Václav Klaus: "Pane ministře, vykašlete se na patafyzické instituce!"

Ivana Haslingerová

To, že bezohlední ekologičtí aktivisté představují podle prezidenta Václava Klause větší globální hrozbu než teroristé z Al-Kájdy, je všeobecně známo. Odhlédneme-li od odnárodňování států a od přechodu ke globálnímu a evropskému vládnutí, vidí pan prezident největší ohrožení současného světa právě v environmentalismu. Je protosamozřejmé, že podporuje nové vedení Národního parku Šumava (NPŠ), které navzdory přáním pomatených ekologistů nařídilo kácení šumavských stromů napadených kůrovcem a snaží se zabrzdit nedozírné škody po panování vůdce těchto nebezpečných lidiček Martina Bursíka.

„Můj strýček byl na Šumavě polesným a já si v Povydří přivydělával jako středoškolák při kácení i znovuvysazování stromů a mám tudíž k tomuto kraji osobní vztah. Proto se mne situace na Šumavě bytostně dotýká. Ti, kteří se potají přivazují ke stromům na Šumavě, ať si dělají semináře tohoto typu sami a jinde. Pro ně tento seminář určen není,“ uvedl Václav Klaus v roli moderátora semináře.

Tragédii šumavských lesů sleduje již ale nejen pan prezident, ale snad všichni naši občané, a není proto divu, že téma semináře Centra pro ekonomniku a politiku (CEPu) „Kůrovcová kalamita – argumenty zastánců zdravého rozumu“ přilákalo do pražského Autoklubu takové množství lidí, že sál byl zaplněný k prasknutí včetně zaplněné galerie.

Přišlo na něj i několik známých osobností, jako zpěvák Ondřej Hejma, děkan Národohospodářské fakulty VŠEMiroslav Ševčík, bývalí senátoři Josef Kalbáč (KDU-ČSL) aMiroslav Beneš (ODS), exministr Ivan Kočárník (ODS), senátor Tomáš Jirsa (ODS), který se šumavskou otázkoudlouhodobě zabývá, poslanec Michal Babák (VV),náměstek ministra financí Miroslava Kalouska Ladislav Minčič, který s Babákem stále něco řešil u stolečku, a samozřejmě při tomto tématu nemohli chybět vicekancléř prezidenta republiky Petr Hájek a osobní tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl, kteří spolu s panem prezidentem touto otázkou žijí.

Protože podtitul semináře zněl „Argumenty zastánců zdravého rozumu", nemohli pořadatelé pozvat nevzdělané ekologisty a obsazení semináře bylo díky tomu hvězdné. Vystoupili na něm (zleva) ředitel Národního parku Šumava (NPŠ) Jan Stráský, ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, známý ekolog a publicista Ivan Brezina a docent České zemědělské univerzity v Praze Milan Lstibůrek.

Ministr Tomáš Chalupa spolu se šéfem ŠNP Janem Stráským darovali prezidentu Klausovi jako memento řez údajně nejstarším 559 let starým smrkem Šumavy, který přečkal všechny přírodní kalamity, války, dokonce i nacismus a komunismus, ale Bursíkův zelený ekologismus přežít nedokázal. Byl zavražděn jím pěstovaným kůrovcem, kterému jeho ekologisté postavili obří sídliště v podobě nepokácených stromů a pak byl jako souš podél cesty pokácen. Nejdříve se mu 350 let příliš nedařilo (kolečko 350 zhuštěných letokruhů uprostřed), ale když dostal prostor díky dobrému hospodaření v lese, rozrůstal se a byl ozdobou lesa.

Naštěstí současný ministr životního prostředí Tomáš Chalupa se snaží spoušť po svých bezprostředních předchůdcích napravit. Jak sám říká, je pro něj důležité, co říká zákon a ten praví , že „les se musí chránit“. Kůrovec se stal podle pana ministra Chalupy u nás jakýmsi Yettim. Všichni o něm mluví a nikdo ho neviděl: „Přitom je to maximálně 5 mm veliký brouček, který je po celá staletí přirozenou součástí lesa a přirozený zdravý les si s ním poradí. Za normálních podmínek napadá pouze čerstvě odumřelé stromy – vývraty po vichřicích. Je to nejvýznamnější evropský hmyzí škůdce napadající především smrky, proto je největším ohrožením pro smrkové monokultury. Po přemnožení napadá ale i stromy zdravé, někdy i borovice a modříny. Samička provrtá do stromu chodbičku, do níž snese vajíčka a po 2 týdnech se v ní klubou broučci. 1 strom jich obsahuje 150-200 000 přičemž na zničení jednoho stromu stačí pouze 200 brouků. Neboli z jednoho stromu nakaženého kůrovcem je poničeno 1000 zdravých.“

Proto rozumní lesníci okamžitě každý nakažený strom porazili, zbytky spálili a šumavské lesy přežily staletí, vlastně tisíciletí, i přes některé negativní přírodní či lidské zásahy. Ve 13. století přežily agrární kolonizaci, ve 14.-16. století kolonizací průmyslovou, v 18. století využíváním dřeva při prudkém rozvoji sklářského průmyslu vznikly holoseče. Díky nim muselo být prováděno zalesnění nepřirozenými cizokrajnými smrky, čímž pro lesy začalo první vážné nebezpečí. Šumava bojovala s kůrovci již v roce 1726, následně v letech 1833-39 a 1868-78 s vichřicemi a po nich následně s kůrovci, v letech 1940-54 opět nastala kůrovcová kalamita. Vždy se však podařilo lesníkům tyto katastrofy zvládnout. Ve dvacátém století oslabily tyto lidskou rukou poničené lesy ekologické katastrofy ve formách kyselých dešťů a imisí.

Zejména imise v osmdesátých letech minulého století měly na lesy fatální dopad. S tím vším si nakonec ale za pomoci rozumných polistopadových vlád lesy poradily. Jejich zdravotní stav se podle lesníků prudce zlepšil hlavně díky odsíření našich hnědouhelných elektráren, na které po revoluci tehdejší ministr financí Václav Klaus uvolnil peníze z rozpočtu. Pamatuji na rozhovor s tehdejším generálním ředitelem ČEZu Petrem Karasem, který uvedl, že jen na odsíření tepelných elektráren v Severních Čechách musel na jeho nátlak ČEZ uvolnit 40 miliard Kč. Nastalo skokové zlepšení kvality nejen lesů, ale i zdraví lidí. Nevzpomínám, že by se podobnými problémy zabýval pan Bursík. Pokud mne paměť neplete, zmohl se, kromě uvalení ekologických daní na občany, akorát na nesmyslné dotované větrníky a na podporu 10 000 vypočítavých majitelů solárních elektráren vyrábějících tak předraženou elektřinu, že celková cena elektřiny stoupla cca o 20 %. Aby ho lidé nevynesli na vidlích, tak výběr těchto peněz rozprostřel ministr financí Kalousek do zvyšování daní u ostatních produktů, protože do rozpočtu těch 500 miliard poskytovaných těmto „podnikatelům“, musí získat. I když to sníží životní úroveň občanů, je to věc napravitelná ještě za jejich životů. Náprava toho, co způsobili tito bezcitní ekologisté na Šumavě, potrvá ale podle lesníků sto i více let. A právě této šumavské tragédii byl věnován seminář CEPu.

A co že to Bursíkovi ekologisté na Šumavě vlastně způsobili?

V roce 1993-98 nastal administrativní bojkot těžby poškozeného dřeva, což vedlo ke vzniku 490 ha holin. Léta 2003-4 se situace opakovala. Fatální škody způsobil v poničených a oslabených monokulturách 17. ledna 2007 uragan Kiryll. I s tím by si ale nakonec lesníci poradili nebýt v březnu 2007 šíleného zásahu ministra Bursíka, který nařídil ze zákona ponechat v tzv. nezásahových zónách přirozenému vývoji 229 000 kubíků nevytěženého dřeva. V roce 2008 přibylo veselým množením kůrovce díky tomuto zákonu dalších 120 000, v roce 2009 dalších 129 000 a v roce 2010 ještě 550 000 kubíků. Celkem tedy bylo v Bursíkových nezásahových zónách zničeno 1 078 000 kubíků dřeva. Dá se říci, že vybudoval pro tyto škůdce v těchto zónách přímo šumavský Manhattan a zničil tyto nejkrásnější části lesa takřka stoprocentně. Kdyby ale jeho řádění skončilo alespoň „jen“ tam, nebyla by to taková katastrofa, nedošlo mu však, že broučci neumějí číst a budou se šířit ze svých sídlišť i za hranice bezzásahových zón. Díku tomu muselo být již poraženo v zásahové zóně 2 700 000 kubíků dřeva neboli 2 700 000 stromů (z jednoho stromu se získá zhruba 1 kubík dřeva). Bursík takto vybudoval prostor pro šíření kůrovce v plném rozsahu, zóna, nezóna. Díky Martinu Bursíkovi bylo tedy dosud na Šumavě zničeno kolem 4 milionů kubíků lesa, zatímco v celé ČR bylo během všech kalamit vytěženo „pouhých“ 7 milionů. Škoda způsobená tímto nekompetentním šíleným příkazem v žalobách se pohybuje minimálně 200 mil. Kč.

Takový smrtonosný zásah člověka v celé své tisícileté historii nezažily nejen šumavské lesy, ale troufám si říci, že ani lesy v celém republice. Kůrovcové kalamity v ní zažily i jiné lesy. Protože tam proti nim zakročili lesníci tak, jak to dělali po staletí, jsou škody již napraveny. Například v Krkonošském národním parku bylo vše uvedeno do původního stavu. Po napadení lesa kůrovcem a vykácení napadených stromů v letech 1992-2000 vysázeli lesníci 13 milionů nových stromů a od té doby si již se vším poradil nový les sám. Ve smíšených nových lesích si pomáhá příroda sama.

Zbývá dodat, že sám ministr Bursík by tuto spoušť nedokázal způsobit bez dobře placeného pomocníka – Hnutí Duha, které působí za státní peníze nepříjemnosti i novému ministrovi Chalupovi. Na semináři si posteskl, že standardní politický svět je založen na tom, že když státník řekne A, opozice -A. On ale není předmětem kritiky parlamentní opozice, ale je nucen vést neustálé debaty pouze s ekologickými sdruženími nevolených individuí veřejností automaticky akceptovanými jako etablovaná opozice i přesto, že nereprezentují téměř nikoho. Spor se tedy nevede se stínovým ministrem, ale s Hnutím Duha.
I přes ataky Duhy ministr hned první týden po jmenování jel na Šumavu, aby se přesvědčil, co si o situaci myslí místní obyvatelé. Byl překvapen, jak obrovský stupeň absolutní nedůvěry mezi tamními lidmi a starosty obcí k ministerstvu panuje. „Vůbec nevěří, že chceme pro ně něco dělat. Je to proto, že moji předchůdci si neuvědomovali, že kromě kůrovce žijí na Šumavě také lidé, chodí tam děti do školy, pěstují ovce a že musí dělat něco nejen pro záchranu lesů, ale že musíme tuto situaci řešit a stabilizovat především pro lidi. Když povolila nedůvěra, zjistil jsem, že mezi námi nadále nepanují neshody v hledání řešení. Katastrofa je, že průměrná životnost ministra životního prostředí je 120 dní. Mám-li tak malý prostor i já, pokusím se ho maximálně využít pro zlepšení tamní situace. Nechci uzavřít Šumavu na 100 let, ale chci ze Šumavy mít opět místo, kde se mají lidé radovat, chodit na procházky a výlety, a především, kde budou zase obyvatelé šťastně žít,“ uvedl pan ministr a dodal: „Uvědomil jsem si, že k Národnímu parku Šumava musíme přistupovat jako k Českému národnímu parku Šumava a nepřenášet do něj automaticky bezmyšlenkovitě zkušenosti ze zahraničí. To, co se tam stalo, nestalo se jen stromům a loukám, ale i našim českým lidem,“ uvedl pan ministr.

A že to myslí doopravdy, o tom svědčí, že slíbil do konce roku předložit vládě návrh zákona o Národním parku Šumava. Resort na jeho přípravě intenzivně spolupracuje s regionálními politiky i vědci. Největší diskusi ministerstvo očekává v otázce vymezení jednotlivých zón. „Nesmíme již připustit, aby o takto závažných věcech rozhodoval jeden nekompetentní úředník jako tomu bylo v případě ministra Bursíka. Musíme být rezistentní proti ideologickým nátlakům a stanovit jasná a striktní pravidla pro Šumavu, aby jednou změnou nedošlo ke změnám pro celou Šumavu. Životní prostředí je jednou ze základních konzervativních hodnot. Jsme připraveni co nejdříve předložit sněmovně nový ekologický zákon na ochranu našeho životního prostředí. Vichřice ve smíšeném zdravém lese jde zvládnout i bez ekologických sdružení za pomoci rozumných lesníků. Dnes dostává národní park 200 mil. Kč dotací a výsledky jsou tristní. Hnutí Duha bylo vyplaceno 15 milionů Kč. V cizině podobná nezisková sdružení nedostávají přitom ani cent od poplatníků. Jen v takovém případě jsou skutečně nevládní a pracují jen pro své přesvědčení. U nás to tak není. Platíme si sami svého oponenta,“ uzavřel Tomáš Chalupa.

„Přál bych si na každém semináři CEPu takového ministra schopného racionální úvahy. Ministra, který si uvědomil, že je tu pro občany. Ale to je jen zbožné přání,“ kvitoval vystoupení pana ministra pan prezident. A pan ministr se jen spokojeně usmívá...

„Šumava je největší a nejméně zalidněný lesní komplex u nás. Dříve tam žilo 10 000 lidí, dnes přímo v parku zůstalo jen 2 000. Tito lidé měli k přírodě skutečný vztah, šlo jim o záchranu nádherných hlubokých lesů a zabránění bezmyšlenkového odlesňování. A co víc, dovedli se po staletí o záchranu lesů postarat. Moderní představa, že máme ponechat přírodu samovolnému vývoji, aby se sama rozhodla, jaký les má či nemá být na Šumavě, je nesmyslná. Umělý les se nedokáže sám o sebe postarat. Změnu musejí dělat lidé. Hospodářské lesy se pouhým přejmenováním na lesy zvláštního určení, nemění. Navíc si musíme uvědomit, že nepopisujeme statický stav, ale že je 500 tisíc metrů čtverečních s 350 000 stromy stále napadeno kůrovcem. Za 2 hodiny, po které zde diskutujeme, zemře na Šumavě díky tomu, že v tzv. bezzásahové zóně nesmíme zasahovat, 600 stromů. Za kácení infikovaných stromů, které stejně zemřou, dostaneme pokutu. Místo normálního kácení musíme navíc kácet a loupat stromy nastojato, což je 7krát dražší. S touto kůrovcovou kalamitou není navíc ohrožen jen celý prostor parku, ale i zahraniční lesy a lesy v Jižních Čechách a potažmo v celé ČR. Lidé, kteří tvrdí, že bychom úsilí pro likvidaci kůrovce měli omezit na hranice parku, nevědí o čem mluví, jaké to přinese důsledky pro obyvatele. Veřejný zájem neodpovídá tomu, jak se záměr ochrany přírody dělal na Šumavě. Za čas nebude v celém Povydří nesuchý strom,“ uvedl expresivně Jan Stráský a dodal: „A to se ještě ozývají na pomezí našeho a bavorského národního parku hlasy, že by se mělo vybudovat něco, co by mělo vyšší ochranu než Národní park. Vyšší stupeň než národní park by znamenal, že tam nikdo nesmí. Šumavané by ho museli obcházet a chodit na houby 18 km od domu. Naštěstí byl tento návrh zamítnut všemi obcemi.“

Na Šumavě jsem byl včera, uvedl svou přednášku docent Milan Lstibůrek, který se zabývá studiem genofondu lesů na České zemědělské universitě. Promítl opravdu katastrofické foto současného stavu. Stromy podle nejnovějších vědeckých výsledků nesou genetickou informaci stejně jako ostatní organismy. Naivní představa, že se nová generace jednoduše adaptuje bez ohledu na předchozí generace, proto již neplatí. Prales neovlivněný člověkem s vysokou diversitou porostu se chová jinak než monokultura stejných stromů vysázená člověkem. Genetická informace je v takové monokultuře stejná jako u jednoho jedince. Necháme-li takto naklonovanou monokulturu existovat bez lidí, pak porost bez lidské péče zahyne. „Smrk ztepilý je pro bezzásahový režim speciálně problematický, neboť nikde v literatuře není zmínka o geneticky podmíněné rezistenci smrku ztepilého vůči kůrovci. Kůrovec ho má prostě nejraději. Smrkový les proto potřebuje mimořádně velkou genetickou diversitu. Stanovovat v takovém lese bezzásahový režim pro lýkožrouta není proto vědecky odůvodněno. Protože nenajdeme v celé ČR les bez zásahu člověka, je v rozporu se základními principy populační genetiky tvrzení, že si takový les sám pomůže,“ uvedl docent Lstibůrek.
Docen Lstibůrek šel ale ve své kritice neznalosti ekologistů ještě dál: „Je vůbec otázkou, zda takový les vůbec odpovídá poslání národního parku.“

Ivan Brezina při současném boji s kůrovcovou kalamitou prožívá de ja vu. Vybavuje se mu, jak před deseti lety titíž lidé nadávali Ivanu Žlábkovi, tehdejšímu ředitelinárodního parku Šumava, jako nyní Janu Stráskému. Žlábek měl dobré výsledky s aktivní protikůrovcovou ochranou. Ze 187 tisíc stromů napadených kůrovcem v roce 1976 srazil toto číslo v roce 2003 na 13 000 a dostal tak kůrovce pod kontrolu. To vadilo ale ministru Ambroskovi a nahradil ho Pavlíčkem, za jehož zdárného působení stoupla kalamita rychle vzhůru na dvojnásobek. To ale ještě nic nebylo proti tomu, co se stalo v březnu 2007 po nástupu Bursíkem jmenovaného Františka Krejčího, který znásilňoval nejen fakta, ale i samotný jazyk. Zaměstnanci museli po jeho nástupu podepsat pod trestem vyhození prohlášení, že nesmějí mluvit o kalamitě ale o gradaci. Zničil 26krát víc stromů než Žlábek. Jen loni padlo za oběť 360 000 stromů. Žlábkovi říkali Pařez, ale Krejčí proměnil Šumavu v jeden obří dřevařský závod. Dřevařské firmy mají díky němu a ekologistům žně. Pod záminkou ochrany přírody ničí přírodní hodnoty. Jen loni uschlo na Šumavě milion stromů. V květnu 2009 Hnutí Duha zabránila vykácet tisícovky stromů. Za tehdy probíhajícího sucha tak odsoudila k smrti nádherný les. Pak Bursík zakázal odstranit polomy pod heslem „Přírodu zachráníme, kdyby nezůstal kamen na kameni.“ Odpovídající škoda je 16 milionů korun. Jan Stráský je pro tuto jejich bohulibou činnost, která jim přihrávala voliče, velkou překážkou.

„Kdyby současný ředitel Jan Stráský prosadil svůj záměr, bude kalamita do tří let pod kontrolou. Duha se proto neštítí používat při práci proti němu ani metody ohýbání reality. Dva dny po jeho jmenování na tajné poradě vyzvala své členy, aby podávali žaloby, které by způsobily jeho odvolání. Jitka Marková napsala, že závěr porady byl jediný, za každou cenu odstranit Stráského touto kampaní. Hnutí Duha se zaštiťuje tím, že na porady chodí i vědci, ale skuteční vědci jako Jeník, Krečmer a Mrkva nepatří zřejmě podle ní do vědecké obce. Fanatismus byl vždy založen na primitivních zkratkách. Duha používá zkratku: „Příroda si pomůže sama.“ Pomůže, ale já jako deskriptivní ekolog na rozdíl od normativních ekologistů, tedy jako vědec na rozdíl od aktivisty, vím, že to bude bez pomoci člověka trvat stovky let. Stojí za to na sto let zničit zelenou přírodu, aby se sama obnovovala?“ uvedl Brezina a dodal:

„Dovoz smrků z různých koutů Evropy po roce 1870 udělal ze Šumavy ekologicky nestabilní zahrádku. O každou zahrádku je potřeba se starat. Stráský by vykácením zničených stromů zamezil do tří let zničení Šumavy a to Hnutí Duha nechce, přišlo by o svůj job a nemělo za co bojovat. Proto blokádou zamezilo kácení pod zástěrkou, že aktivisté chtějí vést diskusi. Občanská společnost na štěstí blokádu prolomila pod hesly: „Pozor v lese řádí ekoextrémisté“ , „Duho, táhněte ze Šumavy“, „Za deset let jste ukázali co dokážete“. Bursík dává při argumentaci za vzor Bavorský les jako nám kdysi dávali komunisté Rusko. Je mu jedno, že bavorské stráně jsou obráceny k jihu, je v nich více listnáčů a les je tam obecně stabilnější. Jako ekolog tvrdím, že nejde přebírat automaticky mustr na náš nepřirozený les navíc obrácený k severu.“

Pan ministr by se měl podle Breziny z toho poučit. V minulých deseti letech dostali organizátoři blokád asi 15 milionů Kč. „Jak je možné, že se sponzoruje organizované porušování zákonů a ničení přírodních hodnot? Proč stát podporuje princip bezzásahovosti jako náboženskou ideologii? Proč lidé podporují takovou touhu po destrukci? Je to zřejmě jakýsi patologický hlad po společenství, aby mohl dav pochodovat, zpívat a společně nenávidět. To již je poučení pro sociálního patologa. Proč ale policie není schopna několik těchto pomatenců rozehnat?“ ptal se s důrazem Brezina.

Zásah policie byl podle Breziny nedotažený a příliš mírný. Soud je označil za shromáždění, mělo být tedy rozpuštěno a pak mu udělit pokuty. Nehledě k tomu, že shromáždění nemohlo v Národním parku vzniknout, protože by muselo mít ke své registraci souhlas ředitele Stráského. „Kdo si hraje na Gándího, ale není připraven nastavit tvář obušku, není občanský aktivista, ale obyčejný zbabělec,“ uzavřel rázně Ivan Brezina. CEP vydal jeho publikaci Zelená apokalypsa.

„Zřejmě nikdo z přítomných nepovažuje tyto dvě hodiny při nichž, jak jsme se doslechli, zahynulo na Šumavě 600 stromů, za ztracený čas, protože jsme si vyslechli velmi racionální závěry proti tomu, aby normativní ekologisté nezaplňovali média akcemi, která totálně nezodpovědně hrají. Nerad slyším pojmy „ambice odborné veřejnosti“ a „ambice občanské veřejnosti“. Odborná veřejnost ať se prosazuje ve vědě. Ať píše články, vydává knihy, pořádá odborné kongresy. Politici musejí ale sloužit občanské veřejnosti. Pan ministr použil zásadní pojem, když řekl Český národní park je náš český problém. Neohánějme se institucemi z cizokrajnými názvy patafyzických institucí obsazených cizokrajnými ekologickými aktivisty z Bolívie, Patagonie či Hong-kongu a nediskutujme s nimi o tom, co máme dělat u nás doma. Proto volám: „Pane ministře vykašlete se prosím Vás na tyto cizokrajné patafyzické instituce!“ uzavřel seminář prezident Václav Klaus.