Jedna z nejčtenějších částí, v níž pranýřujeme neetické stránky naší mediální politiky a kauzy kolem  našich televizí. V této části se věnujeme i akcím pořádaných Národní galerií ČR, recenzím nových knih, divadelním premiérám, zajímavostem z hudebního světa. Monitorujeme též situaci kolem vysokoškolského zákona a problémy výzkumu v Akademii věd ČR.

Blahopřání revue Fragmenty J. Em. kardinálu Dominiku Dukovi k sedmdesátinám

J. Em. kardinál Dominik Duka oslaví 26. dubna 2013 své jubilejní sedmdesáté narozeniny. Redakce Fragmentů a Kulturní komise ČR mu chtěla pogratulovat na svých stránkách až v předvečer, ale zaměstnanci pražského arcibiskupství nás předešli. Dnes ráno na svátek sv. Vojtěcha po pravidelné ranní mši svaté v arcibiskupské kapli sv. Jana Křtitele na něj již čekalo několik desítek zaměstnanců s květinami, narozeninovým dortem a drobným pohoštěním. J. Em. Dominik Duka zaměstnancům za milé překvapení poděkoval a vzpomenul svatého Vojtěcha, kterého si právě připomněl na mši svaté slovy: Svatý Vojtěch se ve svém životě hlásil k hodnotám, kterým věřil i přes to, že byl nakonec vyhnán ze země. A tak buďme rádi, že my nemusíme nikam utíkat, ale můžeme se tu společně snažit o nějaké společné dílo.“ Na závěr ale všechny gratulanty s úsměvemn vybídl, aby se v životě neohlíželi jenom za svými pracovními povinnostmi, ale "mysleli také na to, aby jejich život nebyla jenom práce, ale aby měli čas reflektovat své aktivity, přátelství a to, co jim dělá radost.Generální vikář pražského arcibiskupství P. Michal Slavík poté kardinálu Dukovi předal za všechny zaměstnance společný dar – ročníkový koňak z roku narození Dominika Duky (1943), který byl v průběhu zrání promíchán i s mladšími ročníky, což se podepsalo i na jeho svěžesti, a meteostanici, aby mohl pan kardinál příští rok lépe předpovídat příchod jarních dnů. Kancléřka pražského arcibiskupství paní Kolářová popřála panu kardinálovi hodně trpělivosti, optimismu, aby dokázal mezi negativními zprávami, kterým musí čelit, vidět i kousek dobrého a aby dokázal i nadále ukazovat lidem, co je podstatné, tedy že je má rád. Přání všech zaměstnanců pak shrnula dlouholetá pracovnice arcibiskupství paní Bláhová: „Mám pana kardinála ráda, přeji mu hodně pomoci, síly a Pán Bůh ho chraň“. Pan kardinál si poté se zaměstnanci symbolicky připil na zdraví, vyjádřil naději, že mu bude nová meteostanice předpovídat jenom „samé hezké slunné dny a žádnou nepohodu“ a obešel shromážděné zaměstnance, aby se s nimi osobně pozdravil.

Co k tolika krásným a vřelým přáním může člověk dodat než to, že se s nimi ztotožňuje a přeje panu kardinálovi mnoho zdraví a sil do nelehké práce v příštích letech při kultivaci a morální obrodě našeho tolik zkoušeného a morálně tak poničeného národa. Ať mu v tom pomáhá Bůh a splní se mu všechny sny a tajná přání.

Za redakci revue Fragmenty Ivana Haslingerová, šéfredaktorka, a Jiří Pancíř, vydavatel.

 

Krásné svátky velikonoční plné Božího požehnání, víry a naděje
Vám přejí
za redakci revue Fragmenty
Ivana Haslingerová a Jiří Pancíř

Velikonoční tajemství kříže a zmrtvýchvstání Krista skrývá  v sobě dvě radostné zvěsti:  svou smrtí Kristus osvobodil lidstvo od hříchu, svým vzkříšením zvítězil nad smrtí a zjednal těm, kteří v něj uvěří, přístup k novému životu. Svou smrtí jejich smrt zničil a zmrtvýchvstáním obnovil pro ně život věčný. Boží plán spásy byl tak jednou provždy splněn výkupnou smrtí Ježíše Krista, Božího Syna. Ten, který se vrátil z říše zemřelýcha jasně zazářil lidskému rodu: Ježíš Kristus žije a kraluje na věky věků. Amen.

 

Kardinál Duka položí květiny k pomníku Jana Palacha v Římě

Aleš Pištora

Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP položí dnes dopoledne 18. března 2013 květiny k pomníku Jana Palacha na římském náměstí Piazza Jan Palach. Rovněž se pokloní u hrobu kardinála Josefa Berana, který je jako jediný Čech pohřben po boku papežů v kryptách chrámu sv. Petra. Květiny k soše Jana Palacha v Římě položí pražský arcibiskup spolu s velvyslancem ČR u Svatého stolce Pavlem Vošalíkem. Bronzová plastika znázorňující mladého člověka obklopeného plameny a zvedajícího ruce k nebi byla odhalena v roce 1970 a po Janu Palachovi bylo pojmenováno náměstí, kde stojí. Internetové stránky, které vznikly jako součást multimediálního projektu Univerzity Karlovy k výročí úmrtí Jana Palacha, uvádějí, že čin Jana Palacha vzbudil v Itálii velký ohlas.

„Římské náměstí není jediným místem na Apeninském poloostrovu, které nese Palachovo jméno. V Itálii je po něm pojmenováno deset ulic, vysokoškolské koleje v Benátkách či monumentální schodiště v Terstu.“

Kardinál Duka se spolu českým velvyslancem pokloní také u hrobu kardinála Josefa Berana. Tento předchůdce současného pražského arcibiskupa, který svou funkci zastával v letech 1946-1969, byl vězněm nacistického i komunistického režimu. Stal se symbolem odporu proti totalitní moci. Byl ovšem také jediným českým biskupem, který promluvil na II. vatikánském koncilu. Jeho dlouholetá internace se stala symbolem útlaku pro náboženské přesvědčení a současně připomínala demokratickému světu těžký osud Československa, podobně jako Jan Palach.

Dvě stovky českých poutníků míří do Říma

 

Aleš Pištora

Na inaugurační mši svatou se chystá z České republiky dvěstě poutníků, kteří 19. března 2013 poletí letadlem z Brna. V letadle poletí také dary, které kardinál Dominik Duka OP předá novému papeži Františkovi. Bude to soška Pražského Jezulátka a váza s obrazem argentinské Panny Marie. Kolpingovo dílo zorganizovalo pro české věřící leteckou pouť na zahájení pontifikátu nového papeže Františka. Věřící, které do Říma dopraví letadlo z Brna, jsou převážně studenti biskupského gymnázia ve Žďáru nad Sázavou. Měli by se, kromě hlavní události obřadu uvedení nového papeže do úřadu na Svatopetrském náměstí, setkat rovněž s pražským arcibiskupem kardinálem Dominikem Dukou OP. Přestože papež František vyzval své krajany, aby nejezdili do Říma a peníze za cestu věnovali na chudé, očekává se, že do Říma dorazí stovky tisíc poutníků z celého světa. Inauguraci bude v přímém přenosu vysílat Česká televize. V den uvedení papeže do úřadu také předá pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP Františkovi dva dary za Českou republiku. Bude to soška Pražského Jezulátka z karmelitánského kláštera u kostela Panny Marie Vítězné spolu s novénou (modlitba na devět dní ke konkrétní příležitosti) k Pražskému Jezulátku ve španělštině. Druhým darem bude broušená váza s motivem Panny Marie de Lujan, ochránkyně Argentiny (Nuestra seňora de Lujan). Na ní bude pod obrazem madony česky nápis: „Svatý otec František – 13. 3. 2013, Řím“. Vázu ve velmi krátké době připravila firma Czech Crystal Lion – Poděbrady. V pražské arcidiecézi se v den inaugurace rozeznějí zvony. Pražské arcibiskupství doporučuje, aby se zvony podle možností rozhoupaly ve 12.00 hodin. Při bohoslužbách v tento den rovněž zazní chvalozpěv Te Deum - slavnostní hymnus, který se zpívá na závěr slavnostních bohoslužeb jako vyjádření díků Bohu, a také papežská hymna, kterou v roce 1869 u příležitosti výročí intronizace papeže Pia IX. složil Charles Gounod.

 

Studium médií a PR na AMAK

IvanaHaslingerová

Pražská Akademie managementu a komunikace v těchto dnech slaví 1. výročí své existence. V tomto ročníku se tu rozjelo studium ekonomie, managementu, personalistiky, ale také médií a žurnalistiky. AMAK od letoška otevírá i nový studijní obor určený zájemcům o práci v public relations. Obor se nazývá Sociologie řízení PR a poskytuje teoretické i praktické znalosti a dovednosti v oblasti této specifické části masové komunikace a médií, tj. public relations (a s tím spojené oblasti tiskových mluvčích a reklamy).

Teoretickým základem studia je společenskovědní obor sociologie, a to jak jeho obecné postuláty, tak moderní směry a aplikace. Tento teoretický základ je pak rozvíjen ve směru k získání dovedností pro oblast řízení public relations. Mezi možnosti uplatnění absolventa patří profese tiskový mluvčí, řídící pracovník tiskových odborů firem a institucí, pracovník v PR odborech určených pro vnější i vnitřní firemní vztahy podniků, institucí a organizací jak v privátní, tak ve veřejné sféře, ale také kreativní i řídící pracovník v oblasti reklamy a public relations. A díky širšímu vědnímu základu také například specialista - pracovník v agenturách pro výzkum veřejného mínění a mediálního publika. AMAK v tomto oboru vypisuje bakalářské, magisterské i doktorské studium.

Je to další nově otvíraný obor na této mladé vysoké škole. Nedávno do jejího portfolia přibyly obory praktická psychologie, sociálně-psychologické poradenství, krizový management, art-management a veřejná správa. Na poli komunikačních a mediálních disciplín je to tak nová možnost, jak studovat tyto atraktivní obory, což v této mediální době je zjevně stále třeba.

AMAK má jednu zajímavou specialitu: pro kombinované (tedy dálkové) studenty otevírá studium třikrát ročně, tedy nejen v září, jako ostatní školy, ale také v prosinci a březnu. Je to služba těm, kdo jsou pracovně vytíženi a nechtějí čekat zbytečně až do standardního podzimního zahájení akademického roku. Pokud se chcete dozvědět víc, nalistujte si www.amakcz.cz Red.

 

Jsem přesvědčen, že zkušenosti papeže Františka budou prospěšné celému společenství víry

Petr Nečas, předseda vlády

Zprávu o zvolení nového papeže Františka jsem přijal s upřímnou radostí. Jsem přesvědčen, že se jeho neocenitelné zkušenosti osvědčí v náročném úřadě, a to ve prospěch celého společenství víry. Přeji novému papeži mnoho sil a odhodlání čelit výzvám, které se mohou objevit, pevné zdraví a uspokojení z obětavé služby církvi a společnosti. Velmi si cením vynikající spolupráce mezi Českou republikou a Svatým stolcem a jsem přesvědčen, že se tyto přátelské vazby budou i nadále posilovat.

V den intronizace nového papeže se opět rozezní zvony

Aleš Pištora

Sbor kardinálů 13. března zvolil nového římského biskupa. Stal se jím kardinál Jorge Mario Bergoglio, arcibiskup z argentinského Buenos Aires, který přijal jméno František. V pražské arcidiecézi budou až do soboty slouženy za nového papeže mše svaté. V úterý 19. března 2013, na slavnost svatého Josefa, bude v 9.30 hodin na náměstí sv. Petra papež František slavit inaugurační mši svatou na začátek svého pontifikátu. V tento den se v pražské arcidiecézi opět rozezní zvony a při bohoslužbách zazní chvalozpěv Te Deum a papežská hymna.Pražské arcibiskupství doporučuje, aby se zvony podle možností rozhoupaly ve 12.00 hodin. Te Deum je slavnostní hymnus, který se zpívá na závěr slavnostních bohoslužeb jako vyjádření díků Bohu. Papežská hymna (italsky Inno e Marcia Pontificale, tj. pontifikální pochod a hymna) je oficiální hymna Vatikánu a Svatého stolce. V roce 1869 ji u příležitosti výročí intronizace papeže Pia IX. složil Charles Gounod. Papež Pius XII. ji roku 1949 prohlásil za vatikánskou státní hymnu.

 

Prezident Miloš Zeman i J. Em. kardinál Dominik Duka pozvali papeže Františka k návštěvě ČR

Druhý vatikánský koncil ve vzpomínkách a nadějích jeho svědka J. Sv. Benedikta XVI.

Promluva  J. Sv. Benedikta XVI.na setkání s římskými kněžími, aula Pavla VI.

 

Tak roste církev: vyznáním Krista spolu s Petrem a následováním Krista. Čiňme tak ustavičně. Jsem vám velmi vděčný za vaši modlitbu, kterou jsem cítil téměř fyzicky, jak jsem řekl ve středu (13.2.2012). Nyní, třebaže odejdu do ústraní, zůstanu stále v modlitbě nablízku vám všem, a jsem si jist, že také vy budete nablízku mně, i když budu ve skrytu před světem. Na dnešek jsem vzhledem k situaci svého věku nemohl připravit velkou opravdovou promluvu, jak by se dalo očekávat, ale spíše jen menší povídání o Druhém vatikánské koncilu, jak jsem jej viděl. Bylo cítit, že církev nevzkvétá, ale redukuje se. Zdálo se, že je spíše skutečností minulosti a nikoli nositelkou budoucnosti. A nyní jsme měli naději, že se tato situace změní, že církev bude znovu silou zítřka a silou dneška: Prvním zdánlivě jednoduchým úmyslem byla liturgická reforma, druhým byla eklesiologie (z řec. ekklésia a logia, »věda (teologická), jejímž předmětem je církev«); třetím Boží Slovo, Zjevení, a nakonec ekumenismus. Francouzi mnohem dříve než Němci chtěli projednávat problematiku vztahu mezi církví a světem. "Před službou Boží se nesmí dávat přednost ničemu" - tato slova z Řehole svatého Benedikta (srov. 43,3) se tak stala svrchovanou regulí koncilu. Kdosi kritizoval, že koncil mluvil o mnoha věcech, ale nikoli o Bohu. Koncil ale mluvil o Bohu a zpřístupnil všemu lidu, celému svatému lidu Bohopoctu ve společném slavení liturgie Těla a Krve Kristovy. Byl zde nastolen princip srozumitelnosti, namísto uzavřenosti v neznámém jazyce, kterým se nemluví. A také aktivní účast. Tyto principy byly bohužel také chápány špatně. Srozumitelnost neznamená banalitu.Definoval co je církev. Církev není nějaká struktura. My samotní křesťané společně jsme všichni živým Tělem církve. A přirozeně to platí v tom smyslu, že „my“, opravdový plurál věřících – „my“ spolu s Kristovým „já“ – to je církev. Každý z nás, nikoli jen někteří „my“, tedy skupinka, která se prohlásí za církev. Nikoli. Ono „my jsme církev“ vyžaduje právě moje začlenění do velkého „my“ věřících všech dob a míst. To byla tedy první myšlenka. Definoval, že církev je Mystické Tělo Kristovo. Dále definoval co je biskupský sbor a co papež. Pouze jeden biskup, ten římský je nástupcem určitého apoštola – Petra.Všichni ostatní biskupové se stávají nástupci apoštolů a začleňují se do Těla biskupů (biskupského sboru), který je pokračováním Těla Apoštolů. Biskupský sbor - Tělo biskupů je kontinuace Těla Dvanácti apoštolů. Koncil se rozhodl vytvořit trojiční eklesiologickou konstrukci: Lid Boha Otce, Tělo Kristovo a Chrám Ducha svatého.>>>

Kardinál Duka odletí na generální kongregaci

Aleš Pištora

Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP, který se vrátil do Prahy z rozlučky s papežem Benediktem XVI., odletí zpět do Říma, aby se zúčastnil zasedání generální kongregace, která začíná 4. března 2013. Toto setkání svolané děkanem kardinálského sboru rozhodne o termínu konání konkláve. Dne 28. února ve 20.00 hodin skončil pontifikát papeže Benedikta XVI. Ještě před tím se papež rozloučil v Apoštolském paláci s kardinály přítomnými ve Vatikánu. Mezi nimi byli rovněž kardinál Duka a emeritní arcibiskup pražský kardinál Vlk. Benedikt XVI. slíbil svému budoucímu nástupci „bezpodmínečnou úctu a poslušnost“ a přítomné kardinály vyzval, aby při volbě nového papeže jednali harmonicky. Kardinálové volitelé se nyní v Římě sejdou ještě před zahájením konkláve k tzv. generální kongregaci, kde pod předsednictvím kardinála děkana projednají různé záležitosti spojené s volbou nového papeže. Kardinálové budou diskutovat o problémech, jimž církev čelí, a budou se vzájemně informovat o situaci ve svých zemích. Konstituce papeže Jana Pavla II. "Universi Dominici Gregis" z roku 1996 zakazuje při těchto jednáních ujednávat jakékoli dohody mezi kardinály, ale dovoluje vzájemnou výměnu idejí a názorů. Generální kongregace také stanoví termín volby nového papeže. Tzv. konkláve bude probíhat v Sixtinské kapli. Volba bude tajná a ke zvolení bude zapotřebí tradičních dvou třetin hlasů kardinálů přítomných na konkláve. Po ukončení volby je zvolený dotázán, zda volbu přijímá. Je-li odpověď kladná, následuje otázka ohledně jména. Konkláve končí v okamžiku, kdy nově zvolený papež vysloví souhlas se svým zvolením. Kardinálové si přejí, aby se tak stalo do Velikonoc. Zvykem je, že o výsledku volby se lid shromážděný na náměstí sv. Petra dozvídá díky bílému kouři vycházejícímu z komína Sixtinské kaple.

Kardinál Duka se zúčastní cyrilometodějské konference

Aleš Pištora


Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP se 25. a 26. února 2013 zúčastní mezinárodního kongresu s názvem "Svatí Cyril a Metoděj mezi slovanskými národy: 1150 let od začátku misie", který se koná na Řehořově papežské univerzitě a Papežském východním institutu. Mezi mnoha událostmi, které nás v roce oslav 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu čekají, zaujímá významné místo mezinárodní konference konající se pod záštitou slovenského kardinála Jozefa Tomka, emeritního prefekta Kongregace pro evangelizaci národů, a arcibiskupa Cyrila Vasiľa, sekretáře Kongregace pro východní církve, kteří jsou zároveň hlavními organizátory. Organizátoři pozvali na konferenci nejen odborníky na odkaz soluňských bratří, ale také významné teology a představitele katolické církve. Se svým příspěvkem vystoupí předseda Papežské rady pro kulturu kardinál Gianfranco Ravasi, který promluví o vztahu mezi překladem Písma svatého a rozvojem národních kultur. Svůj pohled na význam sv. Cyrila a Metoděje pro novou evangelizaci představí předseda Papežské rady pro novou evangelizaci Mons. Salvatore Fisichella. O eklezilogické vizi Cyrila a Metoděje ve vztahu k ekumenismu bude přednášet pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka a o byzantsko-slovanské misii jako o náboženském a politickém fenoménu prof. Richard Čemus SJ.

Přínos Cyrila a Metoděje pro středoevropské země nelze zřejmě přecenit. Bylo poprvé přeloženo celé Písmo do slovanského jazyka. Byl vytvořen misál, žaltář a přeloženy životy církevních otců. Byla sepsána předmluva k evangeliím – Proglas. Zatímco Cyril se podle historiků spíše zabýval výchovou nových kněží a překlady Písma, Metoděj se věnoval textům právním. Podle řeckého, římského a slovanského zvykového práva vytvořil první civilní zákoník na území Moravy. Po smrti Cyrila v Římě Metoděj získává povolení sloužit slovanskou liturgii a na Moravu se vrací jako arcibiskup pro Moravu a Panonii.

Plný význam cyrilometodějské misie, která obrátila naše předky ke kříži, rozvinul papež Pius IX., který roku 1863 na návrh olomouckého arcibiskupa Bedřicha z Fürstenberka určil 5. červenec svátkem sv. Cyrila a Metoděje. Lev XIII. ve své encyklice „Grande munus“ z roku 1880 hovoří o zásluhách Cyrila a Metoděje a Pius XI. připomněl význam cyrilometodějské tradice tím, že roku 1928 udělil velehradskému chrámu Nanebevzetí Panny Marie titul „Menší baziliky“ a roku 1932 prohlásil na žádost olomouckého arcibiskupa Leopolda Prečana bratry Cyrila a Metoděje za spolupatrony velehradské baziliky. Všechny kroky svých předchůdců zúročil papež Jan Pavel II., který Cyrila a Metoděje prohlásil za spolupatrony Evropy.

Nepřehlédnutelný příspěvek do debaty o současném světě – pokus o recenzi

Václav Klaus, prezident ČR

Setkání s Rogerem Kimballem na dálku, resp. s jeho měsíčníkem The New Criterion, které se událo někdy před dvěma lety, bylo pro mne zjevením (a nechápal jsem, jak jsem mohl tento časopis, vycházející už od roku 1982, objevit až tak pozdě). Neméně jsem se těšil ze setkání osobního, ke kterému došlo, když mne uváděl jako řečníka na konferenci tohoto časopisu v září 2011 v New Yorku, v krásném, skoro anglickém klubu na 5. avenue u Central Parku.

Jejich konference si dala do názvu  ještě před několika lety zcela nepředstavitelnou otázku „Is America Declining?“ a mně bylo už předem jasné, že odpovědí Rogera Kimballa a jeho kolegů je ANO. Konec konců právě o tom je celá níže uvedená kniha, i když v ní nejde jen o Ameriku. Ode mne chtěli v ten krásný zářijový večer slyšet mou odpověď na podobnou otázku – „Is Europe Declining?“. I oni mou více méně kladnou odpověď asi také očekávali.

Kniha se jmenuje „The Fortunes of Permanence“ [*], snad přeložitelné jako výhody, přínosy, efekty plynoucí ze stálosti či trvalosti. Američan Roger Kimball (ročník 1953) je konzervativní člověk a proto udržení oné „permanence“ považuje za jedinou smysluplnou cestu k zachování rozumné budoucnosti lidstva, či alespoň světa Západu, o který mu primárně jde. Naznačuje to i podtitul knihy: „Kultura a anarchie v éře ztráty paměti“. Celou touto svou knihou se proti této, v současnosti tak silně projevující se ztrátě paměti bouří, protože je přesvědčen, že ztráta paměti může být pro západní civilizaci smrtící..

Ztrátou paměti současného světa se Roger Kimball velice trápí, protože je přesvědčen, že ve svých důsledcích vede ke ztrátě svobody. Chce – i touto knihou – šířit „kulturní instrukce (či návody)“. Připomíná, že když si chceme doma zasadit nějakou rostlinu, dostaneme návod, kolik vody, slunce, hlíny, příp. hnojiv to či ono semínko potřebuje. Domnívá se, že stejně tak je třeba pečovat o naše myšlení a o naši svobodu – proti „vyslancům anarchie, kterými jsou relativismus, multikulturalismus a utopický socialismus“. To je mému myšlení velmi blízké a není, co bych na tom kritizoval. Pouze si mohu povzdechnout, že by takových knih mělo být více. A že by hlavně měly mít co nejvíce čtenářů. S odkazem na větu – tehdy ještě kardinála – Josepha Ratzingera (dnes papeže) o „diktatuře relativismu“ polemizuje s postoji lidí, kteří se vychloubají tím, že „nemají žádné rigidní názory a žádné morální hodnoty a že jsou tolerantní a otevření“ (str. 1) a díky tomu sami sebe považují „za exemplární příklady osvícených moderních postojů“. Tito relativisté odmítají „hodnoty“ (stačí jim preference) a stejně tak odmítají jakékoli věčné „pravdy“. Zrod toho všeho vidí u J. J. Rousseaua a o jeho slavné větě „člověk se rodí svobodný, ale všude je v okovech“ trefně říká, že jsou to „dvě neuvěřitelné nepravdy v jednom výroku“. Ve srovnání s minulostí dnes „studenti vědí méně z historie, méně z matematiky, méně z literatury, méně ze zeměpisu … Všude jsou k dispozici data, ale nikdo nic neví. To, že to mnozí nechápou, je způsobeno pletením si „prostředků komunikace s komunikací, procesu s produktem“. Těm, kteří to nevědí, je vždy užitečné připomenout, že „informace není totéž co znalosti, a už vůbec ne totéž co moudrost“ .>>>

Za kritikou církevních restitucí je snaha zneužít Ústavní soud

Marek Benda, předseda poslaneckého klubu ODS PSP ČR

S obavami sleduji snahu ČSSD zneužít ústavní soud pro vlastní politické cíle. Zákony vydává parlament přímo volený všemi občany. Ústavní soud není součástí parlamentu. Ústavní soud dohlíží na to, aby nikdo nezneužíval pravidla, na kterých se parlament shodne. Stále nemohu uvěřit tomu, že Jeroným Tejc, předseda poslaneckého klubu ČSSD, mohl veřejně prohlásit, že očekává, že nově jmenovaní členové ústavního soudu budou přístupnější argumentům sociálních demokratů. Nesmí a nemohou. (Kéž byste měl pravdu. Vše ale vypadá, že pan tejc má pravdu. red.) Snaha jedné politické strany - ČSSD - získat vliv nad soudní mocí je o to děsivější, že přichází právě teď, v čase mrazivého 65. výročí dne, kdy se veškerá moc lidu sjednotila na tragických 40 let do jedné totalitní strany.

Kardinál Duka se setká se Svatým otcem

IMG_3826Aleš Pištora, tiskový mluvčí

Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP se 25. a 26. února 2013 zúčastní v Římě cyrilometodějského kongresu a ve dnech 27. a 28. února se setká s odstupujícím papežem Benediktem XVI.. Při večeři 24. února se setká s Martinem Holečkem, prvním členem papežské Švýcarské gardy, který je českého původu. Svůj slib složil Martin Holeček loni 6. května, tedy na den, kdy noví příslušníci gardy skládají své sliby a připomínají si, jak jejich předchůdci v roce 1527 ubránili papeže Klementa VII. před armádou Karla V. Řím byl tehdy vypleněn a tři čtvrtiny všech gardistů zahynuly. Od této doby si papežové trvale drží jednotku gardistů na svou ochranu. Martin Holeček se členem Švýcarské gardy stal jako švýcarský a zároveň český občan. Jeho rodiče pocházející z Českých Budějovic opustili Československo kvůli náboženské perzekuci v roce 1969. Martin se narodil v roce 1989 ve švýcarském Lucernu. Švýcarská garda se skládá ze 110 mužů. Pro vstup do jednotky je nutné splnit hned několik podmínek. Kandidát musí být Švýcar, svobodný, katolík ve věku mezi 19 a 30 roky s výškou minimálně 174 cm a musí mít ukončenou celou základní službu ve švýcarské armádě a doporučení své farnosti. Ke službě ve Švýcarské gardě patří zajišťovat bezpečnost papeže, střežit vstupy do Vatikánu či chránit kardinálské kolegium při volbě papeže. Jde o nejmenší a nejstarší oficiální armádu na světě. Lidé se často mylně domnívají, že obleky Švýcarské gardy vymyslel Michelangelo. Současná úprava pochází až z roku 1914 a byla inspirována Rafaelovými freskami.

 

Podpora petice Zachraňte kulturu 2013

PhDr. Jaromír Jermář

ř,

místopředseda pro kulturu a památkovou péči Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu ČR

Chci tímto vyjádřit svoji podporu petici „Zachraňte kulturu 2013“, která reaguje na značné snížení rozpočtu Ministerstva kultury na projekty tzv. živé kultury. Neustále snižování finančních prostředků na českou kulturu ze strany současné vlády dlouhodobě podkopává její potenciál. Plně se ztotožňuji s požadavkem na navýšení rozpočtu na kulturní granty. Zároveň jsem velmi znepokojen snížením výdajů na obnovu kulturních památek, kdy dnešní vyhrazená částka je pouhou polovinou sumy z roku 2009. Kultura obecně, ať už se jedná o živou kulturu, nebo péči o naše památky, je zcela nepostradatelná pro rozvoj společnosti a její duchovní zdraví. Je nutné si uvědomit, jak důležitou roli hrály právě osobnosti kulturního života v naší historii a v prezentaci dobrého jména České republiky v zahraničí. Ideální rozpočet 1 procenta HDP na kulturu je dnes pouhým přáním, avšak neměli bychom na podporu kultury úplně rezignovat. Současný krok vlády Petra Nečase ke snížení financí na živou kulturu a ochranu památek právě takovouto rezignací je. Bez dostatečné podpory kultury se sami vylučujeme ze společenství kulturních národů.

Útoky na církve hovoří jasně o pohrdání právním řádem ČR

"Některé útoky na církve hraničí s porušováním zákona o svobodě náboženského vyznání a hanobení náboženského přesvědčení a hovoří jasně o nerespektování ústavního soudu a o pohrdání právním řádem České republiky."
Dominík kardinál Duka OP, arcibiskup pražský

Olga Bezděková: Po stopách kreslených seriálů I.

Mgr. Bc. Jan Kopal  

  Neobvyklé téma diplomové práce si PhDr. Olga Bezděková (*1946) zvolila na přelomu 60. a 70. let – Kreslený seriál. Sama přiznává, že ji k tomu vedla její neutuchající vášeň pro Rychlé šípy, Ferdu Mravence a Puňtu (hrdiny oblíbených seriálů). Z nenadání se před ní otevřel bohatý a pestrý svět. Zpočátku se zabývala teorií a historií zahraničního seriálu, zejména našimi kritikami na tento opovrhovaný žánr dětské literatury. Přirozeně se k tomu připojilo i několik českých stěžejních seriálů. Autorka ale v šedi nastupující normalizace bádala dál a i díky knihovnickým známostem mohla z pražských knihoven excerpovat řadu zajímavého materiálu. Občas přitom narazila i na nějakého zatvrzelého komunistu, který ji časopis před nosem zabavil coby závadný titul patřící do „zvláštních fondů“. Nicméně autorka práci úspěšně obhájila nejen jako diplomovou, ale roku 1975 také v rozšířené podobě (čítající úctyhodných 526 stran textu) jako práci rigorózní. Oponenty byli nejen odpůrci kresleného seriálu jako žánru, ale i Jaroslava Foglara coby autora! Byli nuceni v posudku uznat, že jde o práci „neobyčejně rozsáhlou a důkladnou“. Část práce potom vyšla ve Státním pedagogickém nakladatelství, prošla i část o Foglarovi. Neprobádanou historii českého komiksu, která se píše od roku 1922, se na konci 80. let rozhodlo vydat nakladatelství Albatros. Následovalo další bádání a pátrání, stupeň poznání byl dotažen do roku 1985. Předběžně byla publikace zařazena do edičního plánu na rok 1991 v předpokládaném nákladu 10.000 kusů. Jenže v okamžiku, kdy už měl jít rukopis do tiskárny, z vydání sešlo. Edice v nakladatelství zanikla. Na 20 let šel rukopis k ledu, až zásluhou Ing. Víta Houšky a nakladatelství Volvox Globátor se kniha objevila na pultech knihkupectví právě u příležitosti 90. výročí českého komiksu. Kreslený seriál (comics) bývá někdy označován jako „deváté umění. Vyznačuje se chronologicky uspořádanými kresbami v jednotlivých panelech. Dohromady vytváří celek, nejčastěji příběh. Komiksy se většinou vyznačují používáním „bublin“ k zobrazení mluvené řeči nebo myšlenek. Tradičním rysem komiksů, který však není podmínkou, je též využívání karikatury, a to převážně při zobrazování postav. Pozadí bývá po vzoru kreslíře Hergého zobrazováno spíše realisticky, pro zvýšení důvěryhodnosti prostředí, ve kterém se hrdina pohybuje. Americké typické komiksy se vyznačují snahou o co nejrealističtější zobrazení postav i prostředí. V poslední době však přibývá experimentátorů, kteří tyto tradiční zvyky úmyslně popírají. Kreslený seriál je v zahraničí dlouhodobě předmětem diskuse i obchodu. Pořádají se semináře, jejichž tématem je historie a poslání kreslených seriálů. Píší se rozsáhlé studie a knihy. V našem prostředí je takový přístup spíše ojedinělý, i když v současnosti se souborná vydání komiksů z jednotlivých časopisů a první ucelené přehledné studie začínají objevovat. >>>>

Svatý otec opouští řízení Petrovy bárky

Na konci září 2009 navštívil Benedikt XVI. Českou republiku.Drazí bratři,

svolal jsem tuto konzistoř nejenom kvůli třem kanonizacím, ale také proto, abych vám oznámil rozhodnutí velké důležitosti pro život církve. Po opakovaném zpytování vlastního svědomí jsem před Bohem došel k jistotě, že moje síly z důvodu pokročilého věku již nestačí na náležité vykonávání petrovského úřadu. Jsem si dobře vědom, že tato služba svou duchovní povahou musí být konána nejenom činy a slovy, ale neméně také utrpením a modlitbou. Nicméně, v dnešním rychle se měnícím světě zmítaném záležitostmi velkého významu pro život víry je pro řízení Petrovy bárky a hlásání evangelia zapotřebí také tělesných i duševních sil, kterých mi v posledních měsících ubylo natolik, že musím uznat svoji neschopnost spravovat úřad, který mi byl svěřen. Proto s vědomím závažnosti tohoto úkonu zcela svobodně prohlašuji, že se vzdávám služby římského biskupa, nástupce svatého Petra, kterou mne pověřili kardinálové 19. dubna 2005, takže od 28. února 2013 ve 20h bude římský stolec, stolec svatého Petra uprázdněn a bude zapotřebí, aby ten, komu to přísluší, svolal konkláve, které zvolí nového papeže.

Drazí bratři, opravdu vám ze srdce děkuji za veškerou lásku a práci, kterou jste spolu se mnou nesli tíži mého úřadu a prosím o odpuštění za všechny své nedostatky. Nyní, svěřujeme církev svatou péči našeho Nejvyššího Pastýře, našeho Pána Ježíše Krista, a prosme jeho svatou Matku Marii, aby svou dobrotivou mateřskou přímluvou pomohla otcům kardinálům při volbě nového papeže. Pokud jde o mne budu nadále chtít sloužit z celého srdce svaté církví Boží životem věnovaným modlitbě.

Ve Vatikánu dne 10. února 2013, Benedikt XVI.

Poslední pozdrav papeže Benedikta XVI. českým věřícím při odjezdu z návštěvy ČR v září 2009 (foto: Profimedia.cz)

 

 

Benedikt XVI. byl nejen důchovním vůdcem, ale i významným světovým státníkem s blízkými postoji

           Václav Klaus, prezident republiky ČR

Zprávu o abdikaci Benedikta XVI. jsem přijal s lítostí. Ať již byly důvody pro toto překvapivé papežovo rozhodnutí jakékoli, jsem z něho smutný.

          Benedikt XVI. byl osm roků nejen duchovním vůdcem katolické církve, ale i významným světovým státníkem. Z našich setkání – jak při jeho návštěvě České republiky, tak ve Vatikánu – ale i z řady jeho veřejných vystoupení, projevů a textů jsem v řadě oblastí vnímal blízkost našich postojů. Patřil k nevelkému počtu osobností současného světa, kteří se nevezli na laciné vlně všeobecného pokrokářství. Uvědomoval si nebezpečí plynoucí ze ztráty tradičních hodnot, nebezpečí plynoucí z rozpadající se instituce rodiny a národního státu i z překotného evropského integračního projektu a uměl to dát najevo. Byl proto často mediálně atakován – čemuž jsem také velmi dobře rozuměl.

          Papež Benedikt XVI. za svůj relativně krátký pontifikát zanechal ve světě výraznou stopu. Jeho rezignaci považuji za symbolickou součást příznaků konce epochy, v níž varovné hlasy nad směřováním současného světa ještě zněly nahlas. Tak také rozumím špatně ukrývané radosti těch, kteří jeho nečekané gesto přijali s pokryteckou chválou. Ti, kteří v něm ztrácejí významného politického a intelektuálního spojence, se neradují. Poděkování za svůj statečný, byť nedokončený zápas si papež Benedikt XVI. určitě zaslouží.

Pražský hrad, 12. února 2013

 

Svatý otče, hodně sil na psaní krásných knih při zvuku Mozartovy hudby

ivana Haslingerová

   monoho věřících na celém světě zkamenělo při zprávě, že Svatý otec Benedikt XVI. oznámil rozhodnutí velké důležitosti pro život katolické církve, v němž uvedl, že jeho síly z důvodu pokročilého věku již nestačí na náležité vykonávání náročného úřadu a že na něj ke konci února rezignuje ze zdravotních důvodů. O možnosti rezignace na papežskou funkci v případě nemoci či stáří hovořil sice už v listopadu 2010 v knize Light of the World: "Pokud papež zjistí, že už fyzicky, psychicky a duševně není schopný zvládat povinnosti svého úřadu, pak má právo a za některých podmínek i povinnost odstoupit." Vědělo se také, že byl postižen mozkovou mrtvicí, ale protože vše přestál na pohled bez úhony, netušil nikdo, kolik úsilí ho to stojí a že ho jeho zdravotní stav přinutí vzdát se úřadu. Naopak se všichni věřící včetně J. Em. kardinála Dominika Duky, OP těšili na jeho návštěvu Velehradu na Cyrilometodějských slavnostech v letošním roce. Podrobvně o tom píšeme např. v článku Rok 2013 je "Rokem víry" na počest věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje.

Jeho odchod z čela katolické církve bude velkou ztrátou pro věřící na celém světě, ale pro naši republiku zejména. A to proto, že i kdyby byla do jejího čela zvolena sebelepší osobnost, nebude mít již k naší zemi tak nebývalý vztah. Svatý otec Benedikt XVI. byl pokračovatelem svého předchůdce Svatého otce Jana Pavla II., který velmi ctil našeho patrona svatého Václava (V pražské i krakovské katedrále přetrval svit záře slávy obou národů.) Svatý otec Benedikt XVI. byl i blízkým přítelem osobního sekretáře Jana Pavla II kardinála Stanislawa Dziwisze, který je přítelem našeho arcibiskupa J. Em. kardinála Dominika Duky. Pojí je zejména odpor k totalitě a to, že oba na vlastní kůži poznali její zrůdnost. Sv. otec Jan Pavel II. třikrát spolu se svým sekretářem a v současné době krakovským arcibiskupem kardinálem Dziwiszem navštívil Prahu a na nedávné návštěvě Prahy vzpomínal pan arcibiskup Dziwisz, že nikdy nezapomene na mši svatou ve Svatovítské katedrále 21. dubna 1990. „Byl to zázrak po několika desetiletích vlády totalitního režimu v našich zemích. Historie obou národů má mnoho styčných bodů.“ A protože oba tito muži měli velmi blízko k současnému papeži jako jeho poradci, dávalo toto propojení velkou naději, že naší zemi po více než půl století žijící v komunistickém atheismu, přivedou opět víru v křesťanské kořeny a v Boha. Možná ale Bůh chce, aby měl Benedikt XVI.vzhledem ke svému vzdělání a sečtělosti tento muž hovořící plynně šesti jazyky víc času věnovat se v klidu klášteních zdí svým milovaným kočičkám a Mozartově hudboě při sepisování dalších knih, v nichž zůstane odkaz pro další generace. Nezbývá, než popřát Svatému otci, aby mu v tom pomáhal Bůh a jeho milovaná Panna Maria.>>>

Na sv. Valentina bude Vyšehrad opět patřit snoubencům

Aleš Pištora

V Praze na Vyšehradě se 16. února 2013 uskuteční arcidiecézní pouť snoubenců v rámci památky svatého Valentina. Na programu budeod 9 do 15 hodin celodenní rekolekce pro předem přihlášené snoubence a poutní mše svatá v 15.30 hodin ve vyšehradské bazilice sv. Petra a Pavla. Na rekolekci je třeba se přihlásit nejpozději do 13. února. Na rekolekci, kterou povede P. Josef Čunek, SJ, se páry snoubenců přihlašují nejpozději do 13. února přes formulář na webu http://manzelstvi.cz/valentin/, kde je možno nalézt též aktuální informace. Na poutní bohoslužbu jsou zváni všichni, kdo uvažují o vstupu do manželství. Pouť snoubenců časově předchází tradičnímu Národnímu týdnu manželství. Na pouť na Vyšehrad se „ti, co spolu chodí“ vydali poprvé v roce 2003. Rok před tím byla totiž objevena při prohlídce starého depozitáře kapituly zcela náhodně relikvie sv. Valentina. Nikdo zpočátku nevěděl, co jeden ze čtyř zaprášených barokních monstrancových relikviářů skrývá. Když Vyšehradská kapitula nechala tyto předměty nepochybné umělecké kvality zrestaurovat, zjistilo se v průběhu prací, že jeden z opravovaných relikviářů skrývá ostatek patrona zamilovaných. Dosvědčovala to nalezená tzv. autentika, tedy malý proužek papíru nalepený na kosti s nápisem Sv. Valentin. Jak a kdy se relikvie na Vyšehrad dostala, už asi nikdo nezjistí. Je však docela možné, že ji pro Prahu z Itálie získal již císař Karel IV. Na jedné z hlavních římských ulic, na Via Flaminia, stála totiž již ve 4. století bazilika, která ostatky sv. Valentina uchovávala. Sv. Valentin z Terni byl biskupem, který zemřel mučednickou smrtí ve 3. století. Císař Markus Aurelius Claudius zvaný Germanikus (268-270) tehdy zrušil manželství, protože ženaté muže nepovažoval za dobré válečníky. Valentin i přes zákaz prý tajně oddával na území Říma zamilované páry a navíc mužům radil, aby neopouštěli své ženy a neodcházeli do válek. Claudius proto Valentina nechal dne 14. února 269 popravit. Do konce 70. let jeho jméno nebylo uvedeno v celocírkevním liturgickém kalendáři. Dnes ovšem patří k velmi známým světcům už i u nás. Jeho věhlasu usilovně pomáhají i mnozí obchodníci. Více na http://manzelstvi.cz/valentin/.

 

Amnestie se může stát nápravným prostředkem tvrdosti práva

kardinál Dominik Duka

Málokdo asi popře, že nalézání práva a s:15 hiodpravedlnosti je záležitost navýsost obtížná. Důkazy, odborné posudky často si protiřečící, zapomínající svědkové a mnohé další okolnosti, včetně paragrafů kroucených na obě strany, způsobují, že rozsudky jsou znovu a znovu zpochybňovány. Odvolávají se odsouzení i státní zástupci, soudy vyšších instancí rozsudky ruší a vracejí. Za těchto okolností více než jindy nesouhlasím s tvrzením, že milost nebo amnestie je středověkým přežitkem. 

Ano, bývala to kdysi výsada panovníka, který udělil amnestii při svém nástupu na trůn. Jistě proto, že nechtěl na své vládě vláčet zátěž vládce předchozího. V Bibli, ve Starém zákoně se setkáváme s pojmem „milostivé léto“, kdy se jednou za sedm let a pak za sedmkrát sedm let ve větší míře vracelo vše pokud možno do původního stavu. Odpouštěly se dluhy, vracely se zástavy, dokonce se nechávala ladem ležet půda, aby si odpočinula od lidského využívání. Středověk skutečně znal jakousi amnestii dlužníků, kdy se zemědělcům odpouštěly dosavadní dluhy, aby mohli začít nanovo. I dnešní milost následuje, na rozdíl od amnestie, teprve po vyjádření lítosti pachatele, proto je mi bližší. 

Amnestie, tedy hromadně udílená zapomenutí, se tak mohou stát vhodným nápravným prostředkem tvrdosti práva. Jak píše Lenka Marečková, jde o „ohnisko lidství v trestním právu“. I toto lidství musí hledět nejen na prospěch odsouzených, ale i na důsledky pro oběti zločinů. O amnestované a omilostněné je třeba následně pečovat, aby vhodně využili nezaslouženého odpuštění nebo zapomenutí svých zlých skutků a s vděčností dále žili řádným životem. Krásným příkladem je jižní Španělsko, kde už po téměř 300 let rok co rok omilostňují na Velikonoce jednoho těžkého zločince. Je pečlivě vybírán kajícím bratrstvem, které mu po propuštění najde ubytování a práci, přijme jej mezi sebe, aby se tak za rok stal jedním z těch, kdo rozhodují o propuštění dalšího vězně. Kéž bychom dokázali podobně odpovědně přistupovat k institutu milosti a amnestie.>>> 

 

Křižovatky Života

U příležitosti oslavy svého životního jubilea, 45-tých narozenin, uspořádali 6. února 2013 v kavárně Čas U Lužického semináře 15, poblíž Karlova mostu, společnou výstavu fotografií a textů fotografka Renáta Lucková a spisovaztel Pavel Veselý. Výstava má případný název "Křižovatky života". Na vernisáži výstavy, která potrvá do 25. února 2013, vystoupila světoznámá harfenistka Zbyňka Šolcová.
Oba oslavenci jsou redaktory naší revue a proto jim za celou redakci přeji, aby si na té své Životní křižovatce vybrali tu správnou cestu, na níž by jejich kroky provázel Bůh.
Doc. Jiří Pancíř, vydavatel revue Fragmenty

 

 

Snímek zachycuje oba oslavence a mou maličkost na každoročním setkání novinářů v Senátu parlamentu ČR

 

 

 

Hovory s…

 Helena Bartlová  

Jan KodetSKUTR - Lukáš Trpišovský, Martin Kukučka aZbyněk Matějů

Dne 22. února 2013v 15 hodin přivítáme na Nové scéně Národního divadla tvůrce světové premiéry baletu Čarodějův učeň - choreografa Jana Kodeta, režiséry Lukáše Trpišovského a Martina Kukučku, hudebního skladatele Zbyňka Matějů.

Diváci budou mít jedinečnou příležitost vidět tvůrce tanečního hororu Čarodějův učeň v živém rozhovoru s Petrem Zuskou (uměleckým šéfem Baletu ND) o vzniku tohoto unikátního představení a jejich tvorbě. V rámci večera zhlédnou ukázky z připravované premiéry. 

22. 2. 2013 v 15.00 na Nové scéně, Vstup zdarma.

 

Námitky proti věcným rozporům a některým tezím Návrhu transformace ND

Richard Kolář

Koncept MK 2013 zavrhuje dnešní jednoduchý vertikální vztah „zřizovatel  > ředitel ND > umělečtí šéfové souborů“ a dovozuje, že „zlepší řízení“, když do vertikální škály přidají ještě jeden stupeň  „zřizovatel > generální ředitel holdingu ND > ředitelé divadel > umělečtí šéfové souborů“. Míra autonomie uměleckých souborů je však výlučně v rukou ředitele divadla, byla předtím a má být i potom, takže přidáním dalšího stupně řízení se pro soubory nic nemění k lepšímu. Naopak o jeden stupeň se souborům prodlouží cesta k financím a naopak hrozí posílení byrokracie. Vytvoření holdingu nemá pro soubory a pro kvalitu divadelní tvorby žádný přínos. Silnější a samostatnější postavení ředitele holdingu vůči zřizovateli než má dnes ředitel příspěvkové organizace je požadováno, protože prý „přímé zásahy do řízení divadla ze strany státních orgánů  musejí být zcela vyloučeny“; je prý třeba jít až po „změnu právní subjektivity na instituci jiného typu umožňující samostatnou existenci divadla“. Takový požadavek by odpovídal charakteru instituce založené na soukromém vlastnictví, ale je v přímém rozporu s posláním Národního divadla jako kulturní instituce, jejímž prostřednictvím stát pečuje o národní kulturní památky a spravuje svěřené nemovitosti a do jejíhož provozu stát každoročně vkládá státní příspěvek. Existence Národního divadla nemůže a nesmí být samostatná. Národní památky, další státní majetek i nakládání se státními prostředky na provoz naopak musí být ochráněny, bezpodmínečně a důsledně. Transformace ND v akciovou společnost de facto otevírá cestu k privatizaci Národního divadla s jeho historickými divadelními budovami, dalšími nemovitostmi svěřenými mu do správy a státním příspěvkem. Těžko soudit, zda jde o cílevědomý pokus privatizovat Národní divadlo, jeho historické budovy a majetek v jeho správě, resp. přinejmenším o pokus umožnit soukromým subjektům, aby parazitovaly na státních prostředcích plynoucích do ND, anebo zda autoři konceptu MK 2013 jen poněkud nedomysleli důsledky. Dopustit byť i jen možnost privatizace ND je však nepřijatelné. Opravdu má být ND bez souborů a stát se vyprázdněným pojmem pro velikánskej pozlacenej kultůrák k předvádění zahraniční umělecké elity za peníze našich daňových poplatníků v objemu jako je obsluha církví nebo čtyřnásobek obsluhy politických stran a s rizikem, že vše co ND obnáší může být do pár let zprivatizováno?>>>

NÁVRH TRANFORMACE NÁRODNÍHO DIVADLA

Jan Hančil, Stanislav Moša, Bohumil Nekolný, Václav Riedlbauch, Jiří Šesták, Milan Uhde

Tým expertů po hlubokém seznámení s finanční, správní a provozní situací Národního divadla, po prostudování výsledků auditů a dalších materiálů dospěl k návrhu, který komplexně řeší situaci ND, a to jak v krátkodobém, tak střednědobém horizontu. Členové týmu expertů se v době od 19. 10. 2012 do 11. 1. 2013 setkali se zástupci vedení Národního divadla, jednotlivých uměleckých souborů, s jejich členy a reprezentanty kolektivních těles a vedli s nimi konzultace o historii, problémech současného stavu a optimálních možnostech řešení. Návrh rovněž konzultovali s dalšími vybranými osobnostmi. Situace Národního divadla vyžaduje zásadní změnu už po dvacet let. Problémy způsobu jeho řízení, správy a financování jsou však založeny hluboko v minulosti. Současné velmi vážné obtíže vyplývající z postavení příspěvkové organizace a způsobu jejího řízení ze strany Ministerstva kultury vyvrcholily rozhodnutím ministra o zrušení příspěvkové organizace Státní opera Praha a faktickým sloučením souborů Státní opery Praha se soubory opery a baletu Národního divadla. Toto rozhodnutí nebylo připraveno podrobným vysvětlením důvodů, které k němu vedly, ani nebylo provázeno pečlivým projednáním se všemi zaměstnanci, jichž se týkalo. Tak vznikl ještě obtížněji zvládnutelný a prakticky neřiditelný komplex zmítaný protichůdnými zájmy a představami a zbavený navíc ředitele. Vypukla bezprostřední krize, která se projevuje v uměleckém i ekonomickém ohledu, ale zejména v ohledu lidském, a vyžaduje proto řešení, jež nelze odkládat. Řešení situace je podmíněno výrazným zlepšením dlouhodobě neuspokojivé komunikace mezi divadlem a zřizovatelem. Dokud bude tato krize trvat, nelze podniknout další nezbytné kroky, které umožní vybrat a uvést do funkce nového ředitele. Očekáváme rovněž, že finanční situace ND bude co nejrychleji dořešena v intencích příslibů, které ND od zřizovatele dostalo a na jejichž základě podniklo konkrétní personální a mzdová opatření.>>>

Známky panku

Ladislav Jakl

Punková óda na presidentského kandidáta, který chodil s punkovou plackou na hrudi

 

Nechal si vyrobit placky s čírem

Myslel si že je to známka punku

Mluvil jako kdyby žvýkal housku se sýrem

Myslel si že je to známka punku

Chlubil se zámkem s mostem padacím

Myslel si že je to známka punku

Jenže si ho poplet se Zámkem visacím

Myslel si že je to známka punku

 

Ale holky říkaly

Že punk je jinde

Ale holky říkaly

No to snad není možný >>>

 

 

Obrovský úspěch Edwarda Hoppera v Paříži

Hana Strejčková

Velmi zdařile komponovaná výstava celoživotního díla Edwarda Hoppera v Grand Palais se těší velkému zájmu. Od svého zahájení 10. října loňského roku ji dosud navštívilo na 600 000 návštěvníků! Organizátoři se proto rozhodli výstavu prodloužit do 3. února.

Výstava se koná v Grand Palais od 10. 10. 2012 do 3. 2. 2013.

Edward Hopper (1882-1967) byl jedním z nejpopulárnějších meziválečných a poválečných amerických realistických malířů. Maloval osobitým stylem melancholickou krásu každodenního života, postavy v odosobněných prostorách a podivných perspektivách za různého typu nasvícení a osvětlení. V jeho obrazech se nejčastěji opakují témata jako osamělost, izolace, cizí a neosobní, veřejné prostory (kanceláře, hotely, divadlo, bary), umělé světlo, či naopak vycházející slunce. A jeho obrazy jsou (a nejspíš i nadále budou) interpretovány mnoha způsoby a přirazeny k mnoha směrům od romantismu, k realismu, symbolismu až k formalismu. Výstava v Grand, Palais se snaží ukázat a postihnout Hopperovo dílo v celé své šíři a bohatosti. Výstava, čítající zhruba 73 jeho obrazů, je rozdělena na dvě hlavní části. Ta první pojednává o malířových studijních letech, odkazuje na jeho předchůdce a umělce, kteří ho zaujali a ovlivnili a porovnává jeho práci se současníky. Chronologicky představuje kresby, malby, ilustrace, rytiny a akvarely od roku 1900 do roku 1924. Druhá polovina, mapující jeho zralé období, začíná od roku 1925 (obraz House by the Railroad/ Dům u železnice) a uzavírá ji poslední obraz z roku 1966 (Two Comedians/ Dva komedianti). >>>

Než zvolíme prezidenta aneb Aby se vědělo

Petr Štěpánek

Ještě tenkrát ani neodezněla pachuť z prohrané arbitráže ve věci TV Nova, ve které tehdejší vládní garnitura na čele s premiérem Vladimírem Špidlou a ministrem financí Bohuslavem Sobotkou přihrála americkému miliardáři Ronaldu Lauderovi deset miliard korun (přičemž je úplně jedno, zda za tím byl přímo úmysl či jen naprostá neschopnost) a už se objevila další televizní partička, která chtěla prostřednictvím mezinárodní arbitráže rovněž trochu podojit české daňové poplatníky. Pánové byli z maličko levnějšího kraje, takže se spokojili s pouhými dvěma miliardami korun. Každopádně si je obdobně jako Lauder nárokovali jako náplast za svoji vlastní podnikatelskou neschopnost. Ta zkrachovalá televize se jmenovala TV3 a arbitráž se odehrála v Londýně. Na rozdíl od té novácké, jsem v téhle figuroval osobně. V Londýně jsem během dvoudenního křížového výslechu vypovídal jako hlavní svědek České republiky. Účelem tohoto článku ovšem není vracet se k „iks“ let staré záležitosti, nýbrž připomenout její souvislosti s nadcházející prezidentskou volbou. Jsou hned dvě. Oba kandidáti, jak Miloš Zeman, tak Karel Schwarzenberg, se již vyjádřili, že by jako prezidenti do funkce předsedy Ústavního soudu znovu navrhli Pavla Rychetského. Rád bych proto opakovaně připomenul, že Pavel Rychetský, v inkriminované době místopředseda české vlády, se nezákonným způsobem angažoval ve prospěch majitelů TV3, kteréžto zjištění bylo paradoxně, leč zcela logicky londýnským arbitrážním tribunálem přičteno k tíži vykutálených podnikatelů. Důkazy o Rychetského pochybení leží v materiálech ministerstva financí (odkaz na tiskovou konferenci k vyhrané arbitráži je ZDE). Česká televize to má natočené, ale nikdy to neodvysílala. Quod licet Iovi, non licet bovi! Napadá mě v této souvislosti cosi o kastě nedotknutelných. Druhá souvislost s prezidentskou volbou má co do činění s vlastnickou strukturou TV3. Naprosto netransparentně (připomeňme, že transparentnost vlastnických vztahů mediálních společností již tehdy vyžadovaly všechny směrnice Evropské unie), tedy zcela potají a za zády Rady pro rozhlasové a televizní vysílání do TV3 vlastnicky vstoupila zajímavá skupina osob. Byli mezi nimi kupříkladu Jan Kalvoda, Jan Dobrovský, Zdeněk Bakala a ... Karel Schwarzenberg. Tož tak!

Katolik Schwarzenberg podporuje satanistické umělce zobrazující Ježíše Krista jako zažiznuté prase

Při kliknutí na tento odkaz jsem nemohla uvěřit, že by nejen věřící katolík, ale kdokoliv s kouskem vkusu a noblesy mohl obdivovat takovou odpornou ubohost. Jestli jsem měla ještě trochu pochyby, že panu knížeti křivdím, tak tohle mne ujistilo, že nikoliv. Člověka s takovým vkusem za hlavu státu rozhodně nechci. Posuďte sami: http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/10103--katolik-schwarzenberg-podporuje-satanisticke-umelce-zobrazujici-jezise-krista-jako-zariznute-prase-v-krvi.aspx Ivana Haslingerová

 

 

 

 

Za názory jste za komunistů přišli o práci. Dnes také!

Michal Malý

Za komunistů nemohli pro své názory mnozí studovat. Nemohli pracovat ve svém oboru. Byli vězněni. Dnes vás za názor nikdo nevězní, ale o práci klidně můžete přijít.

Pro mnohé voliče bylo první kolo prezidentské volby patem, protože ve druhém, pokud chtějí volit, mají pocit, že budou muset volit to menší zlo a ne aktiva. Mezi ty voliče patřím i já. Přiznám se, že jsem se trochu klonil k jednomu z kandidátů, nicméně po některých jeho prohlášeních z poslední doby buď budu volit toho druhého, nebo nepůjdu k volbám vůbec. Poprvé od roku 1990. Každý kandidát má možná více záporů než kladů a tak ve volbě zřejmě rozhodnou ty záporné argumenty. Opoziční smlouva na straně jedné, Benešovy dekrety na straně druhé. Herec Martin Dejdar, hlavní představitel oblíbeného seriálu Zdivočelá země, řekl veřejně, že bude volit Miloše Zemana a vyslovil mu podporu. Přestože je pravičák. Je zřejmě pravičák, který nesouhlasdí s omluvou sudetským Němcům, podporovanou pravicovým kandidátem a ministrem zahraničí. Zřejmě nesouhlasí s tím, že E. Beneš by skončil u soudu v Haagu, nebo s tím, že by se sudetským Němcům měl vracet majetek. Má na svůj názor právo, jako kdokoli jiný. To je naprosto v pořádku. Co ale v pořádku není, je to, že Martin Dejdar díky svému názoru přišel o práci v seriálu a byl vyhozen. Režisér Bočan a scénárista Stránský Dejdara pro jeho názor vyhodili ze seriálu. Zřejmě není první a nebude asi ani poslední, kdo pro svůj názor v dnešní „demokracii“ přijde o práci. Bylo by zajímavé, jak by dopadl soud, pokud by Dejdar podal proti již bývalému zaměstnavateli žalobu.  Režisér Bočan natočil tendenční, prokomunistický seriál "Druhý dech", který je snad ještě větší škvár, než "Žena za pultem" a dnes si hraje na kádrováka. No a co, když jinde bývalý politruk dnes může vést krajský odbor, že?Za názory vyhazovali z práce komunisté. Pokud se ale za ně vyhazuje dnes, pak je v té naší „demokracii“ něco špatně. Vyslovuji podporu Martinu Dejdarovi a doufám, že kvůli tomu nepřijdu o práci.>>>

Ahae skrze své pokorné fotografie oslavuje Boha Stvořitele

Ivana Haslingerová

Ahae Press pořádal spolu s Keith H. Yoo v paláci Mandarin Oriental Prague na Malé straně v Praze slavnostní banket, na němž byla přítomným hostům představena kniha prof. Milana Knížáka o významném korejském umělci Ahae s názvem Book on Ahae s podtitulem So Simple, so Beautiful, so Perfect. Pochvala v podtitulu patří jeho uměleckým fotografiím. Banket poctila svou přítomností i Jeho excelence korejský velvyslanec Gabriel OH a mnoho dalších osobností z diplomatického, kulturního i politického života. Snímek zachycuje jeho vítání profesorem Knížákem s chotí Marií Knížákovou. Korejský umělec Ahae se narodil roku 1941 v Kjótu v Japonsku, kde žil až do konce druhé světové války. Po ní se vrátil do jižní Koreje. V mládí kreslil, maloval, dělal sochy, zajímal se o bojová umění. Pak začal podnikat a ve 35 letech založil svou první firmu. V podnikání měl díky svému nadání v matematice a technice mimořádný úspěch. Zaregistroval přes tisíc patentů a obchodních značek. A nešlo o nějaké maličkosti. Vynalezl samospínací a samovypínací ventilátor, hydraulicky ovládanou bezpečnostní loď, zábavné vodní hračky pro olympijské hry v Soulu v roce 1988, mýdlo na bázi papíru. Za své vynálezy získal mnoho mezinárodních ocenění. Dostal tři zlaté medaile za samoirigační systém čištění tlustého střeva. Vysoké částky investoval do výzkumu zdravých potravinových výrobků, přírodních léčiv a kosmetiky. Mnoho peněz věnoval na neokázalou ochranu přírody. Vlastní čajové plantáže v Jižní Koreji, kde se o hnojení a odplevelení starají hejna hus, i levandulové plantáže v Kalifornii. Srdce umělce v něm ale nezaniklo. Po 25 letech, v roce 2008, přenechal starosti o podnikání svému synovi Keith H. Yoo, nakoupil si kvalitní fotoaparáty a rozhodl se věnovat se na odpočinku pro potěšení fotografování své nádherné zahrady z okna své pracovny. Jenže i tuto práci začal dělat se stejnou vervou a naplno jako vše před tím a o jeho snímky mají zájem nejprestižnější světové galerie.>>>

Jak se lidé chovají k nejlepším a nejvěrnějším přátelům

Renata Vikartová

Bůh prý stvořil psa, aby člověk nebyl sám. Pes pána vždy  vítá i když je bez peněz, nemocný, rozmrzelý. Nikdy nic nevyčítá a bezmezně jej miluje i když mu člověk ubližuje. Nikdy jsem netušila, že je mezi lidmi tolik zla a krutosti. Jak může člověk ublížit zvířeti, které ho miluje, nic mu neudělalo, jen touží po troše pohlazení. Jak může vůbec člověk na bezbranné zvíře vztáhnout ruku, když k němu vzhlíží s důvěrou a čeká pohlazení. Místo toho se dočká rány, podříznutí nožem, bití, pálení, mučení. Pes s důvěrou následuje pána do auta a on ho jako kus hadru vyhodí z jedoucího auta, vědom si toho, že je to pro něj smrtelné. Je mu líto cesty zajet alespoň do útulku. Nejlepšího přítele nechá mrznout na ulici a v mnohých případech i zmrznout.Mnohé útulky a to většinou ty zahraniční směrem na východ od nás, jsou spíše koncentráky (viz obr. vlevo z maďarského útulku), mnohdy zaměstnávajíce narušené jedince, kteří se vyžívají v utrpení zvířat a jejich likvidaci. Pohled do takového zařízení připomíná to nejhorší peklo a snad i sám Satan by se otřásl hrůzou kdyby to viděl. Bůh prý stvořil psa, ale zanechal jej napospas krutému osudu a napospas lidským zrůdám. Samozřejmě to nejsou jen psi, ale i  jiná zvířata vystavena napospas lidské krutosti, ale píši zde o psech, jelikož mnou a dalšími lidmi, kteří se s tím nemohou smířit otřásli fotky a příběhy, které se poslední dobou staly. Pejsek vyhozený z auta, který samozřejmě musel být utracen (vpravo nahoře), další umrznutý (vlevo dole) a ponechán bez povšimnutí a otřesné fotky z jednoho zahraničního útulku. Přikládám fota těchto případů, ale zdaleka to nejsou všechny a ty nejhorší záběry. Mnoho lidí by se na ně nemohlo ani podívat. Myslím, že fota nepotřebují komentář a každý pochopí. >>>

Budu volit kandidáta studentů Karla Schwarzenberga

Prof. Dr. Petr Piťha

Prof. Dr. P. Petr Piťha, probošt Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě a bývalý ministr školství v první vládě premiéra Václava Klause, se v den 44. výročí upálení Jana Palacha, 19. ledna 2013, jako duchovní a pedagog vyslovil k nastávajícím prezidentským volbám: Předesílám, že mluvím jen za sebe, to jest ne jako exponent či mluvčí jakékoli organizace ani neoficiálního seskupení. Jde o můj osobvní názor. Ke svému rozhodování mám stejné informace jako každý běžný občan. Utvořit si obraz z tendenčně vyhrocených polopravd a neúplných informací je těžké. Přesto jsem dospěl k několika důležitým poznatkům: V druhém kole prezidentských voleb je položena trochu jiná otázka než v prvém. Nejde již jen o výběr vhodného kandidáta, ale jde o zásadní rozhodnutí o dalším směřování naší společnosti. Nečekaný úspěch Karla Schwarzenberga byl způsoben vystoupením studentů středních a vysokých škol, kteří dali najevo svou nespokojenost se současně platným způsobem politického vedení státu. Odmítají zkorumpované jednání, aféry, skandály, pomluvy, korupci, nezájem o skutečné problémy a o běžné lidi. Budoucnost vidí ve zdravém rozumu a potřebném neosobním nadhledu. Naše společnost po více než 20 letech vývoje stojí ve významné společenské a mravní krizi. Zdravý chod státu je podvázán tím, že demokracie, ve které jsme se nenaučili žít, je podrývána zneužíváním pro osobní prospěch. Zájmy celku společnosti jsou opomíjeny a narůstá vliv nátlakových uskupení, která mezi sebou bojují. Ve zmatku už snad ani většina politiků neví, co kdo opravdu chce, a zápasí každý s každým.Z toho mně vyšlo, že mám a musím podpořit tento mladý hlas naší země. Jednak proto, že se s ním shoduji, jednak proto, že jako pedagog a jako uvážlivý starý člověk nesmím opustit své žáky a naše děti, když vystoupí ve prospěch života, spravedlnosti a rozumu. Tentokrát sice riskuji méně než 17. listopadu 1989, kdy jsem mladé lidi také doprovázel, ale celou svou osobností chci přispět k tomu, že jejich hlas nebude odmítnut s tím, že to jsou ještě nerozumné děti. Nejsou to děti, jsou to nositelé naší budoucnosti a nechci, aby jim někdo, ani teď, ani v budoucnu ubližoval. Budu tedy volit kandidáta studentů Karla Schwarzenberga.>>>

Dalí! Surrealismus, to jsem já!

Hana Strejčková

Salvador Dalí se po 30 letech od své velkolepé retrospektivní výstavy vrátil do Paříže. V Centre Pompidou je od 21. listopadu 2012 do 25. března 2013 k vidění 120 obrazů a dále kresby, sochy, předměty, filmy a fotografie, celkem na 200 exkluzivních exponátů zapůjčených z celého světa. Dalí – nepřehlédnutelná osobnost moderního umění, génius a pro mnohé i blázen, nestyda, provokatér, kontroverzní osobnost, teatrální, a zároveň velmi populární umělec, přilákal před třiceti lety do kulturního centra na 900 000 návštěvníků! A dodnes žádná výstava tak vysoké číslo nepřekonala. První, jak umělec požadoval – „kolosální“ – retrospektiva se konala v letech 1979 – 1980 ještě za umělcova života. Nyní v kulturním středisku moderního umění Centre Pompidou Salvador Dalí ožívá skrze své dílo. Výstava ukazuje díla ze všech tvůrčích období. Prezentuje Dalího první práce, kdy portrétoval své blízké (Otec, Sestra) i sebe. Např. Autoportrait au cou raphaélesque (obr. vpravo). Vstupní branou do expozice je bílé vejce, skrze nějž se rozlévá žlutá skvrna a na jehož jednu vnitřní stěnu směřuje projekce Mémoire Prénatale – nahý Dalí schoulený v prenatální poloze. Neodmyslitelnou součástí instalace je dunivý rytmus srdce a světelné záblesky. Návštěvník, slovy kurátorů, „vchází tělem a vychází hlavou“. Dalí hledal inspiraci u renesančních mistrů a také experimentoval s postupy kubismu, např. Pierrot jouant de la guitare, mapuje surrealistické počátky i vrcholná díla, např. Persistence paměti, Velký masturbátor, Metamorfóza Narcise, vystavuje objekty, např. Afrodiziakální telefon s humrem místo sluchátka, Afrodiziakální sako se skleničkami, ve smyčce jsou promítány filmy natočené s Luisem Buňuelem, např. Andaluský pes, Zlatý věk a i další díla vzniklá za zahraničních pobytů, např. Chaos and Creation, Spellbound. V rozlehlém výstavním prostoru visí rozměrná plátna i malé kresby, skicy a studie, snové a šílené představy nejčastěji s erotickým podtextem, záznamy happeningů i televizní vystoupení, politicky angažované malby či výtvarné reflexe křesťanství a fotografie vzniklé za dlouholeté spolupráce s Philippem Halsmanem. >>>

Kardinál Duka požehnal tříkrálovým koledníkům

Aleš Pištora

Den před slavností Zjevení Páně (sv. Tří králů) 5. ledna 2013 vyšel v 15.30 hodin z Arcibiskupského paláce průvod Tří králů na živých velbloudech. Na Hradčanském náměstí mu požehnal J.Em. kardinál Dominik Duka OP, který se s koledníky setkal již ve 14.45 hodin v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na tříkrálové bohoslužbě slova, kterou celebroval.

Z Hradčanského náměstí se vydal za hudebního doprovodu Hudby Hradní stráže a zpěvu „Narodil se Kristus Pán“ průvod na Loretánské náměstí, kde se „králové“ usazení na živých velbloudech u Svaté rodiny poklonili malému Ježíškovi a předali mu své dary: zlato, kadidlo a myrhu. Odsud také předali své poselství všem přítomným, celému městu a světu. Zváni byly všechny děti a jejich rodiče. Děti mohli ke Třem králům a ke Svaté rodině přijít blíž, podívat se na ně, pozdravit se s nimi a nechat u nich dárky pro potřebné děti. Od 13.00 hodin bylo pro všechny přítomné koledníky připraveno v Arcibiskupském paláci občerstvení. Slavnost Zjevení Páně, řecky Epifanie či Theofanie, se slaví 6. ledna. Nejstarší stopy svátku vedou až na začátek 3. století do egyptské Alexandrie, kdy církevní spisovatel Klement zmiňuje oslavu svátku Ježíšova křtu. Od druhé poloviny 4. století západní křesťané slavili v tento den zjevení Vykupitele spolu s příchodem mudrců, Ježíšovým křtem a prvním zázrakem Ježíšovým na svatbě v Káně, tedy tři události dosvědčující, že Ježíš je Boží Syn. V německé a středoevropské středověké lidové zbožnosti vystupuje silně do popředí událost klanění tří králů, a to zvláště po přenesení jejich údajných relikvií z Milána do Kolína nad Rýnem roku 1164. Na neděli po 6. lednu, kdy se slaví slavnost Zjevení Páně, připadá svátek Křtu Páně, kterým končí vánoční doba v rámci církevního roku. Všechny tři události se postupem času začaly slavit zvlášť. Na neděli po 6. lednu, kdy se slaví slavnost Zjevení Páně, připadá svátek Křtu Páně, kterým končí vánoční doba v rámci církevního roku. Poté následuje první část liturgického mezidobí. V evangeliu sv. Matouše stojí: „Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě ... Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.“ >>>

Největší výstava všech dob k filmu Les Enfants du Paradis (Děti ráje) v Paříži

Hana Strejčková

Francouzský filmový archív po více jak půlstoletí od premiéry pořádá  první rozsáhlou výstavu věnovanou mistrovskému dílu francouzské kinematografie. Výstavou mne provedla paní Tania Lesaffre, která je držitelkou autorských práv režiséra Marcela Carného a herce Rolanda Lesaffre.

Film Les Enfants du Paradis režiséra Marcela Carného a scenáristy Jacquese Préverta měl premiéru v roce 1945. A teprve letos byla legendárnímu a nejslavnějšímu francouzskému filmu věnována ve Francii rozsáhlá, souhrnná výstava. K vidění jsou stovky vzácných materiálů, například Prévertův scénář, makety Alexandra Traunera, návrhy kostýmů malíře Mayo, hudební partitury Josepha Kosmy, rozměrné plakáty, dosud nepublikované fotografie a desítky dalších dokumentů z archivů i soukromých sbírek. Výstava je skvělou příležitostí vydat se po stopách krásné Garance, velkého Fredericka Lemaitreho, a především velice oblíbeného mima Deburaua. Návštěvník má možnost znovu objevit romantiku divadelní a umělecké Paříže devatenáctého století, a zároveň nahlédnout do doby vzniku největšího díla Marcela Carného. Výstava se koná v La Cinémathèque française (Francouzský filmový archiv) v Paříži od 24. října 2012 do 27. ledna 2013. Mistrovské dílo francouzské kinematografie natáčel režisér Marcel Carné během druhé světové války (1943 – 1944). Od své slavnostní premiéry v březnu 1945 se dodnes těší celosvětové přízni a oblibě. V roce 1955 byl dokonce kritikou vyhlášen nejlepším filmem na světě. Na filmu spolupracovali opravdoví velikáni ve svém oboru, scénář napsal Jacques Prévert, výpravu vedl Alexandre Trauner, kostýmy navrhl Antoine Mayo, Joseph Kosma složil hudbu. I obsazení filmu je hvězdné, Jean–Luis Barrault se zhostil role Deburaua, Arletty okouzlila v roli Garance, Pierre Brasseur zaujal jako Frédérick Lemaitre, Maria Casarès se před kameru postavila úplně poprvé a hned v roli Nathalie, Pierre Renoir hrál postavu Jéricha, Madame Hermine byla Louis Salou a Marcel Herrand hrál Lacenaira…
Les Enfants du Paradis je film o veliké, nedosažitelné lásce, o vztazích a o divadelním světě i o „obyčejném“ životě v Paříži okolo roku 1830. Hlavní postavou je český rodák Jean-Baptiste Gaspard Deburau, nejslavnější a nejvýraznější mim 19. století, který se nešťastně zamiluje do nádherné Garance a marně svádí boj o její náklonnost. Zrestaurovaná verze filmu měla premiéru u příležitosti slavnostní vernisáže výstavy 24. října 2012. V pátém patře Francouzského filmového archivu (La Cinémathèque française) je retrospektivě věnováno více jak 700 metrů čtverečních výstavní plochy. Hned u hlavního vstupu do expozice návštěvníka nejprve upoutají titulky k filmu promítané na podlahu a hned poté obrovská, téměř realistická, maketa divadla Funambules (Théâtre des Funambules) s postavou Deburaua nad průchody do dalších sálů. >>>

Významné události a výročí Arcidiecéze pražské – leden 2013

Aleš Pištora

Ve Stavovském divadle se9. 1. od 19.00 hodin koná tradiční Tříkrálový koncert Arcidiecézní charity Praha. Výnos benefice bude věnován na podporu zdraví novorozenců a matek v Ugandě, Zambii a Indii a na podporu potřebných rodin v České republice. Na pragramu je Mozart, Vivaldi a Čajkovský. Více na http://praha.charita.cz. * Během večerní bohoslužby 13.1. od 18.00 hodin v pražské Loretě zazní pásmo vánočních koled a Pastorela in C od T. N. Koutníka „Hej hej, jeden i druhej“. Účinkují: Collegium Quod Libitum, Columba Lauretana a sólisté, členové Hudby Hradní stráže a další hosté. * Polský institut v Praze pořádá 16.1.od 18.00 hodin diskusní večer na téma "Církev a stát po komunismu". Hosty večera budou kardinál Dominik Duka OP, lublinský arcibiskup Stanislaw Budzik, publicista Alexnder Tomský a ředitel polské Katolické informační agentury Marcin Przeciszewski. Debatu bude moderovat Tomáš Dostatni OP. * Nakladatelství Paulínky ve spolupráci s Centrem Pro Oriente Christiano zvou od 19.15 hodin v knihkupectví Paulínky (Jungmannovo nám. 18, Praha) na večer „Oliviér Clément: Západní Evropa a pravoslaví“ u příležitosti Týdne modliteb za jednotu křesťanů. Zazní úryvky z duchovní autobiografie francouzského pravoslavného teologa Olivier Clémenta „Jiné slunce“. * Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP bude 22.-23.1.v Praze předsedat plenárnímu zasedání České biskupské konference. * Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP bude 27.1.od 8.30 hodin slavit v kostele sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech mši svatou pro sdružení Ackermann Gemeinde. * Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP se 28.1. od 11.00 hodin při příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holocaustu zúčastní na Matematicko-fyzikální fakultě UK na Malostranské nám. konference pořádané k tomuto tématu.>>>