Po hákovém kříži vlají nad Hradem zlaté pěticípky

Ivana Haslingerová

Sídlo hlavy státu je prvním místem svrchovanosti a svébytnosti země a státní vlajka vlající nad ním je známkou národní hrdosti a svébytnosti země. Vyvěšení cizí vlajky nad sídlem hlavy státu znamená vazalství a podřízenost, a to nejen státu, ale i prezidenta republiky. To dobře věděl říšský kancléř Adolf Hitler. Pod hrozbou vyhlášení války docílil toho, že na Hradem jednou jedinkrát od vzniku samostatné republiky v roce 1918 vlála jako symbol jeho vítěství - německé okupace za protektorátu Čechy a Morava jeho vlajka. Symbolické bylo, že ji vyvěšoval osobně společně s našim tehdejším panem presidentem, a vydal dokonce na známkách svůj obraz, jak se dívá z okna Hradu na pokořené Čechy a Moravany, aby ho mohl hrdě rozesílat po světě. Nebyl to hlupák a věděl, co to znamená! Nikdo jiný, ani Brežněv ani Stalin si takové pokoření vazalských národů nedovolili. Pouze při státních svátcích se povinně vyvěšovaly československé a sovětské vlaječky.

Slavná známka Adolfa Hitlera shlížejícího na Prahu z Pražského hradu.

Hitler věděl, že vlajka státu vlající nad sídlem hlavy státu je symbolem vyjádření národní hrdosti. Je symbolem toho, že vlaje nad hlavou státu, která není nikomu jinému podřízena. Vyvěšení vlajky cizí mocnosti dává jasně najevo podřízenost a ztrátu národní hrdosti. Znamená ztrátu samostatnosti a předání pravomoci prezidenta do rukou protektora cizí mocnosti. Věděl, že právě tím nás pokoří a celému světu dá najevo, že jsme se stali jeho poslušnými vazaly. Proto také tolik usiloval o její vyvěšení a stálo ho to opravdu nemalé úsilí. V knize Norimberský proces je popsáno, jak Göring před smrtí vzpomínal, jak tu osudovou noc, kdy jsme se stali protektorátem Čech a Moravy, řval Hitler v Berlíně na chudáka nemocného prezidenta Háchu, že jinak ráno vtrhne do Čech jeho armáda, až nakonec tento zkolaboval a všichni kolemstojící se lekli, že zemře před jejich očima na srdeční selhání. Nakonec že ho vzkřísili a měli radost, že Hácha kapituloval. Přesto mu ani toto někteří dodnes neodpustili a což teprve, co řekne historie o panu Zemanovi. Ono je jiné dovolit tuto potupu pod pohrůžkou krveprolití a ztráty mnoha lidských životů, pod hrozbou děl a samopalů, než dobrovolně pozvat protektora a přímo žádat, aby byl této potupy národa přítomen osobně.

Je proto naprosto nepochopitelné, proč prezident Miloš Zeman se tolik dřel ve volební kampani, když tímto činem předal správu nad naším územím dobrovolně a v předklonu panu Van Rompuyovi, člověku, který ještě nemá opravdový titul prezidenta EU, protože ani EU není ještě formálně vyhlášeným státem, ale je pouze jakýmsi rozpadajícím se mezinárodním sdružením více méně krachujících států, protože Lisabonská smlouva není euroústava i kdyby ji kancléřka Merkelová takto přejmenovala. Proč pan Zeman alespoň nepočkal, jak to s EU dopadne, zda se Unie stane opravdu státem se všemi náležitostmi a vyhlásí federaci, kterou tak obdivuje. Proč tolik obdivuje toto sdružení států EU, které nemá ani tolik úcty k nově přibraným státům, že by jim na vlajku alespoň přidala tu novou hvězdičku. Časo se srovnává EU s federativními USA - tam se však počet hvězd vždy měnil po přijetí nového státu. Ta podivná vlajka s hvězdičkami pár vybraných národů nechť si vlaje nad podivným neexistujícím státem nestátem s uměle vytvořeným prezidentem neprezidentem a hymnou nehymnou. Konec konců každé sdružení si může vytvořit své symboly, jaké chce. I včelaři mají své vlaječky a předsedy.

Nad sídlem skutečného svrchovaného státu má ale hrdě vlát pouze vlajka jediná, ta jeho. Nehledě k tomu, že naše republika je členem mnoha dalších mezinárodních sdružení jako NATO, OSN, Visegradské čtyřky, Společnosti na záchranu velryb a dalších. Těm ale kupodivu na Hradě jejich vlajky nevlají.

Proč hned po svém nástupu do čela státu prezident Miloš Zeman deklaroval tak poníženě svou podřízenost jakémusi panu Van Rompuyovi, kterého sobě prohlásili politici EU za prezidenta svého právně neexistujícícho státu, je pro mne nepochopitelné. Proč se tak ponížil právě člověk, který se v domácí politice snaží dávat najevo, že bude rozhodovat o všem samostatně a dělat věci po svém, přitom v zahraniční politice se tak hrbí? Proč tímto činem deklaruje, že náš národ s tisíciletou historií se má opět poníženě hrbit pod cizí mocí a nemůže si rozhodovat o svém vlastní osudu bez jejího požehnání. Navíc pod "mocí", která se sama zmítá v posledních křečích. Je to podobné, jako když někdo vstupoval do KSČ v říjnu roku 1989 nebo do NSDAP v dubnu roku 1945. Co by tomu asi řekl tolik proklamovaný vzor pana prezidenta Zemana, Tomáš Garrique Masaryk, který nasadil tolik úsilí, aby nás dostal s rakouské čtyřistaleté poroby?! Jak se bude moci po tomto činu podívat na jeho obraz, který mu visí neustále v pracovně jako vzor státníka.

Státní vlajka je známkou národní hrdosti a hrdé státy nedopustí, aby nad sídlem jejich hlav států vlála cizí vlajka. Buckinghamský palác, Elysejský palác, sídlo švédského krále a Královský palác v Madridu jsou toho dokladem. To, že si pan Rouček popletl druhou francouzskou vlajku nad Elysejským palácem s vlajkou EU, jen potvrzuje jeho neznalost vlajek. Naopak nad Elysejským palácem vlají pane europeisto Roučku dokonce dvě francouzské vlajky naráz a přesto Brusel Francii nezatracuje, naopak. Hlava Francie a dalších evropských států dokazují, že nejsou servilní rozpadajícímu se spolku EU. Že nejsou gubernií EU. Pražský hrad se gubernií EU, bohužel, dne 3. dubna 2013 stal. A to bez boje a na kolenou. A naši politici k tomu do jednoho zbaběle přihlíželi ze svých pracoven a neměli ani tolik cti a hrdosti v těle, aby přišli podpořit protestující mimoparlamentní strany (Svobodné, Solidaritu), sdružení (DOST) a další Pražany, kteří se snažili protektora Barrosu vypískat z Hradu ven. A co víc, náš pan ministr zahraničí dokonce litoval, že se té velké slávy nemohl osobně účastnit. To by, pane, Jan Masaryk koukal!