Arcibiskupství pražské oslaví 450 let od obnovení po zničení v husitských válkách

Ivana Haslingerová

"Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to žít." J. Em. Dominik kardinál Duka OP, arcibiskup pražský

Arcibiskupství pražské chystá velkou oslavu – 450 výročí svého obnovení po jeho zničení za husitských válek. Za svou diecézi se budou všichni jeho účastníci modlit spolu s občany na slavné mši svaté v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v den jejího posvěcení 12. 5. 2012 v 11 hodin. Na tuto oslavu vysílá Jeho Svatost papež Benedikt XVI. svého legáta, vídeňského arcibiskupa kardinála Christopha Schönborna OP, který bude hlavním celebrantem a slavnostním kazatelem mše svaté. K této vskutku slavné a historické události si Jeho Eminence Dominik kardinál Duka OP přál, aby zazněly z věže katedrály všechny zvony, které její zakladatel Otec vlasti Karel IV. považoval za symbol svornosti a spolupráce všech lidí národa. Symbol, který doprovázel svou melodií člověka od narození po jeho smrt. Symbol, který svolával k modlitbě a dával víru a naději o nesmrtelném životě. Pan kardinál Duka by si přál, aby i v současné době zvony upozornily nejen věřící, ale všechny naše občany, že tvoří jeden národ, a spolupracovali na jeho sjednocení. Aby se katedrála stala vskutku národním symbolem a aby její zvony zněly skutečně mohutně a nádherně pro všechny naše občany.

Jenže jedna věc je přání, jiná realizace celého projektu. V katedrále jsou zatím zavěšeny pouze čtyři funkční zvony Jan, Josef, Václav a největší Zikmund. Za první světové války byly totiž tři ze sedmi zvonů roztaveny na kule do děl. A výroba nových zvonů spolu s jejich zavěšením stojí miliony. Přesto se pan kardinál pokusil o nemožné a oslovil se žádostí o pomoc jednak Správu Pražského hradu, jednak prosbu rozšířil mezi věříci. A dočkal se tak neuvěřitelně rychlé kladné odezvy, že podle jeho vlastních slov jí byl překvapen a její rychlostí takřka zaskočen. Nejenže vedoucí kanceláře Správy Pražského hradu Ivo Velíšek neváhal ani vteřinu a přislíbil okamžitě zajistit nový zvon Panna Maria měřící v nejširší části 67 centimetrů a vážící 190 kilogramů. Nad jeho výrobou převzala patronát dokonce sama první dáma Livia Klausová. Takřka obratem se přihlásili i další donátoři, kteří zaslechli tuto zprávu, bratři z Bludova na Šumpersku promovaný matematik Rudolf Pohl a doc. František Pohl z fakulty dopravní ČVUT (na snímku vlevo sedí v první řadě). Zaplatili 1 100 000 Kč na výrobu největšího jednu tunu vážícího zvonu Dominik, který má v dolní části průměr větší než metr. Název odkazuje ke zvonu, který svolává na nedělní bohoslužbu - z latinského (dies) dominica, tj. „den Páně“. Jeho patronkou se stala předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová.

„Dvanáct let chodím po Pražském hradu, po katedrále, a snažím se proniknout do kulturnosti a ducha tohoto posvátného místa. Technickou stránku by měl znát každý, ale její kulturnost a kulturnost celého našeho národa musíme stále objevovat a povznášet jí," řekl k této události pětasedmdesátiletý absolvent Matematicko-fyzikální fakulty, dnes již podnikatel v důchodu, Rudolf Pohl. (snímek vpravo)

A bratry Pohlovy následovalo 7 profesorů z katedry prof. RNDr. Miroslava Vlčka, DrSc. na ČVUT (snímek vlevo), kteří se z vlastních peněz složili na výrobu posledního, nejmenšího, stokilového zvonu Ježíš a jeho patronem se stal rektor ČVUT prof. Ing. Václav Havlíček, CSc. Výroba všech tří zvonů stála celkem 1,6 milionu korun a zajistila ji Zvonařská dílna Tomášková-Dytrychová v Brodku u Přerova.

Pro úplnost uvádím historickou zmínku o všech sedmi zvonech: Zvon DOMINIK vznikl v dílně Diepoldů roku 1891 přelitím staršího zvonu z r. 1556 od Tomáše Jaroše z Brna. Jeho dolní průměr činil 122 cm, výška 93 cm, hmotnost 1,1 tuny. Na počátku I. světové války nebyl považován za historicky cenný a byl zrekvírován na výrobu kulí do děl. Zvon MARIE postihl stejný osud. Byl též vyroben v dílně Diepoldů roku 1890 přelitím staršího zvonu z r. 1542 od Ondřeje a Matyáše Pražského. S dolním průměrem 58 cm a výškou 47 cm byla jeho hmotnost cca 120 kg. Zvon JEŽÍŠ také podlehl rekvizici. Vytvořil jej roku 1844 pražský zvonař Karel Bellmann přelitím původního zvonu od Františka Antonína Franka z roku 1761. Maličký zvon měl dolní průměr 42 cm, výšku 33 cm a hmotnost cca 40 kg. Tím, že byly tyto zvony obnoveny, rozšíří sestavu stávajících zvonů ZIKMUND, který nahradil roku 1549 požárem zničený zvon PATRON. Jeho tvůrcem byl Tomáš Jaroš z Brna a hmotnost je odhadována na 14,5 až 16,5 tuny. Dolní průměr činí 256 cm a výška 203 cm. Jedná se o největší zvon v České republice. Zvon VÁCLAV nahradil roku 1542 požárem zničený stejnojmenný zvon. Jeho tvůrcem byli bratři zvonaři Ondřej a Matyáš Pražští. Dolní průměr činí 176 cm a výška s korunou 142 cm. Odhadovaná hmotnost se pohybuje kolem 4,5 tuny. Zvon JAN KŘTITEL odlil zvonař Stanislav roku 1546. Dolní průměr dosahuje 158 cm, výška 128 cm. Hmotnost je cca 3,5 tuny. A zvon JOSEF je z dochovaných nejmenší. Roku 1602 jej odlil zvonař Martin Hilger. Dolní průměr nepřesahuje 82 cm, výška pak 62 cm. Hmotnost je cca 350 kg.

Doplnění zvonové soustavy je součástí záměru J. Em. Dominika kardinála Duky vlít do žil katedrály novou krev. Nové zvony, spolu s prvním ročníkem varhanního festivalu, rekonstrukcí vnitřního vybavení, mezinárodní konferencí o životě katedrály, kterou navštívil také pařížský arcibiskup André Vingt-Trois, či zrodem obsáhlé publikace zapadají právě do tohoto úsilí o rozvoj nejen liturgického, ale také kulturního života pražské katedrály.

„Je pro mne překvapením na sklonku sedmého desetiletí mého života, kolik lidí se o zvony zajímá. Pro mne osobně jsou zvony především symbolem hluboké spolupráce uvnitř naší společnosti. A to, jak rychle a nadšeně reagovala na jejich obnovení, je toho dokladem," uvedl šťastný pan kardinál Duka, který den jejich vysvěcení v katedrále v den svátku jejího patrona Zikmunda, vyhlásil Dnem zvoníků. V úřední listině ustanovení Dne zvoníků se praví, že pan kardinál byl při tom „veden péčí o ty, kteří svou službou na mnoha místech oslavují Boha“.

Slavnostní odpoledne ke Dni zvoníků v Arcibiskupském paláci

Pražský arcibiskup pozval díky této slavnostní události 30. dubna 2012 všechny zvoníky nejen pražské arcidiecéze na slavnostní odpoledne do Arcibiskupského paláce. Tento den bylo na Hradčanském náměstí opravdu rušno, hrála hudba, hosté se sjížděli a příroda umocňovala vše nádherně rozkvetlými stromy a sluncem zalitým výhledem na jarní kvetoucí Prahu.

Slavnost odstartovala konference v Sále kardinála Berana, na níž pan kardinál Duka přednesl přednášku na téma "Idea oživení katedrály". Konferenci moderoval tiskový mluvčí arcibiskupství Aleš Pištora (první zprava). Na snímku vedle něj Leticie Vránová-Dytrychová, zvonařka, vysvětlila, jak vznikaly nové zvony pro katedrálu, Jiří Svoboda, děkan Metropolitní kapituly, pohovořil o osudech katedrálních zvonů, Ivo Velíšek, ředitel Správy Pražského hradu promluvil o spolupráci na provozu katedrály a Tomáš Stařecký, hlavní zvoník katedrály, zavzpomínal, jak se zvonilo dříve a jak se zvoní nyní. Tématem několika dalších přednášek a projevů byly zvony a zvoníci.

„Zvoníci dávají nejen zvonům zvuk, ale starají se o zvony a mnohdy jsou i sponzory na jejich opravu. Často bydleli v blízkosti zvonů přímo na věži. Všichni asi známe rodné místo slavného skladatele Bohuslava Martinů, který se narodil v Poličce ve věžní světnici kostela svatého Jakuba, kde byl jeho otec zvoníkem a zároveň provozoval ševcovství. Je tu i nový fenomén. Přichází řada zvoníků, pro které se kampanologie stává víc než koníčkem. Často jsou to velice vzdělaní lidé, kteří se dobrovolně hlásí ke službě zvoníků a vytvářejí společenství. Jim patří většinou díky za to, že krása zvonů, jejich tónů, obohacuje náš život. Císař Karel IV. ustanovil patronem katedrály syna Zikmunda. Den požehnání zvonů pro katedrálu ve svátek Zikmunda jsem proto vyhlásil jako Den zvoníků. V letech nepohody i v dynastických vraždách byly zvony ničeny a znovu darovány od královských rodin, na znamení vyhraných sporů o trůn. Nyní by bylo nutno mnoho zvoníků pro naši stále se měnící politickou representaci," pousmál se pan kardinál.

„Práce na výrobě zvonů je velice krásná ale i fyzicky těžká, zvláště pro ženu. Ale stojí za to. Umění výroby zvonů jsme s maminkou zdědily po babičce. Zvon je hudební nástroj. Svým hlasem nás volá nejen do chrámu Páně, ale oznamuje nám všechny události. Během výroby zvonů byla velmi příjemná spolupráce s metropolitní kapitulou. V mrazech nám sice popraskaly hliněné formy, ale překonali jsme to. Tři nové zvony se připojí do souboru a budou nás zvát do chrámu Páně," řekla Leticie Vránová-Dytrychová, která patří do třetí generace přerovských zvonařů, kteří si rodinnou tradici předávají po přeslici. Její rodinná dílna, Zvonařská dílna Tomášková-Dytrychová v Brodku u Přerova už vyrobila více než 8500 zvonů, které zvoní nejen v ČR a na Slovensku, ale například i v Kapském městě nebo na Ukrajině.

"Dvacáté století nemělo rádo zvony. Mnohé z nich byly rekvírovány do válek. Další kritické období pro ně byla komunistická diktatura trvající 50 let, jejíž představitelé neměli zvony rádi. Jejich výrobce nazývali metalurgy a zvoníci pomáhající rozeznít církvi zvony byli dvacet let pod státním dozorem. Když jsem se na konci 70. let stal svatovítskýcm zvoníkem, byla atmosféra velmi stísněná. Po převratu v roce 1989 se zdálo, že se situace změní k lepšímu. Ale opět se začaly ozývat hlasy, jak je možné, že zvoníme. Setrvačnost v myslích lidí byla veliká. Přesto se nám podařilo tuto tradici udržet a dneska jsme nejen historickou zvláštností, ale lidé obdivují hlas zvonů a mají chuť je poslouchat. Je nás zde celkem sedm. Čtyři houpeme zvony a dva jejich srdci, když zveme v neděli odpoledne všechen lid na mši. Děkujeme ze tuto změnu pánu Bohu, ale i výrobcům zvonů a panu kardinálovi za jejich zkompletování," uvedl Mgr. Tomáš Stařecký.

"Tóny zvonů k naší zemi patří. Je to krásná symbolika – za válečných časů se zvony rozlévají na děla, zatímco v časech míru můžeme nové zvony instalovat na věže kostelů. Spočítám-li nově ulité zvony v celé naší vlasti po 17. listopadu 1989, jejich počet cosi vypovídá o prosperující společnosti, která má vztah i k duchovnímu rozměru života. Zvuk zvonů je charakteristickým hudebním artefaktem křesťanství. Plnil však nejen náboženskou funkci, ale i sekulární. Svolával nejen k bohoslužbě, vítal nově narozené a loučil se se zemřelými, ale varoval i před nepřítelem, ohněm, povodní, nebo rozháněl bouřné mraky. Vítal panovníka při nástupu do úřadu a jeho návštěvách v jednotlivých městech a obcích. Zvláštní intenzity nabyl tento hlas za tureckých válek, kdy třikrát denně svolával věřící k modlitbě – ráno, v poledne a večer. Byly i doby, kdy se zvony na protest odmlčely," uvedl pan kardinál Duka.

Všech sedm zvonů na věži katedrály sv. Víta uslyší Pražané před mší svatou 12. května v 11:00.

„Slavnostní představení zvonů se ale bude konat až po mši," uvedl hlavní zvonař od svatého Víta Tomáš Stařecký. Podle něj tradice ručního zvonění přetrvává i v moderní době. „Zvony a zvoníci přežili války, komunismus, nevraživost lidí. Chceme, aby tato tradice přetrvala. Aby tyto zvony, i když třeba s novými srdci, zvonily dalších tisíc let," uvedl pan Stařecký. Snímek ho zachycuje u největšího zvonu Zikmund při práci.

U svatého Víta se ve zvonění střídá 27 zvoníků, z toho 19 pravidelných a osm občasných. Z 27 zvoníků je sedm žen. Na tiskové konferenci byl přítomen i nejstarší zvoník ve svatovítské katedrále, promovaný matematik Jaroslav Sehnal, který první školení zvonaře prodělal 28. 9 1955. Zavzpomínal, že poprvé slyšel svatovítské zvony, když sloužil mši svatou arcibiskup Beran. Po mši šel průvodem na hrad k biskupovi hradeckému Mořicovi, kterého měli tehdejší mocní za nebezpečného starce a několik příslušníků StB ho hlídalo osm roků. Posledního dubna v roce 1950 před pálením čarodějnic spiritus zaúřadoval a oni nakonec ve vrátnici spali pod stolem. Tehdy si 81letý biskup Mořic pozval pátera Otčenáška a tajně ho vysvětil. Otčenáškovi to vyneslo 13 let kriminálu.

Děkan Metropolitní kapituly u svatého Víta Jiří Svoboda (na obr. vpravo) připomněl, že Zikmund je největším českým zvonem s dolním průměrem 256 centimetrů a odhadovanou hmotností 16 tun. Je zavěšen ve Velké jižní věži na hovězí kůži. V roce 1549 ho ulil kovolijec Tomáš Jaroš, jehož zpívající fontánu v Královské zahradě obdivují již celé generace. I zvon má nádhernou reliéfní výzdobu. V roce 2002 předpověděl zvon povodně. Při vyzvánění v den sv. Víta 15.6.2002 mu puklo srdce, což znamená podle pověsti budoucí živelnou pohromu. K rozhoupání zvonu je potřeba 6 zvoníků. Čtyři houpají zvon a dva obsluhují jeho srdce. Pro představu uvádíme jeho fotografie:

Protože zájem o výrobu zvonů byl tak veliký a vše probíhalo s takovým nadšením a tak rychle, zapomněl pan kardinál oslovit Magistrát hl.m. Prahy. Pan primátor MUDr. Bohuslav Svoboda se přihlásil, že přesto bude financovat zavěšení zvonů.

Mgr. Vácha, který vede arcidiecésní katalog zvonů, informoval, že v kostelech má diecéze 12-14 set zvonů, na kapličkách 535. Zvony byly ničeny zejména za první světové války. A to bohužel ty nejstarší, historické. Druhou světovou váku, ve které se již používaly kule ocelové místo bronzových, přežily bronzové zvony bez pohromy a byly nakonec po válce vráceny do kostelů. Bohužel současná politická situace vytvořila atmosféru, že se začaly krást. A to opravdu ve velkém. Ve středních Čechách proběhlo 120 krádeží, z toho 20 v pražské diecézi. Lidé žijí v mylném přesvědčení, že se to děje pro sběratele, ale to je jen málokdy. Většinou jde prakticky o prosté krádeže kovu. Dokonce se zloději neštítí rozbíjet rozbuškami zvony přímo ve věžích. Například ve Školní ve velmi vysokém kostele byl ve věži rozbuškou rozporcován zvon z roku 1682. Musela to slyšet celá vesnice a nikdo nic neví. Našly se naštěstí kusy ve sběru a zvon byl slepen.

Výstava o zvonařství v Brodku u Přerova v Mladotově domě

Odpolední program, jehož součástí byla také výstava o zvonařství v Brodku u Přerova v Mladotově domě, přibližujeme několika fotografiemi:

Leticie Vránová-Dytrychová s maminkou a děkanem Metropolitní kapituly u svatého Víta Jiřím Svobodou přicházejí na vernisáž výstavy o své firmě

Požehnání zvonů na mši svaté

Slavnostní odpoledne bylo završeno mší svatou, kterou od 18. hodin celebroval pan kardinál a na níž požehnal za přítomnosti patronů nové zvony. Začátkem května by měly být zvony vyzdviženy na zvonici katedrály a 12. května se mají rozeznít po jejím skončení nad Prahou. Snímky zachycují při poslední kontrole v katedrále před začátkem bohoslužby a příchodem pana kardinála a vzácných hostů šťastnou výrobkyni zvonů Leticii Vránovou-Dytrychovou a zvoníka Mgr. Tomáše Stařeckého těšícího se na den, kdy se zvony rozezní.

Zvony nachystané před oltářem v katedrále čekají na svá požehnání

A pak již následovala mše svatá....

Ať Bůh žehná nejen zvonům smíření, porozumění a tolerance, ale i každé další činnosti pana kardinála v jeho bohulibé práci.

Jak jsme se dozvěděli, katedrálu čeká v nejbližší době postavení nových varhan, a to tak obrovských, že bude muset katedra pana profesora Vlčka provést statické výpočty, aby je chrám vůbec unesl. Varhany jistě nejsou jediným snem pana kardinála, který chce pro církev a pro nás všechny uskutečnit. Jeho životním krédem totiž je názor, že

"Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to žít."

Snímky ze mše svaté Renata Lusková