Seminář CEPu konaný 4.12.2008 byl klíčový pro osud ODS ^Doporučený

pátek, kvě 06 2022
Napsal(a) IVANA HASLINGEROVÁ

Tisk Email

Výkonný ředitel CEPu Petr Mach vítá prezidentaVáclava Klause a Její excelenci velvyslankyni Jihoafrické republiky H.E. Nomsu Dubu na semináři CEPu. Nikdo z přítomných hostů netuší co se za chvíli stane... snímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty

Seminář Klausova Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) konaný 4. prosince 2008 v pražském Autoklubu na téma "Potřebují rozvojové země pomoc nebo otevření trhů?“ (článek o něm naleznete na straně 22 březnového čísla revue Fragmentůy z roku 2009) byl klíčový pro osud ODS. Konal se totiž v předvečer osudového 19. vysočanského kongresu ODS, na němž se se stranou po devatenácti letech rozešel definitivně po bezprecedentním zákroku jejího předsedy Mirka Topolánka její zakladatel, prezident republiky, profesor Václav Klaus. Právě při vítání Její excelence velvyslankyně Jihoafrické republiky H. E. Nomsa Duby v pražském Autoklubu, byl pan prezident vyrušen nepříjemným telefonem z hlavní kanceláře ODS, která mu potvrdila, že přítomnost již postaveného stánku CEPu s jeho knihami a články není na jejím kongresu poprvé po devatenácti letech žádoucí.

Prezident Václav Klaus byl při přátelském rozhovoru s paní velvyslankyní přerušen telefonem z kanceláře ODS

Po přečtení zprávy šel pan prezident uvést seminář poněkud netradičně následující zprávou: „CEP měl každý rok na všech Kongresech ODS stánek, kde nabízel a rozdával svoje knihy a časopisy. Před několika hodinami jsem dostal dopis (drží jej v rukou) od hlavního manažera ODS, že naše přítomnost tam letos není žádoucí. Požádal jsem o potvrzení, zda je dopis opravdu autentický. Nyní mi bylo vše telefonicky potvrzeno. Pokládám to za naprostou novinku na naší politické scéně, za věc naprosto famózní.“ A právě tento telefonát z hlavní kanceláře ODS rozhodl mnohé, co se odehrálo následující den na 19. kongresu ODS.

Prezident Václav Klaus po této poslední a naprosto zbytečné Topolánkově urážce nalezl v sobě sílu říci následující den na Kongresu: „Tak už dost!“ a vzdát se funkce čestného předsedy ODS. Tím uvolnil ruce svým skutečným následovníkům, aby se mohli začít prát za své i jeho ideály. Do té doby se báli ozvat, aby to stranu ještě víc nepoškodilo. Ředitel CEPu Petr Mach okamžitě po odstoupení Václava Klause z funkce čestného předsedy ODS se vzdal funkce ředitele CEPu a nadšeně vyhlásil založení nové pravicové strany Svobodných, v jejímž čele se chtěl bít za ideály bývalé ODS, současným Topolánkovým vedením pošlapanými. Prezident Klaus byl vždy duchovním vůdcem opravdových pravicově cítících členů ODS, kteří již nedokázali snést Topolánkovo rozkročování se směrem k opozici a jeho furiantský přístup k nim. Proto v té době v roce 2008 vítali odvážné rozhodnutí Petra Macha, jak světlo na konci oranžovo-zeleného tunelu, kterému otevíral svým chováním pan Topolánek dveře.

Bylo jen záhadou, co vedlo premiéra Topolánka k tomu, že situaci tak nedůstojně a navíc zbytečně vyhrotil.

Petr Mach si tím určitě v té době hlavu nelámal a měl jiné starosti v kruhu nových přátel při zakládání nové autentické pravicové strany – Strany svobodných občanů. Nezbývalo než popřát mu, ať mu v tom pomáhá Bůh. Jak to dopadlo následující den na Vysočanském kongresu ODS, je všeobecně známo a píšeme o tom v následujícím článku Václav Klaus: ODS se přeměnila z pravicové strany idejí ve stranu politického středu a lobbystických zájmů.

I přestože seminář nakonec proběhl přesně dle plánu, bylo cítit, že každý z nás přemýšlel nad tím co se stalo, co vedlo Topolánka k tak nehorázné urážce, že ještě v noci musel jít pan Mach rozmontovat po semináři stánek a odvozit publikace CEPu z hotelu. A také si uvědomoval, že tohle již si nemůže nechat pan prezident líbit.

To, že již ani Klausovy knihy obsahující hlavní smysl a ideje strany nejsou na kongresu vítány, nemohl pan prezident přijmout. Jedině jeho poradce Tomáš Haas stále doufal, že se mu podaří do rána profesora Klause uklidnit, dokonce se se mnou tehdy vsadil o láhev šampaňského. Byl totiž členem naší ředakční rady, takže jsme byli přátelé. Druhý den, když uslyšel presidentova slova, s nimiž se ten s ODS definitivně rozešel, vyskočil tak rychle ze židle, na níž seděl na kongresu vedle mne, že tam nechal plášť. A nebyl sám, kdo byl v šoku. Zejména ti, kteří nebyli na semináři.

My jsme překvapení nebyli, protože již od okamžiku, kdy přišla osudová SMS z kanceláře ODS panu prezidentovi potvrzující nehorázné chování pana Topolánka věděli, že je to poslední tečka za vztahem profesora Klause a "prázdného a falešného" Topolánka. Při pohledu do tváře pana prezidenta v okamžiku po přečtení osudové SSM jsme byli přesvědčeni, že prezident nemůže jednat jinak, než jak jednal.

Proto jsme na kongresu necítili překvapení, ale pouze smutek nad začátkem konce tak skvěle vybudované jediné pravicové strany. Vkládali jsme tehdy naděje do strany budované Petrem Machem, jen jsme se obávali, že vzhledem ke své slušnosti neunese sílu opozice. Bohužel neunesl. Ostatně pan Topolánek skončil ještě dřív než on. To je ale již na jiný článek.

Když se na to vše s odstupem deseti let dívám, tak mohu uzavřít jediným:

Topolánek svým hulvátským a bezprecedentním chováním vůči profesoru Klausovi otevřel dveře pro nástup současné levice u nás a s ní spojeným všem nebezpečným -izmům EU.

Její současný předseda Petr Fiala sice stranu po Topolánkově řádění formálně zachránil, ale bohužel z idejí, na nichž stála kdysi, nezbylo nic. Stala se z ní neoliberální levicová proevropská strana par excelence. Dokonce nesnesl, aby v ní působil syn jejího zakladatele Václav Klaus mladší, a na kongresu ve Fabrice ho nechal vyloučit. Což je jasným potvrzením, že stejně jako Topolánek, tak i on ideje prezidenta Václava Klause nezastává.