Milan Knížák: "Národní galerie je museum umění národa"

Ivana Haslingerová

Když jsem si přečetla několik článků  v MF DNES a LN o tom, že Milan Knížák národně i mezinárodně diskvalifikuje NG přikrýván politickou přízní, okamžitě se mi vybavily články typu „Pryč s Knížákem“, které se objevují téměř pravidelně před každými volbami.  Pikantní na tom je, že ona "obzvláštní politická přízeň" pocházela pro ostře pravicového profesora Knížáka od  socialistického ministra kultury Pavla Dostála a nyní od lidoveckého ministra Jedličky.

"Kéž by bylo pravda, že mám podporu politiků pro NG a kulturu. Dostáváme málo peněz a musíme oslovovat sponzory," usmívá se Prof. Milan Knížák, Dr.A.

Jednou protestovalo několik desítek zmanipulovaných studentů, že Knížák není schopen řídit jejich akademii, podruhé několik desítek Rómů zasvěceně usoudilo, že nemá na funkci ředitele NG odbornou způsobilost, a tak jsem letos čekala, zda před blížícími se volbami do místních zastupitelstev a do Senátu s tímtéž tématem nepřijdou třeba nespokojení zemědělci. Podcenila jsem ale aktéry těchto pravidelných politických kauz. Jsme přece již v EU a tak naši občané budou manipulováni za pomoci globálního umění. Jinak by totiž nemohli profesoru Knížákovi vytýkat, že NG s nabubřelostí a vzdorem ignoruje mezinárodně úspěšné umělce a nenakupuje díla světových autorů, jako to dělají centra výtvarného dění Modern Art Museum a Guggenheim v New Yorku, Londýně, Humberger Bahnhof v Berlíně či Centre Pompidou v Paříži a že při pokusech prosadit se o naše umění v zahraničí, nemohou předložit reprezentační publikace našich umělců, neboť je NG nevydává. Naprosto přitom ignorují skutečnost, že pro propagaci našich umělců v zahraničí jsou nemalými náklady zřizována ze státního rozpočtu v cizině tzv. Česká centra a že se mají obrátit na ně a ne na NG s dotazem, co pro propagaci našich umělců dělají. Navíc naprosto ignorují fakt, že v době Knížákova nástupu do funkce generálního ředitele NG byla tato instituce v zoufalém stavu a neporovnávali by ji proto s největšími světovými centry. Zapomněli, že poslední řádný generální ředitel Zlatohlávek před jeho nástupem se o nic nestaral, jen rád cestoval, že NG pod jeho vedením odmítla dokonce dar 15 obrazů André Nemese ze Švédska, že některé depozitáře byly v takovém stavu, že by bylo bývalo správné na ty, kteří za ně zodpovídali, podat trestní oznámení, že se nikdo nezajímal o práci se sbírkovými předměty, zvlášť v SMSU, která měla cca 300 zrestaurovaných artefaktů, jež se stále točily po výstavách a zbytek hnil v depozitáři.

Bylo proto velmi dobré, že NG uspořádala tiskovou konferenci, na níž seznámila přítomné s ekonomickým stavem NG a představila pánům umělcům odpovědné pracovníky, na které se mají při své kritice obracet.

Knížák musel řešit ekonomická břemena minulosti

Náměstek generálního ředitele: Ing. Miroslav Tajč seznámil přítomné s ekonomickou situací Národní galerie a s tím, co vše musí její ředitelství dělat pro její chod. "Málokdo z našich kritiků si již vzpomene, že  NG byla při nástupu profesora Knížáka silně vnitřně zadlužená a měla nesplacené faktury v hodnotě přes 13,741 milionů korun a hospodářský výsledek se ztrátou 5,440 mil. Kč. Celková ztráta NG byla tedy 19,181 mil. Kč.  Sekční ředitelé ji chtěli rozparcelovat. Byla rozbita do sbírek, které dublovaly či triplovaly některé obslužné funkce, financování bylo zcela nečitelné. Měla více než 20 kont, z kterých nekontrolovaně vybírala řada lidí, vnitřní komunikace zcela chyběla. Uzavřená kontrola hospodaření s prostředky státního rozpočtu za roky 1995 a 1998 provedená Ministerstvem financí nalezla nedostatky za 615,563 Kč. NG byla proto vyměřena pokuta 43,693 Kč a penále 24,565 Kč. Knížákovi se podařilo tuto situaci zcela změnit, NG zreorganizoval, zcentralizoval obslužné funkce a anuloval dluhy. V současné době má NG pouze dvě konta. Jedno v českých korunách a druhé valutové. Někteří ředitelé sbírek, i když jsou nepochybně dobrými kunsthistorickými odborníky, jako vedoucí organizačního celku neobstáli. To platí především pro sbírku starého umění, kde došlo k největším chybám."  Samozřejmě, že přitom nutně muselo dojít k napjatým situacím a profesor Knížák si musel vyrobit mnoho nepřátel. A právě tito lidé zřejmě mají vliv na studenty, Romy či cizince neznalé věci a tudíž snadno zmanipulovatelné.

"Kromě výše popsaných finančních problémů musel Milan Knížák řešit ještě další finanční břemena minulosti. Prosadil, že 150timilionová  vládní vratná půjčka NG byla vládou změněna na nevratnou dotaci a získal urychleně 110 milionů Kč na nákup restitucí z Waldesovy sbírky, poněvadž hrozilo vypršení lhůty k odkoupení," doplnil pan Tajč. Připomeňme, že za to je potřeba poděkovat tehdejšímu ministru kultury Pavlu Dostálovi, který, přestože byl silným politickým protivníkem pana profesora, se za toto postavil. Ale žádný ministr  by nemohl po vládě požadovat takové peníze, navíc pro politického oponenta, aniž by měl pro takový zásah podklady a dostatečné argumenty, a ty musel shromáždit právě profesor Knížák. Ministra kultury, který oproti svým předchůdcům byl schopen aktivně podpořit řešení problémů, jež zdědil, i když mu je servíroval tak ostrý politický oponent jako je Knížák, nezbývá než pochválit.

Všechny sbírky NG mají své vlastní programy a ředitele

Navíc si  zneuznaní kritici neuvědomují, že za pořádání výstav stojí šéfové jednotlivých odborů galerie a Milan Knížák pouze jako ředitel jejich počiny svým podpisem schvaluje. Ono by nebylo totiž ani v možnostech jedné osoby, aby se starala o rekonstrukce tolika paláců, chodu ekonomiky a ještě o jednotlivé výstavy. Neuvědomují si, že tím, že kritizují Knížákův nevkus a neznalost současného umění, ve skutečnosti urážejí doc. Tomáše Vlčka, který má tuto největší oblast v NG na starosti. Že za to, co se vystavuje ve Veletržním paláci, kde tato sbírka moderního a současného umění sídlí, odpovídá právě on.

Ředitel "Sbírky moderního a současného umění" Doc. Tomáš Vlček

"Za dostupné peníze můžeme dělat jen dostupná řešení. Akvizice nejsou jednoduché. Přesto jsme od roku 2002 nakoupili 994 obrazů, která všechna prošla akviziční komisí. Z toho 188 bylo zakoupeno a zbytek byl darován. Bylo získáno 275 plastik, zakoupených z toho bylo pouze 72. Dále byly kupovány programy a architektura. Celkem bylo získáno 1717 položek akvizičních, 420 z toho zakoupeno. Ve světě si pokládají lidé za čest podporovat umění. Proto se toto podařilo NG.

"Ve Veletržním paláci chtějí vystavovat všichni naši umělci. Problém je v tom, že je to náročné. Při instalaci zahraničních umělců je zase problém vybrat něco, co by oslovilo jak českého, tak zahraničního diváka. Snažím se ukázat naše umění ve veliké šíři možností a variant formou bienále a trienále. Vystavili jsme celkem 50 kurátorských projektů ze světa. Výstavu o Fillovi vidělo 50 000 lidí. Spolupracujeme s řadou muzeí, pořádáme lektorské a výukové programy. Ve Veletržním paláci bylo uskutečněno již přes 2000 těchto akcí. Pokud jde o zapůjčování některých děl, jako to dělají cizí galerie, pak fixace barvy přelakováním obrazy ničí a chceme se tomu vyhnout," vysvětlil docent Vlček 

Umělci si neuvědomují, že když kritizují Knížáka za neznalost starého umění a nevkusnost právě obnoveného Schwarzenberského paláce,  kritizují vlastně Doc. Víta Vlnase, který má na starosti sbírky starého umění a výstavy v paláci. Nevědí, že sbírky od roku 17910-1910 v Jiřském klášteře má na starosti Dr. Blažíčková-Horová a když tvrdí, že Jiřský klášter je bez návštěvnosti, provádějí kritiku její práce. Navíc neoprávněnou, protože návštěvnost v klášteře je velmi dobrá (v roce 2005 ho navštívilo 133 562, v roce 2006 175 471 a v roce 2007 168 971 návštěvníků).

Ředitelka  "Sbírky umění 19. století"  PhDr. Naděžda Blažíčková-Horová a ředitel "Sbírky starého umění" Doc. Vít Vlnas

"Nejenže půjčujeme obrazy ven, ale i recipročně získáváme obrazy do NG. Pokud se někomu nelíbí současná výstava barokního umění ve Schwarzenberském paláci, věřím, že další dvě, co chystáme, se mu již líbit budou," říká docent Vlnas.

Ředitelka Sbírky orientálního umění na zámku Zbraslav PhDr. Helena Honcoopová (vpravo) a
Mgr. Alena Volrábová, dočasně pověřena vedením Sbírky grafiky a kresby v paláci Kinských

Doktorka Honcoopová uvedla mj., že rodinným stříbrem kolekce na Zbraslavi je sbírka mistrů čínské malby, která je největší a nejkvalitnější mimo území Číny.

"Krititici o činnosti galerie nic nevědí, protože do ní nejdou. Národní galerie je museum umění, není to pouze Kunsthalle. Je proto problém, co vše sbírat a jak to má vypadat. Každé museum volí něco a nesbírá vše. Musea mají svá specifika. Pokud sbírají jen hity, je to špatně. Nechci a ani nemohu podléhat pouze hlavním proudům. Mým záměrem je vidět umění v širší perspektivě. Místo, aby se s námi snažili umělci o tom všem diskutovat, jen osočují a kritizují to. Máme nedostatek pracovníků, neboť se musíme chovat jako příspěvková organizace. Všem chybí nejen paměť, ale i pokora," říká profesor Knížák.

"Jsem hrdý na to, co jsme v Národní galerii  udělali," uzavřel tiskovou konferenci profesor Knížák

V čele jakékoliv instituce musí stát především manažer

Kromě nesporných odborných kvalit má Milan Knížák jednu zásadní kvalifikaci pro ředitele NG a to, že ředitel každé tak velké instituce musí zvládnout především práci organizační, a co je odlišné od civilizovaných zemí, v ČR musí umět sehnat peníze. Ono nejde totiž jen o provozování výstav, ale je nutné získat pro to prostory, paláce, sály a peníze na provoz těchto budov a akcí. A to Knížák dovede mírou neuvěřitelnou.

Umělci zapomínají, že v čele jakékoliv instituce musí stát především manažer, přičemž každý z nich si fouká jen na svou bolístku. Neuvědomují si, že kdyby Knížák nezařídil opravu Veletržního paláce, nemohli by vtrhávat na tiskové konference do jeho prostor. Palác, který by  byl  jen spáleništěm, jako před nástupem Knížáka, nebo by ho nějaký vykuk už dávno předělal na hotel. Nikdo z nich se v diskusi ani slůvkem nezmínil, že od roku 2003 dosahuje NG trvale kladný hospodářský výsledek.  Nikdo z nich si neuvědomil, že musí její ředitel čelit kontrolám NKÚ, Ministerstva kultury, Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu, provádět investice a rekonstrukce paláců získaných pro NG od státu, starat se o škody způsobené povodněmi. Zkrátka jim nedochází, že ředitel takové obří instituce má na starosti nejen problémy, zda se bude vyjímat Davidovo auto zavěšené na zdi lépe, než třeba obraz Rembranta.

Připomeňme jen palác Kinských, v němž sídlila Sbírka kresby a grafika NG a který byl opravdu v žalostném stavu. Během jednoho roku byl tento palác pod vedením profesora Knížáka zrekonstruován a NG tak dostala důstojný stánek  na Staroměstském náměstí v Praze, kde probíhají nekonformní výstavy. NG se navíc podařilo zbavit se naprosto nevýhodného pronájmu prostoru Kafkova knihkupectví paní Železné, za který byla NG státní kontrolou pokutována. Tehdy paní Železná rozpoutala obrovskou akci s přesahem do zahraničí, ve které profesora Knížáka neváhala označit za rasistu jen proto, že přicházela o lukrativní prostory, na kterých vydělávala víc než milión korun ročně. Nyní je v přízemí muzeální obchod a Památník Hermana a Franze Kafkových, Infocentrum a ve dvoře stylová kavárna. Celý prostor paláce je využíván jako výstavní, což nikdy nebylo. Bývalá vedení tam plánovala dokonce zcela nesmyslnou a neautentickou zámeckou expozici. Rekonstrukce stála navíc pouhých 275 milionů korun a NG získala nejen nové galerijní prostory ale i místnosti pro technicko-hospodářské zázemí – ředitelství, informační středisko, prodejnu katalogů, pohlednic a dárkových předmětů. I kdyby již neudělal profesor Knížák nic jiného, je to obrovský kus práce. Nezůstalo však jenom u toho. Obrovské změny prodělal Veletržní palác. Jeho fasáda je nová, z dálky viditelná a dává jasně najevo, že tam sídlí NG, což nikdy předtím nebylo. Vznikla v něm veřejná knihovna a internetová kavárna, před palácem jsou instalovány velké plastiky. Ve Veletržním paláci bylo otevřeno 13 500 metrů čtverečních trvalé instalace, kde jsou presentovány i instalace z oblasti architektury, nábytku, designu, módy, divadla, filmu a jiných umělecko-průmyslových disciplin ve spolupráci s UPM, NTM, NM a DU. Do uprázdněného Anežského kláštera, který byl zrekonstruován, se nainstalovala gotická kolekce, která do tohoto prostoru logicky patří. Když viděl výsledky této Knížákovy činnosti kancléř Weigl a president Klaus, pověřili ho oživením dvou hradních paláců Schwarzenberského a Salmovského, aby exposice NG na Hradě potvrzovala českou identitu umění. Jak president Klaus tak profesor Knížák chtějí, aby se Hrad stal pilířem české státnosti, která se potvrzuje i v kvalitě umění. Státnost znamená podle jejich názoru kulturnost. Schwarzenberský palác byl již otevřen po náročné rekonstrukci veřejnosti  a pokud ponechají umělci profesora Knížáka pracovat, budou mít výstavní prostory i v paláci Salmovském.

Na tiskovou konferenci byli překvapivě vpuštěni kromě novinářů i Knížákovi oponenti. O úrovni jejich dotazů  svědčí nejlépe to, že při nich docent Vlček usnul. Zřejmě využil  příkladu Karla knížete Schwarzenberga, který tuto svoji schopnost vysvětluje tím, že  jeho organismus se brání hloupým diskusím tím, že mu vypne mozek a on při nich usne

 NG získala kromě paláců získal dále díky profesoru Knížákovi řadu akvizic darem od umělců především díky tomu, že Knížák je světové umělecké veřejnosti znám. A to nejen proto, že byl sedm let rektorem AVU, byl vyznamenán medailí I. stupně ministra školství za své pedagogické působení na AVU. Patří totiž k nejznámějším českým umělcům ve světovém kontextu ve druhé polovině 20. století, což lze lehce zjistit nahlédnutím do světových slovníků. V New State Gallery v Londýně je jediným Čechem, jenž je tam zastoupen. Světoví umělci mají radost, že se člověk z jejich řad dostal do vedení NG a díky tomu ji chtějí podpořit. Ceny těchto darů již dnes dosahují obrovských částek. Jako příklad musím uvést sbírku Jiřího Valocha z Brna čítající 4000 uměleckých děl, většinou špičkové kvality. Kdo nyní zajde do Veletržního paláce, nalezne tam celé patro darů, které věnoval známý sběratel Rainer Kreissel s výlučnou podmínkou, že vše zařídí Knížák, neboť si ho váží a věří jeho čestnému slovu. Jde o nesmírně cennou sbírku anatolských koberců a vynikající sbírku afrických plastik za mnoho milionů dolarů. Profesor Knížák má proto nesporně právo a velkou zkušenost posoudit hodnotu uměleckých děl podstatně kvalitněji než většina našich umělců. Kdyby každý občan získal pro stát jen zlomek akvizic co profesor Knížák, tak mnohé srovnatelné galerie zblednou závistí nad naším bohatstvím. I přes výše popsané finanční potíže za posledních padesát let nenakoupila NG tolik děl, jako za Knížákova vedení. Jeho nákupní politika se možná pohybuje mimo aktuální centra světového kulturního dění. Zato se do trvalé expozice NG dostalo několik lidí, kteří v NG byli vždy (a to i v nové době) odmítáni. Konečně se pohled na poválečné umění znormálněl. Elitářské postoje, které se používaly jak za totality tak po tzv. Sametové revoluci, byly deformující a pod vedením profesora Knížáka  se NG stala opravdu národní a nezůstala spícím postkomunistickým skanzenem.

Mocní nepřátelé mohou samozřejmě Knížáka odstřelit. On se tím jen zklidní a zbohatne, poněvadž na to, aby si vydělával peníze svým uměním, nemá jako ředitel NG čas a sílu. Pro NG to bude ale veliká škoda.