Jak se optimálně vypořádat s klimatickými změnami a problémy celé planety

Ivana Haslingerová

Kampaň, kterou odstartoval pařížský ekologický kongres OSN, jehož cílem bylo založení nové organizace při OSN - Mezivládní panel pro změny klimatu ( Intergovernmental Panel on Climate Change, zkráceně IPCC), neponechalo snad žádné médium bez povšimnutí, neboť jeho závěry, o nichž již nyní víme, že byly většinou mylné a dokonce mnohé úmyslně podvodně zkreslované, byly opravdu katastrofické: "Oteplování Země způsobí hladomor pro půl miliardy lidí, část planety vyschne, další část se zaplaví. Tání ledovců zvýší hladinu moří až o metr. Své domovy bude v důsledku toho muset opustit přes 200 milionů lidí. V Indonésii se 2000 ostrovů zaplaví, v Austrálii budou ohroženy naopak kvůli suchu korálové útesy. Nejvíce postiženy mají být deštné pralesy v Amazonii a africké Kongo. Podle bývalého hlavního ekonoma Světové banky Nicholase Sterna nás každá tuna oxidu uhličitého vypuštěná do ovzduší bude stát 80 dolarů. Ani Evropa neujde ničení. Čeká jí odlesnění, záplavy, povodně a úbytek sněhu na horách, sucha a vysychání úrodné půdy. Do roku 2070 prý přírodní katastrofy zničí 40 000 lidí. Alpy budou bez sněhu, část Německa pohltí moře, pronikne sem žlutá zimnice a malárie. Nejpostiženějším státem bude Nizozemsko..." Není divu, že naprostý neodborník na ekologii, tehdejší evropský komisař Stavros Dumas se vyděsil ze závěrů kongresu natolik, že vyzval EU, aby jeho závěrům přizpůsobila svou politiku, což vedlo, a nadále bohužel vede, k obrovskému ožebračení celého kontinentu a nás všech.

Nechci lacině zpochybňovat za každou cenu vše, co na kongresu zaznělo, ale upozornit na to, že kromě výsledků tam presentovaných existují i jiné pohledy na věc od vysoce uznávaných ekologických odborníků, kteří se neztotožňují se závěrem hlásaným populisty v čele s laikem, zato však ctižádostivým politikem, bývalým vicepresidentem USA Al Gorem, který tvrdí, že s více než devadesátiprocentní pravděpodobností se zásadní měrou na oteplování podílí člověk vypouštěním oxidu uhličitého do ovzduší. Ostatně právě pařížský kongres ukázal, jak byly závěry i na něm přítomných účastníků pochybné, neboť se muselo o jejich závěrech hlasovat (sic!). Jako fyzik jsem zažila za 23 let práce v Akademii věd hodně vědeckých kongresů, ale vždy se musely výsledky bádání exaktně dokázat a nepamatuji, že by dva přírodovědci nechali o svých rozdílných výsledcích hlasovat. Prostě odešli oba své věci dopočítat a dořešit, pokud vůbec na kongres jeli s tak mizernou zprávou, že ji nemohli exaktně vysvětlit. Ona totiž neexistuje v opravdové vědě dvojí pravda. Páni ekologové na kongresu naopak na základě neucelených a dokonce mnohdy protichůdných výsledků si dovolili dělat prognózy, co se stane s naší planetou do konce století, na základě hlasování. Přitom odborník na klimatologii v NASA Drew Shindel říká, že modely ekologů jsou dobré pouze v krátkém časovém horizontu - maximálně do 30 let, ale už pro 50 let je obtížné činit jakékoliv prognózy. Radim Tolasz z Českého hydrometeorologického ústavu shrnul vše do úsměvné věty: "Pro nás klimatology je docela bezpečné předvídat, co bude za sto let, protože málokdo se toho dožije". Dánský ekolog Björn Lomborg, který v současné době patří mezi mezi 100 nejvlivnějších mužů planety a mezi 14 nejvlivnějších světových intelektuálů se vyjádřil ještě lapidárněji: "Když neexistují ekologické problémy, mají ekologičtí výzkumníci problém s financemi. Proto stále více diskutují, jaké problémy mohou nastat, než aby přiznali, že jsou mnohé vyřešeny. Musíme si též uvědomit, že i Greenpeace mají své zájmy. Já byl jimi kdysi také placen, abych si vydělal na studia. Lidi jim ale bohužel věří víc než skutečnému univerzitnímu výzkumu."

Z výše uvedeného je zřejmé, že než podlehneme tomu či onomu jednotlivému názoru, měli bychom se seznámit s problémem ze všech úhlů pohledu. A právě to udělal Björn Lomborg ve své knize "Skeptický ekolog". Podal v ní vědecký ucelený rozbor, jak je tomu s klimatem doopravdy. Na otázku, zda je ekonomický růst hrozba pro životní prostředí, nám odpověděl, že jedinou správnou cestou dopátrat se odpovědi je úcta k faktům a jejich neideologickému dopadu. Že nestačí jen mít dobré úmysly, ale řešit skutečná fakta, neboť, jak známo, cesta do pekel je často dlážděna dobrými úmysly. Ekologické požadavky vytržené z kontextu způsobují újmu správnému ekonomickému růstu.

"Je nutné propojit různé názorové skupiny na jednotném názoru ekonomickém, ekologickém a sociálním. Tyto tři elementy mají společně vliv na zdravý vývoj společnosti. Všechny bolesti lidstva nejde svádět jen na ekologii. Skutečný stav světa je nutné řešit tak, abychom se vyhnuli plýtvání a k tomu je důležitá ekonomie. Hladovění ve světě není kvůli znečištěnému ovzduší či nedostatku vypěstovaných zemědělských produktů. Těch jsou dokonce přebytky, ale tamní lidé si je nemají za co koupit. Je to proto otázka pro ekonomy a nikoliv ekology. Z ekonomického hlediska je lépe, než se snažit zakonzervovat současný stav celé zeměkoule, řešit současné konkrétní dílčí následky klimatických změn. Kjótský protokol, který chce to první, je špatná cesta pro lidstvo," říká Björn Lomborg

Pokud by došlo například k zaplavení některých ostrovů, je podle něho jednodušší pro jejich obyvatele nalézt nový domov, než se obrovskými náklady stovek builionů dolarů ročně snažit změnit počasí na celém světě. Je pravda, že díky znečištění ovzduší zemře v Londýně 44 000 lidí ročně a že z jedné třetiny za to mohou špatné filtry do aut. Musí se s tím samozřejmě něco dělat, ale jsou to lokální problémy Londýna. Globálně dýcháme na planetě lepší vzduch než ve středověku v roce 1595. Proto k situaci v Londýně nemusíme investovat do zlepšení ovzduší na celé planety, ale dát příkaz používat Londýňanům nové moderní filtry u aut. Ekologové sice správně tvrdí, že kde není průmysl, neexistuje znečištění, ale zapomínají dodat, že tam současně neexistují peníze a v důsledku toho se lidé chovají naprosto neekologicky. Je dokázáno, že až od příjmu 3000 dolarů ročně lidi něco takového jako životní prostředí vůbec zajímá. Naopak, když jsou bohatí, mají zájem na prostředí, v němž žijí. Americká agentura na výzkum životného prostředí uvedla, že díky regulacím ve vyspělých zemích došlo k 60-80% zlepšení ovzduší ve světě. Proto je nesmysl hospodářský růst brzdit.

Kjótský protokol byl výsledkem berlínské konference "Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu", jíž předsedala v roce 1995 Angela Merkelová coby německá ministryně životního prostředí. Dva roky na to byl přijat. Paní kancléřka od té doby neustále teatrálně bila vítězně na poplach. Vystoupila dokonce bezmyšlenkovitě proti prezidentu USA Bushovi, když Kjótský protokol v době, kdy mu v USA mrzli občané v mimořádně kruté zimě, nepřijal. Za to, že s počasím podle ní nic nedělá a nesnaží se, aby byla ještě větší zima, dokonce mu přisuzovala tzv. "Kjótský kolaps". Naštěstí si již konečně uvědomuje čím dál víc evropských politiků, že podmínky Kjótského protokolu jsou velmi nákladné. Celý svět vydá na ochranu ovzduší až 350 miliard dolarů ročně, z toho jen na vyplnění Kjótského protokolu jde více než polovina peněž, 180 miliard dolarů.

Naskýtá se otázka, zda by to nešlo pro zlepšení života na zemi udělat něco lepšího a levnějšího. A právě nad tím se zamýšlí ve své nové knize "Chytrá řešení klimatických změn" Björn Lomborg. Dospěl k závěru, že za polovinu peněz, které ročně vyhodíme na nesmyslný požadavek, aby v roce 2100 klesla teplota o 0,004°C, můžeme například vyčistit vodu pro všechny lidi na světě.

Nejlepší ekonomové světa dostali za úkol, jak by co nejekonomičtěji investovali 50 miliard dolarů na dobro ve světě neboli 40 dolarů sociálního dobra na osobu a výsledky presentovali na Kodaňském kongresu pod Lomborgovým ideovým vedením. Seřadili všechny světové priority, kterým lidstvo čelí. Dospěli k závěru, že by investovali zaprvé do prevence HIV, za druhé na podvýživu a léčby malárie. Teprve na 16. místě žebříčku se ocitl Kjótský protokol. Bylo totiž zjištěno, že za každý dolar investovaný do Kjótského protokolu se dostane jen 2 centy dobra potřebným. Na Harvardské univerzitě byla zase vypsaná největší studie o zákonech na záchranu lidských životů. Vědci zjišťovali, kolik stojí záchrana jednoho lidského života za rok. Zjistili, že 19 000 dolarů. Proč tedy dávat 180 bilionů dolarů na záchranu v environmentu, když to jsou peníze pro záchranu 9,04 miliard životů. Musíme se proto zamyslet nad skutečnými prioritami světa.

"Věci jdou správným směrem, ale musíme se zaměřit na ty správné priority. Musíme si stanovit, kde z investovaných peněz můžeme získat nejvíc dobra, abychom zajistili, že se budou věci hýbat skutečně kupředu. Ekologické daně na uhlí nic nevyřeší. Měli bychom namísto toho rozvíjet výzkum nových technologií na výrobu tepla, například investovat do výzkumu solárek, aby jejich výroba nebyla tak drahá a nemusela se dotovat," říká Lomborg

Když vyšla první světoznámá kniha "Skeptický ekolog" pana Lomborga, pozval ho při jejím uvedení v českém jazyce na přednášku Liberální institut, který překlad zařídil. Podrobně jsme o tom psali v článku "Jak je tomu s klimatem doopravdy". Překlad jeho druhé neméně významné knihy "Chytrá řešení klimatických změn" zajistila vysoká škola Ivana Langera CEVRO Institut, která pozvala pana Lomborga na přednášku "Globální oteplování aneb Jak se správně vypořádat s klimatickými změnami a problémy celé planety". Byla jsem zvědavá, zda nepozměnil své názory za těch několik let. Zjistila jsem ke svému milému překvapení, že na závěrech uvedených v první knize trvá, naopak je doplnil o nová fakta a co je hlavní, v této knize uvádí konkrétní návody na chytrá řešení klimatických změn naší planety oproti megalomanským nesmyslům paní Merkelové a Al Gorů.

Jeden příklad za všechny: I přesto, že nezavrhuje solární panely, konstatuje, že jsou mnohem dražší než fosilní paliva a nemůžeme proto nutit všechny občany, aby je kupovali místo levnějších fosilních paliv. Musíme je inovovat a investovat do výzkumu jejich technologii výroby, aby se jejich pořizovací cena stala levnější a dostupná pro občany. Neboli doporučuje přesný opak, než jakým jdou současní politici, kteří zvyšují uhlíkovou daní cenu uhlí, aby se stalo dražší než panely. A navíc dotují z našich peněz desetitisíce vypočítavých milionářů, kteří vyrábějí z těchto drahých panelů drahou elektřinu, kterou nás nutí povinně kupovat. Lomborg jako zastánce tržní ekonomiky navrhuje, aby se solární technologie v budoucnu využívala, ale vše musí vyřešit trh bez dotací. Neboli používání solárních panelů musí být levnější a výhodnější pro občany než fosilní paliva. Už vidím jak si každý řekne "No jo, ale jak to chce udělat? To přece není jen tak, to přeci nejde." Odpověď Lomborga je, že pokud budeme investovat pouhých 0,2 % HDP do výzkumu a vývoje nových energetických technologií (tzv. RD&D), které neemitují uhlík, dáme-li do jejich rozvoje 100 bilionů dolarů za rok, tedy méně než polovinu co dáváme na Kjóto, vznikne 10x tolik těchto RD&D než dnes a určitě pak bude z čeho vybírat a nebude nutno nutit každého, aby kupoval drahé a přitom méně účinné panely.

A co je nejdůležitější, Björn Lomborg prosí politiky EU, aby nechali každou zemi zaměřit na její vlastní problémy a nápady: Ať se každá země EU i celého světa zaměří na obnovitelné zdroje, štěpení atomu, atomovou fůzi, ochranu životního prostředí, úložiště atomové energie, úložiště uhlíku, biopaliva druhé generace a další technologie podle jejích potřeb. Jen tak může nastat rozvoj RD&D technologií a zlepšení životního prostředí na naší modré, nikoliv zelené planetě. Jen tak vytvoříme lepší svět. Ochranu klimatu je třeba dělat racionálně a nikoliv módně. To znamená dělat skutečné dobro a ne to, jak ho propagují lidé neznalí věci. K tomu je potřeba odstranit naše současné mýty. Je nepravděpodobné, že by panika byla dobrým vůdcem k dělání chytrých rozhodnutí. Přeceňovat některé věci znamená méně se znepokojovat jinými věcmi. Je zkrátka nutné utratit naše peníze co nejlépe a nejúčelněji.

Klimatické změny jsou reálné. Globální oteplování existuje. Co s tím tedy dělat?

Podle bývalého amerického viceprezidenta Al Gora je oteplování planety vytvářeno lidmi a nejlepší informace o tom byly podány na klimatickém panelu OSN IPCC. Nejpravděpodobněji teplota prý vzroste do roku 2100 o 2,6°C (1,6-3,8 C). Cena na zabránění tohoto globálního oteplování činí 20 trilionů dolarů (370bilionů Kč). Z toho od počátku tohoto tisíciletí byla vydáno 0,7 % neboli 3 biliony dolarů (55,5 miliard Kč). Namísto aby se soudní lidé vzbouřili proti tak nesmyslnému vyhazování peněz, získalAl Gore v prosinci 2007 v Oslo za tuto svou "práci", která tak ožebračila a stále ožebračuje celou planetu, Nobelovu cenu míru.

Naštěstí jsou zde lidé jako Lomborg a další, napříkald i náš prezident Václav Klaus, kteří dokazují, že následky klimatických změn jsou obrovsky přeceňovány a navíc jednostranně, což vede k jejich špatnému posouzení. Je třeba použít chytré strategie než tyto tzv. standardní.

Porovnejme tedy dosud používané standardní strategie na ochranu klimatu (Kjóto, EU20, Al Gorovu) se strategií Lomborga a dalších ekologicky vzdělaných odborníků:

Al Gorova a další standardní strategie vs. Lomborgovo řešení

Al Gorové nám říkají: "Planetární změny jsou naléhavý případ. Máme právě deset let, abychom zabránili hlavní katastrofě, která by mohla přivést naši celou planetu do vývrtky impozantní destrukce zahrnující extrémní počasí: záplavy, sucha, epidemie a vlny vražedného horka mimo vše s čím jsme se dosud setkali." Je proto podle nich potřeba vyřešit 4 hlavní problémy lidstva: 1.smrti z tepla, 2.vzestup hladin moří, 3. nárůst hurikánů, 4.šíření malárie z horka. Jak chtějí oni a jak rozumní odborníci toto řešit, je-li to vůbec pravda?:

ad 1. Vyšší úmrtnost z tepla

Jak je to tedy s nárůstem úmrtí z tepla? Odhaduje se, že ze zvýšeného tepla ve Velké Británii v roce 2050 nastane o 2000 více případů úmrtí. Ale díky tomuto zvýšení bude následků smrtí z prochladnutí v roce roku 2050 o 20 000 méně. Toto platí samozřejmě zcela obecně. Celkem tedy bude v roce 2050 o 1,4 miliony méně úmrtí díky oteplení.

Pro zlepšení tepelné politiky je třeba navrhnout lepší řešení: Díky klimatizaci v USA nedošlo téměř k žádnému úmrtí na teplo. Přesto stojí za zamyšlení se nad tím, že města jsou mnohem teplejší než venkov díky tomu, že je tam nedostatek otevřené vodní plochy a více černých povrchů. Uvažujme například Londýn. Je zjištěno, že přidání vody a zeleně způsobí způsobí pokles teploty o 8 °C . Pokud by se udělalo více světlých povrchů pomalováním asfaltu na bílo, způsobí to desetistupňovou redukci tepla. Proto pokud by bylo lidem ve městech teplo, stačí natřít asfalt a zazelenit je spolu s vodními plochami. Rozhodně je to levnější a účinější než měnit za 180 bilionů ročně teplotu celé planety o neznatelný kousíček stupně.

ad 2. Zvýšení hladin moří

"Hladiny moří se budou zvyšovat, ale ne katastroficky. Pouze o 30 cm (18-59 cm) v příštích sto letech, nikoliv o Al Gorových dvacet stop (6 metrů) V uplynulých 150 letech se výška hladin zvýšila o 30 cm a všiml si toho vůbec někdo" uvádí Lomborg?

"Podívejme se na důsledky 30 cm zvýšení hladin moří. Záplava 77 % Malediv způsobila nárůst HDP na 121 %. Nárůst ještě o 0,04 % HDP Maledivů může zachránit všechno s výjimkou 0, 0015% suché země," říká Lomborg

ad 3. Hurikány

Al Gore tvrdí, že hurikány jsou stále nákladnější pro USA. Skutečné náklady na ně v USA vyjadřuje graf nárůstu škod v posledních letech. V roce 2010 škodily stejně, pokud jde o dolary. Je proto otázkou, zda se máme zaměřit na klima nebo sociální zranitelnost. Je zjištěno, že jestli zastavíme klimatické změny, ušetříme 10 % nákladů za škody způsobené hurikány. Jestli ušetříme tyto peníze, máme 480 % na náhradu škod. Jaké řešení z těch dvou si vybereme, je na nás.

"Velké náklady se vynakládají i na předpovědi, jaké dopady budou mít hurikány. Je sice pravda, že postihují více lidí než dříve, ale již nikdo neříká, že lidé nyní bydlí v oblastech jim blízkých. U pobřeží žije v USA 50krát více lidí než dřív. Mnohem víc lidí na celém světě žije v záplavových zónách, neb je tam krásně. V New Yorku i v New Orleansu by se lidi utopili, i kdyby USA podepsalo Kjótský protokol. Spíš tam měl Al Gore udělat lepší protipovodňové ochrany. Nebezpečí ale přesto není tak katastrofické. Al Gore předpovídal, že se zvedla hladina moře o 7 metrů, ale ve skutečnosti to bylo jen 30-50 cm. Tvrdí tedy něco jiného než vědci. V minulém století se zvedla hladina oceánů o 10-15 cm a nikdo si toho ani nevšiml. Je nutné mít smysl pro proporce. Většina škod vzniká ze sociálních faktorů. Netvrdím, že jsou klinické změny v pořádku, ale jejich dopad na rozvinuté země nebude veliký. Na rozvojové ano. V Orleansu hurikán většina lidí přežila, v Hondurasu ne," uvedl dále Lomborg

ad 4. Více malárie z tepla

Malárie jen slabě koreluje s teplem, ale silně koreluje s léčením. Na co se soustředíme? Na teplotu či na léčení? Který postup zvolíme, abychom se vyhnuli malárii? Ten. který zabrání naší smrti, nebo ten který (snad) sníží teplotu o půl stupně za 100 let? Kjóto utratí 180 bilionů dolarů ročně na pokles teploty do roku 2100 o 0,0004 °C (nyní poklesla o 0,002 °C) , který stejně malarikům život nevrátí, zatímco na jejich specifickou léčbu stačí 3 miliardy.

Z výše uvedeného je vidět, že standardní řešení nabízí vysoké náklady a žádné benefity:

Standardními řešeními jsou Kjótský protokol, Strategie EU20 a 2°C pokles:

Kjótský protokol stojí 180 miliard dolarů ročně. Tyto nekřesťanské peníze způsobí (možná) redukci teploty do roku 2100 o pouhých 0,004 °C (dodnes se snížila o 0,002 °C)

Strategie EU20 přispívá 250 miliard dolarů ročně na snížení teploty 0,05°C do roku 2100. Každý ušetřený dolar přitom vydá pouze 3 centy na skutečné problémy v důsledku poškození klimatu.

Pokles teplot 2°C jako cíl znamená 40 000 miliard dolarů za rok přičemž každý vložený dolar zlepší méně než o 2 centy poškození klimatu.

Je z toho jasné, že snížení CO2 těmito metodami je velmi drahé, drahé a drahé. ….

Existuje nedostatek chytrých řešení

Jedna z nesmyslných teorií byla například akce "Zachraňte polární medvědy": Ano, méně arktického ledu znamená méně polárních medvědů. Když implementujeme Kjotský protokol, ušetříme jednoho medvěda každý rok. Roku 1960 bylo 5000 medvědů, nyní je jich ale 22000. Populace se tedy zvyšuje a to i přesto, že každý rok střílíme 300-500 medvědů.

Co tedy dělat?

Návody na chytrá řešení klimatických změn přináší právě kniha "Chytrá řešení klimatických změn" pana Lomborga. Uvádí v ní mj., že musíme dávat přednost chytřejším řešením. Solární panely jsou mnohem dražší než fosilní paliva. Řešení proto může být buď nutit každého, aby kupoval méně účinné panely nebo inovovat je tak, aby poklesla cena aby se staly levnější. To druhé je jasně správnější. Lomborg dokazuje, jak jsme již uvedli výše, že stačí investovat 0,2 % HDP do RD&D energetických technologií, které neemitují uhlík. Pakli na to dáme 100 miliard dolarů za rok, neboli méně než polovinu toho, co dáváme na Kjóto, vznikne 10x tolik RD&D než dnes. Dále je podle něho nutné nechat každou zemi se zaměřit na její vlastní nápady - obnovitelné zdroje, štěpení atomu, atomové fůze, ochranu životního prostředí prostředí, úložiště energie, úložiště uhlíku, biopaliva druhé generace. A velmi důležité je, ež globální oteplování se musí řešit ve střednědobém pohledu.

"Jak chceme, aby na nás bylo vzpomínáno. Máme utratit 250 miliard dolarů ročně za něco, co nepřinese v podstatě nic dobrého za stovky let od nynějška (Kjoto, EU20…) nebo za 100 bilionů dolarů za rok vyřešíme všechny základni problémy: vyčistíme pitnou vodu, zavedeme hygienu, zdravotnická opatření, základní zdravotní péči, vzdělání, jídlo pro všechny občany planety. OSN odhaduje, že by tyto peníze na to stačily," uzavřel přednášku Lomborg.

Myslím, že není nutno psát, co si odpověděl nabitý sál CEVRO Institutu plný vzdělaných ekonomů, ekologů, právníků spolu s jeho prezidentem JUDr. a MUDr. Ivanem Langerem