Václav Klaus: "Europa?" aneb „Quo vadis Europo?“
Ivana Haslingerová
Ve čtvrtek 13. ledna 2011 navštívil prezident republiky Václav Klaus Norimberk, kde v v Mramorovém sále Norimberské akademie v Bavorsku představil svoji novou německou knihu s názvem „Europa?“ Publikace je souborem jeho německých textů z let 2005-2010 tematicky rozdělených do tří částí – Politika, Ekonomie a "-ismy" (Politik, Wirtschaft a Ismen). Je známo, že pan prezident má k Norimberku zvláštní vztah, neboť to bylo vůbec první město "kapitalistického Západu", které ve svém životě navštívil. Proto měl o to větší radost, že právě norimberské nakladatelství Context Verlag pana Martina Klugera projevilo zájem o vydání jeho knihy.
Co první upoutá na názvu knihy, je otazník za slovem Evropa. Svědčí to o tom, že autor se zamýšlí nad osudem našeho kontinetu a má o něj vážné starosti. Nikdy nikoho z nás nenapadlo, že k takové věci jednou dojde. Evropa byla v našich očích vždy něco naprosto stabilního a nezničitelného. Byla kontinetem výjimečným zejména tím, že byla založena na křesťanských základech a na různorodých národních státech. V současné době je ale její budoucnost díky socialistickému zelenému šílenství jejich eurovůdců opravdu vážným problémem. A to problémem o to důležitějším pro nás, kteří v Evropě žijeme, protože osud Evropy je i našim osudem. Kontinent v současné době likviduje svou po mnoho století existující výjimečnost.
Křesťanské základy nejsou totiž jen intelektuálním pojmem, ale po tisíciletí přijímaným mravním principem zákonů vyjmenovaných v Desateru. Úcta k těmto křesťanským zákonům vede k odlišnému pohledu na hodnotu lidského života než v ostatních světadílech založených na budhismu, konfucianismu či islamismu. Vede k úctě k životu založenému na svobodě, pravdě a demokracii. Zakazuje zabíjení, které je tak příznačné pro muslimský svět. A zejména vede k pokoře. Pokoře před tím, co nás přesahuje, co je pro nás neznámé, před stvořitelem života na zemi a celého vesmíru, před Bohem. A jak známo, ten pokládá za největší hřích pýchu. Proto Evropané byli v minulosti svým vystupováním i životem výjimeční, kultivovaní, vzdělaní a skromní. Nešířili své názory mečem jako mohamedáni. Evropa nebyla díky tomu autoritativním kolosem, ale sytémem spontáně se vyvíjejících států. Nebyla projektována nikým shora, ale její vývoj šel přirozeně zdola od národních států. A právě to, že evoluce zdola byla v Evropě narušena, vedlo profesora Klause k napsání jeho knihy. Zamýšlí se v ní nad tím, jaká bude budoucnost Evropy, a nepopírá, že ho budoucnost Evropy velice trápí. Nelíbí se mu, že stále více pravomocí přechází od národních států na EU. Ta přitom hraje ve světové politice podle něj stále menší roli.
Narušení přirozeného evolučního vývoje Evropy začalo podle prezidenta Klause již francouzskou revolucí, kdy se vynořila lidská práva bez jakéhokoli zakotvení, práva nároková či pozitivní, tedy zlomek, který má jen čitatele a prázdný jmenovatel. Vše bylo umocněno Velkou říjnovou socialistickou revolucí, která zrušila svobodu, demokracii i tržní ekonomiku. Vše dovršila velmi podobná revoluce nacistická, která "obohatila" Evropu o pojem rasismus.
Ve stínu těchto revolucí nastalo podle Klause rozbíjení Evropy zaváděních nových "-ismů". Těm věnuje autor celou třetí část knihy. Francouzská revoluce byla dovršována dnešním „humanrightismem“ (uplatňovanou ideologií lidských práv, která očividně preferuje práva jedněch před právy druhých). Nové zelené náboženství je podle Václava Klause drtivým útokem na tradiční evropskou racionalitu. A co je podle něj nejhorší, že je opouštěn vestfálský systém národních států, který umožňoval svobodu a demokracii. "Přes fráze o tzv. subsidiaritě nastává stále tužší centralizace a glajchšaltování Evropy a tím i likvidace její systémové různorodosti. Skutečný přínos s křesťanstvím spojených hodnot je karikován spory typu, byl-li svět stvořen za sedm dní či nějak jinak. Modla „sociálně-tržní“ ekonomiky rozbila nejen ekonomický, ale i sociální systém."
Ve druhé části knihy se Václav Klaus zabývá z pohledu profesora ekonomie ekonomickými dopady těchto skutečností. A nevidí je právě růžově. Evropská unie dělá podle něj výrazné kroky v přechodu od unie měnové v unii fiskální a tedy k omezení suverenity členských zemí. Eurodluhová krize á la Řecko či Irsko postihne další země EU. Země BRIC budou pokračovat, díky svým rychlým tempům růstu, v dohánění „vyspělé“ Evropy. Euro bylo zcela jasně chybnou ideou. Pro země jako Řecko, Irsko a Portugalsko je euro tragédií. Pro naši zemi je velmi pozitivní, že tuto měnu nemáme. Proto je pohled profesora Klause na vývoj ČR optimističtější než na vývoj EU. I když euro podle něj vydrží, vydrží i česká koruna a ekonomický růst ČR bude v důsledku toho nad průměrem eurozóny. Ekonomika USA bude podle něj naopak zklamáním.
Nezbývá než věřit, že německým čtenářům pomůže kniha udělat si vlastní představu o názorech hlavy našeho státu, které jsou často právě v Německu překrucovány, upravovány a dezinterpretovány. Zejména jeho názory na globální oteplování, které podle něj nevzniká v důsledku lidské činnosti. A také jeho kritika neustálého prohlubování evropské integrace, jež útočí na svobodu a suverenitu národních států, jsou EU trnem v oku.
Předmluvu ke knize napsal někdejší německý prezident z let 1994-99 Roman Herzog, kterého Václav Klaus pokládá za německého politika jemu nejbližšího. Sdílí s ním jeho výhrady k hlubšímu prohlubování EU a rovněž s ním úzce spolupracoval v roce 1997 při přípravě česko-německé deklarace.
Kniha Europa? není první publikací, která Václavu Klausovi v Německu vyšla. V roce 1995 se němečtí čtenáři mohli seznámit s jeho názory z let 1993 až 1995 v knize Česká transformace a evropská integrace: Společenství vizí a strategií(Tschechische Transformation und europäische Integration: Gemeinsamkeit von Visionen und Strategien). Před čtyřmi roky pak byla do němčiny přeložena jeho polemika s názory ekologistů Modrá, nikoli zelená planeta (Blauer Planet in grünen Fesseln, doslovně Modrá planeta v zelených poutech).