To je půlka sdělení, Druhá by mohla být výčtem toho, co nám naše slavná liberálně demokratická vláda slibovala: Například „nebudeme zvyšovat daně“, a vida, už máme na stole tzv. válečnou daň, která má vyrovnávat zvyšující se ceny komodit spojených s naším nesmyslným ukrajinským angažmá. Vedle toho se rokuje o mnoha podobách zvyšování daní, o nichž ministři nominálně pravicové vlády tvrdí, že jsou nutné. Něco tu nehraje. Daně obvykle zvyšují vlády levicové. Ale to asi patří k současnému zmatení pojmů, panujícímu v celé euroatlantické sféře.
K tomu je nutné připočíst zvyšování věku odchodu do starobního důchodu, znevýhodňování, ba dokonce znemožňování předčasného odchodu do důchodu, nivelizaci důchodů v neprospěch těch, kdo dlouhá léta přispívali do důchodového systému, který na ně teď udělá leda dlouhý nos.
A to už vůbec nemluvíme o desítkách miliard, transferovaných v podobě zbraní a podobného materiálu na Ukrajinu, do války, jejíž nejsme součástí, protože Ukrajina není členem NATO, a my tedy nemáme vůči ní žádnou povinnost ve smyslu článku 5 zakladatelské smlouvy paktu o kolektivní obraně. Je to tedy jen aktivita naše, patrně motivovaná zahraničními mocnostmi, ale to není omluva. Výsledkem je postupná, ale dosti rychlá pauperizace nejen chudé, ale už i střední třídy naší společnosti. Jaká vysvětlení slyšíme od nejvyšších politických míst? Je prý je to nutnost. Musíme si přece utáhnout opasky, když jde o „takové věci“.
K tomu je nutné připočíst zvyšování věku odchodu do starobního důchodu, znevýhodňování, ba dokonce znemožňování předčasného odchodu do důchodu, nivelizaci důchodů v neprospěch těch, kdo dlouhá léta přispívali do důchodového systému, který na ně teď udělá leda dlouhý nos.
A to už vůbec nemluvíme o desítkách miliard, transferovaných v podobě zbraní a podobného materiálu na Ukrajinu, do války, jejíž nejsme součástí, protože Ukrajina není členem NATO, a my tedy nemáme vůči ní žádnou povinnost ve smyslu článku 5 zakladatelské smlouvy paktu o kolektivní obraně. Je to tedy jen aktivita naše, patrně motivovaná zahraničními mocnostmi, ale to není omluva. Výsledkem je postupná, ale dosti rychlá pauperizace nejen chudé, ale už i střední třídy naší společnosti. Jaká vysvětlení slyšíme od nejvyšších politických míst? Je prý je to nutnost. Musíme si přece utáhnout opasky, když jde o „takové věci“.
Jenže opravdu si ten opasek utahujeme všichni rovně a demokraticky?
Pár dalších čísel mluví o něčem jiném. Platy vrcholných politiků od ledna vzrostly o zhruba 12,7 procenta. Podle sdělení ministerstva práce a sociálních věcí, které bylo publikováno ve Sbírce zákonů, poslanci a senátoři si polepšili měsíčně o 11 600 korun na 102 400 a prezident o 38 500 na 341 200 korun. Předsedové obou parlamentních komor a premiér budou příští rok pobírat 274 800 korun a místopředsedové Sněmovny a Senátu a ministři 195 300 korun. Nárůst u nich bude činit 31 000 korun a 22 100 korun. Odměna místopředsedy vlády vzroste o 26 600 korun na 236 000 korun a předsedů parlamentních výborů, komisí a delegací o 16 300 korun na 144 100 korun. Místopředsedové senátních a sněmovních výborů a předsedové podvýborů si polepší o 13 900 korun na 123 200 korun. A k tomu musíme připočíst kdejaké náhrady pro všechny typy funkcionářů, rovněž skokově vyšší. Suma sumárum? Na platy ústavních činitelů počítá státní rozpočet s 6,47 miliardy korun, což asi o 730 milionů korun víc než letos.
V jedné slavné knize zněla věta: Všechna prasata jsou si rovna, jen některá si jsou rovnější. Vítejte v Orwellistánu!
(rp,prvnizpravy.cz,petrzantovsky,foto:arch.)
