I když od její smrti 8. dubna 2013 uplynulo pět let, nikdy nezapomenu, jak jsem zkameněla po návratu domů z tiskové konference Manažerské asociace a když jsem uslyšela v rádiu oznámení premiéra Petra Nečase, že "s hlubokým zármutkem přijal zprávu o odchodu dlouholeté ministerské předsedkyně Spojeného království Velké Británie a Severního Irska Margaret Thatcherové. Baronka Thatcherová byla vynikající osobností nejen britského národa, ale svými pevnými a zásadovými postoji přispěla k pádu železné opony." K vyjádření pana premiéra není co dodat ani dnes. Jediné, co mi tehdy vytanulo na mysli, bylo: "Konec jedné epochy, konec snu o budování lepšího světa." Jedinou útěchou bylo tehdy a je dosud, že lidé, jako byla baronka Thatcherová, neumírají, ale zůstávají navždy v srdcích nás všech i budoucích generací. A čas to potvrzuje stále výrazněji.
Byl o ní již napsán bezpočet knih, a proto smyslem tohoto článku není rozbor její práce, ale jen několik vzpomínek a připomenutí, aby si i budoucí generace uvědomily, že bez ní by jejich život nebyl takový, jaký je. Že bez ní by nežili ve svobodné a demokratické zemi se vším, co k tomu patří. Od svobodného cestování, studia na libovolných školách na světě, svobodného podnikání... A aby si toho vážily a nenechaly si to zbytečně ničit žabomyšími válkami levicových neomarxistických intelektuálů a nepolitiků. Takže několik osobních vzpomínek na tuto významnou ženu:
Osobně jsem se setkala 17. listopadu 1999 s paní premiérkou bohužel jen jednou a to při slavnostním odhalení Churchillova pomníku před budovou Vysoké školy ekonomické v Praze. Nalezla jsem již takřka historické snímky ze setkání a použila je k ilustraci toho, jak tato dáma jednala a kdo jí stál za to, že vážila cestu do cizí země jen aby byla u takové události. Nebyl to Churchill, ale především Václav Klaus, kterého ne nadarmo v anglické Wikipedii nazývají „Thatcherem střední Evropy“. Ten na setkání vzpomínal s úsměvem: „Byla velká zima. Všichni jsme byli v kabátech. Ona trvala na lodičkách a rozevřené blůzičce. Když jsme ji vezli do parlamentu, říkali jsme si, že to hodinové rozmrazování nemůže přežít. Přežila dalších 14 let.“ Mohu jeho slova potvrdit. Já jsem ji tehdy fotila v kožichu, zatímco ona pózovala v nádherném klobouku, kostýmkovém kabátku lemovaným kožešinkou a v lodičkách. Věděla, co znamená image státníka. Co na mne ale tehdy zapůsobilo víc, že i s tím nejmenším človíčkem jednala jako se sobě rovným.
S prezidentem Klausem zůstali nadále přáteli. Jeden zaváděl thatcherismus ve VB, druhý klausismus v ČR. Navštěvoval ji při svých návštěvách VB i mimo protokol. A to, že si lady Thatcherová našeho státníka mimořádně vážila tak silně, že bylo mezi nimi přátelství doslova až za hrob, potvrdilo něco neuvěřitelného – ve své poslední vůli projevila paní baronka přání, aby se účastnil jejího pohřbu jako osobní host rodiny. Vzpomínám, jak po návratu z pohřbu k tomu profesor Klaus s dojetím v hlase uvedl: „Velmi jsem si vážil tohoto pozvání. Když jsem ho obdržel, nevěděl jsem zpočátku, co to znamená být pozván jako ,osobní host‘, ale když jsem byl uveden v katedrále sv. Pavla do první řady, zatímco ostatní politici seděli až za mnou, toho jsem si opravdu, ale opravdu vážil.“
Pokud jde o samotný pohřeb, zásadní informace byla, že již tehdy chyběli současní politikové ze západní Evropy, což potvrzuje snad nejvíce ze všeho, že EU nastoupila již v roce 2013 cestu k socialismu a že myšlenky lady Thatcherové jsou pro současné maoisty a trockisty v jejím vedení cizí. Z EU tam nebyl ani jeden z nich. Je to opravdu významná informace o západní Evropě a Evropské unii. Naopak Dick Cheyney a další američtí státníci zastoupeni byli. Dokonce i Henry Kissinger ve svých 90 letech přiletěl uctít její památku. Její přítel Ronald Reagan byl v té době bohužel již mrtev. Na pohřbu vedle sebe seděli čtyři neomarxističtí ministerští předsedové VB: John Major, Gordon Brawn, Tony Blair, a David Cameron, po nichž nezůstane pro historii žádný -ismus. Vzpomínám, jak profesor Klaus ocenil po návratu, že v katedrále sv. Pavla londýnský arcibiskup zmínil politické hodnocení Margarety Thatcherové a neopomněl hájit tuto levičáky tak zesměšňovanou ženu. „Nedovedu si představit, že by taková slova mohl říci v katedrále některý z našich biskupů. Nepředstavitelné,“ zdůraznil tehdy Václav Klaus.
A proč si historie bude navždy cenit tuto političku?
Nechci, aby článek vyzněl v duchu "O mrtvých jen dobré". Proto uvádím několik příkladů o tom, jak lady Thatcherová pomohla změnit život Britů a dokonce celé Evropy. On totiž rok 1989 nespadl z čistého nebe, ale předcházelo mu minimálně deset let příprav. A je otázkou, jak by vypadala Evropa, kdyby v roce 1979 nezvítězila ve volbách právě tato politička. Až do roku 1979 se totiž na Západě zdálo, že „pochod k socialismu“ je nezadržitelný. Po vítězství Thatcherové však bylo najednou ve VB všechno jinak. Udělala čelem vzad od „pochodu k socialismu“ a naopak vykročila čelem "vpřed ke svobodě". A samozřejmě bylo pro ní a pro celý svět velké štěstí, že v roce 1981 nastoupil do funkce prezidenta USA úspěšný guvernér Kalifornie Ronald Wilson Reagan, který něco obdobného, co Thatcherová v Británii, začal provádět v USA. Do té doby se USA upínaly spolu se západními zeměmi na myšlenkové schéma pochodu k socialismu s jakousi lidskou tváří, jehož velkým obdivovatelem byl až do své smrti náš prezident Václav Havel. Nástupem těchto dvou výjimečných osobností do politiky bylo zřejmé, že se naivní dominantní myšlenkové schéma západního „pochodu k socialismu“ začíná hroutit. Thatcherová s Reaganem neodlišovali totiž správný a nesprávný komunismus a postavili proti rozpínavosti mezinárodního komunismu jako takovému všude na světě. A to vnitřně ze svého přesvědčení. Ještě deset dní před smrtí se prezident Reagan ujišťoval, zda zničil v celém světě komunismus, který pokládal za největší nebezpečí lidstva 20. století.
Thatcherová neuznávala snad ještě výrazněji než Reagan státní korporativismus a proto zásadním způsobem omezila moc odborů, které žádaly nejen stále větší platy, ale i snížení pracovní doby a toužily po tom, aby se znárodňovalo. Její argument, že stát nevytváří hodnoty, nebyl při jejím nástupem do vlády akceptován a ke všemu tomu nahrávali podobně jako u nás v současné době intelektuální ekonomicky nevzdělané vrstvy. Najednou se zjevila mladá politička, která rétoricky probouzela povědomí občanů o tom, jak vypadala Anglie v roce 1750, a připomínala anglickou historii, politička, z jejíchž úst slyšeli lidé slova: „Nemůžeme pomoci slabým, když oslabíme silné. Není pravda, že vysoké daně vedou k prosperitě lidstva.“
A nezůstalo jen u politických vysvětlování. Byla nesmírně odvážná a uváděla všechny sliby do reality. Jeden příklad za všechny: Tehdy existovala v Anglii gheta pro sociálně slabší občany. Pobyt v nich byl vázán na sociální podporu. Jakmile získali obyvatelé práci, byt ztratili. Byl to jasně začarovaný kruh. K možnosti alespoň nějak bydlet nemohli tito lidé pracovat. Mohli si buď na černo přivydělat nebo krást a vznikali z nich kriminální živly a nezaměstnaní. Socialistický altruismus připomínající situaci Romů u nás za komunismu. A nebylo jich málo, šlo o 13 milionů lidí. Thatcherová měla odvahu těmto lidem, kteří v životě nic nevlastnili, dát tyto byty do vlastnictví. A světe div se. Tito lidé si začali majetku vážit a velmi rychle se změnil charakter těchto sídlišť. Jasný politický a společenský odkaz Margaret Thatcherové spatřuji v tom, že v ekonomicky a politicky obtížných dobách je více než kdy jindy zapotřebí činit kroky z okamžitého hlediska málo populární, ale z hlediska dlouhodobé perspektivy naprosto nezbytné.
Eurofilně omezení ministři VB nepochopili integrační vývoj EU směřující k socialismu
Vytýkali jí, že chce zničit vliv Británie v EU. Thatcherová sice nakonec boj s nimi prohrála a stala se první politickou obětí EU. Přinesla pochopení, že EU nemůže keynesiánsky plánovat na věčné časy, že budoucnost nemůže nikdo naplánovat. A za to jí patří ještě větší dík než za to, co udělala pro Británii. Ano, Margaret Thatcherová na čas prohrála, jako my všichni. V USA se znárodňovalo jako u nás v roce 1948. Nyní se karty začínají obracet. Ukazuje se platnost její teze, že stát není totéž co společnost. Společnost má být bohatá, stát naopak relativně chudý. Daně společnosti mají být proto nízké. Keynesiánství jako stimul státních půjček vedl podle ní dlouhodobě k inflaci. Stát neumí podnikat a nemá se tudíž plést do mikroekonomického života společnosti. Vláda by měla mít pouze střednědobý inflační cíl a měla by se zabývat makroekonomickou rovnováhou. Přesně jak to hlásala lady Thatcherová a přispěla tím svou politikou k pádu železné opony.
Institut Václava Klause se přihlásil k odkazu lady Thatcherové
Je příznačné, že Institut Václava Klause (IVK) zahájil 23. dubna 2013 oficiálně svou činnost vzpomínkovým seminářem na Margaret Thatcherovou a přihlásil se slovy jeho prezidenta Václava Klause k jejímu odkazu: „Hledali jsme stále téma, kterým by měl Institut zahájit svou činnost. Vše, co se nabízelo, bylo spíš dílčí a parciální, nevyjadřující samotnou podstatu našeho myšlení, až nám téma přinesl sám osud skonem nejvýznamnější světové političky poslední čtvrtiny minulého století Margarety Thatcherové. Svobodu jednotlivce, volný trh, malý vliv státu, to vše, co zastáváme i my, ztělesňovala měrou vrchovatou.“
Bohužel tato velká osobnost VB byla ke konci života podle Václava Klause nejfrustrovanějším člověkem, jakého kdy viděl. Nemluvila prý v posledních letech o jiném, než že neprohrála žádné volby a že ji smetla její vlastní politická strana. Byl v ní pocit obrovské trpkosti, že ji smetli její eurofilní a mnohdy omezení ministři. Je to velice smutné, ale je to zřejmě úděl všech velkých osobností, že za jejich života je nenávidí Ti, kteří jim nesahají po kotníky a docení je až historie. A to nejen státníky, stačí otevřít knihu Kámen a bolest o životě geniálního Michelangela Buonarrotiho.
Věřím, že Lady Thatcherovou za její práci nejen pro Velkou Británii, ale pro celou Evropu odměňuje Bůh na věčnosti měrou vrchovatou, když se k ní její levicoví následovníci zachovali tak pyšně a nevděčně.
Twitter (X) 
Facebook 
Linkedin
iDNES 
