Zajímavým byl tehdy právě postoj Havlův. Jednak tím Havel jednou provždy vyřešil otázku, zda je vhodné, aby se bývalí prezidenti účastnili demonstrací, jednak požadoval vlastně úplně přesný opak toho, čeho se domáhal po poslaneckých volbách o 12 let dříve. V roce 1998 mu vadilo (a to natolik, že zvažoval ústavní žalobu, od které pak moudře ustoupil), že vládu sestavila vítězná ČSSD, a požadoval, aby se spojili poražení a vlády se místo vítěze ujali sami. V roce 2010 zas naopak brojil proti tomu, aby se dohodli poražení, a požadoval, aby nechali vládnout vítěze (tedy si vlastně vynucoval jakousi pražskou opoziční smlouvu).
Tehdy Havel a všichni jemu blízcí moralizátoři (i v médiích) považovali za zcela legitimní demonstrací narušit schůzi zvolených zastupitelů, protože tito zastupitelé měli v úmyslu hlasovat jinak, než si moralizátoři a dav přál ( https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/kdo-seje-vitr-sklizi-bouri-chvali-havel-protest-na-magistratu-proti-velke-koalici.A101130_120522_domaci_kop ). Havel vtrhnutí davu na zasedání voleného orgánu glosoval větou „kdo seje vítr, sklízí bouři.“ Tehdy byl virvál v demokratické instituci mnohými jemu blízkými považován za projev živoucí občanské společnosti.
Inu, Česko není Amerikou, a rok 2010 není rokem 2021.
Ladislav Jakl, dne 14. ledna 2021