Václav Klaus: „Krize eurozóny je teprve na svém počátku“

Ivana Haslingerová

       U příležitosti představení své nové knihy „Autoři CEPu o euru“,uspořádalo Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) seminář, na kterém vystoupili Václav Klaus, prezident republiky, Mojmír Hampl, viceguvernér České národní banky a Martin Slaný, poradce prezi denta republiky. Euro vděčným tématem. Podle toho kolik konferencí a přednášek bylo na téma euro za posledních deset let svoláno a co článků jsme o něm jen v naší revue napsali soudím, že je u nás snad každý expertem na euro. Odpovídal tomu i nabitý sál pražského Autoklubu, kde byly nejen plné balkony, ale posluchači dokonce vyslechli přednášky ve stoje. Málokdo však konzistentně po celých dlouhých 14 let varoval před ukvapeným přijetím eura a hlásal, že „evropská měnová unie je zřetelně politický a proto nikoliv čistě ekonomický projekt“, jako to činil prezident Václav Klaus a lektoři v jeho CEPu. Svědčí to nejen o kontinuitě jeho postojů, ale  i o tom, že ekonomů s podobnými názory na euro je víc a že to říkají již velice dlouho.
      Stačilo tedy, aby předchozí vlády a jejich ekonomičtí ministři i exportující podnikatelé poslouchali a mohli se vyvarovat zbytečných zdlouhavých polemik na drahých nudných seminářích o jeho co nejrychlejším přijetí pro blaho našeho národa. Pochopili by, že to, že euro nevyvolá problémy mohou hlásat jen zarputilí a popletení Keynesiánci. Na to nemusí být člověk dokonce ani ekonomem, aby věděl, že když se cokoliv udělá s národní měnou, s jejími kurzy a s úroky bude to muset mít nenulové dopady na ekonomiku státu. Je proto s podivem, že když toto tvrdili ekonomové kolem profesora Klause, tak se jim téměř všichni naši politici snažili tvrdit, že tomu tak není.

Pan prezident již v srpnu 1966 na Evropském ekonomickém fóru v Alpachu a v září ve Washingtonu  před ukvapeným přijetím eura varoval a  předpovídal, že odlišnosti mezi jednotlivými zeměmi budou zdrojem budoucích konfliktů při jeho zavedení.

 

O tom, že problémy eurozóny žije celá rodina pana prezidenta svědčila účast na semináři obou jeho synů Václava (vlevo) a Jana (vpravo)

 

 

 

 

 

V Alpachu kroutili tehdy nejen naši, ale i evropští ekonomičtí experti hlavami nad tím, že Václav Klaus považoval vytvoření měnové unie za největší evropskou poválečnou změnu. Konec komunismu ve východní části Evropy nevyjímaje. Tehdy to přítomným znělo jako velmi silná věta. Deset let existence eura ale dokázalo, že Václav Klaus měl pravdu, euro nehomogenizovalo Evropu, jak naivně předpokládali jeho tvůrci, ale vedlo opravdu k velkým a nutno dodat že velmi negativním změnám v Evropě.  Evropu rozdělilo na severní a jižní, na bohatou a chudou. O krachujících či těsně před krachem se nacházejících ekonomikách Řecka, Španělska, Portugalska, Irska a dalších kdysi bohatých nebo alespoň spokojeně prosperujících zemích nemluvě.

„Celá naše evropská transformace je založena na myšlence diktovat. Společná evropská měna je rovněž založena na myšlence politického diktátu stejně jako za našeho dobrého komunismu. Euro je politickým cílem politiků více než cílem občanů z daných zemí,“zdůrazňoval a zdůrazňuje již 14 let  prezident Václav Klaus.

Problém evropské měnové unifikace je podle něj trivializován. Jsou přeceňovány její výhody a trivializovány nesporné a minimálně srovnatelné nevýhody. Neargumentuje se o tom z obavy před jeho zastánci z Německa a jeho přátel. Proto vydal CEP knihu „Autoři CEPu o euru“ a chystá se vydat další „Krize eurozóny a dluhová krize vyspělého světa“.

Viceguverner ČNB Mojmír Hampl přisoudil nabitý sál pražského autoklubu tomu, že euro je téma tím atraktivnější, čím větší důsledky má a jak dlouho o tom někdo varuje. Varování CEPu měla pomoci, aby nenastávaly tak velké nárazy do zdi jeho zbrklým zaváděním. Bohužel je evropští politici odmítali slyšet a nyní je již pozdě. Pro domácí politiku to ale nakonec mělo význam, neboť naše republika euro nepřijala i přes velký povyk socialistických keynesiánců. Vzpomínám jak loni v létě přiznal na jednom ze seminářů Liberálního institutu v ČNB ministr financí Kalousek, že byl velkým zastáncem brzkého přijetí eura, ale že n štěstí pochopil, že by to bylo velkou chybou.
Podle Hampla je nejpodstatnější pro budoucnost projektu eura Německo: „I když jeho zavádění v jednotlivých zemích EU probíhá na první pohled samovolně, euro stojí a padá s Německem. Nadarmo se neříká, abychom se na to jak bude krize eura řešena neptali Barosa, který nemá žádné peníze, ale Merkelové,“ zavtipkoval Hampl a pokračoval. “Aby mělo euro smysl, musí podle Němců být pokračováním marky. Mělo se stát celoevropskou markou. I přes jeho současné problémy do projektu nainvestovali již tolik, že ho nebudou chtít dohledně měnit. Centrální evropská banka, ale neodkupuje dluhy zemí, které kvůli jeho zbrklému přijetí zadlužily,  což působí pro Němce nesmírně bolestnou situaci zatímco pro Brity, Poláky či Čechy nikoliv. Němce musí jednou přestat bavit to vše platit a z toho plyne, že dojde k celoevropské záchranné operaci eura. Jde proto o hlubší problém eurozóny než by se zdálo. Bude se muset utratit mnoho peněz, než se základní názor na euro v Německu změní. Pokud by měla ale taková měna vůbec fungovat, musela by fungovat v modu měnového hegemona, jako dřív marka. Musela by být tedy zavedena bez jižní osy eurozóny včetně Francie neboť jižní osa si nenechá dobrovolně okupovat vlastní ministerstva financí experty a politiky z Německa jako to udělali kdysi s markou Rakušané a Holanďané. To je ale v rozporu s konceptem integrace“

Hampl upozornil kromě fiskální politiky ještě na další hrozbu pro ekonomiku eurozóny – že se tvoří i nová pravidla makroekonomické rovnováhy proti úspěšným v eurozoně. Tato nová pravidla by mohla být vynucována dřív než se zdá a v tom existují do budoucna styčné body mezi ČR a Německem.  Němci totiž díky své konkurence schopnosti rostou v eurozoně na úkor ostatních, což vede ke vzniku silné opiźice proti němu a mohlo by nás to s ním při schopné zahraniční politice sblížit. „Pro nás je obzvlášť zábavné, když někdo, kdo sám je formální hlavou skupiny EU napadá Německo z dampingu měnového a vytváří nová pravidla v oblasti makroekonomické politiky na trestání úspěšných.  Proti Německu se vytváří silná opozice. Nejen jižní osa eurozóny, ale i anglosaský tisk. Všichni totiž svádí své ekonomické problémy na Německo.  Měli bychom toto bedlivě sledovat a situace využít. Nesmíme otálet. Jak se to ale rozjede, už vlak nechytneme. Diskuse o těchto úpravách se sice posouvá na celoevropskou úroveň, ale to neznamená, že mizí. Musíme proto již nyní vést diskusi o tom, zda jsou to platné diskuse nebo ne,“ uvedl Hampl. 
V pravidlech pro fungování finančního trhu neexistuje v EU nic za přispění českých zákonodárců. Dokoce i mimo EU, v G20, jsou strašně nešťastná pravidla. Až když něco narazí do zdi a je pozdě bycha honit se sejdeme. Moc má ten kdo má pero v ruce a tvoří pravidla. Pravidla proto neprojdou diskusí jakou známe na národní úrovni, ale prostě tu najednou jsou. Přitom tato pravidla mají zásadní dopad. Nikoho z jejich kretivců ale nevyměníme ve volbách. Proto je nutné toto vše sledovat a probírat. „Diskutujme včas co si z toho vzít a to i když je to proti logice systému. Tento seminář vnímám jako příspěvek do včasné diskuse!!“ uzavřel pan viceguvernér.
Stanislava Janečková, poradkyně prezidenta Kaluse,  protestovala, že Německo není takovým hemegonem. Nebylo takovým vítězem v eurozoně. Bylo nuceno snižovat mzdové náklady a spořit. Odtékal z něj kapitál neinvestovaný do cizích bank. Viníkem nebylo ani tak Německo, ale společná měnová politika, ačkoliv každá zem potřebovala jinou.
Václav Klaus  uzavřel spor Hampla a Janečkové tím, že „Německo nebylo viníkem ekonomicky, ale navýsost politicky. Pro Kohla bylo euro tmelem evropské integrace. Občané si to až tak silně nepřáli. Já byl v době jeho zavádění v Pasově na universitě přebírat doktorát na universitě a tam jsem vyslechl standardní filipiku proti euru. Děkan mi sdělil, že můj názor se mnou sdílí 100 procent profesorů ekonomie na universitě  v Pasově a 85 % v celém Německu. Němečtí politici, že to ale   nechtějí slyšet.“A s úsměvem dodal pan prezident:  „Nevím, nevím co by řekli francouzští představitelé tomu, že je Mojmír Hampl zařadil do jižní osy EU.  Pokud bude vedle mne sedět jako loni na summitu EU Sarkozi, řeknu mu to na něj.“ Pochválil Hampla, že správně uvedl, že náprava  bude stát mnoho peněz. Jednotlivé peníze co se uvádějí na podporu zadluženým státům v důsledku přijetí eura jsou podle něj jen malá část celkových nákladů eurozóny. K ekonomické stagnaci světa je potřeba nekonečně víc peněz. „Každé procento rozpočtu HDP  EU je nekonečně víc než co se pošle nyní Řecku. Já bych kontrolu rozpočtu EU jako takovou neuskutečnitelnou stránku neviděl,“ komentoval Václav Klaus.
Podle Martina Slaného by mottem knihy „Autoři CEPu o euru“ mohlo být „Ekonomové CEPu mají vždycky pravdu“. Eurozona prodělává existencionální zkoušku. Příčiny by se měly hledat již od Mastrichtských kriterií. Byly zamlčovány politické podmínky pro přijetí eura a nyní je důskedkem toho to,  že politici nebyli ochotni přiznat co měnová unie přináší, velké rožčarování. Zakladatelé eurozony tvrdili, že společná měna je nástroj unifikace. Nebralli v potaz, že měna je následek hospodářství. Dřív se tvrdilo, že pro přijetí eura stačí, že splníme Maastrichtská kritéria a eurozóna nás hned přijme. Nyní má problém dvě nové roviny, kdy nás může eurozóna  přijmout a zda nás vůbec  chce přijmout. Naše připravenost by šla koneckonců splnit, ale naše ochota vstoupit do eurozóny je otázkou. Proč máme chtít vstupovat do oblasti, kde se porušují pravidla a nic nefunguje. Postoj veřejnosti se  také změnil. I ti největší eurohujeři vidí, že slušná flexibilní měna v krizi mnoha zemím scházela a nám pomohla. Vidí to, co CEP hlásal mnoho let, že flexibilní měnový kurz je výhodný. Už to zaznamenali dokonce i naši exportéři, kteří do té doby stále chtěli euro, aby nemuseli přepočítávat koruny na eura. Vidí totiž, že když někdo v eurozóně vybočí z řady, hledají v Bruselu hned klacek na jeho potrestání. Např. když Německo zavedlo šrotovné, chtělo,  abychom ho také zavedli. Nám se ale daří dobře i bez šrotovného a podobných nesmyslů a jako nečleny eurozóny nás nemohli bruselští pánové potrestat. „Není důvod vstupovat do unie v níž společná měna místo ke konvergenci vedla k divergenci ekonomik. Naštěstí se Eurozóna nechce zatím rozšiřovat, protože má své starosti jak si poradí s PIGS a potřebuje oddychvý čas. Ponechme jí ho.,“ ukončil Martin Slaný.
Mojmír Hampl s úsměvem reagoval, že Eurozóna si oddechový čas nevezme, protože je na kapačkách a tam to nejde. Bude se dále protloukat jak bude umět. Její politiku nejde nazvat jinak. Zkouší jak na samity zareaguje trh. Pak něco provede a zase zkouší. Nejde to nazvat jinak než protloukáním. 
Zdálo by se tedy, že když má EU tolik vážných problémů, dá nám na čas pokoj a vše se nakonec uklidní a krize pomine. Jenže pan prezident vyvedl přítomné z tohoto omylu tvrzením, že „krize eorozóny je teprve na svém počátku. Akutní krize eura je sice pravděpodobně na svém konci, ale dlouhodobá se teprve rozbíhá. Euro znamenalo zablokování signalizace nebezpečí. Řecku neblikala signální světýlka. Umělá jednotná měna může způsobit démonizaci. Třeba se svět ale keynesiánsky zhomogenizuje.(úsměv)“
Děkan Národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík připomněl, že Milton Friedman dával v červenci 2001 eruozoně 15 let a hovořil o ní jako o mrtvém projektu. „Já o ní hovořím jako o projektu  neudržitelném. Nyní překonala první poločas rozpadu a startuje druhý. Za deset let se setkáme na CEPu a budeme ho diskutovat.“

Na připomínku Petra Macha, že Ústava říká, že ČNB má pečovat o stabilní měnu, takže na zavedení nestabilního eura bychom potřebovali změnu ústavy, odpověděl pan prezident, že je zbytečné, abychom si tuto otázku kladli. To že přece za nás rozhodne náš skvělý Ústavní soud, o němž a o jeho vztahu k demokracii by mělo vzniknout alespoň deset knih: „Redaktor Hekrli v Právu v reakci na vzrušené polemiky o mých výrocích v Poslanecké sněmovně na adresu Ústavním soudu, popsal roli tohoto našeho třetího Parlamentu jasně: „ Klaus nechápe, že už nežijeme v demokracii, ale na štěstí už v právním státě. V demokracii platí diktát většiny, ale nyní stačí diktát jen 15 soudců.“ Takže již nejen já, ale i tento můj kritik jasně přiznal, že  již nežijeme v demokarcii, ale v soudcokracii.“  

    
Viceguvernér ČNB Pavel Řežábek (na snímku v první řadě vlevo, píšící je další viceguvernér ČNB Tomšík) upozornil, že se ve Francii připravuje zákon, že bance patří ekonomické aktivity a bude z nich platit ve Francii daň. Také se rozhořčil nad tím, že jestliže vybojujeme něco u nás v Parlamentě, politici to jedou obhajovat do Bruselu a přivezou něco jiného. Pozvěme na CEP ministra zahraničí a zeptejme se ho, proč to dělají. Václav Klaus s úsměvem  vysvětlil panu viceguvernérovi, že pozvat Schwarzenberga, aby hovořil na téma budoucnosti Eu bude muset jiná instituce.

Dá se uzavřít, že ekonomové se eurem nezabývají už dlouho. Jde jen a jen o polický problém.  V současné době si jeho přijetí přejí upřímně snad již jen Američané. „Hergot proč je to tak zajímá, říkal jsem si po přednášce na universitě ve Washingtomnu, kde studenti horovali pro euro. Odpověď je jednoduchá, chtěli by si Evropu zjednodušit. Je to obdoba přístupu Kischingera, kterýse ptal na telefonní číslo Evropy. Američané by chtěli chtěli singel market místo tolika mališkých zemiček  a pak je přece nutné single many pro ně,“ vysvětlil touhu Američanů po zavedení eura pan prezident a po té odešel podepisovat právě vyšlo knihu.