U hrobu Viktora Dyka

Bc. Jan Kopal

Na den přesně dnes 14. května 2011 uplynulo 80 let od okamžiku, kdy zemřel na srdeční mrtvici při koupání v Jaderském moři v blízkosti jugoslávského ostrova Lopud básník, prozaik, dramatik, novinář a politik Viktor Dyk. Již v předvečer tohoto výročí ve čtvrtek 12. května se na pražské Olšanské hřbitovy vypravili členové a příznivci Společnosti Viktora Dyka a Národního klubu v Praze pod vedením předsedy společnosti PhDr. Josefa Tomeše, který byl duší i srdcem této akce.

I přes nepřízeň počasí a s deštníkem v ruce promluvil Dr. Tomeš k přítomným 25 účastníkům.

Připomenul dlouhou cestu vedoucí od Spolku ke zřízení pamětní desky a pomníku Viktoru Dykovi k vytvoření dnešní Společnosti Viktora Dyka. V této souvislosti vzpomněl svou letošní 26. návštěvu hřbitova. Omluvil také hereckou legendu Josefa Mixu, který v minulých letech na tomto místě recitoval Dykovy verše.

K letošnímu výročí byla do původního stavu uvedena náhrodní deska s Dykovou posmrtnou maskou, když původní měděná byla zcizena bezdomovci. Kov vystřídala věrná plastová kopie. Doufejme jen, že dokonalá imitace nebude poberty svádět k nekalé činnosti.

Pietní vzpomínka nebude poslední letošní akcí – již za pár dní se na půdě Centra pro ekonomiku a politiku uskuteční seminář věnovaný Viktoru Dykovu (26. 5.) a bude následovat přednáška Dr. Tomeše pro zimní univerzitu Vlastenecké fronty (28. 5.). Na podzim by se také měl v pražské Lannově vile uskutečnit básnický výbor z tvorby Viktora Dyka, který by přednesl herec Otakar Brousek mladší. Pozadu nezůstane ani město Mělník, které pořádá vzpomínkové shromáždění za účasti starosty města (19. 5.).

Tradičním zakončením shromáždění na Olšanech se stal zpěv národní hymny za účasti všech přítomných. Dykovský pathos ulpěl na mysli všech přítomných a vytěsnil déšť dopadající na hlavy shromážděných.

Soumrak u moře

Viktor Dyk

I.
Nalevo širé zřím moře,
napravo táhne se dýna.
Příboj, jenž tříští se o břeh,
mi cosi připomíná. Po písku omytém vlnou
reptaje nejdu a klna.
Zamyšlen tiše si šeptám.
Říkám si: devátá vlna!
II.
Vln osm potopí pouze,
vln osm přeskočí.
Vln osm vesele bije
do prsou, do očí. Vln osm nemá té moci,
vln osm laškuje jen.
Vln osm nemůže zmoci,
devátá vezme tě v plen! Devátá vlna smete,
s čím osm hrálo si,
devátá vlna nese,
však živé nenosí, devátá vlna zavře
mdlá ústa navěky.
A upíráš své oči
na moře bezděky.
III.
Vlna se vzdouvá a týčí
prvá a druhá a třetí,
vlna se tříští a láme,
letí a nedoletí. Tmí se a odkudsi z hlubin
nějaký osud tě volá.
Rozběh se dobrodružně
do moře úzký hrot mola. Tmí se a písčitou dýnou
vede tě ještě tvá cesta.
A maně počítáš vlny:
čtvrtá a pátá a šestá. Ale jdeš odvahy plný
vstříc kterýmkoli losům.
A maně počítáš vlny,
počítáš: sedm. A osm...