Po rozeznění zvonů si lidé uvědomují, že přes zákazy Hitlerů, Stalinů, Gottwaldů a Husáků církev opět zvedá hrdě hlavu Doporučený

  • středa, úno 18 2015
  • Napsal(a)  Ivana Haslingerová
Šéf pražských zvoníků  od svatého Víta, Mgr. Tomáš Stařecký rozeznívá největší zvon katedrály - Zikmund Šéf pražských zvoníků od svatého Víta, Mgr. Tomáš Stařecký rozeznívá největší zvon katedrály - Zikmund snímek: Ivana Haslingerová, Fragmenty

V posledních několika letech se stále častěji nesou z hradčanské katedrály Sv. Víta, Václava a Vojtěcha nad Prahou nádherné zvuky zvonů. Zvonů, které její zakladatel, Otec vlasti Karel IV., považoval za symbol svornosti a spolupráce všech lidí národa. Za symbol, který doprovází svou melodií člověka od narození až po jeho smrt. Za symbol, který svolává lid k modlitbě a dává mu víru a naději na nesmrtelný život. Málokterý obyvatel Prahy si při zvuků zvonů již ale uvědomí, že tomu tak dlouho nebylo a to nejen za komunistického marazmu, ale dokonce ani dlouho po roce 1989. Že tuto nádheru, hlas všech sedmi zvonů, můžeme z věží katedrály slyšet naplno až od 12. 5. 2012, kdy uchystalo Arcibiskupství pražské velkou oslavu u příležitosti 450 výročí svého obnovení po jeho zničení za husitských válek (podrobně viz: Dominik Duka : "Obnovení církve po pádu komunismu je možné", Arcibiskupství pražské oslaví 450 let od obnovení po zničení v husitských válkách)

K této vskutku slavné a historické události si Jeho Eminence Dominik kardinál Duka OP, arcibiskup pražský a primas český přál, aby  na slavné mši svaté v katedrále v den jejího posvěcení zazněly z jejích věží všechny zvony, jako tomu bylo za doby Karla IV. Chtěl, aby i v současné moderní době zvony upozornily nejen věřící, ale všechny naše občany, že tvoří jeden národ, a aby spolupracovali na jeho sjednocení. Aby se tím katedrála stala vskutku národním symbolem a její zvony zněly skutečně mohutně a nádherně pro všechny naše občany. 

Jenže jedna věc je přání, jiná realizace celého projektu. Za první světové války byly totiž tři ze sedmi zvonů roztaveny na kule do děl. A výroba nových zvonů spolu s jejich zavěšením stojí miliony. V katedrále byly proto od té doby zavěšeny pouze čtyři zvony Jan, Josef, Václav a největší Zikmund. Přesto se pan kardinál pokusil o nemožné a oslovil se žádostí o pomoc jednak Správu Pražského hradu, jednak prosbu rozšířil mezi věřící. A dočkal se tak neuvěřitelně rychlé kladné odezvy, že podle jeho vlastních slov jí byl sám překvapen a její rychlostí takřka zaskočen. Nejenže vedoucí kanceláře Správy Pražského hradu Ivo Velíšek neváhal ani vteřinu a přislíbil okamžitě zajistit nový zvon Panna Maria měřící v nejširší části 67 centimetrů a vážící 190 kilogramů. Nad jeho výrobou převzala patronát dokonce sama první dáma Livia Klausová. 

Snímek ze slavnostní bohoslužby 12. 5. 2012. Podrobně o ní píšeme v článku Dominik Duka : "Obnovení církve po pádu komunismu je možné" 

Takřka obratem se přihlásili i další donátoři, kteří zaslechli tuto zprávu v Bludově na Šumpersku - absolvent Matematicko-fyzikální fakulty University Karlovy Rudolf Pohl a jeho bratr doc. František Pohl z fakulty dopravní ČVUT. Zaplatili 1 100 000 Kč na výrobu největšího, jednu tunu vážícího, zvonu Dominik, který má v dolní části průměr větší než metr. Jeho patronkou se stala předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová. „Dvanáct let chodím po Pražském hradu, po katedrále, a snažím se proniknout do kulturnosti a ducha tohoto posvátného místa. Technickou stránku by měl znát každý, ale její kulturnost a kulturnost celého našeho národa musíme stále objevovat a povznášet jí," řekl našemu listu k slzám dojatý Rudolf Pohl při vysvěcení zvonů.

A bratry Pohlovy následovalo 7 profesorů z katedry prof. RNDr. Miroslava Vlčka, DrSc. na ČVUT, kteří se z vlastních peněz složili na výrobu posledního, stokilového zvonu Ježíš, jehož patronem se stal rektor ČVUT prof. Ing. Václav Havlíček, CSc. Výroba všech tří zvonů stála celkem 1,6 milionu korun a zajistila ji Zvonařská dílna Tomášková-Dytrychová v Brodku u Přerova. (Podrobně se o všem dočtete např. v článku: Arcibiskupství pražské oslaví 450 let od obnovení po zničení v husitských válkách)


"Tóny zvonů k naší zemi patří. Je to krásná symbolika – za válečných časů se zvony rozlévají na děla, zatímco v časech míru můžeme nové zvony instalovat na věže kostelů. Spočítám-li nově ulité zvony v celé naší vlasti po 17. listopadu 1989, jejich počet cosi vypovídá o prosperující společnosti, která má vztah i k duchovnímu rozměru života. Zvuk zvonů je charakteristickým hudebním artefaktem křesťanství. Plnil však nejen náboženskou funkci, ale i sekulární. Svolával nejen k bohoslužbě, vítal nově narozené a loučil se se zemřelými, ale varoval i před nepřítelem, ohněm, povodní, nebo rozháněl bouřné mraky. Vítal panovníka při nástupu do úřadu a jeho návštěvách v jednotlivých městech a obcích. Zvláštní intenzity nabyl tento hlas za tureckých válek, kdy třikrát denně svolával věřící k modlitbě – ráno, v poledne a večer. Byly i doby, kdy se zvony na protest odmlčely," 
říká pan kardinál  Duka svým přátelům po slavnostní boshoslužbě 12. 5. 2012 a dodává: „Je pro mne překvapením na sklonku sedmého desetiletí mého života, kolik lidí se o zvony zajímá. Pro mne osobně jsou zvony především symbolem hluboké spolupráce uvnitř naší společnosti. A to, jak rychle a nadšeně reagovala na jejich obnovení, je toho dokladem." 

 Den zvoníků

Den  vysvěcení zvonů v katedrále v den svátku jejího patrona Zikmunda, vyhlásil J. Em. Dominik kardinál Duka Dnem zvoníků. V úřední listině ustanovení Dne zvoníků se praví, že byl při tom „veden péčí o ty, kteří svou službou na mnoha místech oslavují Boha“. Díky této slavnostní události pozval všechny zvoníky 30. dubna 2012 na slavnostní odpoledne do Arcibiskupského paláce.

Tento den bylo na Hradčanském náměstí opravdu rušno, hrála hudba, hosté se sjížděli z celé republiky a příroda umocňovala vše nádherně rozkvetlými stromy a sluncem zalitým výhledem na jarní kvetoucí Prahu. (reportáž: Arcibiskupství pražské oslaví 450 let od obnovení po zničení v husitských válkách)   

Být zvoníkem, to není povolání, ale hluboké poslání. Rozeznít zvony, to je vzkaz lidem, že opět církev zvedá hlavu, že opět žijeme ve svobodě. 

Kdo jsou vlastně Pražští zvoníci?

Svatovítští zvoníci jsou dobrovolnou skupinou nadšených zvoníků, která zajišťuje ruční zvonění zvonů katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha již nejméně půl století. Zvonění je pro mnohé z nich doslova posláním, neboť jsou si vědomi, že svou činností mimo jiné přispívají k zachování tradice ručního zvonění, která pomalu vymírá. Někteří ze zvoníků jsou v aktivní službě přes tři desítky let a velmi významně se podíleli a podílejí na zachování kontinuity tradice ručního zvonění přímo v katedrále. Před rokem 1989 byla parta zvoníků oproti dnešku daleko méně početná, frekvence zvonění menší a atmosféra značně stísněná, neb zvoníci stále na sobě cítili „oko velkého bratra“ a nevěděli ani dne, ani hodiny…

„Zvoníci dávají nejen zvonům zvuk, ale starají se o zvony a mnohdy jsou i sponzory na jejich opravu. Často bydleli v blízkosti zvonů přímo na věži. Všichni asi známe rodné místo slavného skladatele Bohuslava Martinů, který se narodil v Poličce ve věžní světnici kostela svatého Jakuba, kde byl jeho otec zvoníkem a zároveň provozoval ševcovství. Je tu i nový fenomén. Přichází řada zvoníků, pro které se kampanologie stává víc než koníčkem. Často jsou to velice vzdělaní lidé, kteří se dobrovolně hlásí ke službě zvoníků a vytvářejí společenství. Jim patří většinou díky za to, že krása zvonů, jejich tónů, obohacuje náš život. Císař Karel IV. ustanovil patronem katedrály syna Zikmunda. Den požehnání zvonů pro katedrálu ve svátek Zikmunda jsem proto vyhlásil jako Den zvoníků. V letech nepohody i v dynastických vraždách byly zvony ničeny a znovu darovány od královských rodin, na znamení vyhraných sporů o trůn. Nyní by bylo nutno mnoho zvoníků pro naši stále se měnící  politickou representaci," říká o zvonících pan kardinál.

"Dvacáté století nemělo rádo zvony. Mnohé z nich byly rekvírovány do válek. Další kritické období pro ně byla komunistická diktatura trvající 50 let, jejíž představitelé neměli zvony rádi. Jejich výrobce nazývali metalurgy a zvoníci pomáhající rozeznít církvi zvony byli dvacet let pod státním dozorem. Když jsem se na konci 70. let stal svatovítskýcm zvoníkem, byla atmosféra velmi stísněná. Po převratu v roce 1989 se zdálo, že se situace změní k lepšímu. Ale opět se začaly ozývat hlasy, jak je možné, že zvoníme. Setrvačnost v myslích lidí byla veliká. Přesto se nám podařilo tuto tradici udržet a dneska jsme nejen historickou zvláštností, ale lidé obdivují hlas zvonů a mají chuť je poslouchat. Je nás zde celkem sedm. Čtyři houpeme zvony a dva jejich srdci, když zveme v neděli odpoledne všechen lid na mši. Děkujeme ze tuto změnu pánu Bohu, ale i výrobcům zvonů a panu kardinálovi za jejich zkompletování," vzpomíná šéf pražských zvoníků od svatého Víta Mgr. Tomáš Stařecký. 

 Po listopadu 1989 se situace postupně začala měnit k lepšímu, ale pro změnu začali zvoníci slýchat naprosto absurdní argumenty směřující proti zvonění zvonů. Na jedné straně to byly pochybovačné hlasy, že ti zvoníci to přece nemohou dělat zdarma a kolik asi jejich činnost stojí peněz, na straně druhé nesmyslné stěžování, že zvuk zvonů obtěžuje občany bydlící v okolí. Ačkoli nikdo soudný nemohl tyto a jiné podobné hlasy brát vážně, přesto otravovaly atmosféru a brzdily obnovu církevního i společenského života v katedrále. Navzdory tomu se počet zvoníků zvyšoval, narůstal počet akcí, při kterých zvony hrály nezastupitelnou roli. Vyvrcholením tohoto procesu oživení bylo vysvěcení nových zvonů v roce 2012, které po téměř sto letech doplnily soubor svatovítských zvonů na původní počet.

 V současné době zajišťuje zvonění v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha 15 pravidelných zvoníků a 8 zvoníků občasných. Z toho 10 služebně nejstarších zvoníků má dohromady za sebou přes 150 let činné služby. Z 23 výše zmíněných zvoníků je 7 žen. Pravidelně se zvoní vždy v neděli před mší svatou a v poledne – vždy 15 minut. Při mimořádných příležitostech a svátcích se přidává i zvon Zikmund. Počet všech zvonění za kalendářní rok se pohybuje kolem 130. Svatovítští zvoníci na žádost Arcibiskupství pražského zajišťují i pravidelné nedělní zvonění před mší svatou i ve zvonici kostela sv. Štěpána v Praze 1.

„Zvony a zvoníci přežili války, komunismus, nevraživost bezbožných lidí. Chceme, aby jejich tradice přetrvala. Aby  zvony, i když třeba s novými srdci, zvonily dalších tisíc let," říká hlavní zvoník katedrály Tomáš Stařecký.

A při pohledu na obří zvon Zikmund je jasné, že to není nic jednoduchého takový kolos rozhoupat. K rozhoupání zvonu je potřeba 6 zvoníků. Čtyři houpají zvon a dva obsluhují jeho srdce. 

Slavnostní odpoledne Dne zvoníků bylo završeno mší svatou, kterou od 18. hodin celebroval pan kardinál a na níž požehnal za přítomnosti patronů nové zvony.  (Kardinál Duka požehná nové zvony pro svatovítskou katedrálu)

 

 

Zvony čekají na příchod pana kardinála před oltářem katedrály

 

 
 
 

 
Patronky zvonů Livia Klausová a Miroslava Němcová na bohoslužbě věnované slavnostnímu vysvěcení zvonů
 

Po slavnostním křtu zvonů zbývalo ještě tyto obrovské těžké kolosy zavěsit. Začátkem května byly vyzdviženy na zvonici katedrály, aby  se 12. května poprvé po téměř stu letech společně rozezněly nad rozkvetlo Prahou. A že to nebyla legrace, o tom svědčí několik dokumentárních fotografií: Krátce před šestou hodinou ranní přijel 10.5.2012 na druhé hradní nádvoří obrovský jeřáb. První zvon, který zamířil v 7:33 hodin na své cestě blíž k nebi, byl zvon Ježíš.

 

 

 

 

Ježíše následoval v 7:49 hodin zvon Panna Marie

 

 

 

 

Poslední nejtěžší zvon Dominik byl umisťován na jeřáb v 10:05 hodin

 

 

 

 

Pan kardinál si  přál, aby byly zvony katedrály Svatého Víta, Václava a Vojtěcha opravdu slyšet v plné síle po celé Praze.  A protože je to muž činu, provedl revizi zvonů a jako jediný si po více než devadesáti letech všiml, že v katerále chybějí tři zvony zrekvírované v první světové válce na kule do děl.  Dokázal zvony rozeznít a naši atheistickým komunistickým marazmem duševně poničení občané si při jejich zvucích uvědomují, že církev i přes příkazy Hitlerů, Stalinů, Gottwaldů a Husáků přežila a opět zvedá hrdě hlavu.

Na závěr zbývá poděkovat panu akrcibiskupovi Dominiku kardinálu Dukovi za tento bohulibý čin a těšit se ještě na zvuk obřích varhan, které má v plánu pro katedrálu pořídit v budoucnosti. Ať mu k tomu jemu a všem obětavým spolupracovníkům žehná Bůh.

Snímky z montáže zvonů zaslal Mgr. Tomáš Stařecký (reportáž o tom naleznete v článku: Zvony Ježíš, Marie a Dominik zavěšeny)

© Kulturní komise ČR

 

 

 

Právě přítomno: 101 hostů a žádný člen

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %