Setkání s Americkým manažerem – William Prince of Lobkowicz
Ivana Haslingerová
William Prince of Lobkowicz, "CEO and owner of Lobkowicz Events Management (LEM)", přivítal ve svém paláci na Pražském hradě vybrané manažery pražské oblastní organizace České manažerské asociace (ČMA) . Organizačně setkání zajistil Jiří Matouše
k, Managing Director LEM.
Slavnostně vyzdobené nádvoří Lobkovického paláce nad Starými zámeckými schody vítá návštěvníky ČMA
Lobkowický palác střežící nad Starými zámeckými schody vchod do Pražského hradu je jednou z nejkrásnějších a nejvýznamnějších kulturních památek Evropy. Byl vybudován v polovině 16. století českým šlechticem Jaroslavem z Pernštejna (1528-1560). Do majetku Lobkowiczů se dostal sňatkem Jaroslavovy neteře Polyxeny (1566-1642) s prvním knížetem Zdeňkem Vojtěchem Popelem Lobkowiczem (1568-1628). Velká postava české renesance a dědička vymírajícího rodu Pernštejnů Polyxena proslula zejména tím, že ve svém pražském paláci ukryla v roce 1618 trojici defenestrovaných císařských katolických místodržících, které vyhodili protestantští vzbouřenci z oken Pražského hradu. Tuto událost připomíná i známý obraz Václava Brožíka. Po porážce protestantů v bitvě na Bílé Hoře upevnila rodina Lobkowiczů svůj vliv a moc na další tři století. Manžel pani Polyxeny získal díky pobělohorským konfiskacím kromě vyženěného paláce i obrovské další jmění. Dnešní vzhled původně raně barokního paláce je třeba připsat sedmému knížeti Lobkowiczovi (1772-1816), Josefu Františku Maximiliánovi, který se proslavil jako jeden z nejštědřejších mecenášů Beethovena, který mu jako výraz díků věnoval tři symfonie a další díla. Seznámili se spolu jako mladíci ve Vídni a protože Maxmilián viděl, že z důvodu nedostatku peněz musí Beethoven skládat podřadné věci pro své mecenáše, poskytl mu doživotní plat, aby mohl skládat a tvořit naprosto svobodně. Díky tomuto gestu mohla vzniknout mnohá díla, která by možná nikdy z důvodu vydělávání si na obživu nemohl božský Beethoven složit. Rekonstrukce palácové budovy byla provedena v roce 1791 u příležitosti korunovace císaře Leopolda II. českým králem. Po první světové válce a následném zrušení všech dědičných šlechtických titulů v roce 1918 dal Maximilián, syn desátého knížete Lobkowicze, najevo svou podporu nové republice tím, že 
uvolnil několik sálů v paláci pro kancelář ministerského předsedy. Druhá světová válka a následný nástup komunismu ale palác z vlastnictví rodiny vyrvaly na dlouhá léta. Rodinu postihl podobný osud jako mnoho dalších šlechtických rodin u nás. Přestože odmítla kolaboraci s nacisty a po konfiskaci majetku nacisty musela žít v exilu, po návratu do vlasti po válce jim komunisté opět vše ukradli a rodina musela opustit před jejich persekucemi vlast podruhé. Tak doplatil dědeček Maxmilián na své vlastenectví a spolupráci s exilovou londýnskou vládou.
William Prince of Lobkowicz přichází na setkání
William Prince of Lobkowicz se proto narodil v exilu, v americkém Bostonu, kam odešla po konfiskaci majetku komunisty v roce 1948 rodina jeho dědečka Maxe, prvorepublikového diplomata a velvyslance v Londýně. Po více než čtyřiceti letech komunistické zvůle a dalších dvanácti letech snahy o restituci se rodina Lobkowiczů v roce 2002 opět stala vlastníkem paláce. Vnukovi vlastence a diplomata Maxe nyní kromě paláce při vchodu do Pražského hradu patří i zámek v Nelahozevsi, hrad Střekov nebo známý knížecí pivovar ve Vysokém Chlumci, v němž se vaří pivo Lobkowicz. Spolu s 
manželkou Alexandrou přišli s myšlenkou soustředit nejcennější předměty z rodinných zámků po celých Čechách do paláce na Hradě a v dubnu 2007 v něm otevřeli rodové muzeum. Nová stálá expozice s názvem „Poklady Lobkowiczkých sbírek“ má přispět k oživení významného kulturního místa v srdci Evropy a zpřístupnit tyto poklady návštěvníkům z České republiky i ze zahraničí.
Viceprezident ČMA a předseda její pražské pobočky Ing. Ivo Gajdoš vítá knížete Lobkowicze mezi manažery
Lobkowiczové hráli historicky důležitou úlohu v české a evropské politice, byla mezi nimi knížata Svaté říše římské, nejvyšší kancléř Království českého, řada z nich byla držiteli Řádu zlatého rouna, nejvyššího vyznamenání habsburského domu. Od poloviny 18. století existují dvě na sobě nezávislé lobkovické knížecí rodiny - mělnická a roudnická, z té poslední se dále oddělily větve křimická a dolnobeřkovická. A právě k té mělnické patří princ William. Zámek v Nelahozevsi rovněž nádherně zrekonstruoval a podle jeho slov na něj má velmi milé vzpomínky z raného dětství. 
"Chceme spolu s manželkou ukázat, kdo byli a jak žili naši předkové," vysvětluje William Lobkowicz.
"Starý palác je jako živý organismus, pořád se o něj musíme starat, pořád máme co dolaďovat, rozhodně nemám strach, že bych neměl co dělat," odpovídá s úsměvem William Lobkowicz na dotaz, co bude dělat nyní, když již všechno opravil a zařídil
Pan kníže se ukázal jako mimořádně vtipný a veselý hostitel. Přítomní manažeři chvílemi doslova křičeli smíchy. 
Po Wiliamu Lobkowiczovi uvedl Ivo Gajdoš pana Jiřího Matouška, který jako managing Director LEM rekonstrukce a opravy všech paláců Williama Lobkowitze řídil
Slavnostní večer podtrhlo vystoupení Edity Randové ze státní opery Praha (uprostřed)
Pak následovala volná zábava a prohlídka rodinného muzea v Lobkowiczkém paláci.
Spokojený mohl právem být nejen předseda pražské ČMA, která akci pořádala, Ivo Gajdoš (obr. vpravo), ale i ředitel Manažerského svazového fondu Bohuslav Holub (na prostředním obrázku vlevo) a Jan Preclík z ČMA (na prostřednmí obrázku vpravo)