale měli všichni zamyslet nad tím, co by se stalo s naší zemí, kdyby v jejím čele stál někdo jiný než Václav Klaus a bezmyšlenkovitě a patolízalsky svým podpisem LS ratifikoval.>>>

 

Věříme, že náš pan prezident si zachová rovnou páteř tak jako si ji zachoval po celých dvacet let od revoluce. Proto celou tu komedii v Senátu chápeme pouze tak, že nám odhalila, kteří senátoři chtějí zaprodat naši rep ubliku za svou osobní kariéru a kteří si zachovali rovnou páteř i přes lákadla vysokých postů ať již v SSE či v naší domácí politice.Nový protektorát nám díky prezidentu republiky nehrozí, ale o to víc bychom se všichni měli zamyslet nad tím, co by se stalo s naší zemí, kdyby v jejím čele stál někdo jiný než Václav Klaus a uvědomit si už konečně, že role prezidenta není tak ústavně omezená, jak se nám s nažila vsugerovat vláda. (redakce)

Prosba senátorům ODS

Vážení zákonodárci,

dovolujeme si Vás oslovit jako lidé, kteří dlouhodobě podporují pravicovou politiku v ČR a dali Vám své hlasy v posledních senátních volbách. V předvečer Vašeho mimořádně důležitého rozhodování o ratifikaci Lisabonské smlouvy chceme apelovat na vaši osobní odpovědnost a Vaše svědomí. Voliči, kteří podpořili vaše zvolení vyjádřili touto volbou svůj nesouhlas s přijetím tzv. Lisabonské smlouvy a právem od Vás proto očekávají, že budete věrni volebnímu programu ODS, jež se vysloveně stavěl proti omezování suverenity ČR a převádění dalších rozhodovacích pravomocí na „Brusel.“ Věříme, že naši výzvu přijmete nepředpojatě a s otevřeným srdcem, jako samostatně uvažující osobnosti odpovědné voličům a svému svědomí.

S úctou

Mgr. Michal Semín, PhDr. Jiří Hejlek, Mgr. Petr Bahník, RNDr. Ivana Haslingerová, CSc. a Doc. Ing. Jiří Pancíř, CSc.

 V Praze 5. května 2009

Schválení Lisabonské smlouvy by poškodilo zájmy ODS

LUKÁŠ PETŘÍK 

 Lisabonská smlouva ustavuje novou Evropskou unii s právní subjektivitou. Nadřazenost unijního práva je na rozdíl od dřívějšího stavu ve smlouvě stanovena. Nový hlasovací systém nahrává státům jako jsou Francie a Německo, jejichž hlasovací pozici zdvojnásobuje, zatímco pozice České republiky se zhruba dvakrát zmenšuje. Smlouva není extrémně špatná pouze pro ČR, ale i pro ODS. ODS platí za Lisabonskou smlouvu obrovskou cenu. Mezi hlavní náklady patří porušování vlastního programu a kongresových usnesení a tím pádem znevěrohodnění strany před svými voliči a členy, zhoršení vztahů se svým otcem zakladatelem, které vedlo až k jeho rezignaci na čestné předsednictví, a vnitrostranické štěpení, které přispělo ke vzniku nových pravicových subjektů, které budou ODS přetáhovat hlasy voličů. I rebelové z ODS hlasující proti vládě uváděli jako hlavní důvod Lisabon. Schválení Lisabonu ve sněmovně tedy vládu nezachránilo, ono ji v posledním důsledku položilo. Primárním argumentem pro ODS, proč podpořit Lisabonskou smlouvu byl taktický postoj, který měl vést k udržení vlády, nikoli podpora smlouvy jako takové. Po pádu vlády již ODS není tímto vázána. Britští konzervativci navíc v případě pravděpodobného vítězství plánují vypsat referendum, v případě, že nebude ratifikace dokončena ve všech členských státech. Europoslanec Daniel Hannan mi potvrdil, že doufají v podporu ODS. Bylo by tedy velmi podivné, kdyby zástupci ODS hlasovali pro Lisabon a bodli tím do kudlu zad svého nejvýznamějšího a nejsilnějšího zahraničního partnera. Když senátoři ODS zamítnou Lisabon, seberou vítr z plachet euroskeptickým subjektům. Pokud ODS ale Lisabon podpoří, hrozí jí možný odchod další části členů. Euroskeptické subjekty pak odčerpají ODS část hlasů, což by mohlo  přispět k vítězství ČSSD. Senátoři ODS by tedy měli Lisabonskou smlouvu odmítnout!

Kam až bude Evropa ustupovat z obavy z muslimů?!

IVANA HASLINGEROVÁ

Nedávno dala Velká Británie vymazat holokaust ze školních osnov, protože to uráželo "víru muslimského obyvatelstva", že se nikdy nestal.  Na štěstí generál Dwight D. Eisenhower dal při osvobozování koncentračních táborů vše zdokumentovat pro následující generace, které nebudou chtít věřit, že se taková zvěrstva mohla dít. Může být něco hrůznějšího a podlejšího, než popírat, že se ta hrůza děla a stala jen z obavy z muslimů? Kliknutím na presentaci pořízenou Eisenhowerem "Zdá se že to není možné!" se může každý přesvědčit, co to byl holokaust.

Lisabon prezident nepodepíše

LADISLAV JAKL

Nechci dva prezidenty a dvě vlády

IVANA HASLINGEROVÁ

Mladá občanská platforma uspořádala v pražském Autok lubu diskusní večer s lídry tří kandidátek do Evropského parlamentu na téma „Budoucnost Evropské unie".  Akce se měla původně konat na půdě Vysoké školy ekonomické v Praze, ale vedení školy toto setkání nepovolilo. Sál Autoklubu ČR v Opletalově ulici byl důstojnou náhradou a uvítal tři lídry kandidátek do Evropského parlamentu, Jiřího Havla za ČSSD, Jiřího T. Payneho za nově vzniklou byť též parlamentní stranu – Stranu svobodných občanů (SSO) – a Jana Zahradila za ODS.  Diskuzi, které se zúčastnila bezmála stovka posluchačů, zahájil Jiří Havel vizí současného a budoucího vývoje Evropské unie a jejích přínosů. Jeho projev se dá shrnout, že je vášnivým zastáncem budování evropského superstátu a europeistou se  vším všudy. U federalistů, k nimž patří, přetrvává slepá víra, že když zavedou shora kolektivizující mechanismy, dospějí k  nirváně, kdy bude vše fungovat dobře. Je to podobné Marxovu modelu beztřídní společnosti. LS pokládá za jedno z technických řešení, které k tomuto jeho snu o evropském impériu přispívá. V protikladu s ním druzí dva řečníci zastávají názor liberální a národnostní. EU si přejí jako volné sdružení suverénních států, které se sdružily za účelem společné celní unie a volného obchodu. Neboli takovou, do níž jsme kdysi vstupovali. Nemají nic proti ekonomické spolupráci, ale impérium nechtějí. Všechny nadnárodní celky se dříve či později rozpadly. EU je jen dalším podobným pokusem v řadě. Nejde proto podle nich rozhodně o finální okamžik evropského dějepisu. Neboli ekonomickou integraci si přejí, ale neshodují se s panem Havlem v pohledu na integraci politickou. Genius Evropy je podle nich v její různosti. Každé glajchšaltování bere lidem svobodu. Budování suverénního úřednického impéria nemá proto podle nich smysl, jak správně připomněl Jan Zahradil: "Právě proto, že EU(15) zůstala politickým trpaslíkem, mohla se stát ekonomickým obrem." 

Ratifikace Lisabonské smlouvy: aktuální otazníky

IVANA HASLINGEROVÁ

Vysoká škola CEVRO Institut a Úřad vlády ČR – Od bor informování o evropských záležitostech pořádaly v atriu vysoké školy CEVRO Institutu konferenci na téma „Ratifikace Lisabonské smlouvy (LS) : aktuální otazníky“. Obsazení bylo vyvážené od zapřisáhlých odpůrců až po její veleobdivovatele. Konferenci zahájili rektor vysoké školy CEVRO Institut Prof. Dr. Miroslav Novák (na obrázku uprostřed, vpravo od moderátora Petra Koláře) a ředitel odboru informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR Mgr. Ondřej Karas jménem svých spolu-pořadatelských institucí. PhDr. Kateřina Jacques ze strany Zelených (druhá zleva), která je členkou  výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Nemá prý obavy ze ztráty demokracie a suverenity. Předseda nejmladší parlamentní strany  (není to překlep, v předsednictvu strany je senátorka Liana Janáčková, takže strana má zastoupení v horní parlamentní komoře), Strany svobodných občanů, Ing. Petr Mach, Ph.D. vysvětlil své argumenty proti ratifikaci Lisabonské smlouvy, které vedly až k založení jeho nové politické strany. Ratifikace LS znamená podle něj skrytý zvrat politického systému v neprospěch demokracie. "Jsem hluboce přesvědčen, že není opravdu dobrá. LS rozšiřuje většinové hlasování. Snižuje váhu hlasu ČR a umožňuje změnu smlouvy v budoucnu bez nutnosti ratifikace v ČR. Německo a Francie chtějí obsadit jurisdikci ČR," uvedl Mach a připomněl, jak se vyvíjel postoj našich politických seskupení ke znění LS, jak své postoje čelní představitelé diametrálně měnili a jak není možné věřit jejich slovům.

Volby do Evropského parlamentu dramaticky nabývají na významu

 JAN ZAHRADIL

Vyslovení nedůvěry vládě během českého předsednictví EU svědčí o mimořádné nezodpovědnosti  těch, kteří je iniciovali i těch, kteří pro nedůvěru hlasovali. ČSSD se zjevně zalekla rostoucích preferencí ODS a toho, že vláda pod vedením ODS úspěšně zvládá nelehkou zátěž předsednictví EU. Dala přednost domácímu politikaření před odpovědností za mezinárodní postavení a pověst naší země. To je politováníhodné. Červnové volby do Evropského parlamentu za této situace dramaticky nabývají na významu. Stávají se prvním důležitým testem reálného rozložení sil na české politické scéně. Jsem přesvědčen, že ČSSD se ve svých plánech přepočítala a dosáhne právě opačného efektu. Bezskrupulózní metody socialistů budí u české veřejnosti stále větší obavy. Naproti tomu naše soustředění na kampaň, nasazení všech kandidátů,  aktivizace členské základny i příznivců a sympatizantů ODS povedou k úspěšnému volebnímu výsledku.

Zahradil připomněl Evropanům nebezpečí totality

 MILAN BOUŠKA

Varování před totalitními režimy zaznělo včera z úst českého europoslance Jana Zahradila v Evropském parlamentu. Zahradil využil smutného výročí okupace Československa Německem 15.3 1939, aby zdůraznil rozdíly i shodné rysy dvou totalitních režimů, které postihly naše území krátce po sobě.„V případě vítězství německého nacismu by český národ zmizel z povrchu země, protože byl nacistickými ideology určen k vyhlazení. Komunistický režim sice národ jako takový nevyhladil, ale zničil jeho elity, morální úroveň a také ekonomický kontext,“připomněl ve své řeči Zahradil. 

Zvlášť aktuálně v současném kontextu vyzněla připomínka poválečného marasmu, který připravil „půdu pro poválečný komunistický populismus, hnaný závistí, odporem k soukromému vlastnictví, nedůvěrou v tržní ekonomiku.“

 Jan Zahradil je lídrem kandidátky ODS pro volby do Evropského parlamentu v červnu letošního roku.

 

Pokud přijetí Lisabonské smlouvy není revoluce, tak už nevím, co to revoluce je!

 JAN SCHWIPPEL, POSLANEC PSP ČR

 Lisabonská smlouva zakládá novou Evropskou unii. Článek 1 odst. 1hovoří o tom, že "smluvní strany mezi sebou zakládají novou Evropskou unii." Pokud toto není revoluce, tak už nevím, co je revoluce. Po dvou referendech ve Francii a v Nizozemí nám bylo slibováno "3D-období" neboli debata - dialog a reflexe. Místo toho kancléřka Angela Merkelová v lednu 2007 píše dopis státníkům členských států, jak změnou terminologie a zachováním právní podstaty obelstít voliče. To pokládám za podvod. Hlavním smyslem LS namísto smlouvy z NICE je zavedení v hlasovacím mechanismu dvojí většiny. To znamená jednak většina členských států, přesně řečeno 55 % členských států musí souhlasit s aktem unie plus 65 % populace. Tím nejvíce prodělají Řecko, Portugalsko a ČR a relativně nejhorší pozice získají Maďarsko a ČR. Tím, kdo nejvíce prodělá ze všech členských států Evropské unie, je tedy ČR. Britský matematik Lyonel Penrouse ukazuje ve svých výpočtech, že správné vážení hlasů je vážení odmocninou z populace, nikoliv přímo populací. Tento hlasovací nástroj navrhovalo již Švédsko a Polsko (podrobně viz "Jagellonský model druhé odmocniny zajistí rovnoprávnost všech států v RE").Bohužel nebyl přijat. Na základě LS může dojít k restituci majetku sudetských Němců. Pokud mě budete napadat, že nevím, proč to říkám, tak opět mohu uvést, proč tomu tak je. Stane se tak na základě prohlášení číslo 17 o nadřazenosti práva unie. Stane se tak na základě občanství EU a na základě právní závaznosti Listiny základních práv a svobod. Každý občan Evropské unie bude mít napříště právo se obrátit na Evropský soudní dvůr s jakoukoliv stížností na porušování práv obsažených v Listině. Hans-Gert Pottering uvedl, že skupina sudetských Němců skutečně chystá žaloby. Ať  řeknou pánové Topolánek, Paroubek a Bursík na mikrofon, že  ratifikace LS žádné nebezpečí v souvislosti s restitucí majetku sudetských Němců nehrozí.  A kdyby přece jenom jakýkoliv český občan došel k majetkové újmě v souvislosti s ratifikací LS, že mu škodu uhradí ze svých soukromých prostředků. Lisabonská smlouva naplňuje skutkovou podstatu podvodu tím, že uvede občany v omyl, využije jejich omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak  škodu nikoli nepatrnou. Skutková podstata tohoto trestného činu bude ratifikací Lisabonské smlouvy naplněna, a to elitou bruselskou, elitou evropskou a elitou českou. 

Berani a beránci

PETR BAHNÍK

    Hájit právo a spravedlnost je dnes úkolem stejně obtížným jako potřebným. Pro nás, zavilé eurokritiky ze strany Právo a spravedlnost (PaS) je překvapivé, jak málo vůle k odporu proti LS projevují vůdcové naší parlamentní pravice! Už před parlamentními volbami 2006 bylo zřejmé, že Topolánek kormidluje loď ODS do „proevropských sítí“ a svou ochotou ke spolupráci se zeleným mefistotelem svazuje své straně ruce. Následný vývoj byl však ještě horší. ODS byla v přímém přenosu kastrována bez narkózy a odpor proti ratifikaci „Lisabonu“ tak zůstal zvláštní výsadou prezidenta republiky a hrstky idealistů. Takový úpadek parlamentní pravice nás poněkud zaskočil. A zápas s „Lisabonským drakem“ pro mnohé členy PaSu postupně nabyl hořkou příchuť marného boje, ze kterého ovšem nelze dezertovat. Aktuální mocenský nástup levice v globálním měřítku tyto trpké pocity ještě posílil. Na druhé straně se právě nyní na české politické scéně otevírají novéperspektivy. Formuje se nová protilisabonská strana konzervativního typu, jsme tu svědky nového proudu, nové naděje. PaS na tento vývoj pohlíží s radostí a bez žárlivo sti. Může si s uspokojením říci: „Nejsme v tom sami !“  Nová Strana svobodných občanů si dala do znaku berana. V této figuře je tradičně zakleta dvojí symbolika: Výraz bojovné vytrvalosti a symbol oběti (neboť beránek je jak známo biblickým zvířetem obětním a erbovním znamením Spasitele). Nám v PaSu je blízké obojí, vůle k zápasům i ochota k obětem. Už proto jsem si jist, že v budoucnosti, a já věřím, že v budoucnosti velmi brzké, se budou moci členové PaSu tak či onak do zmíněného nového nástupu eurokritické pravice zapojit. Forma, jakou k tomu dojde, není podstatná, podstatné je, abychom byli společnému dílu užiteční a nikdy nepustili ze zřetele smysl svého snažení.

 

S beranem ve znaku proti Lisabonu

PETR MACH,  PŘEDSEDA WWW.SVOBODNI.CZ

Strana svobodných občanů si do svého znaku vybrala berana jako  symbol odhodlanosti.Při volbách do Evropského parlamentu chce spolupracovat s hnutím Libertas irského odpůrce Lisabonské smlouvy Declana Ganleyho. Chce především bojovat proti Lisabonské smlouvě –čtěte: Svobodní se představili, odmítají Lisabon, slibují nízké daně. V souladu s Pravidly pro sestavení kandidátky pro volby do Evropského parlamentu, schválených Předsednictvem 27.3., obdrželo Předsednictvo k půlnoci 8.3.2009 celkem 27 přihlášek do Primárních voleb pro sestaveníkandidátky Svobodných do Evropského parlamentu. Celkem tak postupuje do primárek 26 kandidátů. Jsou to – bez důležitosti pořadí – členové Tomáš Marek, Pavel Krajsa, Dušan Jurča, Ladislav Bátora, Alena Šedivá, Vladislav Nechvátal, Martin Muzikář, Filip Černoch, Jan Kasal, Tomáš Kaláb, Pavel Machálek, Jiří Payne, Tomáš Horák, Luděk Konopáč, Rostislav Srstka, Radmil Kress, Makový Milan, Liana Janáčková, David Hanák, Robert Kefurt, Libor Novák, Rostislav Pech, Jaroslav Neuer, Miloslav Bednář, Michael Bartoš a 1 registrovaný příznivec, pan Petr Bahník.

Proč prezident nemůže ratifikovat Lisabonskou smlouvu

JAN ZEMAN

Lze-li vůbec nějakou otázku položit, pak ji lze také zodpovědět. Pochybnost může být jen tam, kde je otázka; otázka jen tam, kde existuje odpověď, a odpověď jen tam, kde lze něco říci.  Wittgenstein

Lisabonská smlouva a její schvalování nejsou a nebyly ve svém celku v úplném souladu s ústavním pořádkem ČR, ani s mezinárodním právem. Rozhodnutí našich ústavních soudců bylo tak "šalamounské" právě proto, že soud nenalezl odvahu tento fakt v "eurokonformní" atmosféře politiky vyslovit a možná ani nechtěl. Paradoxně obsah jeho rozhodnutí nálezem 446/2008 Sb. znamená, že prezident smlouvu ratifikovat v důsledku nemá a to přinejmenším do doby, dokud Ústavní soud nevydá rozhodnutí, které bude rozhodnutím v plném smyslu senátního podání. Dosavadní schvalování Lisabonské smlouvy je každopádně důsledkem vysloveně skandálně nedemokratického procesu. Jedná seo text, který byl již odmítnut referendy, tedy nejvyšší demokratickou autoritou. Případ nemůže být uzavřen, když se vůbec nerozhodlo o otázce, která je alfou i omegou celého případu: Je ratifikace Lisabonské smlouvy v souladu s ústavním pořádkem? Zrekapitulujme si ještě jednou celou kauzu: 1. Ústavní soud byl požádán Senátem rozhodnout podle §71e zákona o Ústavním soudu. 2. Po půl roce vydal nález, v němž konstatoval, že formulace v zákoně o Ústavním soudu (**) je "stěží přijatelná", načež rozhodl jen částečně a rozhodnutí podle §71e zákona o Ústavním soudu vůbec nevydal, neboť pokud by řízením skutečně došel k závěru, že Lisabonská smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem - musel by i výslovně rozhodnout, že ratifikace Lisabonské smlouvy není v rozporu s ústavním pořádkem. Budiž, nerozhodl to. 3. Prezident krypticky naznačuje, že Lisabonskou smlouvu neratifikuje. 4. Média kokrhají "suďte se s prezidentem". 5. Jistý právník uzavírá "Causa finita" a vrhá se na pampelišky. Lisabonská smlouva není tím správným nakročením k reformě institucí EU a ES, jakkoli ji její příznivci často nazývají právě "reformní smlouva". 

 

NATO zůstává nepostradatelné i po pádu komunismu, važme si ho!

IVANA HASLINGEROVÁ

Za účasti význačných zahraničních i domácích hostů včetně generálního tajemníka Jaapa de Hoop Scheffera, exprezidenta Václava Havla, bývalé americké ministryně Madeleine Albrightové nebo vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě gen. Bantze J. Craddocka, si Česká republika připomněla deset let od vstupu do NATO. Této pro naši zemi nejvýznamnější události od listopadu 1989 věnovali pozornost všichni nejvyšší představitelé naší země. Prezident republiky Václav Klaus přijal na Pražském hradě gen. Bantze J. Craddocka, který byl rovněž jedním z účastníků konference „Deset let od rozšíření NATO: Úspěchy, výzvy a vyhlídky“ pořádané druhým nejvýše postaveným politikem naší země, předsedou horní komory parlamentu Přemyslem Sobotkou v nejnádhernějším sále Senátu ČR, v Rytířském sále Valdštejnského paláce v Praze. Pro její účastníky pořádal prezident republiky vRudolfově galerii Pražského hradu  slavnostní oběd a pronesl k nim projev, v němž mj. pravil, že by se nemělo zapomínat, že naše členství v NATO se krátce po pádu komunismu stalo jednou z hlavních priorit naší zahraniční a bezpečnostní politiky: "Mnozí z nás považovali NATO za jeden z pilířů svobodného světa i v dobách komunismu. Toto jedinečné partnerství demokratických zemí z obou stran Atlantiku nejen spočívalo na společných politických zájmech, ale také na stejných hodnotách, které byly členské země NATO připraveny bránit. Za bezprecedentních 64 let míru na našem kontinentu vděčíme právě americké vojenské síle a americké spolupráci s demokratickou Evropou pod záštitou NATO. NATO má základní význam - společné odhodlání všech členských zemí bránit jakéhokoli jiného člena proti vnější hrozbě." A právě toto si mnozí naši občané pod vlivem komunistické propagandy neuvědomují. Neuvědomují si, že v případě napadení našeho státu jsou podle článku 5 washingtonské dohody všechny ostatní členské státy NATO nám musí jít na pomoc. Přesně podle hesla "Jeden za všechny, všichni za jednoho" . Neuvědomují si, že díky NATU již nehrozí druhý Mnichov.

Přeměna EU na superstát může skrývat zárodek Velkého třesku

IVANA HASLINGEROVÁ

V Kulturním centru Novodvorská v Praze 4 uspořádal Otakar Loebl, který se již léta snaží o usmíření Němců a Čechů, výstavu o odsunu sudetských Němců v severočeském pohraničí s názvem"Oběti komunistické moci v severočeském pohraničí v letech 1945-1946". Na debatě  věnované této výstavě bylo mimořádně rušno. Intenzitu diskuse umocnilo i to, že v témže centru provázela tuto výstavu ještě výstava pořádaná Federací nezávislých spisovatelů, která ukazovala, že divoký odsun, při němž byli Němci mučeni a zabíjeni, byl dílem českých komunistů.  O tom, že docházelo při odsunu Němců k nejrůznějším excesům, není dnes pochyb. Snad nejpodrobněji to je shrnuto v "Černé knize komunizmu". A to, že je převážně dělali komunisté, bylo dáno již tím, že odsun organizovali na žádost vlády milicionáři a místní komunističtí funkcionáři, protože  v roce 1946 tato strana vládla. Musíme ale mít na paměti, že odsun byl důsledkem nelidské války, kterou způsobili Němci, a že v této rozjitřené době v nich většina národa viděla vrahy svých blízkých. Proto bychom neměli neustále soudit chování té či oné strany v dané tragické době a měli bychom se pokusit  zamyslet nad tím, zda budeme umět s Němci žít ve společném státě v EU v klidu a bez emocí. Diskuse probíhající v tomto sále by měla být velmi varující. Ukázala, že v našich lidech stále s velkou intenzitou přežívá bolest a z ní plynoucí odpor ke společnému soužití. Politici by se měli proto vážně zamyslet, zda přeměna EU na evropský superstát nebude v sobě skrývat zárodek budoucího výbuchu a zda by proto neměli raději tolik netlačit na přijetí jeho ústavy – Lisabonské smlouvy. Historie ukázala již mnohokrát, že násilné připojení států do velkých říší vedla nakonec k válkám a nenávistem, k jakým by nedošlo, kdyby žily svobodně vedle sebe. Pokud by nálady v našem národě byly podobné těm v sále, tak rozhodně by bylo lépe počkat, až je čas uhladí. Lidé se bojí otevřeně mluvit, aby nebyli zašuplíkováni do role nacionalistů či rasistů, podobně jako byli kdysi označováni za třídní nepřátele. A právě to by mělo být pro naše eurooptimistické politiky velkým varováním. Nemuselo by to končit jen sametovým zvoněním klíči...

Ve službách ducha doby

MICHAL SEMÍN, AUTOR JE ŘEDITELEM INSTITUTU SV. JOSEFA (WWW.STJOSEPH.CZ)

Veselý Maďar a Francouz

FRANTIŠEK TRANTINA

Mimořádný summit EU v Bruselu  skončil, občané všech zemí Evropské unie mohou být klidní. Situace je pod kontrolou, vše se koordinuje. Více než závěrečné ujištění jak je Evropská unie jednotná a  protekcionismus je vlastně sprosté slovo, mne zaujaly rozesmáté tváře maďarského  premiéra Ference Gyurcsányho a francouzského presidenta Nicolase Sarkozyho.  Smějí se na nás z každé fotografie a televizního šotu. Hyperaktivní  „ředitel Evropy“ Sarkozy  má optimismus v popisu práce.  Ale u premiéra země, o které se hovoří jako o Argentině na Dunaji, je to překvapivé. Ferenc Gyurcsány šel rovnou na věc a bez okolků požádal o podporu 180 milard € pro státy střední a východní Evropy.  Maďarsko už jednu záchrannou  injekci dostalo, ale dávka 25 miliard dolarů  byla slabá. Šéfovi  maďarských socialistů asi dodává dobrou náladu víra, že Maďarsku zase někdo půjčí. Mít v Evropské unii krachující stát  kde rostou preference extrémistů Evropa nedopustí. Můžeme se uklidňovat tím, že Maďarsko je jen jedno.

Co nezvládl Mnichov 1938, obstará Lisabonská smlouva?

FRANTIŠEK MATĚJKA

Adolf Hitler, Edward Daladier , Benito Mussolini a Neville Chamberlain podepsali dne 29. září 1939 Mnichovskou dohodu. Válka a Benešovy dekrety odvrátily její důsledky. O 70 let později je tu Lisabon a velké státy tlačí znovu. Dnes už se snad alespoň válčit nebude. Jsem si vědom kontroverznosti tohoto článku, ale čas utíká a my bychom měli mít 100% jistotu, že se rozhodneme opravdu dobře. Lisabonská smlouva je jedním z nejdůležitějších dokumentů od druhé světové války a její důsledky budou významně zasahovat do práv našeho státu a jeho občanů. Evropské společenství je smysluplné z mnoha ohledů jako spojení, které má zajistit velkou měrou společnou zahraniční politiku. Chci věřit, že společná obrana může znamenat úsporu nákladů pro jednotlivé státy. Koneckonců naše vlastní armáda díky počtu vojáků i techniky pro uhájení vlastní suverenity již stejně dávno nestačí. Svobodný pohyb lidí, kapitálu, zboží a služeb by měly zůstat jistě základními kameny. Ale co víc? A hlavně proč? Nevysedávám v hospodách a neremcám, abych pak dělal, že „nemám čas“ a že nic „nepodepíšu“. Sleduji roky dění u nás i v Evropě. A jsou chvíle, kdy nevycházím z údivu. Jednou francouzský prezident pronese, že jsme promeškali příležitost mlčet. Pak zase slyším kritiku našich klecových lůžek, zatímco u nich místo toho pacienta oblbnou farmacií tak, že klecová lůžka skutečně nepotřebuje – a to je OK. Jindy už v obchodě nenajdu potraviny pod původním názvem, protože nám v Bruselu řekli, že si je máme přejmenovat. Poslanci Evropského parlamentu přijedou na Pražský hrad k prezidentu republiky, aby mu vynadali jako malému klukovi za to, že má jiný názor. Kdyby tak někdo přijel za prezidentem Francie a dělal z něj pitomce za to, že jim každý rok shoří stovky aut díky jejich sociální politice vůči přistěhovalcům. 

Úřad proti krizi

FRANTIŠEK TRANTINA

A když v Bruselu , tak raději dva úřady. Zřízením nových celoevropských úřadů pro dohled nad finančním trhem bude Evropská unie bojovat proti krizi. Jeden se bude jmenovat European System of Financial Supervisors  a druhý European Systemic Risk Council, do českého jazyka přeloženo „Evropská rada systémového rizika“. Autoři Járy Cimrmana by název nevymysleli lépe. V úřadech zasednou skuteční odborníci, například  Onno Ruding  z CityGroup (pomoc vlády USA 20 miliard dolarů). Italský bankéř Rainer Masera  který působil v americké investiční bance Lehman Brothers  až do jejího krachu.  Callum McCarthy z britském úřadu pro finanční trhy,  dohlížející  na to aby žádná banka nezkrachovala. Jacques de Larosière z BNP Paribas (pomoc francouzské vlády 2,44 miliardy €) je další z členů těchto úřadů pro přísnější dohled.Říká se, že zločinec který se dal do služeb policie dokáže společnosti prospět. Minimálně tím že už další trestnou činnost nepáchá. Snad tedy ty nové protikrizové úřady splní svůj účel.

Rohlíky a máslo",  nebo "Čechy, Morava a Slezsko"?

VÁCLAV VLK ST.

Když něčemu nerozumíš, tak to nepodepisuj. To je jedna ze základních pravd, kterou by se měl člověk řídit. Protože na tom, že někdo podepíše něco, čemu dobře nerozumí, jsou postaveny například všechny ty podvodné kšefty typu "letadlo", "výhodné prodeje" a tak podobně. Protože když něco takového jako osel podepíšu, tak nakonec zjistím, že podle § 18 odstavec a) není povodeň povodeň, ale"horizontálně tekoucí voda nadměrné hmotnosti" či nějaké jiná pitomost a zázračná pojišťovna mi nevyplatí ani floka. A jak mi řekli právníci, vůbec nejhorší je podepsat smlouvu, která je schválně psaná tak, aby jí nikdo, s výjimkou těch co ji sepsali, nerozuměl. Jak mně někdo vykládá, že mám něco udělat sofort, tak to nepodepisuji ani náhodou. Protože je jasné, že ze mě někdo dělá blbce. Jestliže mne někdo mediálně válcuje, že když to nepodepíši, tak co tomu bude říkat ten nebo onen tak odpovím, že kvůli tomu, že někdo skočil z okna, já skákat nebudu. Takže, pane Topolánku, žádné srdce. Hlava. Ovšem nikoli hlava pitomá, která podepíše něco, čemu nerozumí. A že je čemu nerozumět, ukazují výroky našeho Ústavního soudu a váhání německého ústavního soudu a polské váhání… Strčte si tu svoji Smlouvu kamsi. A neříkejte, vážení politici , že "si myslíte“, protože "si myslet" znamená totiž prd vědět. A vy nejste v parlamentu a senátu proto, abyste za nás podepisovali něco, o čem sami nevíte, co vlastně podepisujete. K těm, kdo podepisují nesrozumitelné smlouvy, často nakonec přijde exekutor. Kdo myslíte, že přijde nakonec k nám?

VÁCLAV KLAUS

Na prezidenta se nestřílí!

JAN KOPAL

Stejně jako v případě lžihumanisty Václava Havla platilo po dlouhou dobu nepsané pravidlo, že se on a jeho filozofické bláboly vydávané za projevy nesmějí kritizovat, tak nyní se národním sportem stalo útočit na Václava Klause a veřejně jej hanobit. Dokonce i umírněný komentátor kdysi rudého, dnes už jenom Práva Jiří Hanák o něm píše jako o „stárnoucím protiintegračním klaunu“ (Právo 20. 2. 2009, Boj s drakem, str. 6). Nynější fronta proti Hradu počíná Paroubkem a jeho melodyboys, přes zelené avanturisty, socialisty a marxisty všech odstínů a směrů až po eurofanatiky a nadšence. Kampaň byla nastartována ročním výročím od druhé volby Václava Klause prezidentem (15. 2. 2009). Zde se při bilančních zamyšleních nejvíce předvedl politicko-milenecký tandem Bursík-Jacques. Ale to byla jen předehra, hlavní dějství teprve nastává.Oscilačním bodem těchto ataků se stal dlouho očekávaný prezidentský projev v Evropském parlamentu. Palcové titulky hlavních tištěných médií hovořily o „dštění síry“ a „prchajícím publiku“.V textu článků se dokonce objevilo i tvrzení, že Klausovi aplaudovali jen „Antievropané“ a „neofašisté“.Zvlášť nechutné a záludné mi přišlo srovnání Klause s Entropou Davida Černého. Samozřejmě se omílalo tvrzení, že neřekl nic nového. Naštěstí myslící čtenáři ve svém plátku nalezli i text (nebo jeho podstatnou část) projevu a mohli si udělat vlastní názor. Mezi našimi vrcholovými politiky není jiného politika tak dlouho pobývajícího na samém vrcholu politického dění a přitom názorově konzistentnějšího, než-li je právě Václav Klaus. Jeho projevy jsou plné nosných myšlenek. Proporce jednotlivých témat jsou zřetelně ohraničena, není zde žádné plané moralizování. Problémy se pojmenovávají a nabízí se i možná řešení. A ta zásadní se v nich poslední době ozývá stále častěji – naše demokracie je ohrožována postdemokracií. Chraňme a bojujme společně za svobodu. Pane prezidente, jsme  s Vámi, buďte s námi!

 

České předsednictví vychází z principu svobody rodin

PETR NEČAS, MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY, MINISTR PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, MÍSTOPŘEDSEDA ODS A POSLANEC PČR

Rodinná po litika se v uplynulých letech stala v řadě členských států EU, Českou republiku nevyjímaje, jednou z hlavních prioritvládních politických programů. Tento vývoj není překvapivý. Čelíme velmi nepříznivému demografickému vývoji a všeobecnému poklesu prestiže rodičovství a života v rodině. Zcela správně je přitom za problémovou oblast považována nedostatečná slučitelnost rodiny a zaměstnání. Ztotožnění společenského úspěchu s profesní kariérou vede k tomu, že vyhovět stále vyšším nárokům na zaměstnance a současně dostát rodičovským povinnostem se pro rodiče malých dětí stává téměř nemožným. Řešení je často spatřováno v odlehčení rodinám od jejich pečovatelské funkce. Čím méně starostí bude život v rodině znamenat, tím snazší bude naplnění představ obou rodičů o profesním růstu. Prostředkem je podpora zařízení nerodičovské, především kolektivní péče. Ostatně tento postup odpovídá i cílům vysoké zaměstnanosti, v rámci nichž mají být rodiče s malými dětmi umístěni co nejrychleji na trh práce. Z této představy také pramení požadavek na vytvoření široké nabídky zařízení péče o děti do 3 a do 6 let, který patří mezi Barcelonské cíle, přijaté Evropskou radou v roce 2002. Příliš často se mi zdá, jako by zájem dítěte nebyl vždy tím primárním motivem  jednání ministrů pro rodinné otázky v EU. Barcelonské cíle (BC) byly jimi přijaty ještě před rozšířením Evropské unie v roce 2004. Není tedy divu, že Česká republika, jako předsedající země z nových členských států, otevírá po sedmi letech toto téma. Chtěl bych poukázat na několik bodů, které podle mého názoru dovolují - a dokonce s ohledem na potřebu respektování principu demokratické legitimity nutí - zahájit nad existujícími barcelonskými cíly vážnou diskusi: 

Nový plán pro obnovu evropského hospodářství

PETR KOSTKA A DUŠAN VESELÝ

V sídle Evropského parlamentu v Bruselu začalo společné jednání Evropského parlamentu a představitelů národních parlamentů všech členských zemí Unie. Český parlament, pod jehož vedením se toto Společné parlamentní jednání koná, navrhl jako základní téma jednání obnovu evropského hospodářství, které akcentuje úsilí o zmenšení dopadů krize na národní ekonomiky.

Před samotným plenárním zasedáním se sešel předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka druhý zleva) a předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Miloslav Vlček (vlevo) s předsedou EP Hanz-Gertem Pötteringem (druhý zprava).

„Informovali jsme pana předsedu o našich hlavních tématech.Obnova hospodářství Evropy musí probíhat  v duchu hodnot, na nichž byl úspěch Unie vybudován. Já osobně podporuji systémová řešení, jsem přesvědčen, že parlamenty by se neměly zabývat technickými záležitostmi a prováděcími předpisy,“ uvedl Přemysl Sobotka.

 

 ČSSD nebude v EP hájit ani zájmy ČR ani svých voličů

JAN ZAHRADIL, LÍDR KANDIDÁTKY ODS DO EP

      Podle slov J. Havla, lídra sociálně-demokratické eurokandidátky, je PES (Strana evropských socialistů) „mateřskou institucí“ ČSSD. Dosavadní dnešní průběh sjezdu ČSSD dává tomuto vyjádření zcela za pravdu. ČSSD totiž ve skutečnosti žádnou autentickou politiku vůči Evropské unii nemá. Všechny evropské teze ČSSD jsou pouze převzaty ze stranických dokumentů PES (Strany evropských socialistů) nebo SI (Socialistické Internacionály). ČSSD se tak snadno dostává do ostrého rozporu s názory svých vlastních voličů. Ti nesdílejí názory současného vedení ČSSD ani na Lisabonskou smlouvu (podporuje ji pouze 28 % voličů ČSSD),  ani na zavedení eura v ČR (odmítá je 55 % voličů ČSSD). Pro ČSSD tedy není na prvním místě Česká republika a zájmy jejích občanů.  Pro ČSSD je  na prvním místě nadnárodní stranická instituce, které otevřeně podřizuje a i nadále hodlá podřizovat svou evropskou politiku. ČSSD proto nebude hájit ani zájmy České republiky a kupodivu ani zájmy svých vlastních voličů.

Zájem o negativní kampaň ODS do EP překročil očekávání

MILAN BOUŠKA

Lídr kandidátky do EP Jan Zahradil oficiálně spustil na internetu negativní kampaň ODS. Video z této prezentace můžete nalézt na stránkáchwww.ods.eu. Zájem návštěvníků stránek překročil očekávání a způsobil dokonce krátkodobý výpadek provozu serveru www.cssdprotivam.cz. Na tomto serveru se budou zveřejňovat reakce ODS na snahu současného vedení ČSSD stavět popularitu na kritice všeho a za všech okolností. Na stránkách www.zpravy.ods.cz rovněž naleznete videoreportáž o zmatcích, které provázejí snahy po plnění populistických předvolebních slibů ČSSD s názvem „Poplatky v chaosu“.

 

Prezident hovořil o summitech ohrožujících volný trh, ne o březnovém summitu EU

RADIM OCHVAT

Ohrazujeme se tímto proti tvrzení některých médií, že v projevu, který prezident republiky Václav Klaus přednesl na dopoledním přednáškovém bloku pořádaném Foreign Policy France v Paříži, vystupoval proti mimořádnému summitu EU plánovanému na začátek března 2009 v Bruselu. Médii citovaná věta z projevu prezidenta republiky, ve kterém se o žádném konkrétním summitu nezmiňoval, byla pouze vytržena z kontextu. Prezident v žádném případě nevystupoval proti summitu, o jehož svolání v daný okamžik ani nevěděl. Prezident ve svémprojevu odmítavě hovořil o různých jednodenních setkáních (summitech), jejichž cílem je nalézt tu nejvhodnější formu regulace volného trhu. Věříme, že spojování těchto dvou evidentně proti sobě stojících přístupů je ze strany médií pouhou nepozorností.

Prezident republiky vystoupil v Evropském parlamentu

Prezident repu bliky Václav Klaus ve čtvrtek 19. února 2009 vystoupil v Evropském parlamentu v rámci předsednictví České republiky v Radě EU. Prezident se setkal s předsedou Evropského parlamentu Hans-Gertem Pötteringem a v 11:00 hodin vystoupil během slavnostního zasedání Evropského parlamentu v Bruselu. Poté se v sídle Stálého zastoupení ČR při EU uskutečnila tisková konference. Prezident se zúčastnil oběda s českými europoslanci pořádaného českou velvyslankyní při EU Milenou Vicenovou a setkal se zaměstnanci Stálého zastoupení a s Čechy, kteří pracují v institucích Evropské unie. V odpoledních hodinách pan prezident odletěl do německého města Bochum, kde byl hlavním řečníkem fóra „Herausforderung Zukunft“. Prezident se v Bochumi setkal s předsedou německého Bundestagu Norbertem Lammertem a vystoupil s projevem nazvaným „Co nám říká současnost o budoucnosti Evropy?“. Poté se zúčastnil večeře pořádané starostkou Bochumi Ottilií Scholz a v pátek 20. února 2009 ráno se vrátil do České republiky.

 

Český parlament přiveze do Bruselu mapu Evropy ztělesněnou jako ženu

 PETR KOSTKA A DUŠAN VESELÝ

Součástí Spojeného parlamentního jednání, které proběhne pod českým předsednictvím 16. a 17. února v Bruselu (viz samostatná tisková zpráva), bude i slavnostní předání daru českého parlamentu evropským kolegům. Uskuteční se v úterý 17. 2. cca ve 13.00 hodin ve foyeru budovy Józsefa Antalla (JAN) Evropského parlamentu.Jako dar byla vybrána reprodukce kolorovaného mědirytu „Mapa Evropy v podobě ženy“ z knihy Itinerarium Sacrae Scripturae vydané Danielem Adamem z Veleslavína v roce 1592. Předlohu zapůjčila Strahovská knihovna, Královská kanonie premonstrátů na Strahově v Praze. „Je to společný dar Senátu a Poslanecké sněmovny a na rozměrném plátně je zobrazena mapa Evropy v podobě ženy. České země jsou umístněny v místě, kde obvykle zobrazujeme srdce,“ uvedl k daru Přemysl Sobotka.„Starobylé podobenství našeho kontinentu jako půvabné ženy výmluvně ilustruje, že vize jednotné Evropy sahají hluboko  do naší historie“, řekl v této souvislosti Miloslav Vlček.Velkoplošná kopie mědirytu se poprvé objevila na veřejnosti v Senátu při oslavách vstupu ČR do Evropské unie a nyní je umístěna v prostoru pro veřejnost Jednacího sálu v sídle Senátu.Dar symbolizuje tradiční představu o českých zemích jako srdci Evropy.

Houby Klaus, Sarkozy je nepřítel EU

PETR PAULCZYNSKI

Evropanství po Francouzsku

PATRIK NACHER 

Když česká vláda dostatečně nebojuje za schválení Lisabonské smlouvy, mají evropští politici včele s tím francouzským spoustu trapných připomínek. Když se prezident Klaus sejde v Irsku s eurokritikem Declanem Ganleyem, tito politici doslova šílí. ČR je pak stejnými „Evropany“ často kritizována, že nepřijímá (a to buď vůbec nebo pozdě) různé evropské normy či doporučení, antidiskriminačním zákonem počínaje a zákazem chirurgických kastrací sexuálních delikventů konče. A když není nic po ruce, tak jsme prostě málo evropští. Dokonce prý nevyvěšujeme dostatečné množství evropských vlajek, nechal se slyšel krátce po nástupu našeho předsednictví vrchní Evropan Nicolas Sarkozy. Pikantní. Právě francouzský prezident včera prohlásil, že by se francouzská auta pro Francouze měla vyrábět ve Francii „není ospravedlnitelné, aby Francouzi jezdili v autech domácích značek vyrobených v zahraničí“. Pan Sarkozy jen zvýraznil to, co se ví už dávno.O evropanství se jen planě žvaní na konferencích, ale jakmile přijde nějaká krize (třeba ta finanční), sálá z „evropských“ politiků včele s francouzským prezidentem národovectví na hony daleko. To se koneckonců projevilo už při komentářích na plastiku Entropa. Evropanství, smysl pro humor a nadhled byly rázem fuč. A Nicolas Sarkozy? Třeba ho trochu zklidní informace, že Topolánkův syn se jmenuje stejně jako on. Někdo by mu to měl říct.

Parlament ČR nesmí vystavit "bianco šek" všem budoucím vládám  bez kontroly předávat pravomoci na unijní úroveň

ODS trvá na tom, aby v rámci ratifikace Lisabonské smlouvy byla schválena i úprava české legislativy, která zabrání předávání pravomocí z národní úrovně na unijní bez souhlasu Parlamentu ČR. Návrh tzv. vázaného mandátu výkonné moci při hlasování o některých rozhodnutích na úrovni hlav států a předsedů vlád či na ministerské úrovni v Radě Evropské unie je - stejně jako v některých jiných členských státech - postaven na principu konkrétního výčtu rozhodnutí, s nimiž by za Českou republiku nemohla vláda (prezident republiky) vyslovit souhlas bez předchozího souhlasu Parlamentu. ODS je proto přesvědčena, že úprava jednacího řádu obou komor parlamentu, resp. tzv. stykového zákona, zavádějící "vázaný mandát vlády", má předcházet samotné ratifikaci Lisabonské smlouvy v obou komorách Parlamentu ČR. Opačným postupem by Parlament ČR vystavil "bianco šek" všem budoucím vládám, které by získaly možnost bez kontroly občanů předávat pravomoci na unijní úroveň. Projednávaná právní úprava by měla zajistit parlamentní kontrolu rozhodování vlády na unijní úrovni v případech, kdy některá ustanovení Lisabonské smlouvy umožňují buď zjednodušený postup pro revizi základních smluv nebo přechod od jednomyslného rozhodování v Radě k rozhodování kvalifikovanou většinou. Požadavky výborů obou komor spojit takovou úpravu s vyslovením souhlasu k ratifikaci Lisabonské smlouvy vycházejí z nutnosti zvýšené parlamentní kontroly v případech, kdy by v budoucnu mohlo za využití uvedených postupů docházet k dalšímu přenosu pravomocí z národní úrovně ve prospěch Unie. Obdobné řešení zvolily i jiné členské státy (Spojené království, Německo). Na nezbytnost takové právní úpravy ostatně poukázal i Ústavní soud ve svém nálezu, kterým se vyslovil na základě senátního návrhu k souladu Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem. (ODS zprávy)

Ostře odmítáme znění zprávy o nediskriminaci, přijaté EP

ING. JAN ZAHRADIL, PŘEDSEDA KLUBU POSLANCŮ ODS V EP A VEDOUCÍ ČESKÉ NÁRODNÍ DELEGACE V EPP-ED

Europoslanecký klub ODS ostře odmítá znění zprávy o nediskriminaci, přijaté dnes Evropským parlamentem.  Z popudu frakce Zelených a s podporou europarlamentní levice byl jako součást této zprávy přijat pozměňovací návrh, který praví "...návrh českého předsednictví nutí ženy, aby se vzdaly svého zaměstnání a ubíraly se přirozenou cestou..."  Tento návrh je zcela nepravdivý, je politicky motivovaným útokem na české předsednictví EU a v jeho pozadí stojí zcela nepochybně předvolební boj před volbami do EP.

V čele státu stojí vlastenec, jehož slovo platí!

IVANA HASLINGEROVÁ

Blíží se volby do Evropského parla mentu (EP) a celá politická representace se bude muset prvořadě zabývat problematikou EU a především obzvlášť nebezpečným projevem nedemokratických trendů v EU – jejím tlakem na přijetí Lisabonské smlouvy (LS), který je hrubým porušením jejich vlastních pravidel. Podle nich totiž  smlouva odmítnutá jedním státem nemůže vstoupit v platnost v důsledku stále platícího práva veta jednotlivých států v EU. Není divu, že se EU, která o sobě vždy tvrdila, že je demokratická a hlas lidu je jí nade vše, se staví v tomto případě tak ignorantsky k národním referendům a že tak vehementně, dokonce i proti svým vlastním předpisům, prosazuje LS. LS má totiž sloužit jako nástroj předávání pravomocí a svobod nevolené bruselské byrokracii na úkor členských států a jejich občanů. Jde o velice nebezpečný a závažný dokument umožňující ztrátu národní suverenity naší země, kterou tak obtížně pro ni vydobyli na Rakousko-Uherské monarchii politici kolem T. G. Masaryka. Nyní po devadesáti letech se ji chtějí někteří naši politici opět vzdát ve prospěch nového nadnárodního státu. Nejen každý politik, ale i každý občan, jenž si přeje zachovat Českou republiku jako samostatný a suverénní demokratický stát a nepřeje si mít dva prezidenty, dvě ústavy, dvě vlajky... se bude muset při volbách do EP zamýšlet nad tímto nesmírně závažným dokumentem – Lisabonskou smlouvou. Proto je záslužným počinem prezidenta naší republiky Václava Klause, že napsal souhrnnou knihu k tomuto, pro náš národ tak závažnému a nebezpečnému dokumentu. Předložená publikace "Prezident republiky k LISABONSKÉ smlouvě" přináší všechny jeho zásadní texty k ní. Čtenář může posoudit názory prezidenta republiky nejen k LS, ale k oběma eurosmlouvám a zjistit, že jeho postoje jsou stále konzistentní. Je potěšitelné, že v této závažné době, kdy hrozí ztráta suverenity naší země jejím rozpuštěním v evropském superstátu, stojí v čele našeho státu zásadový vlastenec, který nepodlehl názorové přesile pánů Topolánka, Schwarzenberga, Vondry, o opozičních politicích typu Bursíků, Paroubků a Čunků nemluvě, a zůstal trvat na svých původních stanoviscích.  Říká se: "Slovo dělá muže". Vydáním této publikace potvrdil prezident republiky, že je mužem na správném místě a nikoliv loutkou v rukou europeistické vlády. Vlády nebojující za národní zájmy, ale za zájmy cizáků, stejně jako tomu bylo již mnohokrát v naší historii.

EU: "Mazej do jeslí parchante"

PETR PAULCZYNSKI

Evropskounijní pojetí (pseudo)demokracie

RUDOLF POLANECKÝ

Irové v referendu odmítli Lisabonskou smlouvu, která z členských států dělá nesvéprávné územní celky. Týden stačil na to, aby se ukázalo, jakou že to špičky EU vyznávají demokracii. Všelidové hlasování je považováno za nejdemokratičtější přístup. Faktem ale zůstává, že v některých oblastech zkrátka všelidové hlasování probíhat nemůže. Zejména v branně bezpečnostních otázkách, kde zasvěcené osoby pracují s přísně tajnými materiály. Referendum nemůže probíhat ani v ekonomických otázkách, protože by to mohlo ohrozit chod státu. Představme si, že by proběhlo referendum s otázkou "má stát vybírat od občanů daně?". Výsledek by byl zcela jasný a pro stát smrtelný.

Vlajka rodící se socialistické EUFotomontáž: Rudolf Polanecký

Referendum má probíhat v závažných otázkách týkajících se dalšího směřování státu, zejména má-li se ten který stát zapojit do nějakého spolku, či, jako v případě Lisabonské smlouvy, má-li se vzdát státní suverenity. Tam je referendum přímo nutností. Nejde o běžné zákony, které mohou řešit námi delegované osoby v parlamentu, ale o budoucnost celého státu.

Spory pánů Ganleye a Železného se Macha netýkají

IVANA HASLINGEROVÁ

(Reakce na článek Milana Hamerského "Teflonový Železný nepatří do politiky".)

Předseda Strany svobodných občanů ing. Petr Mach, Ph.D nezávisle na aktivitách Vladimíra Železného nikdy nechtěl aby jeho strana byla přímou pobočkou Libertas v ČR. (podrobně viz článek:"STRANA SVOBODNÝCH OBČANŮ  již není pouhým snem, ale skutečností!"). Machova Strana svobodných občanů je plnohodnotnou politickou stranou a nikoliv jen stranou sloužící pouze jednou za 4 roky jako výtah k moci některým europoslancům. Mach chce vybudovat čitelnou a věrohodnou stranu podobnou té, jakou byla pod vedením profesora Klause ODS. Jeho snem je, aby jeho strana působila v naší politice jako stálice. Protože ale shodou okolností vznikla v době, kdy se blíží volby do Evropského parlamentu, bude se  muset v první řadě zabývat problematikou EU a především obzvlášť nebezpečným projevem nedemokratických trendů v EU, tlakem na přijetí Lisabonské smlouvy, který je hrubým porušením i vlastních pravidel EU, podle nichž smlouva odmítnutá jedním státem nemůže vstoupit v platnost. Petr Mach je ale především pragmatický Friedmanovský ekonom. Je tvrdým zastáncem volného trhu, odpůrcem přílišného zasahování státu do života občanů, vyzná se skvěle v bankovní politice. Chce zachovat Českou republiku jako samostatný a suverénní demokratický stát. Proto odmítá Lisabonskou smlouvu jako nástroj předávání pravomocí a svobod nevolené byrokracii na úkor členských států a jejich občanů. K otázce přijetí eura bude žádat referendum. Důrazně odmítá veškeré totalitní ideologie a systémy ohrožující svobodu občanů. Petr Mach má vyšší cíle než pouze založit pobočku Libertas. Chce založit skutečně životaschopnou pravicovou stranu jako jeho předchůdce pan prezident. Stranu, kterou potřebujeme jako sůl. Jsou to totiž právě názory Petra Macha, po nichž jistá část nespokojených voličů volá. 

Absurdistán se představil ENTROPOU

ZDENĚK JEMELÍK

Nejsem znalec výtvarného umění. Kdybych viděl artefakt Davida Černého na výstavě, asi by mě příliš nezaujal, ale ani nepopudil. Nevím ani, zda jde o umění či jen řemeslný projev exhibicionismu a o projev  hrubosti a špatného vkusu autora. Jako nástroj reprezentace státu v budově Evropské komise v Bruselu mi ale vadí stejně jako okolnostmi jeho vzniku. Nevidím nic groteskního na  výrocích Václava Klause, jež mají dle představ autora sloužit jako nástroj české sebeironie. Není nic směšného na tom, že zkušený státník má odvahu myslet vlastní hlavou, jít proti proudu a v mnohém se dočkat toho, že se jeho kacířské názory časem dočkají uznání. David Černý by měl nahradil prezidentovy výroky přetékajícím sáčkem na zvratky z vybavení ČSA. Sdělil by světu, co si o své vládě a vládnoucích stranách myslí voliči, kteří přebarvili zemi na rudooranžovo, a jimž se při sledování trapasu kolem Entropy znova zvedají žaludky. Alexandr Vondra a jeho lidé, kteří tuto akci organizovali, projevili nebetyčnou nesvědomitost. Je-li někdo placen z peněz daňových poplatníků za řízení významné performance, která má posloužit k vytvoření příznivého dojmu mezinárodní veřejnosti o naší zemi, nemůže si dovolit nevědět předem, co se bude předvádět či nemít jistotu o autorech. Neomlouvá to ani, že  podstatnou část nákladů na pořízení díla Davida Černého zaplatil soukromý investor Zdeněk Bakala. Nehledě k tomu, že nesmí vybrat zhotovitele díla na vlastní pěst bez soutěže a před uveřejněním se nestarat se o to, zda autor vyhověl podmínkám zadání. Podivná byla již propagační kampaň s heslem „Evropě to osladíme“ a nesrozumitelným pohráváním s kostkami cukru, abylo by neodpovědné dát Alexandrovi Vondrovi ještě další příležitost, aby stát tímto způsobem dále reprezentoval. Mirek Topolánek by ho měl rychle vyprovodit ze Strakovy akademie a měl by si na to obout dobře okované boty.

Kolegové Jiřího Havla v EP podporují iránskou opozici

JAN ZAHRADIL, PŘEDSEDA EUROPOSLANECKÉHO KLUBU ODS

Výroky pana Jiřího Havla, vycházející z tendenční reportáže TV Nova, prozrazují jeho neznalost íránské exilové opozice. V Evropském parlamentu (EP) dlouhodobě působí široká skupina poslanců napříč politickým spektrem, která íránskou opozici podporuje. Zasazuje se také o vyškrtnutí organizace PMOI ze seznamu proskribovaných organizací EU, jak to nařídil Evropský soudní dvůr.  Zdůrazňuji, že ve zmíněné europoslanecké skupině se angažují i členové Strany evropských socialistů, tedy de facto kolegové pana Jiřího Havla.

Europoslanecký klub ODS protestuje proti kritickým poznámkám na adresu prezidenta ČR

  JAN ZAHRADIL, PŘEDSEDA EUROPOSLANECKÉHO KLUBU ODS

 Europoslanecký klub ODS se ohrazuje proti kritickým poznámkám na adresu prezidenta České republiky Václava Klause, které zazněly 16. prosince 2008 během plenárního zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v souvislosti s návštěvou vedení frakcí Evropského parlamentu u prezidenta. Z dostupných informací je zřejmé, že to byla právě delegace EP vedená předsedou Pötteringem, která nedokázala udržet úroveň diskuse s hlavou státu ve věcné a důstojné rovině, což považujeme za politováníhodné.

 

Vyvěste vlajky, poručilo předsednictvo. Nastěnky su tež nakřivo!

LADISLAV VTVIKA

 

Jak odvést pozornost od „lisabonizace“  EU

JAROSLAV KUBA

Dne 8.12.2008 zveřejnily BL moje zamyšlení nad otázkou, komu přinese tzv. „české předsednictví“ užitek. Zda Čechům, anebo silám v EU (a v ČR), kalkulujícím s její transformací  v intencích tzv. Lisabonské smlouvy . A  to do něčeho – jak jsem zdůraznil – cituji: „pro co dnes mají v západní Evropě obrat „demokratický kolonialismus Evropské unie“? (srov. např. Dr. Peter Bachmaier, From the Second to the Third Word, in „Curent Concerns“, Zurich, No 3/4, 2008). Viz: „Qui (podle BL „cui“) bono „české předsednictví“, čili komu skutečně přinese prospěch“. K jeho zveřejnění mne přiměla aktuální okolnost, a to publikovaný text Zápisu z přijetí delegace Evropského parlamentu prezidentem  ze dne 5.12.2008. A co mne mj.přivedlo k otázce, cit. dále:  „Náhoda? Nebo malá ukázka toho, jak se k nám budou po podpisu „Lisabonské smlouvy“ chovat, když se symbolem české státní suverenity jednají stylem chování kolonizátora nadřazené rasy k náčelníkovi zapadlého kmene odněkud z rovníkové Afriky?“ Karel Dolejší mi v BL „přišil“ obhajobu vůdcovského principu!: „Kombinací čl. 2, odst. 1 a čl. 63, odst. 1, písm. b) ústavy Kubovi vychází, že shledá-li prezident "podle nejlepšího vědomí a svědomí" mezinárodní smlouvu v rozporu se "zájmem lidu", nemusí takovou smlouvu podepsat, ačkoliv ji předtím schválil řádně zvolený parlament.“ A k tomu prý dospěl, cit.: „Na základě opakovaného přečtení článků pana Kuby.“ Kuba se tak, pane Dolejši, snažil těm, kteří zrovna nestudují ústavní právo, vysvětlit v Ú ČR jisté reflexe proslulého „The system of checks and balances“. Nebo-li systému vzájemných kontrol a vyvážení jednotlivých mocí v rámci ústavní dělby moci. Např. mezi prezidentem a parlamentem.  A kdo to ještě nepochopil, tak buď nechce, nebo je naveden, nebo…

 

Hynek Fajmon: "Vyzývám Hans-Gert Pötteringa, aby se omluvi Václavu Klausovi"

Poslanec Evropského parlamentu (EP ) Hynek Fajmon požaduje omluvu za nehorázné chování delegace EP při její přijetí na Pražském hradě (podrobně jsme se tomuto problému věnovali např. v článcích Delegace EP s dikcí prokurátora Urválka, či Pane Pötteringu Protektorat Böhmen u.Mähren zanikl v r.1945). Přinášíme dopis, který poslal vedoucímu delegace, předsedovi EP Hans-Gert Pötteringovi: 

Pane předsedo Evropského parlamentu,

průběh návštěvy předsedů poslaneckých skupin Evropského parlamentu u prezidenta České republiky Václava Klause v Praze vyvolal mezi českými občany velkou nevoli. Obdržel jsem od svých voličů mnoho negativních reakcí. Žádají mne, abych vyjádřil nesouhlas s nedůstojným vystupováním delegace, které jste stál v čele. Po přečtení záznamu z tohoto jednání se s tímto názorem ztotožňuji a důrazně Vás vyzývám, abyste se za vystupování delegace Evropského parlamentu v Praze omluvil. V demokratické společnosti není možné, aby poslanci vystupovali způsobem, který předvedl pan Daniel Cohn-Bendit. Není možné, aby takto vystupovali ani vůči občanům a ani proti hlavě jednoho z členských států Evropské unie. Jeho chování bylo naprosto nepřijatelné a Vy jste jej měl jako předseda Evropského parlamentu vést k pořádku a slušnosti. Velmi mne zklamalo, že jste tak neučinil a naopak toto jednání svým postupem podpořil.

 S pozdravem Hynek Fajmon, v.r.

Hynek Fajmon – politik, který ovlivňuje chod světa správným směrem

IVANA HASLINGEROVÁ

V kavárně Demokracie Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR představil europoslanec Hynek Fajmon  svoji již pátou politickou knihu "Slovníček evropských levicových pojmů". Ale pozor, nejde o skutečný slovník. Jedná o 18 problémů, jimiž se zabývá nejčastěji Evropský parlament (EP)a přiřazuje jim honosné názvy, které mohou občany zmást, že se jedná opravdu o problémy smrtelně důležité pro jejich život jako jsou diskriminace, evropský sociální model, geneticky modifikované organismy, globalizace, globální oteplování a změna klimatu, lidská práva, mírová politika a mírové hnutí, občanská společnost, obno vitelné zdroje energie, ochrana a ochranářství, pohlavní rovnost, princip předběžné opatrnosti, rovnost a rovnostářství, sociálně ekologické tržní hospodářství, sociální dialog, sociální spravedlnost, spravedlivý obchod, trvale udržitelný rozvoj. Pan poslanec ve své knize tato nejfrekventovanější slova v EP, které jsou již běžně nazývány "evropským newspeakem"vysvětluje s důsledností jemu vlastní. Nejdříve vymezí pojem z hlediska jeho historie, pak se zabývá jeho interpretací v EU, po té v ČR a nakonec jeho užitím v praxi. Po přečtení knihy dá čtenář určitě za pravdu Václavu Klausovi v její  předmluvě: "Slovníček evropských pravicových pojmů poslance Evropského parlamentu Hynka Fajmona je nevšední politickou publikací, v níž autor věrně postihl podstatu současně převládající ideologie EU. Hynek Fajmon měl nejen schopnost, ale i odvahu věci pojmenovat."

"Ta kniha je skutečně sebevražedná. Kromě Václava Kaluse ještě nikdo newspeak EU neformuloval s takovou otevřeností. To ve Strakovce nevydejchají," varoval s úsměvem poslance Fajmona ředitel Centra pro ekonomiku a politiku a poradce prezidenta republiky Petr Mach 

Díky Hynku Fajmonovi může čtenář při čtení jeho nové knihy pochopit zákulisí evropské politiky. Dočte se, že je v ní stále víc špatného. Bohužel některým našim politikům se tato politika líbí. ODS díky ní dospěla k obrovskému ideovému vyprázdnění. Když byla v opozici, formovala na svých ideových konferencích své profilování. Byla to práce náročná, z níž téměř nic nezbylo a to málo co zůstalo její představitelé vyprazdňují s naprostou lehkovážností dál. Nynější některé výroky jejího předsedy o EU jsou děsivé. Kdybychom neviděli pod nimi jeho jméno, mysleli bychom, že to napsal Václav Havel. Bohužel naši občané a dokonce i novináři to znevažují, ale až pan předseda podepíše Lisabonskou smlouvu a začne jim vládnou evropská vláda, smích je přejde. Bude ale již pozdě. Neboť jak říká v předmluvě profesor Klaus "Nebezpečí, s nímž autor bojuje, je urgentní. Základ své doktríny "sociálně ekologické tržní hospodářství"dokonce evropské elity vtělily do návrhu evropské ústavy alias Lisabonské smlouvy, aby tak definitivně postavily mimo zákon liberální ekonomický model kapitalismu."

My občané nechceme dva prezidenty, dva ministry zahraničí ani dvě ústavy!

IVANA HASLINGEROVÁ

 My chceme žít ve svobodném státě vybudovaném před devadesáti lety Masarykem a spravovaném politiky, které si zvolíme do čela sami a svobodně. A s ostatními státy Evropy chceme pouze bez omezení obchodovat a  spolupracovat. K tomu žádnou euroústavu nepotřebujeme.

Budoucí bruselští trafikanti neustále zdůrazňují, že bez euroústavy nemůže EU nic prosadit, že nám nemohou vládnout. Ale my občané přece nechceme, aby nám vládli. Nám stačí náš president a náš ministr zahraničí a nepotřebujeme nad nimi mít další bruselské. Proto neopotřebujeme žádnou euroústavu. Slovo trafikant není použito omylem. Brusel je totiž skvělá trafika pro odložené politiky, kteří ve svých státě neuspějí. Stačí připomenout post pana Zielenience, Špidly, Dientsbiera a mnoha dalších, kteří po za zazpívání Babety získali po prohrách v domácí politice skvělé posty v Bruselu. Člověka proto matně napadá otázka, co mají současní politici  slíbeno za prosazení euroústavy. Státy EU se sdružily přece původně za účelem volného obchodu, bezcelní unie a volného pohybu osob. Ani slovo o europresidentech a eurozákonech neřku-li o euroústavách přece tehdy nepadalo. Proto také původní Evropské hospodářské společenství bylo životaschopné a státy v něm sdružené nepotřebovaly ke své úspěšné spolupráci definovat podobné nesmysly. Nepotřebovaly zdvojené vlády, jednu doma a jednu tvořenou druhořadými politiky, kteří ve svobodných domácích volbách neuspěli. Zvládlo by to i větší uskupení států a křik, že 15 států se dohodne a 27 ne je jen zástěrkou konstatování pravdy: "Chceme si vytvořit stát odložených politiků, kteří by v něm získali spolu s armádou tajemníků, překladatelů, právníků a mnoha dalších skvělé nikým z domova kontrolovatelné posty." My občané ale nechceme dva presidenty, dva ministry zahraničí ani dvě ústavy na které budeme posílat část rozpočtu ze svých daní. My chceme žít ve svobodném státě vybudovaném před devadesáti lety Masarykem a spravovaném politiky, které si zvolíme do čela sami a svobodně.A s ostatními státy Evropy chceme bez omezení obchodovat a žít v klidu a ve vzájemné spolupráci. A nejen s nimi, ale s celým světem. Je proto skvělé, že v čele našeho státu stohjí president, který se nemusí podbízet Bruselu, kvůli své politické budoucnosti a který se bije za nás a naši budoucnost s bruselskými trafikanty.

Lisabonská smlouva dává EU právní subjektivitu díky čemuž v ní bude ještě méně demokracie

THOMAS RUPP A JANA KNECHTLOVÁ

U příležitosti vydání českého překladu publikac e "EU a Lisabonská smlouva: Ještě méně demokracie v EU", proběhla v pražském Autoklubu tisková konference, kde byla tato  publikace, kterou vypracovala německá organizace Mehr Demokratie e.V., oficiálně představena.Thomas Rupp, koordinátor European Referendum Campaign a člen Mehr Demokratie e.V.,  prohlásil, že "publikace byla napsána lidmi, kteří jsou velmi proevropští, kteří se skutečně pokoušeli najít něco dobrého, ale z hlediska demokracie nenašli vůbec nic." Na distribuci publikace v České republice se podílí výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku (CEP)Petr Mach.

"CEP sdílí s Mehr Demokratie e.V. a s dalšími skupinami, které jsou kritické vůči Lisabonské smlouvě, starost o demokracii v Evropě. Lisabonská smlouva obsahuje opatření, které dává EU pravomoc stanovit směrnice, jimiž se napříště bude řídit hospodářská politika a politika zaměstnanosti členských států. Jedná se o jednu ze zbývajících pravomocí, kterou členské státy dosud disponují a o které je a mělo by být rozhodováno v rámci demokratických voleb uvnitř členských států," uvedl Petr Mach na adresu Lisabonské smlouvy

Jens-Peter Bonde, předseda EUDemocrats, který napsal předmluvu českého vydání publikace. Podle Bondeho "Lisabonská smlouva podle  vytváří novou politickou entitu a dává EU právní subjektivitu." Bonde dále prohlásil: "Nabídl jsem před nějakou dobou láhev dobrého vína tomu, kdo bude schopný mi ukázat jakoukoli oblast české nebo dánské ústavy, kterou Lisabonská smlouva nezasáhne. Láhev mi přesto zůstala doma." 

 

Útoky na prezidenta republiky je zapotřebí zcela rozhodně odmítnout

Útoky na prezidenta republiky v souvislosti s jeho návštěvou Irska je zapotřebí zcela rozhodně odmítnout. Nepřiměřené reakce mnohých evropských politiků či médií naopak vzbuzují vážné pochybnosti o jejich schopnosti vnímat pluralitu názorů na proces evropské integrace. Varovná je naopak masivní pomlouvačná kampaň, které dlouhodobě čelí šéf hnutí Libertas, irský podnikatel Declan Ganley jen proto, že se stal symbolem odmítavého postoje vůči Lisabonské smlouvě EU. Některé prvky této kampaně, hraničící s osobní skandalizací, vysloveně připomínají praktiky, známé nám z předlistopadového režimu. To je velmi smutné vysvědčení pro stav demokratické diskuse uvnitř EU.

PaS na obranu ústavy a suverenity

Politická strana Právo a Spravedlnost (PaS) www.pas-strana.cz si dovoluje pozvat odpůrce „Lisabonské smlouvy“ na symbolické setkání na podporu ústavních práv a suverenity. České republiky, které se konná v den projednávání „Lisabonské smlouvy“ Ústavním soudem ČR. Setkání se uskuteční v úterý 25.11. od 8 hod. před budovou ústavního soudu v Joštově ulici č. 8 v Brně. Akci podporuje i občanská iniciativa D.O.S.T. www.akce-dost.cz

Irský lid byl v Senátu ČR oceněn za hrdinství

IVANA HASLINGEROVÁ

Nejkrásnější sál první komory naše ho parlamentu, rytířský sál,  zažil opět jeden ze slavnostních okamžiků naší historie. Pod záštitou druhého nejvyššího ústavního představitele, předsedy Senátu ČR, MUDr. Přemysla Sobotky v něm byla předána cena irskému lidu za hrdinství, že nalezl odvahu a odmítl Lisabonskou smlouvu. Ve světě neexistuje žádná demokracie fungující nad politickou rovinou národního státu. Ani EU není státem ale pouze politickým systémem s tendencemi naplnit charakteristiky státu. K fungování demokratických mechanismů státu je totiž nutné, aby existoval jeho demos neboli jeho lid. Samotné používání symbolických funkcí státu od zeleného stolu k fungování státu nestačí. EU se o to přesto snaží, aniž k tomu má právní subjektivitu a její právní systém postupně získává nadřazenost nad právními systémy členských států, i když v EU neexistuje občanství, ani společný jazyk,  ani společná kultura. Pak ale nemůže vzniknout svobodný prostor pro diskusi, neboť jedině demos má právo rozhodovat, jaké záležitosti mají přijít na program jednání. Bez něj nastává úplná absence kontroly politické agendy prostřednictvím veřejnosti neboli demokracie. Podmínkou demokracie je totiž sdílená politická identita - národní stát ohraničený prostorem a domovem, obklopený cizinou. Velká rychlost přijímání politických rozhodnutí vede k demokratickému deficitu a v EU  v důsledku toho probíhá vše v jakémsi hyperdemokratickém prostoru, v němž jsou Evropské elity pro překotnou a rychlou integraci, zatímco její neexistující "lid" na to není zralý. Stále se cítí být více příslušníkem svého národa, v němž zapustil staleté kořeny, než příslušníkem nového politického uskupení. Není proto divu, že došlo již v několika národních státech v referendu k odmítnutí euroústavy pro tento stát-nestát. Lidé v Holandsku, Francii i Irsku dali již jasný signál, že se necítí být občany Superevropy, ale že si o svých záležitostech chtějí rozhodovat sami doma ve svých státech. Bylo to jasným důkazem, že  EU není pro ně zatím domovem a státem, ale jen institucí jejich státy sdružující za účelem získání výhod při obchodování a podobně. Teprve pak, až se občané ve svých srdcích začnou cítit lidem tohoto uskupení, jednat o případné její redefinici na stát. Jinak řečeno, nejdříve musí vzniknout v EU skutečný demos a jasný veřejný prostor s jasnými hranicemi a teprve pak by se měla tvořit jeho ústava a další atributy státu.

Kterak se nezletilá Č. R. stala nevěstkou u mamá Júnije

   JAN ZEMAN

Existoval český text smluv o EU před referendem, nebo občané podepisovali bianko šek? Má se Lisabon podle českého  ústavního pořádku správně schvalovat také referendem? atd. - otázky nad pěti dosud nikdy nepublikovanými dopisy z českého ministerstva zahraničí Tento článek si kladl za cíl doplnit některé informace k článku Adama Bartoše: "Česku chybí základní smlouvy o EU, ověření už čtyři roky vázne v Itálii", rozebrat jejich možné souvislosti a důsledky, a pokusit se je trochu chápat z hlediska prostého občana, který se snaží v těchto složitých otázkách vyznat. Článek je dlouhý a složitý. Je výsledkem několikaměsíčního získávání informací a studia, kdy jsem se snažil vyznat v celé té velmi složité a nepřehledné otázce formalit našeho členství v EU. Text nebyl ostatně původně určen ke zveřejnění - vznikl na popud senátora Josefa Kalbáče a byl pak rozeslán všem zainteresovaným politikům a novinářům - již před několika měsíci. Ale nikdo z nich - ani pan dnes už bývalý senátor sám - se k němu dodnes nijak nevyjádřil. Že by metoda mrtvého brouka? Proto jsem se ho nakonec rozhodl uveřejnit. Je mi jasné, že pro běžného občana bude text velice obtížně stravitelný - jakkoli jsem se snažil být co nejpolopatičtější. S těmito úředními věcmi je to holt setsakra zapeklité. Kdybych měl učinit sepsání o mé anabázi dalo by se to třeba nazvat Eurozámek, kdo by to ale pochopil - jeden Kafkův potomek takyliterát říká: "Prosimvás, kdo by dnes čet Kafku, dyť ho žijem." A tedy komu se nechce prokousávat onou nudnou úředničinou, tomu lze doporučit přečíst si jednotlivé mezititulky, možná tučně vyznačená místa, a nebo rovnou přeskočit na předposlední odlehčenou kapitolku s názvem Kterak se Vláďa Č. R. stal animírkou v Evropském domě. Ostatním nelze než popřát vytrvalost a dobré nervy při odhalování jedné možná z největších absurdit posametových dějin. Četl jsem celkem pět odpovědi MZV na otázky, které kladli ministerstvu v souvislosti s Lisabonskou smlouvou (LS) poradci senátora Kalbáče (č.1), pan senátor sám (č.2), europoslanec Vladimír Železný (č.3) a redaktor iDnes (č.4a, 4b) - otázky ke stavu vypracování, ověření, uložení, předání, ratifikace a vyhlášení textů smluv o Evropské Unii (EU) a Evropských Společenstvích (ES). Opovědi MZV zdají se mi často plně neodpovídat na položené otázky - občas se mi zdají zavádějící, a sem tam možná i nepravdivé. 

eStat varuje: "Lisabonská smlouva je nový imperialismus"

Tomáš Hamet: "Minuta řevu za živé"

 ONDŘEJ ŠLECHTA

Své kulturně-politické turné, jak bychom mohli nazvat sérii koncertů Tomáše Hameta ve spolupráci s iniciativou D.O.S.T., zahájil tento současný velmi zajímavý český hudebník, jehož tvorbu bychom mohli nazvat hodnotovou, v Praze, na Hradčanském náměstí, 28. září 2008, u příležitosti svátku sv. Václava. Datum bylo, jak je na první pohled zřejmé, zvoleno záměrně. Kdo si udělal čas a dorazil v neděli na Hradčanské náměstí, spojil příjemné s užitečným, neboť iniciativa D.O.S.T., která se spolu s politickou stranou Právo a Spravedlnost (PaS) na akci podílela, pojala koncert, jako kulturně-společenský happening, namířený proti ožehavým problémům dneška – Lisabonské smlouvě a Antidiskriminačnímu zákonu. Tomáš Hamet využil příležitost též k tomu, aby v den, kdy si připomínáme jednoho z největších národních světců, prezentoval své nové album, z něhož v ono příjemné podzimní odpoledne zazněla většina písní. Nový Tomášův počin se jmenuje „Minuta řevu za živé“ a po duálním debutu s folkistou Slávou Šimkem „Te Deum“ a duchovně laděném „Antiheretikonu“ z roku 2004 je „Minuta řevu“ více ze života. Přibližně hodinu a půl trvající happening přilákal řadu kolemjdoucích. Turisté z Hradčanského náměstí se zastavovali a z jejich výrazů bylo patrné, že o celém výjevu, včetně projevů a transparentů na podiu – NE Lisabonu, STOP Antidiskriminačnímu zákonu – přemýšlejí a to je pozitivní. Jen více takových happeningů! 

Česká státnost opsala bludný kruh

IVANA HASLINGEROVÁ

Jaroslav Kubera: "Mezi EU a SSSR existují určité paralely"

Jaroslav Kubera používá selský rozum a zároveň je mu vlastní odzbrojující smysl pro humor, takže mu projde to, co by si jiní senátoři nedovolili. Diplomaté, kteří se s ním setkají, jsou často v šoku. "Každý velvyslanec je ze mne na mrtvici. Například paní předsedkyně Ústavního soudu z Lotyšska se divila, když jsem se jí ptal, když už v jednom Sovětském svazu byli, proč se tak hrnou do dalšího," podotkl Kubera coby známý arcikritik Evropské unie: "V socialismu jsem prožil většinu svého života a více už v něm žít nechci. Nechci socialismus v žádné podobě, ale on sem stále leze. Jako by vykradli archivy z ÚV KSČ, to není jinak možné, kde by se ty myšlenky stále braly?" Pohrává si také s myšlenkou připravit návrh o přímé volbě prezidenta: "Pravomoci Senátu se přenesou na prezidenta, tím by se vyhovělo zároveň i těm odpůrcům, který říkají, že je Senát k ničemu." Našim ekologistům zase radí: "Každý víkend odjíždí 500 tisíc lidí na své chalupy, produkují emise, blokují dopravu a všechny elektrospotřebiče mají hned dvakrát - doma a na chalupě, čímž spotřebovávají dvakrát více energie. Zavedl bych pro ně emisní povolenky."

 

Výbory Senátu požadují odročení ratifikace LS do přijetí stykového zákona

SOŇA PAUKRTOVÁ, PŘEDSEDKYNĚ KLUBU OTEVŘENÉ DEMOKRACIE              

Klub otevřené demokracie (KOD) je již od prvého projednání v Senátu Parlamentu ČR v dubnu 2008 zastáncem ratifikace Lisabonské smlouvy. Na své 13. schůzi, konané dne 24.4.2008, Senát rozhodl, že Lisabonskou smlouvu odešle k Ústavnímu soudu k posouzení některých ustanovení, zda nejsou v rozporu s českou ústavou. V současné době výbory Senátu požadují odročení ratifikace, a to do doby přijetí tzv. stykového zákona, který umožní Senátu se nezpochybnitelně vyjadřovat k návrhům evropských norem. Tento návrh vypadá na první pohled logicky, na stranu druhou většině členům KODu připadá nesouměřitelné spojovat ratifikaci Lisabonské smlouvy s přijetím stykového zákona a to z následujících důvodů: nutný a potřebný stykový zákon, jehož existenci předpokládá Ústava ČR, je třeba přijmout již od vzniku Senátu, tj. od roku 1996. Problémy s neexistencí stykového zákona se periodicky projevují, naposledy při loňské volbě prezidenta republiky. Nicméně z pohledu členů KODu je ratifikace Lisabonské smlouvy výrazem politického rozhodnutí zcela jiného druhu než schválení v podstatě procesní normy, tedy stykového zákona. 

Ratifikace Lisabonské smlouvy může přivést ČR do bankrotu

NEZÁVISLÍ DEMOKRATÉ

Víte proč, kromě mnoha jiných důvodů, Česká republika nikdy nesmí ratifikovat Lisabonskou smlouvu? Protože její ratifikace může, a to bez přehánění, přivést Českou republiku ke státnímu bankrotu. Jak? Do Smlouvy totiž, jako její nedílnou součást, eurofederalisté zahrnuli i Chartu základních práv EU. Zdánlivě nevinný krok, který má ale pro nás (a také pro Slovensko) nedozírné následky. Činí z otázek rovnosti občanů, v tomto případě ovšem už rovnosti občanů EU, a z  jejich případné diskriminace, včetně majetkové újmy, která jim takto byla způsobena, případy, o kterých už nerozhodují soudy členských zemí, ale nově soud EU v Lucemburku. Československo po válce vysídlilo z našeho území většinu Sudetských Němců a zabavilo jejich majetek. Jde o domy, statky, pole, továrny, lázeňské léčebny, sklárny, vinice a další majetek, který zde museli Němci zanechat. Zabaven byl majetek téměř tří miliónů osob! Charta základních práv EU, jako součást práva EU, náhle pomíjí české soudy a umožňuje Sudetským Němcům domáhat se restituce tohoto zabaveného majetku přímo u nově příslušného soudu v Lucemburku. Charta umožní dokonce přezkoumávat již platná a zdánlivě konečná rozhodnutí českých soudů o požadavcích Sudetských Němců na odškodnění. V případě ratifikace Lisabonské smlouvy se Sudetští Němci budou moci, ovšem už jako evropští občané, obracet na soud EU s žalobou na Českou republiku pro porušení principu rovnosti a z něj pak vyvozovat diskriminaci s následnou majetkovou škodou, s nárokem na plnou restituci od českého státu. Přitom nepůjde o retroaktivitu! Po okázalém podpisu právě Charty jako součásti Lisabonské smlouvy v Evropském parlamentu pronesl předseda parlamentu, německý poslanec, Hans-Gert Pöttering krátký projev. Vyzdvihl v něm jen jedno jediné: „...od tohoto okamžiku se bude moci každý evropský občan bezprostředně a přímo obracet na soud EU v Lucemburku s žalobami na diskriminaci“. Koho tím asi mínil? Byl to, mimochodem, tentýž Pöttering, který jen pár měsíců před tím pronesl neobvyklý a pro Českou republiku urážlivý projev na srazu Sudetoněmeckého Landsmanschaftu.

Nejelegantnější řešení pro ČR by bylo, aby premiér podpis euroústavy odvolal

IVANA HASLINGEROVÁ

Mladí konzervativci (MK) vydali knihu s příznačným názvem „Co si myslí MK o EU“ aneb "Co mi vadí, co se mi líbí a jakou bych chtěl mít Evropskou unii“. Editor knihy, europoslanec Hynek Fajmon, se s nimi sešel na  jejím křtu v jejich vzdělávacím centru ve Zborovské ulici v Praze: „Jsem stoupenec vydávání knížek a proto chci pogratulovat Mladým konzervativcům, že dali dohromady tuto knihu. Vážím si těch, kteří sednou k počítači a píší své myšlenky. Jde přitom o velmi kvalitní knihu, v níž se zamýšlejí nad zahraniční a bezpečnostní politikou EU, nad předsednictvím ČR v Radě Evropy, nad evropskou energetickou politikou, nad normami EU a mnoha dalšími otázkami, které se nás stále více týkají. Otázka totiž nestojí, zda jsme či nejsme proevropští, jak nám to sugeruje opozice. EU se nás týká všech, víc, než si mnozí uvědomujeme. Téměř 80 % zákonů k nám přišlo z EU. Díky EU platíme dražší elektřinu, o níž si myslíme, že nás zachrání před globálním oteplováním. Díky evropské legislativě mícháme do benzinu biopaliva, což ho zdražuje.  Proto prosazuje Brusel Lisabonskou smlouvu (LS), v níž jsou zakotveny tyto ambice. Sarkozy se s Merklovou dohodli, že budou tlačit na státy EU, aby jen jediné Irsko řeklo LS ne. Až ji všichni schválí, udělají na Irsko nátlak. Zeptají se ho, co bude požadovat, a dají to jako přílepek k LS. Nabídnou mu například, že nebude muset zavést registrované partnerství, že bude dál neutrální a nebude muset poskytovat potraty. Irská vláda s tím přijde do irského parlamentu a vyhraje. My jsme druhý podobný rebel a měli bychom toho využít podobně. Je složitější něco dávat dvěma zemím, vznesou pak požadavky i další státy a celé se to rozpadne. A pokud ne, pak bychom alespoň získali jistotu, že po vstupu LS v platnost nám nezavřou Temelín a nezaberou Sudety." Právníci došli k závěru, že je možné vytvořit takovou právní konstrukci, že by nároky sudetských Němců šly vytvořit. Kdyby se otázka vysídlení otevřela a posuzoval by nároky sudetských Němců Evropský soudní dvůr, v němž bychom měli my pouze 1 hlas ze 27, není to moc příjemná představa. Navíc by to posuzovali lidé prismatem současných ochránců lidských práv, které je těžké přenést na události po válce.  "Rozhodně bych situaci nezlehčoval. Jsem zastáncem toho, že bychom měli spolu s Irskem chtít za případné schválení LS také něco. Měli bychom chtít garantovanou platnost Benešových dekretů a to, že EU nebude požadovat uzavření Temelína a dovolí nám naopak stavět další jaderné elektrárny. Ostatně nejen Irové, ale většina vlád vznesla při její ratifikaci své požadavky.  Jenom naše vláda nic. LS  obsahuje seznam dodatečných protokolů..."

Topolánek: Proč nejsem eurofederalistou?

MIREK TOPOLÁNEK

Při přečtení názvu to hoto příspěvku si nemohu nevybavit Čapkův sborník „Proč nejsem komunistou“. Jakou Evropu tedy skutečně chci a proč nejsem eurofederalistou? Chci Evropu, a všimněte si, že zcela záměrně neříkám Evropskou unii, nýbrž Evropu, dle konzervativně-liberálního konceptu. Tedy Evropu obchodujících, spolupracujících národních států, které kooperují jen v těch oblastech, kde je to výhodnější a efektivnější, než samostatný postup. Chci Evropu, která má společnou politiku jenom tam, kde existuje jasný konsensus a ostatní záležitosti ponechává v kompetenci národních států. Vyznávám Evropu mezivládní spolupráce, Evropu bez nárůstu centrální a ve své podstatě nedemokratické moci. Chci Evropu, ve které se každá země může svobodně rozhodnout, které oblasti kompetencí si ponechá a které bude sdílet s dalšími členskými zeměmi.

"Klausismus je písmo svaté ODS", říká Mirek Topolánek po svém zvolení dne 14.12.2002 na mimiřádném kongresu oDS ve Františkových Lázních

Chci Evropu národních států, jejichž občané budou vědět, kdo jim vládne, jak je zvolit a také jak se jich zbavit, Evropu národních vlád, odpovědných svým a pouze svým občanům. Chci svobodně obchodující Evropu, která podporuje podnikání a neuvaluje dusivé regulace na kdeco a kdekoho. Chci takovou evropskou integraci, která daňovou, hospodářskou a sociální politiku ponechá národním státům, protože to jsou hlavní oblasti ideologických rozdílů mezi stranami. Integraci, jež respektuje suverenitu národních států ve věcech zahraniční a imigrační politiky. Chci integraci, která nebude ohrožovat čtyři základní principy Evropského hospodářského prostoru. Chci takový dokument, a ať se klidně jmenuje ústavní smlouva, který všechny výše uvedené principy jasně vymezí a zaručí. Proto nejsem eurofederalistou!  Sny o velké a sjednocené Evropě snili blázni i géniové, zloduši i titáni, s motivací nepochybnou i pochybnou. O čem jiném snili G. J. Caesar, Napoleon Bonaparte, Adolf Hitler, co jiného měli na mysli svatý Vojtěch, Jiří z Poděbrad, L. N. Trockij a proletáři všech zemí? 

Proč asi politici slepě poslouchají vábení eurovůdců?

PETR MACH, ŘEDITEL CENTRA PRO EKONOMIKU A POLITIKU

Není ale zvláštní, že premiér Topolánek tolik tu Lisabonskou smlouvu prosazuje? Když jel v roce 2004 základní podmínky smlouvy vy jednávat premiér Špidla, napsal mu Topolánek coby předseda opoziční strany otevřený dopis, ve kterém pravil: "ODS se necítí jakkoliv vázána vládní pozicí na Mezivládní konferenci." ... "pro ODS je nepřijatelné jakékoliv zhoršení naší pozice uvnitř EU vůči podmínkám, garantovaným nám v smlouvě o našem přístupu k EU a ve smlouvě z Nice. Jedná se především o plánované nahrazení dosavadního systému vážených hlasů, založeného na principu "degresivní proporcionality" systémem tzv. populačním, založeným na počtu obyvatel jednotlivých států EU, při většinovém hlasování v Evropské radě. Taková změna výrazně redukuje náš vliv v Evropské radě, bez ohledu na nastavení hranic pro kvalifikovanou většinu a proto není v zájmu ČR." (dopis zde) Premiér Topolánek, jak známo, stejný model hlasování, nevýhodný pro Českou republiku, systém, který zdvojnásobuje hlas Spolkové republiky Německo a který snižuje o polovinu hlas České republiky v Radě ministrů EU - přesto že byla předtím euroústava zamítnuta ve Francii a Nizozemí - podpořil loni na summitu v Bruselu a Lisabonskou smlouvu dnes vydává za vítězství. Co to ten Brusel s politiky dělá, že jakmile se dostanou do vlády, ztratí rozum a slepě poslouchají vábení eurovůdců?

MARTIN STÍN 

I když Václav Klaus není b ásník, při sledování mediálních reakcí na jeho různá vystoupení proti Lisabonské smlouvě se mi vybavily verše z Hálkových Večerních písní, začínající slovy:„Nekamenujte proroky….“ Myslím, že pan prezident má štěstí, že u nás neplatí právo šarí´a, neb určitě by se našel někdo, kdo by za jeho veřejně projevované názory na evropskou integraci pro něj žádal trest ukamenováním.Včerejší výrok Ústavního soudu ČR je další ze série porážek, jež u něj utrpěl. Nebudu se pouštět do úvah, zda se soud držel jen suché litery zákona, či zda sledoval nějaké další zájmy. Pouze konstatuji, že rychlost vydání obsáhlého nálezu a okolnost, že si u tak složité věci žádný ze soudců nevyhradil právo vydat odlišné stanovisko, vzbuzuje podezření, že zde zapůsobil jednotící vliv, který může mít mimoprávní charakter. Přestože vůbec nesdílím prezidentův postoj k procesu evropské integrace obecně a Lisabonské smlouvě zvlášť, takže Ústavní soud ČR vlastně vyhověl mému přání, právě pro podezření, že za rozhodnutím mohou být i politické zájmy, mě znova napadají pochybnosti, zda je v pořádku, že tato ctihodná instituce, formováním svého personálního obsazení poplatná politickým vlivům, s různorodým soudcovským sborem nevyrovnané kvality, dostala od zákonodárců absolutní moc nad ostatními ústavními činiteli. Senát ani Václav Klaus si jednotlivé body výhrad k Lisabonské smlouvě nevymysleli: sporná místa v ní objektivně existují. Kamenování Václava Klause není na místě. Je hlava státu, z čehož mu plyne vysoká míra odpovědnosti za blaho národa. Pan prezident se dobrovolně vystavil kamenování, aby pojistil republiku proti bezhlavému skoku do možné pasti. Čestný člověk a politik nemá v takovém případě jinou volbu.  Ústavní soud ČR dal panu prezidentovi zakusit pocity tisíců občanů, kteří nevěřícně kroutí hlavami nad tím, co slyší u obecných soudů. Soud uplatnil zvykové právo nakládat s občany jako s bezprávnou chátrou.  Snímek Markéta Kobrsková

Ústavní soud: Klaus prohrál

PETR PAULCZYNSKI

Očekávám, že odborná i veřejná debata o Lisabonské smlouvě bude pokračovat

MIREK TOPOLÁNEK, PŘEDSEDA VLÁDY ČR

Výrok Ústavního soudu, že Lisabonská smlouva v šesti bodech dotazovaných Senátem není v rozporu s českou Ústavou, beru na vědomí. Oběma komorám parlamentu to umožňuje pokračovat v procesu ratifikace; nicméně i nadále očekávám, že odborná i veřejná debata bude pokračovat.

 

Klaus zaskočil Ústavní soud - jednání o Lisabonské smlouvě odročeno

JAN ZEMAN

U úterního jednání Ústavního soudu vystoupil prezident Václav Klaus s překvapivým právním výkladem, ve kterém důkladně užil hlavní argumen t ve prospěch smlouvy užívaný vládou - proti ní. Podstata vládní argumentace pro soulad Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem před Ústavním soudem byla tzv. doktrína o "materiálním jádru ústavy" - tedy lapidárně řečeno ono pochybné tvrzení, že "něco v ústavě je více důležité" a na to  je třeba brát ohled, a "něco v ústave je důležité méně"  a na to se ohlížet nemusíme. Prezident odvážně přistoupil na tuto vládní šarádu a argumentaci touto doktrínou naopak výrazně obrátil proti smlouvě. Rozbil tak i za pomoci citací z předchozích nálezů Ústavního soudu důkladně podstatu argumentace vlády. Obrazně řečeno jí vyrazil hlavní esa z ruky tím, že to vlastní vytáhl z rukávu. Argumenty, které užil, zásadně zpochybňují nejen soulad Lisabonské smlouvy s literou Ústavy ČR, ale i s tzv. "náležitostmi demokratického právního státu" - které čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR považuje za nepřípustné měnit, a odst 3. pak měnit základy demokratického státu pouhým právním výkladem. Tím upozornil, že by ani případnou změnou ústavy, v případě, že by měla být "přizpůsobena" Lisabonské smlouvě, nebylo možné otevřít cestu "usouladnění" Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem. Záznam této části vystoupení prezidenta ZDE. Celé vystoupení prezidenta u Ústavního soudu je k přečtení ZDE. Počítám, že ústavní soudci z toho dnes nebudou mít moc lehké spaní - jak vymyslet, aby se koza nažrala a vlk zůstal celý... (Bohužel tito lidé dovedou vymyslet cokoliv. Vzpomeňme jen jak smetli návrh novely volebního zákona předložený kdysi ODS a vůbec jim nevadilo, že od té doby se v naší zemi nebude moci fakticky nevládnout, ale o vládě budou rozhodovat přeběhlíci. pozn. redakce)

Disidenti Lisabonské smlouvy

PETR MACH, ŘEDITEL CENTRA PRO EKONOMIKU A POLITIKU

V ranním vysílání irské rozhlasové stanice RTÉ označil (zelený) ministr zahraničí Irské republiky Micheál Martin kritiku Lisabonské smlouvy ze strany českého prezidenta Václava Klause během soukromého programu následujícím po oficiální návštěvě Irska jako "nepřiměřené zasahování" do irských záležitostí. Poslechnout si jej lze zde. Jaké zasahování!? Irové již mají hlasování o Lisabonské smlouvě za sebou, kritika Lisabonské smlouvy je tedy kritika dokumentu, o kterém většina voličů řekla, že jej nechce. Václav Klaus nepřijel do Irska kritizovat Lisabonskou smlouvu PŘED referendem, ale podpořil v kritice Lisabonské smlouvy vítěze referenda PO referendu, které eurovládci odmítají vzít na vědomí. Označovat toto jako "inappropriate intervention"? Když Klaus označil irské odpůrce smlouvy slovem "dissident", bylo to tedy zcela na místě. "Dissident", jak říká slovníková definice, "broadly defined, is a person who actively challenges an established doctrine, policy, or institution." A to přesně jsou odpůrci euroústavy, alias Lisabonské smlouvy. Lidé, kteří aktivně zpochybňují "establishment", zavedenou doktrínu, politiku, či instituci. Topolánek se snaží ideovému jádru ODS (tedy nám, kteří nechceme Lisabonskou smlouvu a nechceme ústupky Zeleným), podat Lisabonskou smlouvu jako nutné zlo za radar. Že prý Zelení podpoří nakonec radar, když ODS schválí Lisabonskou smlouvu. Jestli je to pravda, tak to není dobrý obchod. Smlouva o radaru je totiž běžná smlouva, kterou může příští vláda ihned vypovědět, jak si každý může ve smlouvě přečíst. Mimochodem, někdo by se měl pana Paroubka jasně zeptat: "Vypovíte Smlouvu o umístění radaru, bude-li nyní schválena?" Řekne-li Paroubek "ANO, vypovíme", pak je to evidentně špatný obchod, který by znamenal, že nakonec budeme mít Lisabonskou smlouvu s přenesením většiny zbylých národních kompetencí na Brusel a nebudeme hostit americký radar. Řekne-li "NE, smlouvu nevypovíme", pak to znamená, že Sociální demokraté hrají před voliči jen hru a ve skutečnosti jim americký radar nevadí a s ODS by se něm dohodli - koneckonců jejich vláda vyjednávání o radaru zahájila.

Rozhodnutím o Lisabonské smlouvě zavážeme  i generace budoucí

VÁCLAV KLAUS

Pokud Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, změní se jak mezinárodní postavení, tak i vnitřní poměry našeho státu. Oslabena bude i váha naší země při rozhodování, která probíhají v Evropské unii. Tím vším se změní i podmínky našeho členství, s nimiž naši občané vyslovili souhlas v referendu o Přístupové smlouvě. Demokraticky konstituované orgány našeho státu budou zbaveny možnosti  rozhodovat o celé řadě oblastí veřejného života. Rozhodování bude předáno do rukou orgánů unijních, které dostatečné demokratické kontrole nepodléhají. Těm bude navíc umožněno, aby své pravomoci nad záležitostmi života naší země a jejích občanů dále rozšiřovaly podle svého uvážení a to bez našeho souhlasu. S ústavním pořádkem České republiky Lisabonská smlouva v souladu není. Je v rozporu nejen s dílčími ustanoveními ústavy, ale je v rozporu i se základními ústavními principy. Lisabonská smlouva zahajuje proces, na jehož konci bude suverénem Evropská unie. Evropské unii umožňuje sjednávat i mezinárodní smlouvy nad rámec jejích kompetencí. Lisabonská smlouva zmocní – aniž by to evropská veřejnost tušila – orgány Evropské unie, aby svým rozhodováním libovolně omezovaly svrchovanost členských zemí. To nelze přijmout neboť na jednom území nemohou současně existovat dva suveréni státy. Prohlubování evropské integrace nesmí probíhat skrytě, za zády občanů členských zemí, ani jim nesmí být vnucováno proti jejich vůli.  Pomocí Lisabonské smlouvy by bylo možné „shora“, z Evropy, exekutivně prosadit i to, co by žádný národní parlament nikdy neschválil. Obsah Lisabonské smlouvy v rozporu s naším ústavním pořádkem. Rozhodnutí o Lisabonské smlouvě navíc nebude platit pouze pro dnešek či několik málo budoucích let. Zavážeme jím i generace budoucí. Nastává tudíž chvíle obrovské odpovědnosti těch, kteří budou hrát rozhodující roli v dalších fázích ratifikačního procesu.

Prezident u Ústavního soudu zabojoval a zabodoval

ÚS přesunul jednání o souladu LS s Ústavou ČR z roviny právní do roviny politické

 VÁCLAV KLAUS

Nález Ústavního soudu (ÚS) je - jak jsme mohli vidět a slyšet – obšírný, a proto musí být teprve studován. Je však zjevné, že byl napsán dávno před včerejším jednáním. Přesto je evidentní, že Ústavní soud vystoupením soudce zpravodaje Güttlera jednání o souladu Lisabonské smlouvy (LS) s Ústavou České republiky přesunul – k mému velkému překvapení – z roviny právní do roviny politické. Vykládat laicky a zcela subjektivním (navíc koncepčně chybným) způsobem „integraci a globalizaci“ a mluvit o „integrující se evropské civilizaci“ nebo o „eurokonformním výkladu“různých právních norem je v kontextu úkolu, který Ústavní soud měl, téměř neuvěřitelné. To otevírá cestu k vážné politické debatě v následujícím období.Musím s politováním konstatovat, že Ústavní soud se v odůvodnění svého nálezu s mými právními argumenty náležitě nevypořádal.Očekávám, že nějaká skupina poslanců či senátorů tyto argumenty znovu vznese. Ale hlavně očekávám, že vznese argumenty další, nejenom ty mé a nejenom původní senátní. Velmi pozitivní bylo to, že jednání Ústavního soudu probíhalo veřejně a že byla vlastně touto formou u nás zahájena veřejná diskuze na toto téma. Vyzývám vládu, aby o tomto tématu, dříve než bude projednáváno v obou komorách Parlamentu zahájila s veřejností seriózní diskuzi. V každém případě teď nastává chvíle obrovské odpovědnosti těch, kteří budou hrát rozhodující roli v dalších fázích ratifikačního procesu. Tíhu rozhodování musí vzít s ohledem na minulost i budoucnost na sebe a vypořádat se s ní.

Přes Lisabon do Nové Evropy?

LADISLAV J. BESENCZI

„S hrdostí národní řeknu: ‚Já jsem Čech‘, ale nikdy ‚já jsem Slovan‘… Ovšem, nemohu říci s hrdostí národní, že jsem Slovan, ale proč? Proto, že n ejsou Slované národ. Proto ale přec každý Čech Slovanem jest, třeba by to nemohl říci s hrdostí národní: tak jako jsme všichni Evropčané, ačkoliv se tak nenazýváme s hrdostí národní. Vždyť přece v přírodopisu náležíme také mezi ssavce, a ačkoli tedy každý Čech eo ipso ssavec jest, nebudeme přec s hrdostí národní říkati: ‚Já jsem ssavec.‘“ Karel Havlíček Borovský

Na úpornost a lstivost, s jakou nám vyznavači supranacionalismu podstrkávali na už jednou sklizený stůl fantasmagorii evropské federace, jsme si zvykli. Když se po odmítnutí „Ústavy“ objevila v převleku za Lisabonskou smlouvu, brali jsme to jako lest, jež se od nich dala čekat. Ignorovaní irského referenda už ale není lest, to je podvod. Eurovyznavači překročili hranici legality – vysmáli se závazným pravidlům, jež sami stanovili. Nové koště Sarkozy, rtuťovitý capo di tutti capi „federálního“ spiknutí s Iry zametl a rozkázal bez galského šarmu: „Irové musí zkrátka jít znova k referendu...“ A mafiánské manýry stvrdil, když v Dublinu zulíbal zkoprnělého premiéra Cowena na obě tváře. Tempora mutantur: "dvojitého Brežněva" vytěsní z paměti "dvojitý Šarkőzy". Nevíme, kolik„dvojitých“ rozdal Sarkozy předtím ve Varšavě. Muselo jich být asi hodně, když prezident Kaczyński hned vyrazil za hlavou sousedního státu, aby se podělil aspoň o ně, když už ne o tu korumpující automobilku. Václav Klaus na celování ale zřejmě moc není. Kaczyńského vyprovodil sice podle protokolu, jenže s dovětkem, že bez Irů není možné ve schvalování Lisabonské smlouvy pokračovat a že Lisabonskou smlouvu považuje za chybu, omyl, věc pro Evropskou unii špatnou.  „Hodina jednotné NovéEvropy udeřila. Všechno pro tuto jednotnou Evropu mluví, i když jsme dnes s mnohou fází vývoje nespokojeni... Byli jsme dosud jen Čechy. Zůstaňme Čechy, ale staňme se Evropany!“ Tak pravil roku 1943 Emanuel Vajtauer, uznávaný vůdce smečky kolaborantských prohitlerovských novinářů. Irské referendum nám vybojovalo možnost zdržet podobné současné fanatiky i když jen na nějaký čas, protože nestane-li se zázrak, nelze doufat, že federalizační potopu napořád zadrží poslední dvě hráze – Irové a český prezident. Dejme si pozor na Evropčany, kteří se za ně okázale prohlašují bezmála s hrdostí národní. Jsou to prapodivní ssavci... A dost nenasytní. Právě před nimi varoval Viktor Dyk již v roce 1930: „Tak zvaným vyšším myšlenkám nedůvěřujte. Namlouvá-li vám někdo něco o takových vyšších ideálech, stojících nad národním zájmem, pohleďte dříve na jeho prsty...“

Kterak se nezletilá Č. R. stala nevěstkou u mamá Júnije

   JAN ZEMAN

Existoval český text smluv o EU před referendem, nebo občané podepisovali bianko šek? Má se Lisabon podle českého  ústavního pořádku správně schvalovat také referendem? atd. - otázky nad pěti dosud nikdy nepublikovanými dopisy z českého ministerstva zahraničí Tento článek si kladl za cíl doplnit některé informace k článku Adama Bartoše: "Česku chybí základní smlouvy o EU, ověření už čtyři roky vázne v Itálii", rozebrat jejich možné souvislosti a důsledky, a pokusit se je trochu chápat z hlediska prostého občana, který se snaží v těchto složitých otázkách vyznat. Článek je dlouhý a složitý. Je výsledkem několikaměsíčního získávání informací a studia, kdy jsem se snažil vyznat v celé té velmi složité a nepřehledné otázce formalit našeho členství v EU. Text nebyl ostatně původně určen ke zveřejnění - vznikl na popud senátora Josefa Kalbáče a byl pak rozeslán všem zainteresovaným politikům a novinářům - již před několika měsíci. Ale nikdo z nich - ani pan dnes už bývalý senátor sám - se k němu dodnes nijak nevyjádřil. Že by metoda mrtvého brouka? Proto jsem se ho nakonec rozhodl uveřejnit. Je mi jasné, že pro běžného občana bude text velice obtížně stravitelný - jakkoli jsem se snažil být co nejpolopatičtější. S těmito úředními věcmi je to holt setsakra zapeklité. Kdybych měl učinit sepsání o mé anabázi dalo by se to třeba nazvat Eurozámek, kdo by to ale pochopil - jeden Kafkův potomek takyliterát říká: "Prosimvás, kdo by dnes čet Kafku, dyť ho žijem." A tedy komu se nechce prokousávat onou nudnou úředničinou, tomu lze doporučit přečíst si jednotlivé mezititulky, možná tučně vyznačená místa, a nebo rovnou přeskočit na předposlední odlehčenou kapitolku s názvem Kterak se Vláďa Č. R. stal animírkou v Evropském domě. Ostatním nelze než popřát vytrvalost a dobré nervy při odhalování jedné možná z největších absurdit posametových dějin. Četl jsem celkem pět odpovědi MZV na otázky, které kladli ministerstvu v souvislosti s Lisabonskou smlouvou (LS) poradci senátora Kalbáče (č.1), pan senátor sám (č.2), europoslanec Vladimír Železný (č.3) a redaktor iDnes (č.4a, 4b) - otázky ke stavu vypracování, ověření, uložení, předání, ratifikace a vyhlášení textů smluv o Evropské Unii (EU) a Evropských Společenstvích (ES). Opovědi MZV zdají se mi často plně neodpovídat na položené otázky - občas se mi zdají zavádějící, a sem tam možná i nepravdivé. 

Zastavte Evropský soudní dvůr!

PROFESOR DR. ROMAN HERZOG A DR. HABTL. LÜDER GERKEN

Kompetence členských států EU jsou oslabovány. Stále spornější rozsudky z Lucemburku si žádají existenci kontrolní soudní instituce.

Evropská soudní moc se otřásá v základech. Příčinou je Evropský soudní dvůr (ESD), který s podivuhodnými odůvodněními zbavuje členské státy jejich nejvlastnějších kompetencí a podstatnězasahuje do jejich právních řádů. Přišel o značnou část důvěry, která mu kdysi patřila. Německý Spolkový ústavní soud (SÚS) by měl proto brzy vynést rozsudek, jenž by mohl mít pro vývoj evropského soudnictví stěžejní význam. Jedná se totiž o otázku, má-li být přehnané vykonávání soudních pravomocí ESD v budoucnu opět podrobeno přísné kontrole ze strany SÚS, a nebo má-li se SÚS své kontrolní funkce definitivně vzdát. Za tímto rozhodujícím případem je  tzv. Mangoldův rozsudek (podrobnosti v článku), v němž se ESD choval jako zákonodárce, nikoliv jako prvek soudní moci – vytvořil právo EU. ESD vědomě a systematicky ignoruje stěžejní zásady západního soudního výkladu práva, rozhodnutí zdůvodňuje nečistě, vůle zákonodárců nedbá nebo ji celkověobrací v opak a vymýšlí právní zásady, které může brát při pozdějších rozhodnutích za základ. ESD tak oslabuje kompetence členských států v klíčové sféře národních pravomocí a dokazuje to, že  ESD je jako instituce ochrany subsidiarity poslední instance a jako ochránce zájmů členských státůnezpůsobilý. Nutkavě se proto nabízí myšlenka zřízení soudního dvora pro otázky kompetence, který by byl nezávislý na ESD.

 

 

Václav Klaus: "Po neschválení euroústavy vidím kvetoucí budoucnost Evropy"

IVANA HASLINGEROVÁ

Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) udělalo to, co měla již dávno udělat vláda. Vydalo knihu "Řekneme své ano nebo ne evropské ústavě", která má pomoci k tomu, aby se občané mohli kvalifikovaně rozhodnout, jak budou v případném referendu hlasovat. Předseda správní rady CEPu Václav Klaus spolu s výkonným ředitelem CEPu Petrem Machem přišli do pražské kavárny Slávie, aby tam svou knihu představili. Kavárna byla nabita doslova k prasknutí lidmi, kteří toužili být mezi prvními, co již dříve avizovanou knihu uvidí.

Pan president si ještě naposledy svým profesorsky kritickým okem prohlédl knihu a seminář může začít

"Knihu  "Řekneme své ano nebo ne evropské ústavě" záměrně uvádíme na český trh a předáváme ji všem občanům k prostudování. Vznikla tak, že jsem studoval texty Anthony Coughlana, ekonoma a emeritního docenta sociální politiky na Trinity College v Dublinu, které  vydal spolu se svými právníky a ekonomy z "Národní platformy". Nejde o bezvýznamnou organizaci, ale Národní platforma je přidružena k European Alliance of EU-critical Movements, která spojuje 60 organizací ve 20ti různých evropských zemích znepokojených vývojem v EU. Texty byly natolik zásadní, že jsme si řekli, že by s nimi měla být seznámena celá česká veřejnost. Proto jsme je přeložili do češtiny. Když to bylo hotové, zjistili jsme, že je to příliš dlouhé a tak pro ty, kteří dávají přednost kratším a  jasným textům, jsem napsal předmluvu. I ta se nám zdála dlouhá, tak jsem z toho udělal desatero, které je stručné, jasné a zapamatovatelné," uvedl Václav Klaus a dodal: "Někteří z nás považují evropskou ústavu za zásadní,  revoluční, přelomový, převratný dokument, který mění svět, Evropu a životy všech občanů. Protože ale její text je dlouhý (800 stran - pozn. redakce) a špatně čitelný, chceme přispět k tomu, aby měli občané možnost se o ní dozvědět to zásadní a poté se seriózně vyjádřit. Někteří se snaží ústavu bagatelizovat a tvrdí: 'Důvěřujte nám, velikánům Evropy.' Je to čirá lež! Na toto bagatelizování nemůže rozumný člověk přistoupit. Nikdo z nás nejsme doma prorokem."

Koncert proti Lisabonské smlouvě

 FRANTIŠEK ČERVENKA

Právo a Spravedlnost (PaS) pořádá dne 28.9. 2008 ke cti Sv. Václava vystoupení vlasteneckého písničkáře Tomáše Hameta. „Koncert proti Lisabonské smlouvě“. Akce se uskuteční od 15 hodin v Praze na Hradčanském náměstí.  PaS zve všechny stoupence naší státní suverenity a odpůrce Lisabonské smlouvy, aby účastí vyjádřili svůj postoj a akci podpořili. Kromě zástupců PaS na akci vystoupí zástupci dalších politických stran, občanských sdružení a iniciativ odmítajících Lisabonskou smlouvu.

Hlavou státu je zásadový vlastenec

IVANA HASLINGEROVÁ

"Prezident republiky Václav Klaus přijal na zámku v Lánech předsedu vlády Mirka Topolánka, místopředsedu vlády Alexandra Vondru a ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga. Tématem jednání byla zahraniční politika, zejména ve vztahu k EU. Společně diskutovali o rozdělení rolí nejvyšších ústavních činitelů během českého předsednictví Evropské unie. Nešlo o jednotlivosti, ale o základní koncepční přístup. Současně se projednávala otázka Lisabonské smlouvy. V této věci jsou názory prezidenta republiky a přítomných členů vlády podstatně rozdílné," stálo ve sdělení ředitele Tiskového odboru KPR Radima Ochvata. Je skvělé, že pan prezident nepodlehl názorové přesile a zůstal trvat na svých stanoviscích ohledně ztráty suverenity naší země v evropském superstátu. Říká se: "Slovo dělá muže".Dneškem tudíž potvrdil prezident republiky, že je mužem na správném místě a nikoliv loutkou v rukou europeistické vlády. Vlády nebojující za národní zájmy, ale za zájmy cizáků, stejně jako tomu bylo již mnohokrát v naší historii. Václav Klaus naopak potvrdil tímto svým zásadovým postojem, že mu nejsou cizí národní zájmy země, v jejímž čele stojí. To, že ho přesila pánů politiků nezlomila je o to obdivuhodnější, když si uvědomíme po jak obtížné operaci se nachází. I když nežijeme v monarchii, prezident republiky postupuje v duchu královského hesla: "Královské slovo platí".

EU je reinkarnací a ztělesněním komunistické ideologie

IVANA HASLINGEROVÁ

Na stém semináři Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) byla za účasti jednoho z autorů, britského novináře Christophera Bookera, představena kniha "Skryté dějiny evropské integrace".

"Jedná se nejen o rozsáhlou, ale  především v mnohém o převratnou knihu, jejímž hlavním přínosem je, že se z ní dozvídáme, že EU ovlivňuje náš život víc, než si myslíme, a proto se o ni musíme zajímat," říká nadšeně o knize  prezident Václav Klaus a pospíchá zahájit přednášku o ní

Podle Bookera se EU svým systémem fungování přibližuje stále více komunistickým režimům. Podle prezidenta Klause je příměr s komunismem možný při vyjádření zoufalství a beznaděje  nad nemožností občanů převrátit systém: "EU není sice prapříčinou všech záporných jevů, je ale reinkarnací a ztělesněním komunistické ideologie a jejím reálným produktem."Europoslanec Hynek Fajmon dokonce konstatoval, že EU je ještě přísnější než komunistické organizace typu RVHP či Varšavské smlouvy, neboť v nich  nebylo nadnárodní zákonodárství a z právního pohledu to byly pouze mezistátní smlouvy. EU obsahuje členy různých kategorií podobně, jako orwellovská Farma zvířat. Demokratický deficit EU, na který si všichni stěžovali, vysvětluje politolog Petr Fiala tím, že  podmínkou demokracie je sdílená politická identita neboli národní stát a EU není státem, ale jen politickým systémem s tendencemi naplnit charakteristiky státu. Zatím není známa  demokracie fungující nad politickou rovinou národního státu, neboť k fungování demokratických mechanismů je nutná existence politického národa.  V EU proto vše probíhá v nad demokratickém prostoru. EU se tudíž nejdříve musí vyrovnat s rozšířením a pak jednat o případné její redefinici. "Naddemokratický prostor je oživující termín. Já hovořím opostdemokracii. Musím si to zapamatovat," uzavřel profesor Klaus...>>>

Evropa nechce sociální model, který je spojen s její ústavou

IVANA HASLINGEROVÁ

Ratifikační proces evropské ústavy byl v tomto roce nejaktuálnějším tématem Evropské unie. Nad tím, jaké jsou perspektivy EU po zamítnutí ústavy, se zamýšleli na semináři Centra ekonomiky a politiky (CEPu) tvrdý a nemilosrdný předseda polské Občanské platformy Jan Rokita a předseda jejího českého protějšku ODS Mirek Topolánek. Seminář měl s příznačný název "Perspektivy EU po zamítnutí evropské ústavy". Seminář moderoval president republiky Václav Klaus. Podle Jana Rokity problém není v tom, že byla zamítnuta ústava, neboť se tím nic nezhroutilo, ale v tom, že zmizely naděje  na úspěch evropských projektů zvláště ve Francii. Nastala obava, že v současných podmínkách může být těžší být úspěšný v reálných projektech EU jako je trh služeb a jeho jednota. "Francie, Anglie a Německo vedou egoistickou národní politiku. Zneklidňující je to, že v důsledku toho naděje na rozhodování v EU klesá. Charakteristické pro ně je to, že  úsilí zavést naše ekonomiky na vyšší úroveň nazývají "sociálním dampingem". Když chceme snížit daně, abychom byli konkurenceschopnými, říkají, že děláme daňový damping. Jestliže politika velkých evropských zemí používá protitržní doktríny k tomu, aby ukázala, že je v EU něco dobrého, nejde těmto zemím věřit. Je proto potřeba sjednotit ty, kteří věří ve spolupráci mimo Evropskou ústavu. Střední a východní Evropa by měla projevit společnou iniciativu s návodem, jak vyjít z krize. Je nutné zachovat zásady solidarity. Jinak projekt EU nemá smysl. Vítězství egoismu nepovede nikam. Nyní vše vede směrem k prohlubující se krizi," rozhořčil se Rokita a dodal...>>>

Petr Mach: Řekneme své ANO nebo NE evropské ústavě

PETR MACH

Evropská ústava ruší mimo jiné naši Smlouvu o přistoupení a s ní řadu práv, která jsme v EU svým vstupem získali. Snižuje výrazně hlas zástupce České republiky v Radě Evropské unie - v radě, která má právo rozhodovat téměř o všem, od daní přes kulturu po regulaci podnikání. Hlas Německa je v euroústavě naopak zdvojnásoben. V mnoha oblastech, kde má dosud český zástupce právo veta, se právo veta ruší. Jde např. o pro nás podstatnou otázku rozdělování strukturálních fondů. Především by však ústava přeměnila Evropskou unii ze společenství států ve stát -nadnárodní stát typu Rakousko-Uherska či bývalé Jugoslávie, přičemž evropské instituce by získaly pravomoc měnit tuto ústavu: proces ratifikace členskými zeměmi by už v budoucnu nebyl pro přesun dalších kompetencí na Brusel potřeba.

Centrum pro ekonomiku a politiku se jako soukromý výzkumný a vzdělávací institut zaměřený na obhajování svobody člověka a omezené role státní moci dlouhodobě zabývá problematikou evropské integrace. Otázku přijetí či nepřijetí navržené evropské ústavy považujeme za jedno z nejvážnějších rozhodnutí současnosti. Zatím se neví, zda náš parlament nechá o osudu euroústavy rozhodnout voliče, nebo zda o přijetí či odmítnutí dokumentu rozhodne sám...>>>

Prezident vyjádřil podporu aktivitám irskému  sdružení Libertas

RADIM OCHVAT

Prezident republiky Václav Klaus přijal na zámku v Lánech známého irského podnikatele Declana J. Ganleyho, předsedu sdružení Libertas. Declan J. Ganley informoval prezidenta republiky o aktivitách sdružení, které se v Irsku úspěšně postavilo proti projektu Lisabonské smlouvy. Shodli se, že irské „NE“ Lisabonské smlouvě má stejnou váhu jako „NE“ jiného státu. Prezident Klaus vyjádřil podporu aktivitám sdružení Libertas a snahám dát občanům v rámci Evropské unie možnost projevit své postoje k otázkám zasahujícím výrazným způsobem do suverenity členských zemí.

Buď Lisabon - nebo radar … obojí současně se vylučuje

PAVEL HASENKOPF

 Vláda prý uvažuje o obchodu se sociálními demokraty: Když oni nechají projít radar, podpoří ODS Lisabonskou smlouvu. Ponechám stranou, že ODS zřejmě podpoří Lisabonskou smlouvu i bez radaru. Prostě vymění jakousi pofiderní svrchovannost za hmatatelné evropské peníze. Že se bude navíc moci zaštítit radarem, to jí poslouží jen jako výmluva vlastním voličům. Ponechám stranou, že Lisabon už podpořit nelze, leda by Irsko změnilo názor. Ale nemohu nechat stranou, že Lisabonská smlouva do budoucna jakýkoli jiný než evropský radar vylučuje. Nádherně to dokládají následující ustanovení Smlouvy o EU, ve znění Lisabonské smlouvy:„Článek 10b: Na základě zásad a cílů uvedených v článku 10a  Evropská rada určuje strategické zájmy a cíle Unie... Článek 11: Pravomoc Unie v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky se vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky a všechny otázky týkající se bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně.... " S Lisabonem může přijít den, kdy nám EU obrannou politiku prostě předepíše a nakáže, že tady žádný americký radar mít nesmíme. Tohle ODS nikdy nesmí přijmout. Výměnu radar za Lisabon může nabízet jen socialista a přijmout ji může jen úplný blázen. Je to jako dostat za křištál kus ledu.

Hlavou státu je zásadový vlastenec

IVANA HASLINGEROVÁ

"Prezident republiky Václav Klaus přijal na zámku v Lánech předsedu vlády Mirka Topolánka, místopředsedu vlády Alexandra Vondru a ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga. Tématem jednání byla zahraniční politika, zejména ve vztahu k EU. Společně diskutovali o rozdělení rolí nejvyšších ústavních činitelů během českého předsednictví Evropské unie. Nešlo o jednotlivosti, ale o základní koncepční přístup. Současně se projednávala otázka Lisabonské smlouvy. V této věci jsou názory prezidenta republiky a přítomných členů vlády podstatně rozdílné," stálo ve sdělení ředitele Tiskového odboru KPR Radima Ochvata. Je skvělé, že pan prezident nepodlehl názorové přesile a zůstal trvat na svých stanoviscích ohledně ztráty suverenity naší země v evropském superstátu. Říká se: "Slovo dělá muže".Dneškem tudíž potvrdil prezident republiky, že je mužem na správném místě a nikoliv loutkou v rukou europeistické vlády. Vlády nebojující za národní zájmy, ale za zájmy cizáků, stejně jako tomu bylo již mnohokrát v naší historii. Václav Klaus naopak potvrdil tímto svým zásadovým postojem, že mu nejsou cizí národní zájmy země, v jejímž čele stojí. To, že ho přesila pánů politiků nezlomila je o to obdivuhodnější, když si uvědomíme po jak obtížné operaci se nachází. I když nežijeme v monarchii, prezident republiky postupuje v duchu královského hesla: "Královské slovo platí".

EUpidemie nakažlivé demence

JAN ZEMAN

Koukal jsem včera na lordy staříky na parlamentní televizi (http://www.parliamentlive.tv/Main/VideoPlayer.aspx?meetingId=1966&rel=ok), pár odpůrců, co jsou ještě schopní slova, zmínilo nesplněný slib referenda a co si myslí veřejnost. Jinak tam četní příznivci onoho nevíčeho skřehotali třeba i o tom, že oni jsou tam v té Sněmovně Lordů přece "mnohem více demokratičtí", než nějací voliči v Irsku. Taková nehoráznost!! Každý přece ví, že dobrá polovina z nich tam jsou senilové najmenovaní Blairem, aby měli lepší důchod a za to poslušně patolízali vládě. Spojení lord - lejbrista mě opravdu dojímá. Asi jakoby Špidla najmenoval půlku Senátu z důchodců za životní jistoty a druhá polovina by tam plesnivěla na dědičná privilegia od c.k. epoch. To by byla panečku demogracie. Chyběl by tam už jen Milouš Jakeš za předsedu. Něco tam sice říkali o podání k ÚS, ale o tom, co v Česku říká prezident nebo předseda Senátu samozřejmě ani slůvko. O takové prkotiny se přece rozjetý vlak nezastaví. Občas tam nicméně vypadali, ze se sotva udrží na nohou. A pár z nich mělo vůbec problémy říci souvislou větu. Asi za odměnu zažádají do Bruselu o direktivu, aby tam směli mít napříště takovéto lůžko s tím zavěšeným trojúhelníčkem, nebo každý lorda mluvčího. Zástupkyně vlády tam zase vychvalovala LS způsobem, že už fakt podezřívám Brusel z nacyklostylování jednoho textu a la Barroso v českém parlamentu, přeložení těch podvodných frází do všech jazyků a rozeslání papalášům po Evropě, aby věděli, co mají říkat.

Jednání o budoucnosti EU

 PETR KOSTKA, TISKOVÝ TAJEMNÍK KANCELÁŘE SENÁTU

Nejen premiéři, ale i předsedové parlamentů zemí EU budou jednat o budoucnosti Unie. Předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka společně s předsedou Poslanecké sněmovny Miloslavem Vlčkem proto odcestoval na dvoudenní jednání předsedů parlamentů zemí EU do Lisabonu.„Jednání i místo, kde se scházíme, je dlouhodobě plánované a nemá nic společného s aktuální situací po referendu v Irsku. Agenda se ale zcela jistě změní, současná situace to vyžaduje. Je pravda, že nyní je toto téma zvlášť aktuální pro parlamenty, protože v zemích EU právě parlamenty ratifikují Lisabonskou smlouvu,“ uvedl k summitu předseda českého Senátu Přemysl Sobotka a dodal: „Irské referendum určitě budeme probírat. Moje stanovisko je stejné. Odmítnutí Lisabonské smlouvy v Irsku není krachem EU, je jen křižovatkou, na které stojíme a musíme se rozhodnout kudy dál. Mě osobně trochu překvapuje, že například Angela Merkelová chce v procesu ratifikace Lisabonské smlouvy za každou cenu pokračovat, na druhou stranu Německo odmítá uvolnit svůj trh pracovních sil. Z mého pohledu je to určitě farizejství, integrace Evropy bez obsahu, bez toho, co učinilo Unii přitažlivou a úspěšnou. To je ta křižovatka, na které stojíme, to je ta otázka, kudy se vydáme.“

Dveřmi to nešlo, oknem to nešlo, zkusíme plán „B“

TOMÁŠ HAAS, PORADCE PREZIDENTA REPUBLIKY

Již v pořadí třetí země odmítla ve svobodném hlasování občanů dokument, který jim postupně pod jmény Smlouva o Ústavě a Reformní (Lisabonská) smlouva předložily evropské elity. Francie, Holandsko a nakonec Irsko. Moudré hlavy Evropské unie se ale ani touto poslední porážkou nepoučily. Opět se snaží evropské občany obalamutit. Ještě sice stále tvrdí, že pro případ prohraného Irského referenda nemají plán. Plán „B“ ale existuje. Závisí na tom, aby Lisabonskou smlouvu ratifikovaly, kromě Irska, všechny členské státy: Všechny země EU kromě Irska musí ratifikovat Lisabonskou dohodu. Irsko bude vyjmuto ze seznamu signatářů a nebude povinno se jí řídit. Jeho právní posice v Unii bude na této bázi prozatímně upraveno.  V roce 2009 nebo nejpozději 2010 až Chorvatsko přistoupí k EU, bude všemi státy, včetně Irska, podepsána „Doplňující přístupová smlouva“. Připojena k Doplňující přístupové smlouvě s Chorvatskem bude série protokolů, které definitivně upraví právní postavení Irska v Unii. Irsko dostane „výjimky“ (opt-out) na příliš kontroverzní (pro Irsko) články Lisabonské Smlouvy – daně, vojenská spolupráce, Listina práv atd. Podobným způsobem byly v minulosti uděleny výjimky Velké Británii a Dánsku. Irsko, stejně jako všechny ostatní evropské země, nemusí přístupové smlouvy nových členských států ratifikovat referendem. Irské vládě bude stačit, protlačí-li „Doplňující přístupovou smlouvu“ s Chorvatskem s jejími připojenými protokoly Irským parlamentem. Tento „překlenovací mechanismus“ nebude, podle úředníků Komise, „o nic víc nepřehledný a nesrozumitelný, nebo legalistický, než Lisabonská smlouva sama“.  Evropští byrokraté mají plán „B“, evropští federalisté mají již připravený Jo Leinenův „osekaný“ návrh evropského ústavního dokumentu „C“, a plánů bude nakonec tolik, kolik bude nutno, abeceda má ještě dost písmen. Každý bude tak „jiný“ jak bude třeba pro jeho kamufláž a obsahem si budou podobné jako vejce vejci, jako Spinelliho manifest a manifest Marxův. Stane se Česká republika dobrovolným a aktivním účastníkem největšího podvodu na evropských občanech v historii Evropské unie? 

Po bruselsku

JAN PETRŮJ

Nedávné irské NE Lisabonské smlouvě pomáhá odhalit hlubokou krizi demokracie v Evropské unii. Tato organizace již není ochotná respektovat ani pravidla, která sama demokraticky přijala. Zářným příkladem této skutečnosti jsou současné úvahy evropských federalistů v čele s Barrosem, kteří vlastně nevidí v irském NE žádný problém a chtějí dál pokračovat v ratifikaci Lisabonské smlouvy. Neuvěřitelně znějí výroky čelných představitelů Evropské unie, kteří si chtějí pozvat irského premiéra „na kobereček“, aby jim vysvětlil, jak to že si svobodní irští občané dovolili říci NE Lisabonské smlouvě. Tento požadavek je vskutku absurdní, neboť každý irský občan měl plné právo vyjádřit demokraticky a svobodně svůj vlastní názor. Na kobereček do bruselské eurocentrály by tedy měli federalisté pozvat několik milionů irských voličů. Vyhrožování ze strany Francie a Německa, že po nepřijetí Lisabonské smlouvy čeká Irsko odveta či izolace v nahotě odkrývá unijní hru na demokracii – hlasuj si o čem chceš, ale s Bruselem určeným výsledkem. Tak trochu to připomíná „svobodné“volby za dob komunistických. Reakci  Francie se nelze divit, neboť se jistě spolu s Německem těšila na silnější pozici při hlasování v Radě EU.Jen málokdo si uvědomuje, že podle pravidel nastavených Lisabonskou smlouvou by měli čtyři největší státy EU v čele s Německem a Francií možnost zablokovat jakýkoliv návrh v Radě EU. Současně s tím by se Česká republika dostala do skupiny 16ti zemí, jejichž hlasovací síla by byla ve skutečnosti nižší, než by mělo odpovídat počtu obyvatel ČR a spravedlivému zastoupení v Radě EU. Česká republika s dalšími patnácti členy by tak mohla být ještě jednodušeji a „demokraticky“ přehlasována. O těchto skutečnostech se zastánci Lisabonské smlouvy zmiňují jen velmi neradi. Irští občané po zásluze odměnili bruselskou drzost, se kterou její federalisté „pod stolem“ zrecyklovali Ústavní smlouvu a s obsahem, který je s ní v 96% shodný, ji po dvou zamítavých referendech opět předložili ke schválení. Děkujme Irům za odvahu. 

 

"Když Irové zabili zvrhlý plod německého předsednictví – Lisabonskou smlouvu, Češi ji s ochotou pohřbí"

Vladimír Železný, poslanec EP

 

Lisabonská smlouva by vyžadovala referendum i v ČR

PAVEL HASENKOPF,  PRÁVNÍ KONZULTANT KANCELÁŘE PREZIDENTA REPUBLIKY

Ještě nebyly ani vyhlášeny konečné výsledky irského referenda a už jsme slyšeli úvahy, že je třeba v ratifikaci Lisabonské smlouvy pokračovat, že Irů je málo, že je třeba na ně vyvinout tlak či je dokonce z Unie vyštípat. Tedy demokraticky vyštípat, samozřejmě, protože EU je ztělesněná fair play.  Evropské „elity“ jsou zoufale odtržené od reality a zjevně nevidí, že tlakem na pilu jen a jen ztrácejí… Jak si mám vážit někoho, kdo si ani neumí přiznat prohru? Arogance, pokrytectví a mocichtivost tzv. Evropanů Lisabonskou smlouvu zplodila a jejich mocichtivost, pokrytectví a arogance ji i pohřbila. Nebude-li česká vláda mít ani po irském referendu odvahu říct v Bruselu razantně NE (a kromě ministra Julínka v této vládě nemá odvahu asi nikdo), nebude-li mít odvahu říct Evropanům, že fixlovat se nemá a dopustí-li, aby se v ratifikaci dál pokračovalo, pak je třeba trvat na tom, aby i v České republice rozhodlo o (právně již bezvýznamné) ratifikaci či neratifikaci Lisabonské smlouvy referendum. Důvody proto jsou právní i politické. Pokud se týče důvodů právních, dovolím si ocitovat závěrečnou pasáž C vyjádření prezidenta Václava Klause k senátnímu návrhu na posouzení Lisabonské smlouvy Ústavním soudem: „...Lisabonská smlouva velmi podstatným způsobem mění podmínky členství České republiky v Evropské unii, dohodnuté Přístupovou smlouvou, resp. mění základní smlouvy upravující fungování Evropské unie, tj. smlouvy, na které se Přístupová smlouva odvolává a které tak jsou de iure její součástí.Lisabonská smlouva tedy vlastně mění i naši Přístupovou smlouvu. Je proto legitimní otázka, zda i souhlas k ratifikaci Lisabonské smlouvy nemá být předmětem referenda...“ (celé prezidentovo vyjádření zde) A že nám hrozí dvourychlostní Evropa, že budeme vyloučeni z elitního klubu? A proč ne? Stačí mi volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu. Proto dvourychlostní Evropě říkám své ano. Děkuji Irům, že mne nezklamali a udělali i za nás to, k čemu česká vláda neměla „gule“. 

Reakce části evropských elit připomíná socialistický direktivní způsob myšlení

  PŘEMYSLA SOBOTKA, PŘEDSEDA SENÁTU PČR

Irští občané jako plnoprávný subjekt Evropské unie zcela svobodně rozhodli prostřednictvím referenda jako jedné z forem přímé demokracie o tom, že ratifikace Lisabonské smlouvy de facto skončila. Reakce části evropských politických elit, které usilují o byrokratické urychlení procesu evropské integrace za každou cenu, však připomíná socialistický direktivní způsob myšlení, který se již dříve snažil ignorovat vůli občanů Francie a Nizozemí při odmítnutí tzv. euroústavy, která se přesto přes své zásadní nedostatky stala základem textu Lisabonské smlouvy. Proto je třeba zdůraznit, že nátlak, bagatelizace demokratických principů a změny pravidel uprostřed hry nejsou v demokratické společnosti přípustné. Na místě je nyní naopak věcné zamyšlení nad transparentnějšími a tím i životaschopnými formami evropské integrace a nikoliv pasivita k snahám od reality odtržených byrokratů odvést  Evropu od jejích skutečných ekonomických a bezpečnostních problémů.

 

 

Irské NE není méně závažné než předchozí francouzská a nizozemská

MIREK TOPOLÁNEK

 Zamítnutí Lisabonské smlouvy v irském referendu představuje politickou komplikaci, nicméně Evropská unie má stabilní smluvní základ, který umožňuje její další standardní fungování. Důsledky negativního výsledku referenda i další postup musí prodiskutovat nadcházející červnová Evropská rada v Bruselu. Irské ne v žádném případě nepovažujeme za méně závažné než předchozí francouzská a nizozemská ne. Česká republika   i nadále pokračuje   ve svých přípravách na předsednictví Rady EU v první polovině 2009, neboť jsme od začátku pracovali s oběma případnými variantami výsledku ratifikačního procesu.

Irsko díky !

PETR BAHNÍK   

      Referendum v Irské republice jednoznačně odmítlo text tzv. „Lisabonské smlouvy“, který se měl stát základním kamenem evropského superstátu a současně měl legitimizovat multikulturní propagandu zpochybňující základní hodnoty západu. Navzdory úporné snaze eurokratů korumpovat irský lid přísliby vyšší životní úrovně, prokázal malý keltský národ, jako už mnohokrát ve své historii svou lásku ke svobodě a potřebu vlastní sebeúcty. Česká politická strana Právo a Spravedlnost, jejímž jsem předsedou, si tohoto postoje irských občanů hluboce váží a vyjadřuje jim svou vděčnost. Ať Vám všem Bůh a svatý Patrik žehná! 

Vivat svobodní irští občané!

IVANA HASLINGEROVÁ

Dneše k ukázal, že pátek třináctého není pouze nešťastným dnem, ale naopak tento pátek třináctého přinesl nejen nám, ale i dalším státům EU osvobození od hrozby diktatury evropského superstátu. Irové zamítli poměrem hlasů 53,4% další euroústavu – tzv. Lisabonskou smlouvu, která by  mimo jakoukoli pochybnost významně změnila nejen charakter Evropské unie jako takové, ale i právní postavení naší republiky, která je její součástí. Její přijetí by na velmi dlouho zůstalo jednou z nejvýznamnějších změn v historii českého ústavního systému, neboť by fakticky znamenalo ztrátu české samostatnosti, za niž se naši předkové tak bili. Irsko dokázalo, že jako jediné má skutečnou demokracii a politici se ptají svých občanů na takto závažné věci, jakou ztráta státní suverenity je, a také to ukázalo, co si myslí běžní občané. V Irsku svoboda a rozum zvítězily nad diktátem europeistů. Doufám, že se naši politici již konečně přestanou hrbit a s hlavou vzhůru se po vzoru Irů začnou bít za práva svých občanů. Jsme Češi a ne evropeisti!

Pátek třináctého: Irské referendum odmítlo Lisabonskou smlouvu

JAN ZEMAN, PORADCE SENÁTORA JOSEFA KALBÁČE

"Oni si mysleli, že to projde hladce. Teď se ty názory asi budou hodně rychle tříbit. Vypadá to, že je to voda na náš mlejn." Josef Kalbáč (KDU-ČSL), výrazný kritik Lisabonské smlouvy v Senátu ČR

První to odpoledne oznámil irský ministr spravedlnosti Dermot Ahern. Voliči v drtivé většině volebních obvodů hlasovali proti smlouvě, někde to bylo i výrazně přes 60% - včetně vícera částí tradičně spíše proevropského Dublinu a dalších měst. Účast voličů byla nad 50%. Proti smlouvě hlasovalo přibližně o 7% více voličů než pro. Irsko je považováno za jednu z nejproevropštějších zemí. Kdo ví, jak by referenda dopadla jinde. Polský prezident smlouvu podepíše, Británie bude pokračovat v ratifikaci, Francouzi jsou znovu rozpolcení. Andrea Merkelová a Nicolas Sarkozy vydali společné prohlášení: "Lisabonská smlouva byla podepsána hlavami států a vlád 27 členských států a ratifikační proces proběhl v 18ti z nich. Proto doufáme, že další státy budou v ratifikačním procesu pokračovat. Jsme přesvědčeni, že reformy obsažené v Lisabonské smlouvě jsou nezbytné aby Evropu učinily více demokratickou a efektivnější a že Evropu učiní schopnou čelit výzvám jejich občanům." Nabízí se pikantní otázka, jak učiní Lisabonská smlouva Evropu demokratičtější, když její lídři, kteří se smlouvu snaží za každou cenu a nedemokraticky protlačit, nebudou od samého počátku respektovat demokratický proces referenda a vůli lidu? Neměli by být takoví politici - kdyby byla Evropa skutečně demokratická - okamžitě odvoláni? Barroso prý od irského premiéra chce a očekává, že příští týden předloží analýzu celé situace, vysvětlí, proč referendum dopadlo tak jak dopadlo, kde se stala chyba a jak to chce řešit. –Arogantní postoj politika, který ignoruje demokratické procesy par excellence. Na tahu je nyní ČR a Švédsko. Ředitel think-tanku Centrum pro ekonomiku a politiku (Cep) Petr Mach se vyjádřil, že "smlouva je irským NE mrtvá." Z toho lze asi dobře dovodit, jaké bude vyjádření prezidenta Václava Klause, který patří k nejvýraznějším oponentům Lisabonské smlouvy v evropské vrcholné politice, a který nedávno vstoupil do řízení o Lisabonské smlouvě u Ústavního soudu s velice závažnými námitkami (podrobně viz článek prof. Klause:"Lisabonská smlouva přináší zásadní změnu v charakteru EU a právního postavení ČR" s podtitulkem "Před Ústavním soudem  leží proto nesmírná odpovědnost  vůči budoucnosti našeho státu.", pozn redakce). 

Eurovládci udělali chybu: ptali se lidí

LADISLAV JAKL

  To je ale dnes krásný den. Normálně mám raději skotskou, ale dnes si dám irskou. A guinnesse k tomu. A psát nový blog nemusím. Už jsem ho napsal před šesti lety - 29. října 2002 - a nemusím měnit ani čárku. Jen pro vysvětlení dodávám, že tehdy o „reparát" irského referenda o smlouvě z Nice. Napoprvé ji Irové odmítli, napodruhé jim eurosoudruzi vysvětlili, že takhle si teda vyskakovat nebudou.

„Irské ANO, vlastně NE 
aneb

O čem to vlastně Irové hlasovali

Irské referendum o smlouvě z Nice se stalo názorným příkladem úrovně celé debaty kolem kvality i kvantity evropského integračního procesu. Na kampani, která ho provázela, i na interpretaci výsledků lze dokladovat všechny hlavní sporné prvky jak současného etatizujícího trendu uvnitř Evropské unie, tak i procesu rozšíření. Postoj Irska byl důležitý především symbolicky, politicky a psychologicky. Eurofederalisté dávali často Irsko za důkaz správnosti celé postmaastrichtské etapy evropské integrace. Ano, Irsko je posledních 20 let nejrychleji se rozvíjející zemí Evropy. Jak v tvrdých datech (dlouhodobé přírůstky HDP nad 5 procent) tak v kvalitě života si Irové skutečně pomohli a stali se během jedné generace z chudé evropské periférie jednou z nejbohatších zemí i v rámci EU. Propagandisté eurofederalistů se tento úspěch pochopitelně snažili prodávat jako plod své současné politiky sjednocování legislativy, unifikace a centralizace.  Irský příklad používali i eurooptimisté v zemích, ucházejících se o členství v EU. Ti, kteří mají výhrady k některým socialistickým a byrokratickým tendencím Bruselu, byli umlčování poukazem na to, že vydělalo-li na členství Irsko, vydělají i další členové.

 

 

Nechceme nový Protektorat Böhmen und Mähren!

IVANA HASLINGEROVÁ

Právě určitost a předvídatelnost postojů  vedoucích představitelů činila kdysi z ODS nepotopitelnou loď. Za současné ústupky koaličním partnerům platí nyní ODS obrovskou daň ve všech oblastech řízení státu. Nemá rozhodující vliv na zahraniční politiku, státní finance, obranu země ani na rozdělování evropských fondů a to, že premiér nedokáže za tyto nehorázné ústupky vymoci jeden jediný - zakázat ratifikovat Euroústavu II, je již opravdu věc hraničící s vlastizradou na našem národu. A nejen pan premiér, ale dokonce i Jan Zahradil, ano slyšíte dobře, ten až dosud neohrožený bojovník za národní stát, prohlásil, že  pokud  Kongres ODS nedovolí panu Topolánkovi ratifikaci Euroústavy II, vláda podá demisi a vyděšení delegáti mu na to prostě skočili. Tak se v listopadu loňského roku na pražském Žofíně stala událost, která naši zemi na desítky a možná stovky let definitivně uvrhla do náruče socialistického superstátu EU. Události, která vstoupí do učebnic dějepisu ne pod hlavičkou jednoho kongresu jedné strany, ale pod hlavičkou definitivní ztráty státní suverenity. Na tom Žofíně, kde se scházela tradičně intelektuální  elita a odehrávaly se tam proslulé národní besedy, na jedné z nichž Palacký pronesl památnou větu "Zhovadilost obecná nastane, byť by komunismus jen jedné generaci panovati měl". Je více než smutné, že na ratifikační listině Euroústavy II bude po staletí podpis pravicového politika. Není divu, že po vysvětlení Jana Zahradila, že pan Topolánek musel Euroústavu II podepsat, když ho nechaly ostatní státy včetně Velké Británie ve štychu a byli by jediní proti, se mezi novináři ozvaly hlasy typu: "Proboha, to je jako Hácha u Hitlera, ale ten čelil vojenské hrozbě, Topolánkovi ani ČR by přece Frau Merkel nic neudělala, naopak by je možná následovali další a naši politici by byli  hrdiny dne..." Lidé na ulicích té smutné listopadové noci klidně chodili z divadel a neměli ani zdání, co se právě v zářícím paláci Žofín odehrálo s jejich budoucím osudem. Ti lidé, z nichž nejméně  třetina chápala ODS jako modré světlo na konci rudo-oranžovo-zeleného tunelu. Kdo jiný než právě ona byla nadějí pro pravicové voliče?  V poslední době tento reformní patos stále rychleji vyprchával a bude trvat hodně dlouho, jestli vůbec toto poslední zklamání dokážou voliči překousnout. I když má velmi silnou voličskou základnu, nesmí se spoléhat, že tak tomu bude do nekonečna. Kličkování a změny postojů projdou levicovým stranám s nepozornými voliči. Inteligentní voliči ODS naopak toto vše sledují a vnímají velmi výrazně. A i kdyby překousli tento její postoj, historie již navždy zapíše do učebnic, že nás právě její politici zbavili státní samostatnosti. 

Momozte zachránit naši státní suverenitu!

Pan premiér v Lisabonu podepsal Euroústavu II, aniž na něj mířil Hitler své zbraně. Nyní zbývá již poslední naděje, která může zamezit ztrátě naší samostatnosti: Aby byla Lisabonská smlouva Českou republikou schválena (tzv. ratifikována), musí pro ni hlasovat alespoň 3/5 všech poslanců a alespoň 3/5 přítomných senátorů, tj. alespoň 120 poslanců a 49 senátorů (bude-li na zasedání přítomno všech 81 senátorů). V tabulce jsou shrnuty dosavadní postoje členů Parlamentu. Je smutné, že naši vrcholní politici nemají v této otázce jasno. Že jim je lhostejná ztráta naší suverenity a to jim ani nemusí Hitler hrozit válkou jako panu prezidentu Háchovi.

Svůj nesouhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy již v sekci Přidejte se vyjádřilo 76 osob! Jste také proti? Přidejte se k nám a vložte svůj "podpis" na naše stránky!

Nová ústava evropské provincie Protektorát Čechy a Morava podle Lisabonské smlouvy

Preambule: My, občané Protektorátu Čechy a Morava (dříve Česká republika) v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase zániku samostatného českého státu, plivajíce na všechny dobré tradice dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Protektorát Čechy a Morava jako závislou provincii Svazu evropských socialistických provincií (zkráceně také Unie), v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti býti poslušni nařízení byrokratů a věnovat svůj majetek na socialistické projekty, jako provincie evropského superstátu nesvéprávných, závislých občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči budování socialistické Evropy, jako závislá a nedemokratická provincie, založená na úctě k právům byrokratů a na zásadách politické korektnosti, jako součást rodiny evropských nesvobodných národů, odhodláni společně opustit a zničit zděděné národní, přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, plivajíce na legionáře a odbojáře, kteří položili životy za nezávislost českého státu ve dvou světových válkách, odhodláni pošlapat všechny osvědčené principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu provincie Protektorát Čechy a Morava (dříve Česká republika).

Reformní smlouvu ratifikujme...

 až s námi bude EU jednat jako rovný s rovným

IVANA HASLINGEROVÁ

Přestože jsem se ke Kongresu ODS již nechtěla vracet ani v myšlenkách a snažila jsem se na to vše smutné, co se tam odehrálo, nemyslet a zabývat se kulturními akcemi a ekonomickými konferencemi, nemohu nereagovat na článek Jana Bartoně Mnichovanský kongres je hrubá lež, v němž se snaží do detailu vyvracet můj článek: Kongres ODS definitivně schválil ztrátu české samostatnosti. Vytýká mi, že jsem si dovolila kritizovat pana Topolánka, že na Kongresu nenastínil, jak chce konečně začít jednat jako rovný s rovným s vyděračskou vládní koalicí, že nedal naději, že v budoucnu bude alespoň z části naplňována Modrá šance, že neujistil, že není nadobro zamítnuta vlajková loď ODS – rovná daň, kvůli níž vyhrála ODS volby a která se tak osvědčila u jeho tolik proklamovaného přítele Dzurindy, a že se jasně nepostavil proti ratifikaci Evropské reformní smlouvy. Zastává se ho, že nemohl jednat jinak, a vytýká mi, že jsem zřejmě nesledovala povolební vyjednávání, když něco podobného po něm mohu požadovat, že nevím, že ODS dostala „pouhých“ 36 % hlasů. Samozřejmě, že to vím. Koaliční kompromis však musí být akceptovaný nejen druhými partnery, ale i ODS.  Nenávistný Paroubek by přece volil třeba Marťana a jde jen o to, zda se pro něj nalezne dostatek hlasů. Proto měli být zelení a lidovci zavázáni, že pro Marťana ruku nezvednou. Naši politici měli  v Lisabonu přinejmenším podpis Euroústavy II podmínit tím, až s naší republikou bude jednat EU jako rovný s rovným. Až naši zemědělci dostanou dotace jako francouzští, až budeme mít volný pohyb pracovních sil, až budeme moci zase pěstovat cukr, víno a dobytek podle svých vlastních představ atd., atd…Nesouhlasím s tvrzením pana Bartoně, že odchod Václava Klause z čela ODS v roce 2002 a nástup Topolánka ODS jednoznačně pomohl.  

Kriticky k  ratifikaci nové  Evropské ústavní smlouvy

 MGR. PETR BAHNÍK

Jakkoli lze pochopit, že nutnost koaličních a parlamentních kompromisů často znemožňuje pravicovým politikům bezezbytku splnit očekávání jejich voličů, přece je třeba připomenout, že zde jsou hodnoty a statky, jichž se pravice nikdy a za žádných okolností nemůže vzdát beze ztráty vlastní tváře. K těmto hodnotám patří na prvém místě obhajoba svobod a Ústavou garantovaných práv občana a jeho státu.Aktuální hrozbu pro tato práva a svobody dnes představuje zejména tzv. antidiskriminační legislativa, nepokrytě vnucovaná vedením EU všem jejím členským státům, a to pod pohrůžkou zavedení ekonomických a politických postihů proti těm zemím, jejichž vlády by nebyly ochotny zmíněnou legislativu přijmout. Tato legislativa, tak jak je známa ze zahraničí, ale i v té podobě, jak byla navržena v ČR, obsahuje přitom prvky, které zásadním způsobem mění pohled na individuální i skupinová práva, právo vlastnické, ba i samotný právní řád. Masivní úsilí vyvíjené orgány EU k prosazení této více než diskutabilní legislativy musí u politicky myslících lidí vzbuzovat obavy popř. i  pochybnost o správnosti současného nasměrování celého evropského integračního procesu. Vyzýváme proto české pravicové politiky, aby statečně hájili nedotknutelné hodnoty svobody proti současným hrozbám, vyjádřili podle svých možností zřetelný odpor proti chystanému antidiskriminačnímu zákonu a ve světle výše zmíněných skutečností se kriticky postavili i k otázce ratifikace Evropské ústavní smlouvy. Jsme přesvědčeni, že česká pravice právě toto občanům naší země dluží a toto se od ní právem očekává. 

Evropská unie – Cesta do otroctví

MICHAL ŠILHÁNEK

„Zřídka se stává, že by se svoboda jakéhokoli druhu ztratila celá naráz“ (David Hume) aneb věnováno eurofanatikům všech stran. Stejně tak jako Friedrich A. Hayek varoval před všude rozpínajícím se socialismem, tak dnes musíme varovat před všude rozpínající se Evropskou unií. Evropská unie se měla stát světovým konkurentem USA a dalších velkých mocností. Sledujeme-li situaci pozorně zjišťujeme, že se něco takového vůbec neděje. Proč tomu tak je? Dle mého názoru je odpovědí několik a myslím si, že jako určitá „příručka“ nám může posloužit právě Hayekova kniha "Cesta do otroctví". Říkáte si co má socialismus společného s EU? Více než si myslíte! Velká utopie. Tak zní název druhé kapitoly výše zmíněné knihy. Tak jako socialismus, absolutní rovnost, stejné platy tak i sjednocená Evropa tzv. Evropská supervelmoc je jednou velkou utopií. Socialisté se domnívají, že cesta k prosperitě vede jen přes silné zásahy státu do ekonomiky a  dlouhodobé plánování. Bude-li současné směřování pokračovat i nadále, domnívám se, že skončíme u onoho „nevyhnutelného“ plánování a dalších souvisejících jevů jako je postupná ztráta vlastní svobody. Politika Evropské unie v současné chvíli směřuje spíše k plánování a různým regulacím. Tak se ptám sám sebe co společného mají pojmy plánování a demokracie? Evropská unie přece není ústavem pro nesvéprávné občany. Každý ví, co je pro něj nejlepší.Evropská unie není na dobré cestě jak se stát konkurenceschopným světovým hráčem. V současné chvíli je otázka zda setrvat v EU nebo zvažovat odstoupení nasnadě. Přikláním se k postupnému rozpuštění EU. Nechť státy, které mezi sebou chtějí volně obchodovat, uzavřou smlouvy bilaterální či multilaterální. 

Těžká hodina proevropských intelektuálů

TOMÁŠ HAAS, PORADCE PREZIDENTA REPUBLIKY

Nemá to „proevropský intelek tuál“ lehké. Není to pro něho příjemná podívaná. O budoucnosti Evropy a o dalším osudu Evropské ústavy se začíná skutečně diskutovat dokonce i v Evropě. Podle bývalého německého presidenta  Roman Herzog   Unie vyústila v nepřehledný mix pravomocí a nejasných kompetencí. Varuje nás, že Evropská ústava, o jejímž „vzkříšení“ probíhá právě diskuse, neřeší ani evropské problémy, ani demokratický deficit Unie a ohrožuje samu podstatu demokracie členských států. President Klaus hovoří o stejných problémech a úskalích Evropské ústavy, Evropské unie a evropské i naší vlastní „domácí“ demokracie již léta. Snaží se vést dialog a diskusi k těmto zásadním otázkám.  Bohužel byla taková diskuse u nás odmítána a prohlašována za cosi nevítaného, nebezpečného a nepřijatelného. Jak si takovou diskusi představuje „proevropský intelektuál“ naznačil Jiří Pehe v článku "Hvězdné chvíle českých eurokverulantů" (Právo, 24.1.2007). Přesvědčuje nás, že jediným přijatelným postupem pro Českou republiku je neremcat a držet ústa a krok, jinak nás naši evropští partneři brzo pošlou na vedlejší kolej. A Klausovi a jeho článkům a projevům je podle něho nutno  nevěnovat přílišnou pozornost, jeho názory na adresu EU nikdo v Evropě nebere příliš vážně. Dejte si pozor, pane Herzogu, pane Klausi a další, můžete se vám stát, že většina „proevropských intektuálů“, bude vámi prostě unavena a nebude se jim zdát, že dává smysl s vámi polemizovat. 

 

 "Sjednocená Evropa je klasickým utopickým projektem, pomníkem marnivosti intelektuálů, programem, jehož nevyhnutelným údělem je krach..."  Margaret Thatcherová

Jednotná euro-historie

 JAN PETRŮJ, PORADCE PREZIDENTA REPUBLIKY

Evropští ministři školství budou zanedlouho diskutovat o společné učebnici dějepisu pro všechny členy EU. S touto novinkou přišla německá ministryně školství Anette Schavanová. A tak se můžeme těšit, že se našim ratolestem (pokud všechno dobře dopadne) dostane vzdělání dle zásad správného Evropanství. Jedna Unie, jedna  minulost, jedna učebnice. Vydání knihy budou předcházet jistě zajímavé okamžiky. Už samotné výběry jednotlivých názvů či délky kapitol z dějin 20. století budou pro žáky poučné. Doporučuji debatu historiků vysílat živě v odpolední čas, aby si dítka mohla uvědomit, jak vlastně všichni historici zemí EU mají na věc jednotný názor – ten EUropanský. Němec chce kapitoly o druhé světové válce poněkud zkrátit, Brit a Francouz zase prodloužit, v rohu místnosti sedícímu Čechovi všichni svorně vysvětlují, jak že to s tím Mnichovem vlastně bylo… Výklad pojmů bude celkem obsáhlý, vždyť vysvětlit, co a k čemu že je ta Společná zemědělská politika, Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci, kvóty, nařízení, směrnice a jejich implementace nebude vůbec jednoduché…Výsledek bude stát jistě za to. Pokud jednotná, standardizovaná euro-minulost uspěje, mnoho historických témat a otázek z hodin dějepisu zmizí. Naše ratolesti tak budou mít ve škole více volného času a zbude jim i nevyužitá mozková kapacita. Tento potenciál mohou zúročit ve studiu nějaké encyklopedie, kde si vyhledají a vtisknou v paměť význam slova absurdita. Budou ho ve svém životě euro-občana rozhodně potřebovat.

Jednotné evropské dějiny už tady jsou!

TOMÁŠ HAAS, PORADCE PREZIDENTA REPUBLIKY

Evropa se dnes už n ehlásí k čtyřem otcům Evropského hospodářského společnství (EHS), Konrádu Adenauerovi, Alcide de Gasperimu,  Robertu Schumanovi a Ludwigu Erhardtovi, ale prohlašuje za své"zakladatele" dva evropské federalisty - Jeana Monneta, francouzského socialistu a Altiera Spinelliho, italského komunistu, pro kterého byl celoživotní inspirací Stalin, a po kterém je pojmenována nová budova Evropského parlamentu. Nehlásí se už ani k EHS, ta je zapomenuta a nahrazena ideou Evropské integrace. Altiero Spinelli, se stal komunistou na konci prvé světové války, až do své smrti věřil že komunismus bude odpovědí na nacionalismus evropských států. Byl uvězněn Mussiliniho režimem a v roce 1943 na ostrově Ventotene sepsal tzv. Ventotene manifestv němž mj. vyjádřil přesvědčení:„Podniky s větším množstvím investovaného kapitálu, nebo větším množstvím zaměstnanců, a které mají dostatečný význam na to, aby mohly ovlivňovat rozhodování státních orgánů…  musí být znárodněny“.  „Soukromé vlastnictví musí být zrušeno, omezeno, upraveno, rozšířeno: podle situace a bez ohledu na princip. Linie v tomto směru může být lehce vložena do procesu formování evropského ekonomického života osvobozeného od nočních můr militarismu a národní byrokracie. Racionální myšlení musí nahradit iracionalitu dokonce i ve vědomí dělnické třídy“. Otázka, která musí být vyřešena jako první, jinak je pokrok jen pouhou iluzí, je definitivní zrušení rozdělení Evropy na národní, suverénní státy. Jo Leinen, ano, ten Leinen, který nás ujišťoval, že nám náš president vypráví pohádky, když „straší“ evropským superstátem,  prohlásil: „První evropská ústava je důležitým ale ne konečným krokem evropské integrace“.Evropská komisařka, Margot Wallström u příležitosti návštěvy v Terezíně pronesla projev, v němž pravila: "Příčinou druhé světové války jsme, jak říká paní komisařka, my všichni, všechny národy Evropy, Viníkem je naše "nacionalistická hrdost" a "mezinárodní rivalita v touze po bohatství a moci". Její projev by se mohl stát jednou z kapitol těch nových Evropských dějin.

Evropskou ústavní smlouvu nepotřebujeme

ONDŘEJ ŠLECHTA – AUTOR JE ŠÉFREDAKTOREM WWW.EPORTAL.CZ

Spolková republika Německo, která od počátku letošního roku předsedá Evropské unii, hodlá hrát roli jakéhosi „moderátora“ v procesu oživování tzv. evropské ústavy. Ústava je nejvyšším právním aktem suverénního státu. Chce-li Evropsk á unie skutečně ústavu, pak je evidentní, že se chce zároveň i stát jakýmsi„státem“. Různé mezinárodní organizace, ať jde o NATO, OSN, či třeba Červený kříž, jistě své dokumenty, popisující jejich činnost a poslání, mají, o ústavě se ovšem v tomto případě nedá mluvit. Měli bychom chtít, aby se EU stala „státem“? Pokud si myslíme, že je lepší, aby náš právní řád přímo podléhal neovlivnitelné evropské jurisdikci, pokud se chceme zbavit zbytků státní suverenity a zbytků oblastí, ve kterých mají naši volení zástupci „volnou ruku“, potom asi ano. Pak se ale nabízí otázka, jaký měly smysl desítky let bojů za svobodu a národní suverenitu, když se o tyto cenné věci dnes připravujeme sami, dobrovolně,„demokraticky“ (demokratickou cestou zrušil také demokracii např. Adolf Hitler). Stejně, jako byl odpor k socialistickému zřízení označován za nesmyslný, jeho nositelé označováni za zpátečníky a reakcionáře, existuje i dnes snaha kritické názory na současnou evropskou integraci karikovat, bagatelizovat a označovat za nesmyslné, protože „jednotná Evropa“ je přeci „historická nezbytnost“. Evropa rozhodně žádnou „ústavu“ nepotřebuje, protože její případné přijetí by znamenalo obrovský krok zpět. Našim cílem by měla být co největší decentralizace politické moci, protože jen ta skutečně odpovídá realitě evropského geopolitického prostoru a zájmu evropských národů. Jakákoli snaha přesouvat pravomoci jednotlivých národních vlád do jednoho centra znamená návrat k nedemokratickému rozhodování „shora“ nevolenou elitou a s tím si Evropa již několikrát prožila své. Poučí se tentokrát ? 

Brusel za nás již dnes dnes rozhoduje o všem

TOMÁŠ HAAS, PORADCE PREZIDENTA REPUBLIKY

Brusel za nás již dnes dnes rozhoduje o všem, od klíčových zákonů, které musí být v souladu s „legislativou Evropské unie“, až po závazné předpisy, které dokazují dojemnou péči Evropských byrokratů o každý detail výzdoby našich domovů - například ten, který, „S ohledem na Smlouvu o založení Evropském společenství“, stanovuje, jaká část těla keramické ovečky má být pokryta  „pleteninou, která představuje ovčí rouno“, kolik keramických ovčích nožiček zůstane viditelných, aby stále šlo o „výrobek z keramiky, který je v podstatě určený pro vnitřní výzdobu domovů“, a bylo úředně Bruselem potvrzeno, že „ nemá užitnou hodnotu a je zcela určen k okrasným účelům; není v podstatě určen k zábavě osob, a proto nemá povahu hraček.“Na mou duši nelžu, příslušné nařízení Evropské komise č. 1462/2006 můžete na vlastní oči spatřit na stránce

 http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/cs/oj/2006/l_272/l_27220061003cs00130014.pdf

i s fotografií regulované, ale šťastné, politicky korektní evropské ovečky – nehračky. Nehrajte si s ovečkou, není v podstatě určena k zábavě osob.

Jsou to paradoxy, pane Paroubek

Na pracovní návštěvě Dolního Ra kouska v St. Pöltenu prezident republiky Václav Klaus převzal od zemského hejtmana Erwina Prölla Cenu za evropskou regionální integraci - ERI Prix. V sídle Dolnorakouského zemskému domu se po té zapsal do Zlaté knihy Dolního Rakouska  v dolnorakouském zemském sněmu přednesl přednášku na téma: "Evropa rok po rozšíření - současné a budoucí výzvy". Zemský hejtman Dolního Rakouska Erwin Pröll uspořádal na jeho počest slavnostní oběd. Po obědě si prohlédl zemskou výstavu, prošel se anglickou zahradou a prohlídkou Dürnsteinu  návštěvu  v Dolním Rakousku ukončil. Při čtení této zprávy  se mi bezděky vybavila věta ze hry pana Havla "Jsou to  paradoxy, pane Vaněk". Zatímco náš premiér se   bojí pana prezidenta pouštět do ciziny, aby nedej Bože něco jeho milované Evropské unii neprovedl a socialistická vláda ho pokládá za euroskeptika, v sousední zemi ocení jeho přístup k evropské integraci...

Evropa nikdy nebude USA

CARL HODEK, USA

Pokud se  týče Euroústavy, nic jiného jsem neočekával než zamítnutí. Dát v celé Evropě něco "dohromady," aby se to podobalo Spojeným Státům Americkým, je absolutní a holý nesmysl! Osoby, které si to tak přejí, by měly projít nejdříve tak 1-2 roky Bohnicemi! Českoslovaneská Republika hned po roce 1989 měla usilovat o to, aby se stala druhým Švýcarskem. Když se Slováci chtěli odpojit, budiž! Čechy s Moravou byly, a stale jsou, i bez nich viditelným srdcem celé Evropy. Každý student zeměpisu ví, že mapa Evropy zřejmě nelze změnit! 

96,9 % Němců v anketě Bildu je proti ústavě EU!

Na tomto výsledku se sho dlo 390 694 čtenářů německého listu Bild. Jen 3,1 procent s ústavou souhlasilo. Výsledky ankety provedené agenturou TED pro Bild a společnost RTL alarmovaly politiky. Generální tajemník CDU Volker Kauter řekl deníku Bild: „EU nemůže pokračovat tak jako doposud. Evropa se musí více zajímat o skutečné starosti lidí.“ Německý kancléř Gerhard Schröder (SPD) bude na summitu EU za 14 dní podporovat „základní debatu“ o tom, jak musí vypadat nové směřování evropské politiky: „Musíme si ujasnit, jakou Evropu chceme.“ K takovému stanovisku patří, zda má Brusel regulovat vše – od řidičského průkazu až po pitnou vodu. Dnes mluvil kancléř Schröder s francouzským  presidentem Jacquesem Chiracem a 13. června bude mluvit s britským premiérem Tonym Blairem o dalším postupu. Ve Velké Británii hrozí další špatný krok: Po „NE“ Francouzů a Nizozemců bude Blair pravděpodobně muset plánované referendum zastavit. Po tomto výsledku se stále silněji ozývá také volání Němců po oficiálním referendu. Expert pro Evropu ze strany CSU Gerd Müller varuje že toto NE čtenářů Bildu říká jasně: "Evropa se nemůže stavět seshora dolu." Také v Bruselu se objevují velké starosti nad výsledky ankety Bildu. Delegátka EU Silvana Koch-Mehlin (FDP) uvedla: "Naše hlavní úloha musí být aby se občanům srozumitelně objasnila evropská politika." K tomuto se přidává také Karl-Heinz Florenz (CDU), šéf ochrany životního prostředí v Evropském parlamentu: "Tento výsledek je alarmující a ukazuje, že v národě panuje velký strach před Bruselským molochem"   (převzato z Bild t-online)

Václav Klaus: "Současná evropská ústava je věcí minulosti"

 Francouzské referendum, respektive jeho výsledek, zřetelně obnažilo hluboký příkop, který existuje mezi evropskými politickými elitami a občany jednotlivých evropských zemí. Evropská ústava v této verzi je věcí minulosti. Úsměvné pokusy některých evropských politiků tvářit se, jako kdyby to pravda nebyla a výsledky referenda v druhé největší zemi Evropy bagatelizovat, jsou marné a zcela zbytečné. Naplnily se mé nejhorší obavy, že svou přehnanou ambiciózností evropská ústava nepřispěje ke sjednocení Evropy, ale že naopak proces evropské integrace poškodí. Tato moje obava, o které jsem dlouhou řadu let a často mluvil, se bohužel naplnila a to není pro nikoho z nás žádným vítězstvím.

Bez euroústavy se klidně obejdeme

ALEŠ PIVODA

Žádné klady na textu evropské ústavy, kterou v minulých dnech odmítli voliči ve Francii i v Nizozemsku, nevidí poslanec Evropského parlamentu Vladimír Železný. "Ústavu si nikdo neobjednal, žádní občané, žádné vlády, žádné parlamenty, byl to čirý vynález technokratů z Evropské unie," řekl v úterý během online diskuse na portálu tiscali.cz. Právě eurokraté se podle Železného pokusili přesvědčit obyvatele Evropy, že bez ústavy nemohou žít. „To, co Evropa potřebuje, je však otevřená spolupráce, která by vedla k dynamickému ekonomickému rozvoji a nikoli k přeregulované stagnaci,“ soudí Železný.Jeden z dalších záporů ústavy spočívá podle jeho mínění v tom, že mění ve více než 70 procentech hlasování z jednomyslného na většinové. "Tím mizí možnost členských států říci ne," poznamenal Železný s konstatováním, že "Evropský parlament je komický orgán, jehož rozhodnutí má pouze poradní charakter, zatímco rozhoduje skupina vyvolených, avšak nezvolených". K domácí politické scéně poslanec mimo jiné řekl, že ODS se volebními preferencemi blíží ke svému stropu, který Železný odhaduje na 38 procent. Tento podíl však nestačí k tomu, aby sestavila vládu. Reagoval tak na otázku, zda uvažuje založit novou pravicovou stranu. "Tady je prostor pro skutečně alternativní stranu pravého středu, která nebude mechanickým opakováním ODS nebo ´druholigovou´ ODS, ale přijde s originálním a atraktivním politickým programem," uvedl. Řešením není podle něho "nahnat všechny oponenty levice a komunismu do jednoho houfu", ale vytvořit silný blok. Železný také ani nepotvrdil, ani nevyloučil svou kandidaturu ve volbách do Poslanecké sněmovny v příštím roce. "Zatím nevím, zda budu kandidovat," řekl. Železný si jak přiznal, váží čtvrtého místa mezi „největšími padouchy“ v anketě o největšího Čecha. "Kdosi mi říkal, že jsem v těsné blízkosti Václava Klause. V tom případě si toho moc vážím a je to pro mne pocta," řekl na dotaz jednoho z účastníků online rozhovoru. "Kéž bychom měli tak pracovitých, schopných a inteligentních padouchů, jako je Václav Klaus, v této zemi více," poznamenal Železný.

Jan Zahradil: "Evropa získala novou šanci"

Paroubkova vláda odmítá vzít na vědo mí skutečnost, že další ratifikace euroústavy ztratila smysl. Její zamítnutí ve francouzském referendu způsobilo, že podle platného evropského práva je euroústava neplatná. ODS proto neumožní zbytečnou ratifikaci právně neplatného dokumentu a vyzývá vládu, aby zastavila všechny aktivity, s ratifikací související. Po francouzském referendu získává EU novou šanci na hledání takové své podoby, která bude lépe odpovídat výzvám 21. století. Proto francouzské "ne" neznamená žádnou krizi evropské integrace, ale je naopak příležitostí k novému začátku. Vláda musí přestat za euroústavou skrývat svou programovou prázdnotu a musí začít řešit skutečné problémy této země. Desítky milionů na kampaň o euroústavě je nutno využít prospěšnějším způsobem. Zamítnutí tzv. euroústavy referendem ve Francii ukázalo, že tato smlouva byla vytvořena uspěchaně, bez širší reflexe současného evropského vývoje, že byla vytvořena pouze politickými elitami a pro politické elity, že nebyla schopna oslovit veřejnost a přiblížit jí současnou evropskou realitu a že vedla evropskou integraci směrem, který nebyl nadále udržitelný. Zamítnutí euroústavy neznamená žádnou katastrofu. Představuje naopak novou šanci na takové uspořádání EU, které bude lépe vnímat nové výzvy 21. století, než dosavadní centralistická, unifikační a federalistická šablona, která je dnes již překonána. Stávající evropské smlouvy zůstávají v platnosti, podle nich je nyní euroústava neplatná a nelze s ní nadále pracovat. Proto považujeme za bezpředmětné, aby se ČR dále věnovala její ratifikaci.

Antonio Martino: "Politici nesmějí ve jménu svobody využívat prostředky omezující svobodu"

IVANA HASLINGEROVÁ

Liberální institut v Praze udělil "Výroční cenu Liberálního institutu" italskému ministru obrany a presidentu Montplerinské společnosti Antoniu Martinovi. Pan ministr se tak stává nositelem této prestižní ceny po  Gary Beckerovi (1995), Miltonu Friedmanovi (1997), Rogeru Douglasovi (1998), Hansi Tietmeyerovi (1999), Grigoriji Javlinském (2000) ,  Michaelu Novakovi (2001), Jamesi Buchananovi (2002) a  Pascalu Salinovi (2003). Co jméno, to světově proslulá osobnost ekonomického a politického života.

"Profesor Martino umí ekonomicky analyzovat politické problémy. Všichni jsme si již zvykli na to, že se většina ekonomů staví kriticky nebo alespoň velmi rezervovaně k aktivitám našich volených zástupců – politiků – a jimi jmenovaných úředníků. Většina ekonomů příchodem do politiky rétoriku změní. Není totiž příliš obvyklé, aby do vlastních řad stříleli i samotní politici, zejména ti výše postavení. V tomto směru je Antonio Martino výjimkou. Ani po svém vstupu do vysoké politiky v polovině devadesátých let minulého století nic neubral na ostrém tónu, kterým komentuje italskou hospodářskou a ekonomickou realitu. Možná právě naopak.  Střílí i do vlastních řad a ostře komentuje hospodářskou realitu. Zastává Hayekovskou myšlenku, že i dobré úmysly centrálních plánovačů vedou ke špatným výsledkům," říká Jiří Schwarz při předání ceny profesoru Antoniu Martinimu

Antonio Martino získal cenu podle slov presidenta Liberálního institutu Jiřího Schwarze za přínos k rozvoji liberálního myšlení a naplňování idejí svobody, soukromého vlastnictví, konkurence a vlády zákona v praxi. Jiří Schwarz podtrhl mj., že  Martino studoval  v letech 1966-68 u Miltona Friedmana na universitě v Chicagu, v roce 1976 se stal profesorem ekonomie, v roce 1992 řídil katedru politických dějin a stal se zakládajícím členem Forza Italia, posléze  ministrem obrany za Berlusconiho vlády.

"Čtu-li vaše knihy, nepřipadám si jako Marťan a proto si Vás poslechnu s velkým zájmem. Líbí se mi, že nesnesete žádné kompromisy a slova  "svoboda", "prosperita" a "bezpečnost" mají u Vás ten správný obsah," říká Mirek Topolánek profesoru Martinimu

Předseda nejsilnější politické strany u nás Mirek Topolánek si ve své zdravici profesoru Martinimu posteskl, že ještě po patnácti letech neumíme využívat politickou svobodu s odpovědností. Stále nám nedochází, že za svobodu neseme plnou odpovědnost sami. Naši bezpečnost ale musíme řešit se státy euroatlantických civilizací...>>>

V Německu by referendum skončilo s jasným "NEIN"

GEORGE BLAHA, EXKLUSIVNÍ ZPRAVODAJ REVUE FRAGMENTY Z MARKGRÄFLERLAND, NĚMECKO

Na začátku osmdesátých let, kdy nebylo na spojeni s NDR ani pomyšleni, rozhodli spojenci, že silné Německo se musí oslabit tím, že pomůže ostatním státům v Evropě - samozřejmě spojencům Francii a Velké Británii. Tak vznikla v dobách ještě hlubokého okupování Německa Maastrichtská dohoda -  základ k EU. A proto je platební systém v EU tak nevyvážený - Němci platí téměř pětkrát tolik co Francie a Británie ještě o třetinu méně než Francie.(!!!) Němci musí zaplatit prakticky celé EU.  V té době měli ještě výčitky svědomí, byli hospodářsky velmi silní a lidem se dařilo  velice dobře, takže s tím souhlasili.  Pak se ale stalo něco, s čím nikdo tenkrát nepočítal - v roce  1989 padl komunismus a k Německu se připojilo NDR. Pro Německo to znamenalo obrovské finanční zatíženi, již k tak velkému daňovému zatížení připočteno 7 %  jako "příplatek solidarity s NDR!!!" A to platí každý taxikář, uklizečka či profesor každý měsíc už od roku 1989! Toto dvojité zatíženi a kombinace s nesmyslným sociálním státem a s levnými pracovními silami z východu způsobily, že Němcům definitivně klesla životní úroveň, klesly reálné platy a kupní sila atd. To není výmysl, ale ekonomy podložená skutečnost.  Po zavedení eura se v Německu všechno oficiálně přepočítávalo v poměru k marce 1:1,9583. Ve skutečnosti ale došlo k takovému zdražení, že ceny v Eurech se rychle zvedly na nominální hodnoty cen v markách. Všichni Němci by si přáli referendum, aby to vládě konečně ukázali, neboť nemají žádnou jinou možnost protestovat či vyjádřit  nesouhlas. BUĎTE SI NAPROSTO JISTI, ŽE NĚMCI BY ŘEKLI V REFERENDU, KDYBY JIM HO OVŠEM VLÁDNOUCÍ SOCIALISTÉ POVOLILI, JASNÉ "NEIN" NEJEN EUROPSKÉ ÚSTAVĚ, ALE CELÉ EU!...>>>

Anthony Coughlan: "Proč říkám NE Evropské ústavě"

JIŘÍ PANCÍŘ

Centra pro ekonomii a politiku (CEP) uspořádalo velmi netradiční seminář. Byl první, jehož jednací řečí byla pouze angličtina a v němž moderátor, president Václav Klaus, představil jediného řečníka Anthony Coughlana, docenta sociálních politických věd na Trinity College z Baile Átha Cliathu z Irska. Ten uvedl své námitky k tzv. Euroústavě, které nedávno vyšly v knižní formě pod názvem „Řekněme své ano nebo ne Evropské ústavě“ i v naší zemi spolu s předmluvou Václava Klause. Anthony Coughlan se zaměřil především na „deset malých a jednu velkou věc, které změní smlouva zakládající Evropskou ústavu“. Podle jeho slov jde zejména o zrušení více než 70 možností, kdy jednotlivé státy mohly vetovat rozhodnutí Unie. Přitom přes polovinu těchto zrušení se týká nových oblastí zákonodárství EU, tedy oblastí, o nichž s nově přistupujícími zeměmi vůbec nebylo jednáno. Ústava poskytne 25 soudcům soudního dvoru EU moc vložit se do rozhodování o lidských a občanských právech jednotlivých zemí. Tím se mezi občany a nejvyšší rozhodovací moc vloží další vrstva advokátů a soudců, kteří budou rozhodovat o občanských právech. Přijetí nové ústavy bude podle Coughlana znamenat, že tvorba zákonů se v mnoha oblastech posune od jednomyslnosti k většinovému hlasování závislém na konsensu 25 presidentů či premiérů, aniž se bude k jejich schválení bude v jednotlivých zemích vyžadovat hlubší právní rozbor. Ústava také zvýší nebezpečí extrémně levicových principů, které povedou k povinnému regulování veškerého života 450 milionů občanů. Za nejzávažnější důsledek navrhované Ústavy lze pokládat právní zničení Evropské unie a Evropské komunity a jejich nahrazení novou Unií, která sice bude mít stejný název, ale ve skutečnosti bude mít formu nadnárodní Evropské federace. Tím bude existujícím členským státům přiřčena role provincií ...>>>

Fanatici euroústavy chtějí opustit parlamentní demokracii

IVANA HASLINGEROVÁ

Nedávno vyzval předseda Poslanecké sněmovny parlamentu ČR Vladimír Zaorálek presidenta republiky Václava Klause k věcné debatě o evropské ústavě. Je s podivem, že mu ušlo, že pan president tuto debatu jako první u nás veřejně inicioval již dávno a soustavně ji vede. Asi je to tím, že nevede jednorázové a okázalé duely, ale živé diskuse s občany, studenty i odborníky.

Velká aula Filosofické fakulty University Karlovy byla již půl hodiny před  příchodem Václava Klause nabita k prasknutí a mnoho studentů ještě na poslední chvíli pročítalo knížku "Řekneme své ano nebo ne evropské ústavě", kterou vydalo Centrum pro ekonomiku a politiku, aby mohlo klást řečníkovi důkladné otázky

Jednou z takových debat byla přednáška na téma "Ano či ne evropské ústavě" na Filosofické fakultě University Karlovy (FFUK), na kterou ho na návrh studentů politologie pozval děkan fakulty.

 Veřejná debata o evropské ústavě u nás, ale i ve zbytku Evropy, je podle nejhlubšího přesvědčení presidenta Klause pouze vrcholem ledovce a daleko hlubšího sporu dvou názorových proudů, v nichž jde o konflikt dvou odlišných světonázorů a dvou různých pohledů na svět: Její dominantní proud říká chceme Evropskou ústavu. "Paralelně s tím existuje v dnešní Evropě i opačný proud,který to vidí úplně jinak a odmítá Evropskou ústavu. Není žádným tajemstvím, že jeho názory a postoje zastávám i já," uvedl Václav Klaus a dodal: "Čím se liší evropská ústava od americké? Americká je v principu brzdou  na chování vlády a státu, je výčtem brzdiček, aby stát mohl s člověkem něco dělat. V Evropě jde naopak o povolení státu dělat něco s jeho lidmi. To je jádrem sporu a já jsem vždy pro tu  brzdu. Snad každý vidí, že svoboda, demokracie a tržní uspořádání se zrodily současně jako stát a jsou spolu nerozlučně propojené.Kdyby v ústavě alespoň stálo, že rozhoduje celý Evropský parlament, ale ono rozhoduje jen 25 ministerských rukou. Zastánci euroústavy tak chtějí opouštět parlamentní demokracii."..... >>>

Bez euroústavy se klidně obejdeme

ALEŠ PIVODA

Žádné klady na textu evropské ústavy, kterou v minulých dnech odmítli voliči ve Francii i v Nizozemsku, nevidí poslanec Evropského parlamentu Vladimír Železný. "Ústavu si nikdo neobjednal, žádní občané, žádné vlády, žádné parlamenty, byl to čirý vynález technokratů z Evropské unie," řekl v úterý během online diskuse na portálu tiscali.cz. Právě eurokraté se podle Železného pokusili přesvědčit obyvatele Evropy, že bez ústavy nemohou žít. „To, co Evropa potřebuje, je však otevřená spolupráce, která by vedla k dynamickému ekonomickému rozvoji a nikoli k přeregulované stagnaci,“ soudí Železný.Jeden z dalších záporů ústavy spočívá podle jeho mínění v tom, že mění ve více než 70 procentech hlasování z jednomyslného na většinové. "Tím mizí možnost členských států říci ne," poznamenal Železný s konstatováním, že "Evropský parlament je komický orgán, jehož rozhodnutí má pouze poradní charakter, zatímco rozhoduje skupina vyvolených, avšak nezvolených". K domácí politické scéně poslanec mimo jiné řekl, že ODS se volebními preferencemi blíží ke svému stropu, který Železný odhaduje na 38 procent. Tento podíl však nestačí k tomu, aby sestavila vládu. Reagoval tak na otázku, zda uvažuje založit novou pravicovou stranu. "Tady je prostor pro skutečně alternativní stranu pravého středu, která nebude mechanickým opakováním ODS nebo ´druholigovou´ ODS, ale přijde s originálním a atraktivním politickým programem," uvedl. Řešením není podle něho "nahnat všechny oponenty levice a komunismu do jednoho houfu", ale vytvořit silný blok. Železný také ani nepotvrdil, ani nevyloučil svou kandidaturu ve volbách do Poslanecké sněmovny v příštím roce. "Zatím nevím, zda budu kandidovat," řekl. Železný si jak přiznal, váží čtvrtého místa mezi „největšími padouchy“ v anketě o největšího Čecha. "Kdosi mi říkal, že jsem v těsné blízkosti Václava Klause. V tom případě si toho moc vážím a je to pro mne pocta," řekl na dotaz jednoho z účastníků online rozhovoru. "Kéž bychom měli tak pracovitých, schopných a inteligentních padouchů, jako je Václav Klaus, v této zemi více," poznamenal Železný.

Jan Zahradil: "Evropa získala novou šanci"

Paroubkova vláda odmítá vzít na vědomí skutečnost, že další ratifikace euroústavy ztratila smysl. Její zamítnutí ve francouzském referendu způsobilo, že podle platného evropského práva je euroústava neplatná. ODS proto neumožní zbytečnou ratifikaci právně neplatného dokumentu a vyzývá vládu, aby zastavila všechny aktivity, s ratifikací související. Po francouzském referendu získává EU novou šanci na hledání takové své podoby, která bude lépe odpovídat výzvám 21. století. Proto francouzské "ne" neznamená žádnou krizi evropské integrace, ale je naopak příležitostí k novému začátku. Vláda musí přestat za euroústavou skrývat svou programovou prázdnotu a musí začít řešit skutečné problémy této země. Desítky milionů na kampaň o euroústavě je nutno využít prospěšnějším způsobem. Zamítnutí tzv. euroústavy referendem ve Francii ukázalo, že tato smlouva byla vytvořena uspěchaně, bez širší reflexe současného evropského vývoje, že byla vytvořena pouze politickými elitami a pro politické elity, že nebyla schopna oslovit veřejnost a přiblížit jí současnou evropskou realitu a že vedla evropskou integraci směrem, který nebyl nadále udržitelný. Zamítnutí euroústavy neznamená žádnou katastrofu. Představuje naopak novou šanci na takové uspořádání EU, které bude lépe vnímat nové výzvy 21. století, než dosavadní centralistická, unifikační a federalistická šablona, která je dnes již překonána. Stávající evropské smlouvy zůstávají v platnosti, podle nich je nyní euroústava neplatná a nelze s ní nadále pracovat. Proto považujeme za bezpředmětné, aby se ČR dále věnovala její ratifikaci